Červen 2010

Zamilovaných bláznů je nás víc

26. června 2010 v 21:05 | TePa |  Ty z Vrangy
Tak a dost už s tou romantikou *facka* :D Nebojte, už s tím v téhle kapitolovce částečně skončím, musíme to nějak uhnat ke konci :)
TePa

,,Martine? Jsi v pořádku?" zasmála se Tepa a posunkem poslala vojáky za Katy. Zohla se a chytila ho za ramena, aby mu pomohla se postavit.
,,Jsi v pořádku? Probudila ses! Kdy?" postavil se a zíral na ni. Tepa se usmála a začervenala.
,,To Nathaniel. Tedy myslím, mám v tom docela zmatek..," potřásla hlavou a vzhlédla k němu. ,,Stýskalo se mi." Martin se jen usmál a znovu si ji prohlédl.
,,Připadá mi, jako bych tě viděl takhle zdravou včera a celé to tvé bezvědomí byl jen velmi špatný sen." Tep se usmála a otočila se proti větru, aby se podívala, kam Katy míří.
,,Kam se jde?"
,,To je trošku na delší dobu," usmál se a udělal krok k ní. Netušil, co všechno si může dovolit, a tak si dával pozor, aby si nepokazil šance už úplně na začátku. Tepa k němu pootočila hlavu a snažila se odstranit vlasy, které jí neustále zavázely v obličeji.
,,Zrovna mám dost času," usmála se na něj Tep a když se v bahně probrodil až k ní, chytla ho za ruku a obtočila si ji kolem pasu. Martin se usmál, chytil ji svou špinavou rukou za krk a přitáhl si ji k polibku. Cítila, jak jí prostupuje až po konečky prstů a pomyslela si, že až teprve teď se skutečně probudila.

Katy zuřivě tlačila nohy do bláta a zase je vytahovala ven. Zuřila. Tahle cesta stála za houby a nedokázala si představit, co se v tomhle počasí děje s lesem. Že toho pitomce Martina poslouchala!
,,Do prdele!" naštvala se a rukama si chytila vlasy, které jí padaly do obličeje.
,,Copak?" ozval se vedle ní Becor a usmál se.
,,To, že si ostříhám vlasy hned, jak zastavíme! To se děje!" zuřila.
,,No páni, jsem ale radši, když mě vlasy lechtáš. Každopádně věřím, že ti to bude slušet tak jako tak." Katy se na něj zaraženě podívala.
,,Při chuti?" rýpla si.
,,Samozřejmě, nemůžu jinak, když se přede mnou nakrucuje tvůj chutný zadek."
,,Nebuď perverzní," zpražila ho pohledem Katy a sledovala, jak se směje.
,,Zlato, v tvém případě nejde nebýt perverzní."
,,Náramně vtipné. Jen, co dorazíme, nakopu tě."
,,To zní slibně vzhledem k tomu, jak unavená budeš."
,,Chceš si to snad vyřídit hned?" pěnila. Tohle jí vážně štvalo! Všichni se spikli proti ní v jediném okamžiku! Šťouchla ho do ramene, až je oba dostala trochu mimo cestu, aby nezdržovali provoz.
,,Klidně, kde?" rozhlédl se. ,,Nerad bych měl v zadku bodláčí," usoudil. Pro Katy už to bylo moc a zrudla.
,,Nech toho!" měla se k odchodu, ale Becor si ji přitáhl blíž. ,,Jsi nechutný, víš to?"
,,Jsem Becor a ty bys měla nejlépe vědět, jaký jsem." Katy se trochu uklidnila a funěla mu do obličeje. Hned poté si uvědomila, v jaké jsou situaci a začala těkat mezi jeho očima a ústy. Spěšně se nahla a políbila ho na rty. Becor neváhal a přitiskl ji k nejbližšímu smrku.
,,Nechci být podřená, šetři mě trochu," vydechla mu do ucha, když jí začal rozepínat vestu a rozvazovat šňůrky od košile.
,,To nemám v plánu," vydechl jí do krku, když jí rty sjel od čelisti až ke klíční kosti. Zaklonila hlavu a dlaněmi mu šáhla pod košili. Cosi nesouvisle zahučel, když se ozvalo zakašlání. Becor se rozzuřeně otočil a zpražil pohledem Galena, který potlačoval výbuch smíchu.
,,Co chceš?"
,,Pardon, ale než tohle zajde příliš daleko, mám ti oznámit, že Martin našel Tepu," rozesmál se a vrátil se k cestě.
,,Do háje, proč zrovna on?" zaklela Katy a odstrčila od sebe Becora, aby se upravila.
,,Co to děláš?"
,,Odcházím? Co si myslíš? Že si to rozdáme pod širým nebem a že mi sedřeš záda od kůry?"
,,Kdybych si to jen myslel, budiž, mé sny jsou dost... odvážné a plné fantazie. Ono se k tomu ale víc než ochotně schylovalo," nahl se k ní a políbil ji na ústa. ,,Nejsem romantik, Katy, to je Galen a Martin. A myslím, že to víš víc než dobře." Katy se blýsklo v očích, když si ho přeměřila a uvázala mu šňůrku na košili.
,,Jdeme?"
,,Jistě."
,,Než to uděláš ty, měl by sis natáhnout kalhoty," vyplázla na něj jazyk Katy a vyběhla zpátky na silnici, kde se bouřlivě přivítala s Tepou. Becor se jen usmál a na půli cesty k ostatním si kalhoty skutečně natáhl a stáhl opaskem.

Galen měl ten večer opravdu zajímavý sen. Nutno dodat, že na to, že ležel na kořenech nějakého příšerně starého opelichaného stromu, to byl docela podiv. I když... Pet byla prostě Pet. A Galen začal tušit, že to bude i jehoPet.
,,Galene?" ozval se její tichý hlásek.
,,Jsem tu," řekl jen.
,,Omlouvám se, že ti zase lezu do snu oblečená, ale..." Galen se od srdce zasmál.
,,No to vážně. To bys měla napravit," ušklíbl se. Pet se usmála a konečně se mu ukázala.
,,Jsem trochu spálená, tak..."
,,I červené ti to sluší..."
,,Ehm, díky... Nevysiluje tě, když tě pořád takhle přepadám? Chci říct, v té bitvě máš asi starostí dost a jsi jistě vyčerpaný, tak jestli..."
,,Pet, ty jsi to poslední, co mě vysiluje," usmál se. ,,Kde máš celé šaty?" všiml si, že má na sobě jen spodničku a vytahanou halenu.
,,Dost to pálí, tak mi Lia dala Maudrenovu košili," řekla smutně.
,,Co se stalo?"
,,To jsem ti neříkala, že je Maudren mrtvý?"
,,Ach tak," pochopil a chvilku jen tak seděl na trávníku, který jim vyčarovala. ,,A nechceš přijít blíž? Nebo tě to bolí i ve snu?"
,,Ne, ve snu ne. Snažím se přijít na to, jak se ti nezjevovat takhle příšerná, ale nějak mi to pořád nejde," usmála se omluvně.
,,Pet, to poslední, co mě teď zajímá je to, jak nádhernou máš pleť a vlasy. Věř mi. Když tě přirovnám ke Katy, která se bůhví jak dlouho nekoupala, nemůžu nic namítnou."
,,Nemluv o ní takhle, nemá na to prostředky ani čas."
,,Já vím, ale rýpe se mi do ní skvěle," usoudil a postavil se. Pet si ho zkoumavě přeměřila a usmála se, když zjistila, že jde za ní. ,,Víš, co bych rád?"
,,Ne," zavrtěla hlavou Pet.
,,Chtěl bych, aby už bylo po všem a já konečně mohl obejmout reálnou Pet a políbit ji, jako to dělává pravý Galen," usmál se a pohladil ji po vlasech.
,,Vážně?" Přikývl.
,,A taky bych si byl rád jistý, že jsem si tyhle sny přeci jen sám nevysnil a že až k tobě přijdu ve Vranze a políbím tě, tak, že mi nedáš facku," ušklíbl se.
,,To by ti nedala ani tamta Pet. Jen by ti pak pořádně nadala," usmála se. ,,A to, že tohle není jen výplod tvé fantazie ti nijak nedokážu," pokrčila rameny.
,,No, nevadí, mohlo by být hůř," usmál se. ,,Minule jsi utekla tak rychle," poznamenal.
,,No, ano, holky mě vzbudily, tak..," zčervenala.
,,Koukám, že jsi si vzpomněla na to, co jsme minule prováděli," usmál se. ,,Jsi tak rozkošná, když se červenáš," usmál se znovu a ještě více zeširoka.
,,Nesměj se mi," usmála se. ,,Jen jsem si prostě nemyslela, že mě políbíš ve snu, toť vše."
,,Musel jsem, co kdyby se mi už nenabídla příležitost?"
,,Já přeci nic nenamítám."
,,To bych ti radil," zasmál se a strhl ji pod sebe. Koukal, jak se jí vlasy rozprostřely kolem hlavy a mizely v trávě. Sklouzl očima zpátky k jejímu obličeji a prsty jí obkreslil linii rtů. Usmála se. ,,Nejspíš jsem si tě asi vážně musel vysnít."
,,Jak to?"
,,Protože takhle krásný nemůže být nikdo."
,,Nech toho," usmála se. ,,Jsem spálená, v příšerné haleně a vlasy až bída."
,,Vážně? Nějak jsem si nevšiml," usmál se a sklonil se, aby ji políbil.

,,Galene! Galene! Vstávej! Útočí na nás!" křičel kdosi. Vzápětí se ozval hlasitý zvuk polnice.

Část třicátá šestá - Sypejte popel na hlavičky

26. června 2010 v 16:05 | TePa |  Anne
Dobře, odhalili jste mě. Tohle je třetí kapitola, je kratší než ta předchozí, ale dělám si přesčasy, protože tu v červenci tak dva týdny nebudu, ne-li víc, tak abyste mě neprokleli :P

TePa

Anne měla opravdu hlad. Když vešla do síně a nechala Emetta s Erin o samotě, pořádně se rozhlédla, ale uviděla jen Matta a Jacoba, kteří se bavili o Mistrovství světa ve famfrpálu a na koho si vsadili a prohráli. Nebyl to zas takový podiv, tradovalo se, že jejich štěstí na sázení je takové, že když sázíte taky, můžete asi s 96 % šancí vsadit na ty druhé a vyhrajete.
,,Cože? Pudllemorští prohráli? Jak tooo!!" chytil se za hlavu Matt a zuřivě roztrhal stránku Denního věštce.
,,Protože Wood má zlomenou ruku," řekl tiše Jacob.
,,COŽE?" zakřičel nevěřícně Matt a od učitelského stolu se ozvalo zacinkání vidličky o skleničku. ,,Cože?" řekl tišeji.
,,Zapomněl jsem ti to říct, psali to včera."
,,Já tě zaškrtím, Jakeu! Přísahám!" řekl a s očí mu sršely blesky. Jak se ale tak díval jeho směrem, všiml si blonďaté hřívy, která si právě nalévala dýňový džus. ,,A co ty?"
,,Matte mlč, nemáš náladu."
,,Ne. Co? Hm?"
,,Nevím, co myslíš," řekla upřímně Anne a podívala se na něj.
,,Kde byl James?" Anne spadl úsměv.
,,To se zeptej jeho, nejsem jeho matka." Mary, která seděla vedle ní se na ni zaraženě podívala.
,,Jsi v pořádku, Ann?"
,,Vážně? Že jsi s ním neustále, usoudil bych, že máš větší přehled, co se mu honí v hlavě!"
,,Nechceš mi tu doufám naznačit, že za všechno můžu já?!" zamrkala Ann.
,,Snažím se zjistit, co na tobě, zatraceně, James vidí, když jsi takhle mrzká!"
,,Mlč, Matte. Nezlob se, Anne, je to moje vina. My víme, jaká jsi," snažil se to urovnat Jacob.
,,Ale houby! Cokoliv jsem o ní řekl hezkého, teď neplatí!" ukázal na ní vidličkou Matt.
,,Drž hubu Jacobsi, buď té lásky," ozvala se Gabrielle, která seděla naproti Anne.
,,Ty se do toho nepleť, Windmooreová, ano?" zamračil se na Gabi a otočil se zpátky na Anne.
,,To se sakra plést budu, protože ti Anne nic neudělala je to hodná holka, která si nezaslouží, abys po ní křičel tohle! Každý občas nemá svůj den, ale to, jaká je vyváží všechno to, čím jsi ji tady nařkl!"
,,Nevíme, co provedla Jamesovi, ale věříme jí a jejímu dobrému úsudku, který se vždycky osvědčil, takže si to určitě zasloužil!" ozvala se Mary. Anne otevřela pusu, že něco řekne, ale to už se Matt ozval.
,,Zasloužil?! James si kruci nezaslouží, aby se k němu Anne takhle chovala!"
,,Tak a dost!" postavila se Anne a dopila dýňový džus. ,,Půjdu, protože tohle poslouchat nebudu!"
,,Protože je to pravda a ta se blbě poslouchá, co?"
,,Ne, protože ty netušíš, co se včera stalo a oháníš se po mně hnusnými slovy, které nemají jádro věci! Vůbec nemáš ponětí, co se stalo, jestli to náhodou nebylo přesně naopak a..," cítila, jak jí slzí oči. ,,A opravdu mě mrzí, že jsem ti ublížila, Matte. Dobrou chuť," překročila lavici a s hlavou skloněnou vyběhla z Velké síně.
,,Výborně Jacobsi," poznamenala Gabi smutně.
,,Drž hubu," ozval se hrubě Matt a schytal od Jacoba facku.
,,Tohles posral, kámo," zvedl se a odešel.

Anne přemýšlela, kam utéct, když ji dohonil Jacob a chytil ji za ruku. Anne potlačila syknutí, když se dotkl její modřiny a vyškubla se mu.
,,Nech to být, Jakeu," otřela si hřbetem ruky slzy.
,,Neplač, Anne. Matt je v klidu, jen se mu nevyvedla sázka a prostě..."
,,Vím, že jsem vám Jamese pořád kradla, ale slibuju, že to tak už nebude. Nezlobte se," upřela na něj své modré oči lesknoucí se od slz. Jacob se smutně usmál.
,,My se nezlobíme, že nám ho kradeš. Vždyť se na Jamese podívej, chodí jako v oblacích. Tedy až na včerejšek, kdy přišel na mol a pořád opakoval tvoje jméno. Matt si prostě vyvodil, že jsi se s ním rozešla..," nedokončil, ale podíval se na ni pohledem, který se jasně ptal na to, jestli je to pravda.
,,Nerozešla, Jakeu, ale... Nech si to od něj vysvětlit a jestli řekne, že se nic nestalo, pak se s ním rozejdu možná osobně já. Jen mě dostalo, že to všechno řekl tak najednou a navíc po včerejšku, který..," vzlykla a naposledy se na něj podívala. ,,Zeptej se, Jamese, já na to už nemám sílu. Jdu na hodinu!" řekla a odešla chodbou pryč.
,,Zvoní až za půl hodiny," řekl jen Jacob a vydal se do Společenky.
Anne se zastavila hned za rohem a proklela rána. Vždycky byla útlocitná, snad víc než v Erinino období - a to večerní. Byli fakt úžasná dvojka. Střídali se ve stěžování si a ta druhá ji vždycky obveselovala a dávala naději. Teď to šlo všechno z kopce a Anne byla přecitlivělá i večer. Za chvilku bude potřebovat příšerně přeslazené romány.
Ozvala se rána a ze dveří přímo před ní vylezl James. Do háje, pomyslela si Anne a zrychlila, aby prošla kolem. James si hlasitě povzdechl a protřel si obličej. Anne se proklela, ale zastavila a otočila se na něj. Po chvilce zaváhání, co si zuřivě kousala ret, se vydala za ním a postavila se před něj.
,,Jsi v pořádku?"
,,Ne, nejsem," zahuhlal a chvilku se díval na Anneiny tenisky s jasně modrými tkaničkami. ,,Ann?" vzhlédl a zamrkal, když se mu do očí opřelo sluneční světlo.
,,Hm..," vytáhla Anne hůlku, chytila ho ucho a namířila mu jí na pravý spánek. Tiše zamumlala zaklínadlo a sledovala, jak se mu vyčistil zrak.
,,Do háje, au!" snažil se jí vykroutit, ale Anne ho držela pevně a rychle začarovala ještě jedno kouzlo. ,,Aaa, nádhera," vydechl. S tím ho pustila a odešla chodbou. ,,Ne! Anne!" vzpamatoval se za ní a Anne si povzdechla, když své jméno konečně slyšela trošku zřetelněji a jasněji.
Tak dobře, dnešní ráno asi samo o sobě nestačilo. Anne zašla do učebny a srovnala si učebnice na desce stolu jako vždycky. Opřela se o židli a počkala, až se tu dobelhá i James.
Ten se opravdu zanedlouho dostavil a když ji uviděl, napřímil se a ztěžka se posadil na židli před ní. Anne nic neříkala, jen ho sledovala a on se díval na ni.
,,Já vím," začal s povzdechem.
,,A co?" zeptala se pomalu Anne.
,,Nechal jsem tě tam samotnou sedět, i když jsme měli výročí a opíjel jsem se tam s Prestonem, to jsem neměl. Moc se omlouvám," sklonil hlavu.
,,Takže ty si myslíš, že se chovám, jak se chovám jen proto, že jsi mě tam nechal?"
,,No..."
,,Dobře, možná i částečně proto, že jsi mi ukázal jistou stránku osobnosti, kterou si ukazuj někde, kde nebudu já, ale víš, co bylo horší?"
,,Ne."
,,Měla jsem strach odejít, ty hňupe! Kolik mi je, abych chodila sama ulicemi Londýna a hledala nějakou tvou tajnou chodbu do hradu?" zvýšila hlas a cítila, že slzné kanálky opravdu nemá tak prázdné, jak si myslela.
,,Já... moc se omlouvám, Anne, choval jsem se jako pitomec."
,,Ne. Ty jsi byl pitomec!"
,,Já vím, byl jsem pitomec."
,,Myslíš, že když to po mně budeš opakovat, tak..," řekla smutně Anne.
,,Anne, každý občas klopýtne a já klopýtl včera. Odpusť mi to, prosím, a dej mi druhou šanci, abych ti ukázal, jaký jsem."
,,Já vím, jaký jsi Jamesi," usmála se Anne. James k ní vzhlédl a chtěl něco říct, ale Anne pokračovala: ,,Proto jsem ti věřila, když jsi mě zavedl do takového pochybného podniku jako je Děravý kotel, který je úžasný ve své děsivé kráse, co?" ušklíbla se. ,,Ne, jsem ráda, že jsi jednou taky potkal kámoše a pokecal s ním," usmála se Ann. ,,Jen zrovna s tímhle už se v životě setkat nechci." James se zamračil.
,,Co se stalo?" Anne otevřel pusu, že něco řekne, ale to už do třídy proudili studenti.
,,Nic."
,,Vážně?" nevěřil James.
,,Hm," přikývla Anne. ,,Ty by ses měl omluvit a jít se vyspat, kdyžtak to zítra ještě proberem."
,,Hm, dobře, ale zeptám se Erin, co se stalo."
,,Ne!"
,,Takže se něco stalo," usoudil James. Anne si povzdechla.
,,Běž už."
,,Ale povíš mi to."
,,Ne."
,,Proč ne? Co se stalo?"
,,Nic... moc."
,,Anne!"
,,Běž," popohnala ho Anne, když zazvonilo. James se zamračil a odešel z učebny.

Část třicátá pátá - Chybičky se vloudí...

26. června 2010 v 14:53 | TePa |  Anne
Já vím, nějak jsem se rozjela, už druhá ;) A mega dlouhá, tak si to užijte :)

TePa

Anne se vrátila na pokoj mnohem dřív, než Erin předpokládala. Vlasy měla rozcuchané, obličej umouněný, ale jinak se zdálo, že se jí nic nestalo. Přesto Erin málem spadla z postele, když ji viděla přicházet. Místo toho zahodila časopis a svezla se z postele.
,,Ann?" zeptala se tiše. Ta ale jen mávla rukou, zahodila bundu, kterou držela v ruce a zapadla do koupelny. Erin zůstala vyjeveně zírat.
Hlavou se jí honilo na tisíce myšlenek o tom, co všechno se mohlo stát. Ale byl to James! James Sirius Potter! Zatraceně, byl to hodný a suprový kluk, aby udělal to, co si Erin myslela, že by mohlo být možné, to by ho někdo musel pořádně uřknout a ani tehdy by to nikomu nevěřila. Postavila se a zaklepala na dveře od koupelny.
,,Nech mě, Erin!" zakřičela z druhé strany Anne a pustila si kohoutek.
,,A-ale... co se stalo?"
,,Řekla jsem... řekla jsem," zlomil se jí hlas. Proboha, co se stalo?! Erin potřásla hlavou a netrpělivě si odhrnula pramínek vlasů, který se jí dral do obličeje.
,,Jdu dovnitř!" rozhodla Erin a chvilku počkala, jestli Anne něco nenamítne. Když se neozvala, Erin otevřela dveře a rozhlédla se po koupelně. ,,Ty blázne," poznamenala, když uviděla Anne oblečenou v napuštěné vaně. Podpírala si hlavu rukou a měla zavřené oči. Bez váhání si skopla boty z nohou a vklouzla naproti ní do vody. Anne překvapeně otevřela oči a ušklíbla se, když zjistila, že se chovají hloupě.
,,Ty jsi blázen, Erin," usmála se.
,,Co se stalo? Jestli za to může James..."
,,Nejspíš ne."
,,Nejspíš?" zeptala se Erin a držela své nervy na uzdě, aby se nezačala vyptávat. Sledovala, jak se Anne nahla a namočila si své světlé vlasy ve vodě. Ta se okamžitě zbarvila lehce do hněda a když se plavovláska znovu narovnala, z konečků vlasů jí stékaly jednotlivé kapičky a ztěžka dopadaly do vody.
,,Je to strašně zamotané, Erin," prohrábla si mokré vlasy Anne a Erin si všimla, že jí dost porostly od té doby, co je na konci minulého ročníku razantně zkrátily.
,,Mám momentálně dost času," rozvalila se v horké vodě Erin a upřela na Anne své zelené oči.
,,No, šli jsme do Děravého kotle." Erin se zamračila.
,,James tě vzal do Děravého kotle? Jsi si jistá, že to byl James?"
,,Doufám, že ano," ušklíbla se Anne. ,,No a James tam potkal nějakého starého známého. Nechtěla jsem se do toho moc plést, protože už teď mi přijde, že jsem si vzala celého Jamese pro sebe. Tak jsem tam seděla a seděla no... a... a... a když šel James pro nějaké další pití - dost pili - tak jsem si začala říkat, že bych mohla jít i sama, měla jsem hůlku, tak proč ne? Docela mě to zklamalo. Netušila jsem, že je James takový. No, jenže jak jsem odcházela, zrovna se z nějaké místnosti tam vynořil ten jeho kamarád," pokla Anne.
,,Jak se jmenoval náhodou nevíš?"
,,Hm... nějak na P... Preston?"
,,Neznám," zamračila se Erin.
,,Možná jinak, to je jedno. No... a líbila se mu moje sukně, ale radši by ji měl asi v ruce. Pokoušel se mi ji vyhrnout, tak jsem mu vrazila facku, ale on mě přitiskl na zeď a ta, jak vidíš, byla dost špinavá a rozbolela mě hlava. Nepamatuju se přesně, jak to pak bylo, ale snažila jsem se mu vykroutit a odnesla to bunda, je dost roztržená."
,,Na bundu, u Merlina, kašli! Co se stalo dál? Ublížil ti?"
,,Trochu. Mám pohmožděniny a na obličeji budu mít pořádnou modřinu, ale pak ho hostinský Tom vyhodil. Ptal se mě, jestli jsem v pořádku, ale to už jsem utíkala pryč, tak nevím," složila si hlavu do dlaní a rozplakala se. Erin se k ní nahla a objala ji.
,,James je kde?"
,,Ne-nevím," popotáhla a roztřásla se. ,,Všechno mě bolí, Erin."
,,Asi jsem to s tím oblečením přehnala, promiň."
,,Ne-nemohla jsi to vě-vědět."
,,Tak se zkus umýt, dobře? A pořádně se zahrab do peřin a vyspi se, zítra... jdeš do školy?"
,,Blázníš? Samozřejmě!"
,,Dobře, tak já tě opustím," postavila se Erin a sledovala, jak z ní crčí voda. ,,Zkus si dát radši sprchu," usmála se a vešla do pokoje. Zanedlouho slyšela, jak s posmrkáváním Anne odpouští vodu do odpadu a zapíná sprchu. Převlékla se do pyžama a skočila si dolů pro pergamen s úkolem, který si večer dělala a pohledem zavadila o Matta, který stál ve dveřích od schodiště ke klučičím ložnicím.
,,Co je?" zeptala se a vydala se k pokoji.
,,Neviděla jsi Jamese? Měl být s Anne a pořád není zpátky," zamračil se a zívl. Erin si nemohla pomoct a sklouzla pohledem po jeho těle. Zkousla si ret, když viděla, že spí jen v trenkách a zbytek má dokonale odhalený. Krucinál.
,,Nevím, kde je," řekla prostě a vyběhla schody do dívčích ložnic. Anne už tam ležela zahrabaná do peřin a vidět byly jen její mokré vlasy, které vyčuhovaly zpod peřiny a ležely rozprostřené na polštáři. Lehla si taky a pergamen položila na noční stolek.
,,Erin?"
,,Hm?"
,,Děkuju."
,,Nemáš zač. Dobrou noc."

Ráno Erin probudil Anniin pokus o tiché našlapování po starých parketách, které vrzaly. Otevřela oči a sklouzla pohledem na Anne v kalhotech a podprsence s hůlkou namířenou na ruku, kde měla pořádnou modřinu. V druhé ruce držela knihu a právě si z ní něco četla.
,,Ann?" zívla Erin a zalepenýma očima se na ni podívala.
,,Promiň, nechtěla jsem tě budit."
,,Co tu nacvičuješ?"
,,Snažím se skrýt to, co je očividné."
,,Takhle po ránu? Jsou čtyři!" otočila se k ní zády Erin a přehodila si peřinu přes hlavu.
,,Já vím," zašeptala Anne a zakouzlila si na ruku krycí kouzlo. Nic lepšího zatím neuměla. Prozkoumala si výsledek v zrcadle. ,,Ach jo, tohle nejde." Erin cosi zabručela zpod peřiny. ,,Chce to něco lepšího," vrhla se ke své knihovničce Anne a posvítila si kouzlem na hřbety knih, aby si našla pořádnější kouzlo.
Erin znovu usla a probudila se až s budíkem, který netrpělivě zaklapla a posadila se, aby znovu neusla. S překvapením zjistila, že Anne listuje v další knize a modřina na ruce jí jde vidět tak jako tak.
,,Ann? Vykašli se na modřiny a nezakrývej ty, které budeš mít pod hábitem a košilí."
,,Už tak to bude nenápadné, kdy jsem kalhoty měla posledně?" usmála se Anne. ,,Naučila jsi mě na sukni, ty..."
,,To probereme jindy," usmála se Erin potěšeně a přešla k Ann. ,,Tak se podíváme. Radši se... Proboha!"
,,Jo, já vím," poznamenala Anne. ,,Svůj obličej jsem viděla tisíckrát. Problém je, že v knize není žádné kouzlo na odstranění modřin na obličeji. Prý je v tom rozdíl nebo co, že bych ho mohla deformovat," protočila oči. ,,Asi zajdu na ošetřovnu."
,,To ses měla rozhodnout dřív, teď jsou plné chodby, každý si tě všimne."
,,Myslela jsem, že najdu kouzlo. Nechala jsem jednu knihu ve Společence, skočíš tam?"
,,Jo," zívla Erin. ,,Ale pak se musím převléct, protože hodina a půl mi na úpravy nestačí."
,,To říkáš té pravé," ušklíbla se Anne a kriticky si prohlédla svůj obličej.
Erin vběhla do Společenky a začala se prohrabovat věcmi.
,,Erin!" ozval se nějaký unavený ještě trochu přiopilý hlas jen kousek od ní. Překvapením vykřikla, ale když zjistila, že to je James, zamračila se.
,,Co?"
,,Prosím, řekni mi, že je Anne na pokoji. Prosím! Hledám ji celou noc! Prolezl jsem všechny pajzly v Londýně, ale nebyla tam. Prošel jsem všechny ulice a nakonec jsem prolezl celý hrad, ale nikde není!" Páni, vypadal vážně nešťastně.
,,Všechny ulice?" Přikývl a znaveně svěsil hlavu. ,,Měl by ses dát raději do pořádku," usoudila Erin a vrátila se k hledání.
,,Erin! Prosím! Jestli tu není, musím ji okamžitě najít! Mám strach, že jsem..."
,,Jo, je nahoře a je to tvé jediné štěstí, že se je živá!" shodila z jednoho stolku štos knih a zohla se, aby se podívala, jestli Anniina kniha nezůstala pod gaučem. ,,Voilá!" zaradovala se a vytáhla ji. Další zdravotnická příručka, zavrtěla si pro sebe hlavou a podívala se na Jamese, který seděl na koberci.
,,Vstávej, vypadáš strašně," vytáhla ho na nohy a nasměrovala do jeho ložnice. ,,Dej se do pořádku, za dvě hodiny je vyučování."
,,Ale Anne..."
,,Běž spát!"
,,Řekni jí, že se..."
,,Nic jí vyřizovat nebudu, mazej!" otočila se k dívčím ložnicím a vyběhla nahoru, aby Anne podala knihu a šla se zkulturnit. Učesala si své lehce vlnité kaštanové vlasy a nad uchem je seple sponkou. Když se vrátila do ložnice, Anne si zrovna mířila hůlkou na obličej a pečlivě vyslovovala zaklínadlo v knize.
,,Tohle vypadá fakt děsně," usoudila Erin. Naštěstí kouzlo zabralo a když si na modřinu, která nyní nebyla vidět, Anne zlehka poplácala, bolestí se ušklíbla, ale zjistila, že nejde vidět.
,,Díky Bohu a Merlinovi!" usmála se Anne a zkřivila obličej, když to zapůsobilo i na modřiny.
,,Co ti ten parchant udělal s obličejem?"
,,Držel mě za čelist prsty, abych se nehýbala a když jsem cukla, cukla mu i ruka, a tak mi div nevydloubl oko." Erin se soucitně ušklíbla a hodila po Anne hřeben.
,,Tak se učeš a jdem." Anne si rychle prohrábla vlasy hřebenem a rozprostřela si je po ramenou a zádech. ,,Chci tvoje vlasy," ušklíbla se Erin. Anne se usmála a utáhla si kravatu. Hned potom si přes záda přehodila hábit a podívala se na Erin.
,,Jestli to kouzlo přestane působit, okamžitě mi to řekni, jasné?"
,,Přestane?"
,,Nemělo by, ale..."
,,Jasně," přikývla Erin a společně odešly.

Emett seděl na schodech vedoucí ze sklepení s hlavou opřenou o zábradlí schodiště, které pro změnu vedlo k Nebelvírským. Čekal a ani nevěděl proč. No, což o to, to by možná věděl, ale Brian to nedokázal pochopit. Ten měl jediné velké štěstí. Diane, která netušila, že s ní má Brian postranní úmysly. Byla s čistokrevné rodiny, a tak nebylo, co řešit. Užijte si to mládeži.
Povzdechl si a prohrábl si své černé rozcuchané vlasy. Znak jejich rodiny. Vlasy černé jako uhel a ještě tmavší hnědé oči, které vážně byly jako černé. Na sobě měl školní uniformu v zelenostříbrných barvách, jak pravila tradice a kravata ho až nepřístojně škritla. Košile mu už dávno byla trochu těsná přes ramena a hábit byl spíš otravný než chtěný.
,,Prosímtě, neprohlížej se pořád, koho myslíš, že v té síni potkáš?" ozval se hlasitý smích Erin. Ten byl skutečně nezaměnitelný. Neznatelně trhnul rameny a natočil hlavu, aby lépe slyšel.
,,Pšš, Erin, někdo tu může být."
,,Takhle po ránu? Všichni snídají, Ann." Usmívala se, cítil to. Viděl, jak Anne prošla kolem a za ní i Erin, která si zakopla o nohu a zakolísala. Anne se otočila, ale pohledem zabloudila spíš k Emettovi a když viděla, že nikdo není kolem, proklouzla do Velké síně. ,,To jsi kámoška?!" zakřičela za ní Erin a zohla se, aby si zavázala tkaničku.
,,Ahoj," řekl prostě a sledoval, jak sebou Erin cukla a sedla si na zadek. ,,Netušil jsem, že jsou v módě růžové kalhotky." Zrudla jak ředkvička a přemýšlela, co odpovědět.
,,Co se mi máš co dívat pod sukni," zkontrolovala, jestli ji má dostatečně staženou a vzhlédla.
,,Erin, Erin..," slyšel, jak kdosi říká zhora. Emett se zamračil a vzhlédl. ,,Tolik jsi mi chyběla, lásko!" Erin sebou škubla a napřímila se. Očima nejdřív sklouzla na Emetta, co on na to, ale měl příliš nic neříkající obličej.
,,Alexi, kolikrát ti mám opakovat, že..." Ozvalo se dupnutí, jak asi posledních pár schodů seskočil. Idiot, protočil oči Emett a usoudil, že tohle není vůbec žádná konkurence. Se zájmem to ale pozoroval dál.
,,Oh, Erin, kolikrát ti mám opakovat já, že ti vidím na očích, že mě pořád ještě chceš?" Pořád ještě? Co to do prdele..?
,,Ale já..," začala koktat a pohledem hledala Emetta.
,,Neříkám to? Celou dobu to říkám, lásko," přišel k ní a tlačil ji ke zdi. No počkat, co tohle má zase znamenat? Emett cítil, jak se mu zvyšuje tlak. To prase mu šahá na Erin?! Celou dobu?!
,,Nech mě být, Alexi, všechno, co mezi námi bylo je pryč!" Ono něco bylo? S tímhle čunětem? Emett chvilku přemýšel, jestli to nebrat osobně. ,,Tehdy, tehdy jsi byl někdo úplně jiný, Alexi. Dej si odchod!" snažila se ho odstrčit, ale na to, samozřejmě, neměla dost síly.
V Emettovi se vařila krev. Teď opravdu soupeřily jeho city k Erin s city, které ho poutaly k rodině. Jestli teď vstane a něco řekne, bude všechno jasné a taky si asi zadělá na problém, ale... kruci, nešlo se jen tak dívat!
Urychleně se postavil, když viděl, jak jí své smradlavé koleno cpe mezi nohy a chytil ho za rameno. Jedním prostým cuknutím ho od ní odtáhl.
,,Long?" uchichtl se Alex.
,,Neber moje jméno do huby, prase," odplivl si Emett a začal se k němu přibližovat. Erin zuřivě přemýšlela, jestli zasáhnout, ale radši mlčela.
,,A z čeho usuzuješ, že jsi lepší, hm?" nahl se a žduchl do něj ramenem. Erin v koutku zaúpěla. S Emettem to sice vůbec nehlo, ale zvedl rukou a dlaní ho uhodil do čela. Alex zmateně couvl a zprudka dopadl na dřevěné zábradlí. ,,Odkdy jsou, do prdele, Zmijozeláci zastánci dívčích práv?"
,,Taky máme svoje chvilky. A odkdy jsou Nebelvírští až taková čuňata? Žil jsem v domnění, že jejich odvaha je namířená poněkud jinam, než na jejich rozkroky," ušklíbl se a znovu jej dlaní uhodil do čela. Ani se nemusel namáhat a Alex se kácel k zemi. ,,Poslyš, to máš pod košilí vycpávky, nebo co?" poznamenal, když si všiml, že má dost slušné svaly.
,,To tebe zajímat nemusí, ale jestli chceš předvést, co umím, tk..!"
,,Je mi to jasné," ušklíbl se Emett. ,,Můžeš jít."
,,Nemysli si, že se vzdávám, nevzdávám a..."
,,Radši drž hubu," doporučil mu Emett a sledoval, jak zamířil do síně. Otočil se k Erin, která se krčila v rohu, a zamračil se.
,,V pohodě?" zeptal se ledabyle a vrátil se na své místo.
,,Nevylož si to špatně, měla jsem s ním něco asi tak před... rokem? Nějak tak."
,,Fajn," prohodil, jakoby ho to vůbec nezajímalo.
,,Počkej, co je to s tebou?" zamračila se a překvapeně ucukla, když kolem ní prošla banda Zmiojzeláků. ,,Aha," sesbírala si věci a chystala se odejít.
,,Nemohl jsem mu dát přes hubu. Škoda," ozval se jí od ucha a chytil ji za ruku, aby ji vtáhl do přístěnku na košťata.
,,Proč ne?" vydechla mu do obličeje Erin. Byli u sebe tak natěsno, jak jen to šlo, aby mezi sebou měli alespoň dva milimetry místa. Emett vzíval Merlina, že přístěnky jsou tak maličké, zatímco Erin si to náležitě užívala a lepila se na jeho svaly.
,,Rozhoduju se a právě teď se mi rozhodnutí dost závratně vrhá na jednu určitou stranu, nahl se a chytil ji za zadek. Erin si zakryla ústa, jak se snažila nevypísknout a zlehka ho uhodila do hlavy.
,,Nešahat," vyplázla jazyk. ,,Nebo si budu myslet, že chceš moji fyzickou stránku a jinak nic."
,,Tvoje fyzická stránka je ovšem tak chutná, že zvažuju, že si tě prostě odnesu domů a schovám do skříně," ušklíbl se.
,,Nene, potřebuju taky jíst."
,,To bych obstaral," prohlédl si ji tak, jak jen v těsném prostoru mohl. ,,Bylo mi z toho prasáka špatně. Kde na tebe šahal?"
,,Tady," ukázala si na rameno. Emett jí tam odhrnul látku a políbil ji. Erin se zachvěla. ,,A taky tady." Emett se nahl a políbil ji na krk. Erin zavřela oči. ,,A..," ani nedořekla a on ji políbil za ucho, pak na jednotlivá víčka a nakonec na ústa. Cítil, jak mu vydechla do úst a chytil si ji za pas, aby se mu nevysmekla. A pravdou bylo, že do toho neměla daleko. Podlamovala se jí kolena
Cítil, jak mu jemně zkousla ret a usmál se. Přitlačil ji ke zdi a rty se vpil do těch jejích. Dech jí voněl po zubní pastě a obličej jahodovým krémem, který měla nejradši. Po chvilce se odtáhl a otevřel oči, aby si všiml, jak se nesouhlasně zamračila a natahovala se svými rty až k němu.
,,Nelákej mě, Erin," povzdechl si a prsty jí přejel přes rty. Otevřela svá zelená kukadla a Emett se usmál. ,,Jak to, že s takovýma očima nejsi ve Zmijozelu?" Erin se zamračila a vysmekla se mu z náručí.
,,O tomhle nemluv," řekla jen a vyšla z přístěnku. Emett se chytil za hlavu a o chvilku později vyšel taky. Rozhlédl se, utáhl si kravatu, kterou mu Erin uvolnila a košili zastrčil alespoň částečně do kalhot. Popadl brašnu a šel se nasnídat.

Část třicátá čtvrtá - Šaty dělají člověka

25. června 2010 v 18:53 | TePa |  Anne
A teď vážně, měla bych toho nechat :D

TePa

Anne stála před skříní a tupě zírala dovnitř. Erin seděla na posteli, jedla jablko a koukala se na ni přes časopis, který držela v ruce. Pohled na její nejlepší kamarádku byl opravdu mnohem zajímavější, než článek o tom, že Sudičky opět vydávají album. Přemýšlivě se znovu zakousla do jablka a přemýšlela, jestli se Anne během pěti minut hne alespoň o píď. Galeon na to, že ne.
Na druhou stranu to ale byla zábava, tak proč se namáhat a přijít jí na pomoc? Anne cukla hlavou, a tak se rychle schovala za stránky časopisu.
,,Erin!" ozvala se Anne popuzeně. ,,Nezírej na mě, ano?"
,,Promiň!" zasmála se Erin. ,,Nemůžu si pomoct!" Anne se ušklíbla a schovala se za dveře od skříně.
,,Kdybys místo smíchu aspoň pomohla," povzdechla si. ,,Asi vím, co má v plánu. Ale není to brzo? Chci říct, slaví se tak tři měsíce nebo šest, ne? Ale dva?" podivila se Anne a zrudla, když si uvědomila, že se mohla zeptat normálně a ne, že je brzo.
,,Jak kdy," pokrčila rameny Erin. ,,Tak ho nech," usmála se.
,,Tobě se to povídá, prosímtě," odsekla Anne.
,,Nejlepší je, Ann, že se ani nemůžu urazit, protože vím, že jsi jen nervózní," uchechtla se a zaskočilo jí jablko.
,,A ty se neudus."
,,To není fér, to ti teď nahrálo!" vyplázla na ni jazyk Erin.
,,No, myslím, že bych si mohla vzít sukni, ale..."
,,Začni spodním prádlem," ušklíbla se Erin a s potěchou sledovala, jak Ann rudne jak ředkvička. Hned na to si založila ruce v bok a blýskla po ní očima.
,,Hele, Erin, tohle není vtipné, jasné?! A radši mlč," chladila si dlaněmi obličej a zahleděla se do skříně.
,,Dobře, promiň," usmála se Erin a potlačovala smích.
,,Takže asi sukni. Ale kterou? Ne, vezmu si kalhoty." Erin si pro sebe mlčela a přelistovala na stránku s horoskopy.
,,Co mi věští?" zeptala se Anne.
,,Že si máš vzít raději sukni," hledala prstem své znamení Erin. Anne si povzdechla.
,,Dobře." Ozvalo se zašustění, jak si před sebe naskládala asi tři své sukně a zkoumavě se na ně dívala. ,,Hnědá je moc krátká, školní si rozhodně nevezmu... zelená je po kolena, to je fajn, tu si vezmu." Erin vykřikla. ,,Co se děje?" lekla se Anne.
,,Měla jsem vidění." Anne protočila oči.
,,Aha," poznamenala a začala ostatní sukně sklízet do skříně.
,,Neblázni. Zelená je děsně stahaná, vezmi si hnědou."
,,Ne, ty neblázni, ještě jsem ji na sobě neměla a... navíc je fakt děsně krátká, James by si mohl myslet, že... Erin!!!" Erin si dlaní naznačila svatozář a nevinně zamrkala.
,,No tak, Ann!"
,,Ok, ok, dobře," zrudla Anne a dost neochotně schovala ostatní dvě sukně.

Diane šla chodbou, četla si ve své oblíbené knížce a pískala si oblíbenou melodii. Když se začala blížit její oblíbený úsek cesty se schody, zaklapla knihu a začala si i zpívat.
,,Vrátíííím se za tebou," zatočila se v kruhu a poskočila si. Díky bohu za to, že tu nikdo moc často nechodil. ,,Za tebou..," naznačila několik tanečních kroků vpravo i vlevo a plynule přešla na schody.
,,Diane? Diane?!" ozval se křik zrovna ve chvíli, kdy špatně došlápla na poslední schod. Ztratila rovnováhu, první ze schodiště vyletěla její kniha, a tak se oběma rukama pevně přidržela zábradlí, ale stejně sklouzla zvláštně do strany a uhodila se do boku.
,,Do prde..."
,,Nazdárek," ozval se hluboký hlas jen pár metrů od ní. Snad to není... Ne!
,,Ahoj, Briane," pustila se Diane urychleně zábradlí a upravila si sukni. ,,Asi nemůžeš ignorovat, co jsi právě viděl a slyšel, že?"
,,A cítil," zvedl volnou rukou její knihu a svou si nechal rozevřenou v druhé ruce. Seděl v okenním výklenku, za ním viděla světla z astronomické věže. Jedna noha mu volně visela z parapetu, druhou měl pokrčenou a na koleni položenou paži s její knihou. Tázavě se na ni podíval a čekal na odpověď, když se k nim přiřítila i udýchaná Ádel.
,,Diane, kdes..?" zarazila se, když uviděla i Briana. ,,Ehm, pardon," zvedla ruce a ušklíbla se. Na sobě měla na rozdíl od Diane školní kalhoty z nich vytaženou košili a ledabyle utaženou kravatu, která jí volně visela na krku. Vlasy měla stažené do volného drdolu.
,,Čau," prohodil Brian a slezl z parapetu. ,,Myslel jsem, že tohle je klidné místo," dodal a přešel až natěsno k Diane. Rozbušilo se jí srdce a dovolila si pomalu zvednout oči. Třeba by mohl... Krátkým gestem jí vtiskl knihu do dlaně, kterou se div nedržela za srdce, významně se na ni podíval a odešel chodbou.
Ádel jen protočila oči.
,,Jdem?"
,,Chrhjo."
,,Cože?" zasmála se Ádel a otočila se na svou přítelkyni, která si pořádně odkašlala.
,,Knedlík," pokrčila rameny.
,,Jsi no. Tak pojďme, mám strašný hlad."

,,Tak tohle si rozhodně nevezmu!" vykřikla poplašeně Anne a zakryla si ústa.
,,To je jak z nějakého filmu. Proč ne?" zeptala se Erin a udělala si ze žvýkačky bublinu. Nahla se a prohlédla si jedno ze svých "triček". ,,Mě to přijde tak akorát k sukni."
,,Vypadá to jako kapesník, Erin!" podívala se na kamarádku jak na blázna Anne. Erin se zasmála.
,,Vážně? Mi přijde mnohem hezčí." Anne ji zpražila pohledem. ,,Dobře, není to tak docela tvůj styl..."
,,To se rovnou můžu zabalit jen do bederní roušky a jít! Vyjde to na stejno. Vždyť mi všude poleze podprsenka!" zavrtěla hlavou Anne a prohrábla si vlasy.
,,Co že ti poleze?" ušklíbla se Erin.
,,Erin! To se nenosí... Tak to si tím tuplem nevezmu," zaskočila Anne slina a rozkašlala se.
,,Vidíš? Tvé nitro si to vzít chce!"
,,Nitro chce to, co chci já, takže mě poslechne a basta, tohle si schovej. Stejně je to růžové a ani netuším, jak bych to na sebe nasoukala."
,,Ono je to jedno, i opačně to působí sexy," pokrčila rameny Erin. ,,Už jsem to párkrát měla na rande, kluci slintali, věř mi," mrkla na ni spíš už jen z žertu. Líbilo se jí, jak Anne protáčí oči a neuvěřitelně se dotýká pruhu látky, který měla přehozený přes předloktí. Jakoby poprvě viděla mimozemšťana.
,,Teď taky trošku realisticky, co si vezmu?" vrátila se ke své skříni Anne. ,,Krátí se mi čas," mrkla si na hodinky a zamžourala do polic.
,,Kdybys k tomu přistoupila realisticky, už bys byla oblečená."
,,Jako laciná štětka." Erin si znovu prohlédla pruh látky.
,,Hm... asi jsem se inspirovala časopisem, chceš se taky podívat?" zohla se pro napůl roztrhaný časopis na zemi.
,,Jestli sis nevšimla, tak jsem se už podívala."
,,Jen jsem ti chtěla ukázat pár variant na sexy vizáž. Tady to fungovalo."
,,Musela jsem to roztrhat, abys toho nechala," zasmála se Anne. ,,Vezmu si tohle," vytáhla hnědé tričko bez žádného výstřihu a začala si ho přetahovat přes hlavu.
,,Bože svatý ne!" vrhla se na ni Erin a strhla ji to z rukou, div sebou Ann nesekla.
,,Co to..?" stačila jen říct Anne, než tričko dramaticky vyletělo oknem. ,,To bylo moje oblíbené tričko, Erin! Mazej ho hledat!" obořila se na ni Anne.
,,Ty to vážně nosíš?"
,,Jasně, je to pohodlné a sluší mi to."
,,Jako krávě ocas," ušklíbla se Erin.
,,Kde ty na to chodíš?" zavrtěla hlavou Anne.
,,Vezmi si tohle," hodila po ní Erin své oblíbené jasně zelené tričko s výstřihem tak akorát.
,,No dobře, tohle by i šlo, ale..."
,,Tak dělej, nemáš čas!" přetáhla jí to Erin přes hlavu, popadla hřeben a začala ji česat vlasy.
,,Au, Erin, au! Pusť!" vytrhla jí hřeben Anne a začala si česat své polodlouhé světlé vlasy. ,,Tak co?" otočila se na svou kamarádku a překřížila nohy, aby jí sukně zakryla víc s nohou.
,,Marjapanno, Ann," zasmála se Erin. ,,Ukaž nohy, máš je přímo výstavní, tak co."
,,Ty jsi taky výstavní, ty hvězdo."
,,To já vím. Otoč se," ušklíbla se Erin a rozvalila se Anne na posteli. ,,Ujde, ale jak říkám, tamto by bylo..."
,,Takhle je to víc podle tebe, než jsem chtěla, vypadá to jako bych se mu dávala v šanc. Ještě mašličku a dort, ze kterého bych měla vyskočit," prohlédla se Ann kriticky v zrcadle. ,,Úplně jsi mě zkazila," zasmála se.
,,Ba ne, vylepšila," podotkla Erin a dívala se, jak jí kamarádka mává a mizí na schodišti.
Přemýšlela. Měla by se radši přivázat k posteli, aby se nevkradla do Zmijozelské společenky? Hm?

,,Ahoj," začervenala se Anne, když se octla před Jamesem a děkovala Bohu, že vládne přítmí.
,,Ahoj," otočil se k ní James a Anne si všimla, že má stále ještě vlhké vlasy.
,,Umyl sis vlasy? Kam mě to chceš vzít?" podivila se.
,,Děláš, jako bych slovo šampón hledal ve slovníku cizích slov," prohodil a v duchu si nadával, že se mu nějak vytrácí vtip. Anne se i přesto zasmála.
,,Můžeme?"
,,Náramně ti to dneska sluší."
,,Vážně?" usmála se Anne. A to ještě neviděl, co schovává za opěradlem křesla. Dala si záležet, aby vyšla velmi pomalu. Přehodila si vlasy přes ramena, aby jí zakulatily obličej a vykročila za ním. Chvilku se na ni tázavě podíval, ale pak si ji důkladně prohlédl a otazník nahradil vykřičník. ,,Líbím se?" otočila se v kruhu a chytila ho za ruku.
,,Ty vždycky, ale dneska tedy mimořádně. Co to je za sukni? Jak to, že jsem ji ještě neviděl?"
,,První setkání, dávej si pozor, dává na první dojem."
,,Budu se snažit," usmál se a poklonil se. Hned potom se zohl, chytil jeden okraj sukně a lehce s ním potřásl. ,,Drahá slečno sukně, je mi potěšením, že vás poznávám."
,,A co já?" ozvala se s úsměvem Anne a sama se zvedla na špičky a zvedla k němu hlavu k polibku.
,,Tady ne. Pojďme," chytil ji za ruku a vytáhl ze Společenky.
,,Musím tě upozornit."
,,Ano?"
,,Nejsem moc na překvapení."
,,Žádné není, neměj strach, nejsem zrovna vynalézavý," pokračoval dál ke Vstupní síni a tou prošel až ven.
,,Tady nemůžeme," zabrzdila se na poslední kachli vedoucí ven Anne. ,,Je to zakázané a proti řádu."
,,Jsem tady, neměj strach."
,,No právě," zaváhala, ale pak udělala krok k němu a přitiskla se mu k tělu. ,,Nehrál jsi dneska famfrpál?"
,,To jo, ale sprchoval jsem se." Anne se usmála.
,,Voníš hezky, ale chtěla jsem jen říct, když máš školu, famfrpál a mě, máš vůbec čas na kamarády?"
,,Moc ne, ale najde se."
,,Já taky ne. Tak mě napadlo, že bychom se nemuseli scházet každý den. Chci říct, vídáme se ve škole a ve Společence... Máme každý své přátelé, někdy obojí nespojíš, tak..." James se usmál.
,,Jestli chceš něco naznačit..."
,,To ne, jen... Erin teď určitě často bolí hlava z toho všeho - hlavně z Emetta a když jí vždycky uteču, není to fér," vzhlédla k němu, i když na něj pořádně přes bradu neviděla. ,,Obře," dodala a zasmála se.
,,Zas tak velký nejsem," usmál se, posadil se na břeh jezera a Anne si posadil do klína. ,,Neboj, to se skloubí," nahl se k ní pro polibek.
,,Samo ne, ale zatím to necháme porůznu," nahla se k němu a políbila ho na rty. ,,Tohle je tak kýčovité, až se to nedá, nepřijde ti?" ušklíbla se Anne, když se rozhlédla.
,,Čekal jsem, jestli si všimneš, jdem do Děravého kotle, tam to žije!" vstal a namířil si to zpátky do hradu.
,,Jsi si jistý, že..," nedopověděla.

Pohnem

19. června 2010 v 19:52 | TePa |  Ty z Vrangy
,,Au!" ucukla ramenem Pet.
,,Nehýbej se, nebo tě k té zemi asi přivážu," ušklíbla se Lia. Bylo to po dlouhé době, co měla náladu lepší než na bodě mrazu.
,,Tohle se ale nedá vydržet!" postěžovala si Pet znovu. Lia vzala poslední kus plátna nasáklého podivnou kapalinou a položila jej Pet na záda. ,,Auuuu!!!!" zařvala Pet.
,,Tiše. Za chvilku..."
,,Aaaaa," povzdechla si úlevně Pet.
,,... to začne chladit," ušklíbla se Lia a schovala lahvičku s lektvarem a zbytek plátna do tlumoku.
,,Co teď?" zabručela si pro sebe Pet.
,,Teď se vyspíme a ráno časně vyrazíme. Chci tam být co nejdřív." Její hlas opět nabral podivného zabarvení. Jako pokaždé, když si vzpomněla na čaroděje nebo na to, co mohla a nemohla dělat s Maudrenem, dokud ještě žil. Byla k Pet zády a ta ji pořádně ani neviděla, protože se opírala hlavou o zem, ale i přesto cítila, že si Lia usilovně balí všechny věcí a vytahuje ven deku, kterou urovnává s přemrštěnou precizností.
,,Lio?"
,,Hm?"
,,Jak dlouho takhle budu ležet?"
,,Ještě chvilku," řekla zase normálně a konečně přestala rachotit s pánvičkami, které měla bůh ví proč přibalené taky.
,,Dobře."
,,Mohla bych mít otázku?"
,,Jistě."
,,Znám Galena už dlouho, ale pořád mi nedochází, co na něm vidíš."
,,Nevím..," zauvažovala Pet. ,,Je to složité, Lio."
,,Láska přeci není složitá," řekla tiše.
,,Někdy ano. Možná právě proto jaký je on a jaká jsem já. Já..," zkousla si Pet ret. ,,Nevím, jestli nejsem zamilovaná do představy."
,,Jak..."
,,Neviděla jsem ho strašně dlouho. Naposledy, co jsme se viděli, jsme se domluvili, že budeme přátelé, ale pak jsem objevila svou novou schopnost. Dokážu někomu vytvořit sen a poslat do něj koho jen chci."
,,Páni!" zarazila se Lia a vyvalila na Pet oči.
,,Jo," usmála se Pet v odpověď. ,,Dokonce už to umím i patřičně ovládat a minule... minule, když jsem se mu zjevila ve snu, zdálo se mi, že..."
,,Nemusíš se stydět," usmála se Lia.
,,Dotkl se mě a já to cítila..."
,,To je úžasné! Ty přenášíš celé osoby do meziprostoru!"
,,Do čeho?"
,,Nevím kam. Ale meziprostor zní úžasně." Pet se usmála.
,,Nevím, jestli bych to měla opakovat."
,,Proč?"
,,Co když schopnosti nemám? Prostě se mi zdá jen sen, kde si ho vysním takového, jaký chci, aby byl a..."
,,Hloupost," ušklíbla se Lia a začala Pet sundávat obklady. ,,Myslím, že je přesně takový, jaký má být." Pet se pro sebe usmála a přetáhla si svršek šatů přes hlavu, když pocítila, že má záda zdravé.
,,Díky."
,,Není zač," hodila po ní Lia deku a sama se položila na svou. ,,Dobrou noc."
,,Dobrou," usmála se Pet, lehla si na záda a vzhlédla na hvězdy. Měla by a nebo raději ne?

Tepa zamrkala a posadila se na posteli. Pořádně se protáhla a vzhlédla ke stropu stanu, který se nahýbal ve větru. Ani si nevšimla, že je taková zima. Přitáhla si svou zdravotnickou uniformu blíž k tělu a promnula si paže, aby se trochu zahřála.
Nedaleko slyšela hovor, a tak se pomalu postavila, aby se jí nezatočila hlava a přešla ke vchodu do stanu, aby opatrně nakoukla ven. Slyšela z druhé strany stanu svou sestru, která hlasitě křičela cosi ve smyslu, že by všichni měli pohnout zadkem a konečně zapadnout do lesa. Nezněla zrovna příjemně, ale to nebylo neobvyklé.
Pomalu vylezla, když se do ní opřel vítr a ona hlasitě zakašlala, když jí zaskočila slina. Prohlédla si stan a vydala se vlevo, aby ho obešla směrem ke Katy.

,,Pohněte svýma línýma prdelama a konečně taky jděte! Pohyb! Kolikrát vám mám sakra připomínat, že pokud nestrčíte svou bezvýznamnost do lesa, tak nás tu všichni zabijí?!!!" řvala Katy s plných plic, jakoby tím mohla něčemu nebo někomu pomoct.
,,Nemusíš být zas tak zlá..," utrousil Martin nabroušeně a prošel kolem ní dopředu. Hned za ním pokračoval Becor, otočil se na Katy a nahl se k jejímu uchu.
,,Když se zlobíš, jsi zatraceně sexy." Katy na něj bezmocně vyvalila oči a zrudla až po kořínky vlasů.
Když pak cukla hlavou vpravo, všimla si na ni zírající šesti vojáků.
,,Na co civíte? Pokračujte!" mávla na ně s trošku jemnějším hlasem a vydala se kolem nich. Proboha, jakoby si to nemohl odpustit!

Martin míjel jeden ze stanu, když uslyšel zakašlání.
,,Pokračujte, něco jsem asi slyšel," mávl k nim rukou, aby šli dál a přišel blíž k oblasti, kde by se vsadil, že stál před nedávnem stan. Zvědavě ušel pár kroků směrem vlevo, ale pořád nic neviděl, když najednou přímo narazil do nějaké neviditelné zábrany. Poplašeně vytasil meč a slyšel trhání látky. Nechápavě se podíval přímo před sebe, ale viděl jen polovinu svého meče, druhá byla někde... někde.
,,Paní," ozvalo se šramocení zbroje a čvachtání, jak jeho pobočníci, kteří přeci jen nepokračovali, jak jim nakázal, poklekali postupně do bahna.
,,Co se to..?" nechápal Martin a zápolil se svým mečem.
,,Neklekejte," ozval se jemný dívčí hlas, když Martin prudce cukl ramenem a spadl do bláta.

Část třicátá třetí - A je to zpátky

13. června 2010 v 0:27 | TePa |  Anne
Trocha romantiky... se kterou mi ujela ruka :D

TePa

Emett vběhl do hradu a zamířil přímo do Velké síně. Byl čas večeře a bylo velmi pravděpodobné, že tam bude sedět i Erin. Ta ale shodou náhod jen pár vteřin poté, co proběhl okolo knihovny, vyběhla ven a divila se, kde se najednou vzalo tolik holek. Zastavila se a ohlédla, aby zjistila, co se děje, ale žádného kluka vepředu neviděla, a tak se rozběhla ven.
,,Ann!!!" zakřičela, zahodila brašnu z učebnicemi a vrhla se na svou nejlepší přítelkyni, která kráčela vedle Jamese Pottera a když ji uviděla, rozběhla se jí vstříc.
,,Erin!" Padly si do náruče a hodnou chvíli se se smíchem objímaly.
,,Chybělas mi, Ann! Nikdo mi v pokoji nepiští kvůli pavoukům!"
,,Ale, ale," okomentoval to James. ,,No nic, zajdu si na večeři, uvidíme se potom. Ahoj Erin," mávl jí a Ann a vzdálil se do hradu.
,,Páni! Musíš mi vyprávět, co se dělo a já ti musím říct, jak jsem se děsně učila. Je ze mě šprt až běda povědět, nepoznala bys mě. Věčně jsem byla v knihovně a..."
,,Nerozumím ti ani slovo, mluvíš jak kulomet," zasmála se Ann.
,,Pojďme se projít, musím ti povědět své krátké zážitky, než začneš ty!"

,,Alex?!" pozvedla Ann obočí.
,,Nechápu, o co mu jde," pokrčila rameny Erin. ,,Neustále mě staví na chodbách a o něco se snaží, nepobírám to, vážně ne."
,,No... a co Emett?"
,,Já ho neviděla, to ty. Tak co?" poposedla si Erin. Mám nebo nemám jí říct, jak hltal každý řádek, který mi napsala? přemýšlela usilovně Anne, ale nakonec se rozhodla, že neřekne nic.
,,Většinou se bavil s Brianem, takže nevím. Ale běžel do hradu jak splašený." Aspoň něco, ať ví.
,,Vážně?" ohlédla se k hradu, ale pak si přemýšlivě zkousla ret a usmála se. ,,Ale teď jsi tu ty a..."
,,Jsem ráda, že jsme si chyběly, ale... Pojďme se teď navečeřet, mám dost hlad."
,,A co ty a James?" postavila se Erin a pomohla i Anne.
,,Má v plánu něco na večer," prohodila Anne.
,,A ty si samozřejmě myslíš, že... Anne," zasmála se Erin.
,,Co je na tom vtipného?" zamračila se Anne.
,,Klídek, je to normální kluk, nedivím se, že chce víc, než se s tebou neustále líbat po chodbách. Navíc jsi pěkná, tak je jasné, že se těžko udrží."
,,Erin," vyvalila oči Anne. ,,Ty si z toho děláš legraci, ale mě to moc vtipné nepřijde."
,,Uvolni se, Ann," šťouchla do kamarádky Erin. ,,O nic nejde, tak si o tom s ním promluv."
,,No to určitě," zrudla Anne.
,,Když tobě není pomoci. Jsi ze všeho nervózní. Hlavně to neodvolávej."
,,To jsem nechtěla," zrudla znovu.
,,Ó, jsi mizerná lhářka," ušklíbla se Erin.
,,No dobře, tak chtěla, ale.."
,,Žádné ale, pokud sama nebudeš chtít, je to ok, ne? James nic neudělá proti tvé vůli."
,,Já vím, ale..."
,,Tebe to ale nějak baví, ode dneška místo toho budeš říkat slovo cihla."
,,Ale... co?" zarazila se Anne a rozesmála se. ,,No dobře, tak já mlčím."
,,Jsem na tebe hrdá."
,,Proč?"
,,Normálně by za mlčím bylo ještě ale... však víš." Anne na ni vyplázla jazyk.
,,Mlč." S tím vešla do síně jako první a posadila se vedle Jamese. Erin se zastavila u vchodu a nahlédla dovnitř. Chvilku hledala, ale nakonec mezi horou zelenostříbrné našla i Emetta. Jeho vlasatá kštice, která vykukovala z davu byla opravdu nepřehlédnutelná. Usmála se a na chvilku se opřela o stěnu, aby ji ještě nebylo vidět. Nakonec si upravila popruh na tašce a vešla dovnitř.
Nekoukej tam, nabádala se v duchu a usmála se Jamese, Jacoba i Matta. Hlavně se tam nekoukej, napomínala se dál a zapadla na lavici, aby seděla zády k Zmijozelskému stolu.
Zvedla ruku a zamávala Liss, která na sebe upozorňovala už dobrých pět minut. Zvedla palec, a pak jí zase zmizela.

Emett se šťouchl bramborem do nosu, když nespouštěl zrak z hnědé záplavy vlasů na červeném světru, která vězela mezi ostatními Nebelvířany. Vedle něj se Brian rozchechtal na celé kolo.
,,Brácho, proč se snažíš si tu bramboru narvat do nosu."
,,Jistě. Teda... cože?" zamrkal a otočil se na mistra Zabiniho. Strčil si bramboru do pusy a tázavě pozvedl obočí.
,,Ale nic," ušklíbl se Brian a mrkl na Dianu, která seděla nedaleko.
,,Červená je vlastně celkem dobrá barva, nevím, proč se mi nelíbila," zauvažoval nahlas Emett a pár dívek, které měly to štěstí sedět naproti si něco pošeptalo.
,,Červená?" odplivl si znechuceně Brian. ,,Nejsi nemocný?"
,,Cítím se skvěle," nespouštěl opět zrak od Nebelvírského stolu. Erin se právě něčemu zasmála. Proti své vůli se usmál taky.
,,Vážně? Protože jestli si dobře vzpomínám, byl jsi to ty, který mě ujišťoval o bezcennosti celé jejich koleje."
,,Hmm," zabručel jen Emett a otočil se na Briana.
,,Co po mně chceš?" vyděsil se Brian, když spatřil jeho nadšený obličej.
,,Jsem v pěkném háji."
,,Opravdu?" nechápal Brian a pomyslel si, jestli se jeho přítel nezbláznil.
,,Jo a hodlám se do toho pořádně zamotat."
,,Do háje?"
,,Čistě teoreticky, Zabini."
,,Vážně ti nic není? Vypadáš, jako bys spal s hlavou v dýňovém džusu," zaluskal mu prsty před očima Zabini.
,,Tiše. Znáš Erin?" Brian protočil oči.
,,Děláš si legraci? Poslední dobou neřeším jiný problém. Kolikrát ti mám opakovat..."
,,Kvůli ní se do toho všeho hodlám zamotat."
,,V jakém smyslu? Jsem si totiž jistý, že tě nezabije, když jí řekneš, že ji odmítáš, no tak, kolikrát už jsi to udělal a bylo to ok?"
,,Briane, obávám se, že mi nerozumíš."
,,Ne."
,,Briane."
,,Ne, ne, ne, ne, ne!" vyděsil se Brian. ,,Ty pitomče!" zamračil se.
,,Myslíš, že to nevím?" Holky z protější strany stolu se na ně zmateně podívaly.
,,Proboha, to ti nestačí tyhle?" ukázal na ně gestem. Místo, aby si však uraženě odfrkly, se potěšeně zachichotaly a pokračovaly v rozhovoru o lodičkách.
,,Asi jsem dospěl do bodu, kde nestačí!"
,,Tobě asi v tom obřím nádoru na krku přeskočilo!"
,,Nemusíš mi to připomínat, vím to už delší dobu."
,,Sodoma, Gomora, vážně," chytil se za hlavu Brian. ,,Dáváš mi zabrat, Emette, přísámbůh."
,,Briane, taky ti do Diane nekecám."
,,Cože?" probral se Brian a znejistěl. ,,Co proti ní máš?"
,,Nic."
,,Ale..."
,,Je trošku od rány, musím říct."
,,To je přeci to... Hele, neuhýbej od tématu," zarazil ho Brian a Emett se jen omluvně usmál.
,,Dal bych si bramboru."
,,Emette!"
,,Copak, mami?"
,,No vidíš, do háje! Tvá matka tě vydědí! Z jaké je Erin rodiny?"
,,Netuším."
,,Tak to, krucinál koukej zjistit!"
,,Myslím, že z poloviční."
,,Do pytle," zaklel Brian.
,,Nevezmu si tebe, aby byla máti spokojená s čistokrevností."
,,Znáš ji, Emette, tohle není vtip."
,,Kdyby ji."
,,Pan Long?" zkousl si ret Brian.
,,Jo. Pamatuješ, jak tě vyhodil z baráku, protože nejsi běloch? Je děsně zastaralý."
,,Co budeš dělat?" ozval se Brian.
,,Nemůžu si pomoct, ale jestli Erin bude mít někdo jiný, nevydržím to a zabiju ho."
,,Hele, klidni. Nech ji být, bude to lepší."
,,Nebude, věř mi. Jen ať si někdo zkusí na Erin šáhnout a mít vážnější úmysly, nevydržel bych to."
,,Krucinál, chlape, tohle je beznadějný," sklonil Brian hlavu a několikrát se uhodil do desky stolu. ,,Dobře, co takhle, abys s ní chodil tak do konce roku, a pak hodil konec? Tvoje matka to bude brát jen jako úlet a bude, žádné problémy..."
,,Jenže..."
,,Neříkej to, prosím," hodil po něm pohledem Brian, protože moc věděl, že z druhé možnosti by se vyvléct nedalo. Zamyšleně si ukrojil kus masa a strčil si ho do úst. Jen, aby se do toho nezamotal i on..

Hurá do prdele

12. června 2010 v 23:49 | TePa |  Ty z Vrangy
Omlouvám se za ošklivý název:D Ale myslím, že se suprově hodí :) Hezké čtení :)

TePa

Lia uháněla skalním labyrintem podél příkré skály, na jejíž špičce stál kouzelníkův chrám. Přitom neustále mumlala nějaké nadávky, kterým Pet pořádně nerozuměla, protože jí samé ve spáncích bušila krev. Navíc ji dost pálila ramena od toho, jak se spálila pod přímým sluncem a nepříjemně se jí na ně lepila látka šatů. Velice nepraktické oblečení. Tady jí mohlo být ukradené, do jaké míry v nich vypadá sexy a k sežrání.
,,Lio! Prosím, stůj!" vykřikla Pet, když najednou zakopla o látku šatů a svalila se do prachu. ,,Au, au! Do prdele!" uhodila pěstí do písku, který ji nepříjemně poškrábal na břiše, krku i obličeji, ze kterého jí teď padala jednotlivá zrnka. ,,Do prdele," řekla už o něco žalostněji a za chvilku se nahlas rozbrečela. ,,Všechno je to na nic! Na nic!" posadila se a otřela si obličej do ještě špinavějšího předloktí.
Lia se zaraženě otočila a mdle se na ni podívala.
,,Jsi v pořádku?" Pet si promnula oči a zaraženě se na nic podívala. To, že začala vnímat byl obrovský pokrok a... ale stejně je to všechno na dvě věci, pomyslela si smutně Pet a pomalu se zvedla.
,,Myslíš kromě příšerně spálených ramenou kvůli nejnovější módě šatů, odřených kolen a zpocených částí těla? Jo, řekla bych, že ano. Můžeš na mě aspoň počkat? Zpátky už asi stejně nemůžem," ohlédla se Pet přes rameno a spatřila jen pevnou skálu.
,,No, to ne. Ale já tě neprosila, abys za mnou šla, hodlám čaroděje stáhnout z kůže, i kdyby mě to mělo stát život. Stejně chci být tam kde Maudren. A vždycky jsem chtěla."
,,Lio, neblázni, to, že se zabiješ, ho nijak nepotěší."
,,Jak to můžeš vědět? Je mrtvý."
,,Nejspíš si myslíš, že to mám z knížek, ale protože nečtu, snad to vezmeš vážně: Pokud tě miluje, chce, abys žila." Byly to snad slzy?
,,Ne!" zavzlykala hlasitě. ,,Chci být s ním! Opustil mě! Proč to udělal?!" Pet udělala opatrně pár kroků k ní, ale ona uhla a napřáhla před sebe ruku, přičemž se nepřestávala otřásat vzlyky.
,,Lio, já... moc ráda bych ti pomohla, o tomhle nic nevím, ale slyšela jsem, že časem přebolí všechno." Hystericky se zasmála.
,,Vážně? Pokud tomu věříš, prosím, ale z vlastní zkušenosti... takhle: Mám pocit, že jsem jen prázdná chodící slupka a mám jen jeden cíl. V hrudi mám díru jak do pekel a nemyslím na nic jiného než na to, jak krátce jsem s ním mohla být!"
,,Byla jsi s ním tak, jak to mělo být, Lio, jasný?"
,,Tohle mi moc nepomáhá, Pet. Měly bychom radši jít."
,,Jsi dost tvrdohlavá, víš to?"
,,Vím, tak jdeme?"
,,Dobře, ale bav se se mnou, ano?" Lia se lehce usmála.
,,Dobře, to by šlo. Ale ne o Maudrenovi, ano? Byl to ú..," polkla novou salvu pláče.
,,Byl úžasný a nadějný, ale osud má podivný smysl pro načasování," objala ji Pet kolem ramen.
,,A možná bychom mohli něco udělat s těma zádama," otřela si obličej Lia.
,,Vážně?"
,,Jsem celkem schopná."
,,Tak pojďme, utáboříme se a vyrazíme zítra." Lia se jen usmála a hodila si batoh do jednoho skalního výběžku.
,,Sundej si šaty, mrknu na to."
,,Ok," otočila se k ní zády Pet a opatrně si sundala šaty, které se zašustěním spadly na zem.

,,Kdo?" zeptala se nevěřícně Katy a ani se neotočila, aby zjistila, kdo s ní chce mluvit. ,,Martine, ještě bychom..."
,,Mohla by ses na mě alespoň otočit?" ozval se nezaměnitelně hluboký hlas. Katy to div nevyrazilo dech. Němě se otočila a spatřila Becora. Ale ne toho, který byl na smrtelné posteli. Stál tam, jakoby se naprosto nic nestalo a hůl, o kterou se poslední týden opíral a bez které nedal ani ránu, mu sloužila jen jako párátko pro případ nouze.
,,Becore? Co se ti to stalo?" nebyla schopná udělat ani jeden krok. Usmál se tím svým širokým úsměvem a prohrábl si ledabyle vlasy.
,,Co myslíš?"
,,Jsi... jsi... zdravý. Jak to?" Trochu posmutněl.
,,Kdyby to nebylo za takovou cenu, tak..," nedořekl, protože se Katy rozběhla a skočila na něj. Obtočila mu nohy kolem pasu a pořádně jej políbila.
,,Jsi zdravý! Páni! To je neuvěřitelné! Ukaž," pohladila ho po strništi, které si nestihl oholit a rozpačitě z něj zase slezla. ,,Ehm... omlouvám se," upravila si kabátek a znovu zvážněla, jakoby se nic nestalo. ,,Co se stalo?" Becor se mile usmál, ale pak začal vyprávět.
,,Jedna z nepřátelových magickým střel spadla přímo na ozdravovnu a zasáhla chudinku Moéru. Spadla na zem nedaleko ode mě, tak jsem se dost namáhavě zvedl a položil ji do své postele. Chtěl jsem jí pomoct, ale měla příliš rozsáhlá zranění. Pak mi povídala o svém životě... no... mám to docela rozmazané, skoro jsem neudržel vědomí, a pak mi položila dlaň na čelo a... a prostě zemřela. V tu chvíli se mi projasnil zrak a já... cítil jsem se skvěle, nechtěl jsem nic podceňovat a radši se ujistil, že nejsem v pekle. Pak mi došlo, že mi musela nějak pomoct a uměla něco, o čem raději nechci vědět, ale očividně duch nejsem, tak... Mohl bych pomoct."
,,No, hoši, myslím, že bychom měli najít Nathaniela. Vy dva půjdete nalevo, vy dva napravo a ty půjdeš se mnou. Bůhví, jestli se mu něco nestalo a..," najednou se odmlčel.
,,Stalo se něco, pane?"
,,Kde je Tepa, když je celý tábor pryč?"
,,Asi taky pryč," ozvala se Katy.
,,Co když ne?" vzhlédl Martin a rozhlédl se po táboře.
,,To je dost hloupý nápad," zamračila se Katy a zacpala si uši.
,,Teeep???!!!" zařval z plných plic Martin a Katy se vítězně podívala na Becora, který si šťouchal do uší. Překvapivě se nikdo neozval. Jen vítr zazpíval, když se opřel o koruny stromů a prohnal se mezi stany. ,,Ok, takže... ty půjdeš místo mě, podívejte se někdo po Nathanielovi, zkontroluju tábor."
,,Martine..," začala Katy, ale zase bezvýsledně. ,,Pitomec," zavrtěla hlavou Katy. ,,A vy padejte, ráda bych Nathaniela viděla ještě dnes," otočila se k pobočníkům, kteří naprosto netušili, kde začít, a tak se prostě rozpustili do prostoru.
,,Katy?" ozval se Becor a když se otočila, vzhlédl k vojákům, kteří postávali kolem. ,,Zakryjte si oči, chlapci," ušklíbl se, přitáhl si Katy blíž k sobě a zprudka ji s neochvějnou přesností políbil na ústa. Katy se mu usmála do rtů a zkřivila je do podobného úsměvu. Pořádně mu zabořila prsty do vlasů a její neuvěřitelně špatná nálada na chvilku zmizela. Po chvíli se odtrhla a cítila, jak ji pohladil po krku.
,,Jsem ráda, že jsi v pořádku a se mnou."
,,Já taky," usmál se a štípl ji do zadku. Katy jen protočila oči.
,,Chovej se disciplinovaně, jsem teď velitel ozbrojených sil." Becor se jen ušklíbl.
,,A zdaleka nejsi jediná. Ovšem, musím přiznat, že jsi rozhodně ta víc sexy."
,,Co tím chceš říct?"
,,Nic proti Martinovi, ale..." Katy se krátce zasmála. ,,Víš, měl bych nejspíš něco říct."
,,Nemusíš nic," ujistila ho Katy, nevěda, o co mu jde. ,,Nebo máš bokovku?" ušklíbla se.
,,Ne, to ne. Proč taky, když ty vystačíš nejméně za deset." Katy se zamyslela.
,,Vezmu to jako kompliment, ale..."
,,Katy?" přerušil ji Becor a pohladil ji po spánku. Počkal, dokud nezavře oči, a pak vydechl:
,,Miluju tě."

Peťuldas zmateně pobíhala labyrintem a bylo jí jasné, že je sama. Doufala, že alespoň Pet našla Liu a není teď sama, protože to pro někoho jako ona, nemuselo být zrovna mírumilovné místo a Lia jí mohla alespoň zaručit prozatimní ochranu. Než se k nim dostane Peťuldas.
,,Kdyby šly alespoň vidět hvězdy," zatrucovala Peťuldas a pohybem ramen se ujistila, že má na zádech luk. Nedaleko zapraštělo pár větviček. Všude kolem byla hrozivá tma a nebylo vidět ani na krok. Rychle se rozhlédla, jestli nezahlédne alespoň matně nějaký strom nebo větev a když ne, zaklela.
,,Dobře, improvizace. Co mám?" opatrně si položila všechny své věci ke kolenům, aby je tu všechny nezapomněla a cukla sebou, když nedaleko opět něco zapraštělo. Tentokrát blíž než minule. ,,Kruci... Co mám?" Snažila se chovat se racionálně a zachovat si chladné uvažování, ale s nepřítelem za zády, na kterého ani neviděla...
,,Trochu vody, deku, obvazy, mýdlo, luk, šípy, kožený pásek a samozřejmě halenu, kalhoty a boty. Hele! Křesadlo, díky Bohu. Dobře... takže, co by mohla být pochodeň?" Za zády jí zapraštělo tak hlasitě, že nebylo pochyb, že za chvilku dojde ke střetu. Další zapraštění přišlo asi metr před ní. ,,Sakra!" šáhla pro šíp, roztrhla si rukáv, obalila jím střelky a začala křesat. ,,Chytni, chytni, chytni. Ano!" zvolala, když se zadařilo a provizorní pochodeň vzplála mohutným plamenem, div Peťuldas nesežehla obočí.
,,A do prdele," odplivla si Peťuldas, když se konečně rozhlédla.
Všude kolem ní byla smečka vlků a zle na ni vrčela. Když se k nim přiblížila pochodní, aby je zahnala, poplašeně ucukli, ale za chvilku už zase byli na neúnosnou vzdálenost. Navíc se šíp stále vysmekal z pevného úchytu.
,,Kdo první?" vytasila dýku a výhrůžně jí mávla postupně před každým z vlků. ,,Nedívejte se na mě, jakobyste očekávali, že se vám sama naporcuju!" V tu chvíli na ni skočil první. Peťuldas upustila pochodeň a zabodla mu nůž až po jílec do krku. Vlk jen bezmocně zakňučel a spadl hned vedle ní. Peťuldas se okamžitě postavila a skolila další dva. Pochodeň nebezpečně dohořívala, a tak se rozhodla poslední dva skolit naráz.
Když se na ni oba dva vrhli, jednomu zabořila dohořívající pochodeň přímo do chřtánu a po druhém hodila dýku s takovou přesností, že ho až zastavila v letu a on odletěl mezi stromy. Zato ten, kterého chtěla skolit pochodní se jí nebezpečně zahryzl do ruky. Peťuldas zařvala a kopla ho vší silou do mrštného štíhlého těla.
Konečně odletěl ze skály dolů a ona si prohmátla poraněnou paži.
,,Sakra," zapálila si další šíp a opatrně si strhala zakrvácený rukáv a zahrabala ho do písku, aby nepřiváděl pozornost. ,,Někde bych tu měla mít obvazy..." Jenomže jednou rukou se hledalo dost špatně, a tak jí to zabralo dost času, než si vybalila, protože obvazy byly až na dně tlumoku. Peťuldas rychle ztrácela krev a cítila, že bledne. Polila si ruku trochou vody a rozkousla si ret, jak se nutila, aby nekřičela. Houpala se dopředu a dozadu, aby neupadla do bezvědomí a zuby a jednou rukou roztrhla šňůrku, která držela obvazy pohromadě. Ty se během chvilky rozpadly přímo před ní do prachu.
Navíc pochodeň začínala znovu hasnout.
,,Ještě chvíli vydrž, ano?" Rychle si začínala obvazovat ruku, ale neustále se jí smekaly zpocené ruce a ona se ohlížela do všech strany. Nakonec se jí podařilo si ruku převázat a pevně utáhnout, aby obvaz držel pevně na ruce. ,,Dobře," soustředila se na uzlík. Rychle se ho snažila utáhnout zuby, aby pořádně držel, když jí náhle pochodeň zhasla.
,,Do prdele..."

Lisa?

8. června 2010 v 18:20 | TePa |  Zprávy pro Vás od Autorky
Tak tady jsem jednou kreslila - vím, že to není nic moc, ale i tak :)

TePa
Lisa?