26. kapitola - Rozhovor

30. srpna 2011 v 18:43 | TePa |  Srdci vlastní
Velmi krátká, ale já cítím, že si zaslouží svou vlastní kapitolu :)

TePa

Když už jsem si konečně opsala veškeré poznámky, zjistila jsem, že mi chybí jen jedny a na ty jsem znala jen jediného člověka. Navíc jsem měla ještě jednu věc k projednání a ta mi ještě stále nedávala spát.
"Ahoj, Remusi, můžu si přisednout?" usmála jsem se na něj, když jsem vešla do knihovny a uviděla ho u jeho oblíbeného stolu.
"Jo, jasně." Vypadal trochu překvapeně, ale okamžitě zavřel všechny knížky, ze kterých bůhví co opisoval a věnoval mi svou pozornost. "Co potřebuješ?"
"Chtěla jsem tě požádat o poznámky z Obrany. Neznám nikoho, kdo by je měl lepší."
"Nemusíš mi lichotit, abych ti je půjčil," zasmál se. "Ale nemám je tady, jsou nahoře v pokoji," chystal se zvednout, ale já ho zarazila.
"Ne, počkej ještě chvilku."
"Potřebuješ ještě něco?" zarazil se a pomalu se zase posadil.
"Já… chtěla bych se tě na něco zeptat..."
"Začínám se bát," zavtipkoval, ale slyšela jsem v tom náznak skutečných obav.
"Víš, jak jsem včera usínala při hodině a jak ses ptal, co jsem dělala?" Přikývl. "Tak… celou noc jsem si četla v knize o Léčitelství."
"O Léčitelství? Proč? Je snad někdo nemocný?" Skousla jsem si ret a uvědomila si, že už se na něj nemůžu dívat, a tak jsem mluvila k jeho ruce, která ležela na stole.
"Ne, není, ale nebyla jsem si tím až do včerejška jistá."
"Pomohla ti ta kniha?" Věděla jsem, že se ptá jen tak. Ve skutečnosti věděl, že za tím vším něco je a že to hledání nemocí s ním nějakým způsobem souvisí.
"No, zjistila jsem, že to není nemoc. Byla jsem den předtím i za madame Pomfreyovou, ale ta mi neřekla nic určitého a říkala, že se mám zeptat přímo lidí, kterých se to týká." Vzhlédla jsem, abych se podívala na jeho hlubokou vrásku na čele.
"To zní logicky," polkl a kousek se ode mě odtáhl.
"Asi už víš, na co narážím a omlouvám se, že do toho strkám nos, ale nemůžu to prostě nechat plavat," obhajovala jsem se a sledovala, jak mi uhýbá pohledem a těká očima po místnosti. "Já…"
"Terez, tohle je složitá věc, není to jednoduché, já…"
"Co je ti, Remusi?" zeptala jsem se přímo a znělo to tak odhodlaně, až sebou cukl.
" mi nic není, jsem v pořádku, vážně," přesvědčoval mě.
"Tak jinak: Co to s tebou každý měsíc děje?" zkusila jsem to jinak a tentokrát jsem si všimla, jak sebou cukl a mimoděk hledal důvod a cestu k tomu, aby odešel. "Proč se mi to bojíš říct? Jsi můj přítel…" Cukl sebou podruhé.
"Terez, už jsem ti jednou řekl, že to je složitější, než se zdá a že jsem k tobě tak upřímný, jak jen to jde," otočil se na mě s prosbou v očích a chytil mě za ruku. "Nemůžu ti o sobě říct jednu jedinou věc a ty ji jako na truc chceš vědět."
"Je to důležitá věc, vím to."
"A co myslíš, že se mnou je?" zeptal se a najednou zněl až bolestně ironicky.
"Nedělám si z toho legraci, abys věděl, neberu to na lehkou váhu."
"Tak co si myslíš, že se mnou je?"
"Já nevím, spojila jsem si věci, které vím a…"
"Tak povídej, co víš…"
"Proč jsi najednou takový? Co je to s tebou?"
"Myslím, že už ses jednou ptala."
"Ano," odpověděla jsem rázně a založila si ruce na prsou.
"Tak co víš? Uvidíme, co se s tím dá dělat," probodl mě pohledem.
"Proč jsi tak zlý? O co jde?" Cukl hlavou a poškrábal se rukou na temeni hlavy.
"Povídej." Zamračila jsem se.
"Fajn. Každý měsíc na týden zmizíš a vracíš se unavený, celý od modřin, hubený a domlácený, jakoby ses popral v baru." Tomu se ušklíbl. "Nemocný nejsi, protože žádná nemoc s podobnými příznaky v knize se všemi nemocmi není. Kluci tě kryjí a já vím jen jedno: Tohle není žádná klukovina. Co tedy každý měsíc děláš? Proč ti říkají Moony?" Vypadal vážně vyděšeně a překvapeně zároveň.
"Upřímně?" zadíval se na mě a jeho hlas zněl najednou klidně a vyrovnaně. "Divím se, že jsi na to ještě nepřišla. Pokud to nevíš teď, budeš to vědět velmi brzy a..," zamyslel se a nakrčil obočí. "… a u toho já být nemusím," vzal si svůj pergamen, brk a inkoust a bez jediného dalšího slova se zvedl a odešel.
"Remusi!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 30. srpna 2011 v 20:21 | Reagovat

Chudák Remus :(. Som zvedavá na pokračko.

2 °Alex °Alex | Web | 31. srpna 2011 v 12:58 | Reagovat

PS: zabudla si kapču zaradiť do rubriky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama