Srpen 2010

Část čtyřicátá pátá - Společně

28. srpna 2010 v 23:38 | TePa |  Anne
Pro Kat: Já se VÁŽNĚ snažím dokončit Vrangu ;) :D

TePa

,,Neviděls můj zelený svetr?" ozval se popuzeně Brian a rozhlížel se po pokoji. Emett v odpověď zachrápal. ,,Nejdeš do Prasinek?"
,,Chrchm... co jsi říkal?" zamlaskal Emett a překulil se na posteli.
,,Jestli jdeš do Prasinek?!"
,,Jo," zamumlal v odpověď, ale zůstal ležet na posteli rozpláclý jako žába a s očividnou nechutí ke vstávání v sobotu.
,,Tak to bys měl pohnout zadkem, nikdo na tebe čekat nebude." Emett zazíval a posadil se na posteli. Měl zvykem spát jen ve spodní části od pyžama, protože se neměl zač stydět. Prohrábl si vlasy a položil si chodidla na chladnou zem.
,,Nesnáším Prasinky a Vánoce. Člověk se může přetrhnout, jak se snaží sehnat vhodný dárek a bla bla bla, vánoční koledy."
,,Neviděls můj svetr?"
,,Ten zelený?" zazíval Emett, když procházel do koupelny.
,,Hm," přikývl Brian.
,,Tak v tom jsem šel včera na trénink."
,,Děláš si ze mě prdel, že ano? Můj poslední slušný svetr a ty mi ho zas vytaháš."
,,Neměl bych tolik strachu z vytahání se, ale z toho, jak příšerně načuchl," ušklíbl se Emett. ,,Nemůžu za svůj mužský odér, nadělila mi ho příroda. Třeba pak budeš mít větší šanci ulovit Dianu."
,,Pitomče," zamračil se Brian. ,,Kde je?"
,,Co?"
,,Ten svetr přece!"
,,Jo ten... No, stala se nehoda a jaksi..."
,,Příště... proč to vůbec říkám, stejně se nepoučíš. Takže super, jdu jen v kabátě. Jestli umrznu, pošlu na tebe nejméně šavlozubou šelmu."
,,Dianu?" ušklíbl se Emett a zapadl do koupelny. Brian na to raději neřekl nic a přehodil si přes ramena kabát. Emett se v rychlosti oblékl a vrátil do pokoje.
,,Nesnáším Vánoce," vyplivl a omotal si šálu kolem krku.

,,Zbožňuju Vánoce!" vykřikla nadšeně Erin, když si upravovala vlasy, aby vypadaly i v čepici k světu. ,,Všude je sníh, sněhuláci a voní Máslový ležák!" rozplývala se. Anne se usmála a bez ladu a skladu si na hlavu narazila svou černou čepici.
,,Taky je mám ráda," přikývla Anne. ,,Kdybych si nemusela dělat starosti s tím, jak mi vyjdou peníze na dárky, měla bych je ráda ještě víc."
,,Tobě se věčně něco nelíbí," usmála se Erin. ,,Nic není dokonalé. Já se těším, kolik jich zas dostanu."
,,Nemohly bychom už jít?" ozvala se Anne, která se v kabátě a šále už začínala potit.
,,Jasně," přikývla nadšeně Erin a vystartovala z pokoje. Anne si jen pro sebe protočila oči a vyrazila za ní.
Erin se prohnala Společenskou místností jako neřízená střela a zmizela za obrazem. Anne, která se tak tak stačila vybelhat ze schodiště a která si přišlápla šálu, se za ní jen bezmocně podívala.
,,Neboj, Ann, půjdeme tam spolu a pomůžu ti vybrat dárky," zopakovala si a uvolnila si horní knoflík u kabátu. ,,Fuj, tady je horko."
,,Taky si říkám," usmál se vedle ní...
,,Mikeu! No ne! Ahoj!" skočila mu Anne kolem krku a pevně ho objala.
,,No čau, kámoško, kde se pořád touláš? Málem bych už zapomněl na to, jak jsi mi pomáhala u NKÚ, jak dlouho jsem tě neviděl, pořád se někde touláš," usmál se Mike. S Anne se seznámili už ve vlaku v prvním ročníku a první tři roky byli jako sourozenci a neudělali bez sebe ani krok. Pak se Ann potkala s Erin a začali se přátelit spolu. Když jim pak i dali pokoj dohromady, bylo jasné, že Mike musí stranou.
,,Musíme si zajít na ležák," usmála se Anne. ,,Kdy jsme to na něm naposledy byli?"
,,Řekl bych tak ještě před Kristem," usmál se Mike a objal ji kolem ramen. ,,Jak se pořád máš?"
,,Jdu právě do Prasinek, nechceš jít s námi?"
,,Proč ne?" usmál se a nepouštěl ji ramena. Společně se vydali do Vstupní síně a Anne nebyla schopná zavřít pusu.
,,... a chodím s Jamesem," usmála se a ukončila tak celý její výlev.
,,S Potterem? Děláš si legraci?" vyvalil oči Mike. ,,S tím klukem jsem chtěl vždycky přátelit! Jenže Mike je tak malý, že si ho nikdo nevšimne," nahodil smutný kukuč.
,,No, ty jsi jistě velmi malý," vzhlédla k němu Anne, protože byl o dobrou hlavu vyšší než ona.
,,Po pravdě jsem si taky našel přítelkyni," usmál se. ,,A založili jsme klub Řachavého Petra, můžeš se stavit."
,,Aaale, všechny bych vás tam porazila," vyplázla na něj jazyk Anne a objala ho kolem pasu. ,,S kým chodíš? Ne, počkej, budu hádat! Znám ji?" Přikývl. ,,Vážně?"
,,Vážně," ušklíbl se Mike, když se k nim vrhla Erin a zaraženě se na Mikea podívala.
,,Erin, ahoj, tohle je Mike."
,,Jo! Ahoj, chlape!" usmála se na něj Erin. ,,Těšila jsem se, až tě potkám, Anne, když si na tebe vzpomene, nedokáže zavřít pusu."
,,Mike jde s námi do Prasinek, nevadí?"
,,Vůbec ne," usmála se Erin
,,Fajn, protože Mike mě plánuje seznámit se svou přítelkyní, že ano, Mikeu?" zamrkala na něj Anne.
,,Ale já..," chystal se namítat, ale pak se rozesmál.
,,Že ano, Mikeu?" zopakovala s úsměvem Anne.
,,Samozřejmě," vzdal se všech šancí Mike a políbil Anne do vlasů, ,,ty malá ještěrko." Anne se na něj zářivě usmála a společně s Erin se vydali do Prasinek.

U Tří košťat bylo narváno jako obvykle. Mike se už dávno vzdálil za svou přítelkyní Catherine Hobsovou. No věřili byste tomu? (Pozn. autora: Možná jo, kdybychom všichni věděli o co go :D) Erin se s úsměvem posadila vedle Anne a šťouchla do ní loktem, aby si všimla Máslového ležáku, který před ní postavila.
,,Ten Mike je úžasný kluk."
,,Jo, vyrostl, co jsem ho viděla naposledy," usmála se zeširoka Anne. ,,Byl to fajný kámoš, akorát, že tehdy, kdy jsem ještě nevěděla, co všechno se dá s kluky provádět. Byli jsme takoví ti malí kamarádíčci, jaké míváš, než trochu dospěješ."
,,Tak to jo. Ajaj, James," ztuhla najednou Erin.
,,Proč ajaj?" cukla sebou Anne a zamračila se.
,,Vypadá jak bůh pomsty."
,,Myslíš, že mě viděl s Mikem?"
,,Vypadá to tak."
,,Dobře, jdu, vyřešíme to venku, nestojím o nechtěnou pozornost." Anne se postavila, vzala si kabát a pomyslela si, že neřeší nic jiného, než potenciální zahýbání. Nejdřív James, teď ona. Vážně se na ni podíval, a tak jen ukázala ven a počkala na něj před Třemi košťaty.
,,Tak..?" začala Anne.
,,Kdo byl ten kluk?" začal James a zamračil se. Anne se zakabonila.
,,Nevěříš mi snad?" začala. Mohla mu říct, že je to její starý kamarád, ale chtěla, aby James viděl, jaké je to, co on udělal jí.
,,Kdo to byl?" zopakoval otázku a tentokrát se zamračila Anne. ,,Kdo to sakra byl!"
,,Laskavě na mě neřvi!" obořila se na něj Anne. ,,Teď ti to tím tuplem neřeknu. Chováš se jak nějaký žárlivý pitomec!"
,,Tak žárlivý pitomec!" uchechtl se James a rozhodil rukama.
,,Ano. Tak už vidíš, jak jsem se cítila, když jsi objímal tu svou dobrou kamarádku Jamie?"
,,To není to samé," zamračil se.
,,Tak není..? V čem je to jiné?" zajímala se Anne.
,,Já ji nepolíbil!" Anne zaskočila slina.
,,A on mě snad ano?"
,,Viděl jsem tu pusu do vlasů."
,,Kdyby tě hned nenapadl příšerný scénář, uvědomil by sis, že to je přátelské gesto!"
,,Přátelské gesto... Proč jsi tedy tehdy tolik vyšilovala kvůli jedinému objetí?" Tak tohle celkem sedlo, uvědomila jsem si.
,,Nevyšilovala jsem jako ty."
,,Tak znovu... Kdo to byl?" zamračil se. ,,A jestli mi to neřekneš..."
,,Tak co?" zarazila se Anne, ale mračit se nepřestala. ,,Rozejdeš se se mnou?"
,,To jsem neřekl," zeslábl mu hlas. ,,Kdo to byl?"
,,Co bys udělal?" podívala se na něj Anne a posmutněla.
,,Nevím, co bych udělal, nevím, kdo to je!"
,,Je to Mike," řekla smutně Anne.
,,Jaký Mike?"
,,Můj starý kamarád Mike. A mrzí mě, že mi nevěříš," otřela si spěšně slzu z obličeje Anne a podívala se do sněhu.
,,Ehm... totiž..," vykoktával se James. ,,Starý kamarád?"
,,Přátelili jsme se do třetího ročníku," pokračovala smutně Anne a popotáhla.
,,Aha." Anne jen mlčela. ,,Promiň, choval jsem se hloupě," řekl jemně. Vzhlédla k němu a zamrkala, aby zahnala slzy.
,,Ty si myslíš, že bych se nechala líbat kde kým?"
,,Ne, ale... pochop, jsi krásná holka, nedivil bych se, kdybys musela kluky odhánět klackem." Musela jsem se ušklíbnout.
,,To si myslíš? Zvláštní, že před rokem jsi o tom ještě neměl ani páru." Mlčel.
,,Tehdy bylo jinak všechno. Jsi nádherná, jsi chytrá a kdybys pořád netahala ty nemožné školní kalhoty... kruci, musel bych si najmout odstřelovače, jak říkají mudlové," pokusil se o úsměv.
,,Dožárlili jsme?" podívala se na něj Anne. Přikývl.
,,Omlouvám se. Ten pohled mě ale... přemohl. Najednou jsem si uvědomil, že nejsem jediný, po kom holky pálí."
,,Po mně ale holky nepálí," usmála se Ann.
,,Ale kluci ano," namítl James.
,,Tak věř mi. Věřme si navzájem," navrhla Anne a objala ho přes kabát kolem pasu. ,,Ten kabát ti náramně sekne," usmála se. Objal jí dlaněmi hlavu a přitáhl si ji blíž.
,,Ten tvůj příliš schovává," usmál se a políbil ji.

,,Co mám dělat?" zeptala se z ničeho nic Diana Ádel.
,,To se ptáš té pravé. Kouká na mě Zachari?" Diana se nahla přes stůl.
,,Ne, čte. Myslíš, že za ním mám zajít?"
,,Nech ho, ať přijde," pokrčila rameny Ádel. ,,Jako já."
,,No jistě. Až na to, že nebýt tebe, dneska bych cucala ten odporný přeslazený čaj madame Pacinkové."
,,Tak promiň, už jsem se omlouvala."
,,No jo."
,,Navíc, Brian by tě spíš než tam vzal k Chroptící chýši."
,,No není to romantické?" Ádel se ušklíbla.
,,Jestli vy dva nebudete spolu, tak nikdo. Jste si podobný jak kámen kameni, fakt."
,,To je ale dost nepřímé přirovnání," ušklíbl se Diana.
,,Mlč a zajdi pro další Ohnivou whisku."
,,Ou kej, ale příští platíš ty. Poslední prachy šly na dárky a na ověření o pravosti, znáš naší rodinku," ušklíbla se Diana.
,,Ani ne," řekla popravdě Ádel a otočil se nejen proto, aby se dívala, jak jde Diana na bar.

Část čtyřicátá čtvrtá - Tak..?

26. srpna 2010 v 22:31 | TePa |  Anne
,,To je fakt na houby, do prdele, do Merlinových zavšivených vousů a tisíc let starých trenek!" hodil brašnu k lavici Brian a nasupeně se posadil vedle Emetta, který cosi vyškraboval hůlkou do lavice.
,,Ano?" zeptal se jednoduše Emett a pokračoval ve vyrývání nápisu Zmijozel.
,,Byl jsem takový kousek od zlíbání Diany k smrti a možná ještě dál, a přijde tam Ádel!" zuřil Brian. ,,Takový kousek! Co je to s tebou, kámo?" zarazil se.
,,Nic, co by?"
,,Tváříš se nezvykle vážně."
,,Poslední dobou. Dneska máme trénink, musím se hodit do formy."
,,Je zima."
,,To očividně kapitánovi nic neříká. Máme hodinu trénink, pak se jde do Prasinek - znovu - a pozítří jedeme na Vánoce. Nemůžu se dočkat."
,,Ach tak. To chápu."
,,Myslím, že ne," zavrtěl hlavou Emett a doryl poslední písmenko. ,,Dneska jsem se díval na Erin. Smála se." Brian se ušklíbl. ,,Nech těch ksichtů, Briane, aspoň pro jednou, ano?"
,,Nemůžu si pomoct, sakra," usmál se Brian. ,,Nemůžeš se rozhodovat, když vidíš Erin jen přitom, kdy je šťastná. Až ti bude bulet a zuřit a zaklínat tě v netopýra, tak teprve pak poznáš, jestli ti to za to stojí."
,,Tím mi naznačuješ, že to mám zkusit nebo co?"
,,To je na tobě. Jen si říkám, co by se stalo, kdyby ses s ní rozešel? Trápila by se? Brečela by, nebo by prováděla nějaké čarodějné rituály? Co to ty holky dělaj?"
,,Kastrují," ušklíbla se Ádel, která nedopatřením seděla přímo před ním. Brian ji probodl pohledem.
,,Slyšelas něco o listovním tajemství?"
,,Slyšela, ale žádný list tady nevidím."
,,Prostě se otoč a mlč." Ádel se ušklíbla, pohodila svými blond vlasy a začala si něco kreslit. Diana na Věštění nechodila, takže seděla sama.
,,Tím chceš říct, že poznám, co ke mně cítí jen tehdy, kdy to u ní potlačím?" nevěřil svým uším Emett.
,,Je to jen teorie. Pokud bude dolízat a škemrat, abys ji vzal zpátky, jde jí o prachy a o dobrou pověst holky pana Longa. Pokud bude smutná, zklamaná, naštvaná a tak..."
,,Nebudu jí lámat srdce, co jsi to za člověka, Zabini?"
,,Zmijozel. To jsem. Měl jsem pocit, že ty jsi taky, teď se ale chováš jako Nebelvířan. Řídíš se srdcem." Emett se na něj zamračil.
,,Nemůžeš na všechno používat jen mozek, ty sám bys to měl, do prdele, vědět. Ty mě budeš poučovat, co mám dělat a že mám Erin zlomit srdce? Nevím, jestli jsi tak docela pochopil, co pro mě znamená!"
,,Ahoj," prošla kolem něj Erin, ani se na něj nepodívala a zapadla do poslední lavice. Emett zůstal sedět, zaraženě pozoroval Briana, kterému najednou taky sklaplo a polkl.
,,Co všechno slyšela?"
,,Nevím, ale rozhodně jí to mělo jen potěšit," usoudil Brian.
,,Pokud slyšela jen úryvky, vsadím se, že jí to moc nepotěšilo," usoudil Emett.
,,Zkouška započala, ať už jsi chtěl nebo nechtěl." Emett se otočil a podíval se na Erin, které najednou vůbec nebylo do smíchu.
,,To je na hovno. Co když si teď myslí, že to s ní peču zase jen na krátké lokte a že se s ní teď plánuju rozejít?"
,,Tak proč jsi to tak vykřikoval?"
,,Briane, nedráždi mě, nebo skončíš pod ledem v jezeru. Bez hůlky," zamračil se Emett. ,,Jdu za ní," zvedl se, ale Brian ho rázně chytil za loket a strhl zpátky do židle.
,,Ty pitomče! Někde, kde není tolik lidí!"
,,A víš co, Briane? Už mě unavuje brát ohledy na ostatní, už mě to sakra sere!"
,,Emette, sedni si, budeš toho litovat," řekl upřímně Brian a pustil mu ruku. Emett chvíli zaváhal, pak cukl ramenem a otočil se na Erin. Dívala se na něj a tázavě pozvedávala obočí.
,,Sakra mě to sere," otočil se k Brianovi, ale když se otočil zpátky na Erin, všiml si, že si vedle ní sedl... kdo to sakra je? Měl červenozlatou kravatu, takže Nebelvír, a Erin ho očividně znala, protože se na něj usmála a na něco se ho zeptala. Pak přikývla a on si k ní přesunul věci.
Emett se zamračil, sevřel ruku v pěst a dosedl do židle právě ve chvíli, kdy přišla profesorka do třídy.
,,Emette..."
,,Nic proti, ale drž hubu, Briane," řekl chladně Emett a zíral na tabuli.

,,Utvořte dvojice, procvičíme přeměnu ve zvíře," začal profesor Obrany proti černé magii a Anne se rozhlédla právě ve chvíli, kdy se k Jamesovi, který stál naproti, přitočila nějaká blonďatá palice z Havraspáru. Anne projel osten žárlivosti a přimhouřila oči, když si ji prohlížela.
Páni, tak takové nohy mít nebude, ani kdyby se každý den mořila a obíhala hrad jak pitomec, měla krásné dlouhé nohy a v krátké sukni to šlo vidět snad až příliš. Svetr měla nějaký malý, nejspíš proto, aby jí vynikl vyvinutý hrudník a dlouhé vlasy měla jistojistě upravené hůlkou. Díky bohu, že ji Anne neviděla zepředu.
Polkla a zaraženě se na ni dívala. James se usmíval něčemu, co řekla a když ho pohladila po rameni, Anne úplně zkameněla. Jamesovi se to líbilo. Začal si s ní povídat, jakoby vůbec neměl utvořit dvojicí s Ann. Zkoumal jí pohledem, nespouštěl zrak z jejích vlasů, které měla přehozené i dopředu, takže jí splývaly kolem krku.
,,Anne?" ozval se Jake, který stál nedaleko. ,,Jsi v pořádku?" Anne sebou cukla.
,,Ehm... ano, proč... proč se ptáš?"
,,Tváříš se dost zaraženě," namítl Jake. ,,Kde je James?" rozhlédl se a když ho uviděl, podívat se zpátky na Anne. ,,To nic neznamená. Budeš tedy ve dvojici se mnou?"
,,Jo, jasně, proč ne? Pokud mě tedy jen nezachraňuješ."
,,Ne, neboj. Z toho si nic nedělej. James tě má opravdu rád." Dořekl to přesně ve chvíli, kdy ho ta podivínka objala a James ji pevně objal kolem pasu.
,,Ehm... to je nějaká vaše kamarádka?"
,,Rád bych řekl, že ano, ale vlastně jsem ji nikdy neviděl. Třeba ji James zná z famfrpálu."
,,A ty ne?"
,,Tak z famfrpálu zrovna ne, ale třeba... hele, já neumím vymýšlet nějaké scénáře, pak si s ním promluv."
,,Hm... jo, jasně. Tak začneme?"
,,Jasně, v co tě mám proměnit?" usmál se Jake a zvedl hůlku.

,,Ahoj, Lee," usmála se Erin, když si k ní do lavice přisedl její bratranec. ,,Dlouho jsem tě neviděla, jak se má teta?"
,,Dobře, díky, můžu si přisednout?"
,,Jasně." Nahl se pro brašnu a přisedl si.
,,Páni, neviděl jsem tě věčnost, holka," nahl se a objal ji. ,,Má oblíbená sestřenka a ani se neukáže." Erin se zeširoka usmála.
,,To říká ten pravý. Znáš ale rodiče, jsou proti tomu. Tak se nezlob."
,,V pohodě."
,,Ani jsem tě pořádně neviděla! Ve Společence snad ani nejsi, podezírám tě z toho, že jenom čteš a posloucháš hudbu. Ten mudlovský vynález ti nějak stoupl do hlavy."
,,Stoupl do hlavy! Tak ať, teď hraju Sudičky třikrát denně!" usmál se spokojeně Lee a Erin si všimla sluchátek, které mu visely zpod košile.
,,Tak to ti závidím, měla jsem jít minulý rok na koncert, ale pak jsem musela na nějakou nudnou konferenci."
,,Mít slavného otce se moc nevyplácí," mrkl na ni Lee.
,,Slavného... Teď je otázka v jakém oboru. Jako čistokrevný kouzelník, který si vzal mudlovskou ženu? Nebo jako někdo, kdo udělal pokrok v medicíně?"
,,Možná obojí, řekl bych."
,,Možná."
,,Vy tam vzadu!" ozvala se popuzeně profesorka. ,,Pozvěte se na rande někde jinde!"
,,Už mlčíme, paní profesorko," oznámil klidně Lee a když se otočila, nahl se k Erin a prohodil: ,,Už by mohli vymyslet něco nového." Erin na něj mrkla a vytáhla si brk.

,,Ahoj, lásko," nahl se k Anne po hodině James, ale ve chvíli, kdy ji chtěl obejmout, se zohla pro brašnu, takže objal vzduch. Chvíli se přehrabovala v tašce a když se k ní sklonil, zvedla se. ,,Anne?"
,,Ano?" zeptala se a přehodila si tašku přes rameno.
,,Co se děje?" zamračil se. ,,Jestli nechceš k rodičům, řekni mi to, ale nedělej... tohle."
,,Co?" podívala se na něj a za zády uviděla tu blondýnu v modro-stříbrných barvách, jak se vrhla na Jamese a objala ho. Anne polkla a s klidem se na Jamese podívala. Doufala, že si to vysvětlil jako klid. ,,Kdo to je?"
,,Anne, tohle je Jamie. Jamie, tohle je Anne," představil je.
,,Anne? Tvoje kamarádka?" Anne se zarazila a chladně se otočila ke svému příteli.
,,Tak kamarádka..." S tím se otočila a odešla.
,,Anne!" zavolal za ní James.
,,Stalo se něco?" ozvala se tázavě Jamie a zamrkala na něj svými dlouhými řasami.
,,Omluv mě," usmál se na ni James a rozběhl se za Anne. Ta zrovna rychle zahla za roh a pokračovala k dámám. Už byla jen takový kousek!
,,Anne!" chytil ji za ruku, ale okamžitě se mu vyškubla.
,,J-já... nechci dělat přehnané žárlivé scény, ale co to mělo být?" zeptala se klidně Anne a podívala se na něj. Měla na krajíčku.
,,Ona jen... byla milá, to je všechno."
,,Byla milá... Aha. Díky, že jsi mi to vysvětlil, kamaráde," ušklíbla se Anne a rychle zmizela v umývárně. Opláchla si obličej a podívala se z okna.
,,Anne! Neblázni!" klepal na ni James a z jeho hlasu bylo znát, že si opravdu uvědomoval, že udělal chybu. ,,Neměl jsem ale jaksi čas vyprávět jí o své přítelkyni." Anne neodpovídala, jen se dál dívala na zamrzlé jezero. Ještě chvíli a vážně propukne v pláč.
,,Jamesi, já tohle vážně neumím."
,,A co, lásko?" Anne se rozbrečela. ,,Anne?"
,,Nedokážu se dívat na to, jak tě ta holka svádí a ty se necháš, pak jí obejmeš a... a... a pak vidím její nevinný kukuč, jak mi říká, že jsem přeci jen tvoje kamarádka a její dlouhé nohy..! Jestli tě to se mnou nebaví, tak to řekni."
,,Anne, je to jen kamarádka, vážně." Možná se vážně chovala hloupě. Musí si promluvit přímo a ne přes dveře. Otevřela a vyšla na chodbu.
,,Zopakuji tu poslední větu..."
,,Schválně jsem dělal, že ji neslyším. No tak, Anne... Takhle to chodí, nikdy nebudeš jediná holka v mém životě," pokusil se usmát. ,,Možná to nezní tak, jak bys ráda, ale je to tak. Mám i kamarádky, nemusíš přeci hned žárlit," pohladil ji po tváři.
,,Všechny kamarádky se na tebe dívají tímhle způsobem? Jestli ano, nemůžeš se divit, že žárlím. Jak by bylo tobě, kdyby ke mně přišel prostě krásný kluk, začal by mě objímat a dívat se na mě tím hladovým pohledem, který si vybírá kořist?" James zapřemýšlel.
,,Nejspíš bych ho přizabil. Promiň," chytil ji za ruku. Pak se usmál. ,,Je to zvláštní..."
,,Co?"
,,Nikdy jsem moc nebyl na vážné vztahy, spíš jsem holky střídal, než si jich vážil, teď... teď je všechno jinak, je těžké si na to zvyknout." Anne k němu vzhlédla upravila mu límec od košile.
,,Snad ti za to stojím, když jsi stále se mnou."
,,To si piš, že stojíš, jen bych na to neměl zapomínat," usmál se a chytil ji za ruku. ,,Co máš teď?"
,,Lektvary, pak Bylinkářství."
,,Tak se uvidíme odpoledne," políbil ji na tvář. ,,Večer máme trénink."
,,Ahoj."
,,Ahoj," usmál se a odešel chodbou.

,,Chovám se jako hysterka?" zeptala se Anne Erin, když si sedly vedle sebe.
,,Bojíš se o něj a nedivím se ti - a to vůbec - proč. Je ho prostě kus, není blbý a je zatraceně talentovaný. Sice se říká, že to není takový talent jako Albus, ale to já nemůžu posoudit."
,,A přitom se podívej na mě. Záleží mi na úkolech, na pravidlech, vlastně se neumím ani opít, protože představa, že o sobě nevím, mě trochu děsí. James je můj pravý opak."
,,Někdy si říkám, že protiklady se vážně musí přitahovat. A James je do tebe blázen."
,,Nechápu proč. Vždyť ta jeho kamarádka Jamie se k němu hodí víc."
,,Máš to o něm ale mínění. To si vážně myslíš? James je jako každý kluk. Sice se mu líbí, že ho chtějí kočky jako je Jamie, jenže James není blbec, ví, že to není na dlouhé lokte."
,,Chceš tím říct, že James je se mnou jenom proto, že jsem něco jiného?"
,,Taky."
,,Tak co mi chceš říct?"
,,Že jsi blázen, Ann," zasmála se Erin. ,,Všechno chceš vědět nejlépe a dopředu, ale tohle prostě nemůžeš vědět dopředu, chápeš? Nevím, co se Jamesovi honí v hlavě, ale já tě mám taky ráda a nepotřebuju, abys byla pařmenka, abys na sebe denně vypatlala tunu make-upu a aby ses nadšeně chichotala všemu, co řekne nějaký synek. Takhle, Anne, ty jsi naprosto jiná, než ty vymatlané pipiny, ale jsi úžasná holka. I když to možná nevidíš, jsi silná osobnost a možná je to právě to, co na tobě James tak zbožňuje."
,,James je taky kluk."
,,Ale úplně jiný," zavrtěla hlavou Erin. ,,Měla bys to přeci vědět, zrovna ty. James myslí dopředu."
,,Nevím, jestli na to mám být hrdá, víš?"
,,Buď. Jsi mimořádná a jedinečná, v tom to je. Jsi úžasná právě taková, jaká jsi. A James je jeden z těch, kteří si toho všimli." Anne se jen usmála.
,,Když já mám strach, že ho omrzím. Nejsem tak šílená a spontánní, abych vymýšlela pořád něco nového. Třeba ho to přestane bavit, že jsem taková upjatá a..."
,,Už nejsi tak upjatá, jako jsi bývala, Ann. Jakmile jsem viděla ten rozmazaný lesk, tu rozeplou košili. James po tobě pálí, on tě totiž chce." Anne polkla.
,,Jak jako... chce?"
,,Jak myslíš?" mrkla na ni Erin. Anne polkla hlasitěji.
,,Myslíš, že bych k nim měla o Vánocích jet?"
,,Já bych jela," usmála se Erin. ,,Harry je prý borec." Anne se ušklíbla.
,,Ha ha ha."
,,Jeď, je to jen jeden den," mrkla na ni Erin a nakrájela další kořen z mandragory.
,,Dobře," usmála se Anne. ,,Napíšu to mamce, aby to věděla předem."

Část čtyřicátá třetí - Rozhodnutí

26. srpna 2010 v 17:51 | TePa |  Anne
,,Jak bylo?" zeptala se zvědavě Erin, když se Anne vrátila na pokoj.
,,Dobře," usmála se poťouchle Anne a setřela si trochu lesku na rty, který se jí nějakým záhadným způsobem octl na tváři.
,,Ale, ale," vyvalila oči Erin a rozesmála se, když ukázala na její rozepnuté knoflíky u košile.
,,Čemu se... Proboha," ušklíbla se Anne a rychle se dozapínala.
,,Pak mě něco povídej," usmála se zeširoka Erin.
,,Já za to přeci nemůžu."
,,Samozřejmě, že ne," pronesla s pořádnou dávkou sarkasmu Erin. ,,Co já bych za to dala."
,,Mám ti připomenout tu scénu v přístěnku pro košťata?"
,,Já mám strach, Ann."
,,Já vím, Erin," zklidnila se Anne a objala kamarádku kolem ramen. ,,Musíš mu trochu věřit, Emett není hloupý, proto vidí všechny překážky."
,,Kdyby jenom nebyl hloupý, to bych se netrápila. Mám strach, že se rozhodne až příliš dobře a vrátí se k rodině." Anne si jen povzdechla.
,,Budou Vánoce, hlavu vzhůru. Pojedeš domů a vyčistíš si hlavu."
,,No jo. Vánoce!" usmála se Erin.
,,Tak vidíš. A jdeme spát," rozkázala Anne a sledovala kamarádčin pohled. ,,Je to kluk, no! Ty bys to měla vědět nejlépe."
,,Já jsem nic neřekla!" ušklíbla se Erin a zalehla do postele.

,,Promluvím si s Diane," rozhodl se ráno Brian, když si zavazoval kravatu. Emett vyplivl pastu a tázavě se na něj zadíval. ,,Možná."
,,Ježiši, Briane, nedělej z toho vědu, je to jen holka, proboha. Ne nějaká dračí saň."
,,No..," zasmál se Brian a dotáhl si kravatu. ,,Tak nebudu mluvit," přehodil si sako přes rameno a založil si ruce v bok. ,,Prostě tam vejdu, hodím ji na stůl a políbím ji," dodával si odvahy. ,,Proč se směješ?"
,,Zkus ji radši položit, až si něco zlomí, nemyslím, že bude svolná," ušklíbl se Emett a prohlédl se v zrcadle.
,,Nemůžu ji položit, to je strašně pomalé."
,,Moc to řešiš, Briane," namočil si ruku Emett a prohrábl si vlasy.
,,Co to vyrábíš na té hlavě?"
,,Něco, co ty nějakou dobu ještě ne. Jdeme?" Brian po něm skočil a rozcuchal mu vlasy. ,,Ty jsi vážně... borec. Dobře ty, kámo," prohlédl se v zrcadle Emett, usmál se a vyšel ze dveří jako první.

Diane seděla na jednom ze stolků ve Společenské místnosti. Na sobě měla krátkou sukni, zeleno-stříbrné podkolenky, košili a hábit. Ledabyle měla jednu nohu opřenou o desku stolu a tu druhou nechala pevně položenou na zemi. V ruce držela zrcátko a upravovala si vlasy.
Když se smíchem dorazil i Emett, zvedla hlavu a tázavě se na něj zadívala.
,,Nazdar, kočko," zasmál se Emett. ,,Brian tu bude co nevidět, že, kámo?" uhnul, aby mu nad hlavou proletěla Brianova kožená brašna, a rozesmál se naplno.
,,Mluvíš na mě?" pozvedla obočí Diana a s klidem si schovala zrcátko do tašky.
,,Pokud se promítáš v Brianových..," nedokončil, protože se ze schodiště vyřítil Brian a odstrčil ho z cesty.
,,Ahoj, Diane. Neposlouchej ho, je to blbeček, kterému se dneska zdálo, že..."
,,Dobře, nebudeme se bavit o snech," usoudil Emett, sevřel ruku v pěst a přejel jí Brianovi po hlavě.
,,Au, pitomče," nahl se k němu Brian, popadl ho za pas a strhl ho k zemi. Hned, jak zmizeli za pohovkou, se Diana začínala usmívat. Za chvíli to už nevydržela a když se nad opěradlem objevila Brianova rozesmátá hlava, rozesmála se naplno.
,,Debile, co jsem ti říkal?" šeptal zatím usilovně Brian, když zastrčil hlavu a výhružně se na Emetta podíval.
,,Říkal jsi toho spoustu," ušklíbl se Emett a strčil do něj. ,,Pokrčil jsi mi košili," usmál se dotčeně, když se znovu postavil a usmál se na Diane. ,,Jdu napřed. Zatím," uklonil se a zmizel ze Společenky.
,,Super," pomyslel si Brian a zvedl se taky. Diane tam pořád seděla a usmívala se.
,,Ahoj," usmála se Diana a prohrábla si svoje vlnité dlouhé vlasy. Brian polkl.
,,Ahoj," řekl už napůl lhostejně, odložil si sako a zpravil si košili. Diana se zamračila.
,,Proč?"
,,Ehm... co prosím?" přehodil přes sebe i sako a zohl se pro svou brašnu. Diana seskočila ze stolu a vydala se k němu.
,,Proč jsi jednou takový a po druhé zase jiný?"
,,Ech..? Nechápu," prohodil Brian, ale moc dobře věděl. Diana už byla rovnou u něj. Přemohl tedy touhu ustoupil nejméně o dva kroky dozadu a shlédl k ní. Vlasy jí splývaly po ramenou, v hnědých očích se jí lesklo a když si jazykem navlhčila rty, trhaně se nadechl. Dívej se jinam!
,,Jednou se chováš jako můj nejlepší přítel - jako, když jsme hráli šachy - pak mě skoro ignoruješ a nakonec jsi nervózní, když si chci promluvit," řekla vážně.
,,Nervózní?" přehodil na neutrální hlasovou výhybku Brian.
,,Nech to být," odvrátila se od něj a došla si pro tašku. Brian se za ní zaraženě díval a přehodil si popruh tašky přes rameno. Teď..!
Rychle se vydal za ní, ale když už se po ní natahoval, skočila do Společenky Ádel.
,,Diano, neuvěříš, já... Do prdele," zjistila situaci zrovna ve chvíli, když už Brian držel Dianu kolem pasu a ona se na něj zaraženě otočila.
,,Ano?" dívala se na Briana Diane a čekala, co řekne on. Ten se od ní rozpačitě odtáhl.
,,Už nic. Měj se," svěsil hlavu a odešel ze Společenky.
,,Do háje, Diane, mě je to tak líto."
,,Líto čeho?" podívala se na Ádel Diane a smutně se usmála. ,,Nic se nestalo."
,,Dej si facku, Ádel," povzdechla si Ádel. ,,Jsem kráva, moc se omlouvám."

Anne sáhla po jahodovém jogurtu a nabrala si ho pořádnou lžíci.
,,Hlad, lásko?" ozval se škádlivě James a posadil se vedle ní.
,,Ano," zahuhlala s plnou pusou, a pak teprve polkla. James se něžně usmál, nahl se k ní a políbil ji.
,,Jahodový?" odtáhl se a nabral si slaninu. Anne zrudla.
,,Erin? Co máš první hodinu?" přesedlala na jiné téma. Jacob si četl nějakou knížku a Matt se ládoval toasty.
,,Věštění," odpověděla Erin. ,,Se Zmijozelem." Anne vzhlédla od další lžíce jogurtu a povzbudivě se usmála. ,,Co ty?" pohodila hlavou Erin.
,,Lektvary," odpověděla Anne.
,,Poslyš, Matte, jdeš na trénink?" otočila se k Mattovi Erin a usmála se.
,,Dneska je trénink?" James se ušklíbl.
,,Jo, je."
,,Tak jdu," usmál se omluvně a naložil si další tři toasty.
,,Kam to dáváš?" zeptala se nevěřícně Anne a nacpala si do pusy další jogurt.
,,Zrovna jsem se chtěl zeptat na totéž."
,,Jedeš na Vánoce domů?" zeptal se najednou James a zakousl se do slaniny.
,,Jako vždycky," odpověděla Anne tázavě se na něj zadívala. ,,Proč?"
,,Mamka tě chce poznat," prohodil ledabyle, zatímco Anne zaskočil jogurt. ,,V pořádku?" usmál se.
,,To teda ne. Jak to, že mě chce poznat?"
,,Albus nejede domů, mám takový pocit, že zas něco peče s tou svou kamarádkou Sárou."
,,Oni spolu chodí?" James se rozesmál.
,,Jestli ti dva spolu budou někdy chodit, tak se svět zastaví, fakt."
,,Že to říkáš zrovna ty. Nemůžu k vám na svátky, to nemůžu. Mamka se na mě těší a taťka už proměnil dům v Disneyland." James se zasmál.
,,Neříkám na svátky. Co takhle na jeden den?"
,,No já nevím," zkousla si ret Anne.
,,Promysli to, mamka je v pohodě," nahl se k ní James a políbil ji na tvář. ,,Jdu ještě vyvěsit trénink, zatím ahojte, lidi," postavil se a se slaninou v ruce zmizel ve Vstupní síni. Anne se za ním nevěřícně dívala.
,,Mám poznat jeho rodinu?" prohodila Anne směrem k Erin a polkla.
,,Co je na tom tak divného?"
,,Nejsme spolu ještě ani půl roku."
,,Vrátila bych se k vašemu včerejšímu rande, ale..." Jacobovi zacukaly koutky. ,,A nepoznáš celou jeho rodinu. Albus bude v Bradavicích," usmála se.
,,Velmi vtipné," vyplázla na ni jazyk Anne. ,,Proberem to na pokoji. Nemysli si, že tě nevidím, Jakeu!" zasmála se Anne a Jacob propukl v smích.
,,Fo fe dfeje?" ozval se Matt a od pusy mu odletěl kus pečiva.
,,Fuj," strčila do něj Erin a rozesmála se.

Emett stál ve vchodu do Vstupní síně a sledoval Erin, která se smála.
Vlasy jí létaly kolem hlavy a ona je netrpělivě odstrkovala stranou. A oči se jí smály taky. Smálo se jí celé tělo. Seděla v kruhu přátel a zdála se být šťastná. Jen tak tam stál a díval se na ni. A přemýšlel. Cítil, jak kolem něj prošel James, ale zrak nespouštěl z Erin. Vypadala tak kouzelně.
Představil si svého otce a svou matku, představil si každý den s Erin, která se takhle směje. Nebude se ale jen smát, bude i plakat, bude i křičet a bude křičet i na něj.
Přemýšlel, jak se rozhodnout, když se na něj náhle podívala. Zarazil se uprostřed smíchu a jen se usmívala. Nějaký kluk, co seděl po její pravici do ní šťouchl loktem, ale ona se stále jen dívala za ním. Emett cukl hlavou, odvrátil od ní pohled a odešel.

Na dosah ruky

25. srpna 2010 v 19:34 | TePa |  Ty z Vrangy
Pro Kat, aby věděla, že net je zrádný a neprozradí, jakým tónem co bylo řečeno ;) :)

TePa

Peťuldas sledovala, jak z hrdla její čutory odkapává poslední kapička vody a olízla si popraskané rty.
Vzhlédla k hradu, kde hnízdil ten podělaný mág a pomyslela si, že jestli zrovna tam nemíří Lia, tak je svatá Moéra. Odplivla si nedaleko do trávy a vzhlédla k obloze, na které se nemihl ani mráček, jako by to někdo dělal úmyslně a týral jí žízní, aby se nemohla dostat až úplně nahoru na tu skálu. Sledovala tvrdý kamenný povrch přímo před sebou a přejela prsty přes skálu.
Cítila se vyčerpaná, ale zvedla ruku a pomalu začala šplhat. Potila se a prsty jí klouzaly po povrchu, na kterém čas od času najít oporu byl téměř nadlidský výkon. Peťuldas napřáhla ruku a šáhla s ní tak vysoko, jak jen dokázala. Pak pomalu přenesla váhu a vyhoupla se výš. Tohle bude trvat.. a bude to trvat hodně dlouho.
Když se natahovala na menší výstupek, sklouzla jí ruka a sjela o pár metrů níž, než se špičkami prstů zarazila a cítila, jak se jí odírají do krve.
,,Sakra! Tohle mi, Lio, ještě vrátíš," pomyslela si a začala šplhat znovu.
Tři metry nahoru, jeden dolů. A pořád dokola.
Čas ubíhal a ubíhal až nepřirozeně rychle, a tak, než se octla nahoře, se slunce už dávno chýlilo k západu. Lehla vysílením na tvrdou nepohodlnou skálu a cítila, jak jí vítr fouká na potem zbrocená záda a nepříjemně jí způsobuje třasy zimou. Prohrábla si zpocené vlasy, stáhla je dozadu a svázala kouskem kůže.
Pak se posadila a rukou, která jí bezvládně visela kolem těla, se pokusila oprášit si nohavice od hlíny.
,,Lio, tohle mi zatraceně pořádně vrátíš! I s úroky," odplivla si a vrávoravě se postavila. Zamrkala, když byla nucena ustoupit stranou a když se jí zatočila hlava. ,,Ale až zítra," doplahočila se až ke skalní stěně a tam se vysílením složila.
Byla nesmírně unavená.
Šáhla si pro tlumok, strčila ho pod hlavu a během několika minut už tvrdě spala.

Lia se přitiskla ke stěně a vzhlédla k hradu, mágova sídlu.
,,Už jsme tady, Pet."
,,Jo," vydechla vysíleně Pet.
,,Neuvěřitelné, myslela jsem, že to dneska už nestihneme. Jestli budeme mít štěstí, mohli bychom..."
,,Stop!" vydechla Pet. Lia se překvapeně otočila a podívala se na zmoženou přítelkyni, která ležela na zádech v prachu a hrudník se jí zuřivě zvedal.
,,Ano?"
,,Nestěžovala jsem si, protože jsem věděla, jak je to důležité, ale pravdou je, že jsem hotová! Mám dost! Potřebuji si odpočinout a ty taky."
,,Cítím se skvěle, možná bych to mohla jít omrknout sama..."
,,Potřebuješ si odpočinout. Teď ti to nepřijde, ale sílu budeš potřebovat, jestli chceš alespoň započít ten svůj šílený plán. Takže si sedni a seď."
,,Ale, Pet, obávám se, že to nechápeš, tohle je..."
,,Sedni!" rozkázala Pet a sledovala, jak se Lia s úšklebkem svalila vedle ní. ,,Díky."
,,I když je to zbytečná ztráta času, podle mě."
,,Lio, prosímtě, mlč," zasmála se Pet a posadila se.
,,Někde bych tu měla mít ještě trochu jídla," hrabala se mezitím v tlumoku Lia a když našla, co hledala, vítězoslavně se usmála. ,,Dáš si taky?"
,,Musíš se ptát?" ušklíbla se Pet a chytila kus sušeného masa, který jí Lia hodila.
,,Poslyš, slyšela jsem, že prý umíš mluvit se zvířaty." Pet zaskočilo.
,,Ehm... kde jsi to slyšela?"
,,Říkalo se to," pokrčila rameny Lia. ,,Je to pravda?"
,,Já to nezkoušela, ale Tep prý ano," odpověděla Pet pomalu a ukousla si další kus masa.
,,Nechtěla bys to zkusit? Nemáme už víc zásob a nějaký ten králík by se hodil."
,,Jak by se sem asi dostal?" nechápala Pet.
,,Umíš být jistě přesvědčivá."
,,Nebuď zlá, Lio," zamračila se Pet. ,,Nebudu těm zvířatům slibovat něco, co nedostanou a získají akorát tak smrt. To bych nemohla. Raději budu hlady."
,,No dobře, promiň, nemyslela jsem to tak. Mluvím asi z hladu."
,,Hm..," utrousila Pet a olízla si prsty. ,,Půjdu spát."
,,Dobře," rozhlédla se Lia. ,,Vezmu si první hlídku, pak tě vzbudím."
,,Platí," zívla si Pet a lehla si na zem.
,,Dobrou noc," vytáhla z tlumoku kabát Lia a přehodila ho přes usínající dívku.
,,Dobrou," zahuhlala potichu Pet a usla.

Ness zachrápala a trhnutím se probudila.
Cítila, jak jí vlasy vstávají na hlavě a pýří se do všech stran, a tak raději zůstala ležet a zamžourala do raního slunce. Zamlaskala a otřela si koutek.
,,Dobré ráno," usmál se Egon, který nad ní stál obkročmo a sledoval jí zhora.
,,Do prdele," zaklela ness a zakryla si tvář dekou.
,,No tak, vypadáš náramně roztomile," ušklíbl se a volnou rukou jí stáhl deku z obličeje.
,,Velmi vtipné," posadila se a prohrábla si vlasy. ,,Potřebuju hřeben a tvoje oči zírající támhle," ukázala na skály před sebou.
,,Jak si přejete, mladá dámo," usmál se, zvedl ruce a odešel bokem, aby mohla být sama.
Nessa se chvíli přehrabovala v tlumoku a nakonec vítězoslavně vytáhla kostěný hřeben. Několikrát si jím přečesala vlasy a sledovala Egona, který si špičkou boty cosi kreslil do písku.
,,Jak myslíš, že se daří holkám? Jsou tam nějak dlouho..," ozvala se Ness zaraženě. Egon se otočil a pousmál se.
,,Jsou tam sotva tři dny. Peťuldas se jeví jako samostatná a bojeschopná, myslím, že ta to zvládá v pohodě. Co se týče Pet, nedokážu si odhadovat. Za prvé nevypadá moc zdravě, je pěkně hubená, a za druhé... Lia je jako posedlá, nemyslím, že na ni dá pozor."
,,Lia možná je posedlá, ale znám ji. Pet je přítelkyně, nenechá ji jen tak být a ležet v příkopě. Navíc, myslíš, že se Pet nechá?" uchechtla se Ness. ,,Neznám ji sice nějak dlouho, ale její povahu není zas tak těžké rozeznat. Slyšela jsem, že umí mluvit se zvířaty." Egon se zamračil.
,,To je proti přírodě."
,,Proti přírodě? Co je podle tebe potom magie?"
,,Magie čerpá z přírody, neporušuje její zákony."
,,Vážně? Odkdy se člověk má právo rodit s něčím víc než vdechnutým životem? Oni mají moc a mají sílu. Navíc se říká, že jsou inteligentní a..."
,,Nejsi náhodou mág?" ušklíbl se Egon a sledoval, jak Ness rudne.
,,Tak jsem to nemyslela. Teda ano, myslela, ale nemyslela jsem... nechtěla jsem tím říct, že si myslím, že jsem nějaká inteligentní aristokratka, to ne, jen jsem chtěla..."
,,V pohodě, Ness, nadechni se." Odpovědí mu byl vypláznutý jazyk.
,,Jen mám starost o to, abys byl v obraze, nechápej to špatně."
,,Nechápu," usmál se. ,,Poslyš, přemýšlel jsem..."
,,Ano?" zahodila hřeben Ness a prohrábla si vlasy.
,,Chci na ty holky počkat, ale ne moc dlouho. Chápeš. Počkáme tak osm dní, to by jim mělo stačit. Čtyři dny tam, čtyři dny zpátky. To je dost. Pak odejdeme."
,,Ale... co když budou potřebovat pomoc?"
,,Myslím, že pak už jim nikdo nepomůže. A já nebudu čekat na někoho, kdo nemusí žít, když je tolik práce a..."
,,Ano?" pobídla ho Ness, když si všimla jeho smutného výrazu.
,,Chci najít Maudrena a řádně ho pohřbít." Nessa se zvedla, popošla k němu a položila mu ruku na rameno.
,,To chápu," přikývla a sledovala, jak Egon zvedá ruku k té její. Rychle ucukla a postavila se. ,,Nepotřebujeme dřevo?"
,,Ne," odpověděl klidně Egon.
,,Já myslím, že ano. Najdi něco ke snídani," oznámila a odkráčela do lesa.
,,Nemyslím, že to je dobrý nápad chodit tam sama!" zakřičel za ní Egon, ale ona už zmizela za větvemi stromů.

Část čtyřicátá druhá - Jednou tak a podruhé jinak

24. srpna 2010 v 19:44 | TePa |  Anne
Pro Maličkou, pro Liliane Evans, Mary-Ane a Pet s Katy :)

TePa

,,Všechno je na houby, měl bych si napsat pro a proti," hodil sebou na postel Emett a díval se na zelená nebesa.
,,Pro a proti? Kolik ti je a hlavně, jakého pohlaví že to jsi?"
,,Velmi vtipné, Briane, díky, tohle mi ohromně pomohlo."
,,Já tu jsem z té rozumné stránky, pamatuješ? Já totiž jako jediný v téhle místnosti mám mozek," řekl vážně Brian a Emettovi bylo jasné, že se nevytahuje, jen konstatuje skutečnost.
,,Takže žádné pro a proti?"
,,Pro mě za mě si zahraj na třináctiletou holčičku a napiš si na papírek pár blábolů, jestli ti to pomůže, ale já pořád doufám, že můj nejlepší přítel se umí rozhodovat sám."
,,To bys tu nejspíš nebyl, neber to osobně," ušklíbl se Emett a podložil si hlavu pažemi.
,,Tak dobře, poslyš, chápu, že tohle je zapeklitá situace, ale..."
,,Briane, ty si ani nedokážeš představit, jaká je tohle situace. Ty jsi totiž naprosto ok."
,,Nechal bys mě domluvit, pitomče?" ozval se s klidem Brian a když se ozvalo jen ticho, pokračoval: ,,Shrň si jednoduchá fakta, základní fakta, která tě poutají k rodině a k Erin a ujasni si, které pouto je silnější."
,,Nechápeš vůbec nic. Každé pouto je přeci úplně jiné."
,,Od přemýšlení jsem tu já," ohradil se trochu zaraženě Brian. ,,Chtěl jsem tím jen říct, že tohle nevyřešíš dobře pro obě strany. Řekl bych, že Erin by ani nevadilo, kdyby se měla spřátelit s celou tvojí posedlou rodinou, jenže opačně to prostě nefunguje. Máš několik způsobů řešení. První je, že se usmíříš s rodinou a rozejdeš s Erin - následky tě zdrtí, jenže když se obrátíš k řešení číslo dvě, tak to je na tom podobně. Zůstaneš s Erin s tím, že nevíš, jak dlouho to bude trvat, a rodina už tě možná nikdy nepřijme, dědictví jde do háje. Třetí - budeš s Erin potají a budeš se sakra snažit, aby tě nikdo neviděl, abys to otestoval."
,,A čtvrté?" ozval se nadějně Emett.
,,Nevím, možná nějaké vymyslím, každopádně se musíš řídit sám sebou. Předložím ti možnosti, ty si vybereš, tak to chodí."
,,Hm... a co ty a Diana?" povzdechl si Emett.
,,Co to má být? Přesedlání na jiné téma?"
,,Nečervenej se tak," ušklíbl se Emett.
,,Velmi vtipné. Ten přihřátý hlas sis mohl odpustit."
,,Tak?"
,,Nic."
,,Já tě fakt už něčím přetáhnu, kde to vázne?"
,,No ovšem, tobě to z tvého pohledu moc závažné nepřijde, co?" ušklíbl se popouzeně Brian, šáhl si pro Bertíkovy fazolky, vyhodil jednu do vzduchu a chytil ji mezi rty.
,,Nemachruj. Poslyš, Diana je sexy kočka, jestli ji neulovíš, může se stát, že se objeví nějaký jiný a vlasatý kocour, který ti ji vyfoukne," zamudroval Emett a posadil se. Brian fazolku spolkl a zamračil se.
,,Máš něco proti mému účesu?"
,,Ne, podle mě je dokonale a úžasně sexy."
,,Hušuj s tím svým přitepleným hlasem a ještě jednou ti říkám, abys..."
,,Klid. Jen říkám, že bys měl něco udělat, Michael se minulý týden doslova pral o místo vedle ní v lektvarech."
,,Cože?" otočil se na kamaráda Brian a fazolka se mu odrazila od čela, když změnil polohu.
,,Myslím, že jsi byl na ošetřovně s Longbottomem juniorem."
,,To je takový pitomec!" ulevil si Brian. ,,Skoro jsem ho tam musel odnést. Michael říkáš?"
,,Ano."
,,Ten co má ruce jak já stehna?"
,,Ano," zasmál se Emett. ,,Proč si myslíš, že ti říkám, aby sis pospíšil? Za chvilku uzavřou sázky o to, kdo se jí pod sukni dostane nejdřív..."
,,Děláš si ze mě legraci," odfrkl si Brian, ale obezřetně si sáhl pro další fazolku.
,,Ani ne," postavil se Emett a sundal si tričko.
,,Kruci," posadil se Brian na postel, kde předtím seděl Emett a strčil si fazolku do pusy.
,,No jo," přikývl Emett. ,,Kruci, zapomněl jsem si ve Společence učebnici."
,,Jo, sakra. A vzpomněl sis, až sis sundal tričko, co?" ušklíbl se Brian.
,,Nezáviď mi mé střelecké břicho," vyběhl z pokoje Emett a poslední schody do Společenky seskočil.
Všiml si Diany, která seděla v křesle a četla si, pak několika holek, a tak se otočil k nim.
,,Děvčata?" usmál se a ony na něj vyvalily oči. Skoro se divil, že jim nespadly brady i ve skutečnosti.
,,Echrch," odpověděla první, která se rozhodla odpovědět.
,,Nadia?"
,,Nancy," opravila ho... Nancy.
,,Nancy, hledám svou knihu do Bylinkářství, nevidělas ji?"
,,Ehm... ne."
,,Škoda," otočil se k nim zády, když se ozvala další.
,,Já ti půjčím svou!" vykřikla, div se nezalykala a neukousla si jazyk. ,,Na," vyskočila s křesla, zavrávorala a natáhla k němu ruku s knihou.
,,Nepotřebuješ se učit? Zítra máme písemku," usmál se na ni Emett a předem znal odpověď.
,,Ne, to je v pořádku," hleděla na něj jako na spásu Boží. ,,Nechtěl bys..." Emett se v tu chvíli rozhodl zakročit, než by ho ta chudinka pozvala na rande a on by jí musel odmítnout.
,,Vážně ti moc děkuju..."
,,Harriette," zamrkala svýma skelnýma očima.
,,Vážně ti moc děkuju, Harriette," šáhl po knize a schválně se jí letmo dotkl. Zamrkala a zavřela oči. Rychle pryč, Emette, než ji budeš muset nosit na ošetřovnu a nastane měsíc uhánění, kdy se bude on snažit schovat a ona ho pozvat na rande nebo na "doučování".
Vyběhl schody do pokoje a pro jistotu za sebou i zamkl.


Diana čekala na Ádel a divila se, kde vězí, když byla přeci jen leštit poháry.
Právě ve chvíli, kdy pomyslela na Síň slávy, nebo jak se ta pitomá místnost jmenovala, ve dveřích do Společenky se objevila zpocená Ádel. Světlé vlasy se jí lepily na obličej, o košili nemluvě a ruce měla v kapsách.
,,Ádel?" zasmála se Diana, ale zvážněla, když ji oslovená propíchla pohledem skrz na skrz. ,,Ehm?"
,,Ta svině učitelská!" nakopla Ádel cosi, co leželo na zemi a Diana zadoufala, že to není mrtvá krysa. Na hradě jich byly tisíce.
,,Mohla by ses uklidnit?" cukla Diana hlavou směrem, kde seděl Zacharius. Skoro ho nebylo vidět, ale ona tu byla už takovou dobu, aby věděla, že neodešel.
,,Co je?" cukla hlavou Ádel a Diana si povzdechla. Šáhla na stůl pro tužku a papír a napsala na něj ZAC. ,,Jo, aha," uklidnila se.
,,Tak co?"
,,Ta pipina Gonnagalová zas nadržuje, mrcha jedna! Poslala mě místo do Síně s pohárama na Astronomickou věž, pak pro nějakou trávu do Zapovězeného lesa a nakonec jsem jí musela vytřídit kartotéku! Jsem vyřízená a potřebuju pít, nebo umřu," plácla sebou do křesla a Diana jí rychle zpoza zad vytrhla mikinu, kterou si tam předtím dala.
,,Nechci, aby smrděla," vysvětlila a Ádel se ušklíbla. ,,Co ti mám na to říct? Gonnagalová si hraje na neutrální, ale když na to přijde..."
,,Vím, co chceš říct, ale..," přešla do šepotu. ,,... jak se mám dostat do pokoje, aniž bych prošla kolem Zaca?" Diana se nechápavě zamračila. ,,No tak.. smrdím jak starý pes."
,,Proč jak?" zasmála se Diana a Ádel po ní hodila polštář. ,,Nijak. Prostě jdi."
,,No jo, tak ok. Kde je Brian?" rozhlédla se.
,,Jak to mám vědět?" Ádel se na ni podívala a její obličej mluvil za vše. ,,Asi v pokoji."
,,Fajn, promluvím si s ním zítra," zívla si Ádel.
,,Počkej... ne o tom, o čem jsme mluvily, že ne?"
,,Ne," ušklíbla se Ádel. ,,Chci do týmu, procvičila jsem si pravačku a myslím, že mám dostatečně pádnou ránu."
,,Na Mary?" Ádel se zasmála a proběhla ke dveřím k dívčím ložnicím.

,,Jamesi, možná bychom..," nedořekla Anne, protože ji James umlčel polibkem a přitiskl ji ke stěně ve třetím poschodí. Když se na chvíli odtáhl, aby se přesunul na krk, Anne zrudla jako rajče a snažila se mluvit rozhodně. ,,Jsme na veřejné chodbě, Jamesi, snad..," znovu nedopověděla, když jí James chytil za zápěstí a přitiskl se těsně k ní.
Anne měla uvězněné ruce, ale přesto se k němu nahla břichem a otřela se mu o košili. James se jí usmál do rtů a odtáhl ji od stěny. Držel si ji pevně při sobě a udělal několik kroků k blízké učebně. Anne nic nevnímala, jen se mu nadále vpíjela do rtů a objímala ho kolem pasu rukama, které jí konečně pustil a staral se, aby prozkoumal celé její tělo.
,,Jamesi, nech toho, vážně," pokusila se Anne znovu o marný odpor, když jí na chvíli uvolnil ústa a jemně ji postrčil do učebny. ,,Tak docela mi nedochází, jak jsi přišel na to, že když budeme v učebně, budu se cítit lépe."
,,To není proto, aby ses cítila lépe," prohrábl si vlasy a došel až k ní. Opřela se zády o katedru a zrudla ještě víc než předtím.
,,Snad nemyslíš vážně, že tady..." James se zasmál, chytil ji za pas a vrhl se na ni s takovou vervou, až ji přinutil nahnout se nad stůl, div na něm neležela. Líbal ji tak náruživě, až si Anne začala myslet, že tohle všechno je vážně dost dobrý nápad a objala ho kolem pasu. James se usmál a odtáhl se.
,,Co máš dneska v plánu?" zeptal se.
,,Ehm..," zamrkala překvapeně Anne, celá popletená z toho, jak náhle změnil téma. Posadil se vedle ní na katedru a nechal jí pár minut na zpamatování se. ,,Chtěla jsem si napsat úkoly."
,,Je pátek," ušklíbl se James.
,,Já vím, ale hromadí se to a nerada bych všechno psala v neděli jako tady někdo," strčila do něj Anne a vyskočila si na lavici.
,,Jsi moc zodpovědná, lásko," usmál se James. ,,Kdybych nevěděl, jaká dokážeš být, možná bych prohlásil, že jsi přiliš upjatá."
,,Jak to?" odtáhla se od něj Anne dřív, než ji stačil políbit.
,,Však víš. Všechna ta tvá zodpovědnost..." Anne si zkousla ret.
,,Nejsem zase tak strašná, já..."
,,Já vím," usmál se James.
,,Ale to jsi předtím nevěděl, proč jsi to se mnou... zkusil?" James si prohrábl vlasy a odtáhl se zpátky na své místo.
,,Prostě jsi měla něco, co jiné holky neměly. Něco, na co jsi mě nalákala."
,,Co?" zeptala se zvědavě Anne. James se na ni otočil a usmál se.
,,Těžko se to vysvětluje. Prostě NĚCO."
,,Myslíš, že to mám pořád?"
,,No, nejspíš ano, jinak bychom si mohli odpustit to na té chodbě, co?" nahl se znovu nad ni a pokusil se o polibek.
,,Doufám, že to není moc, když řeknu, že nechci, aby tohle všechno skončilo. Alespoň ne v nejbližší době."
,,Já taky ne," usmál se James, seskočil z katedry, objal Anne kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. ,,Co takhle..," tentokrát nedořekl on, protože ho Anne chytla za hlavu, přitáhla si ho blíž a políbila ho.

Pet

24. srpna 2010 v 19:21 | TePa |  Zprávy pro Vás od Autorky
Tuhle se mi povedla jedna fotka a než bych ji dala hned do galerie a riskovala, že si ji neprohlédnete, hodím ji nejdříve sem :)

TePa

PS: Ano, vím, že je to strašné takhle se chvástat, ale... :D :D

Pet

Povinnosti!

17. srpna 2010 v 17:11 | TePa |  Arnë
Třeštila mi hlava a jen matně jsem si vzpomněla na šílenou Mary, která se mě snažila umlátit svícnem.
Snažila jsem se posadit, ale sotva jsem zamžourala do místnosti. Bezmocně jsem vydechla a sevřela víčka, abych se je za pár minut mohla znovu pokusit otevřít. Díky bohu někdo nechal zatažené závěsy. Rozhlédla jsem se po pokoji, jak jen mi to periferní vidění dovolovalo a všimla si Yasmine, která opodál na stole krájela jablko.
,,Echrch..," snažila jsem se promluvit, ale Yasmine se neotočila. Namísto toho jsem se pořádně vyděsila, když se mi přímo pod rukou začal probouzet Faileon. Ten slovní projev mě natolik vyčerpal, že jsem se jen položila zpátky do polštáře. Zvláštní ovšem bylo, že jsem si nepotřebovala urovnat vlasy jako obvykle...
,,Arnë?" zazíval a podíval se na mě. ,,Dost, že jsi vzhůru," usmál se. Nechala jsem to být a zahleděla se na nebesa.
,,Paní je vzhůru?" ozvala se Yasmine od stolu a donesla k nám podnos s jablkem. ,,Měla by něco sníst, já se musím vrátit do kuchyně..."
Momentálně jsem si ji moc neprohlížela, ale podle paměti jsem si vzpomínala, že má hnědé hodné oči a vlasy schované pod šátkem, jak žádal správce kuchyně.
,,Dohlédnu na to," uklidnil ji Faileon a otočil se zpátky ke mně. ,,Musíš být vyčerpaná, ale je dobře, že ses probudila za dva dny po zašití, to říkal doktor," informoval mě a podstrčil mi sousto až k ústům. Dokonce i otevřít pusu se nyní zdálo příliš náročné, nakonec se mi to ale podařilo a on mi vložil jablko na jazyk. Pomalu jsem začala žvýkat a připadala si jak po ráně... svícnem, no jo.
,,J-j-jáá," zamotal se mi celý svět.
,,Nemluv, dobře? Radši se prospi, vrátím se k večeru. Dobrou noc," políbil mě na čelo a odešel. Ani jsem se neptala, co udělal s Mary a kdy se budeme brát. Dokonce i přemýšlet se mi zdálo neuvěřitelně složité, a tak jsem raději usla.

,,Arnë se zblázní," rozesmál se Frederick, když se s Feonem vydali na válečnou poradu.
,,Až uvidí, jak se jí leskne hlava, nejspíš Faileona uškrtí, že ji raději nenechal umřít," souhlasil Feon a zabočil do další chodby. Frederick se pro sebe usmál.
,,Doufejme, že to tak nedopadne, třeba přemýšlíme úplně špatně," pokrčil rameny Frederick a natočil hlavu k mému pokoji, odkud právě vycházela Yasmine. Zpomalil a zahledělel se na ni. Stála k němu zády a spravovala si šátek.
,,Já si myslím... Fredericku?" zastavil se opodál Feon a zmateně se na něj podíval. Frederick sebou cukl a pokračoval v cestě za Feonem.
,,Co si myslíš, Feone?"
,,Myslím, že se zblázní," zasmál se tázaný a zavrtěl hlavou.

,,Proč se tváříš tak útrpně, Faileone? Dneska vstanu a konečně se učešu, měl bys být rád, na hlavě musím mít úplně vrabčí hnízdo." Faileon se zatvářel útrpněji než útrpně a pokusil se o úsměv.
,,Učešeš... ehm... jo, jasně."
,,Stalo se snad něco?" zamračila jsem se a nechápala, proč se chová tak... zvláštně.
,,Ehm... nic důležitého," vykrucoval se. ,,Kdyže se to máš postavit?"
,,Služebná mi donese něco na sebe. Co je to s tebou?"
,,Vzpomněl jsem si, že mám nějaké povinnosti u otce, nezlob se, ale musím jít." Přidržela jsem mu ruku.
,,Stůj," rozkázala jsem.
,,Ano?"
,,Zrcadlo. Hned!" Faileon polkl.
,,Na co chceš zrcadlo, lásko?"
,,Něco je se mnou špatně, chci se na sebe podívat. Podal bys mi ho, prosím?"
,,Upravíš se až budeš oblečená, nespěchej na to."
,,Faileone, co je se mnou?" zeptala jsem se už o něco mírněji a sleodvala jeho oči. Ty nikdy nelhaly. Podíval se bokem. ,,Faileone..."
,,Slib mi, že budeš klidná, až ti podám zrcadlo." Vykulila jsem na něj oči.
,,Klidná? Proč bych měla být rozrušená?"
,,Jen mi to slib." Zamračila jsem se a sledovala, jak nervózně svírá zrcadlo.
,,Podáš mi to zrcadlo, prosím?"
,,Fajn," povzdechl si a podal mi ho rukojetí napřed.
Zvedala jsem ho pomalu a rozvážně, bála jsem se, co uvidím. Jakmile jsem se v něm spatřila, nejdřív jsem vyvalila oči, a pak vydechla úlevou.
,,Ehm... Arnë?" Musela jsem se rozesmát.
,,Já se tak bála, že mám znetvořený obličej, nebo že mám něco s očima nebo ušima," smála jsem se. ,,Nemusíš se bát, že ti ublížím kvůli tomu, že mi chybí vlasy. Jsou to jen vlasy!" Faileon na mě nejdřív jen nevěřícně zíral, a pak se usmál.
,,Tobě to nevadí?"
,,Plešatá nevěsta, to je nová móda!"
,,Není to jen prolog hysterie, že ne?" ujišťoval se a pomalu se posadil na postel.
,,Pokud to nevadí tobě, tak mě určitě ne. Už jsem jednou holou hlavu měla. To tehdy, co jsem podpálila tu knihovnu. Mělo to trvalejší následky," usmívala jsem se.
,,No každopádně budeš ta nejkrásnější plešatá nevěsta na světě."
,,Teď musíš děkovat bohu, že jsme..," zaváhala jsem. Vážně se to stalo?
,,Ano?" usmál se.
,,Včera... večer... to... stalo se to?"
,,Ano," zasmál se.
,,Pak musíš děkovat bohům, že se to stalo ještě tehdy, co jsem měla vlasy. Plešatá svatební noc by byla nic moc."
,,Jsi krásná i bez vlasů."
,,A ty jsi nehorázná kecka," usmála jsem se.
,,Kdože jsem?" nechápal.
,,To nic. Jeden z matčin výrazů. Pak, že na mě nemá vliv."
,,Co to znamená?"
,,Že blbě kecáš," vyplázla jsem na něj jazyk.
,,Teď už tak sladká nejsi." Zasmála jsem se.
,,Já sladká ani být nechci."
,,No to jistě."
,,Nech toho!" zasmála jsem se znovu. ,,Nemáš náhodou nějaké povinnosti?"
,,Jo! No ovšem," nahl se nade mě a políbil mě.
,,Hm... Fajn. Ale myslela jsem u otce," ušklíbla jsem se.
,,Počká," políbil mě znovu.
,,Nene," usmála jsem a prohrábla mu vlasy. ,,Nic nepočká."
,,Moje řeč," nahl se ke mně znovu, ale tentokrát jsem mu na rty položila prsty levé ruky.
,,Ty víš, jak jsem to myslela."
,,Máš krásné oči."
,,Padej," zasmála jsem se a odstrčila ho stranou.
,,Nebudu to brát osobně, lež a cvič chůzi."
,,Samozřejmě," usmála jsem se.

,,Faileone! Jsi živý?" skočil na něj hned za dveřmi Feon a šáhl mu na rameno.
,,Poslouchali jste za dveřmi?"
,,Jen chvíli, pak mě Frederick uklidil," ušklíbl se popuzeně Feon, zatímco Frederick seděl nedaleko na okně.
,,Dík, Frede."
,,Není zač," odpověděl s úsměvem Frederick.
,,Tak co? Neudělala ti nic? Přidusil jsi ji polštárem, aby nekřičela?" Faileon se rozesmál.
,,Nudil ses?"
,,Trochu. Tak co?"
,,Nic, vzala to rozumně a usmívala se."
,,To jako vážně? Nebo až potom, co jsi ji něčím omráčil?" zeptal se nevěřícně Feon.
,,Vlastně vypadala při smyslech a v pořádku. Pak mi řekla něco o minulosti, kdy už měla jednou hlavu plešatou." Feon se zasmál.
,,Plešatá Arnë! To je gól! Nemůžu se dočkat."
,,Hlavně to nepřeháněj," upozornil ho Faileon. ,,Jdeme?"
,,Jasně," seskočil z okna Frederick a společně se vydali na poradu

Nebýt toho prostěradla..!

14. srpna 2010 v 23:31 | TePa |  Arnë
Probudila jsem se časně a přimhouřila oči proti zataženým závěsům.
První myšlenku jsem věnovala počasí, které poslední dobou nebylo nic moc. Možná tomu bylo proto, že se jen několik kilometrů ode mně chystala pořádná steč, možná tomu bylo prostě jen z rozmaru vyšších sil.
Hodila jsem sebou zpátky na postel, když mi došlo, že je něco špatně. S rudnoucími tvářemi jsem si vzpomněla, k čemu jsem dala souhlas minulou noc, a stočila pohled vedle sebe. Tam však bylo prázdno a jen podle odestlané peřiny se dalo poznat, že tam ještě před několika minutami někdo ležel.
Zamžourala jsem směrem ke dveřím do lázně, ale nic jsem neviděla. Dokonce nic jiného ani nenaznačovalo, že se to stalo. Peřinu jsem mohla shrnout v noci při nějakém divokém snu. Ne, tohle muselo být skutečné. Bylo to tak pravé a cítila jsem tolik vě...
,,Mary!" vykřikla jsem až příliš hlasitě a překvapeně se podívala na tu odpornou dívku, která se na mě zle usmívala přímo od vchodu do láhní.
,,Ale ale... kdo se nám to probudil," dělala, jak ukrutně ji zajímají nehty.
,,Porušuješ i tu trochu soukromí, které tu mohu mít, mám takový pocit, že s tím začnu něco dělat," odsekla jsem, zabalila se do prostěradla postavila se.
,,A komupak to řekneš, co?"
,,Komukoli a je mi to úplně jedno. Byla bys té lásky a odešla?" snažila jsem se kolem ní projít do koupelny, ale zatarasila mi cestu. Zamračila jsem se. ,,Co to má..?!" nedokončila jsem. Místo toho jsem pořádně vyjekla a uskočila taky rychle, až jsem podklouzla na prostěradle a upadla na zem. Mary mi věnovala jen další ze své sady zlých úšklebků a přejela po čepeli dýky, kterou k mému děsu držela v ruce, ukazovákem.
,,Snad ses nelekla?" Díky bohu jsem si zase rychle vzpomněla na svůj výcvik a zklidněla. Místo toho jsem si zastrčila jeden konec prostěradla, aby mi jediné mé oblečení nespadlo, a rozhlédla se po nějaké účinné zbrani. Pokud bych ovšem neutrhla kus postele, která spojovala lehací část s nebesy, nedalo se použít zhola nic. Pitomé uklízečky!
,,To je Faileonova dýka," poznamenala jsem a snažila se získat čas. No tak, nějaká vidlička - cokoli! Zbraně jsem měla v kovárně na menších úpravách. Sunula jsem se dál po podlaze a sledovala, jak se ke mně přibližuje.
,,Dobrý postřeh."
,,Uvědomuješ si, že za tohle tě pověsí na nádvoří?"
,,Nádvoří? Zajímavé," ušklíbla se.
,,Vlastně je to celkem jedno kde. Budeš mrtvá a to ještě víc jak já," zamračila jsem se a opřela se o stěnu.
,,O tom pochybuji. Nebude mi vadit umírat, když se pomstím Faileonovi."
,,Tak to došlo k omylu. Já jsem Arnë, ne Faileon."
,,Myslíš, že jsi vtipná, co? Faileon by mě zabil."
,,To udělá i tak."
,,Možná, ale jakmile skoncuju s tebou, všechno bude jinak."
,,Nemyslím, že tím něco získáš," zapochybovala jsem, když se ozvalo zaklepání na dveře.
,,Ano?" ozvala se Mary.
,,Slečna Arnë ještě spí? Její svatební šaty dorazily," ozvalo se zpoza dveří.
,,Její jasnost je v lázni," dívala se přímo na mě Mary. ,,Zavolala si mě, pomáhám."
,,Ah, lekla jsem se, že se něco stalo a poslala pro stráže. Bylo zamčeno..," ozvala se zmateně služebná. Těkala jsem očima mezi Mary a dveřmi.
,,To je v pořádku!" houkla zpátky Mary. ,,Můžete je zase odvolat!"
,,Janise! Zavolej Faileo..!" Mary se ke mně zohla a nacpala mi kus jakési látky do pusy, abych nemohl mluvit. Potlačila jsem chuť zvracet, ale slzám jsem nezabránila. Z toho náhlého gesta zuřivosti jsem byla dočista mimo.
,,Slečno Arnë?" ozvala se opatrně Janise. ,,Byla jste to vy?"
,,Usnula, mluví ze spánku," odůvodnila okamžitě Mary a já se snažila pořádně se nadechnout nosem.
,,Dobře. Za půl hodiny vám Yasmine donese snídani," řekla jen Janise klidně a odešla.
,,Co sis myslela?" ušklíbla se Mary a nechala mi roubík v puse. ,,Oh, zapomněla jsem, nemůžeš odpovědět." Nevím, jestli to poznala, ale snažila jsem se na ni hodit takový ironický pohled, jakého jsem jen byla schopná.
,,Hchrch," pokusila jsem se, ale znovu mě akorát natáhlo a já se ze všech sil snažila nezakašlat.
,,Teď nás nikdo celou půl hodinu nebude rušit." Nenápadně jsem začala sunout nohu směrem k tělu, aby byla v koleni, a jakmile byla v příhodné poloze, nakrčila jsem ji a kopla jsem Mary přímo do obličeje. Tím jsem si uvolnila ruce a jimi rychle vyjala roubík.
Rozběhla jsem se ke dveřím, zatímco se Mary chytala za hlavu. Nejspíš to ale zas taková bolest nebyla, protože sotva jsem doběhla ke dveřím, chytila mě za nohu a trhla s ní tak, že jsem se znovu s dutou ránou svalila na zem. Sykla jsem bolestí a překulila se na bok, abych se mohla znovu postavit. Přitom jsem znovu uklouzla na tom pitomém prostěradle a svalila se na podlahu.
,,Vyspala ses s ním, ty děvko?" odplivla krvavé sliny Mary.
,,Co je tobě do toho, co dělám," podepřela jsem se rukama, když do mě Mary strčila a já se znovu svalila na zem.
,,Podívej se na sebe. Myslela jsem, že z tebe půjde strach a ty se tu válíš na zemi jak bezmocná."
,,Máš pravdu," zvedla jsem se a uhodila ji pěstí do břicha. ,,Jak." Mary zaúpěla a doplazila se pro nůž, zatímco jsem se snažila odemknout dveře. Nakonec jsem rychle hlavou uhla stranou, když jsem slyšela svistot čepele a ta se jen o několik sekund později zaryla do dveří přímo před mýma očima. Sledovala jsem, jak se kymácí jílec, místo abych dávala pozor, když jsem dostala svícnem do hlavy a svalila se ke dveřím.
Točil se se mnou svět a začalo se ozívat hvízdání nebo co.
Mary jsem viděla nejméně třikrát, takže jsem nedokázala posoudit, co dělá, ale zdálo se, že se rozhlíží kolem a nervózně hledá... východ?! Chytila jsem se za hlavu a svezla se na studenou podlahu, která mi začala tlumit bolest.
,,Lásko?" zaklepal na dveře Faileon. ,,Jsi vzhůru?" Když jsem neodpovídala, zkusil kliku, ale ta se jen bezmocně zakývala. ,,Lásko?" ozval se už trochu zvláštně.
,,Fail..," otočila jsem se směrem ke klice, ale při svém lehkém otřesu mozku jsem si nevšimla, že ke mně míří meři a znovu mě uhodila svícnem. Tentokrát už jsem nezvládla zůstat při vědomí a bezmocně upadla do hloupého bezvědomí. A tak Arnë přemohlo jedno blbé prostěradlo.
,,Arnë? Co se to tam děje?" zaklepal rázně na dveře Faileon a Mary se nervózně rozhlédla, jak hledala únikový východ. ,,Jestli se neozveš, vyrazím dveře!" ozval se hlasitě a kdyby tušil, že ležím hned za nimi, nejspíš by je nevyrazil tak rázně. Spolu s nimi posunul i mě a utvořil tak pořádnou krvavou šmouhu na jinak dokonale vyleštěné podlaze.
Mary se schovala za zástěnu a snažila se příliš hlasitě nedýchat.
,,Arnë?" rozhlédl se po místnosti Faileon a až pak si všiml, že mě těmi příšernými kovovými dveřmi vlastně odstrčil až do poloviny pokoje. Ležela jsem tam, zabalená v prostěradle, s vlasy rozprostřenými po podlaze a pod nimiž končila dlouhá krvavá šmouha. ,,Arnë! Lékaře!" zakřičel do chodby a zohl se nade mnou.
,,Cos to vyváděla?" zeptal se spíš sám sebe a vytáhl z kapsy kapesník, aby mi ho vzápětí mohl přiložit k ráně.
,,Volal mě někdo?" ozval se nenuceně postarší lékař, který vypadal nesmírně znuděně.
,,Musím vysvětlovat?" ukázal na mě a zohl se, aby mě mohl uložit do postele. Lékař se na něj úkosem podíval. ,,Co je? Vy si myslíte, že já... Jste normální?!" vybuchl už tak dost znervóznělý Faileon. ,,Radši pracujte! Ten, kdo ji ublížil, tu ještě musí být," rozhlédl se po místnosti a vrhl se ke skříni. Prohrabal ji celou a pokračoval podobně s celým pokoje, když strčil do zástěny a odhodil ji stranou.
Přímo za ní stála Mary a snažila se nejspíš tvářit kajícně.
,,Faileone..." Ten jen stál a překvapeně si ji prohlížel.
,,Věděl jsem, že jsi vyšinutá, ale tohle... Čím jsi ji praštila?" rozhlédl se po místnosti.
,,Faileone, no tak, vy dva... to je naprostá šílenost!"
,,Ptal jsem se: Čím jsi ji praštila?" zakřičel jí do obličeje.
,,Svícnem. Ale ona mi taky ublížila. Uhodila mě do žaludku, strašně to bolí." Faileon se napřáhl, ale naposlední chvíli se pěstí ohnal po stole.
,,Tak svícnem. Stráže!" zahřměl, když se do místnosti konečně po postrkování Fredericka dostal Feon.
,,Co se sta... Co je s ní?" ukázal Feon na postel, kde mi lékař odhrnoval vlasy.
,,Obávám se, že vlasy budou muset dolů."
,,Odkliďte Mary," řekl chladně Faileon a přešel k posteli. ,,Vlasy? Chcete jí ostříhat vlasy?"
,,Říkám dolů, takže musí dolů všechny." Faileon se nade mne nahl a natočil si pramen mých vlasů na prst. ,,Musím jednat rychle a potřebuji nůž." Faileon chvíli zaváhal, ale pak si zpoza opasku uvolnil jednu z dýk a podal ji jílcem napřed lékaři.
,,Zůstanu."
,,To chápu," řekl jen lékař a natočil mi hlavu tak, aby se mu co nejlépe pracovalo.

Bůh pomáhej nám všem

6. srpna 2010 v 20:19 | TePa |  Ty z Vrangy
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK
Autorka má ráda tento článek


Boj trval už nesnesitelně dlouho a Katy se v něm už před dávnou chvílí přestala orientovat.
Postupem času přestala vnímat i okolní hluk, nevnímala ani vtíravý zápach krve. Cítila se tak zvláštně cize, když sledovala Orathise, Becora, Galena a Martina. Oháněli se meči, Becor dokonce i štítem, který málokdy odkládal, když šlo do tuhého.
Sehla se, podtočila se dalšímu vojákovi pod paží a sekla ho do krku.
Bolely jí paže a bolely jí nohy. Bolela jí hlava a bolelo jí břicho, když sbírala poslední síly. Nade vše bylo jasné, že tento boj už nebude vítězný. Kolem umírali její přátelé a svěřenci a kdykoli mohlo dojít i na Becora, její sestru nebo na toho pitomce Galena.
Rychle se zohla do boty pro dýku a mrštila s ní směrem k Orathisovi, kde se mu nepřítel sápal po krku.
Nebyl čas přemýšlet nad tím, jestli jí kdy ublížil ten nebo onen, tady šlo o přežití a když šlo o něco vážného, city musely stranou. Nedokázala by se dívat, jak zabíjejí někoho, koho mohla zachránit.
Na malou chvíli se střetla s Becorovým zamračeným pohledem, krátce na to už byl bez štítu a Katy dostala ránu jílcem do lopatky. Potlačila výkřik bolesti a bezhlavě sekla mečem směrem dozadu, odkud se ozvalo křupnutí a bezmocný jek.
Pohodila hlavou a cítila, jak jí další rána mečem sejmula přilbu. Chvíli hledala pevnou půdu pod nohama a stálo jí to další zranění zezadu na stehně.
Cítila, jak jí smrt obklopuje, jak se k ní blíží a doufala, že jí unikne.
Další ránu už skoro necítila. Viděla jen, jak někdo střelil kolem pobíhajícího koně do boku a ten na ni spadl, aniž by mohla cokoli udělat.

,,Nathanieli, počkej, nemůžu už..," nadechovala se zhluboka Tepa, pokud spíše nehledala dech.
,,Musíme si pospíšit, vývoj situace se mi moc nelíbí…" Nemohla jinak než souhlasit .
,,Myslím ale, že stačí, když se postavíme tady, jsme od nich příliš daleko," namítla Tepa a ohlédla se zpátky směrem do zničeného tábora.
,,Dobře, to by šlo. Uděláme to nějak takhle: Spustím kouzlo a dám do něj spoustu energie, předpokládám, že mě podpoříš." Jen přikývla. ,,Cítíš se dobře?"
,,V rámci možnosti. Navíc..," shlédla k náhrdelníku, který se jí houpal kolem krku od doby, co ho byla s Martinem naplnit energií. ,,Mám tu malého pomocníka."
,,To rád slyším," usmál se a rozhlédl se kolem. ,,Možná bychom se měli trochu schovat, takhle na očích bychom mohli přijít k újmě, když budeme… mimo."
,,Co třeba támhle?" mávla rukou Tepa a podívala se směrem k několika stromům, které rostly tak blízko, že přes ně skoro nešlo vidět. Nathaniel se usmál.
,,Možná bys mi mohla zkusit říkat jménem," nadhodil a vyšel jako první.
,,Nedělám to snad?" nechápala Tepa.
,,Oslovuješ mě tak, jak to určují Zákony Školy magie. Přijde mi, že tady, kde se setkávají dva světy přijde na přátelství a ne jen zdvořilost."
,,Jsem ráda, že to říkáš… Austine," podívala se na něj a usmála se. ,,Já jsem pořád Tepa."
,,Chápu, že mi to nechceš říct, jen jsem myslel…" Tepa se usmála.
,,Nechápeš. Jsem Tepa a jmenuji se Tepa."
,,To vážně? Myslel jsem, že je to nebezpečné a příliš riskantní mít obě stejná jména…"
,,Abych řekla pravdu, přijde mi to spíš chytré než nebezpečné. No tak, Zákony zná každý, ale co když si jeden mág postaví hlavu?"

Orathis už nemohl. Proti své vůli si musel přiznat, že poslední roky dost zanedbával trénink, a teď se to začalo podepisovat.
Ztěžka zalapal po dechu a sevřel jílec. Vzhlédl akorát, aby si všiml trojice Stříbrných, kteří se k němu blížili, a nebyl pochyb, že míří právě k němu. Proklel je do šestého kolene a ohlédl se po Galenovi, kterého si držel na blízku.
Nyní však viděl, že mu nikdo nepomůže. Galen stál po boku Martinovi s Becorem a ani je nenapadlo pochybovat o zručnosti Orathise, který byl ve svých dvaceti letech prohlášen za nejtalentovanějšího bojovníka ve Vranze. Tedy… do té doby, než se narodil Galen.
Ne, že by Galenovi byla udělena stejná nebo snad podobná pocta. Byl ještě příliš mladý na to, aby byl vůbec brán v potaz. Orathis si byl ale jistý, že jeho učedník se vlastně už vůbec nic učit nepotřebuje. Uměl základy, věděl, jak vypátrat stopy. Nebylo nic, co by ho mohl naučit víc, teď se musel učit on.
Couval směrem k lesu a pohled nespouštěl ze Stříbrných, kteří se k němu blížili čím dál rychleji.
Les, jeho věrný přítel.
Ohlédl se, aby si prohlédl možné únikové cesty a naposledy střelil pohled ke Galenovi, který se k němu ve stejnou chvíli otočil taky. Přikývl, otočil se a rozběhl se do lesa se Stříbrnými v patách.

,,Becore, do prdele, mohl bys dávat pozor a nečumět po Katy?" naštval se pro jednou Galen a střelil pohledem k lesu.
,,Orath..," nedopověděl, když si všiml, jak sklonil hlavu a rozběhl se do lesa. Ti parchanti stříbrní nedají pokoj nikomu a ničemu.
Chvíli zvažoval, zda se za ním nerozběhnout, zda se nepokusit bezhlavě se vrhnout do něčeho, o čem zatím neměl přílišné potuchy, ale nakonec ho Martin chytil za rameno. Otočil se tedy směrem k němu a vzhlédl.
,,Orathis si poradí, nech ho jít tam, kde to zná nejlépe," prohodil Martin klidně a rozcuchal mu zpocené vlasy. Galen si utřel nos do kousku haleny, která mu vyčuhovala z kroužkové košile, a podíval se do lesa, kde mizela zářivá zbroj.
,,Nejspíš máš pravdu."
,,Jo a Galene k věci o Katy..," začal Becor a přiblížil se k oslovenému. Skoro ho svou velikostí zcela zastínil. Lehce zvedl špičku meče a ledabyle se k němu naklonil. ,,Po té se nečumí. Po té se kouká, nebo zírá. To tě neučili?" poznamenal s úšklebkem a Galen protočil oči.
,,Tos mi chtěl říct tohle? Pokračujme."
,,A ještě jedna věc," nepustil ho Becor. ,,Mám tě moc rád, Galene, ale jestli uslyším z tvých zlatých dětských úst něco urážlivého na její adresu, obávám se, že bych tě mohl pověsit za koule támhle na ten strom." Galen polkl.
,,Ech…"
,,Dělal jsem si legraci," zasmál se Becor, prohrábl mu vlasy taky a s křikem se vrhl na dalšího bojovníka.

,,Nathanieli, jsi si jistý?" ozvala se Tepa a rozhlédla se. Zdálo se, že jsou dobře chráněni, ačkoliv by si na to zrovna nevsadila.
,,Neměj starost, Tep. A ještě bych tě rád upozornil, že pokud si všimneš, že závratně ztrácím energii, napoj se na vlnu zemské energie, těch je tu spousta."
,,Spolehni se."
,,Kdyby ses cítila špatně ty… Vlastně ani nevím, jaký živel máš v působnosti…"
,,Vítr," usmála se Tep.
,,Takže v tom případě se napoj na -"
,,- na vlnu větrné energie. Neměj strach," ujistila ho Tep.
,,Tak jdeme na to."
,,Souhlasím," usmála se Tepa a sledovala, jak Nathaniel-Austin zavírá oči. Zanedlouho se všude kolem nepříjemně ochladilo a rozfoukal se vítr. Cítila, jak se někde za nimi formuje neuvěřitelná stěna energie, a tak se rychle sehla k Nathanielovi a položila mu ruku na rameno.
Bůh nám pomáhej…