Září 2010

Část padesátá první - Překvapení

27. září 2010 v 22:28 | TePa |  Anne
Pro Mary-Ane, abych jí vynahradila písničku :) Pro Mooky "ty ostatní" :) Pro Pet Emetta, aby Anne odpustila, že se nechává ovlivnit někým jiným, pro Kat něco "nevinného" a pro Lilliane, aby se jí dneska zdálo o Jamesově dresu :P

TePa

Brian s hrůzou a s nechucením šáhl jednou rukou do krásně zabalené krabice, jakoby očekával, že na dně bude drak, který se mu chystá ukousnout ruku.
,,Co... je... tohle?" vytáhl něco neforemného a položil to vedle sebe.
,,To je svetr, který ti upletla babička," usmála se Rhonda a dojatě se usmála. Brian vyvalil oči a s ještě větším znechucením se podíval na hromádku červené vlny.
,,Tohle se má dokonce i nosit?!" přeskočil mu hlas. Blaise, který si byl nalít whiskey a který se právě vrátil do místnosti, se hlasitě rozesmál.
,,Něco se ti nelíbí?" ušklíbla se Rhonda.
,,Je to červené a smrdí to, mami," podíval se na ni jako na blázna Blaise.
,,Vždyť je to rozkošné," vstala z gauče, chytila svetr do dlaní a ten se rozpletl. Brian vyjekl hrůzou.
,,Co je to?! Co je to?!!!" pištěl a ucouvl až na samý konec gauče, aby byl od svetru co nejdál. Blaise nebyl vidět, nejspíš se válel smíchy někde na zemi.
,,To je sob, zlatíčko."
,,COŽE?! Ne, ne, ne, ne, ne! Přeci se ode mě nemůže očekávat, že budu nosit... Ježiš marjá, mami, spal to! Co když je to nakažlivé?" Rhonda se rozesmála.
,,Briane, nesnaž se být vtipný."
,,Vtipný? Jestli tohle byl vtip, tak má babička zatraceně špatný - ba hororový - smysl pro humor," polkl a nespouštěl ze svetru zrak.
,,Já... já... já myslím, že bys ho měl zkusit," octl se najednou u křesla rudý Blaise a opřel se. Brian ho zpražil pohledem.
,,Už vím, proč Emett nesnáší Vánoce. Mám to být čas lásky, mě to přijde jako čas ryzé hrůzy."
,,Vážně ho nechceš," přišla k němu blíž Rhonda a strčila mu svetr pod nos.
,,Fuj! Dej to pryč!" couvl od ní alespoň hlavou Brian a zoufale se na ni podíval.
,,Nevím, proč z toho děláš vědu. Jako malý jsi ho nosil rád," ucouvla Rhonda a odložila svetr na opěradlo. Brian k ní natočil hlavu a sjel ji pohledem.
,,Chceš říct, že jsi mě navlékala do... tohohle..?"
,,Jistě," přikývla.
,,No super. Byl jsem malé nevinné dítě a nemohl jsem se bránit!"
,,Briane, to stačí," smála se Rhonda. ,,Rozbal si další dárek. Co je tohle?!" podivila se, když si všimla malého balíčku úplně nahoře obrovského valu dárků.
,,Ukaž," zbystřil Brian a natáhl se pro něj. ,,Co je to?"
,,Podívej se, je pro tebe," usmála se Rhonda. Brian povolil stuhu a do ruky mu spadl dopis.

Briane,
už nemůžu jinak. Prosím, pověz mi, co ke mně cítíš a co je mezi námi. Nemůžu se snažit, pokud nemám naději na to, že se budeš snažit taky. Nemůžu ti dát sebe, když si nejsem jistá, jestli mě nenecháš být. Nemůžu ti dát srdce, když ty si budeš úzkostlivě střežit své.
Cítím se jako na lodi, jednou vjedu na vlnu a jsem nahoře, cítím se skvěle, protože naznačuješ... Pak je ohromná bouře a já klesám a klesám, až na bod mrazu, kdy mám pocit, že nejsem nic než povyražení, nic, o co by ses měl zvlášť starat, když tu budu pořád.
Řekni: Jsem hloupá a vykládám si všechny náznaky špatně? A nebo jsem hloupá, protože vidím náznaky tam, kde nejsou a ty chceš být kamarád?

Diana

PS: Veselé Vánoce

Brian zůstal sedět a četl si dopis znovu a znovu.
,,Briane? Zlatíčko, jsi v pořádku? Co je to?" ptala se zvědavá Rhonda, ale když se podívala na svého muže, zmlkla.
,,Ne, neděje se nic... já jen... ne, nic," dal si dopis do kapsy a podíval se na Blaise, který se na něj klidně díval. Stačil mu jediný Brianův pohled a usmál se. Brian se na něj nechápavě zamračil a natáhl se pro další dárek.
,,Myslím, že tohle nechám na potom," odložil okamžitě jednu z krabiček.
,,Proč?" zeptala se Rhonda.
,,No, vzhledem k tomu, že je to od Emetta, tak..."
,,Rozbaluj," probudil se z novu Blaise a zvědavě se díval, jak dárek Brian znovu bere do rukou. Opatrně roztrhl obal a vyndal... knihu. Byla to opravdu velká a hrubá kniha, ale Brian jaksi nechápal, co to má znamenat. Neměla nadpis ani autora, a tak ji otevřel na první stranu a ušklíbl se. Stálo tam: No tak, kámo, vážně sis myslel, že ti dám knihu? :D
Brian opatrně otočil stranu a objevil další krabici, která byla uvnitř knihy. Opatrně ji otevřel a nakoukl dovnitř. Naneštěstí nic neviděl.
,,Tak nedělej moresy a ukaž," nakukovala Rhonda a vrtěla se. Brian tedy šáhl dovnitř a vytáhl cosi, co vypadalo jako jasně oranžové, zelené a růžové ponožky. ,,Co to je?" Brian - kdyby to bylo vidět - byl rudý jako rajče.
,,Je u toho dopis, ale ten ti radši nedám, ohrozil by ti zdraví."
,,Hoď mi tu růžovou," ozval se Blaise a když tak Brian učinil, pečlivě si ji prohlédl. ,,Co je v tom dopise?" Brian hodil okem po Rhondě, a pak neochotně přečetl:
,,Stojí tu: Ne, Briane, tohle OPRAVDU nejsou ponožky. Sháněl jsem to měsíc, tak ne abys..," Brian se odmlčel. ,,To by stačilo, myslím."
,,Dobře," ušklíbl se Blaise.

Emett seděl v slavné zmrzlináře na Příčné ulici a díval se ven z okna. Paní Longové bylo stále hůř a hůř a jemu to dělalo obrovské starosti. Podíval se do svého poháru se zmrzlinou, která už pomalu začala tát a opřel se lokty o stůl, aby si mohl položit hlavu do dlaní. Všechno se hroutilo.
Jeho matka, Erin byla nejistá a jeho otec byl připravený ho každou chvílí vydědit. Připadalo mu, jakoby touto chvílí vyčerpal všechen svůj optimismus, který mu byl do života přidělen. Nabral na lžičku vrchní šlehačku s polevou a olízl ji.
Přemýšlel.
Jak mohla vypadat jeho budoucnost? Pomalu ujídal zmrzlinu a díval se, jak venku sněží, když uviděl Erin. Stála uprostřed chumelenice na ulici a bavila se se svým otcem, který jí zrovna o něčem vyprávěl. Emett se zarazil a zamžoural ven. Zdálo se, že pan Dooke zrovna odchází do banky a Erin tam nechal stát.
,,Promiňte? Platím!" ozval se Emett na kolemjdoucí a vrazil jí do ruky peníze. Pak popadl kabát a vyběhl z cukrárny na ulici.
,,Erin? Erin!" zavolal do chumelenice, ale když se nic neozývalo, pokračoval tam, kde ji viděl naposledy. Nebyla tam. Rozhlédl se kolem, a pak si všiml, jak se zavírají dveře od jedné známé věštírny. Usmál se a vtrhl do dveří.
Hned za nimi stála ona. Ve vlasech měla sníh, kolem krku šálu a na sobě koženou bundu. Když si všimla, kdo vešel, usmála se.
,,Erin..," vydechl Emett a prohrábl si vlasy.
,,Emette," usmála se. ,,Veselé Vánoce." Když neodpovídal a jen se na ni zamyšleně díval, pozvedla obočí. ,,Děje se něco?"
,,Vlastně... ano," přisvědčil. ,,Tehdy sis chtěl promluvit, co s naším vztahem. Chtěl bych být upřímný..."
,,Samozřejmě," přikývla Erin, chytila ho z ruku a odtáhla sebou do jednoho vzdálenějšího kouta. ,,Mluv."
,,Moje matka je nemocná, Erin. Trvá to už delší dobu a já se obávám, že... že..," zamrkal a zhluboka se nadechl. ,,Promiň, je snažší o tom jen přemýšlet. Bojím se, že umře. Můj otec svůj názor nezměnil, ale to mě tolik netrápí. Matka tě chce poznat."
,,Vážně?" podivila se Erin. ,,Tys... tys jí o mně říkal?"
,,Ne, možná jen trochu, ale víc ví od své kamarádky. Myslím, že si dokáže živě dokáže představit, co se mnou děláš," díval se na její lehce zvlněné vlasy. ,,Já... chybíš mi, Erin, zvlášť teď, kdy mi přijde, že všechno, co jsem znal, mizí."
,,Emette..," začala jemně Erin. ,,Chápu, že jsi zoufalý, ale já nechci sloužit jen jako utěšující prostředek."
,,Tak to není," rozhlédl se kolem, jestli je někdo nesleduje. ,,Jde o to, že tě mám plnou hlavu a nedokážu tě z ní dostat. Když jsem tě viděl z okna, nemohl jsem jinak, než jít za tebou a to i přes to, že jsem netušil, co všechno ti chci říct."
,,Nevím, co na to říct..."
,,Neříkej nic, protože já sám se v sobě zatím nevyznám... jen vím, že tě nechci ztratit a prosím..," cukl sebou. ,,... nebo... máma tě chce poznat a táta má zítra mezistátní jednání. Myslíš, že bychom se mohli sejít třeba před tímhle obchodem a ty bys ji zašla pozdravit? Chci jí udělat radost."
,,Jen proto?" podívala se na něj Erin. Emett si zkousl ret.
,,Ne. Chci, abys ji poznala."
,,Tak teda... pokusím se. Kdybych se tu neobjevila zítra, počkej tu na mě pozítří, pokusím se utéct, dobře?"
,,Utéct?"
,,Nějak tak," usmála se Erin.
,,Děkuju."
,,Poslyš, Emette, nejsi náhodou nemocný ty?"
,,Proč myslíš?" ušklíbl se.
,,Děkuješ a prosíš," odpověděla prostě Erin.
,,Nejsem nemocný, jen neznám svou cestu."

Část padesátá - Šaty dělají člověka

27. září 2010 v 15:27 | TePa |  Anne
Anne seděla na okenním parapetě a rozbalovala dárky, které dostala dneska ráno a nestihla se do nich podívat. Venku stále ještě chumelilo a na obloze se jednou za čas objevil měsíc. Zatáhla závěsy, aby jí nikdo z pokoje nemohl vidět, kdyby si přišel ověřit, jestli už spí. Ale jí se spát nechtělo.
Vzala jednu ze středně velkých krabic, které si navršila do protějšího rohu, a pomalu rozvázala stuhu. Když odklopila víko, s úsměvem vytáhla různobarevnou šálu, kterou jí pomocí pletacího kouzla upletla Erin. Byl u toho přiložený lístek, tak ho otevřela a rozesmála se.
Promiň, trošku se mi to vymklo :D Veselé Vánoce
Anne si ji omotala kolem krku a žasla nad tím, jak je pletací kouzlo složité. Šála byla spíš flekatá a barvy příliš zářily, ale Ann si nemohla pomoct. Byla dokonalá.
Když postupně rozbalila ještě tradiční řetízek, obrovského plyšáka a tři knížky, narazila i na dárek od Jamese. Ležel úplně na dně, nejspíš dorazil mezi prvními, byl zabalený v rudém balícím papíru a převázaný zlatou stuhou. Není on náhodou Nebelvířan? Anne se tomu usmála a podívala se dovnitř.
Úplně nahoře ležela velká obálka s věnováním, položená tak, aby hned nebylo vidět na dárek.
Dlouho jsem přemýšlel, co bych ti měl dát, a pak mě napadlo, že ti dám kus sebe... S láskou James
Anne nedočkavě odložila obálku a vytáhla Jamesův dres! Spíš jeho horní část. Byla na něm obrovská sedmička, na pravém rukávu byla obrovská trhlina a na spodním lemu vypadal trochu ohořele. Anne ho promnula v prstech, pak si ho zvedla k obličeji a přivoněla k němu. I když byl dres vypraný, přišlo jí, že z něj cítí Jamese. Dal jí kus sebe... obrovský kus sebe. A i když to byl jistě starší dres, Anne se přistihla, že zírá na sedmičku jako očarovaná. Pak rychle seskočila z parapetu, odhrnula závěsy a postavila se před své obrovské zrcadlo.
Rychle si přetáhla přes hlavu svůj pletený rolák, pak ještě své fialové tričko a netrpělivě to všechno odhodila na židli u stolu. Pak se natáhla pro dres a přetáhla si ho přes hlavu. Byl jí veliký a končil v polovině stehen, na pravém rameni ji neustále sklouzával dolů a když se otočila, na lopatkách se jí stkvělo jméno Potter, pod ním byla napsaná sedmička a pod ní nápis Střelec.
Anne na sebe chvíli koukala, pak si prohrábla vlasy a zívla. Vážně by už měla jít spát. Převlékla se tedy do pyžama a s dresem pod hlavou usla.

,,Anne?! Anne!"
,,Ehchr..," převrátila se Anne na posteli a zamžourala do přítmí pokoje.
,,Anne!"
,,Mami? Co je?!"
,,Máš tu návštěvu, tak vstávej!" Anne se převrátila na stranu a šáhla na stolek pro budík. Deset hodin.
,,No do háje!" lekla se a vyklopýtala z postele.
,,Anne!" vtrhla do pokoje Lily jako velká voda a překvapeně si ji přeměřila. ,,Jsi v pyžamu? Ty jsi zapomněla?" dodala zklamaně.
,,Ne, nezapomněla. Jen jsem šla včera pozdě spát," ukázala na okenní parapet, kde stále zůstávaly prázdné krabice.
,,Aha. Tak si skoč do koupelny, já tu počkám," posadila se na postel a rozhlédla se. Anne rychle vtrhla do koupelny, umyla si obličej a vyčistila zuby. Pak se vrátila zpátky do pokoje, vzala si rifle, nějaké tričko a šáhla na postel pro barevnou šálu od Erin.
,,Tak... můžeme. Poslyš, Lily, fakt mě mrzí, že jsem zaspala, měla jsem hlavu... v jiném světě."
,,V pořádku. Tak jdeme? Musíme sebou hodit, mamka připravuje oběd na dvanáct."
,,Už? Tak jo, jdem," seběhla ze schodů jako první Anne a přehodila přes sebe svůj žlutý kabát.
,,A mimochodem... viď, že nás přemístíš... Cesta autobusem byla menší horor."
,,Proč tě nepřemístil James?"
,,Spí," ušklíbla se Lily. ,,A máma mi zakázala ho budit. Nevěřila bys, jak těžké je se vyznát v mapě," vrtěla hlavou.
,,Ale věřila," přikývla Ann. ,,Polovinu dosavadního života jsem byla mudla."
,,Aha, to jsem nevěděla."
,,Chyť mě za ruku," vyzvala Lily Anne a během chvíle je přemístila na Příčnou ulici.
,,Myslím, že nejdřív zkusíme ten nový obchod, Erin - moje nejlepší kámoška - mi říkala, že si tam jednou vybrala úplně úžasné šaty."
,,Jdem!" vypískla nadšeně Lily a zmizela v útrobách obchodu.

,,Páni! Děkuju ti, Anne! Jsou naprosto božské! Díky, že jsi mě sem vzala, tyhle mi taťka určitě neroztrhá! Páni, super, díky! Jeff mě v nich doslova sežere! To ani jinak nejde! Děkuju, děkuju, děkujuuuu!!!!" pokračovala ve vychvalování Lily, zatímco Anne byla naprosto vyčerpaná. Celou dobu pobíhala po obchodě a tahala jedny těžké šaty za druhými, zatímco prodavačka si tam nejspíš pilovala nehty.
,,Jsem ráda, že se ti líbí."
,,Netušila jsem, že dlouhé šaty mohou být tak sexy!"
,,Dlouhé? Na boku mají dost šílený rozpak, který ti odhaluje skoro celou nohu, vzadu máš šněrování, které ti odhalují záda a ramínka ti obepínají paže. Jsou spíš sexy než decentní," usmála se Anne. ,,Doufám, že mě pan Potter nezabije."
,,Nezabije! Zveličuješ, jsou krásné," usmála se Lily a prohlédla si Anne. Měla šílenou flekatou šálu, žlutý zářivý kabát, rifle a vysoké kozačky. Čepici si zapomněla doma, a tak si nechávala vlasy přes uši. ,,Kolik je hodin?"
,,Myslím, že už bude dvanáct. Měli bychom se vrátit k vám."
,,Nejdřív ale..," zablýsklo se Lily v očích.
,,Co je Lily?" zasmála se Ann. ,,Myslím, že další obchod už nestihneme. Nerada bych přišla pozdě."
,,Přijdeme včas, jen... chci ti obléct sukni."
,,Sukni?" vyděsila se Anne. ,,Zmrznu, jsi blázen? Už to se mnou zkoušela i Erin, ale v zimě vážně nehrozí."
,,U nás je vcelku teplo," namítla Lily.
,,To myslíš vážně?"
,,Je to sexy."
,,Snad jindy, Lily," zrudla Anne. ,,Je to tvůj bratr."
,,Takže vím, co má rád," ušklíbla se Lil.
,,To je od tebe hezké, ale myslím, že..."
,,Nemysli. Přemisti nás k nám," usmála se a Anne se s nimi zatočila v kruhu. Sotva se ale ocitli v Godrikově dole, Lily ji popadla a táhla k jejich domu.
,,Poslyš, já klidně dojdu sama," smála se Anne, ale Lily nezastavila, dokud nevtrhla až do předsíně. ,,Co máš v plánu, Lily?" zouvala si boty Anne a podezíravě se zamračila.
,,Udělám z tebe někoho, po kom bude James slintat."
,,Tohle je vážně zvrhlé, Lily," zasmála se Anne.
,,Nemysli pořád na to, že to je můj bratr. Prostě tě jen oblíknu," řekla Lily a táhla ji do schodů.
,,Ne, Lily," snažila se vzepřít Anne, zrovna ve chvíli, kdy se z pokoje vedle Lilyina vyvalil James s ještě větším rozcuchem, mžoural do chodby a... panebože... byl nahoře bez. Anne zaskočilo.
,,Dobré ráno, brácha," usmála se na něj Lily a když natočil hlavu a otevřel oči, Anne jen s úsměvem pokrčila rameny a zmizela v Lilyiném pokoji.
,,Lily, nešil," ušklíbla se Ann. ,,Chápu, že máš radost z těch šatů, ale nemusíš mi to nijak vracet. Stejně tu nebudu moc dlouho." Ale jakoby mluvila do větru. Lily se zuřivě přehrabovala ve svých dvou skříních a vybírala sukně.
,,Volánky, krása!" vybírala. ,,Žlutá nebo červená?"
,,Červená," odpověděla Anne a během chvíle jí na klíně přistála nad kolena dlouhá sukně s volánky.
,,Tričko..."
,,To moje je celkem v pořádku..."
,,Myslím, že dáme něco zářivého... nebo ne? Ne! Zelené! Ano! Tady," vrátila se k Anne Lily a podala jí zelené tričko s hranatým výstřihem.
,,Ehm... Lily, budou tam i vaši rodiče."
,,A co? Oni jsou už ode mě zvyklí na cokoli," pokrčila rameny Lily a šla schovat krabici s šaty na dno skříně. Vedle je koupelna, můžeš se jít převléct."
,,Je tam momentálně James."
,,No jo vlastně. To vadí?" ušklíbla se a Anne ji zpražila pohledem. Odezvou jí byl ale pouze smích.
,,Jdu říct mamce o těch šatech, můžeš se převléct."
,,Tak dobře." Lily jen přikývla, usmála se a zmizela za dveřmi.
Anne se tedy rychle převlékla a prohlédla v zrcadle, které stálo opřené v rohu.
,,Anne?! No ty vole!" vtrhla do pokoje Lily a rychle za sebou zavřela.
,,Já ti to říkala, Lily! Jde to dolů, je to moc... moc..."
,,Je to sakra sexy, vypadáš skvěle!" zkomentovala to Lily. A opravdu, Anne to opravdu slušelo, sukně jí skutečně končila nad koleny a tričko jí tvořilo pěknou siluetu. ,,Jsem borka. Tak jdem, oběd je na stole."
,,Mám jít v ponožkách?" zasmála se Anne.
,,No jo... to je blbý. Na boso, všude jsou koberce."
,,Lily, měla by sis pokecat s Erin, myslím, že byste si rozuměly."
,,Jdeme! Mamka už dávno nalila polívku."
,,Už," přikývla Anne, rychle si sundala ponožky a urovnala vlasy. ,,Dobrý teda?"
,,Skvělý," vyběhla z pokoje Lily a Anne ji následovala. Když přecházela po měkoučkém koberci v patře a chystala se ze schodiště, uslyšela zapískání.
,,Dík," odpověděla na to Lily a Anne zrudla.
,,Ahoj, lásko," usmál se James z přízemí. Měl mokré vlasy, šedé tričko, rifle a byl na boso. ,,Netušil jsem, jaká to bohyně se v tobě skrývá. Škoda, že musíme na oběd." Anne se usmála a sešla po schodech dolů.
,,Díky za dárek," dala mu pusu a odtáhla se.
,,Nemáš zač," usmál se a hrál si s volánky. ,,Pěkná sukně."
,,Tvojí sestry." James se vzhlédl, popadl ji kolem pasu a přitáhl k sobě.
,,Jsem do tebe blázen, Anne," zašeptal a pohladil ji po zádech.
,,Jsem do tebe blázen, Jamesi," nahla se k němu Anne, vzala mu hlavu do dlaní a přitiskla své rty na jeho. Chvíli tak setrvala, pak ho pohladila po ramenou a odtáhla se. ,,Pojďme na oběd."

Život není o čekání, život je o hledání

26. září 2010 v 22:13 | TePa |  Příběhy jen tak... od někud
Můžete vybírat, přebírat a hledat toho pravého, ale nechtějte se jednoho rána probudit a zjistit, že byl celou dobu na dosah ruky, ale vy jste se bály ji natáhnout...

Část čtyřicátá devátá - Potterovi

23. září 2010 v 22:17 | TePa |  Anne
Ryze jen James a Ann s věnováním pro všechny :)

TePa

PS: Já tě varuju, Kat! :D

Anne sevřela svou dlouhou šálu, která měla omotanou kolem krku a která jí splývala až ke kolenům, a zvedla ruku, aby zaklepala na dveře. Přitom si schovala hůlku do rukávu a odkašlala si. Když se tak dívala na číslo sedm, které viselo na vchodových dveřích od Potterových, sevřela láhev červeného vína, kterou jí vybral táta, o to pevněji.
Otevřela mi Lily. Na hlavě měla vánoční čepici, v ruce držela skleničku s punčem. Když si mě prohlédla, zeširoka se usmála, chytila mě za ruku a vtáhla dovnitř.
,,Ahoj, Anne!"
,,Ehm... ahoj, Lily," odpověděla Anne a rychle si zula boty.
,,Co blázníš? Měla sis je nechat!" zavrtěla nesouhlasně hlavou Lily a směrem do obýváku tancovala na Let it snow. Anne se tomu usmála, sundala si kabát a pověsila ho mezi haldu ostatních na háček, který už skoro nebyl vidět.
,,Kde je Lily? Ona tě tu nechala?" vyšla z kuchyně Ginny a přátelsky se usmívala.
,,Vlastně ano, ale to nevadí, chápu to," usmála jsem se na ni a přešla k ní s vínem v ruce.
,,Myslím, že toho punče vypila až příliš," usoudila Ginny a utřela si ruce do zástěry.
,,Já... James říkal, že nemám nic nosit, tak mu prosím neříkejte, že jsem vám donesla tohle," podala jsem jí láhev a zčervenala, když se na mě zaraženě podívala. ,,Já... nerada chodím na návštěvy s prázdnou."
,,To je od tebe moc hezké, ale vážně si nemusela nic nosit," podotkla Ginny a napřáhla k ní ruku. ,,Já jsem Ginny, říkej mi Ginny," usmála se.
,,Ehm... Já jsem Anne, Anne Montgomeryová," stiskla jsem jí ruku a ona mě za ní odtáhla do kuchyně.
,,Tak se posaď, Anne. Dáš si punč?"
,,Možná... Děkuju," vzala si skleničku, kterou před ní postavila Ginny s neuvěřitelnou rychlostí.
,,Jsem ráda, že si konečně James někoho přivedl. Sáru - nejlepší kamarádku od Alba - tu máme každý rok, ale on si ještě nikoho nepřivezl. Tedy kromě jednoho týdne každý rok, co tu má Matta s Jacobem a to skoro nejsou doma."
,,Mám ty kluky ráda, jsou to osobnosti samy o sobě," napila jsem se a usmála se, když jsem z obýváku uslyšela zpívat duet Lily a nejspíš pana Pottera, kteří se snažili napodobit hlasy v We wish you a Merry Christmas.
Ginny otevřela troubu a nakoukla dovnitř.
,,Ještě ne. No, na chvilku se posadím," sedla si po Anneině pravici a sledovala, jak nervózně popíjí její punč.
,,Nevíte, kde je James?"
,,Poslala jsem ho pro čokoládu na polevu. Budeme mít jahodový dezert."
,,Oh, miluju jahody!" usmála se rozradostněně Anne.
,,To já vím," usmála se i Ginny. ,,Neboj, nechci začít nějaké rodičovské rozhovory, jen tě chci poznat." Takže rodičovský rozhovor...
,,Chápu," přikývla Anne a znovu se napila punče.
,,A ráda bych tě upozornila na to, že můj muž je - co se týče jmelí - velmi důkladný. V každé místnosti je jedno, dej si na to pozor, pokud se nechceš líbat s někým jiným než s Jamesem." Anne zrudla jak mák.
,,Ech.. ech..." Ginny se rozesmála. ,,Děkuji za upozornění."
,,Nemáš zač. Jak jste se dali dohromady? Tyhle příběhy mám nejradši." (,,We wish you a Merry Christmas and a Happy New Year!!!")
,,Vlastně jsme si navzájem všimli sami sebe teprve tyto prázdniny. Do té doby jsem ho znala jen o vidění a z toho, jak se tvářil, když mu má nejlepší kamarádka básnila o famfrpálu."
,,To hrál. Harry, Albus a on jsou doslova pohroma, když se sejdou na Mistrovství světa. Dobře, možná i já. Je můj kluk romantik?"
,,Je," přikývla Anne, když se otevřely a zavřely vchodové dveře.
,,Jamesi?" zavolal do předsíně pan Potter.
,,Ano?" ozval se v odpověď James. Anne se usmála a vypila zbytek jahodového punče. Až teď si uvědomila, že je vlastně taky jahodový.
,,Nemusela jste všechno ladit do jahodova, paní Potterová," prohodila Anne.
,,Mám pro jahody taky slabost, neboj," mrkla na ni Ginny. ,,No, podívám se na to maso," vstala a otočila se k troubě.
,,Mohla bych si přidat punč?"
,,Samozřejmě, na to se ani neptej. Jsem jen ráda, že ho celý nevypije Lily." Anne se tedy postavila a nalila si plnou skleničku punče. Pak se postavila do dveří do chodby a napila se. James položil krabičku čokolády z Medového ráje na botník a otřepal si z vlasů sníh. Pak si sundal šálu, kabát a podíval se na přeplněný věšák. Když mu padl pohled na žlutý kabát od Anne, usmál se a otočil se směrem k ní.
,,Veselé Vánoce," usmála se a chystala se jít k němu, když ji zarazil a došel až k ní. ,,Co je?"
,,Jmelí, lásko," na to James, chytil ji za pas a krátce políbil. ,,Někdo tu dělal jahodový punč?" zavolal směrem do kuchyně a políbil Anne znovu.

Zrovna, když potřetí zahrála Vánoční koleda Jingle bells, Anne pořádně zazívala a přimhouřeně se natáhla dopředu, aby se napila svého čaje. Když se pak znovu opřela do sedačky a nechala se obejmout Jamesem, položila mu hlavu na rameno a poslouchala, jak si Ginny povídá s Harrym a Lily o nadcházejícím plesu.
,,Tati, říkala jsem ti, že v těch rudých šatech nepůjdu, vypadám z nich jak z minulého století. Chci ty nad kolena," oponovala zrovna Lily.
,,Ty "nad kolena"? Mám takový pocit, že látka, ze které je ušily by stačila tak akorát na jednu šálu. Možná."
,,To není vtipné, tati," zamračila se na Harryho Lily. ,,Proč je tak těžké pochopit, že chci něco sexy a přitažlivého? V tamtěch můžu akorát tak do kláštera. Zeptej se Anne, co se teď nosí!"
,,Anne?" usmál se na ni Harry.
,,Na plesy se už jen výjimečně nosí dlouhé šaty, pane Pottere, vlastně je vcelku normální, že šaty končí nad koleny."
,,Tyhle spíš než nad koleny ale končí v polovině zadku, takže říkám ne," rozhodl pan Potter a Lily se uraženě zabořila do sedačky. Anne zívla podruhé a podívala se na Lily.
,,Víš co, Lily? Vlastně mám zítra čas, tak co kdybychom nějaké zašly vybrat spolu? Novoroční ples je velká událost. Když jsem se na něj chystala já, nemohla jsem se rozhodnout, jaký střih je ten správný."
,,Vsadím se, že každý vypadal skvěle," políbil ji James do vlasů a Anne se usmála.
,,Ani sis mě nevšiml," vyplázla na něj jazyk. James neřekl nic, místo toho se lehce zamračil a zadíval se na pana Pottera.
,,Pokud s tebou půjde, Anne, dovolím, aby sis vybrala jaké šaty chceš. Ovšem," zarazil Lilyin předčasný výkřik radosti Harry, ,,pokud s nimi bude souhlasit i Anne."
,,Znamená to, že se zdržíš i na oběd? Nebo půjdete až odpoledne a zůstaneš do večeře?" zeptala se nadšeně Ginny.
,,Jsem opravdu ráda, že jsem vás poznala, ale mamka by mě zabila, kdybych další den Vánoc nebyla s nimi," usmála se Anne. ,,I když... pokud se mnou počítáte s obědem, pak budu jen ráda."
,,Tak dobře." Anne přikývla a znovu hlasitě zazívala.
,,Omlouvám se."
,,To nic, měli bychom jít spát všichni," zvedla se Ginny, posbírala hrnky a odešla do kuchyně. Harry se natáhl pro noviny.
,,Zajdu poděkovat tvojí mámě," zvedla se Anne ze sedačky a vydala se do kuchyně.
,,Oh, Anne, běž už spát, já to zvládnu," usmála se Ginny.
,,Já, nemůžu tu spát, paní Potterová."
,,Ginny. Jak to, že ne?" otočila se na ni a překvapeně pozvedla obočí. ,,Myslela jsem, že zůstaneš přes noc a nachystala ručníky."
,,Oh, to je od vás milé, paní... no... Je to od vás milé, ale mamka mi nedovolí zůstat přes noc." Ginny se na ni zadívala a potměšile se usmála.
,,To ti nevěří, Ann?"
,,Já myslím, že ano, spíš nevěří Jamesovi," ušklíbla se Anne. Ginny se rozesmála.
,,Oh, tak to chápu. Takže půjdeš?"
,,Ano. Dobrou noc a děkuji za všechno. Byl to přijemně strávený den."
,,To jsem ráda. Dobrou noc, Anne, a zase přijď," usmála se. Ann se otočila, přešla přes pokoj a rozloučila se i s panem Potterem.
,,Rozhodně přijď, Anne, chci tě otestovat v šachu. Strýc Ron mě sice vždycky porazí, ale já se nikdy nebudu snažit zlepšovat se. Přijdeš?"
,,No, snad ano a snad brzy," usmála se Anne. ,,Dobrou noc, pane Pottere."
,,Dobrou noc," usmál se, a tak se Anne s Jamesem vzdálili do předsíně.
,,Vážně musíš jet? Nemohli by naši napsat vašim? Je to jen jedna noc, přespala bys - ve vší počestnosti - a jela ráno s Lily přímo. Nemusíš se pořád přemisťovat."
,,Mě přemlouvat nemusíš, Jamesi, ale vážně to asi radši uděláme takhle," natáhla se pro kabát a přehodila si ho přes ramena.
,,Venku je tma jak v pytli, doprovodím tě ten kousek na konec vesnice, aby ses mohla přemístit."
,,Dobře," usmála se a narazila si na hlavu čepici s bambulí. Když se otočila, James si zrovna přes hlavu přetáhl svetr, přičemž se natáhl ke stropu a ukázal Anne své vypracované břicho. Anne polkla, ale dřív než stačila stočit pohled, byl James hotov a ušklíbl se.
,,Myslím, že to asi vážně radši uděláme takhle," na to James a sledoval, jak Anne rudne.
,,Nemůžu za to, že se dívám na to, co je přímo přede mnou." James se k ní v rychlosti nahl a políbil ji s takovou vervou, že div hlavou nenarazila do stěny za sebou. Chytila ho kolem krku a přitiskla se k němu blíž. James, neschopen nějakého výraznějšího pohybu, ji objal kolem pasu a nadechl se nosem. Anne se v té chvíli začala usmívat a odtáhla se.
,,Ještě ne," přitáhl si ji znovu k sobě a políbil ji. Anne se mu usmála do rtů a prohrábla mu rukou vlasy. Zbožňovala je, nebyly ani dlouhé ani krátké, přesně takové, aby do nich schovala část prstů.
,,Stop, vážně musím jít. Je půlnoc," objala ho kolem pasu a společně vyšli před dům.
,,Přijedeš tedy zítra?" zeptal se.
,,Samozřejmě. Slíbila jsem Lily, že ji zachráním od tatínka a vybereme nějaké decentní a přitom sexy šaty," přikývla Anne.
,,Navrhl bych, aby sis taky něco nového koupila, ale dopadlo by to pro mě velmi špatně." Anne zrudla znovu a zastavila se.
,,Tak tady?" ustoupila od něj a usmála se. ,,Ahoj zítra." Pozorovala, jak chumelí a jak mu jednotlivé vločky padají do vlasů a posléze tají. Na sobě měl jen černý svetr a volné rifle. Díval se na ni svýma hnědýma očima a když se stále nepřemisťovala, usmál se.
,,Rozmyslela sis to?"
,,Užívala jsem si pohled."
,,To já taky. Ale vážně bys měla jít, než ti seberu hůlku." Anne se rozesmála a otočila v kruhu.

Část čtyřicátá osmá - Veselé Vánoce!

22. září 2010 v 20:03 | TePa |  Anne
,,Čekám tě pozítří," usmál se James na Anne, která si zrovna upravovala čepici.
,,Dobře," zapla si poslední knoflík na kabátě, vytáhla zpod něj vlasy a usmála se na něj. ,,Tak tedy pozítří."
,,Budu se těšit," políbil ji na tvář James a když se odtáhl, Anne se na něj jen nechápavě zamračila.
,,Anne?!" ozvalo se za ní trochu zaraženě.
,,Tys jim o nás neřekla?!" podivil se James a cukl hlavou k jejím rodičům.
,,Vždyť jsem jim psala o svolení, říkala jsem jim o tobě. Mamka dokonce odepisovala, že tě mám přivést taky," otočila se k němu zády, aby si prohlédla toho, kdo ji oslovil.
,,Anne!"
,,Strýčku Gerry," povzdechla si napůl zoufale Anne a nechala se jim obejmout.
,,No páni, ty jsi ale krasavice, kdy se to stalo, že jsi takhle zkrásněla? Po kom jsi tak vysoká? Tak hubená? Měla bys k nám jednou za čas přijet, my bychom tě vykrmili." Anne se usmála.
,,Děkuju, strýčku, ale to už trochu přeháníš. Navíc - do Francie se nepřemišťuju běžně."
,,Jsi vážně nádherná!" rozzářil se, až se mu na temeni zableskla pleš.
,,Ahoj," naznačil ústy James a vzdálil se ke své rodině.
,,Co vy tady?" nechala se chytit kolem pasu a společně vyšli z nástupiště devět a tři čtvrtě.
,,Pozvali nás tví rodiče, oni ti o tom neřekli?"
,,Ehm... ne, ale to nevadí, jsem ráda, že jste tady," odpověděla Anne a pomyslela si, že jí čekají prázdniny plné narážek, vychvalování toho, jak je nádherná a... proboha - nejspíš přijde na řadu i James!
,,Kdopak byl ten mladý muž?" usmál se strýček Gerry. Anne okamžitě zrudla a výmluvně se na něj podívala.
,,Co bys řekl?"
,,Nemůžu uvěřit tomu, že si mou nádhernou neteřinku někdo může zasloužit!" rozesmál se.
,,Taky tě mám ráda, strýčku," ušklíbla se Anne.
,,Tak, teď si hezky sedni do auta a doma si promluvíme," promnul si šťastně ruce a sedl si za volant.
,,Tak dobře," povzdechla si Ann a hodila si příruční tašku na zadní sedadlo. Pak si sedla dopředu a zapla si pás.
,,Takže... jak se jmenuje?" Anne se rozesmála.
,,Strýčku, říkal jsi, že až doma."
,,Ale no tak, nebuď takový tajnůstkář."
,,Jak nemůžu být, když znáš celý kouzelnický svět?" podivila se mu Anne, když si začal pohvizdovat. ,,Poslouchal jsi nové Sudičky?" pozvedla obočí.
,,No jistě, dělám jím přeci editora, zapomnělas? Kdo si myslíš, že ti každý rok posílá jejich cédéčko?"
,,Tos byl ty, od koho mi na narozeniny přišlo to tričko s jejich autogramy? Emily ho málem roztrhala, když jsem jí ho ukazovala, jak rychle mi ho vzala z ruky."
,,Šikovně odbočuješ od tématu. Tak povídej. Kdo to je?"
,,Chodí do Nebelvíru, má talent na Obranu a Lektvary, má dva sourozence a jmenuje se James. Stačí?"
,,POTTER?" otočil se k Anne Gerry. Bohužel otočil i volantem, takže málem skončili ve výloze do cukrářství.
,,Strýčku!" lekla se Anne.
,,Potter?" ozval se už klidněji Gerry a vrátil se na silnici. Anne polilo horko.
,,Jak jsi na tohle přišel?" dělala nechápavou. Gerry se vědoucně usmál.
,,Kdo jiný má zároveň dva sourozence, zároveň mu jde Obrana a Lektvary a jmenuje se James? Jo a chodí do Nebelvíru? Zase tolik tvých spolužáků neznám, hádal jsem." Anne se zamračila. ,,Dle tvého pohledu jsem uhádl."
,,To ano."
,,Oh, znám jeho otce Harryho. Potkal jsem ho mezi dveřmi na oddělení Bystrozorství a přišel mi sympatický."
,,Vždyť jsi ho jen potkal mezi dveřmi," zasmála se.
,,Divila by ses, co všechno se dá rozeznat z obyčejného Omlouvám se a řeči těla."
,,Máš pravdu, opravdu bych se divila," ušklíbla jsem se a Gerry se rozesmál.
,,Tak... kdy ho přivedeš?" zabočil do ulice a natočil k ní hlavu, i když stále sledoval silnici.
,,Nevím, tyto prázdniny asi ještě ne."
,,Jak to?" vyhrkl nevěřícně Gerry.
,,No, protože ty letošní strávím z části u nich."
,,Máma ti to dovolila?" řekl ještě nevěřícněji Gerry.
,,Ano," přisvědčila Ann. ,,Neměla by snad?"
,,Ona ti dovolila u nich přespat?"
,,Tak to zase ne."
,,Aha, já už si říkal," uklidnil se Gerry a zajel na příjezdovou cestu.
,,Strýčku!" zavrtěla nevěřícně hlavou Anne.
,,No, co si podle tebe mám myslet? Mám nádhernou, ba i překrásnou neteřinku! Pochopitelně se bojím o její počestnost." Anne raději vylezla z auta. Tenhle rozhovor se začal podivně stáčet.
,,Anne!"
,,Tati!" usmála se Anne a vběhla do předsíně, aby objala svého tátu a později i mámu, která měla špinavou zástěru. ,,Veselé Vánoce!"
,,Veselé Vánoce!"

,,Veselé Vánoce, zlatíčko!" ozvala se paní Longová.
,,Veselé Vánoce," usmál se Emett a sklonil se, aby ho mohla obejmout.
,,Jsem tak ráda, že jsi přijel. Myslela jsem, že si to ještě rozmyslíš, přeci jen je to poslední rok..," odkašlala si.
,,Vypadáš lépe, mami," podotkl Emett a opravdu. Paní Longová už nebyla tak pobledlá, ale kašel jí očividně trápil pořád stejně.
,,Ty lháři," uhodila ho lehce do ramene a opřela se o něj. ,,Ale jsem ráda, že jsi přijel."
,,Já přijel rád, mami, vždyť to víš."
,,Tak pojďme dovnitř, chci s tebou něco probrat," rozkašlala se a když došli do obýváku, zmoženě dopadla na sedačku a na chvilku zavřela oči. Emett zahodil tašku ke knihovničce a posadil se vedle.
,,Jestli se necítíš dobře, můžeme si promluvit jindy," nabídl starostlivě Emett. ,,Já ti neuteču."
,,Tím si právě... právě... právě nejsem tak jistá," potlačila zakašlání a usmála se na něj. ,,Jen... mohl bys mi podat šálek čaje?"
,,Samozřejmě. Kde je Clairie?"
,,Chudinka malinká. Natrhla si oblečení a tvůj otec... no... vyhodil ji," vysvětlila zmizení své oblíbené skřítky paní Longová a přijala od svého syna šálek čaje.
,,Vždyť věděl, jak ji máš ráda. Proč to udělal?"
,,Tvůj otec si potrpí na dokonalost, ale vlastně je to velmi citlivý člověk," usmála se vlídně.
,,No to určitě," ušklíbl se Emett.
,,Takhle bys o něm neměl mluvit," zamračila se nesouhlasně paní Longová, a tak se Emett jen omluvně usmál.
,,Promiň."
,,Já sama vím, jaký dokáže být... zvlášť..," nedořekla a sýpavě se rozkašlala. Když se znovu nadechla, napila se čaje a pokračovala: ,,Tahle nemoc mě brzy zabije."
,,Takhle nemluv."
,,A proč ne? Všichni víme, že to je pravda. Dozvěděla jsem se o Erin něco víc a změnila jsem názor."
,,O kom?"
,,O Erin. Dookové. Jedna z mých přítelkyň zná její matku."
,,Ach tak."
,,Je to prý velmi energické a temperamentní děvče," usmála se.
,,Hm."
,,Prý má průměrné výsledky, ale má neuvěřitelné nadání pro módu. Možná by prý uvažovala o kariéře v návrhářství."
,,O tom já nic nevím."
,,Samozřejmě, protože jsi po svém otci," odsekla paní Longová.
,,Mami?!" naštval se Emett.
,,Ano, jsi. Vsadím se, že vaše schůzky jsou podobné spíš schovávání se a vaše flirtování je závislé na dopisích a pohledech!" Emett jen pootevřel pusu. ,,Jak to vím? Jak bys asi řekl?"
,,Hm."
,,Chci ji poznat."
,,COŽE? Zbláznila ses? Mami, tohle nejde, otec mě vykopne z baráku a co já potom? Nemám práci, nemám kam jít a bez něj nemám ani galeon!"
,,Chci ji poznat. Zajímalo by mě, co je to za děvče, že se kvůli ní chováš... takhle," usmála se. ,,Jsem ráda, že taky nějaká taková existuje."
,,Mamiii," zaúpěl Emett a složil si hlavu do dlaní.
,,Copak, zlatíčko? Mám tě ráda a jsem ráda, že jsi zamilovaný. Je to přece krásné."
,,Otci to tak nepřijde a vůbec... ani nevím, co chci."
,,Chci ji poznat," zopakovala paní Longová vážně. ,,A co nejdřív, nevím, kdy mě zachvátí poslední kašel... -"
,,Mami!"
,,- a já bych ráda potkala někoho, kvůli komu budeš riskovat všechno, co jsi do té doby uznával..."

,,Briane, kde ses flákal?" ušklíbl se Blaise Zabini, sotva jeho syn vlezl do dveří a sundal si čepici i šálu.
,,Na flámu do tří do rána," utrousil Brian a odložil si kabát.
,,Hezký holky?" ušklíbl se Blaise, když se zpoza rohu vynořila Rhonda - jeho žena.
,,Pane Zabini starší, ještě jedno podobné slovo a místo vepřového, budete pečený vy." Brian se uchechtl a vyšel schody nahoru do pokoje.
,,Briane, hodíme pokec, doval dolů!" zavolal za ním ještě Blaise, a tak si Brian jen povzdechl a slezl zase dolů.
,,Zlato? Udělala jsem ti tvůj oblíbený čaj," ozvala se Rhonda z kuchyně, a tak Brian zabočil, vzal si hrnek a vešel neochotně do obýváku.
,,Tak co, Briane? Už si ulovil nějakou pořádnou kočku?" začal Blaise a hodil další poleno do krbu, které stejně hořelo jen díky kouzlu.
,,Možná, stejně bych ti o ní neřekl, jsi horší drbna jak všechny babky v dědině dohromady."
,,To máš sakra pravdu," zasmál se Zabini starší a sledoval, jak jeho syn popíjí čaj. ,,Jenže tentokrát jsem popředu. Scorpius Malfoy psal Dracovi něco o nějaké Dianě. Prý je jí kus a přestoupila k vám na začátku roku." Brian si povzdechl. ,,Tak jak vypadá?"
,,Je menší jak já, má hnědé lehce vlnité vlasy, hnědé oči, je štíhlá a sexy a má čistou krev."
,,Na to poslední jsem se neptal," zvážněl Blaise a v očích se mu blýsklo.
,,Ale časem by sis to ověřil."
,,Ale ne z toho důvodu, který se ti jistě vybavil. Poslyš, Briane, nevím, kolikrát ti to mám ještě vysvětlovat. Tehdy, kdy jsi narazil na mou temnou minulost - ano, přiznávám, že jsem byl jen nadržený hlupák, který přes to dole neviděl, co bylo očividné. Jenže teď jsem jiný." Brian pozvedl obočí a Blaisovi zacukaly koutky. ,,Víš, jak to myslím. Už dávno mě nezajímají pitomá pravidla o čistokrevnosti, došlo mi, že je to zbytečnost. Zajímalo by mě to, protože ta Diana... myslím, že se ti líbí, že jo?"
,,A komu ne?" prohodil Brian a dopil si čaj.
,,Briane, jsem tvůj otec."
,,Jsi si tím jist?"
,,Samozřejmě, zjistil jsem si, kolik mlíkařů to v době tvého početí mohlo udělat, a všem bylo přes padesát, takže jsem je vyloučil," ušklíbl se Blaise.
,,Ha ha ha."
,,Jsem tvůj otec, takže poznám, kdy si hraješ na golema a kdy jím vážně jsi. Takže..?"
,,Vážně bych se o tom s tebou dost nerad bavil."
,,Nemáš na vybranou."
,,Je sexy, je krásná, je chytrá. Ano, chci ji a záleží mi na ní. Konec rozhovoru, jdu se vybalit," postavil se Brian na nohy.
,,Briane?"
,,Hm?" otočil se ještě na svého otce a zadíval se na něj.
,,Kdybys mi mohl poskytnout nějakou fotografii..." Brian se ušklíbl a odešel.

Část čtyřicátá sedmá - Ve vlaku

21. září 2010 v 15:46 | TePa |  Anne
Trošku jsem se nudila :) Hezké čtení :)

TePa

Brian si razil cestu uličkou ve vlaku a i když ten sebou házel takřka až neuvěřitelně, dokázal bez problémů zůstat stát, zatímco ostatní padali kolem jako zralé hrušky. Nad tím jen pozvedával obočí a otočil se na svého přítele, kterým to právě smýklo na prosklené dveře do kupé.
,,K... sakra!" odtáhl se od skla, na němž bylo přilepené celé kupé Havraspárských šesťaček. Omluvně jim mávl a pokračoval za Brianem.
,,Co je tak těžkého na tom udržet rovnováhu?" Emett pozvedl obočí.
,,Ti já nevím. Možná se dost špatně můžeš ladně procházet, když tenhle stupidní vlak z roku raz dva někdo neumí řídit!" Brian otevřel pusu, aby odpověděl, ale Emett ho zarazil. ,,Nemluv a pokračuj."
,,Dobře, tak já ti teda neřeknu, že jsi neohrabanější než všechen Mrzimor dohromady."
,,To je od tebe opravdu milé, že si tu urážku necháš pro sebe."
,,Díky," přikývl vážně Brian a prohlédl si kupé napravo. Chvíli tam zíral, pak se usmál a pokračoval dál.
,,Kámo? Ech... mohl bys mi to laskavě vys... Ahoj, Diano!" zaskočilo Emettovi a vlak sebou cukl znovu. Zatímco Emett letěl po hlavě přímo na tvrdou podlahu a schytal to pořádně do hlavy, Brian se s klidem vrátil zpátky.
,,Omlouvám se, nemá vůbec žádné vychování."
,,Vážně? Vždyť se mi plazí u nohou. Která holka se může chlubit něčím podobným?" usmála se Diana a přešla k němu blíž. Brian se jen usmál a dělal, že si ničeho nevšiml.
,,Veselé Vánoce, Diano," usmál se a pomohl Emettovi se postavit.
,,Tenhle vlak mě vážně neuvěřitelně nasírá... Je snad normální, aby..?!" Víc už Diana s Ádel neslyšeli, protože to tentokrát oběma smýklo do posledního kupé v uličce.
,,Dělá to schválně," shrnula to všechno Diana a vrátila se na sedačku.

,,Co mám dovést Lily? Čokoládu? Nebo... co takhle... co takhle... řetízek?" hrabala se v příruční tašce Anne a hledala trhací blok.
,,Klidně nic, stejně si ta malá ještěrka nic nezaslouží," poznamenal s úsměvem James, který seděl naproti.
,,Nebo... tričko? Mohla bych jí něco vyčarovat... Jsi její bratr, pomož mi, prosím..."
,,Neblázni, Ann," ušklíbl se James. ,,Nemusíš vozit nic, jasné? Stejně to nikdo neočekává." Anne se zarazila.
,,Jak to? Vždyť k vám jedu na Vánoce."
,,Ano, ale já tě nepozval, abych dostal dárek navíc, nebo abych naši rodinu obohatil o dárky navíc."
,,Když mě je blbé přijít s prázdnou. Tak něco tvým rodičům, když už ne Albovi a Lily."
,,Po pravdě ti můžu říct, že co chce Albus ví jen Albus a možná tak Sára. Nikdo jiný. Lily je momentálně blázen do Medového ráje a ananasu. Víc vážně nevím," usmál se. ,,Taťka má všechno, stěžuje si, že on to má na Vánoce nejhorší, protože už nic nepotřebuje a neví, co si přát. Myslím, že bude rád, že jsem si našel řádnou přítelkyni. A máma... Těžko říct. Je to trošku střeštěná ženská."
,,Dobře," přikývla Anne. ,,Albovi dovezu šálu, našla jsem jednu úžasnou a slyšela jsem, že je má rád. Napíšu do Medového ráje a nechám si poslat obří čokoládu s ananasem a... tvojí mamce přinesu kytku a taťkovi... já nevím... pije něco?" James se na ni podíval. ,,Už jsem otravná, chápu," začervenala se.
James vstal a posadil se vedle ní, aby ji pohladil po vlasech.
,,Nepozval jsem tě proto, abys nám něco kupovala, chci, aby tě naši poznali. Takže... pokud to uděláš tak, jak sis právě napsala, nepřijedeš o Vánočních svátcích, přijedeš tak... 29. prosince, to bych viděl nadějně."
,,Promiň, jen si myslím, že něco dovést se sluší."
,,Samozřejmě, ale Medový ráj poslední dobou není nejlevnější, ta super šála taky něco stál a jelikož ty se nespokojíš s obyčejnou kyticí... Utratíš majlant, to nechci, jasné?" Anne otevřela pusu, ale James ji úsměvem zarazil. ,,Přivez nám sebe. Jestli u tebe objevím něco, co by tam být nemělo a je navíc, tak ti to seberu a už to zpátky nedostaneš."
,,Tak tohle znělo trochu dvojsmyslně."
,,Ale ale..," usmál se potěšeně James. ,,Tady někdo myslí na hříšné věci..." Anne zrudla.
,,To není pravda. Jen jsem podotkla, že..."
,,Samozřejmě."
,,Hej!" zrudla ještě víc a rychle si schovala notes do tašky. ,,Abys věděl, tak jsem to řekla jen proto, že jsi nedávno pověděl něco o mém kabátě a něco o tom, že by na mě nemusel být. Nerada bych přišla o své..." ...oblečení... "teplé oblečení zvlášť, když je venku zima."
,,Venku možná, u mě je ale velmi teplo," hodil jí tašku na protější sedadlo a posadil se k ní úplně natěsno.
,,Pane Pottere, myslíte na neslušné věci," snažila se potlačit červeň Anne a pozorovala své prsty.
,,To bych řekl." Anne otevřela pusu a rychle zvedla, aby něco řekla, ale James ji v polovině započatého slova políbil. Skoro se ani nestačila nadechnout - to skoro nepřipadalo v úvahu - a tak se musela po chvíli odtáhnout a zhluboka se nadechnout.
,,Zadušená vám budu k ničemu, mladý muži," vyplázla na něj jazyk a když se znovu nahýbal, rychle se postavila. ,,Ráda bych si sundala kabát, když dovolíte." James se opřel do sedačky a pohodlně si natáhl nohy. ,,Co to je?" zasmála se Anne.
,,Chci mít alespoň krásný výhled, když už nejsou Bertíkovy fazolky." Anne po něm hodila čepici a s úsměvem si rozepla knoflíky.

,,Zacharius nejede na prázdniny domů?" ozvala se Diana po dlouhé době ticha. Ádel sebou cukla a vzhlédla.
,,Ehm... cože? Promiň, nějak jsem nevnímala."
,,Ptala jsem se, jestli Zacharius jede domů?" zopakovala Diana a přimhouřila oči.
,,Nevím," pokrčila rameny Ádel a podívala se zpátky do svého hudebního časopisu. ,,Nejsem stíhačka, abych kontrolovala, kam chodí a co dělá."
,,Samozřejmě," usoudila Diana, ale oči z ní nespouštěla. ,,Neviděla jsi ho?"
,,Dneska jen u snídaně, jestli si dobře vzpomínám," odpověděla klidně Ádel.
,,Co je to s tebou? Mluvíš o něm úplně neosobně. To se tě nedotýká?"
,,Dotýká," vzhlédla od časopisu Ádel. ,,Jen... nevím, co ti mám říct, neznám ho, nevím, jaký je, jen vím, že je vášnivý čtenář."
,,Něco pro tebe," podotkla Diana.
,,Proč myslíš?" zavřela časopis Ádel a hodila ho na sedačku vedle.
,,Nevím, najednou si nemůžu vzpomenout, ale nebylas ty, kdo na seznamy pro Santa Clause napsal nejdřív nejméně pět knih, a potom teprve napsal o hadry?" Ádel se ušklíbla.
,,To není tím, že hodně čtu, jen chci začít. Líbí se mi představa toho, že čtu a čtu příběhy. Jen nevím, které jsou správné, tak jsem si přečetla pár časopisů a tam byl seznam nejoblíbenějších knih. Usoudila jsem, že možná budou stát za to je přečíst - vlastně určitě za to budou stát. Jen... momentálně nemám žádnou z nich, nečetla jsem nic jiného než učebnice ani nepamatuju. Viděla jsem jednou jeden mudlovský film a tam si jedna holka přičichávala ke knize - není to trapné a směšné zároveň? Nemůžu si ale pomoct, chci k nim taky občas přivonět a číst mezi řádky. Někdo si dal tu práci ji napsat, je to kus samotného spisovatele a já chci vědět, který kus přesně to je."
,,Er..." Dianě spadla čelist a Ádel nabrala zlehka do červena.
,,No, možná jsem to trochu přehnala," rychle si šáhla pro časopis a otevřela ho na stránce o Nemrtvých, kteří vydávali nové cédéčko. ,,Nemrtví jsou příliš metaloví, nelíbí se mi, jak ten jejich zpěvák napodobuje hlas satana, nebo co to říkal v tom rozhovoru."
,,Teda páni, Ádel, to je ten nejdelší proslov, který jsem od tebe kdy slyšela. Nepovídala ty sis se Zacem?"
,,Bohužel ne."
,,No, tak to si rozhodně popovídejte, bude tebou nadšený," říkala stále ještě zaražená Diana.
,,Myslíš? Já bych neřekla, tohle je dost... divný názor. Tedy... mě se líbí a to nejen proto, že můj. Prostě... myslím, že na tom je velký kus pravdy a já opravdu chci dostat knihu. Konec," usmála se nakonec Ádel.
,,Mám radši živé skupiny."
,,Cože?" nechápala Ádel, ale pak se rozesmála, když jí to došlo. Diana se k ní s radostí přidala a pohlédla z okna.

Shinedown

20. září 2010 v 18:24 | youtube.com |  Songz
Second chance


PS: Od pana M :)

Část čtyřicátá šestá - Santa Claus jezdí na sobovi... bohužel

19. září 2010 v 15:26 | TePa |  Anne
Kratší aneb taková, jak jsem ji stihla :) Hezké čtení :)
TePa
,,Tak co?" zeptala se Erin s plnou pusou, když si všimla, že Anne přišel dopis.
,,Máma píše, že můžu jet, ale nemám tam být moc dlouho, že jsem i jejich," usmála se Anne a schovala si dopis do kapsy.
,,Jaká je náladička?" usmála se Erin a napila se dýňového džusu.
,,Nervózní. Dneska ráno jsem se přistihla, jak zvažuju, jestli si k nim vzít červený nebo modrý svetr," potřásla nad sebou samou hlavou Anne a nabrala si na vidličku vajíčka.
,,Vzala bych si modrý, budeš vystupovat z řady." Anne na ni vyplázla jazyk a natáhla se pro další chleba.
,,Mimochodem... co budeš o Vánocích dělat ty?"
,,Válet se, požírat cukroví a otravovat rodiče," odpověděla klidně Erin. ,,Momentálně mě ale víc zajímají ty tvoje. Jak dlouho tam jedeš?"
,,No... přijedu na nádraží, pojedu s mamkou domů, tam si ještě něco nabalím, zabalím dárky a hned pojedu k Potterovým."
,,Už?" podivila se Erin.
,,No, já jsem to nevymyslela. James se vymlouvá na svou mámu, že ta ho prý donutila mě přivést tak brzo, ale věř mu," usmála se Anne a polkla sousto.
,,James hraje divadlo, ve skutečnosti se bojí, co ti jeho máma provede."
,,Víš o ní něco?" zbystřila Anne.
,,Prý je v pohodě. Otázkou zůstává, jestli se normální v klidu ženské stávají chytačkami, nabalí Harryho Pottera a porodí geniální děti."
,,No jo," polkla Anne a odložila lžičku. Erin se zasmála.
,,Klid, Ann. Dělala jsem si legraci, určitě jsou v pohodě. Hlavně se nestresuj pokaždé, když k tomu máš tu nejmenší příležitost, zemřeš na infarkt ještě dřív než já," mrkla na ni Erin.
,,Dneska doslova hýříš vtipem, Erin."
,,Oh, děkuji," poklonila se Erin a vzala si jablko. ,,Každopádně, má drahá přítelkyně, nyní se vzdálím, volají mě neodkladné záležitosti. Užij si pobyt u Potterových a často mi piš, ať si udělám představu."
,,Nejedeš se mnou vlakem?"
,,Taťka se sem přemístí, prý spěcháme," pokrčila rameny Erin. ,,Tak Veselé Vánoce."
,,Veselé Vánoce," usmála se Anne a dívala se za svou kamarádkou, která si cestou vesele poskočila a málem si jablko zastrčila až hluboko do krku.
,,Čau, Ann," ozvalo se zprava a když oslovená vzhlédla, spatřila Jakea, kterému se na hlavě vyjímala červená čepice s obrovskou bambulí na konci. ,,Tohle nekomentuj," ušklíbl se a ukázal si na hlavu. ,,Je to za trest."
,,Náhodou ti docela sluší," usmála se Anne.
,,Škoda jen, že ti to nemůžu věřit," posadil se naproti. ,,Jedeš domů?"
,,Jo, ale dlouho se tam neohřeju."
,,Slyšel jsem," zasmál se. ,,A přeju ti upřímnou soustrast."
,,Díky všem za podporu," povzdechla si Anne a odstrčila od sebe talíř s vajíčky.
,,Neber to zle, Anne. To jen já mám z jejich rodiny respekt. Zdá se totiž, že Jamesova ségra Lily, je do mě zabouchlá."
,,To vážně?" zasmála se Anne.
,,To není k smíchu, jasné?" usmál se taky Jacob. ,,Kdyby se ta její poblázněnost přenesla na nějakou jinou holku zhruba mého věku, nestěžoval bych si." Anne jen pokrčila rameny a postavila se.
,,No nic, jdu si ještě dobalit pár věcí, tak se měj," mávla mu Anne a odešla ze síně.
Erin utíkala ze Společenské místnosti, aby nepřišla pozdě. Cestou si zavazovala šálu, kabát za ní vlál a čepici měla na jednom uchu. Emett stál pod schody, v ruce držel nedojezenou housku s nějakou neurčitou pomazánkou a se zdviženým obočím ji pozoroval.
,,Erin!" ozvalo se zpoza něj od východu ze školy a když se otočil, spatřil staršího obtloustlého muže, který netrpělivě přecházel po Vstupní síni, až nakonec vyšel ven.
,,Hned, tati!" zakřičela za ním a Emettovo obočí se povytáhlo ještě výš. ,,Do prdele," zaklela si pro sebe, když seskočila poslední dva schody a málem uklouzla na své několikametrové šále.
,,Nepřeraz se," ozval se s klidem Emett, ale zdálo se, že si ho nevšimla. Namísto toho si pořádně nasadila čepici, zchladila si červené tváře dlaněmi a zapla si kabát. Když se znovu chystala odejít, Emett ji chytil za loket a přitáhl si ji blíž k sobě.
,,Co to..," chtěla namítnout Erin, ale když zjistila, kdo to je, zmlkla. Emett se k ní naklonil a políbil ji. Jakoby mu vůbec nedocházelo, že stojí na veřejné chodbě. Bez okolků si ji jednou prázdnou rukou přitáhl blíž k tělu a polibek prohloubil. Erin byla tak zaražená z jeho nezvyklého chování a z toho, že se nemačkali v přístěnku, že se skoro ani nezmohla k tomu, aby ho políbila nazpět. Emettovi ovšem očividně nedělalo problém počkat. Ochotně ji líbal dál, dokud mu polibek nezačala vracet. Pak se zlehka odtáhl, pustil jí pas a podíval se jí do očí.
,,Veselé Vánoce, šedoočko," usmál se a políbil ji na nos. Pak se bez jakéhokoli dalšího slova rozešel do sklepení.
,,Veselé Vánoce," zrudla potěšeně Erin a pomyslela si, že jeho černé oči z hlavy jen tak nepustí.
,,Proč jen Santa Claus nemohl jezdit na gepardovi nebo nějakém jiném ušlechtilém zvířeti?" přetáhla si Diana znechuceně přes hlavu zelený svetr se sobem. Ádel podusila smích a rychle si přes sebe přehodila kabát, aby nešel vidět ten její.
,,Rychle, přijdem pozdě na vlak a jsem zvědavá, jak se dostanem domů, když se nemůžeme přemisťovat."
,,Nemůžeme, nemůžeme," zamrmlala si pro sebe Diana. ,,Všechno jde, když se chce."
,,Tohle tvoje motto tě jednou přivede do hrobu. Mohla bys ho zkusit praktikovat třeba na Brianovi." Diana na ni vyplázla jazyk.
,,Nemyslím, že mě přivede do hrobu, spíš mi jednou zachrání život."
,,Nebudu ti brát naděje, jde se?"
,,Jo."
,,Mimochodem, až si budeš dávat novoroční předsevzetí, mysli na Briana, nebo ti střelím."
,,Vždyť tam nebudeš," zasmála se Diana.
,,Zařídila bych se. Santa nemá jenom jednoho soba," ušklíbla se Ádel.

The Cure

12. září 2010 v 15:39 | youtube.com |  Songz
Friday I´m in love




Info

12. září 2010 v 14:59 | TePa |  Zprávy pro Vás od Autorky
Takže přátelé, máme tu školu a s tím přichází povinnosti a bohužel také málo času :) Budu se snažit, seč mi síly stačí, abych Vám přidávala jak Anne, tak Vrangu, tak možná i tu příšernou Arianu, kterou nevěřím, že jsem kdy napsala :)

Držte a doufejte se mnou, že času se najde :)

Vaše TePa

Konec

11. září 2010 v 23:32 | TePa |  Ty z Vrangy
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK
Autorka má ráda tento článek




Pro Kat, částečně proto, že možná nestihnu její dárek a už mě to vážně štve:/

TePa

Becor se otočil kolem své osy a udeřil nepřítele štítem přímo do nosu. Pak ještě jednou a ještě tolikrát, dokud se nesložil k zemi. Vyplivl krvavou slinu a podíval se vpřed zrovna ve chvíli, kdy několik metrů od něj Stříbrný udeřil Katy do týla jílcem svého mohutného meče.
Rozhlédl se a v jeden hrozivý okamžik uviděl dalších pět Stříbrných a jeden z nich se zrovna skláněl nad Katy a pozvedával meč v hrozivém gestu. Becor zařval a hodil štítem, aby se vzápětí bezvýsledně díval na to, jak odlétá hluboko do lesa. Sevřel meč pevněji a pomalu se vydal ke Stříbrným.
Kdyby se mohl ohlédnout, viděl by, jak mu Martin kryje záda. Pohyboval se rychle a jeho rány byly zasazovány s neomylnou přesností. Když se jeden ohnal po Becorově krku, Martinův meč ho zarazil a čistě mu prořízl míchu. Další ránu zasadil tomu pošetilci, který se jeho příteli ohnal po koleni.
Pracoval rychle, otáčel se, zohýbal se, uhýbal a zasazoval rány. Krev na něm ani nestačila zasychat, helmu už dávno ztratil a jeho kyrys držel jen na jednom popruhu. Rozhlédl se právě včas, aby se mohl zohnout pod mečem, který mu prosvištěl nad hlavou a zazpíval svou chladně kovovou píseň. Jediným sekem jeho majitele připravil o život.
Becor pokračoval neohroženě vpřed. Prosekával si krvavou cestu přímo k Stříbrným, i když si byl takřka jist, že je nemůže zabít všechny. Tohle byla špička, tohle bylo zlato armády. Tohle bylo to nejlepší, co znala zem. Samozřejmě v určitých kruzích.
Pozvedl meč, ukročil a přeměřil si nepřátelé přes ostří. Bylo jich skutečně šest. Katy mezi nimi ležela zlomená jako hadrová panenka. Hrdě zvedl hlavu a slyšel, jak se za ním ozývá vtíravý mlaskavý zvuk proříznutých hrdel a chrupavek.
,,Co chcete?" zeptal se klidně s hrozivým podtónem. Vzbuzoval autoritu jen svým pohledem a hlasem.
,,Teď už je příliš pozdě na otázky," utrousil Stříbrný, který stál v čele. ,,Nicméně... tebe by byla opravdu škoda. A tvého přítele taky."
,,Nikdy není pozdě, nenechám vás zničit vše, co je mi drahé," řekl pevně, ale stále stál na jednom místě. Martin se zhluboka nadechoval přímo jemu za krkem.
,,Svou nabídku dnes zopakuji naposledy. Mocný kraj Guilimare je ochotný tebe i tvého přítele pojmout do svých řad. Do řad svých Stříbrných. Je to celkem jednoduché. Přidej se, nebo zemři," ukázal na něj mečem, ale přes přilbu mu nebylo vidět do obličeje. Becor neodpovídal a Martin si na jednu hrozivou chvíli myslel, že se k nim opravdu přidá. Pak ale promluvil. Ledově chladně.
,,Vaši nabídku bych nepřijal nikdy, neboť vašemu králi nezáleží na míru a nezáleží mu na lidech. Není to člověk, to tvrdím já, a já nebudu sloužit nikomu, o jehož cti nejsem skálopevně přesvědčen."
,,Vybral sis," poznamenal nepřátelsky onen jeden Stříbrný a zatočil se s mečem v kruhu, jakoby se chystal tančit.
,,Pusť mě k němu," protočil se kolem Becora Martin a ohlédl se na něj. Becor přikývl.
,,Přes tanec jsi tu ty." Martin se ušklíbl a učinil první výpad. Ten byl přesně veden jedním mečem nad koleno a druhým se kryl. Stříbrný všechno bravurně odklonil stranou a bleskurychle zaútočil na jeho tělo. Útočil ze všech stran, podtáčel se, otáčel a kopal a ruce i nohy měl v perfektním souladu. Martin zanedlouho taktak vystačil s tím, co uměl.
Usilovně přemýšlel, čím by na něj vyzrál, ale jeho schopnosti byly až neuvěřitelné. Kryl se tak, že mezeru nemohl najít, ani kdyby si to přál tak usilovně, že by to připadalo v úvahu. Útočil tak, jakoby se s mečem dokonce i narodil - což byla trošku absurdní představa. Působil spíš jako přirozené prodloužení paže, které omylem zapomněli pokrýt kůží.
Zanedlouho do Martinova nosu narazil tvrdý jílec a pak znovu a znovu. Zatmělo se mu před očima a kousek ucouvl. Noha mu přitom podklouzla na blátě, kterého byla všude kolem hojnost, ale stačil se zapřít a najít oporu. Otřel si krev z nosu do haleny, která byla celá od krve, takže si moc nepomohl.
,,Zopakoval bych nabídku," prohodil Stříbrný klidným hlasem, jakoby celé tohle divadlo absolvoval jeho dvojník. Martin si odplivl a nechal ho mluvit. Musel popadnout dech a potlačit bolest na samý okraj své mysli. Stříbrný se ušklíbl. ,,Tedy, hodláš-li se k nám připojit, učiň tak teď a jako vstup ber zabití svého drahého přítele." Martin neodpovídal a zavřel ústa, když konečně nabral dostatek dechu a zase mohl dýchat nosem. ,,Mlčíš?" procedil mezi zuby.
,,Zvažuji," prohodil Martin a vážně se na něj zadíval.
,,Zvažuj tedy rychle." Martin se zasmál.
,,Ne, zvažuji, zda si vážně myslíš, že jsem zrádce," naklonil hlavu ke straně a nepřestával se na něj dívat. Stříbrný sevřel jílec pevněji a strhl si přilbu z hlavy. Objevila se neuvěřitelně zjizvená hlava, ale Martin nehl jediným svalem v obličeji. Klidně se na něj díval, jako by podobné obličeje vídal denně. Stříbrný neměl žádné vlasy ani vousy. Jedna bílá jizva se mu táhla přes oko, které by snad bylo lepší nepopisovat, druhé oko měl jasně modré jako ledovou kru.
Když se nad tím Martin zamyslel tak proč jako?
,,Věřím v lidi, kteří poznají, co je pro ně správné. Ty k nim ovšem - bohužel pro tebe - nepatříš."
,,Myslím, že o tom se s tebou přít nebudu. Mám na to dost odlišný názor," usoudil Martin a nechal špičky svých ostří sehlé k zemi.
,,Skutečně?" procedil mezi zuby Stříbrný a zahodil svou přilbu někde za ostatní své spolubojovníky, kteří se nehli ani o krok. ,,Víš ty, kdo já jsem?"
,,Jsi stejný člověk jako já nebo kdokoli, kdo tu přišli bojovat a padnout." Stříbrný přimhouřil oči.
,,Jsem Truhet, první králův Stříbrný."
,,Jsem Martin, velice mě těší," ušklíbl se Martin.
,,Katy, Katy, prober se!" slyšel za sebou šeptat Becora, ale vzhledem k tomu, že žádná reakce nepřicházela, Martin usoudil, že se Katy do probírání zrovna třikrát nežene.
,,Ostrostřelec," ozval se Truhet.
,,I tak se mi říká," přiznal Martin.
,,Čím to, že nevidím tvůj luk?" učinil několik kroků vpřed Stříbrný a pokračoval v cestě k Martinovi. Ten zatím ani nepozvedl meče.
,,Protože tu není," pokrčil rameny Martin a dělal, že si přibližování nevšímá. Truhetem cloumal vztek.
,,Hraješ si se mnou?"
,,Přiznám se, že trochu," přikývl Martin, jakoby mu právě oznámil, že možná bude pršet.
,,Katy! Do prdele, tohle nemá cenu. Martine, pohni zadkem, nebo tě probodnu taky." Martin se zasmál Becorovu nehranému zoufalství a konečně pozvedl své meče.
,,Nemáš zač," procedil směrem k Becorovi Martin a rozběhl se k Truhetovi. Jediným skokem pak překonal poslední vzdálenost a zaútočil. Neváhal ani vteřinu, oháněl se meči, jakoby si jejich seky dopředu přesně naplánoval a teď jen prováděl zavedenou rutinu. Truhet se dokonce přestal šklebit a zatvářil se soustředeně. Netušil, kde dřív pozvednout štít a kdy meč. Když se mu ho konečně podařilo odrazit, mezi prudkými nádechy se ho zeptal:
,,Kdo tě učil?"
,,Kdo říká, že mě někdo učil?" odpověděl mu Martin a zaútočil znovu. Becor si všiml, že i na něm je známá únava. Jeho nohy se podlamovaly čím dál častěji a pouštěl si meče až příliš blízko k tělu - na Martina. Když zrovna tasil meč, aby mu pomohl, vzhlédl k obloze a zamračil se.
Nad lesem se vznášel podivný sloup energie. Shromažďoval do sebe několik modrých pruhů, které vycházely z lesa, z hor i z oblohy. Všechno se to hrnulo do onoho sloupu, který končil daleko v obloze a který se zvětšoval a zvětšoval.
Martin si toho nevšímal. Měl dost starostí s tím, aby mu nepřítel nevyrval vnitřnosti z těla.
Najednou se shromažďování energie zastavilo a zůstal jen sloup energie. Hrozivě se v něm blýskalo a Becor, který na něco takového nebyl rostlý ani připravený, zmateně zamrkal a ucouvl o pár kroků vzad, aby znovu zamrkal a nevěřícně zíral na to, co se bude dít.
Během několika málo hrozivých minut sledoval, jak se vznesla obrovská tlaková vlna, přenesla se přes koruny stromů, které rosty všude kolem, rozcuchala jim jejich zelené vlasy a mířila dál. Smetla poslední nepřítelův voj a mířila dál. Becor stál a mlčky to sledoval s posvátnou hrůzou. Sledoval, jak se zvedá prach, jak se k němu blíží ta ohromná možná i smrt roznášející pohroma, a pak sklouzl pohledem k Martinovi.
Nevšímal si ničeho, dokonce ani toho, jak kolem něj zběsile poletuje listí, jak ho škrábe na kůži, jak z něj vítr strhává kyrys, který na něm visel už jen z návalu setrvačnosti. Stále se zarputile oháněl svými meči, jako by na nich závisel jejich život. Vlna k němu dorazila právě tak nečekaně ve chvíli, kdy ho Stříbrný bodl do ramene. Martin z meče sklouzl pod silným tlakem a letěl dozadu. Becor stačil akorát zahodit meč, když mu do náruče spadl Martin a otřel se mu krvavým šrámem po obličeji.
Oba pak společně odletěli několik metrů dozadu a jemně dopadli do prachu, zatímco kolem nich zuřilo hotové peklo. Nepřátelé padali, jakoby jim najednou někdo utl proud života a oddělil tak jejich život, aby se přidali ke svým předkům ve smrti. Becor se rozhlédl, aby zoufale hledal Katy, ale nikde ji neviděl. Nejspíš zůstala zaseklá tam, kde ji viděl naposledy.
Teď měl větší problém s Martinem a s kouzly, které stále neustávaly. Připadal si, jakoby mu někdo vzal jeho dokonalou představu odporného světa a postavil před něj něco, díky čemu už bojovat nebude moci a díky čemu ho už nebude potřeba. Představil si ten svět a zatímco se nechal unášet podobnými představami jako čistou Katy oblečenou-neoblečenou - možná spíše neoblečenou - došlo mu, že v tomhle tom světě něco nápadně nesedí.
Uvědomil si, že všechny životy, které by protekly mezi prsty, nemohou být zmařený jen pomocí kouzel a jenom tím, že někdo usoudil, že musí skončit. Nikdo nemůže rozhodovat o tom, že někdo musí zemřít, nikdo by to neměl dělat. Třeba ten, co padl nedaleko a přišel o ruku, třeba měl ženu a měl dítě nebo dvě. A ten, komu podetli krk, prostě neměl na vybranou a neměl peníze, aby uživil rodinu. Musel se nechat naverbovat.
Kdo měl to právo rozhodnout, že musí zemřít? A kde on vzal právo brát jim život? Bylo hloupé namlouvat si, že to udělal jen proto, že musel. Jen proto, že se bránil. Nebylo tomu tak. On je zabil, protože mu to v tu chvíli přišlo správné. Přišlo mu správné zabíjet. Bolestně semkl víčka a zastyděl se sám za sebe.
Proč studoval na doktora, když místo záchrany životů, životy bral? Proč to dělal? Najednou nechápal sám sebe.
Možná bojoval pro Katy a pro sebe. Aby se mohli znovu sejít, aby si mohli sednout a povídat si, aby jí mohl pohladit, aby se jí mohl dotknout, aby ji mohl polibit. Možná to udělal proto, že se bál sám o sebe. Možná to udělal pro to, že si myslel, že jde o dobrou věc. Jenže všechno nyní stálo proti němu. Ti muži nemohli za to, že táhli do války. Okolnosti je donutily.
Pak potřásl hlavou. Ale i oni zabíjeli. I oni zabíjeli a bůh ví, jestli si vůbec něco vyčítali, byla velká pravděpodobnost, že si nevyčítali vůbec nic. Možná tu byli dobrovolně a byli to vrazi, kteří se vyžívali ve smrti. Možná taky ne. Na přemýšlení bylo pozdě.
Příliš pozdě, protože někdo jiný rozhodl za něj. A snad rozhodl správně.

Čtěte a poslouchejte svá srdce...

3. září 2010 v 22:55 | Sean Maguire |  Příběhy jen tak... od někud

"Když se tě zeptám na umění, uděláš mi přednášku o kdejaké knize... Michelangelo - víš o něm hodně. Znáš dílo, politické ambice, vztah k papeži, sexuální orientaci a tak dál... Ale vsadím se, že mi neřekneš, jak to voní v Sixtinské kapli... Nikdy jsi tam nestál a nedíval se na ten nádherný strop... Nikdy.
Když se zeptám na ženy, tak mi vyjmenuješ několik svých favoritek. S některými ses možná i vyspal, ale... nemůžeš mi říct, jaké je probudit se vedle ženy a být opravdu šťastný.
Myslíš si... že jsi drsňák a když se zeptám na válku, ocituješ mi Shakespeara "zas do průlomu, drazí přátelé"... ale nic o ní nevíš... Nikdy jsi nedržel kamarádovu hlavu... a nedíval ses do jeho očí, které tě prosí o pomoc.
Zeptám se na lásku a zarecituješ sonet, ale nikdy se ti nestalo, že bys pohlédl na ženu... která by tě okamžitě okouzlila... a ty bys věděl, že Bůh ji stvořil kvůli tobě, že ji stvořil, aby tě zachránil. Nevíš, jaké je být jejím andělem, dát jí lásku a všechno s ní protrpět... i rakovinu... až do konce... A nevíš co to je bydlet dva měsíce v nemocničním pokoji a držet ji za ruku, protože doktoři ti vidí na očích, že návštěvní hodiny pro tebe neplatí.
Nevíš co to je ztráta, protože tu poznáš, jedině když máš někoho radši než sám sebe... Pochybuju, že bys měl odvahu tolik milovat.
Bohužel... ty nejsi chytrý a sebevědomý chlap... Jsi namyšlený k smrti vyděšený fracek... Ano, jsi génius, to je pravda.
Málo kdo z lidí ti dokáže porozumět. Ale ty si myslíš, že o mně víš všechno, protože vidíš můj obraz a hned rozebereš celý můj život... Že jsi sirotek... Ty si myslíš, že bych se dozvěděl o tom, jak těžký máš život, jak se cítíš a kdo jsi z Dickensonova Olivera Twista? Je ten román o tobě?... Takže... na tvoje moudrosti kašlu a víš proč? Nedovím se od tebe nic víc než se dočtu v kdejaké pitomé knize... Ledaže bys mluvil o sobě, co jsi zač. To mě zajímá. To beru... Ale to by se ti nelíbilo. Asi bys neměl o čem mluvit... Čekám na tvůj tah."

- Sean Maguire - Dobrý Will Hunting