Tak jsem se rozhodla napsat bonus věnovaný Jamesovi a Lily (abych vám tak úplně nezatajila, jak Lily k Jamesovi přišla). Věnuji ho, samozřejmě, mým nejvěrnějším čtenářkám. Doufám, že se bude líbit a prominete mi lehké pokulhávání v kvantitě (asi vycházím ze cviku, když pravidelně netrénuju) :)
TePa
"Můžeme se na chvíli zastavit?"
"Proč? Jsi v pořádku?"
"Jsem jen unavená." James chvíli váhal a ohlížel se do uličky vedoucí na náměstí, ale když viděl, že Lily prakticky spí za chůze, nechal se přesvědčit a vyskočil vedle ní na malou zídku.
"Říkáš si taky někdy, že každá z těch koček může být druhá McGonnagalová?" pousmál se James a sledoval houf ušmudlaných mourovatých ocasů horečně hledajících trochu jídla v hromadě odpadků.
"… nebo Smrtijed," povzdechla si Lily a promnula si ospalé oči.
"Vážně jsi v pořádku? Vím, že je spousta starostí ohledně toho stěhování do Siriova domu, ale myslel jsem, že se spíš těšíš. Víš - mít svůj pokoj, pohodlí a relativní bezpečí."
"Vždyť já se těším, ale..," stočila k němu pohled. "Věci jsou vždycky těžší, než se na první pohled zdá, viď?"
"Mám rád těžší, výsledky pak stojí za to," usmál se a ona proti své vůli jeho úsměv opětovala. Zatímco sledoval peroucí se kočky a v pravé ruce svíral hůlku, dostala najednou chuť nechat se jím obejmout a uklidnit. Věděla, že by ji uklidnil. Místo toho si jen povzdechla. "… nás," dořekl spíše šeptem.
"Co jsi říkal?"
"Že mám rád věci těžké," nakrčil nechápavě obočí, ale ona věděla, že si uvědomuje, na co se ptá, a tak jen pozvedla obočí. "Ale nic, jen si tak mumlám."
"Nikdy si jen tak nemumláš."
"Že by?" usmál se na ni. "Měl jsem ten dojem, že jsi stěžování na mé mumlání věnovala celý půlrok."
"Vedeš si záznamy?" Usmál se ještě víc, naklonil se blíž a zašeptal:
"Když to neřekneš." Cítila, jak v ní bublá smích a opouští ji únava.
"Ani jsem ti nepoblahopřála, když ses stal primusem."
"Mávl bych nad tím rukou, ale zlomila jsi mi tím srdce."
"A ta bolest je stále příliš čerstvá, co?"
"To musí, když si vedu deník," připustil a sledoval poslední z koček, která zůstala a začala si umývat packu. "Nevadí, že jsi mi nepoblahopřála k primusovi, stačil mi dárek k narozeninám." Lily zrudla a cítila, jak vzduch kolem nich napětím zhoustl.
"Já…"
"Promiň, samozřejmě nemusíš nic říkat," prohrábl si nervózně vlasy. "Ani nevím, proč jsem o tom začal. Možná bychom měli..," kývl směrem k uličce, ale nedořekl, protože ho Lily chytila za loket.
"Ještě chvíli." Zarazil se a upřeně ji pozoroval.
"Dobře," řekl nakonec, když nijak nepokračovala.
"Vlastně nevím, jak to říct."
"Říct co?" Zrudla.
"Víš… Opravdu jsem tě nikdy nemohla mít ráda… pro to, co jsi dělal Severusovi. Byl to můj přítel a mám ho moc ráda i teď… přes to všechno. Musel mít důvody pro to, co udělal, nebo pro to, co řekl, ale já byla pyšná si s ním promluvit a teď už je pozdě."
"To přece není tvoje vina."
"Ale ano, trochu je. Většinou jsem vždycky dokázala rozeznat, co je správné a co ne, ale pak se to všechno najednou hrozně zamotalo. Ty ses změnil, Severus se změnil… a já na to nebyla připravená. Nedokázala jsem se srovnat s ani jedním z vás. Pak..," podívala se na něj, ale vzápětí rychle sklopila pohled, "… jsem ti dala narozeninový dárek, ale akorát mě to ještě víc popletlo, a když jsem příště mluvila se Severusem, všechno se to zvrhlo úplně špatným směrem… Já si myslím, že ho to prostě jen překvapilo a ani si neuvědomil, co dělá nebo co říká." Povzdechla si a s křivým úsměvem se mu zadívala do očí. "Zkusil se mi omluvit a já ho poslala pryč. Stydím se za sebe…"
"Nemluv, jako bys snad mohla za to, že je ze Snapea Smrtijed."
"Co když za to ale opravdu můžu a tím, že jsem se přiklonila na stranu Řádu, zároveň odehnala jeho tam, kde vůbec nemusel být?"
"Taková nejsi."
"Já přece vím, že ne!" seskočila ze zídky a vyplašila tak i tu poslední kočku, co zůstala. "Proč jsem to udělala? Na světě je už tak dost zla, takže člověku nemůžeš jen tak prominout fakt, že se otočí zády ke svému nejlepšímu příteli."
"Nejlepšímu..?"
"Co na tom teď sejde?" vzhlédla k němu a upravila si šátek kolem krku.
"Sejde na tom."
"Proč?"
"Protože když teď vím tohle všechno, můžu spíš doufat, že mi odpustíš. Člověk nakonec myslí nejúpřímněji takovou omluvu, která vychází ze skutečného poznání všeho špatného, co udělal. A já pro své chování nemám omluvu."
"Ať už jsem to tehdy viděla nebo ne, vím, že máš pojem o cti. A o hrdosti. Mám takový dojem, že jsi na něj trochu žárlil."
"Na Snapea?" ten krátký překvapený výkřik proťal prázdnou uličku jako úder blesku. Lily s úsměvem přikývla a sledovala, jak nad tím uvažuje.
"Tak nějak nevím, co na to říct."
"Potter v pasti - to by se na transparentech zrovna nevyjímalo, co?" poškádlila ho, aby uvolnila vážnou atmosféru.
"Já ale jsem v pasti."
"Ne, nejsi, protože kdybys byl, byla bych v ní taky," rozhlédla se kolem.
"Vždycky jsem doufal, že budeš, ale některé těžké úkoly jsou i nad mé síly a člověk má vědět, kdy je nejlepší se vzdát, sebrat zbytek hrdosti a prostě odejít."
"Já myslela," usmála se na něj, "že Potter se nikdy nevzdává." Nevesele se usmál.
"Nechme toho," odtáhl se od ní a zapnul si bundu ke krku. "Asi bychom měli pokračovat. Tmavé uličky přitahují Smrtijedy jako med vosy."
"Nechtěla jsem se tě dotknout," ozvala se zaražená Lily, když ho váhavě následovala na náměstí.
"Já vím, že ne," odpověděl, ale nepodíval se na ni, takže si nemohla být jistá. "Pojďme tamtudy a po kruhu zpět."
"Nedal by sis kávu?" ozvala se po chvilce, když procházeli kolem vábivé kavárny.
"Vlastně ani ne," odpověděl krátce, ale pak se na ni podíval a neupřímně se usmál. "Ty ano?"
"Možná… později?"
"Myslím, že v bytě ještě nějaká bude."
"Ne… myslela jsem, než se přemístíme."
"Proč?"
"Nebuď najednou tak odtažitý, Jamesi, prosím," zrychlila krok, aby šli vedle sebe.
"Nebuď najednou tak odtažitý, Jamesi, prosím," zrychlila krok, aby šli vedle sebe.
"Jsme na hlídce."
"Ano," řekla ostřeji, než původně zamýšlela, "už několik hodin, a tak je vysoce nepravděpodobné, že se ještě někdo objeví." Zamračil se na ni, ale vlastně neměl důvod jakkoli ji opravovat. V okolí bytu bylo očividně asi tolik Smrtijedů jako sněhu na Sahaře.
"Dobře," vzdal se. "Kam chceš jít?" rozhlédl se po ulici.
"Támhle," kývla k zastrčené hospodě nedaleko.
"Vážně, slečno Evansová?" nedokázal skrýt své pobavení James, když sledoval zakouřený a ne příliš čistě vypadající podnik. "Vy mě překvapujete."
"Věděla jsem, že ti to zvedne náladu," zakřenila se na něj, chytila ho za rukáv a vtáhla dovnitř. Všude zaznívala hlasitá hudba a přes mraky kouře bylo stěží vidět na jeden krok, ale Lily se nedávala odradit a zatáhla ho do prázdného boxu, na jehož stolku stály prázdné sklenice od piva.
"Chtěla jsi mluvit, ale asi se neuslyšíme!" zakřičel jí do ucha James. Lily mávla na barmanku a ta jim bez jakékoli objednávky okamžitě donesla pivo. "Dá se tomu věřit?" zakřičel znovu, ale Lily jen pokrčila rameny a pro sebe naprosto netypicky vypila několik hltů piva a hlasitě odložila sklenici na stůl vedle ostatních.
"Myslím, že je to ideální!" zakřičela na Jamese.
"Ideální?! Sotva tě slyším!" Nevěděl proč, ale měl chuť se rozesmát. Celá situace byla tak absurdní, že… Tak tak stačil odložit pivo, když ho Lily chytila za cípy bundy a přitáhla si ho na rty. Překvapeně zamrkal, odstrčil svou sklenici dál od okraje stolu a jemně se odtáhl.
"Už nechci mluvit!" zakřičela mu do ucha a trochu se odtáhla, aby jí v očích poznal, že to myslí upřímně. Chvíli na ni pořád překvapeně hleděl, ale pak se mu koutky začaly rozšiřovat do šťastného úsměvu. Zavrtěl hlavou a mlčky rty naznačil: "Ne, to nebudeme." Pak ji chytil za pas a posadil si ji obkročmo na klín.
Tohle se jí vůbec nepodobalo. Nemyslet na to, že ji kdokoli může pozorovat, ale už měla dost všeho toho napětí a nervozity, chtěla si užít každé věci, kterou si byla jistá. A Jamesem byla. Rozepnula mu bundu a objala ho kolem pasu, zatímco on si ji za boky přitáhl blíž k tělu a prohloubil polibek. Tiše mu zasténala do úst, takže to určitě nikdo nemohl slyšet, ale Jamesem to projelo jako elektrický proud.
"Počkej," odtáhla se a snažila se volně dýchat. "Tady přece nemůžeme…" James na ni překvapeně zamrkal, ale pak prostě potřásl hlavou a rozhlédl se.
"Schody nahoru do bytu," trhl hlavou daným směrem.
"Ale tam nás můžou kdykoli..," skousla si nervózně ret.
"Ano… nebo ne, Lily?" vyzval ji se širokým úsměvem, protože si všiml, jak celá rudá váhá.
"Dobře," rozhodla nakonec, slezla z něj na zem a oba se nenápadně proplížili kolem baru ke schodům a po schodech nahoru. Tam to sice nevypadalo o moc lépe než dole, ale přinejmenším tam nikdo nebyl a navzájem se slyšeli.
"Jsme blázni, měli bychom…"
"… to udělat pořádně?" doplnila ho Lily a vyzývavě si skousla ret. "Já doufám, že to uděláš pořádně."
"Lily?!" zasmál se nevěřícně James. "Cos to pila?" Nevinně pokrčila rameny a přitiskla se k němu, zatímco couval do obýváku. Pomalu mu stáhla bundu z ramen a vytáhla pomuchlané tričko tak, aby si ho sám musel sundat. Když si ho takhle vysvlékla, přejela mu konečky prstů po svalech na břiše a cítila, jak přitom uvnitř trne. Znovu si skousla ret, tentokrát silněji.
"Myslím, že se ti líbím," poznamenal James a stáhl jí kabát z ramen.
"Líbíš," přiznala a přetáhla si přes hlavu i svetr.
"Nemůžu uvěřit, že to děláme."
"A tady," doplnila Lily a měla chuť se smát.
"Chtěl jsem to tak dlouho, že najednou nevím, kde začít," sledoval, jak si zouvá boty a s krátkým zaváháním zahazuje tričko.
"Začni tady," ukázala si na rty a objala ho kolem těla. Hříšně se usmál, zajel jí rukou podél boků pod rifle a natáhl se pro polibek. Lily ho objala dlaněmi kolem hlavy a zabořila nehty do vlasů. Cítila, jak jí zasténal do úst, a pak už oba přepadli přes lacinou pohovku na zem vedle jakéhosi stolku na kávu. James jí stáhl rifle z boků, a pak se překulil tak, aby zůstala pod ním.
"Takhle už mi to začíná připadat skutečné," lehce ji kousl do čelisti, sjel rty na dekolt a přes břicho až k okraji kalhotek. Když se vracel zpátky nahoru, vzal Lily do náruče, položil na pohovku a prohloubil polibek. Krátce se zachvěla, když jí studenýma rukama vklouzl na záda a rozepnul podprsenku, ale hned ho plná očekávání pohladila ho po zádech. Nekomentovala nijak jeho zručnost, ale aby svou nahotu ještě na chvíli skryla před jeho pohledy, přitáhla si ho za hlavu ještě blíž.
"Jamesi," vzepjala se proti němu. "Já tě chci."
Chvíli ji jen pozoroval rozšířenýma očima, ale pak ji znovu políbil a co nejpomaleji překonal poslední zábrany mezi nimi. V návalu vášně ho kousla do rtu, který pak něžně zdržela v ústech a proměnila v polibek. Zabořil jí hlavu do vlasů a prohnul se v zádech, zatímco mu ochotně vycházela vstříc a sténala přímo do ucha. V návalu horečné potřeby zrychlil své pohyby, až je dočista přestal kontrolovat.
Pak se Lily najednou horečně otřásla, naposledy se proti němu vzepjala a on se unavený pokusil ji svou vahou nerozmačkat. Sklouzl vedle ní na pohovku tak, aby si oba mohli vydechnout, objal ji kolem těla a nepřestával tisknout k sobě. Lily dlouho nevěřícně hleděla na ohbí jeho krku a rukou bezmyšlenkovitě přejížděla po hrudi, ale pak se jen šťastně usmála a přitiskla se mu do náruče.
"Víš, na co jsem dneska taky myslela, když jsme si povídali?"
"Ne."
"Na to, jak moc si přeju, abys mě objal." James se jí usmál do vlasů a pohladil prsty po páteři.
"Jsi v pořádku?"
"Jsem šťastná," odpověděla.
"Rád bych zůstal, ale měli bychom odejít co nejdřív," zašeptal jí do vlasů.
"Jasně," zívla mu do hrudi, a pak se odhodlaně odtáhla.
"Mohl bys aspoň předstírat rozpačitost."
"A nad čím?" usmál se. Protočila oči a natáhla se pro oblečení, které leželo hned vedle pohovky. Pečlivě se do něj zabalila a když se ohlédla, ještě si všimla Jamese, který si přes zpocené břicho natahoval tričko.
"Myslím, že se ti líbím," zopakoval se širokým úsměvem, když si všiml jejího pohledu.
"Líbíš," přiznala a dlouze vydechla.
"Pojďme," natáhl se pro ni a chytil ji za zápěstí. "Zmizíme, než nás někdo najde na místě činu."
"Máme všechno?" James si osahal všechny životně důležité orgány, sevřel Lilyinu ruku pevněji a ověřil si, že má hůlku v bundě.
"Já ano," sklonil se k ní a měkce ji políbil na rty.
"Pojďme," zakřenila se a seběhla za ním schody do hospody. Všude panoval čilý ruch, a tak si nikdo ani nevšiml, že proklouzli ven bez placení a schovali se za nejbližší roh.
"Kde budeš mít ložnici?" zeptal se James s úsměvem, zatímco se ji snažil přitlačit ke stěně a znovu políbit. Zatlačila mu dlaní na hruď a potměšile se na něj zadívala.
"Na co si to myslíte, pane Pottere?"
"Já?" podivil se. "Já pořád na to samé, to ty jsi naprosto nečekaně změnila stanovisko."
"Jste snad nespokojen?"
"Co bys řekla?" přitlačil se k ní a doslova cítil, jak z ní pomalu opadává vůle mu bránit.
"Musíme se vrátit a nechat se vystřídat na hlídce."
"Jsem docela unavený, to je pravda." Chvíli se jen usmívala, ale pak si dlouze povzdechla.
"Mohli bychom to chvíli nikomu neříkat?" Zarazil se.
"Proč?"
"Prosím."
"Hmm," zapřemýšlel a chvíli se jí díval do očí. "Znamená to, že bych ti teď neměl říkat, že tě miluju, a myslet to vážně?"
"Prostě si to, co je mezi námi, chci chvíli nechat pro sebe a zabydlet se v tom, jestli rozumíš," vzala ho za uvolněnou klopu bundy a hrála si s ní, aby se mu nemusela podívat do očí. Ačkoli byla ještě před několika minutami nezadržitelně odvážná, s chladným večerním vzduchem přišlo i částečné vystřízlivění a ona si začínala uvědomovat, do čeho se to právě po hlavě vrhla.
"Takže to znamená, že ti to můžu říct?" Vzhlédla k němu a zdráhavě se usmála.
"Jestli chceš."
"Myslím, že počkám, až se to ve mně zabydlí." Zasmála se a strčila ho prstem do žeber.
"Nezlobíš se kvůli tomu?"
"Ne," zavrtěl hlavou a přejel jí špičkou nosu po čelisti.
"Dobře," přejela mu dlaní po hladce oholené tváři a krátce ho políbila. "Děkuju."
"Jsem to ale hodný přítel."
"Pojď už," zasmála se, protáhla se mu pod rukou a sáhla po hůlce.
"Jistě, má panovačná přítelkyně." Jen zavrtěla hlavou a oba se v další vteřině tiše přemístili k bytu.
