Prosinec 2012

Narušitel

25. prosince 2012 v 0:58 | TePa |  Arnë
Jednu maličkost ode mě k Vánocům a k úspěšnému vkročení do Nového roku :) To nejlepší Vám přeje

TePa

"Tvůj otec mi zatímco jsi spala dost pomohl," prohodil Faileon u večeře, zatímco já s chutí žvýkala sousto hovězího na víně.
"Tohle je prostě božské," ukázala jsem na něj vidličkou a požitkářsky pohla rty, abych vychutnala omáčku. Podezřívavě se na mě zadíval.
"Slyšíš vůbec, co ti tady povídám?"
"Jasně," přikývla jsem a odložila příbor, aby mě už nemohl nespravedlivě nařknout. "Můj táta ti pomohl. To mě nepřekvapuje. Nakonec nám ještě řekne, že to byl svatební dar, aby si s tím dál nemusel dělat starosti."
"Ani nevíš, co udělal..," ušklíbl se a strčil si sousto do úst.
"Neodrazil náhodou tu nepřátelskou armádu a neproměnil ji v prach? Mám pocit, že jsem…"
"Tys četla ranní depeši?"
"To jsem nemohla," zavrtěla jsem hlavou.
"Zámek pro tebe není žádný problém," odložil příbor taky a naklonil se přes stůl. "A i kdyby, pořád je tam okno, že?" Zvažovala jsem možnost zapírat.
"Jak víš, že jsem tam vlezla oknem?" Rozesmál se.
"Není to zrovna nenápadné, když člověk - a to spíš budoucí královna - leze po stěně a krade se do pracovny svého muže."
"Ještě ne," poukázala jsem na skutečnost.
"Mě od tématu neodtáhneš," postavil se a vzorně zasunul židli. Vpravila jsem do sebe poslední kousek hovězího a postavila se taky. "Proč jsi jednoduše nemohla počkat? Dost možná bych ti to řekl."
"Nebo na to zapomněl."
"Nejsem ten, co tady zapomíná."
"Kdy už ale, tak vlastním přičiněním," ušklíbla jsem se a vyšla mu naproti. "Že ano?"
"Nevzpomínám si, že by se ti má lehkovážnost někdy nelíbila." Zamyslela jsem se a nechala se jím chytit za pas.
"Pokud máš na mysli to, jak ses vyspal s mým minulým já… tak o tom si ještě promluvíme," zabodla jsem mu prst do hrudi, ale pak nechala dlaň padnout a sklouznout nahoru k rameni a krku.
"Technicky vzato jsem tě nepodvedl."
"Technicky vzato to bylo dost vášnivé a nebyla jsem to tak docela já, takže bych ti to vyčíst mohla."
"Vášnivé, hm?" vydechl mi do obličeje. Polkla jsem.
"Mhm," pohladila jsem ho vzadu na krku a poškrábala ve vlasech.
"A ta tvá všeříkající provokace během večeře?"
"Žádná provokace to nebyla, prostě jsem jedla večeři. Nemůžu za to, že ti krátké dostaveníčko během mého paměťového výpadku nestačilo."
"Předsouváš mi tu snad to, že jsem měl chuť ho zopakovat?" přejel mi nosem po čele, a pak po spánku k tváři.
"Přesně to dělám."
"A máš pravdu." Trhla jsem sebou zpátky, ale držel mě pevně, takže když mě pak přitáhl zpátky, narazila jsem do jeho těla a instinktivně ho objala kolem pasu. To mě nabudilo a rozbušilo srdce, a tak jsem mu zabořila prsty do svalnatých zad a zhluboka se nadechla jeho vůně.
"Chystáš se někam? Zrovna teď?" Hlas mu potemněl, když jsem se k němu nedočkavě nahla pro polibek. "Jak tě proboha dostali do šatů?" odtáhl se, postrčil si mě rukou k hraně stolu, zohl se a za koleno mě vyhoupl nahoru. Pohodlně jsem se usadila a pustila ho do záhybů sukně.
"Náhodou," ušklíbla jsem se, objala ho kolem pasu a na zádech si překřížila prsty.
"Nevypadáš v nich moc spokojeně."
"Jak vnímavý je ten můj snoubenec, hm?" zvedla jsem k němu oči.
"Ukaž," sáhl mi do vlasů a uvolnil sponu. "Rostou čím dál rychleji," prohmátl je v prstech.
"Baví tě vést plané řeči?" neovládla jsem se a netrpělivě se zavrtěla.
"Jak nedočkavá je ta moje snoubenka, hm?" Přezíravě jsem se ušklíbla a zpevnila sevření kolem jeho těla.
"Tak mě pusť a já si zajdu ven na dlouhou večerní procházku," zavrtěla jsem se ve snaze uvolnit si nohy, ale přešel víc ke stolu a já nebyla schopná se pohnout.
"Velmi vtipné," položil si dlaň za mě na stůl a přinutil mě se zaklonit. Cítila jsem jeho teplou ruku na svém pase.
"Zatraceně, Faileone!" zavrtěla jsem se znovu.
"Nevrť se, Arnë."
"Tak s tím něco udělej!" Krátce se zasmál, ale pak se nahl a políbil mě. A zatímco jsem se chystala, nehledě na možné nebezpečí vyrušení, vytáhnout jeho košili z kalhot a zahodit ji, ozvalo se tlumené zakašlání. Faileon ztuhl a rychle se ode mě odtrhl, přičemž jsem já sklonila hlavu vpravo od něj a snažila se potlačit smích.
"Omlouvám se, že vyrušuji, ehm… ale… ehm..," koktal rozpačitě ceremoniář. "Jeho Veličenstvo, král Idwin, žádá o audienci."
"On žádá..," nedokončil Faileon. "Okamžitě ho pusťte dovnitř, proboha!"
Chápala jsem jeho rozčilení, které se teď navíc jistě mísilo se zcela jinými pocity, ale představa mého otce na místě ceremoniáře mě málem zabila. Rychle jsem ho odstrčila, seskočila ze stolu a snažila se uhladit sukně. Faileon si nesouvisle sáhl po knoflíčkách a snažil se je dopnout, ačkoli je dopnuté nikdy nenosil.
"Výborně," ozval se najednou král Idwin ode dveří a když viděl, jak jsme se rozpaky rychle vrhli proti sobě, abychom se nějakým způsobem snažili působit důstojně, pozvedl obočí. Potlačila jsem bolestný úšklebek, když jsem Faileonovi narazila do boku a on zatápal po mém pase.
"Ahoj, tati," zrudla jsem jak mák a cítila, jak se mi z účesu uvolnil volný pramen a pohladil mě po krku. Snažila jsem se zklidnit dech.
"Dobrý večer," přejel nás podezíravým pohledem, a pak ho zabodl do Faileona, jehož ruka na mém pase se začala potit o to víc.
"Vaše Veličenstvo," vysekl trochu neohrabanou poklonu. Kdyby se tohle dělo někomu jinému, ze srdce bych se rozesmála. Táta si odkašlal a ohlédl se na své dva družiníky, kteří najednou vážně ochořeli na plíce. Přimhouřila jsem na ně oči, ale zůstávala nejistá. Přeci jen jsem nemohla vědět, jak momentálně vypadám…
"Ano, jistě," mávl rukou. "Jdu nevhod?" Jeden z družiníků se znovu zuřivě rozkašlal. "Jste v pořádku, Samueli?"
"Ano, jistě."
"Dobře," otočil se zpátky k nám. "Faileone, rád bych si s tebou promluvil o tvých državách a armádě, kterou se mi dnešního rána naštěstí podařilo rozptýlit. Můžeme?"
"Ignoruješ mě úmyslně, tati?" ozvala jsem se.
"Dodržuju pravidla slušného chování, což se o tobě říct nedá," probodl mě pohledem a významně se zadíval na místo, kde jsem před chvíli seděla. Zrudla jsem. "Nejsem včerejší, tak se opovaž tahat mě za nos." Ou… "Každopádně… Ještě nejsi Faileonova žena, nemůžu tě přizvat na poradu, ač by sis to přála sebevíc, a nepřeji si, abys poslouchala, nutila někoho poslouchat za tebe a vůbec se nějak snažit dozvědět se, o čem jsme mluvili."
"Ale… Tati! Nemůžeš mi zakázat ptát se lidí, co se děje!"
"Jsi stále víc moje dcera než královna, takže můžu. A dám tě hlídat. Samueli?" otočil se na svého družiníka, který rázem zbledl.
"Já to byl posledně, pane, prosím vás…" Idwin potlačil úsměv.
"Dobrá, ale zařídíš, aby ji někdo hlídal a někoho postavíš i pod okna. Předpokládám, že tu existují místnosti bez tajných chodeb?" otočil se k Faileonovi, který by v tuhle chvíli zaprodal i duši, jen aby mu byl po vůli.
"No ano, ale…" Díky bohu, že to nepřiznal jen tak. Přimhouřila jsem na svého nastávajícího oči, ale pak si bezmocně povzdechla.
"Nestačí ti moje slovo, že se o nic nepokusím?" Táta na mě upřel svůj prozíravý pohled.
"Stačí," přikývl. Vydechla jsem. "Ale Samuel ty hlídky zařídí."
"Tím pádem mi lžeš."
"Arnë, já tě varuju..," přiblížil se ke mně na pár kroků. "Po Faileonovi navštívím tebe." Hrdě jsem zvedla hlavu.
"Odcházím," zvedla jsem si sukně, prošla kolem obou nejvýznamnějších mužů mého života a vešla na chodbu.
Králové jsou na palici.

Kdo s koho

2. prosince 2012 v 17:07 | TePa |  Arnë
I když si stojím za tím, že to mohlo být lepší. Co nadělám :) Užijte si čtení.

TePa

"Zatraceně," pomyslel si Faileon, když se otáčel ke svým protivníkům zády a vybíral si zbraň. Možná to vážně neměl dělat… Rozhodnout se po necelém týdnu, že už je zcela v pořádku a připraven, bylo nejspíš mnohem optimističtější, než si myslel.
Natáhl se pravačkou ke dřevěné stěně, na které visela porůznu naaranžovaná kopí, sekery, meče a dýky, a uchopil jílec jedenapůlručního meče. Trhl s ním k sobě, až popraskaly hřeby, které ho držely na místě, a zkusmo ho potěžkal v ruce. Potřeboval si vybít svou zlost.
Arnë se stále neprobouzela a v bezvědomí nechala plynout den za dnem, jako by se snad nic nedělo…
Trhl hlavou ke svým protivníkům a prozkoumal jejich výběr. Kopí a sekera. Přilbice a štít. Zamyslel se chvíli nad tím, že by si vzal druhý meč, ale pak tu myšlenku zaplašil. Se dvěma to nikdy moc neuměl. Zároveň si hlídat záda a útočit. A tak si ještě vzal už poněkud starý štít a položil si ho k nohám, aby si poupravil obvaz kolem levého zápěstí. Některé kosti se stále hojily pomalu.
"Ave, Jere," kývl svým přátelům, kteří se rozmisťovali před něj, a sáhl si k nohám pro štít.
"Pořád nevypadáš dobře, Faileone," poznamenal Av s kopím a sklonil jeho špičku k zemi. Zpod přilbice stěží viděl jeho napjaté svaly kolem rtů. Děkoval všem bohům, že si nikdy nezvyknou oslovovat ho formálně.
"To dělá to slunce," poukázal k obloze a protáhl si krk. "Můžeme?" Jer nadšeně přikývl, zatímco Av odevzdaně pokrčil rameny. To byl celý Jer, vždy žhavý po ostrém meči a příležitosti všem dokázat, že si své postavení člena Královské gardy zaslouží. Faileon přehmátl na jílci a posunul si pěst blíž k záštitě, oddělující ho od čepele.
Když se stále nic nedělo a oni se jen pohledy domlouvali, pojal Faileon podezření, že to nebude tak jednoduché, jak si původně myslel. Co na tom, že kopí je výhodou jen na větší vzdálenosti? Doplňuje ho sekera a poznal už víc než jednoho rytíře, který skončil na zemi, aniž dostal příležitost ohnat se po kopiníkovi mečem. Alespoň, že jemu snad smrt nehrozí.
A pak bylo po klidu. Av si nadhodil kopí, popadl ho ještě ve vzduchu a zaklonil se, aby ho vyvážil při výpadu. Faileon zvedl štít, aby ho odrazil, zatímco Av rychle cukl zpátky k sobě a ohnal se po jeho druhé nechráněné straně. Faileon nechal štít klesnout, zhoupl se v kolenou a sklonil hlavu, aby mu ostří kopí jen neškodně prolétlo nad hlavou. Pak proti zpětnému rázu znovu zvedl štít a s výkřikem zablokoval Jerův silný výpad vedený shora dolů.
Cítil, jak mu levé zápěstí zabrnělo, když do něj narazilo kopí a trhl mečem tak, aby Jera dostal Avovi do cesty. I když nejlepší přátelé, nikdy se docela neshodli. Av byl ale rychlejší, kopí lehčí než sekera a štít, a tak si poodběhl více vlevo, na samý okraj Faileonovy periférie, a provedl nový výpad mířený na hlavu. Faileon tlumeně vykřikl, otočil se k němu čelem a v poslední chvíli uhnul hlavou vpravo. Přesto cítil, jak mu ostří políbilo ramenní chránič a trhnutím se vrací jen na polovinu cesty ke svému majiteli. Poněkud delší vlasy mu přelétly kolem hlavy, když uskakoval stranou a zakláněl se před nebezpečným ostřím. Přitom si příliš pozdě všiml Jerova štítu, který mu nemilosrdně narazil do pravého boku a shodil ho do prachu cvičného ringu.
Odplivl si stranou, přetočil se a znovu vyskočil na odpružené nohy. Jelikož Av pořád představoval bezprostřední nebezpečí, rychle se k němu vrhl, odstrčil kopí z cesty štítem a ohnal se příteli po boku. Ten překvapeně uskočil a rychle ucouvl, přičemž se Faileonovi ještě podařilo přišlápnout mu kopí k zemi, rychle odrazit Jerův výpad mečem a zlomit bezmocnému Avovi přes přilbu nos štítem.
"Do prdele," ozvalo se popuzeně, zatímco zpod hledí bylo vidět něco málo červené a jeho dlaň se kolem kopí sevřela o to pevněji. Klopýtl zpět. Faileon se mu dvorně uklonil, uskočil před Jerovým výpadem vpravo, pak vlevo, sklonil se a zaútočil na nechráněný bok. Jer ho vykryl štítem, odrazil mu meč stranou a ohnal se mu sekerou po hlavě. Faileon rychle zvedl štít a vedl ho vzhůru, protože si všiml, že mu na nohy útočí Av. Trhl mečem k sobě a obloukem proskočil mezi výpady obou svých protivníků. Avovo kopí se svezlo do písku a Jer měl co dělat, aby odklonil svůj ostrý výpad, který nyní ohrožoval jeho spojence.
Faileon se ušklíbl a setřel si ze rtu neviditelnou krev. Slunce nemilosrdně pálilo.
"No tak nevím, Jere, jestli jsem tě měl brát do Královské gardy." To Jera namíchlo tak, že se po něm ohnal, zasupěl a neškodně proběhl kolem Faileona, který mu prostě uhnul stranou a plácl ho plochou stranou meče po zadku. Zatímco se sekerník válel v písku, Faileon ucouvl dozadu, aby měl slunce stále v zádech a přehmátl rukou v rukavici po jílci. Nervózně sevřel štít. Kopí ze srdce nenáviděl. Av si přemýšlivě skousl ret, ale pak vyběhl do strany zaútočil mu na pravý bok.
Faileon si takřka vykloubil rameno, jak těžce se mu rána odrážela. Nakrčil obočí a snažil se meč prostě udržet na místě, aby vyblokoval ostří. Av zatlačil a Faileonovi se zatmělo před očima.
"Vzdej se a můžeš si jít natrhat kytičky," zasmál se Av a znovu zatlačil. Faileon cosi nesourodě zakřičel, stočil se ke kopí čelem a přehmátl na štítu, aby ho dostal před sebe. Uvolnil si tak ruku s mečem a zabránil Avovi, aby mu zpětným tahem poranil břicho kopím. To se neškodně svezlo po štítu a vrátilo se zpátky. Faileon vydechl, ale nebylo mu dáno si odpočinout. Znovu zvedl štít, který jen o chvíli později protlo kopí.
"No do háje," pronesl spíš sám k sobě Faileon, než mu Av vytrhl štít z rukou a ten neškodně dopadl do písku.
"Pořád chtivý do boje?" pozvedl obočí a zeširoka se usmál Av. Faileon se potměšile ušklíbl, sáhl si do boty a vytáhl dýku. Av ztuhl, ale už bylo pozdě. Dýka prolétla vzduchem a zakousla se Avovi do pravého ramene. Překvapilo ho to natolik, že upustil kopí do písku. Faileon se k němu rychle vrhl, odkopl kopí na samý okraj ringu a chytil rukojeť dýky. Av poraženecky zvedl ruce a usmál se.
"Můžu?" zeptal se Faileon. Přikývl, a tak Faileon zatáhl a zprudka mu zbraň vytáhl z ramene. Avovi se zkřivil obličej, ale pak se jen usmál. "Vím, nebylo to fér."
"Příště tě dostanu."
"Ještě jsem tu já," ozval se jim zpoza zad Jer a přehmátl na sekeře. Faileon odevzdaně odhodil dýku do prachu a pozvedl meč.
"Tak pojď." Faileon se musel usmát, když si všiml, jak je Jer naježený a jak bezhlavě vede útoky na jeho rameno, hlavu a bok. Bez větší námahy odrazil všechny tyto útoky a když se octl na dosah, jednoduše zvedl nohu a kopl ho do boku. Jer se zapotácel a cukl sekerou vzhůru. Faileon překvapeně zamrkal a příliš pozdě ucukl hlavou nazad. Cítil, jak ho škrábla do brady a bezděčně se pozpátku zachytil dřevěné stěny na zbraně.
"Zatraceně," hledal rovnováhu, Jer, ale pak si všiml, že Faileon pořád stojí a provedl menší sérií výpadů, kterou Faileon ukončil mocným máchnutím meče a s hlasitým cinknutím nechal sekeru odletět za kopím.
"Poražen," přitiskl ostří Jerovi ke krku a přitom cítil, jak mu po bradě stéká krev. "Útočíš moc zprudka."
"Spěchal jsem."
"Proč?" nechápal Faileon, když se Jer usmál a cukl hlavou za něj. A tak se Faileon otočil.
"Nechali tě vyhrát," ušklíbla se Arnë, která stála na vyvýšené zídce nad ringem. Faileon na ni mlčky zazíral a nevěděl, co říct. Zeširoka se usmála, přičemž si všiml, jak jí vítr nadouvá volné rukávy, hladí její nátepníky a kožený korzet, kterým byla obepnutá. Na nohou měla své oblíbené vysoké boty z jelenice. Sklonila se k zídce, zapřela se o ní dlaní a seskočila do písku těsně vedle kopí.
"Myslíš?" přinutil se promluvit. Vlasy měla stažené koženým proužkem z obličeje. Přikývla, aniž by se na něj podívala a přešla k dřevěné stěně.
"Myslím, že teď už by to mohlo být vyrovnané," střelila po něm pohledem a zatáhla za první meč. Vyzkoušela ho v ruce, přemýšlivě se zamračila, a pak si ho přehodila do levé, aby si mohla vzít i druhý. "Co říkáš?"
"Myslím, že jste oba padlí na hlavu," na to Jer, který se mezitím postavil Avovi po boku. Arnë se usmála.
"Já teda určitě. Nebo… aspoň jsem byla," na to Arnë. Podívala se na Faileona, protáhla se v ramenou, a pak dodala: "Jere."
Faileon zprudka vydechl a zeširoka se usmál.
"Takže?" zhoupla se na nohou a zaujala svůj výhružný postoj. Faileona napadlo, jak moc se mu po něm stýskalo. Vyzývavě pozvedla obočí. "Abych byla fér, můžeš si vzít svůj děravý štít." To ho rozesmálo.
"Když dovolíš," přešel ke dřevěné stěně a vytáhl odtamtud dlouhý nůž. "Co?" ukázal jí jeho ostrou špičku a pozvedl obočí.
"Teď to bude horší," usoudila, ale ve svém postoji se nehla ani o centimetr.
"Tak pojď… zlato," usmál se Faileon a postavil se tak lhostejně, až se zdálo, jakoby ji podceňoval. On ale ze své zkušenosti věděl, že být přikrčený, Arnë ho brzy přibije k zemi. Oslnivě se na něj usmála a napřímila se. Pak provedla složitou otočku, opsala kolem sebe elipsovitými tahy několik ocelových koleček meči, a pak najednou byla u něj a vedla ostrý výpad levým mečem pod jeho nůž.
Faileon nenáviděl její zpropadenou zručnost s levým mečem, a tak odklonil špičku meče svým nožem, odtlačil ho stranou a uskočil dozadu, když se v otočce ohnala pravým mečem po jeho břiše. Odběhla kousek vedle a zvesela se usmála.
"Tak pojď… zlato," ušklíbla se, zatímco kolem ringu se začali hromadit zvědavci. Faileon přehmátl na meči a prozkoumal její dokonalou obranu.
"Dnes ti to náramně…"
"Později," odtušila a odpružila se v kolenou.
"To abych si pospíšil," usoudil a rozběhl se jí vstříc. Arnë překvapeně uskočila vpravo, aby se dostala do cesty jeho noži, protože věděla, že na levou stranu je slabší. Odrazila jeho nůž a vykryla silný výpad mečem, který vedl shora. Zasupěla námahou, když ji tlačil dolů. Zpříma se mu zadívala do očí, vykřikla a ohnala se mu levým mečem po nohou.
Faileon rychle ukročil dozadu a uhnul před svým vlastním nožem, který mu Arnë tlačila k boku. Nečekala, až se znovu napřímí, předvedla předpisovou sérii dalších otoček a úkroků a otočila se k němu bokem, aby se po jeho ramenou ohnala nejdřív pravým, a potom i levým mečem. Přitom se zaklonila, podtočila se pod svými vlastními výpady a znovu se otočila čelem, aby se mu ohnala po hlavě. Levým mečem zablokovala jeho dotěrný nůž, mířící jí na břicho, a rychle ho zvedla ke svému pravému, aby vykryla další mocný výpad jeho jediného meče.
Připadala si jako pod hradbou, než musela ucuknout břichem tak dozadu, jak jí to jen daná situace umožňovala. Nebylo to ale příliš, a tak zasyčela, když ji Faileonův meč škrábl příčně přes břicho. Odtlačila jeho meč a vykopla proti jeho levé ruce. Nůž zůstal na zemi, a tak do něj rychle kopla a strčila loktem do Faileona, aby ztratil rovnováhu.
K tomu se ale neměl. Přehmátl na jílci a přidal k pravé ruce i levou. Bez námahy ji odstrčil zpátky, až klopýtla. Ztuhla, ale bylo už pozdě přemýšlet, co s nově nastálou situací. Faileon se vrhl přímo proti ní a ona začala o překot couvat a stěží se bránit před jeho těžkými, přesně vedenými výpady. Ruce jí začaly brnět, zlenivěly a ztratily svou rychlost. Možná bylo příliš optimistické myslet si, že na Faileona stačí krátce po probuzení. Ale nemohla si pomoct.
Spěšně couvala a uhýbala do strany, aby nevystoupila z ringu, a vytrvale odrážela jeho výpady. Poslední, mířený na pravý bok, odrazila jediným mečem, aby získala možnost zaútočit, ale Faileon byl rychlejší, přitočil se k ní a chytil ji za zápěstí. Chtěla si pomoct levým mečem, ale ten byl v dost nevýhodné pozici. Faileon doslova cítil, jak zuřivě přemýšlí. Zmáčkl jí zápěstí pevněji. Arnë zatla čelist a zatlačila mu proti ruce, aby mu mečem zamířila na bok. A zatímco se soustředila na tohle, uvolnil přítlak svého meče a ohnal se s ním po jejím levém. Překvapeně ucukla, když jí ho vyrazil z ruky a ten dopadl do písku.
Chtěla se sklonit k dýce, ale nedal jí příležitost. Zaútočil rychle, skoro až nedočkavě a měnil výpady tak rychle, že už jí zbyla poslední možnost. Když odrazila poslední výpad mířený na její levý bok, vedla ho dál doleva, vrhla se k němu, zatlačila mu ramenem do hrudi a nutila ho chvíli couvat. Pak se ale zapřel, a tak přehmátla na jílci, posunul si ruku blíž k záštitě a uhodila ho koncem do břicha. A pak znovu. Zaúpěl a neodolal proti svému tělu. Předklonil se a rychle couval, zatímco Arnë se rychle otočila na patách a vrhla se vpřed, aby mu přiložila špičku čepele ke krkavici. Podložila si ji levou rukou, aby nechybila. V tu samou chvíli ale Faileon klopýtl, zvedl se vzhůru a přiložil jí meč zezadu ke krku.
A tak tam stáli. Arnë mu ohrožovala krk, zatímco Faileon si ji tlačil blíž k sobě ledovým chladem čepeli vzadu na krku. Arnë vydechla.
"Faileone."
"Arnë," usmál se Faileon, nechal svůj meč spadnout do písku. Arnë ten svůj ledabyle odhodila stranou a nechala se jím pohladit po tváři. "Dost, že jsi zpátky, už mě tady nikdo nedokázal porazit." To ji rozesmálo.
"Pořád stejně ješitný?"
"Pojď sem," chytil ji v týle a přitáhl si ji na rty.