Listopad 2010

Část padesátá osmá - Takže...

21. listopadu 2010 v 17:39 | TePa |  Anne
Nepozastavujte se nad názvem kapitoly, nějak mě nic nenapadlo...
Pro všechny zamilované, ať už šťastně nebo nešťastně, možná proto, že je úplněk, jež má čarovnou moc - doufejme, že mazat problémy a starosti ;)

TePa

Není těžké zapomenout na křivdy, které na vás někdo nahrnul v jedné obrovské vlně, větší problém je smířit se s tím, že tuto křivdu už nikdy nebudete moct napravit. Erin věděla, že nemá nejmenší šanci Emettova otce přesvědčit o tom, že by pro jeho syna snad mohla být ta pravá, ale přesto stále doufala. Doufala, že se jednou všechno vyřeší.
Povzdechla si a otočila další stránku Denního věštce, který nabízel práci. Stále neměla jasno v tom, co by chtěla dělat, a tak čím dál častěji hrabala ve starých číslech, aby našla něco, co jí trkne do nosu. Zatím se tak nestalo. Jediné, na co se dokázala soustředit byl aktuální problém č. 1 - Jak má přesvědčit pana Longa? Těžce. A jaký to bude mít výsledek? Mizivý, takřka žádný.
Povzdechla si a položila si čelo na noviny, které měla rozložené na posteli. Proč se jí nemůže dařit zrovna ve chvíli, kdy chce? Štěstí mívala i předtím, ale to především tehdy, kdy ho používala jen proto, aby se zabavila. Teď, když konečně o něco jde, se zdálo být v nedohlednu.
Sama se divila, jak rychle ji přepadl smutek. Ne ani tak kvůli sobě, jako kvůli Emetta. Chtěla s ním být, to bez pochyby, nejradši by ho chytila a odjela s ním někde, kde by byli bokem od čistokrevné společnosti, od starostí, ode všeho... Jenže to nešlo. Rozhodně ne teď. Chtěla utéct a zároveň věděla, že by to neudělala. Před problémy se přeci neutíká...
Potlačila nutkání okamžitě popadnout brk a napsat mu, jak moc jí chybí, a pomalu zvedla čelo z postele.
,,Erin?" slyšela tlumeně zpoza dveří.
,,Ano, mami?" odkašlala si a ohlédla se na dveře.
,,Nechceš mi pomoct? Jdu dělat buchtu. Jsi tam zavřená celý den. Stalo se snad něco?"
,,Nic překvapivého," odpověděla pravdivě a shlédla na noviny. ,,Už jdu."
,,Dobře." Erin se zvedla z postele a shodila z ní všechny staré výtisky Denního věštce. Stejně to všechno bylo na houby...
Seběhla dolů ze schodů a octla se v kuchyni. Máma seděla za stolem, ale nikde kolem ní nic neleželo. Žádná mouka, žádné mísy, žádný plech. Zamračila se.
,,My nebudeme péct?"
,,Nejdřív si promluvíme, jestli ti to nevadí."
,,Ne, v pohodě," prohodila Erin a posadila se naproti ní.
,,Tak... co se děje? Většinou jsi celé dny jako sluníčko a teď jsi pořád zamračená. Co se děje? Jsi snad zamilovaná?"
,,Jsem," přikývla Erin.
,,Vážně?" usmála se paní Dooková, ale pak se zarazila. ,,A co je špatně?"
,,Špatně je to, že nejsem čistokrevná..." Máma se zamračila a přimhouřila oči. ,,Nemusíš nic říkat, pořád existují rodiny, kterým na tom záleží."
,,A on?"
,,Emett? Nevím, ale myslím, že pro něj něco znamenám.... problém je v tom, že ta jeho dlouholetá čistokrevná rodina má i morální zásady, které se očividně dědí, tak to teď má těžší."
,,Emett?"
,,Hm," přikývla. ,,Long. Emett Long."
,,Zeptám se na něj táty, určitě ho bude znát."
,,Dobře."
,,A to tě teď trápí?"
,,Taky. Též mě štve, že si nedokážu vybrat práci, kterou budu po škole dělat. Co je na tom tak těžkého? Čím víc listuju starými novinami, tím spíš mi přijde, že neumím vůbec nic," povzdechla si.
,,Ale prosímtě. Ty aby ses neprosadila? To by se zbořil svět. Neboj, ty si něco najdeš, to bych se divila, kdyby sis nenašla práci. Ty jsi schopná v případě nouze založit i své vlastní Ministerstvo," usmála se. Erin se uchechtla a mrkla na ni.
,,Kdybych se měla sílu odhodlat, tak by to snad ani tak velký problém nebyl."

Brian se cítil opravdu divně. Šel po ulici domů a přitom pořád myslel na to, co se stalo. Uvědomil si - a to sakra pozdě - že ho Diana vlastně musela dokopat k tomu, aby vůbec něco udělal. Tak tohle bylo pěkně... zbabělé, velmi slabě řečeno. Netušil, že co se týče vztahů, je na tom až takhle bídně. Nikdy mu to problém nedělalo.
Vzpomínal, jak kdysi nabalil Jude, sestřenici od Emetta. Mělo to být jenom ze srandy, ale bylo to absolutně bez účinku. Tedy... no... Na Emetta to žádný účinek nemělo, takže to Brian po třech dnech ukončil. To ale netušil, že má Jude tak úzké vztahy s Ufňukanou Uršulou - ta snad nezmizí nikdy!
Pak tady byla Eliza. Vzpomínal si, že to bylo před NKÚ a on byl tak ve stresu a nervózní, že si musel najít někoho, na kom by si mohl vybíjet nervy. Emett v tomhle ohledu jaksi... nedostačoval, chápete. Jenže sotva ji přemluvil k tomu, aby s ním vlezla do postele, zjistil, že to byl vlastně kluk. Zvracel pak nejméně týden a učitelé ho dokonce omluvili z první fáze NKÚ. Už nikdy více, snažil se na to celou tu hrůznou dobu nemyslet.
No a taky Jessica, Rebecca, Maria, Jane a nějaká holka na K... už si nedokázal vzpomenout. Jenže to byly vážně jen krátké známosti, které si hledal v případě náhlého výbuchu hormonů, a nemělo to příliš dlouhého trvání.
Přemýšlel spíše nad tím, co se stalo s tím: ,,Tak ano nebo ne?" To zkoušel na všechny předtím a všechny řekly bez dlouhých okolků ano - nebylo divu, jen tak na okraj, ušklíbl se v duchu - tak proč toho najednou měl tak málo co říct? Bylo to vážně nechutné, ale nejspíš byl zamilovaný. Ne, nechutné by bylo v případě Diany dost nevhodné slovo. Ona totiž byla víc než chutná...

,,No... omlouvám se, pane Montgomery, ale budu muset jít, slíbil jsem mamce, že pohlídám svou trochu... divokou sestřičku, než odjede za strýčkem. Děkuji za výtečné jídlo, paní Montgomeryová, dneska se mi bude opravdu spát sladce," usmál se.
,,Tak tedy běž, stejně už je pozdě," usmála se paní Montgomeryová. ,,Seženu ti Anne, musela jsem ji odklidit z dosahu." James se zasmál a postavil se z křesla, aby si s panem Montgomerym potřásl rukou.
,,A zase někdy přijďte, mladý muži," složil si své brýle do náprsní kapsy pan Montgomery, naposledy se na něj usmál a odešel do kuchyně.
,,Máma říkala, že tě mám vyprovodit," usmála se Anne sotva se objevila ve dveřích do kuchyně a vydala se do předsíně napřed.
,,Slyšel jsem, že jsi byla zamčená ve svém pokoji," ušklíbl se James a Anne na něj vyplázla jazyk.
,,Byla jsem nervózní... A když jsem nervózní, jsem na facku."
,,Na facku? Ty? V žádném případě..."
,,Nech toho, nebo tě nepustím," usmála se Anne a podala mu kabát.
,,Vypadáš, že bys mě nechtěla pustit no," komentoval to James, když si všiml, že mu podává už i šálu.
,,Ehm... promiň. Tak co? Jaké to bylo? Trápili tě moc? Prosím, řekni, že ne."
,,Netrápili."
,,To říkáš proto, že jsem tě o to poprosila nebo to tak skutečně bylo?"
,,Obojí, lásko," políbil ji na čelo a vzal si šálu.
,,Dobře," vydechla. ,,Takže..."
,,Třeba už nebude tak těžké přemluvit je, aby tě ke mně čas od času poslali i na noc," usmál se. Anne se ušklíbla.
,,Chtěla jsem říct spíš: Takže se uvidíme zítra na nádraží jedenáct a tři čtvrtě?" vyplázla na něj jazyk.
,,A já bych spíš řekl: Uvidíme se o půlnoci."
,,Nehlídáš náhodou svou sestřičku?"
,,Tu nelze ohlídat," zamyslel se. ,,Ne, nejde." Anne se zasmála.
,,A Albus?"
,,Zase se Sárou, jestli ti spolu nic nemají, tak já jsem král apačů."
,,Nepřestávám žasnout, kolik toho o mudlech víš."
,,Jsem já to ale pilný student, co?"
,,Oh, tady něco pořádně smrdí."
,,Vážně?" podivil se.
,,Vážně, ale to už je jedno, začíná mi být zima."
,,Dobře, tak o půlnoci, stavíš se ke Třem košťatům, bude tam i Erin."
,,Zkusím to domluvit."
,,Stačí na pět minut... hlavně, ať těch pět minut zahrnuje půlnoc."
,,Dobře, domluvím to. Zatím ahoj," usmála se, nahla se k němu a políbila ho.
,,No, bude to muset prozatím stačit," ušklíbl se.
,,No dovol!" uhodila ho do ramene a nasadila dotčený výraz.
,,Měj se zatím krásně. Miluju tě," políbil ji ještě jednou, jen krátce, a Anne se na něj usmála.
,,Já tebe taky. Tak už běž," rozesmála se, vyplázla na něj jazyk a zavřela za ním dveře.

Část padesátá sedmá - Hra na city

7. listopadu 2010 v 16:54 | TePa |  Anne
Emett se vrátil domů dřív, než sám pokládal za možné, a přišel tiše, aby vyvolal co nejméně rozruchu. Když se však otočil zády ke dveřím, kterými před malou chvílí vešel, oči mu padly na paní Longovou, která stála ve dveřích do obývacího pokoje s rukou zapřenou o jedno s futer.
,,Omlouvám se, nechtěl jsem tě vzbudit," prohodil jen a odložil si kabát na věšák.
,,Nevzbudil jsi mě, nemůžu spát," odpověděla klidně a dál ho zkoumavě pozorovala. Emett se na ni váhavě otočil a pozvedl obočí.
,,Něco mi uniklo?"
,,Musím se ptát, kde jsi byl celou noc?"
,,Pokud to považuješ za nutné..."
,,Nemůžeš se potulovat po nočním Londýně, jako by se nechumelilo! Málem jsem se zbláznila strachy, nevěděla jsem, kde jsi!"
,,Musel jsem si vyčistit hlavu a v tomhle domě už to bohužel možné nejde," odpověděl zprudka Emett, skopl si z nohou boty a šálu omotal jednomu domácímu skřítkovi kolem krku. Nachomítl se tam, aby všechno pečlivě urovnal. Skřítek se potěšeně zachichotal.
,,Víš, že tě má rád."
,,Ne, to tedy nevím," odsekl hořce Emett. ,,A nemám ani náladu to znovu řešit. Řekl jsem, co jsem řekl, nic nechci vzít zpátky a rozhodně nechci lhát, aby se cítil lépe."
,,Má tě rád, Emette. Znáš ho přeci už tolik let, musíš to vědět!" upřela na něj své velké modré oči. On se na ni ovšem nepodíval.
,,Nevím to, mami, chápeš? Nepamatuju se, že by pro mě kdy udělal něco dobrého! A nemám náladu se o něm bavit," zamračil se. A to to vypadalo na krásné ráno. Prošel kolem své matky a obrátil se čelem ke schodišti.
,,Neutíkej, když tě nemůžu dohnat," řekla chladně. Emett pevně sevřel čelist a pomalu se k ní otočil čelist. ,,Emette nechovej se tímhle způsobem, vůbec ti to nesvědčí."
,,Mami, mě je jedno, co mi svědčí, chovám se tak, jak se momentálně cítím." Zamračila se.
,,Jsem tvá matka, vím, jaký jsi a teď ze sebe akorát děláš hlupáka."
,,Tak já ze sebe dělám hlupáka? A co on?!"
,,Je to každopádně tvůj otec, dal ti život, zaslouží si úctu."
,,A já jsem živá bytost a jeho syn! Mělo by se mi dostávat lásky. Na tyhle pravidla už dlouho nevěřím." Paní Longová si zlostně odfrkla.
,,Emette, chápu, že jsi rozčilený, ale všechno by mělo mít své meze."
,,Tohle se ti moc nepodobá, mami," zamračil se Emett a sešel po schodech dolů. ,,Tohle se ti vlastně vůbec nepodobá." Paní Longová mlčela, zatímco Emett si ji pečlivě prohlížel. ,,Co jsi mi dala minulý rok k narozeninám?"
,,Co prosím?" nechápala a několikrát zamrkala.
,,Co jsi mi dala minulý rok k narozeninám. Nebo... kterou pohádku jsem měl nejradši?"
,,O třech bratří." To Emetta zarazilo.
,,Hm... Proč?"
,,Tohle má být zpověď?" Emett se zamračil. ,,Protože se ti líbí pocit, že když budeš dostatečně chytrý, přelstíš kohokoli budeš chtít." To Emetta dorazilo. Byla to jeho máma, kdo jiný by tohle mohl vědět?
,,Promiň, omlouvám se. Měl jsem chvíli pocit, že ti vytrhl vlas a udělal si mnoholičný lektvar."
,,Jak jsi zjistil, že nejsem on?"
,,On toho o mně zdaleka tolik neví," zavrtěl hlavou Emett a promnul si spánky. ,,Jsem trochu přetažený, půjdu spát. Dobrou noc, mami."
,,Mám tě ráda, Eme," usmála se a v očích se jí zalesklo.
,,Já tebe taky," vyběhl schody a zmizel ve svém pokoji.
Paní Longová se prostě otočila a vrátila se do obývacího pokoje. Posadila se do křesla a... začala se měnit. Netrvalo dlouho a místo ní v křesle seděl unavený pan Long.
,,Terenci?" zašeptala z pohovky rozespalá paní Longová, která usla krátce nad ránem.
,,Hm?" zamumlal.
,,Stalo se něco?" zarazila se, když na ni upřel svůj znavený pohled.
,,Ne, vůbec nic. Jen spi," usmál se, políbil ji na čelo a odešel pryč.

Brian stál před Dianiným domem a nadával si do idiotů. Kdo kdy vymyslel něco tak příšerně sentimentálního jako vyznání - a to slovo mu pořádně nelezlo přes jazyk - lásky? Podíval se nahoru a do oka mu spadla vločka. A co je romantického na tomhle? Ne, že je z toho mokrého hnusu vždycky celý mokrý, ale ještě ke všemu napůl slepý.
,,Merline, za co proboha?" povzdechl si a prohlédl si obrovské sídlo, které se před ním tyčilo ve své chladné kráse. A další vločka. ,,Do prdele," vytřel si ji z oka a pokročil o pár kroků blíž.
V tom se ale zarazil, protože přímo před ním stála Diana. Na rukou měla nasazené opravdu příšerné palčáky, na hlavě měla příšernou čepici s tím zatraceně odporným sobem, ale i přes to, jak to všechno vypadalo příšerně, ona vypadala kouzelně. Prostě tam stála a její hnědé vlasy kontrastovaly se sněhem, kterého bylo všude plno.
,,Ahoj," ozvala se a přišla k němu.
,,Ahoj," prohodil a jen se na ni díval. Když dlouho nic neříkala a jen se na něj tázavě dívala, prohodil: ,,Tohle je dost příšerná čepice."
,,To je," usmála se. ,,Ale dala mi ji máma, má pocit, že pak vykouzlí hezčí Vánoce." Další rozpačité ticho. Co by vlastně měl říct? Ani netušil, která temná síla ho sem dokopala. Zatracený prokletý zavšivený Merlin.
,,Dostal jsem tvůj dopis?"
,,Ano? Už jsem myslela, že se ztratil," zkousla si ret. V jeho představách se všechno jevilo snažší. Prostě přišla, popadla ho a on nemusel nic dělat. Tak kde to vázne? Asi to bude muset odmakat sám. Nervózně přešlápla. ,,Pozvala bych tě dovnitř, ale táta není zrovna nadšený pokaždé, když..."
,,Četl jsem ho několikrát, abych se ujistil, že se mi nic nezdá," musel pokračovat, protože jinak by celý proslov zapomněl. ,,Myslela jsi vážně všechno, co jsi mi napsala?"
,,Ano."
,,Proč jsi mi to neřekla?"
,,A ty bys byl radši?" ušklíbla se. ,,Nemohla bych ti to říct, tohle Zmijozelové nedělají."
,,Celá tahle scéna byla odsouzená k nejvyššímu stupni trapnosti už když jsem sem kráčel," protočil oči, a pak se zarazil. To asi nebylo zrovna to nejromantičtější gesto, které mohl udělat. O to víc se mu ulevilo, když se Diana rozesmála.
,,Ty jsi vážně nemožný."
,,Líbil bych se, kdybych byl jiný?" Zarazil se a zkoumavě se na něj podívala.
,,Ne." Další ticho. Tohle už byl vážně trapas, pomyslel si Brian a cítil, jak se mu potem oblévají záda. Tak tohle je láska? Čpět jak to největší prase, neumět mluvit a mít oči ulepené od toho příšerného sněhu? ,,Chceš na to manuál, nebo mě konečně popadneš a dáš mi pusu?" očividně jí došla trpělivost.
Brianovi zaskočilo.
,,C-cože?"
,,Já už vážně nevím, jak jinak ti to říct. Chtěla jsem trochu romantičtěji zaobalit celý tenhle... výstup, ale nemůžu, protože ty nic neuděláš. Prostě mě chytni a dej mi pusu, nebo jdi." Konec zašeptala. Brian se ušklíbl.
,,Nejspíš se ženu do záhuby," protočil nad sebou oči, popadl ji kolem pasu a políbil.

Anne se potřetí převlékla a podívala se na sebe do zrcadla. Chtěla vypadat hezky, mile, nenuceně, ale i trochu sexy. Jenže to se sladit prostě nedalo. Nejspíš by si mohla vzít to zelené tričko místo tohohle rudě zářicího. Zrovna, když se pro něj vydala, ozval se zvonek.
,,Pozdě, Ann," prohodila k zrcadlu a prohlédla se. ,,Ale i tohle jde." Potom seběhla dolů ze schodů, ale dveře už se otevíraly.
,,Á, ahoj, ty musíš být James."
,,Čekala jste někoho jiného?" prohodil zvesela James. ,,Dobrý den, paní Montgomeryová."
,,Pojď dál," usmála se a vpustila ho dovnitř. ,,To je pro mě?" ozvala se nadšeně, když uviděla květiny, které držel v levé ruce, zatímco si dost neohrabaně sundával boty.
,,Oh, ano, dostal bych se k tomu, ale..," zasmál se. ,,Ano, je to pro vás."
,,Děkuji, to je od tebe milé," usmála se a zmizela v kuchyni. Anne potlačila smích a šla se s ním přivítat.
,,Já ti to říkala."
,,Tvoji mámu mám rád už teď," usmál se a krátce Anne políbil na tvář. ,,Kam mám jít teď?"
,,Do obýváku, čeká tě taťka," usmála se Ann a poslala ho napřed.
,,Á, ty musíš být James!" přivítal ho podobně jako jeho žena předtím pan Montgomery.
,,To jsem," přikývl. ,,Těší mě, že váš poznávám," potřásl si s ním rukou James.
,,Hm... Posaď se," podíval se na Anne a ta tázavě pozvedla obočí. ,,Myslím, že máma se po tobě sháněla."
,,Vážně?" nechápala nejdřív Anne, a pak se bolestivě ušklíbla. ,,Fajn." S tím odkráčela do kuchyně.
,,Je to vážně fešák," spustila paní Motgomeryová. ,,A galantní, to má další plusový bod."
,,No, to on je," přikývla Anne a popadla salát, aby ho rozdělila na jednotlivé talíře. ,,Co tam s ním taťka dělá? Půjdu se zeptat, jestli nechtějí něco k pití."
,,Nene," popadla ji za loket paní domu. ,,Nech je si promluvit."
,,Hm... dobře," polkla Anne.
,,On ho nesní, Ann," zasmála se její máma.
,,Ha ha ha," ušklíbla se Ann a snažila se nakukovat do obýváku.

Katy je na světě!

3. listopadu 2010 v 11:47 | Neya |  Zprávy pro Vás od Autorky
Katy
Není nádherná? :D

TePa