Červenec 2010

Plány

28. července 2010 v 18:39 | TePa |  Ty z Vrangy
Petlysa popadala dech a cítila, jak jí z příliš prudkého vzestupu červenají tváře. Vzhlédla k Lie, která se potácela po skalní cestě spíš ze setrvačnosti a svezla se na nejbližší kámen.
,,Lio, já už nemůžu," povzdechla si a otřela si pot do rukávu.
,,Tak já půjdu na před, už je to jen kousek," odvětila Lia netrpělivě a vzhlédla k tomu chrámu nebo hradu, nebo co to mělo být. Každopádně to mělo věže.
,,Lio, přece mě tu nenecháš," vyvalila na ni oči Pet.
,,No jo, máš pravdu," zamračila se Lia a posadila se vedle své přítelkyně.
,,Nezlob se, ale pochodujeme už polovinu dne v kuse. Potřebuju se napít," sáhla si za opasek Pet a zhluboka se napila. ,,Chceš taky?"
,,Ne díky, cítím se tím lépe, čím jsme blíž tomu parchantovi," usmála se Lia zle.
,,Lio, co mu chceš udělat? Máš nějaký plán?"
,,Jo."
,,A to..?" pobídla ji Pet a stáhla si několik pramenů vlasů z čela.
,,Prostě tam vejdu a zabiju ho," řekla prostě.
,,Lio... uvědomuješ si doufám, že je mnohem silnější než ty."
,,Jistě, chci to alespoň zkusit."
,,Lio, on tě zabije!" vykřikla Pet, aby se ujistila, že ji Lia poslouchá.
,,S touhle možností počítám taky."
,,Lio, já tě umřít nenechám. Počítáš s touhle možností?" zamračila se Pet. ,,Mám tě ráda, nenechám tě tam jít a nechat se zabít."
,,Chci být jen s Maudrenem. Když mi ho vzal takhle, najdu ho prostě po svém. Jasné? Jak oživili Tep?" zamyslela se najednou. Pet se soucitně usmála.
,,Tep se zabila sama navíc nějakým kouzlem. Zbavila se těla, ale duši zachovala. Bůhví, co to bylo za kouzlo, takže to je něco jiného, je mi to líto."
,,Fajn, tak zbývá jen tahle možnost."
,,Lio... vážně si to nechceš rozmyslet?"
,,Vážně ne, Pet, ale jsem ráda, že máš starost," usmála se na oplátku Lia, zapřela se o kolena a postavila se.
,,Už chceš jít?" povzdechla si Pet.
,,Můžeš jít zpátky."
,,To určitě a sklidíš všechnu slávu za to, že jsi zabila kouzelníka, ne?" Lia se zasmála.
,,Tak pojď."
,,Hned," olízla si ret Pet a vydala se za Liou.

Třeba to tak mělo být

24. července 2010 v 14:49 | TePa |  Ty z Vrangy
Tep si odkašlala a opřela se dlaní o strom, aby nabrala ztracenou rovnováhu. Před několika chvílemi málem omdlela, když několika vojákům kouzlem zlomila nohy, a tak se teď pokoušela šetřit. Martin se jí ztratil už před hodnou chvílí, takže se octla takřka bez ochrany.
Nervózně sebou cukla a ohlédla se, jestli se neobjevilo nebezpečí. Všimla si, jak kdosi natahuje luk, a tak se sklonila, přičemž se jí podlomila kolena a ona se opřela o kmen stromu. Cítila se vyčerpaně. Věděla, že by se neměla takhle vyčerpávat, zvlášť, když se probudila teprve včera, ale nejspíš by už dávno byla mrtvá, kdyby nepoužila magii.
Zakašlala a rozhlédla se.
Slyšela odporné mlaskavé zvuky, jak si muži vzájemně vytahovali meče z těl a pronikavé úpění a volání o pomoc. Měla by jít a něco s tím udělat. Zapřela se jednou rukou o zem a druhou o kmen a nadzvedla se. Ohromně jí píchalo v boku.
,,Ať jde tahle válka už konečně do pekla, kam patří," povzdechla si a vzhlédla. Potlačila výkřik, když si všimla pobledlého Nathaniela, který se právě vynořil z lesa.
,,Tep? Jsi v pořádku?"
,,Snad. Šli tě hledat."
,,Našel jsem se sám," pokrčil rameny. ,,A už toho mám plné zuby, jdu to skončit."
,,Jak?"
,,Ty víš jak. Tedy, pokud se cítíš dobře," sledoval bojiště ozářené pochodněmi po stranách. Zaváhala. Necítila se vůbec dobře, ale pokud to ukončí válku, možná by to mohla zkusit. Ono to skoro byla povinnost a... a třeba to byl záměr, když zemřela prvně. Třeba to bylo špatně, že byla oživená. Třeba to tak vůbec nebylo být a její čas už úplně vypršel.
,,Dobře, musíme to alespoň zkusit."
,,Vážně jsi v pořádku?" zamračil se na ni Nathaniel. Ne, to nejsem, pomyslela si Tep, ale navenek jen přikývla.
,,Odkud to zkusíme? Navrhuji postavit se co nejvíc na sever a vlnout smést nepřítele směrem na jih, co ty na to?"
,,Jistě, to zní dobře."
,,Tak jdeme."
,,Tep, stůj, počkej."
,,Nemůžeme na nic čekat, každou chvílí by mohli zabít mou vlastní sestru a mou... Martina," dokončila větu a otočila se směrem na sever.
,,To je sice hezké, ale oni ztratí tebe, vždyť se podívej, jak se kymácíš. Vymyslím něco jiného." Tepa se jen smutně usmála.
,,Děkuji ti za snahu, Nathanieli, ale tohle nemá smysl. Jestli mám podstoupit oběť, aby konečně skončila tahle válka..."
,,Bude další, Tep, nemůžeme se pokaždé někdo obětovat, aby to skončilo podle našich představ."
,,Ty ale moc dobře víš, že dnešek by pro nás mohl být osudný, pokud něco neuděláš. To, že to oddálíš," uchechtla se. ,,Tím nic nevyřešíš. Jen řekni Kat a Martinovi, že je mi líto, že jsem sobě i jim dala marnou naději a odešla dřív, než se s nimi stačila rozloučit a říct jim, jak je mi líto, že jsem jim zamotala životy, a pak z nich odešla."
,,Tep, tohle po mně nemůžeš chtít!" zavrtěl hlavou Nathaniel.
,,Ale chci to," poznamenala Tep a vydala se napřed.

Část čtyřicátá první - S pravdou ven

21. července 2010 v 21:57 | TePa |  Anne
Asi přejdu na Arnë :D Anne se nám tu nějak rozmnožila :D
Pro Evansku, Maličkou a Pet...

TePa

Diana posedávala ve Společenské místnosti a nervózně klepala prsty o knihu, kterou držela v ruce zavřenou. Zvuk opečovávaných nehtů se rozléhal hlasitěji, než by kdo mohl předpokládat, ale ona všechny své myšlenky směřovala na jeden jediný bod. Ten seděl - jak už bylo typické - na odlehlém okně, alespoň trochu vzdálený všeobecnému mumraji a diskuzím a budoucnosti kouzelnického světa.
,,Tak co?" chtělo se jí vykřiknout, když sledovala, jak Brian zaujatě otočil další stránku a četl dál. Bůhví, co to bylo za knížku, ale neuvěřitelně jí štvalo, že mu to přijde zajímavější než ona. Najednou dostala chuť za ním jít a omlátit mu ji o hlavu.
,,Ahoj, Diano," pozdravila ji zvesela Ádel a posadila se k ní. ,,Oh, proboha," protočila okamžitě oči.
,,Co je? Čekám, až zvedne svůj línej zadek a přijde sem." Ádel si ho prohlédla.
,,Nemyslím, že to má v plánu. Čistě mimochodem bych ti ráda sdělila, že odcházím na trest."
,,Zase?" zasmála se Diana a konečně se na kamarádku podívala. ,,Co to máš za škrábanec?" ušklíbla se.
,,Zdá se, že Mary není zas tak mírumilovné jméno."
,,Mary? Jaká Mary?"
,,Z Nebelvíru, kráva jedna namyšlená," ušklíbla se Ádel. ,,Škrábla mě, asi neví, co znamená slovo hůlka. Tak jsem jí to ukázala a za to mám trest. Jenom čištění pohárů, klídek," zasmála se.
,,Proč jsi jí něco neudělala hezky bokem?"
,,Nasrala mě totiž úplně na jiném mistě, nebudu si s ní domlouvat rande."
,,Jo, když už jsme u toho rande, myslím, že by tě na něj rád někdo pozval."
,,Ha ha ha... Cože?" vyvalila oči Ádel, když si všimla Dianiného klidného výrazu. ,,Kdo?" zrudla.
,,Nepovím," ušklíbla se Diana. Ádel se pohodlně opřela do křesla.
,,Ne? Jsi si jistá? Tak to můžu uskutečnit svůj plán. Napadlo mě, že bych si s Brianem pokecala."
,,To bys neudělala!" vyděsila se Diana. ,,I když..." Ádel se zasmála. ,,Ne! Opovaž se za ním jít."
,,Takže kdo?"
,,Ten, co věčně zírá do knihy." Ádel se ani neohlédla, na koho ukázala a nahla se ke kamarádce blíž.
,,Myslíš Zaca? To vážně?" vyvalila oči.
,,Kohože?" zakuckala se Diana.
,,Zaca! Zachariuse," opravila se.
,,Ale, ale!" usmála se Diana.
,,Tak ano nebo ne?"
,,Pokud je to ten, co věčně zírá do knihy..," zopakovala se Diana.
,,Hmm," usmála se spokojeně Ádel a znovu zapadla do křesla. ,,Jak jsi na to vůbec přišla?"
,,Koukal na tebe, když jsi minule odcházela ze Společenky."
,,Aha. Tak co uděláme s tím Brianem?"
,,Nevím," podívala se na něj Diana zrovna ve chvíli, kdy otáčel stránku a podíval se na ni. Usmál se, prohrábl si vlasy a pokračoval v četbě. ,,Nechápu, jestli mi něco naznačuje, nebo jestli si jen hraje. Tady máš klubko, hraj si, budu se dívat."
,,Hezký příklad. Když nezačne on, budeš muset ty."
,,To říká ta pravá."
,,Tak hele, dozvěděla jsem se to dneska, dej mu čas," usmála se. ,,Jdu na ten trest. Zatím," mávla Dianě, zvedla se a strčila si ruce do kalhot. Nápadně blízko prošla kolem křesla, ve kterém seděl Zac a vyšla dveřmi ze Společenky. Ten se jen pro sebe usmál, ale od knížky nevzhlédl.
Svět se zastavil, pomyslela si Diana, zvedla se a odešla do pokoje.

Anne si natahla rifle a jednoduché tričko na ramínka. Nakonec přes něj přehodila ještě svetr a seběhla do Společenské místnosti, kde na ni už čekal James. Nevšiml si jí a dál seděl na opěradle jednoho z křesel a prohlížel si něčí esej.
Přiskočila k němu a objala ho kolem pasu. Přitom přemýšlela, jak z hlavy vymazat pomyšlení na jeho svaly. Cukla sebou, když se k ní otočil čelem a položil esej bokem.
,,Náhodou jsem tu narazil na Erininu esej. Vážně se hodně zlepšila."
,,Já vím," usmála se Anne a pohladila ho oběma dlaněmi.
,,Copak jsi s ní provedla?"
,,Já nic," ušklíbla se Anne. ,,Vážně. To všechno ona. Věděla jsem, že to v ní je. Ta zodpovědnost, jen byla zatraceně hluboko a musela jsem ji vyškrabovat ze dna."
,,Takže přeci jen ty?" usmál se a vzal si pramínek jejích vlasů mezi prsty.
,,Nevím, možná jsem ji jen pošťouchla, vlastně si nejsem jistá, proč přesně to dělala, ale nejspíš za to může i Emett."
,,Long?" zasmál se James, seskočil z opěradla a posadil na něj Anne.
,,Jak gentlemanské," vysmekla mu poklonku v sedě. ,,A ano, myslím, že to byl on. Byl dlouho pryč - s námi na té Objížďce škol."
"Vzpomínám si. Udělal tam popraskl s profesorkami. Takže on a Erin..?"
,,Skoro určitě. Ale nikomu to neříkej, je to takové nejasné a Emettovi rodiče jsou trošku..," hledala slova.
,,... čistokrevní, chápu."
,,A taky mě tak trochu napadlo - neber si to osobně - jen mě napadlo, jestli..."
,,Jestli náhodou naši takoví nejsou?" zeptal se s úsměvem James. Anne zrudla jako rajče.
,,Neber to, prosím, nijak zle, jen mě to napadlo," pokrčila rameny a dívala se mu na nebelvírskou výšivku na levé straně svetru. Zasmál se.
,,Ne, ti opravdu takoví nejsou. Taťka je vlastně úplně proti těmhle zastaralým nesmyslům."
,,Oh, no jo, já zapomněla, tvůj otec - slavný Harry Potter," usmála se Anne. Nahl se k ní a krátce ji políbil.
,,Tak... co budeme dělat, když už jsme se ujistili, že nám nic nebrání?" ušklíbl se a Anne se jen zasmála.
,,Pro začátek by stačilo, kdybys mě nechal seskočit, z toho opěradla, co mi drtí kostrč na prášek, a pak... bychom mohli třeba ven."
,,Po večerce? No tohle, já vás asi kazím, slečno Montgomeryová."
,,Je to dost dobře možné, ale venku svítí měsíc," usmála se znovu Anne a vzhlédla k němu. Snad pomůžou oči, pomyslela si.
,,Mě přemlouvat nemusíš," usmál se a pohladil ji po spánku. ,,Jdeme?" odstoupil od ní. Anne se jen usmála, seskočila a chytila ho za ruku.

Erin se plížila chodbou.
Krve by se v ní nedořezal a byla si jistá, že i když si uši nastražila na maximum, přes krev bušící snad i v bubíncích nic neuslyší. Nakoukla za roh ze strachu, že by se mohl objevit všudypřítomný školník a rychle seběhla schody do sklepení.
,,Erin, jsi to vážně ty?" zasmál se najednou Emett a vyšel ze stínů. Erin se pořádně lekla a okamžitě si dlaní zchladila čelo.
,,Málem jsem z tebe měla mrtvici."
,,Jo, to bys nebyla jediná," prohmátl si spánky a posadil se na schody.
,,Můžu si přisednout?" Přikývl. ,,Slyšela jsem o tvém otci."
,,Viděl jsem tě."
,,Jo, jak to dopadlo?" zeptala se a podívala se na něj. Mluvila s ním vůbec někdy? A i když s ním teď mluvila, nejraději by mu ležela v náručí a usla v ní objímaná svaly a vůní.
,,Vlastně nijak."
,,Nechápu," zamračila se Erin a vnímala ho jen napůl. Jeho hlas zněl tak uklidňujícně.
,,Otec neudělá nic, dokud... Nechci na to teď myslet, Erin," řekl prostě. Nechtělo se mu před ní mluvit o tom, že by to mohl brát vážněji, když si tím ještě pořád nebyl jistý a co víc, netušil, jak jen a tom Erin. Třeba to brala jen jako povyražení.
Samozřejmě, znělo to trochu směšně, protože jeho přeci milovala každá.
,,Ehm, jasně, jen jsem byla zvědavá, jak to teď bude," povzdechla si a opřela mu hlavu o rameno.

12 Stones

21. července 2010 v 20:27 | youtube.com |  Songz
It was you



Muse

19. července 2010 v 20:40 | youtube.com |  Songz
Neutron Star Collision (Love is forever)


Feeling good


PS: Děkujeme Bohům... nebo Méry ;)

Část čtyřicátá - Uvést věci do pohybu

14. července 2010 v 22:17 | TePa |  Anne
,,Kdyby alespoň nepršelo," postěžovala si Erin a vyskočila na parapet jejich pokoje, aby se podívala ven.
,,Teď jsem si vzpomněla na jeden mudlovský film. Třeba nepláčeš, protože prší, ale prší, protože pláčeš. Není to kouzelné?" přitáhla si k sobě polštář Anne a vzala si poslední fazolku.
,,K pláči mám ještě daleko," usoudila Erin a začala si mazat nohy krémem. ,,Nechápu, proč někdo ještě nevymyslel kouzlo na hydrataci nohou." Anne se na ni nechápavě podívala, a pak se ušklíbla.
,,Těžko říct. Poslyš, zdá se mi to, nebo je někdo na famfrpálovém hřišti?" Erin se otočila směrem k famfrpálovým obručím a nakrčila nos.
,,Jo, ale nechápu, kdo..."
,,Vždyť prší!" vykřikla poplašeně Anne. ,,A on si tam trénuje? Sakra, jdu tam," popadla hůlku, natáhla si na sebe kalhoty a zabalila se do pláště.
,,Zítra hrajem se Zmijozelem," pokrčila rameny Erin. ,,Je to blázen, logicky pořád trénuje."
,,Ale trénink už dávno skončil."
,,To je pravda."
,,Dobře, jdu."
,,Ale co když to není James..!" volala za ní ještě Erin, ale Anne už byla pryč. Uháněla chodbou ke schodišti na tribunu a nasadila si kapuci. Zrovna se zablýsklo, když si všimla, že to je vážně James. Přeběhla až k místu, kde mu byla nejblíž a zašeptala Lumos.
,,Kdo je tam?" zarazil se James a přidržel si Camrál, který střídavě házel do brankoviště, a pak ho letěl chytat. ,,Slyšíš?"
,,Okamžitě slez!" zařvala na oplátku Anne, až jí cukla hůlka.
,,Anne?!" ozval se překvapeně.
,,Ne, tvůj anděl strážný! Okamžitě slez!" Počkala, dokud nehodil camrál k zemi a sám slétl dolů, a rozběhla se k šatnám. Tam zaklepala na dveře. Otevřel jí James, celý promočený s camrálem v podpaží a s koštětem v levé ruce.
,,Co tu děláš?"
,,Zbláznil ses? Mohl do tebe uhodit blesk!" prošla kolem něj a posadila se na jednu lavičku, aby zase za chvilku vstala.
,,Trénuju, zítra je důležitý zápas a..."
,,To je mi úplně jedno! Až tě spálí blesk na maděru, bude to úplně fuk! Krucinál, tolik jsem se o tebe bála, jsi normální? Kdyby Erin neseděla na okně, přijde mi ráno jen úmrtní list!"
,,Klid, Anne," usmál se a shrábl si mokré vlasy dozadu. Oči se mu leskly a famfrpálový hábit se mu lepil těsno na tělo.
,,Já jen..," nadechla se, a pak zmlkla. James se usmál a přetáhl si hábit přes hlavu. ,,Co to... Počkám venku," polkla, když už měl dole i propocené - nebo snad mokré? - tričko. Rychle se postavila a odešla z místnosti, aby ze sebe pomalu sundala plášť a přehodila si ho přes ruku. Teprve teď si všimla, že si vzala Erininé kalhoty, místo svých a o to to bylo horší, že byly šedé s podivnými fleky. Anne se přeměřila a děkovala bohu, že si vzala dlouhý červený svetr, který to alespoň většinou zakrývá.
James vyšel z šatny umytý a krásně voněl. Když uviděl Anne, která přeci jen měla mokré vlasy z toho, jak jí vítr rval kapuci z hlavy, usmál se ještě více zeširoka a objal ji kolem ramen.
,,Ty ses o mně bála?"
,,Samozřejmě, ty blázne! Tohle není legrace," ucukla a ustoupila od něj.
,,Když trénuju, ztrácím pojem o čemkoli jiném."
,,Je tam tma! A je tam bouřka!" ukázala z okna Anne.
,,Jak říkám, když trénuju, nevnímám."
,,To bych měla děkovat, že sis mě vůbec všiml, co?"
,,Pojď ke mně," usmál se smířlivě a natáhl levou paži. Anne si zkousla ret a ztulila se pod ní. Jeho přítomnost ji uklidňovala. Cítila, jak ji políbil do mokrých vlasů a odložil koště do přístěnku.
,,Kam půjdeme?"
,,Někam, kde se usuším," na to Anne.
,,Co takhle kuchyně?"
,,Nemám nic proti," usmála se Anne a oba současně zabočili do chodby vlevo.

Emett se skutečně ještě ten večer vrátil do Bradavic a s hlavou plnou myšlenek se vydal do Společenské místnosti, kde si u krbu četl Brian. Emettovi samozřejmě neušlo, že měl křeslo namířené směrem k Dianě, která zrovna hrála Řachavého petra s Ádel. Ušklíbl se a posadil se k němu.
,,Tady je... Emette! Ty už jsi zpátky?" ozval se už nadšeněji než prve Brian. ,,Tak co?"
,,Byl jsem v pracovně a... otec měl zas pár svých keců. No, a pak mě pustil a jsem tady."
,,Takže tě nevydědil ani nic?"
,,Říkal, že nepodnikne nic, dokud si ji nebudu chtít vzít. Takhle to bude brát jen jako románek."
,,Aaaha," prodloužil Brian a čekal, jak bude Emett pokračovat.
,,Románek to tentokrát asi nebude, Briane. Alespoň ne hned." Brian se nechápavě zamračil. ,,Teď to nechci řešit. Co Diana? Nějaký pokrok?"
,,Okázale mě ignoruje."
,,A byls s tou Claudií, nebo jak se jmenuje?" zeptal se Emett a lehl si na gauč.
,,Neměl jsem na to nervy," zasmál se Brian. ,,Ta holka je strašná."
,,Jo, mi to povídej."
,,A co se Diany týče, začínám být na nervy."
,,Tak s tím něco udělej. Pro dobro všech." Brian se zamračil. ,,Nic proti, kámo, tohle je jen zbytečné prodlužování. Prostě na to vlítni."
,,Nemůžu na ni jen tak skočit."
,,Proč ne? To mi přijde jako dobrý plán." Brian se zasmál.
,,To není plán, to je sebevražda, když ještě není načlá."
,,Není načlá? Co bys proboha chtěl?" zavrtěl Emett nevěřícně hlavou.
,,Prostě mám v sobě nějakou západku, která mi brání udělat, co chci."
,,Hmm... chceš ji odstranit chirurgicky nebo hůlkou?"
,,Chiru... No to je jedno," potřásl hlavou Brian.
,,Prostě zvedni zadek a něco udělej, nebo z tebe zcvoknu," prohlásil Emett a přimáčkl si polštář na hlavu.

Diana se vítězoslavně ušklíbla, když zvedla svou královnu a postavila ji asi dvě políčka od krále.
,,Šach mat! Přeci jen jsou mudlovské šachy kouzelnější. Je to ironie, ale vážně... Dívá se na mě?" Ádel se lekla, jak přesedlala s tématu.
,,Co? Kdo?" nechápala.
,,Brian!"
,,Proboha, Diano, tohle je už trochu moc, ne?"
,,Jen mi to řekni, prosím," dělala, že sbírá figurky, aby se Ádel mohla podívat ke krbu.
,,Už ne, mluví s Emettem."
,,Už ne?"
,,Ale díval se na tebe celou hru, i když dělá, že čte. Přetočil stránku snad jen jednou a to tu sedí dvě hodiny," protočila oči Ádel.
,,Roztomilé. Poslyš, ty nemáš vůbec smysl pro romantiku!"
,,Právě, že ano," ušklíbla se Ádel a stočila plátno s šachovnicí. ,,Tohle máš po dědovi, ne?"
,,Jistě," zasmála se Diana. ,,Ale fakt," dodala, když se Ádel jen šklebila.
,,Dobré no. Poslyš, nejsem si jistá, jestli udělá první krok, co takhle, abys za ním šla a normálně mu vynadala, že je líný zvednout zadek a jednoduše ti přijít dát pusu? Marníte čas."
,,Oh, jak romantické," ušklíbla se Diana. ,,To není jen tak. Nejhezčí je období předtím, než spolu chodíte. Je to největší legrace."
,,Když myslíš. Si to užij," ušklíbla se Ádel znovu a přešla Společenku, aby vyběhla schody do jejich pokoje. Přitom se na ni otočil jeden kluk, co si ještě do té chvíle v klidu četl v jednom z rohů. Diana si ho všimla a spiklenecky přimhouřila oči.

Část třicátá devátá - Rozhovory

14. července 2010 v 14:01 | TePa |  Anne
,,Posaď se," řekl pan Long a sám se posadil za zbytečně monumentální vyřezávaný stůl.
,,Dík," utrousil Emett a se zdvořilostmi už se nenamáhal.
,,Musíš dobře napsat OVCE, takže tě chci ještě dnes poslat zpátky do Bradavic, ale každopádně bych ti rád sdělil, že to, co možná zamýšlíš s Erin Dookovou je naprostá pitomost."
,,Někdy se nezadaří," pokrčil rameny Emett. Pan Long se nechápavě zamračil. ,,Chci říct, že někdy nedostaneš všechno pod kontrolu tak, jak bys chtěl."
,,Emette, znám mě už dost dlouho na to, abych věděl, že ty a děvčata... no... míváte spolu dost otevřený vztah, který ztroskotá po několika týdnech. Můžeš mi objasnit, v čem je to teď jiné?"
,,Ve všem," odpověděl klidně Emett. ,,A vím, co mi chceš říct. Začneš básnit o celé historii rodu Longů, o tom, jak by bylo nevhodné vzít si někoho, kdo nemá prokázanou čistokrevnost nejméně po dvě generace a podobné řeči, které jsem poslouchal často a poslouchal jsem to všechno rád, protože mi to tehdy bylo úplně jedno, jak říkáš, a protože mě ta myšlenka vábila. Teď je všechno jinak. Lidé přeci nejsou odlišní v tom jakou mají krev, to lásku přeci nezajímá. Vážně na tohle téma nerad mluvím a ty mě znáš dostatečně na to, abys věděl, že si stejně všechno udělám po svém."
,,Co to je zatraceně za děvče?" podivil se pan Long a opřel se do židle.
,,Jistá Erin, která by si jistě získala i tebe," ušklíbl se Emett. Pan Long se zamračil, ale pak se mu čelo vyhladilo a podíval se na svého syna.
,,Neříkám, že jsem měl jistou výhodu, když jsem si bral tvoji matku. To, že je čistokrevná jsem zjistil asi týden před svatbou, takže jsem měl z pekla štěstí. Dookovi ale nejsou nijak známí, obávám se, že její matka je čarodějka a její otec mudla."
,,Nejspíš to asi nepřejdeš, že ne?"
,,To sakra nepřejdu!" začal nepřirozeně rudnout. Emett tyhle stavy znal a už dávno se proti nim obrnil.
,,Pak je mi líto."
,,Co je ti líto! Jsi můj jediný syn! Myslíš, že tě nechám odejít?!"
,,Nejspíš jsem pro tebe zklamáním, ale já přes své přesvědčení nepůjdu."
,,A co když za týden, dva, zjistíš, že ji nemiluješ? Co potom? Nebudeš mít domov, nebudeš mít peníze a jediné, co ti zbude, bude pošpiněné jméno!"
,,Ať už se ti to líbí nebo ne, jsme v demokratické zemi, ve které se už sto let v normálních rodinách nedbá na to, jestli jsi čistokrevný nebo ne. Ano, můj přítel je černoch. Ano, zamiloval jsem se do dívky, která není úplně čistokrevná, ale upřímně... koho to dnes, krucinál, zajímá?" postavil se Emett, aby měl aspoň výškovou převahu.
,,Nás, naši rodinu, Emette! Dbej na svou matku, je nemocná, jestli teď uděláš nějakou podobnou hloupost a já tě budu muset vydědit, jak to asi vezme?"
,,To ale nebude moje vina! To ty mě vyhodíš z baráku, já sám neodejdu!"
,,A co mi asi podle tebe bude jiného zbývat?"
,,Co takhle, aby ses taky projednou vyčlenil z té prachmizerné společnosti, která si říká Čistokrevní, a uznal, že láska je nepodmíněná! Budu teď upřímný, až příliš, ale chci, abys mě pochopil! Nikdy jsi mě příliš neposlouchal, nikdy jsi mi neudílel rady, pokud nezapočtu to s tou čistokrevností, kdy jsem se chvilku hřál v teple tvé přítomnosti. Na co ti je čistokrevná manželka, když raději ani nechodíš domů, jak neuvěřitelně tě štve a bolí tě z ní hlava? Na co ti je taková manželka, když tě nepodpoří, když potřebuješ, když tě neobejme, když to je to jediné, co po dlouhém unavujícím dni potřebuješ? Já ti odpovím: Na nic. A já neříkám, že si Erin rovnou beru, protože na takový krok ještě nemám. Jen se ti snažím..."
,,Nechceš si ji vzít?" přerušil ho pan Long. Emett chytil dech, a pak odpověděl:
,,Zatím ne. Nemyslím, že to, že si ji brzy vezmu, je důležité. Pokud budeme štastní i bez toho, možná si ji časem vezmu, teď si ale nemyslím, že by to bylo rozumné. Nejsem připravený na takový život. Ještě ne."
,,Tak to potom můžeš jít."
,,Cože?" zeptal se Emett nevěřícně. ,,Celá tahle přednáška byla jen proto, že sis myslel, že si ji chci vzít?"
,,Pokud mi to teď na truc neuděláš, můžeš jít. Až přijde čas, kdy se s ní rozejdeš..."
,,...nebo si ji vezmu," přidal možnost Emett a pan Long se zamračil.
,,Potom to se tebou půjdu probrat. A i kdybych to z tebe musel vymlátit, nevezmeš si ji, je to jasné? Tenhle tvůj školní románek si klidně nech, užívej si, jak chceš, ale dávej si pozor."
,,Co má být zase tohle?" ušklíbl se Emett.
,,Přesně to. A ještě jedna věc," nahl se pan Long nad stůl. ,,Nedávej té holce naděje, když je pak nedotáhneš do konce." Emett se zamračil, otočil se ke dveřím a pořádně s nimi práskl.

,,Ann?"
,,Ano?" Erin s Anne seděly na posteli a jedli balíček Bertíkových fazolek tisíckrát jinak.
,,Jak to bylo včera s Jamesem?" Anne se usmála.
,,Přesunuli jsme to na jindy, protože Matt si natáhl sval a kňučel, jakoby měl umřít." Erin se usmála.
,,To na něj sedí."
,,To jo," řekla jen Anne. ,,Ale byla jsem i za McGonnagalovou."
,,Jak to? Co ti chtěla?"
,,Chtěla se mnou pořešit rozvrh a asi jen tak pokecat, protože jsem se dozvěděla, jak jí pelichá kočka."
,,Aha," zasmála se Erin. ,,Já... moc se omlouvám, že se nedokážu na nic soustředit, ale nemůžu přestat myslet na Emetta. Co mu jeho otec chtěl?"
,,Co se týče známek... nic podobného to nebude, Emett je ve své koleji rozhodně jednička, to bezpochyby, takže Longům dělá jen čest. Co se týče problémů to taky být nemůže. Jasně, že není svatoušek, ale dává si bacha a je dost chytrý na to, aby se nenechal nachytat. Takže..."
,,Je mi to jasné. Jsem to já. Ale jak se to mohl dozvědět?"
,,Co takhle Alex?" nadhodila Anne.
,,Alex?" ušklíbla se Erin. ,,Ten, že by... Alex!" vyvalila oči Erin.
,,Takže myslíš, že ano?"
,,Tehdy, kdy mě ošahával, tak Emett zasáhl. Mohlo se ho to citelně dotknout, ale... ten červ! Já mu to vytmavím tak, že se už nikdy na svět nepodívá stejnýma očima!"
,,Klídek, Erin, chrání si svoje hnízdečko a Emett zase své."
,,No, Emett si ho moc nechrání."
,,Myslela jsem tebe. A Alex... prostě ho štve, že už ho nechceš."
,,Samolibec jeden."
,,Každý jsme nějaký."
,,To jo. Takže dejme tomu, že Alex poslal Longovým dopis."
,,Jo, nechápu ale, proč ho četli, když nebyl od žádného známého..," vzala si Anne fazolku s příchutí pomeranče a s chutí se do ní zakousla.
,,Nevím, ale otevřeli ji a přečetli si zprávu."
,,Proč ji brali vážně? Já bych to teda vážně nebrala, poslat mi nějaký pitomec dopis. Vždyť ho ani neznají."
,,No..," nakousla Erin.
,,Co no?"
,,Je taky z čistokrevné rodiny, možná se znají."
,,Ach tak. Takže si to přečetli a usoudili, že čistokrevný nikdy nelže a..."
,,... rozhodli se to prověřit," dokončila Erin.
,,No a Emett je teď v..."
,,Jeho rodiče přeci nemohou být až takoví... Alespoň jeho máma ne."
,,Mě by to ani moc nepřekvapilo."
,,Jeho máma nemůže být taková. Přeci ho porodila, je to její jediný syn, musela ho rozmazlovat jako malé štěně."
,,No, je to možné, ale podívej se na Draca Malfoye. Jedináček a jak se choval."
,,Bůhví, jaký je ve skutečnosti," pokrčila rameny Erin a vzala si jahodovou fazolku. ,,Páni, fakt jako jahoda."
,,Každý můžeme být jiní navenek a jiní uvnitř, to nikomu neberu, jen..."
,,Mám o Emetta hrozný strach, myslíš, že mu něco udělají?"
,,Myslím, že zatím ne."
,,Zatím?"
,,Dokud to nebude nabírat na vážnosti - že si tě třeba bude chtít vzít - tak se do toho moc plést nebudou. Tohle je jen takový předvoj, upozornění, chápeš. V den, kdy se Emett úplně rozhodne, že tě neopustí, opustí ho jeho rodina..."

Katy, Becor a do toho Galen

12. července 2010 v 21:08 | TePa |  Ty z Vrangy
Další dvě kapitoly budou podobné jako tato :) Kratší, jen jako soubor myšlenek, aby to nerušilo "dojem" :)

TePa

Katy sklonila hlavu a vyplivla krvavé sliny.
Cítila smrt. A cítila ji všude kolem. Ten podivný zápach smrti byl nasáklý snad ve všem a ani jinak nádherná vůně lesů ji nemohla přebít.
,,Katy!" ozvalo se zezadu. Překvapeně cukla hlavou, až upadla do bláta a vyklouzl ji meč. Byla unavená. Bojovala takřka každý den a skoro se nevyspala. Byl to tak hrozivý nepoměr, že už jen to, že se rozhodla pokračovat v odporu, bylo... zatraceně neuskutečnitelné. Vzhlédla, aby čelila leské čepeli. Vždyť už to stejně bylo jedno, hlavně, aby spala. A bylo jí jedno, jestli navždy.
Cítila, jak jí ovanul vítr, když se kolem ní prohnal Becor a štítem vykryl meč, který by ji jistě usekl hlavu. Sledovala, jak se rozmáchl mečem a zručně nepříteli přeřízl podkolenní šlachy. Jak to bylo jednoduché... zabíjet. Vzhlédla, když se před ní objevila jeho obrovská ramena, která zastínila i slunce, které před několika minutami začalo vycházet.
,,Vstávej," napřáhl k ní ruku a čekal.
,,Seru na to," vydechla ztěžka Katy.
,,Vstávej," zopakoval Becor rozhodně a přistrčil ji ruku ještě blíž.
,,K čemu? Stejně tu všichni umřeme!"
,,Jestli nechceš bojovat za sebe, bojuj za čas pro lidi, kteří se bránit neumí," podíval se jí do očí a znovu před ní zamával rukou. ,,Vstávej."
,,Ostatní lidi jsou mi..."
,,Katy..," nedokončil, protože se musel otočit a useknout jednomu vojákovi ruku s mečem. ,,Okamžitě se postavíš, nebo to s tebou večer dopadne hůř než na ošetřovně."
,,To zní spíš jako fajn příslib."
,,Tak vstávej," ušklíbl se otřel si čelo do košile. Katy rozhodně natáhla ruku a nechala se vytáhnout na nohy. ,,A příště nezdržuj," ušklíbl se. ,,Protože tě znám a vím, že ty se nevzdáváš. Nikdy."
,,Ne?"
,,Jen občas míváš slabé chvilky," usmál se, namířil na ni mečem a jediným bodnutím, které jí vedl jen něco málo nad levým ramenem probodl nějakého blázna, který to zkoušel s dýkou. Očividně marně.
,,Víš, tuhle, jak jsi mi řekl, že..."
,,Do prdele, Becore, pomož mi! Sakra! Do prdele!" nadával Galen, přidržoval si vykloubené zápěstí, které mu zůstalo uvězněné ve štítu a tak tak ustupoval před vojákem, který ho právě sekl do tváře. ,,Do...!" Katy vytáhla dýku z boty a s neomylnou přesností ji hodila vojákovi na krk.
,,Do prdele... do prdele. Zasraně ti děkuju, Kat." Ta se v odpověď zasmála.
,,Najdi, Tepu."
,,Do prdele... do prdele... jo," vydýchával se. ,,Tak tohle bylo o fous. Musíte kecat zrovna..," otočil se, aby jednoho nepřítele uhodil štítem do nosu. ,,Do prdele, to bolí. Zatraceně. Musíte kecat zrovna teď?" Dřív, než mu stačili odpovědět, zmizel. Katy se otočila, aby dokončila svou myšlenku, ale Becor už byl pryč

Část třicátá osmá - Některá rána stojí za nic

12. července 2010 v 14:34 | TePa |  Anne
Některá rána opravdu nejsou nic moc. A Emettovo pondělní nestálo za nic.
Když ráno vstával a šel do koupelny spíš po hmatu než po zraku, ani ho nenapadlo, jaké může mít veškeré jeho počínání důsledky. S klidem si vyčistil zuby, s hřebenem se neobtěžoval a vlasy si jen prohrábl, zatímco Brian si vybíral mezi dvěmi stejně vypadajícími kravatami.
,,To ty jsi tu nechal nějaký papír? Piš si eseje na své posteli a ne na mé," poznamenal Emett a sebral kus pergamenu, který mu ležel na posteli, aby ho podal svému příteli.
,,Není můj."
,,Cože?"
,,Není můj, třeba je to vzkaz od té tvé Erin," ušklíbl se a přešel k zrcadlu, aby si uvázal kravatu. Emett se usmál a rozložil pergamen, aby zjistil, co mu kdo píše. Nejdřív se mu v tváři objevil překvapený výraz, pak ho vystřídal zmateně nechápavý a nakonec dokonale vyděšený.
,,Tak co?" zeptal se Brian a přehodil si přes ramena sako.
,,Do prdele! Do prdele!" chytil se Emett za hlavu a prohrábl si vlasy. ,,Všechno je v pořádné prdeli!"
,,Uklidni se a řekni, co se..."
,,Emette!" ozvalo se za dveřmi a krátce na to do pokoje nakráčel sám pan Long.
,,Potřebuješ vysvětlovat?" šeptl směrem k Brianovi Emett a přešel k otci, aby mu potřásl rukou.
,,Dobré ráno, otče," sklonil hlavu přesně tak, jak to jeho otec miloval.
,,Nevím, jestli zrovna dobré, ráno to ale rozhodně je. Zdravím, Zabini," prohodil ledabyle. Brian potlačil úšklebek a opětoval mu pozdrav, jak se slušelo. ,,Emette, půjdeš se mnou a se svou matkou. Okamžitě!"
,,Musím do školy, otče," poznamenal Emett.
,,Mluvil jsem s McGonnagalovou, ta ženská je vážně natvrdlá. Nebal se a pojď, jdeme." S tím se otočil a zmizel za dveřmi.
,,Myslíš, že ví o Erin?" zeptal se s obavami Brian a pohlédl na Emetta.
,,To si sakra piš, že ano! Díky Bohu, že snad neví, jak vypadá. Musím jít, než se něco stane a to..."
,,Tak běž a pak mi napiš co a jak," objal svého přítele Brian.
,,Nemůžu říct, že jsem tohle dříve nebo později nečekal. Nemuselo to ale přijít zrovna dnes."
,,Proč? Plánoval jsi něco?"
,,Musím jít. Měj se, kámo," rozloučil se rychle Emett, natáhl se pro hůlku a odešel z pokoje.
,,Hodně štěstí," poznamenal ještě Brian, než odešel taky, ale do Velké síně.

Erin měla už od rána pocit, že tohle nebude její den a ne jen proto, že nesnáší pondělky.
Bylo ale nanejvýš podivné, že venku svítilo slunce a obloha byla jako vymetená.
,,Ann?"
,,Ano?" zahuhlala s plnou pusou pasty Anne a nakoukla do pokoje.
,,Nemáš taky někdy pocit, že se něco stalo, ale nic tomu nenapovídá?" Anne se nahla nad umyvadlo a vyplivla pastu.
,,Když jsem byla menší, bylo to v den, kdy mého dědečka srazilo auto, ležela jsem večer v posteli a šla spát. Spala jsem jako obvykle, dokud mě neprobudil nepříjemný pocit. Najednou se mi zdálo, že je v pokoji nějak chladno a bylo mi do breku, tak jsem vstala, abych se šla napít. A v kuchyni, jak tam máme ty obrovské hodiny, všimla jsem si, že jsou tři hodiny ráno."
,,A?"
,,Pak jsem zjistila, že se šel dědeček po třetí hodině projít, protože nemohl spát a zrovna jel nějaký blázen, který..." Anne zamrkala, když si na to vzpomněla, ale pak pohlédla na Erin. ,,Víš, co tím chci říct?"
,,Ano, ale... Napíšu mamce, jestli se někomu nic nestalo."
,,Dobře," šla si Anne vypláchnout pusu a dotáhnout kravatu. Erin to nedalo, sedla si za stůl a okamžitě se mamky zeptala, jestli se někomu nic nestalo.
,,Takže můžeme?" zeptala se Anne.
,,Pořád mám ten nepříjemný pocit."
,,To přejde a třeba se ani nic nestalo."
,,Jo, jasně."

,,Není tu Emett!" zašeptala horlivě Erin Anne do ucha, až se otřásla.
,,A kde je?" ohlédla se zmateně Anne k Zmijozelskému stolu.
,,To sakra nevím! Myslíš, že se mu něco stalo? Jako s tvým dědečkem?"
,,Tady auta nejezdí..."
,,Víš, jak to myslím!"
,,Nevím, co se mohlo stát, ale... Kdo je to v té Vstupní síni?" ptal se zrovna někdo kolem, a tak nejdřív vystrčila hlavu Anne a hned za ní Erin.
,,To je Long, má vysoké postavení na Ministerstvu a jeho syn je ve Zmijozelu. Určitě něco provedl," uchechtl se někdo poblíž.
,,Long?" ozvala se Erin a nedokázala skrýt zděšení.
,,Jistě, toho poznám, táta děla na Ministerstvu, takže..," ozval se David, který seděl nejblíž a všichni věděli, že má otce ve Starostolci.
,,Sakra," zašeptala Erin a postavila se.
,,Neblázni, Erin! Tohle nedělej a sedni si. Nijak mu nepomůžeš, když..." Ale to už Erin odcházela a Anne mluvila do větru. ,,Sakra!" zahodila topinku, kterou držela v ruce a vyběhla za Erin. Ta, jakoby to tušila, ještě zrychlila.
,,Erin!" zakřičela za kamarádkou Anne a všimla si, jak pan Long cukl ramenem a začal se otáčet. ,,Sakra!" rozběhla se Anne a strhla kamarádku z jeho zorného pohledu. Pak vykoukla zpoza rohu a všimla si, že se nechápavě rozhlédl, a pak cukl hlavou směrem ke sklepení.
,,Konečně. Jdeme," zavelel, jakoby to dělal každý den. Mezitím se jí Erin vzpírala pod rukama, až nakonec vážně proklouzla a vešla do Vstupní síně. Pan Long už vycházel z hradu, ale Emett ještě naposledy zamával Brianovi, který zamířil do Velké síně, a přitom si všiml Erin. Nejdřív se zatvářil lítostivě a smutně, potom ale nahodil nadmíru arogantní výraz a vydal se za svým otcem.
,,Co to s ním je?" zeptala se zmateně.
,,To nemám ponětí," zavrtěla hlavou Anne. ,,I když... Jestli se o vás dvou jeho otec dozvěděl..." Erin se na kamarádku jen vyděšeně podívala.

,,Co to bylo za holku?"
,,Kterou máš na mysli?" potlačil polknutí Emett a podíval se na svého otce. Mířili za bránu, která vedla do Bradavic, aby se mohli přemístit.
,,Tu hnědovlásku v červenozlatých barvách."
,,Těch je na škole spousta, otče." Pan Long se zamračil.
,,Nedělej ze mě hlupáka, Emette."
,,Nedělám, říkám pravdu."
,,Vběhla do Vstupní síně a hned za ní stála Montgomeryová."
,,Znáš Montgomeryovi?"
,,Znám jejího otce, má dost významné postavení a ona za ním párkrát byla. Tak kdo to byl?"
,,Její nejlepší přítelkyně? Nejspíš, v holkách se moc nevyznám," ušklíbl se Emett, když došli na místo přemístění.
,,Opravdu úžasný vtip, Emette."
,,Díky," prohodil Emett a přemístil se před jejich rodinné sídlo, které se dědilo a rozšiřovalo už po několika generacích. Všechnu tu krásu kolem ale Emett momentálně nevnímal. Kráčel po vyštěrkované uličce a vnímal, jako kravata nepříjemně škrtí. Zvedl tedy ruku, aby ji povolil a pokračoval do sídla.
,,Emette!" slyšel hlas své matky, který zněl rozhodně více přivětivě, než hlas jeho otce.
,,Ahoj, mami," usmál se Emett strojeně a zohl se, aby ji mohl obejmout.
,,Oh, zlatíčko, jsem ráda, že jsi doma."
,,Já ani ne."
,,Ach ano, ta věc s Erin Dookovou."
,,Takže to ví?"
,,Ano, zlatíčko, a vůbec ho to nepotěšilo." Erin svěsil hlavu a prohrábl si vlasy. ,,Co to s tebou je, zlatíčko? Nikdy ses takhle zarážejícně nechoval, když se jednalo ho děvčata. Co se stalo se Stacey? Byli jste opravdu rozkošní."
,,Rozkošní možná, mami, ale upřímně, byla hloupá a byla to mrcha."
,,Hloupá bych zrovna neřekla..."
,,Fajn," odsekl Emett a pokračoval do budovy.
,,Stůj, Emette," řekla rázně. ,,Chci nejdřív slyšet od tebe, co je ta Erin zač."
,,Erin je Nebelvířanka," řekl jen a posadil se ke krbu.
,,Z jaké je rodiny?"
,,Nezkoumal jsem jí rodokmen, sakra."
,,Dooková mi nic neříká, obávám se, že je maximálně tak z poloviční."
,,Jistě pochopíš, že mě to nezajímá."
,,Já možná ano, ale otec si z tebe udělá ragú."
,,Divím se, že s ním jsi. Proč má tak zastaralé názory? Každé prázdniny se dozvídám, jak Kouzelnický svět prosperuje, ale musím si dohodnout sňatek s někým, koho mi dohodíte!"
,,Emette? Ty, já a pracovna!" Otec.
,,Doufal jsem, že se nebudu muset rozhodovat mezi rodinou a dívkou," prohodil Emett, když se stavěl na nohy.
,,Zlatíčko..."
,,Jdu," oznámil Emett, upravil si sako a hlavou vztyčenou vyběhl schody do otcovy pracovny.
,,Zavři za sebou," řekl mu chladně otec a Emett tak učinil. Nenáviděl, jaká loutka se to z něho stala, ale doufal, že to brzy utne a hlavně doufal, že na to bude mít dost sil.

Utíkat se ti nevyplatí

8. července 2010 v 21:43 | TePa |  Arnë
Seděla jsem na hradbách a dívala se dolů.
Foukal vítr, svítilo slunce, vlastně byl docela ideální den. Svatba byla na spadnutí, na prstě se mi hřál prstýnek a já se přesto nemohla zbavit pocitu vězně, který byl propuštěn z vězení, je ale znovu polapen a je vsazen na doživotí zpátky do želez. Hnusný pocit.
,,Arnë, ahoj," usmál se Frederick, který zrovna převzal hlídku a přešel ke mně. Nenuceně se opřel loktem o hrazení a druhou rukou volně přidržoval kopí.
,,Ahoj, Frede," prohrábla jsem si vlasy a dál pohupovala nohama, které mi posléze narazily do tvrdého kamene.
,,Děje se něco?"
,,Přemýšlím."
,,Hm," přikývl. ,,Nad čím?"
,,Nad tím, jak dobrovolně jdu do něčeho, před čím jsem se snažila utéct..," podívala jsem se na něj vážně, poškrábala se na nose a otočila se znovu čelem k obzoru.
,,Arnë, tohle se přeci nedá srovnávat. Navíc.. nikdy nevíš, kam tě život zavane, ale měla bys ho brát takový, jaký je a ne si ho neustále upravovat k obrazu svému, to přeci není ono."
,,Pro mě to ono bylo, Frede. Znal jsi mě i předtím, uznej, že jsem byla šťastnější."
,,Tak uteč."
,,Cože?" spadla jsem málem z hradeb, a tak jsem raději slezla a stála vedle Fredericka, který si sundal přilbu a povzdechl si.
,,Slyšelas. Tak uteč, když se ti nastávající stav nelíbí, ale řeknu ti jedno: Utečeš jednou a budeš utíkám pořád."
,,Frede, ty to asi nechápeš," povzdechla jsem si.
,,Ale ano, chápu až příliš dobře," zamyslel se, ale hned nato potřásl hlavou. ,,Jestli se ale budeš chystat utéct, rozhodně tě nepustím jen tak a Feon se mnou bude zajedno. Jestli se budu muset ještě jednou jedinkrát dívat na Faileona tak, jak... Udělám cokoliv, abych zabránil tomu, co se stalo."
,,Fredericku, já Faileona miluju, ale miluju taky svou svobodu, nemohli bychom jednoduše..."
,,Arnë," zasmál se. ,,Ty jsi princezna? Nemáš žádnou zodpovědnost - nezlob se na mě, ale je to tak. Zato Faileon jí má plné hrstě. Je pravý král, to si tedy piš, a i když tě miluje, miluje i svou zemi. Tedy, pokud ho miluješ, musíš ho vzít celého a dát se mu celá. To k tomu patří a pokud nejsi rozhodnutá, nemá to cenu," zavrtěl hlavou.
,,Nemůžu si pomoct, ale - i když ti hodně děkuju, protože do mě vidíš - zdá se mi, že nemluvíš jenom o nás dvou s Faileonem. Tak s pravdou ven."
,,Ne, Arnë, teď mluvíme o tobě."
,,Mě už jsme vyřídili, promluvím si o tom ještě s Faileonem. Je to skoro už rozhodnuté, on mě vždycky přesvědčí, že s ním chyby dělat prostě neumím. Až na pár výjimek," opravila jsem se s narůžovělými tvářemi.
,,Yasmine," povzdechl si.
,,Takže žádná legrace," usmála jsem se. ,,Ono je to fakt. Kdo to je?"
,,Služebná," mávl rukou, jakoby se o tom nechtěl bavit.
,,A ví o tom, že..."
,,Ne. I když jí může přijít trošku podezřelé, jak tam pořád lezu pro víno, jídlo a provaz, který je úplně někde jinde. Prostě jdu automaticky tam."
,,Tak jí to řekni." Frederick se zasmál.
,,Někdy jsi opravdu vtipná, Arnë." Zamračila jsem se.
,,No dovol," ušklíbla jsem se, aby věděl, že to neberu vážně. ,,Tak jak se to jinak dozví? Co plánuješ?" Frederick se nadechl, a pak výmluvně stočil pohled zpátky na mě. ,,Aha."
,,Všechno prostě není jednoduché."
,,Jak dlouho tu sloužíš?" Frederick zapřemýšlel.
,,Už to bude tak šest let."
,,A..."
,,Musíš se ptát?"
,,Fredericku!"
,,Nepleť se do toho, Arnë, jestli zjistím, že jsi s ní jen mluvila a padlo mé jméno, uvidíš!" Usmála jsem se a mrkla na něj.
,,Oh, to je vážně roztomilé. Něco mi uděláš?" vyplázla jsem na něj jazyk, proklouzla kolem něj a seskočila ze schodiště.
,,Arnë, já tě varuju!"
,,Beru na vědomí! Příjemnou hlídku!" zamávala jsem mu a zmizela v hradu.

Šla jsem směrem do našeho královského pokoje a nadávala na nepříjemný nový módní střih šatů, když se mi přímo před očima objevila Mary. Pravda, byla trošku menší, ale výšku dokonale dohnala výrazem v očích.
,,Co je?" usmála jsem se na ni, pořád ještě rozesmátá z konce rozhovoru s Frederickem.
,,Proč jsi neodjela a už tam nezůstala?!" obořila se na mě.
,,Promiň, ale víš, s kým mluvíš?" zamračila jsem se. Nebylo zrovna mým zvykem ohánět se postavením, ale tady mi to ani nepřišlo.
,,Je mi úplně jedno jestli jsi vévodkyně nebo princezna. Proč nenecháš Faileona být? Skoro už na tebe zapomněl, když ses znovu objevila!"
,,Zvláštní, mě tvrdil něco jiného, a jestli dovolíš, budu raději věřit jemu, mám s ním trochu lepší zkušenosti." Odplivla si díkybohu stranou a úkosem se na mě podívala.
,,Nemysli si, že se ti tu bude žít jak v peřinkách. Hezky ti to tu osladím," prošla kolem mě a já jen pozvedla obočí. Počkala jsem, dokud nezašla za roh, a pak si položila ruku na korzet, abych se mohla v klidu nadechnout. Už aby to bylo dole, pomyslela jsem si hořce a zamyšleně vešla do dveří.
Přešla jsem ke své skříni a začala si rozvazovat tkanice na korzetu, dokud nespadl dolů i s vrchní vrstvou šatů a já zůstala jen v chatrné košilce do půli stehen. Konečně jsem se zhluboka nadechla a s myšlenkami na to, jak zase budu tvrdě spát, až se Faileon vrátí a s manželskými povinnostmi opravdu počkáme až do svatby, a na Mary, jsem si sundala i košilku a jen ve spodním prádle jsem se zohla, abych si sundala ty odporné podkolenky, které neměly žádné využití. Jen takové, že se v nich pařily nohy a zavázely.
Bosky jsem přeťapkala k oknu, nahla se, abych ho otevřela a zatáhla závěsy, aby se nikdo nemohl kochat pohledem na mé korzetem otlačené tělo. Potom jsem přešla doprostřed pokoje, kde byl koberec a pořádně se protáhla. To byl úžasný pocit. Po dlouhém dni stažená v korzetu... neuvěřitelná a nepopsatelná slast. Sáhla jsem si na záda, a rozepla si i zvláštní nový typ podprsenky - jak tomu říkala matka - když se ozvalo zakašlání. Neuvěřitelně rychle jsem si zakryla nahý hrudník, zčervenala pod představou, že mě tu celou dobu někdo pozoroval a rychle se snažila najít něco, za co bych se schovala.
,,Říkal jsem si, že na sebe raději upozorním, i když pohled, jak se mi tu přímo před očima pomalu a nenuceně svlíkáš, nahýbáš se polonahá z okna a řekněme, že mě tu proti své vůli doslova trápíš..."
,,Faileone! Kruci!" otočila jsem se kolem své osy, šáhla po dlouhé sukni a rychle se do ní zabalila. ,,Proč jsi na sebe neupozornil dřív? Já ti tu doslova dělám striptýz jako nějaká... a ty nic neřekneš. Proboha, já se tak stydím," schovala jsem si hlavu do krajky na sukni a snažila se potlačit rostoucí červeň, která se mi hrnula do tváří.
,,Za co proboha? Jsi nádherná." Zrudla jsem ještě víc.
,,Nech toho, půjdu se obléct."
,,A nebo ne." Vzhlédla jsem a málem přepadla přes stůl, když se objevil přímo přede mnou.
,,Co tím chceš naznačit?" Přiblížil se a oběma dlaněmi mi přejel po pažích, aby je pak u ramenou pevně stiskl.
,,To, že tě nechci pustit."
,,Jsem skoro nahá, Faileone."
,,To se mi právě líbí." Vzhlédla jsem a zalekla se jeho pohledu.
,,Já... totiž..." Před chvíli jsem na to samé myslela, vzpomněla jsem si. Kdyby tak věděl, že to samé, na co myslí on, mi taky zatěžovalo hlavu?
,,Ano, lásko?" usmál se a rozložil mi vlasy po ramenou.
,,Jsi si jistý, že..."
,,Že..?"
,,Že už nemáš žádné povinnosti?"
,,Ano."
,,Že nás ráno nikdo nevyruší?" Že nás nevyruší Mary?
,,Jistý si nejsem, ale snad budou taktní. Spíš bych se trápil nad tím, aby nás nevyrušili teď," usmál se. Polkla jsem.
,,Víš tom, že já nikdy..."
,,Nevěděl jsem to, ale nepřekvapuje mě to," kousek odstoupil a pomalu přešel doprostřed pokoje. Nenápadně jsem nahlédla, jak za tou sukní vypadám a nesouhlasně se ušklíbla. Pochybovala jsem ale, že teď počkáme, až se oba hezky vyspíme, až nebudu pomuchlaná a ta moje jizva na břiše nepůjde tolik vidět.
Otočil se zrovna ve chvíli, kdy jsem nechala sukni spadnout na podlahu. Znervózněle jsem se dívala na nebesa nad postelí a slyšela, jak se ke mně blíží.
,,Jsem trošku pomačkaná z korzetu," usmála jsem se na něj, když už byl příliš blízko, abych se mohla klidně dívat na nebesa, a všimla jsem si, že nemá košili. Ouha, kampak ji asi dal? Sledovala jsem jeho jizvy, které jsem si spojovala s tím, jak se neustále mění v draka. No, neustále ne, ale většinou to muselo být velmi bolestivé. Natáhla jsem ruku a přejela mu přes jednu, kterou měl na tom samém místě jako já.
Chytil mě za pas a přitáhl blíž k sobě.
,,Jsi vážně nádherná," řekl tiše.
,,Nejsi unavený?" Zasmál se.
,,To vážně nejsem. Možná jsem byl, ale po té tvé svlékací misi vůbec."
,,Nečekala jsem, že tu někdo bude," zvedl mě do vzduchu a já si své bosé nohy položila na jeho nárty, které měl stále ještě v botách. Naklonil se a zabořil mi nos do vlasů. ,,Nerad bych něco uspěchal, ale kruci, nemůžu si pomoct." Zasmála jsem se mu do ucha a objala ho kolem ramen, když mě pokládal na postel.
Skopl si z nohou boty a nějakou dobu se potýkal z oblečením, až mi začala být zima. Najednou se nedočkavě vrhl až ke mně.
,,Zatracené boty a zatracené ponožky a..."
,,Už mlč," usmála jsem a políbila ho na rty. Nejdřív mě líbal něžně, ale cítila jsem, že se nedočkavostí celý třese, tak jsem mu jemně zkousla ret a následujících pár minut zvládala jen s těží dýchat. Rozvázal mi na bocích kalhotky a netrpělivě je shodil na zem. Otřásla jsem se a přitáhla si ho na sebe.
,,Arnë," vzdychl mi do ucha, až jsem se celá otřásla a naskočila mi husí kůže.
Slýchávala jsem o bolesti, kterou většina dívek v mé pozici cítí, ale já cítila snad všechno jen ne bolest. Připadala jsem si jako v transu, cítila jeho horké boky, které se mi otíraly o stehna a cítila jsem, jak se mu zadrhává dech snad pokaždé, když se nahl, aby mě políbil. Netušila jsem, že bych v nebi mohla strávit tak dlouhou chvíli, ale cítila jsem se neskutečně, a tak jsem ani pořádně nepostřehla, jak sebou několikrát cukl a svezl se vedle mě.
Sotva jsem se vzpamatovala, nahla jsem se k němu a rukou mu přejela po zpocených zádech. Cukl sebou a otočil se. Klesala mu víčka, a tak se na mě chvíli z posledních sil díval, ale pak mi klesl do náruče a usl mi hlavou opřený o nahou paži. Mimoděk mě napadlo, že ho ráno budu proklínat, až se probudím s otlačeninou a nebudu se moct zbavit mravenců, ale momentálně mi to bylo jedno. Slyšela jsem totiž něco o tom, že když vám muž usne v náručí je to výraz jeho nejhlubší důvěry.

Část třicátá sedmá - Trhání xD

8. července 2010 v 19:32 | TePa |  Anne
Erin stála hned za dveřmi od učebny a čekala na Anne až vyjde z hodiny. James si ji odchytil a ptal se jí na něco, co netušila, jestli může říct. Anne si urovnávala učebnice a u toho mluvila z Binnsem, který jí vysvětlovat něco ohledně jejího eseje.
,,Použila jste příliš matoucích údajů." Anne se zasmála.
,,Ale, pane profesore, historie není nikdy úplně přesná. Příběhy se mohly změnit, vůbec to nemuselo být tak, že skřeti prohráli válku proti kouzelníkům. Mohla to být jen náhoda, že jich bylo málo." Binns překvapeně zamrkal.
,,I když mě těší váš aktivní zájem, slečno Montgomeryová, přeci jen vám musím dát Přijatelné, nemůžete rozvíjet své vlastní úvahy, o tom je jiný předmět."
,,Nashledanou," povzdechla si Anne, přehodila si brašnu přes rameno a otočila se k východu.
,,Nashledanou, slečno, nashledanou," řekl jen Binns a proplul zdí. Erin si založila ruce v bok.
,,Co je?" zeptala se jen Anne a zívla. ,,Trošku mě to štve, protože jsem nad tím strávila celé odpoledne a..."
,,Byl za mnou James."
,,A?" zčervenala Anne.
,,Takže víš, co chtěl. Proč mu to jednoduše neřekneš?"
,,Blázníš? Vyčítal by si to všechno ještě víc a tomu parchantovi by hrozila újma na zdraví, ne-li něco horšího, mohl by mít problémy."
,,Dobře mu tak, blbečkovi, musela jsi kvůli němu vstávat pekelně brzy a úplně ti padají víčka."
,,Jaké bylo Jasnovidectví?"
,,Ani mi to nepřipomínej, že já blázen jsem se rozhodla pro práci pro Odbor záhad a teď tam musím trpět její výkřiky kvůli věštbě, kterou si tahá z paty. Vím, že si ji tahá z paty, tak se jí nezastávej." Anne se usmála.
,,Jak to víš?"
,,Prostě to vím a basta."
,,Koukám, že to Jasnovidectví přeci jen k něčemu bylo." Erin se zasmála.
,,Jestli se mě James ještě jednou zeptá, co ti je, tak už mu to vážně řeknu, Anne!"
,,Proč bys to dělala? Není to tak docela tvoje věc," zabočila ke schodišti k Velké síni Anne. ,,Stejně díky, že jsi na mě počkala."
,,Splnilo to dvě věci najednou. A řeknu, protože by měl, kruci, vědět, s kým se přátelí!"
,,Možná, ale nechci, aby měl problém," opakovala pořád dokola Anne.
,,Počkat, znáš takového vysokého svalouše, který hraje v Nebelvírském famfrpálovém mužstvu a je až po uši zamilovaný do nějaké Montgomeryové?" Anne zrudla.
,,Kam tím míříš?"
,,Že ho strašně podceňuješ. Není to násilník, proboha," ušklíbla se Erin. ,,Navíc, stačí říct a neudělá nic."
,,To bych zase neřekla."
,,No dobře, stačí říct a popřemýšlí o tom."
,,Lepší," usmála se Anne. ,,Poslední dobou se chovám vážně dost divně, co?"
,,To jo."
,,Večer pokecáme o Emettovi."
,,Měli bychom? Proč?" znejistěla Erin.
,,Protože jestli to neuděláme, nevyspím se."
,,Co tím chceš říct?" vyvalila oči Erin.
,,Trošku křičíš ze spaní."
,,Křičím? Nechtělas říct mluvím?"
,,Ne, protože ty křičíš. Řveš mi na celý pokoj jméno Emett, Emett a Emett. Už mi z toho šibe natolik, že jsem jednou Jamesovi řekla Emette."
,,To vážně?" zasmála se Erin.
,,Jo, trošku znejistěl," přikývla Anne. Erin se usmál a posadila se na lavici naproti Matta s Jacobem. ,,Poslyš, asi si sednu někam jinam, já..."
,,Ne, Anne, sedni si, prosím," vyhrkl rychle Matt. Erin se nechápavě zamračila.
,,Stalo se tu něco?" ukazovala vidličkou střídavě na Matta a Anne.
,,Dobře," posunula Erin tašku stranou a posadila se naproti Jakeovi.
,,Poslyš, mrzí mě, jak jsem na tebe byl tuhle hnusný, nezasloužila sis to," nalil Anne ochotně dýňový džus. Anne se zasmála.
,,Dík, že jsi mi nalil pití, ale to vážně nemusíš. Takže kamarádi?"
,,To by bylo fajn," oddechl si Matt a hodil po Erin novinami o famfrpálu.
,,Nemohls je jednoduše podat?" ušklíbla se Erin a Matt se zatvářil jako neviňátko.

,,Čau, brácho," ušklíbl se Emett a pohladil Briana po jeho krátkém sestřihu.
,,Nazdárek, blbečku, co mi ničíš můj pečlivě vytvořený účes!" marně se snažil napravit chybu Brian a neúspěšně používal prsty jako hřeben.
,,Jo, taky tě rád vidím, svět je hned krásnější," zasmál se Emett. ,,Co myslíte, holky? Jak můj přítel vypadá?" pohladil ho Emett po hlavě ještě jednou. Pár holek opodál, nadšené, že je oslovil samotný Pán Bůh, se otočilo a přeměřilo si Briana pohledem.
,,Sexy, co takhle dneska ve čtyři?" Emett nahodil překvapený výraz a tázavě se zadíval na svého přítele. Pak nenápadně sklouzl pohledem k Dianě, která se rozkašlala.
,,Myslím, že Brian je ve čtyři zaneprázdněn," ušklíbl se směrem k Dianě, která ho probodla pohledem. Brian natočil hlavu směrem k jejím dokonalým vlnitým vlasům a čekal, co ona na to.
,,Nebojte, holky, je celý váš," ušklíbla se a provokativně si nabrala misku ovesné kaše a mlsně olízla lžičku.
,,Briane? Ofenzíva?" pustil mu hlavu Emett a sledoval, jak na něj Diana míří prsty, předstírá výstřel a pak "pistoli" schovává zpátky do kapsy. Jen se zasmál a sledoval svého přítele.
,,Proč ne? V kolik jsi to říkala, Claudie? Ve čtyři?" zakousl se do toastu s marmeládou a s klidem si měřil spíš Dianu než Claudii.
,,Před skleníkem č. 3, budu se těšit," usmála se a olízla si rty. Jestli to mělo být provokativní, mělo to přesně opačný účinek. Briane se otočil, aby ho neviděla a znechuceně se ušklíbl.
,,Ok, jdem, pane Zabini?" zeptal se Emett a postavil se.
,,S radostí," ušklíbl se, zakousl se naposledy do toastu a hodil ho zpátky na talíř. Pak se zvedl a vydal se za Emettem. ,,Proboha, do čeho jsem se to zase navezl. Co to dneska s Dianou je?"
,,Měls ji vidět, jak ti Claudia řekla, že jsi sexy. Div nepoprskala Daniela, co seděl naproti a visel na ní pohledem. Nechci ti do toho kecat, ale měl bys ji konečně pozvat na rande, nebo ti uteče s někým jiným. A Daniel je Zmijozelský chytač, na to nezapomeň." Brian se na něj zamračil.
,,Hlavně, že ty máš všechno v kapse, co?"
,,Víš sám moc dobře, jak to teď mám a jak to máš ty. Máš prostě výhodu, že Diana je čistokrevná čarodějka, která je přesně tak drzá, jak bys ji rád a přesně tak chytrá, aby ses s ní nenudil."
,,Diana je skvělá..."
,,...ale neví to," dokončil za něj Emett. ,,Zatímco Erin ví moc dobře, jak to máme. Slavné dvě E, kterým svět nepřeje. Spíš můj otec. Nic by nám nestálo v cestě, kdyby tu nebyl ten nepatrnej detail."
,,Nepatrnej, no to určitě," ušklíbl se Brian, ale očividně myslel na něco úplně jiného. ,,Viděls, jak olízla tu lžičku? Dělá to schválně?"
,,Nepochybně."
,,Ale Claudia, chtělo se mi zvracet." Emett se zasmál. ,,No uznej brácho, že jí to vůbec nejde, vzpomínáš, jak jsi s ní chodil?"
,,Radši jsem se s ní ani nelíbal a ukončil to další den, nedalo se to. Dal jsem jí jednou pusu a jediné, co jsem z toho měl bylo znechucení nad tím, jak mi olizuje nos," otřásl se při té vzpomínce Emett.
,,Diana je ale sexy. Je sebevědomá, občas příjemně nejistá a pálí jí to, takže ani nic neřekla, když jsi nás jen tak mimochodem pozval na neoficiální rande. Nejradši bych ji... Au!" ucukl o několik metrů Brian, když ho Emett lehce odtlačil ramenem, aby mohla projít Diana s Ádel. Brian hodil vděčný úsměv na Emetta a sledoval, jak se Dianě při chuzi zvedá sukně.
,,Asi z ní strhám oblečení a bude!" Emett se zasmál.
,,Tak to rozhodně udělej, nebo to udělá Daniel."
,,Ten?" zasmál se Brian. ,,Ten ani neví, jak se rozepíná podprda, natož, aby z ní strhl celé oblečení. Já z ní tu vášeň vyždímám!"
,,Kámo, začínám se tě bát," potlačoval výbuch smíchu Emett.
,,Nechovej se jako puberťák, určitě myslíš na to samé, když jsi s Erin."
,,Nemyslím."
,,Ha ha ha."
,,Až to vynásobíš stovkou, bude se to tomu alespoň vzdáleně rovnat," podíval se na Briana vážně Emett, nechal ho tam stát a zabočil do jejich Společenky.

Anne šla z knihovny a držela v ruce knihu. Zrovna se dívala do obsahu a přetáčela na chtěnou stránku, když ji někdo chytil za zápěstí a strhl do chodby, kde ji přitiskl ke zdi. Anne potlačila poplašený výkřik a upustila knihu.
,,C-c... Jamesi? Co to..?" dívala se do jeho nádherných zelených očí Anne a proti své vůli se začala usmívat. ,,Unášíte mě, pane Pottere?" zčervenala. James se snažil udržet si odhodlaný výraz, ale ten postupně povolil a jeho pohled zněžněl.
,,Anne, byl jsem rozhodnutý se tě na něco zeptat."
,,Ano?" objala ho rukama kolem pasu a přitiskla si ho blíž k sobě. ,,Vážně?" vzhlédla k němu a zamrkala. Opíral se jí oběma rukama kolem hlavy a díval se jí zpříma do očí.
,,Ano," sundal ruce ze zdí a objal ji kolem pasu. ,,Ale možná bychom to mohli odložit," usmíval se.
,,Mohli?" zkousla si ret Anne. James si povzdechl a ovanul tak Anne obličej svým horkým dechem.
,,Co se to tady, u všech čertů, děje?" ozval se rázný hlas ředitelky McGonnagalové. James se nenuceně odtáhl od Anne, která poplašeně zírala na ředitelku a rudla jak rajče.
,,Já... upustila jsem knihu."
,,To jsem nemyslela."
,,Máme osobní volno, paní profesorko," ozval se James.
,,Vy raději mlčte, pane Pottere. Vy, slečno Montgomeryová," zjemněl jí hlas. ,,pojďte se mnou."
,,Ehm.. ano, jistě." Profesorka se decentně otočila a pomalým krokem zamířila k ředitelně.
,,Musím jít."
,,Dneska v deset ve Společence?" Anne si proti své vůli vzpomněla na Děravý kotel. ,,Ale tentokrát si tě ohlídám. Jinak by hrozilo, že mi tě někdo odcizí." Anne se usmála a poslušně zvedla hlavu, aby ji mohl políbit.
,,Počkej, počkej," usmála se Anne. ,,Schovej si něco na večer."
,,To ještě uvidíš, ty ještěrko." Anne se začervenala, zvedla knihu a doběhla profesorku.