Duben 2010

Část třicátá první - Tam a tady

24. dubna 2010 v 22:55 | TePa |  Anne
Pro Maličkou, Mary-Anne a Pet;)

TePa

Erin bloumala chodbami Bradavického hradu a bezmyšlenkovitě mířila prostě přímo za nosem. Povzdechla si, zdálo se jí to jako měsíce, co byla Anne s Emettem pryč. A přitom to bylo jen pět dní. Anne psala co dva dny a Emett vůbec. Ne, že by se mu divila, možná ani neměl čas, jak naháněl jiné sukně. Popotáhla a zamrkala, když jí začaly pálit oči.
Čím víc se na to snažila nemyslet, tím to bylo horší. V noci se jí zdálo o hororových scénářích a příliš brzy - na její vkus - si začala myslet, že udělala chybu. Proč si, nána jedna, musela pořád dokola všechno srovnávat? Jakoby to někdy předtím dělala... Problém byl v tom, že Emett nebyl ani Jake ani Sam, dokonce ani Alex, do kterého byla zamilovaná až po uši. Emett byl někdo, koho začala brát vážněji než ostatní.
Bůhví, jestli to všechno bylo jen tím, že jednoduše zestárla tak o dva, tři roky. Nebo pouze tím, že začala pomýšlet na to, co bude po škole. I když jen okrajově. Najednou si připadala až moc dospělá. A to ona nikdy být nechtěla. Děti mají všechno lehčí. Všechno. A nemusejí řešit Emetta.
Zacházela zrovna za roh, když škobrtla o svou vlastní nohu a málem upadla. Přímo před ní se objevila dohola vyholená hlava jejího bývalého přítele z Mrzimoru. Zvedla tázavě obočí a přehmátla na knihách, které se jí nahromadily v ruce, ani nevěděla jak.
,,Nazdárek, Erinko."
,,Už dávno pro tebe nejsem Erinka, Alexi," sykla na něj, ale z místa se nehla.
,,Nemusíš hned vytahovat drápky."
,,Obávám se, že ano."
,,Je to dávno," zapřemýšlel a lehce se zamračil.
,,Možná, že je. Rozhodně si ale tehdy vypadal lépe."
,,Nelíbí se ti můj nový sestřih."
,,Ehm... ne," zpražila ho pohledem.
,,No jo. Moje úžasné vlasy, jak jsem často slýchal z nejedněch dívčích úst, mi předevčírem spálil Martin z druháku. A já nenašel žádné kouzlo na nápravu."
,,To ti taky nikdy nešlo."
,,Za to ty jsi vzor pečlivé studentky."
,,Do toho ti nic není. A kdybys laskavě dovolil, prošla bych na kolej."
,,Doprovodím tě, stejně mám stejnou cestu."
,,Dělej si, jak chceš," obešla ho a pokračovala v cestě.
,,Mimochodem, tento rok je pohár náš. Jsme ve skvělé formě."
,,Jako my každý rok. Ale my mám jedno velké plus." Alex si odfrkl.
,,Myslíš Pottera?" zavrčel.
,,Alexi, už si konečně uvědom, že to mají v krvi. Můžeš cvičit, jak chceš, můžeš zanedbávat své holky, jak chceš, ale lepší prostě nebudeš. James má větší talent."
,,Tak dost! Tohle nehodlám poslouchat!" sevřel ruce v pěst.
,,Nenutila jsem tě jít se mnou." Nahl se nad ni a přirazil ji zády ke zdi.
,,Ten tvůj Emett se brzy vrátí a já se obávám, že nemám chuť si hrát na férového bývalého přítele..!" Erin polkla.
,,Odkud jsi usoudil, že je můj?"
,,To není tvoje věc." Erin přimhouřila oči.
,,Myslíš?"
,,Jsem si tím naprosto jistý. Jen pamatuj na to, že už jsi viděla, co dovedu a Emettovi můžu přinejmenším udělat menší plastickou operaci."
,,Nevím, co je to plastická operace, ale zjistím si to! A až si to zjistím..!" přerušil ji hrubým políbením a když se odtrhl, Erin sebou zacukala a znechuceně se ušklíbla.
,,Uvidíme, jestli Emett pozná, co jsem udělal, až se vrátí."
,,Jsi nechutný, Alexi. Nechápu, jak jsem s tebou mohla chodit." Uchechtl se. ,,Vsaď se, že to zjistí. A pak tě zabije."
,,Tím bych si nebyl tak jistý."
,,Prosím?" zamračila se, ale její dušička se chvěla.
,,Znám historii toho tvého pana Longa," sjel ji pohledem.
,,Změnil se."
,,Jsem zvědav, jak dlouho si to hodláš namlouvat."
,,Jestli narážíš na to, že bych se k tobě vrátila..." Zbystřil. ,,...tak na to zapomeň."
,,Myslíš, že jsi chytrá, co, Erinko? Ale ty ještě ráda přiběhneš a odprosíš mě."
,,Tebe určitě."
,,Važ svá slova, Erin. Jednou jich budeš litovat," ušklíbl se a odpojil se od ní na schodech vedoucí k Mrzimorské společenské komnatě. Erin protočila oči a znervózněle polkla. Na jeho řečech bylo příliš pravdy. Příliš na její vkus.

Anne se rozesmála, když Emett začal velice zdařile poučovat profesorku Věštění z čísel o tom, že její teorie každého druhého čísla je naprosto k ničemu.
,,Paní profesorko, vy to možná nevidíte, ale až přijdu s Longovskou teorií třináctek, uvidíte hned, jak se vám bude počítat lépe."
,,To jsem ještě neviděla, aby mě nějaký student poučoval o tom, jak mám učit! Tady nejste v Bradavicích, očividně pane Longu," odsekla profesorka Krásnohůlek a založila si ruce na prsou.
,,Vím, že nejsem. Tam máme ale větší volnost a pokud najdeme lepší postup v tom, co děláme a vyjde nám to správně, nevidím důvod, proč bych měl ztrácet čas dvojičkovou teorií."
,,Myslíte si, že jste chytrý, pane Longu?" zrůžověla mladá profesorka a přeměřila si ho. Emett se opřel vedle ní o stěnu a ušklíbl se.
,,Možná trochu, profesorku. Sám sebe objektivně neposuzuju. Je to prý... jak to říká můj přítel Zabini?" otočil se na Briana, který stál opodál.
,,Pan Zabini nedávno tvrdil, že by to bylo příliš sebestředné, pane Longu."
,,Ach ano. Byl bych příliš sebestředný."
,,Tohle nebylo vtipné. Máte se ptát na mé učební metody, ne je zpochybňovat," snažila se mu nedívat do očí. Emett se vědoucně usmál.
,,Víte o tom, slečno Mattwesová, že kdyby jste si zašla k lékokouzelnici, aby vám odstranila oční vadu, mohla byste být i krásná?"
,,Nemůžu uvěřit svým uším, pane Longu!" zamračila se, ale bylo vidět, jak jí to zalichotilo. Anne se k ní otočila zády a zasmála se Jamesovi do náprsní kapsy. James sklonil hlavu a usmál se jí do vlasů.
,,Já svým očím," ušklíbl se na Briana, který to se zájmem pozoroval.
,,J-já... pane Longu!"
,,Máte manžela, slečno?"
,,Myslím, že bych měla odejít, řeknu někomu jinému, ať s vámi promluví. Nashle."
,,To doufám," neodpustil si ještě Emett, když se učitelka s nachem ve tváři vypařila. Jakmile zmizela, většina spolužáků mu ochotně zatleskala.
,,Děkuji všem! Děkuji! S dotazy se obraťte na mého pobočníka Zabiniho." Brian se jen uklonil a Emett ho poplácal po rameni.
,,Dobrá práce," poznamenal mladý Zabini a poslal svého kamaráda do houfu obdivovatelek.
,,Dámy, dámy!" bylo slyšet uprostřed všeho štěbetání Emettův hlas. ,,Dnes ne, jsem unavený." Ozvalo se hromadné zklamání, a pak se Emett prodral ven. Vypadl přímo před Anne, která už se od Jamese odtáhla a usmála se na něj.
,,Dík, žes nám zařídil poslední volné odpoledne."
,,Není zač, tyhle Krásnohůlské učitelky v životě neviděli muže, nedivím se, že ze mě padají, když jsou na omdlení i ty, co mě potkávají denně," ušklíbl se. ,,V Kruvalu jsem za to moc nezapůsobil. Tam jsem se musel dokonce i snažit," potřásl neuvěřitelně hlavou. ,,Nějaké zprávy z Bradavic?" zeptal se pak tišeji. Anne se usmála, šáhla do své příruční tašky a podala mu dopisy od Erin.
,,Přečti si to sám." Zamračil se, a pak si povzdechl.
,,Ty to asi víš, co?" James taktně odbruslil pryč.
,,Nevím, co bych měla vědět. Ty ano?" podívala se na něj. Usmál se.
,,Dík, Ann," schoval si dopisy pod košili a protáhl se. ,,Myslím, že se půjdu najíst," řekl schválně hlasitě a okamžitě se za ním do školy hrnula celá banda holek. Anne se lehce usmála a otočila se na Jamese.
,,Co bys měla vědět?" zeptal se hned.
,,Nebuď zvědavý, tohle navíc ani nemůžu říct, slíbila jsem to." Usmál se a objal ji kolem pasu.
,,Tak fajn."
,,Stejně se mi po Erin stýská. Jistě se tam cítí sama. Nechápu, co z téhle Objížďky škol máme."
,,Zábavu?" usmál se James.
,,Možná, to je ale tak to jediné. Myslela jsem, že se něco naučíme."
,,Ty by ses taky jen učila, lásko," zasmál se a prohmátl si krk.
,,Co je?"
,,Z těch postelí v Kruvalu mám asi bloklý krk."
,,To mě mrzí," potlačila smích Anne.
,,Hej, co je na tom k smíchu?"
,,Chudáčku maličký, ono tě to tak trápí."
,,Hej!" zasmál se a hmátl po ní, ale uhla.
,,Poplač si, no..." Tentokrát ji uchopil velmi zdárně a přitáhl si ji k sobě.
,,No počkej, ty hádě jedno rozverné. Však já tě naučím chovat se uctivě."
,,Vážně?" zamrkala.
,,Jistě a ta vaše očka na mě neplatí, máte dost rozeklaný jazýček."
,,Nikdo vás nenutil ho zkoumat," usmála se a hrábla mu do vlasů. Usmál se k ní nazpátek, naklonil se a spojil jejich rty v něžném táhlém polibku. Odtáhla se. ,,Vidím, že se k tomu vážně nemáte."
,,Bojím se, že by mě hádě uštklo."
,,To není vyloučeno," usmála se Anne a objala ho kolem krku.
,,Zdá se mi ale, jakoby mě samo vybízelo."
,,Máte podivné sny, mladý muži."
,,Mívám jich teď pomálu, když se mi jeden splnil a já si vás uvázal na krk." Vyplázla na něj jazyk. ,,Abych vám ten jazyk neukousl, hádě."
,,To bych vám neradila," usmála se a vyplázla ho znovu.
,,Zdá se mi to, nebo mě provokujete," naklonil se k ní a nosem jí přejel přes tváře a nos až k pravému uchu. Spokojeně zavrněla a zavřela oči.
,,Možná, ale jen trochu." Usmál se, odhrnul jí pramínek vlasů z obličeje, který jí vězel na rtech a sklonil se k nim. Vzdechla a jemně mu zaryla konečky prstů do ramen.
,,Možná to odložíme," ušklíbl se, ale Anne otevřela oči a přitáhla si ho sama.
,,Na to zapomeň." Políbila ho v prostém návalu touhy opět ucítit zamrazení, chtěla, aby jí opět naskočila husí kůže, aby ho cítila tak blízko, jak jen v dané chvíli může. Otevřela ústa a cítila, jak jí ovanul jeho horký dech, cítily jeho rty a netoužila po ničem jiném, než aby nepřestával... Aby nikdy nepřestal a aby to tak bylo napořád...

Zpátky...

18. dubna 2010 v 0:01 | TePa |  Ty z Vrangy
Galena až překvapilo, jak se cítí po probuzení svěží. Nepociťoval žádnou únavu a doufal, že to není tím, že prospal tři dny. Rychle pobalil deky, přehodil je svému koni přes zadek a vyskočil na něj. Mířil lesem tak potichu, jak to jen šlo, aby si ho všimlo co nejméně zvířat a hlavně hlídek, které by ho mohly zdržet nepříjemným a hlavně nedůležitým dotazováním.
S překvapením asi dvě hodiny po poledni shledal, že stojí před branou do města. Byla ohromně vyřezávaná a stoupala do výšky několika metrů. Končila zapuštěná do zděných hradeb s baštami a hlídkami, ze kterých viděl vlát vlajky krále Lesů. Povzdechl si. Konečně byl u konce cesty. Trvalo to déle, než plánoval a než čeho byl schopen, ale byl rád, že tu stojí před branou k vysvobození. Snad.
Představil si Katy, jak mu právě uštědřuje obrovskou facku za to, že nejede dovnitř a kecá nesmysly. Ušklíbl se, seskočil z koně a zaklepal na obrovské dveře.
,,Co jsi zač?" ozval se hromový hlas asi dvoumetrového chlapa z hradeb.
,,Jsem Galen z Vrangy. A přijel jsem za princeznou Vandou." Onen chlap se ušklíbl.
,,To ti nezávidím, chlape," zasmál se. Galen se ušklíbl. ,,Ale dovnitř tě nepustím."
,,Cože? Proč proboha?"
,,Protože je válka, jestli jsi o tom náhodou neslyšel."
,,A to tě nenapadlo, že tu možná jedu právě proto?"
,,Do toho mi nic není."
,,Tak mi ji sem doveď, potřebuju s ní stejně jen mluvit." Ten nahoře zapřemýšlel.
,,Nejspíš by si mi stejně v noci přelezl hradby, co? Ještěrko... Tak tu počkej, uvidím, co se dá dělat..." Galen se zasmál a vytáhl si z tlumoku kousek chleba.
Netrvalo to snad ani pět minut a Galen uslyšel Vandin příchod dřív, než ji uviděl.
,,Ty pitomče! Mám důležitější věci na práci, než se zaobírat nějakým žebrákem, který zabloudí... a... Galen? Co chceš?"
,,Vypadáš dobře a zníš pořád stejně," ušklíbl se.
,,Co chceš?" zopakovala. ,,Nemám čas se s tebou vybavovat!"
,,Potřebuju pomoc," vytáhl si zpod haleny pergamen, který mu Katy strčila do ruky a zamával jím nad hlavou. Povzdechla si.
,,Tak pojď dovnitř," luskla prsty a obrovská mohutná brána se začala pomalu otevírat. Sotva se otevřely na skulinku, aby se jimi protáhl Galen se svým koněm a Vanda je opět nechala zabouchnout. Stála před ním v oškubaných věcech, které jistě dlouho nepřevlékala, na tváři měla pár vrásek navíc a právě si protírala oči, aby zůstala bdělá.
,,Nechceš si nejdřív odpočinout?"
,,Ne, díky, vyspal jsem se přes noc. Zato ty bys to potřebovala."
,,Nebránila bych se tomu, kdyby tu nebylo tolik práce. Takže," napřáhla ruku, aby jí do ní mohl vložit pergamen, roztáhla ho a se zamračením přečetla. ,,Chci, aby sis uvědomil, že jsem s Nathanielem nemluvila už pěkně dlouho, netuším, jestli je ještě naživu a jestli mě bude chtít poslouchat."
,,A zkusila bys to, prosím? Jsme vážně v háji a plně se obracíme na tuhle možnost. Ty jediná nás můžeš zachránit." Ušklíbla se.
,,Něco podobného slýchám celý měsíc v kuse." Galen pokrčil rameny.
,,Asi na tom něco bude."
,,Tak pojď, zkusíme to hned." Galen se otáčel a hledal stáje. ,,Předpokládám, že to spěchá, tak tu nestůj jak tvrdé y."
,,Promiň," uvázal si koně hned u hradeb a doběhl Vandu, která se mu už pomalu ztrácela za rohem.
,,... vážně nevím."
,,Stačí mi pokus," navázal Galen, který netušil, o čem to mluví, tak to aspoň zkusil.
,,Vždyť ano," povzdechla si, otevřela nějaké dveře na pravo a vtáhla ho dovnitř. Všude byla tma jako v pytli, jen úplně naproti stály svíčky, které tvořily dokonalý pentagram. Odolal nutkání si odplivnout, když viděl čarodějné náčiní a dále následoval Vandu.
Ta se postavila před pentagram, rozpažila ruce a vykřikla jedno jediné slovo. Ruce se jí chvěly vysílením, když se náhle přímo uprostřed pentagramu zjevil Nathaniel. Byl notně od krve, byl celý šedý, pobledlý, s vlasy rozcuchanými a pláštěm se ani neobtěžoval. Opřel se o hůl a zvedl hlavu k Vandě.
,,Už jsem si myslel, že se neozveš," zasípal a odkašlal si.
,,Jsi v pořádku?"
,,Zatím ještě žiju. Co potřebuješ?"
,,Já vlastně nic. Galen by s tebou potřeboval mluvit." Nathaniel se zatvářil lehce ublíženě a shlédl na Galena. Ten stál a nic neříkal. Nakonec si čaroděj odkašlal a gestem ho vybídl, ať mluví.
,,Jsme v háji."
,,To my taky," ušklíbl se Nathaniel.
,,Jenže my můžeme každým dnem zemřít, zato vy byste se jistě den bez jednoho čaroděje obešli. Ne?" Galen proklínal, že místo na hodiny taktiky a diplomacie chodil za kuchtičkami a rozhodně ne proto, aby se něco naučil. I když...
,,Možná. Kam míříš?"
,,Potřebuju tvoji pomoc."
,,Máte Tepu. Buďte rádi, že jsem ji nevzal s sebou."
,,Ta je na pokraji zroucení."
,,Proboha, vytahovala vás snad odněkud?"
,,Vlastně ano. Vytvořila obrovský štít a Katy mi nedávno poslala po sokolovi zprávu, že se přesunuli na jiné místo, abych je pak našel. Nutně potřebuju něčí pomoc. A to nejlépe tvou."
,,Promiň, příteli, ale obávám se, že beze mě válku prohrajeme."
,,My taky." Galen zuřivě přemýšlel.
,,Dobře, co takhle něco takového: Přemístíš nás tam hned teď, posílíš Tep a vrátíš se zpátky. Když už nic jiného, aspoň trochu pomůžeš. A mě tam můžeš nechat," pokrčil rameny. Nathaniel si zkousl ret a podíval se na Vandu.
,,Co je?" ozvala se.
,,Musíš mi pomoct z pentagramu, ty jsi mě volala," zabručel zklamaně a chytil ji za ruku, když se pro něj natahovala. Rychle ho protáhla ven z ozářeného svíčkami lemovaného pentagramu a pustila jej až byl v pořádku venku.
,,Díky," vydechl Galen. Nathaniel kývl a chytil ho za loket.
,,Počkej," zarazila ho Vanda, když se chtěl přemístit. S nadějí zvedl hlavu.
,,Nechci tě nutit do něčeho, co nechceš, Vando. Pořád máš čas na rozmyšlenou." Zvedla hlavu a zašmátrala v kapse. Galen se nechápavě zamračil a nervózně přešlapoval. Jen ztráceli čas. Konečně se svíčky rozsvítily trochu víc a Galen nepochybovala o tom, že to ten zatracený mág způsobil jen svou náladou, a on spatřil prstýnek. Drobný, stříbrný se zeleným kamínkem uprostřed. Vyvalil oči a přinutil se zavřít pusu. ,,Dobrá," napřáhl ruku a pobledl snad ještě víc než dosud. Zavřel oči a očekával, že mu prstýnek vrátí. Namísto toho Galen shledával, že je Vanda možná trochu i romantik. Pokud to u někoho jako je ona bylo možné, ušklíbl se v duchu.
,,Blázne," natáhla si ho na prst a sledovala, jak se kamínek zableskl. V tu ránu Nathanielem projela neviditelná energie, která ho přinutila otevřít oči. Vzhlédl a Galen otevřel pusu. Tohle už prostě nepobíral. Celý nabral normální barvu, dokonce se i úplně napřímil a hůl sevřel pořádně. Vypadal vlastně jakoby se právě pořádně vyspal. Pustil Galena, nahl se k Vandě a Galen se odvrátil. Tohle bylo hezké jen z pohledu, když on někoho takhle líbal. Tohle fakt nešlo.
,,Mohli bychom..?" zeptal se nenápadně.
,,Jasně," přikývl Nathaniel s úsměvem, rychle ho uchopil za paži, strčil do něj a... Z hlasitým žuchnutím se Galen objevil přímo před nějaký stanem a mnul si naražený zadek.
,,Au. Příště bych uvítal jemnější zacházení."
,,Promiň," ušklíbl se Nathaniel. ,,Kde je Tepa?"
,,Jak to mám, krucinál, vědět, ty blázne?" zahýkal a pomalu se poskládal do polohy stojmo.
,,Fajn, jdu ji hledat."
,,Jdi si kam chceš," ušklíbl se a oprášil si kabát.
,,Galene?!" ozval se za ním Katyin hlas.
,,Potěš koště," povzdechl si, nahodil úsměv "Já jsem tady šéf" a otočil se. ,,Taky tě rád vidím, Kat."
,,Kde se zatraceně flákáš? Co to má být? Kde jsi byl, kde máš všechny věci, koně a posilu?"
,,Trošku jsem se do toho zamotal, Katy, víš..."
,,Galene, jestli nic nemáš, uškrtím tě!" vrhla se k němu Katy.
,,Klídek," zamračil se. Katy polkla další přísun nadávek a nechala ho pokračovat. ,,Mám Nathaniela. Šel hledat Tepu, jasný?"
,,Kde ses tak vlekl, proboha?"
,,Cestoval jsem. A měl jsem taky dost problémy, jasné?"
,,Tvoje osobní problémy mě vůbec nezajímají. Tys tu nebyl a neorganizoval to tady!"
,,Dobře, dobře. Běž si vybít zlost raději na někom jiném, protože já ti bubínky neobětuju, jasný?"
,,Nebudu ti vybíjet zuby, lámat kosti nebo mlátit hlavou o zem, budeme tě ještě potřebovat, ale přísahám, že jestli lžeš, napíchnu tě na první kopí a nechám stát pro výstrahu čelem k nepříteli."
,,Dík, Katy, teď neusnu," ušklíbl se Galen, Katy se přemohla a odešla za Tepou. ,,Stýskalo se tu vůbec někomu?" povzdechl si.
,,Galene!!!" ozval se hřmotně Becor a Galen se otočil.
,,No konečně nějaká přátelská duše!" zaradoval se, i když Becor vypadal notně unaveně, stejně byl rád, že ho vidí.
,,Copak? Katy tě nepřivítala s otevřenou náručí?"
,,Ne, asi bys s tím měl něco udělat," ušklíbl se Galen a Becor se od srdce zasmál.
,,Chlape, chyběls tu. Bez tebe tu je málo vtipu a víc vážnosti. Ještěže jsi zpátky."
,,Díky."
,,A..?"
,,Jo, je tu i Nathaniel, asi teď mluví s Tepou."
,,Dobře, nejspíš bych ho měl pohledat. Pokecáme později, jasné?"
,,Jasně," zasmál se Galen a Becor ho naposledy poplácal po zádech. Pak odešel a Galen si povzdechl. ,,Aspoň, že jsem nemusel vážit další cestu a Nathaniel ovládá přemisťování." Zkontroloval si pro jistotu obsah kalhot a když bylo všechno v pořádku oddechl si. Na chvilku si tak docela nebyl jistý, jestli nedošlo k odštěpení.

Nikdy se neprobudit...

16. dubna 2010 v 21:33 | TePa |  Ty z Vrangy
Pro Kat, pro koho jiného? :D

TePa

Tepa se asi posté prohnula v zádech a po čele jí stékala další kapička studeného potu. Byla vysílená, ale tohle bylo moc. Martin se přemýšlivě zamračil a potlačil chuť prásknout se přes ruku, která se snažila něco udělat. Nejspíš nějakou blbost. V téhle situaci byl naprosto zbytečný i Becor. V téhle situaci záleželo pouze na Tepě.
Otočil se směrem ke vchodu do stanu, který si nakonec musel postavit sám a spatřil v něm nervózně přešlapujícího poddůstojníka.
,,Ano?" postavil se promnul si unavené oči. Zamrkal a vzhlédl.
,,Chce s vámi mluvit, Katy." Potlačil námitky, otočil se k Tepě a chytil poddůstojníka za kabátec. Zatvářil se vyděšeně, ale jeho pohledu neuhl.
,,Nehni se od ní ani na krok a nikoho k ní nepusť. Rozuměl jsi?" Shlédl dolů k Tepě a pokl. ,,Rozuměl jsi?"
,,Ehm... ano, pane," přikývl odevzdaně a Martin ho pustil.
,,Dobře, brzy se vrátím," vyšel ven na čerstvý vzduch a zabočil vpravo mezi stany, které patřily hlavním velitelům téhle směšné armádičky. Jen tyhle a pár dalších se stačilo postavit. Zranění leželi v provizorní ozdravovně, kterou Martin taky musel postavit, zatímco Katy kdesi pobíhala a shromážďovala armádu, rozdělovala úkoly a bůhvíco ještě.
Docela ho štvalo, že se nestará o morálku a snaží se jen o pořádek. Vtrhl do stanu jako velká voda a všiml si, že se tam již o něčem diskutuje. V rohu spal Becor s obrovským šrámem přes obočí, naproti vchodu se mračila Katy a kapitán cosi mumlal, když si všiml, že vstoupil.
,,Martine."
,,Pane," sklonil hlavu a zadíval se na Katy, která mu pohled neopětovala.
,,Máme problém." Martin se zadíval na Becora. ,,Tenhle ne, i když to s tím souvisí."
,,Tak co?"
,,Ukázalo se, že nepřítel poslal předvoj. Naši zvědové viděli jen polovinu tábora, která se skutečně utábořila. Mí zvědové potvrdili, že na půl dne od nás je kavalerie. A není malá." Martin se střetl s Katyiným pohledem a překvapilo ho, že není naštvaný. Povzdechl si.
,,Možná jsi s tím táborem měla pravdu, Katy."
,,Neměla," zavrtěla hlavou Katy. ,,Kdybych je bývala nutila stavět tábory, teď by stále byli vzhůru a nenabírali by energii. Udělala jsem chybu. A když ji udělám, přiznám si ji," přikývla k němu. ,,Ještěže jsi vždycky poblíž, abys mě uzemnil," ušklíbla se.
,,Ehm... není zač," nechápal tak trochu Martin a pousmál se. ,,Takže budeme dělat co?"
,,Připravíme se," řekl prostě kapitán. ,,Budeme muset postavit barikády z čeho se dá... Hlavně asi ze dřeva, toho tu vidím nejvíc. Vy se postaráte o výcvik těch, co to ještě potřebují a ano, vzbuďte Tepu, budeme ji potřebovat." Martinovi skoro zaskočilo, ale jako první se ozvala Katy:
,,To nebude možné."
,,Musí," upřel na ni kapitán svůj pronikavý pohled.
,,Ani náhodou. Je vyčerpaná a vyřízená. Potřebovali bychom někoho, kdo by do ní nechal proudit trochu energie... a pro ty jel Galen. Bůhví, jestli nás vůbec najde..," opětovala jeho pohled Katy.
,,Potřebujeme ji, Katy, nemáme na výběr. Bez ní jsme ztracení už teď."
,,Poslyšte, ona se teprve před několika týdny proměnila do svého těla. Chápete, co to znamená?"
,,Jistě."
,,Obávám se, že ne. Můžete být rád, že jste ještě živý, protože za to může ona. Vyždímala ze sebe všechno... pro tohle!" Katy zuřila. Netušila, kde se v ní ta slova brala, ale plynula jí z úst a nedokázala je zastavit. Martin ji chytil za ruku a poslal ji za sebe.
,,Opravdu se obávám, že to nebude možné." Kapitán na něj upřel prosebný pohled.
,,Nežádal bych o to, kdyby to nebylo akutní a ty to víš, Martine. Zatraceně," odplivl si. ,,Mě se to přeci taky nelíbí, vím, co pro nás udělala a že si odpočinek zaslouží."
,,Bezvědomí," přerušil jej Martin.
,,To je jedno. Prostě... Jsme v bezvýchodné situaci a dál už couvnout nemůžeme. Uvědomuješ si to? Pevnost je v rozpadu, neopravíme ji ani nápad. Musíme být tady. A to není dobře. To zatraceně vůbec není dobře!"
,,To moc dobře vím, ale nemůžu to při vší dobrotě udělat. Je naprosto vyčerpaná! Může ji to zabít!" rozhořčil se Martin.
,,Tady se nedá ani trpět," postěžoval si tiše z rohu Becor. Katy sebou cukla a podívala se na něj.
,,Jak je ti?" Martin se podivil, že Katyin hlas dokáže znít tak jemně.
,,Bídně," chytil se za hlavu a chystal se posadit. Katy u něj byla v jednom krátkém okamžiku a přimáčka ho zpátky do židle.
,,Nehýbej se." Ušklíbl se.
,,Ahoj, Katy, tebe už jsem dneska myslím slyšel," řekl a jeho hlas zněl přiopile.
,,Odvedu tě, musíš se prospat. Tak pojď, pomalu," zachrčela, když ho podepřela v podpaží a pomalu ho zvedla. ,,Ty snad vážíš tunu."
,,Plus mínus. Vím, trapný vtip," ušklíbl se a společně zmizeli za krempou stanu.
,,Zpátky k Tep," ozval se kapitán, když se Martin až příliš dlouho přemýšlivě díval na východ ze stanu. Zamrkal a otočil se zpátky čelem ke svému kapitánovi.
,,Ano?"
,,Martine," položil mu ruku na rameno. ,,Nikdy bych o to nežádal, vždyť mě znáš. Ale tohle mi přijde jako už tak dost bezvýchodná situace. Je to Katyina sestra, ta by se do toho nedala nikdy, ale očekával jsem, že aspoň ty projevíš trochu pochopení."
,,Chcete pochopení? Já ho mám. Nechtěl bych být na vašem místě, to nikdy. Ale nemůžu zabít někoho, kdo ani neví..," nedokončil, polkl a potřásl hlavou. ,,Nemůžu jí to udělat."
,,Ale..."
,,Vy mě asi nechápete. Ona už jednou zemřela. Vlastně jen napůl. Ale pokud zemře podruhé, nebude už žádná šance, že bych s ní kdy mluvil nebo ji viděl. Chápete? Bude pokračovat dál a to..."
,,Martine..," chtěl se zeptat kapitán, ale Martin ho opět přerušil:
,,Zkusím to, ale doufám, že vám tahle krátká přehlídka stačila k tomu, aby vám došlo, že pokud se něco pokazí, se mnou už nikdy nemůžete počítat. Přinejmenším," zablýsklo se mu v očích a spěšně vyšel ze stanu. Kapitán si prohrábl prošedivělé vlasy a zamrkal.
,,To poslední, co se nám tu hodí, je další zamilovaný pár. Čím to jen kruci je, že neštěstí ji tolik přitahuje? Neštěstí a nebezpečí," pomyslel si a rozvzpomněl se na jednu dívku. Tehdy to všechno bylo jinak. Ale teď to už jinak nešlo. Už ne.

Galen zakopl a únavou spadl přímo na svou deku, kterou si stihl rozložit ještě předtím, než spadl. Jeho kůň stál nedaleko a v klidu se pásl. Poté, co ho Galen vyhřebelcoval jak jen to šlo, mu nic nechybělo a jen doplňoval energii. Galen usnul vyčerpáním. Nezastavil se celou noc a celý den a teď už prostě nemohl dál. Byl už skoro u cíle své cesty, ležel na okraji Lesů, ale nemohl se donutit zvednout a pokračovat.
Sotva zavřel oči, promítly se mu události minulého dne a dalšího minulého dne a dalších a dalších dní, až se dopracoval k Pet v nádherných rudých šatech. Nedokázal uvěřit tomu, že si ji dokáže vybavit - zvlášť teď, kdy byl na umření - ale bylo to tak a on je učinil chabý pokus o sevření jílce svého meče. Bylo to na nic. Neměl ani trochu síly. Doufal jen, že tu neprospí týden.
Načasoval si svůj "budík", který mu vězel v hlavě a usínal za míhajících se obrázků Pet.

,,Galene... Galene, prosím, mluv se mnou! Jsi v pořádku? Co je ti?" Někdo jím prudce zatřásl, až ho donutil otevřít oči. Přímo před ním klečela Petlysa a ztěžka a úlevně dosedla na paty. ,,Hrozivě jsi mě vyděsil, měla jsem o tebe strach."
,,Pet? Zas mám nějaký sen?" zarazil se. Mohl s ní mluvit? ,,Nemohl jsem se ani pohnout, jak to, že se cítím tak dobře?"
,,Protože jsi ve snu," usmála se. ,,Tohle je má nová schopnost, nevím, jestli jsem ti o ní říkala. Umím se zjevit ve snu a vyvolat sen."
,,Aaha, tak už to chápu."
,,Kde jsi? Kolem tebe není postel ani stan." Přinutil se posadit se a nemohl z ní spustit zrak.
,,Můžu se tě dotknout?" Šťastně přikývla. Zvedl ruku a pohladil ji po rameni. Opravdu to šlo! Chtělo se mu tančit radostí. ,,Jak to?"
,,Trošku jsem cvičila," usmála se a chytla jej za hřbet ruku, která jí zůstala vězet na lokti. ,,Tak kde jsi?"
,,Katy mě poslala pro pomoc. Mají potíže."
,,Vypadáš unaveně," zadívala se na něj. Poposedl si, aby k ní byl blíž a naklonil se, aby vdechl vůni jejích vlasů. Nevoněly nic moc, ale pořád to byla Pet. A to bylo víc, než doufal.
,,Jel jsem celý den a celou noc a jedl jsem jen jednou," přiznal a vpletl jí druhou ruku do vlasů. Usmála se.
,,Co to děláš? Nebyls to ty, kdo mi navrhl přátelství?"
,,Doufal jsem, že si na to nevzpomeneš," podíval se jí do očí. Do těch nádherných modrozelených očí, které neviděl tak zatraceně dlouho. ,,Skoro bych uvěřil, že tohle všechno je skutečné."
,,I sny někdy mohou být skutečné," usmála se. ,,Vzpomínám si, ale klidně na to zapomenu." Galen cítil, jak mu celým tělem prostupuje napětí a najednou se snažil to všechno potlačit, až zavřel oči. ,,Děje se něco?" polekala se.
,,Strašně dlouho jsem tě neviděl," odpověděl vyhýbavě a zkousl si ret.
,,Chybíš mi," povzdechla si.
,,Jsi teď tady, se mnou?"
,,Samozřejmě," usmála se, jakoby to bylo jasné a pohladila jej po tváři.
,,Myslím... doopravdy? Jakobychom se sešli na nějakém tajném místě? Jako lidé?"
,,Myslím, že jako normální lidé ne, jen jsem zařídila, aby se setkaly duše, víc udělat nemůžu," posmutněla.
,,I tohle je víc, než jsem myslel, že bude možné dřív, než za rok."
,,Stejně je to příliš málo." Galen ji chytil v týle a přitáhl si ji k sobě blíž. Cítil, jak se jí zrychluje dech a jak mu vyplašeně ovívá obličej.
,,Bojíš se?" usmál se. ,,To je roztomilé."
,,Čeho bych se měla bát?" Vědoucně se usmál.
,,Třeba mě."
,,Nevím proč. Kdykoliv tohle všechno můžu přerušit." Zatvářil se trochu zděšeně, přitáhl si ji blíž a ráz na ráz cítil, jak se mu chvěje v náručí, jak v jeho náručí ochabuje a hlavně jak nádherně chutnají její rty. Zatočila se mu hlava a rozbušilo srdce, přičemž se jeho chlapskost začala projevovat až přiliš. Přitáhl si ji blíž a prohloubil polibek. Cítil, jak ho roztřeseně a zdrázavě opětuje a zajela mu prsty do vlasů. Vsál její spodní ret do úst, znovu jej propustil a políbil.
Najednou se od něj odtrhla. Ale až příliš prudce. Nechápal to.
,,Pet."
,,Znovu přijdu, slibuji." S tím mu zmizela z očí a on se s hlasitým zakašláním...

... probudil...

Trošku jsem pohledala :)

16. dubna 2010 v 17:57 | TePa, Elostirion |  Zprávy pro Vás od Autorky
Nazdárek,
dneska jsem se měla mizerně, tak jsem se podívala na stránky Elostirion (Neyi), která mi kreslila obrázky k povídkám: Eillen a Chloë, no a taky k Vranze. Moc a moc jí děkuji :)

TePa

Na karnevalu :)
Více v galerii :)

Část třicátá - Loučení

16. dubna 2010 v 17:09 | TePa |  Anne
Jedna spojovací ;) :) Pro maličkou a ty, kteří mě, doufám, příliš brzy neopustí ;) :)

TePa

Z Objížďky škol se stala velice rychle všeobecná událost. O ničem jiném se celé dopoledne nemluvilo a ti, co nejeli, měli spoustu práce s tím, aby opravili svoje foťáky a cpali je těm, co jeli. Problém byl v tom, že Anne už od rána pořádně nejedla, Erin odmítala jít na snídani a když se ji Anne konečně podařilo dostat do učebny Obrany proti černé magii, stejně to nemělo žádný valný výsledek.
,,Budeš dneska mluvit?" ozvala se Anne a už neměla nervy, když se stále musela dívat, jak se Erin tváří vyhýbavě a neurčitě. Pokrčila rameny a Ann měla co dělat, aby z ní nevytřásla duši. ,,Tak poslyš, Erin, tím, že se takhle chováš mi moc nepomáháš. Chtěla jsem se ti omluvit, že jsem na tebe tak vyjela a taky jsem ti chtěla říct, že jsem byla u Gonnagalky a přemlouvala jsem ji, ať tě pustí, ale nepustí."
,,Ale stejně si myslíš, že má pravdu, ne?" Anne se zamračila.
,,A ty najednou víš úplně všechno nejlépe, že?" zlobila se. Pak si povzdechla. ,,Nechtěla jsem křičet, ale vážně mě mrzí, když mi vůbec nic neříkáš. Tak mi pověz, co je špatně a co se děje. Svým mlčením mi akorát vyvoláváš záchvaty vzteku."
,,Promiň."
,,Špatně, to jsem slyšet nechtěla," posadila se na lavici Anne - byla přestávka a do zazvonění ještě daleko.
,,Vážně to musíme řešit tady v učebně?"
,,Máme to snad řešit na záchodech, kde nás každý uslyší? Tady to v tom hluku zanikne."
,,Fajn. Měla jsem takový menší rozhovor s Emettem."
,,Aaaha," přikývla Anne. ,,A kvůli tomu s tebou není řeč?"
,,Nějak tak," pokrčila rameny Erin.
,,A k čemu jste dospěli?"
,,Řekla jsem mu, že se má rozhodnout."
,,Mezi..?" tahala to z ní Anne jako z chlupaté deky.
,,Mezi mnou a rodinou."
,,Tak to je špatné," zasyčela potichu Anne.
,,Proč?" podivila se Erin a zamračila se. ,,Měla jsem mu říct, že to, jak se scházíme je v pohodě? Nemluvíme spolu, protože oba moc dobře víme, že by časem padlo téma jeho rodiny a že..," potřásla hlavou. ,,Je mi jedno, jestli je to špatné. Chci toho snad hodně, aby se rozhodl?"
,,Je to jeho rodina, Erin. To není jako rozhodování, jestli chce tuhle nebo tuhle holku. Chápeš?" Erin si povzdechla.
,,A co jiného jsem mohla dělat?"
,,To je taky pravda," zamyslela se Anne. ,,A nakonec... je to tvoje věc."
,,Hm," přisvědčila Erin a zapadla ještě hlouběji do lavice, když se ve třídě objevil Emett a vydatně si promnul víčka. Asi toho moc nenaspal. Když procházel kolem, hodil významný pohled jak po Anne tak po Erin a zapadl do lavice daleko za nimi. ,,Super," utrousila nabručeně Erin, vytáhla učebnici a zabořila do ní nos.
A Anne bylo jasné, že ne proto, aby se učila.

,,Budeš mi chybět, Anne," popotáhla Erin a neobratně si kapesníkem setřela slzu.
,,Vždyť ty mě taky, Erin. Ale nejedu tam napořád," mrkla na kamarádku Anne povzbudivě se usmála.
,,No to doufám," potáhla znovu Erin a vrhla se Anne do náruče.
,,Echrch, dusíš mě Erin," zasmála se Anne, ale Erin ji nepustila.
,,Tak mi aspoň piš."
,,Jasně, kdykoliv bude volná chvíle."
,,Fajn," utřela si nos do rukávu Erin a konečně ji pustila. ,,Tak už běž, zbytečně tě zdržuju."
,,Ahoj."
,,Ahoj," usmála se Erin a znovu si otřela oči. Anne se otočila zády a utekla k Jamesovi, který ji políbil do vlasů a něco zašeptal. Erin odtáhla kapesník z očí a zamžourala do světla, aby zjistila, kdo to před ní stojí.
,,Eme-tte?" zaštkala nad přívalem nových slz, které se snažila všemožnými způsoby potlačit.
,,Přišel jsem se rozloučit, Erin."
,,Jsi si jistý? Takhle si nás může někdo všimnout."
,,Odjíždím od tebe, Erin. Nevím, na jak dlouho..."
,,A?" nechápala Erin.
,,Takže mi je fuk, jestli mě momentálně někdo vidí," doplnil a zacukal sebou, jakoby řekl sprosté slovo. Tohle mu vážně nikdy nešlo. Erin dál mlčela a čekala, jestli bude pokračovat.
,,Tak trochu jsem přemýšlel, víš, a příliš jsem toho nenaspal. Je to těžké, to jsem ti chtěl říct. Hodně těžké. A ačkoliv svojí rodinu nemám moc v lásce, je to pořád moje rodina. Doufal jsem, že mezi holkou a rodinou se nikdy nebudu muset rozhodovat..."
,,Mrzí mě, že na tebe tak tlačím, ale..."
,,Rozhodně to není něco, co ti můžu zazlívat," ohlédl se přes rameno, prolétl očima dav, a pak se sklonil a krátce ji políbil na ústa. ,,Měj se."
,,A-ahoj," zavzlykala Erin a proklínala své slzné přehrady, které nedokázaly svůj obsah skrýt a jejich nápor vydržet. Sledovala, jak jeden po druhém mizí v přemisťování a buď s hlasitým prásk, nadáváním nebo prostě jen potichu. Otočila se k tomu všemu zády a zmizela v hradě. Jen, ať tam nejsou příliš dlouho...

Část dvacátá devátá - Rozhovor

4. dubna 2010 v 0:30 | TePa |  Anne
Další krátká pro Maličkou, aby to má maličkost trochu vyrovnala a udělala jí radost :) Ne jen jí ;)

TePa

Erin šla chodbou a celá unavená z tréninku ani neviděla, že se před ní objevil Emett. Zívla si a prošla kolem něj, aniž by o něj zavadila pohledem. Otevřela dveře od přístěnku a beze slova dovnitř položila koště. Když zavírala, dveře začaly zlobit a odmítaly se zavřít. Kopla do nich, ale ani to nepomohlo a ony se znovu se zavrzáním začaly otevírat.
,,Erin?" ozval se Emett, který celou dobu stál poblíž a čekal, až si ho Erin všimne.
,,Nejdou mi zavřít dveře," řekla v odpověď a otočila se k němu čelem. Emett se nechápavě zamračil, ale přešel ke dveřím a jednoduchým přibouchnutím je zavřel. Ani se nehly. ,,Ehm, díky."
,,Erin, jsi v pohodě?"
,,Jo, jasně, jen jsem se trochu nepohodla s Ann, to je celý," mávla rukou a zkusila se usmát. ,,Navíc jsem pořádně utahaná a těším se na postel." Aby to dokázala, pořádně si zívla.
,,Nebudu tě dlouho zdržovat. Četla jsi už seznam ve Společence?"
,,Jaký seznam?" nechápala Erin a do spánku ji hned nebylo.
,,No," prohrábl si vlasy zezadu rukou a pak je zase uhladil. ,,K Objížďce škol. Mám pocit, že si tenhle podivný výlet Gonnagalka vycucala z prstu, ale nenadělám s tím nic. Nevím, kdy přesně máme vyrazit, ale zítra za ní musím zajít."
,,Seznam jmen?"
,,Jo. A já na něm jsem."
,,Takže já ne."
,,Jak jsi na to přišla?" podivil se.
,,Jinak bys tu nebyl," pokrčila Erin rameny a opřela se o zeď. ,,A ani mě to moc nepřekvapuje. Nikdy jsem moc nebyla přes učení. Vím, že ty taky ne," ušklíbla se, když viděla jeho výraz. ,,ale u mě je to něco extra. Prostě co se nenaučím ze mě nevypadne na počkání. Jen nevím, proč jsi přišel." Zamračil se.
,,Proč?"
,,Myslím, že to je ta správná otázka. Poslyš, nejsem naivní. Kdybys se mnou chtěl chodit, nebude ti vadit, že to ví celá škola. A jestli se za mě stydíš, tak..."
,,Nestydím, je to složité."
,,A to mi řekneš vždycky. Byl bys té lásky a řekl mi, co přesně je na tom tak složitého?"
,,Mám tě snad seznámit s našima, abys to pochopila?" naštval se. Tohle téma neměl rád.
,,A mám já snad věčně čekat, kdy se objevíš? A kdy pak zase zmizíš?"
,,Tohle není legrace."
,,Směju se snad?"
,,Promiň, ale chováš se jak malé děcko."
,,Vážně?" ušklíbla se Erin. ,,Možná jím trochu jsem. Všiml sis trošku pozdě, že ti to vadí, nemyslíš? Tvoje matka by mě jistě nezabila."
,,A víš co? Možná i jo."
,,Tohle má být výhružka? Je tvá matka snad vražedkyně?" Přiblížil se a hrozivě zašeptal:
,,Příležitostně." Z toho pouhého slova naskočila Erin po celém těle husí kůže.
,,Tohle není legrace. Pokud to nemyslíš vážně, tak to neříkej."
,,Směju se?"
,,Poslyš, Emette, naháníš mi strach."
,,To jsem rád. Chci, abys pochopila, proč je to tak, jak to je. Zamotala jsi mi hlavu, to přiznávám, ale nehodlám nás kvůli tobě zabít."
,,Kvůli mě?"
,,A kvůli komu asi? To ty chceš, aby o nás věděl každý!"
,,A víš proč? Protože jsem byla pyšná na to, že... že jsem si myslela, že mě máš rád." Emett protočil oči.
,,Víš co, Erin? Co má znamenat ten minulý čas? Co mám sakra udělat, aby ti došlo, že jsi pro mě jediná a výjimečná?"
,,Třeba by mi stačilo, kdybychom se přestali scházet takhle."
,,Jak takhle?"
,,Takhle mimo ode všech."
,,Právě jsem o tom mluvil. Poslouchala jsi mě?"
,,Ano! To poslouchala! A víš, co si myslím?"
,,Ne, co?!" opřel se jednou rukou o zeď vedle Erininy hlavy.
,,Že mě možná nebudeš mít tak rád, když nejsi ochotný riskovat."
,,Jsem ochotný riskovat, ale ne život."
,,Víš co? Tohle zní jako neskutečná science fiction. Odjeď si na Objížďku škol a zjisti, co opravdu chceš. Pak mi dej vědět." Otočila se na podpatku a snažila se odejít. Bránila jí ale jeho ruka. ,,Potřebuješ snad ještě něco?"
,,Já se sakra nepotřebuju rozmýšlet, Erin."
,,Tak mi řekni, o co ti jde?"
,,Jde mi o tebe, jasný?"
,,Tak to nějak dokaž. Nedělali jsme zatím nic jiného než to, že sis na mě někde počkat a políbili jsme se. Tohle je náš první velký rozhovor a nezvládneme ho v klidu. Co si mám myslet?"
,,Proboha, to zní jako po několika letech manželství?"
,,A víš proč? Protože jsem už trochu stará na to, abych vztahy brala na krátké lokte. Prostě plánuju i trochu dál a pokud nejsi schopný mě ani ukázat světu, myslím, že nestojíš za to, abych si kvůli tobě lámala srdce." Emett se zamyslel a neviděl, jak z téhle situace.
,,Probůh, Erin. Proč mě trápíš, když vidíš, jak jsem na roztrhání?"
,,Protože mi na tom záleží. A záleží mi i na tobě, takže ti dám čas," nahla se k němu a políbila ho na rty. Proboha, ten kluk má úžasný rty, pomyslela si v duchu a usmála se, když se od něj odtáhla. ,,Až se vrátíš, budu čekat na odpověď." S tím se mu podtočila pod rukou a odcházela chodbou, až jí boty klapaly o podlahu.
,,Ale stejně tě budu..," zaváhal a nevěděl, co říct. Natočila hlavu ke straně, zaváhala, ale pak zatočila za roh a zmizela. Co chtěl vlastně říct? Možná, že ji bude milovat, možná, že ji bude mít rád, možná jen to, že ji bude přesvědčovat. Nevěděla.
Ale věděla, že ani on nemá tušení.
A tak byli uvězněni mezi rozhodnutím a ničím.

Anne seděla na posteli v pokoji a pod nohama jí ležel kufr až po vrch naplněný nejrůznějšími věcmi a oblečením, které si chtěla vzít s sebou. Když se odpoledne stavěla za McGonnagalovou bylo už nade vše jasné, že Erin nemá žádnou šanci. Anne se ještě snažila ji uprosit, aby jí dala šanci, že to jistě není tak zlé a že by jí se vším pomohla, ale McGonnagalová se na ni jen přísně podívala, a tak už Ann radši nic neříkala.
Teď jen seděla na posteli, dívala se na svůj ne příliš valný majetek a přemýšlela, co ještě by se jí mohlo hodit. Kartáček tam měla, hřeben taky a pár triček taky. A vlastně spoustu dalších ne příliš důležitých věcí. Mrzelo jí, že tady Erin vygruntuje pokoj a nechá ji tu samotnou. Vůbec se jí to nelíbilo.
Navíc tu Erin ještě pořád nebyla. S Jamesem mluvila už před půl hodinou, ale Erin se ještě neobjevovala. Vlastně jí uložení koštěte nemohlo zabrat víc jak deset minut. Nejspíš se někde zdržela s Emettem. Ale chtěla si s ní ještě promluvit. Jasně, měly čas ještě zítra, ale Anne by se moc dobře nespalo.
Nakonec samým čekáním usla a neprobudil jí ani klapot zavíraných dveří ani vrzání podlahy, když se Erin přesouvala do koupelny a pak i do své postele. Spala tvrdě a beze snů. Aspoň někdo tu dnes nebude křičet ze spaní, pomyslela si Erin a přikryla se dekou až po bradu.

Část dvacátá osmá - Seznam

3. dubna 2010 v 17:43 | TePa |  Anne
Pro Maličkou jedna kratičká :) ;) Promiň, Pet :D

TePa

,,Ha! Já to věděla! Tadidááá!! Šach mat!" vyplázla na Briana jazyk Diana a hrdě potřásla svou hustou hnědou kšticí.
,,Nemohl jsem se soustředit."
,,Výmluvy!" zasmála se a rozvalila se v zeleně laděném křesle. Brian se ušklíbl a podíval se na ni. Na rtech jí hrál úsměv a cosi si tiše prozpěvovala. Kdyby to nebyla Diana, vypadala by až nesmírně roztomile. ,,Vy-vy-vyhrááála jsem!"
,,To ano. Takže je to jedna jedna." Diana se na něj příkře podívala.
,,Děláš si legraci?"
,,Jsem naprosto vážný."
,,Už s tebou nebudu hrát!"
,,Myslíš, že už nevyhraješ?" pozvedl obočí.
,,Ce! Jsem si jistá, že znovu vyhraju, přehlížíš důležité tahy."
,,Nebyl jsem to já, kdo tě prvně porazil?"
,,A nebyla jsem to já, kdo ti nakopal zadek hned napodruhé?"
,,Řekl bych, že jsem tě nechal vyhrát, ale ty by sis to stejně k srdci nevzala. Ještě by sis to obrátila ve svůj prospěch, takže odcházím."
,,Cože?" dosedla Diana a uvažovala, jak ho pozdržet.
,,Ta výhra ti očividně zacpala uši."
,,Ha ha ha. Myslela jsem, že ještě vyrovnáme tu sázku."
,,Nevsadili jsme se."
,,Aha."
,,Tak čau."
,,Počkej!"
,,Co je?" protočil oči.
,,Jen... je to nefér, když já ti musela dát všechny ty sladkosti a ty mi teď nedáš nic."
,,Ok. Mohl bych říct, že se ti na to můžu vykašlat, ale dobře. Co bys ráda?" Diana zapřemýšlela. ,,Tak si to rozmysli, a pak něco říkej." Zamračila se.
,,Nelíbí se ti snad něco?"
,,Ne, jen říkám, že když si chceš něco vymámit, měla bys přesně vědět, co chceš."
,,Ale já to vím," zvedla bradu.
,,Tak povídej." Zkousla si ret.
,,No..."
,,Neříkej, že se stydíš, nebo se bojíš," zasmál se.
,,Ne, to ne. Jen... pusu. A to přímo sem," ukázala si na tvář. Brianovi to nejdřív vyrazilo dech, ale nedal to nijak najevo. Prostě na ni zíral, jak si ťuká prstem o lehce zrudlou tvář. Udělal jeden dva kroky a ona postupně sklonila dlaň. Chytil ji za pravé rameno a na moment se jí rty otřel o tvář.
,,Splněno. Teď už musím jít," snažil se znít klidně a bez dalšího slova odešel. Diana si rukou přejela přes tvář, vědoucně se usmála a vydala se hledat Ádel. Kde ta holka zase vězí?

,,Erin!!!" pěnila Anne asi po stopadesáté, kdy se snažila své kamarádce vysvětlit, proč se do Lektvaru odvahy dává štětina z Bystřiucha místo šupiny draka.
,,No promiň, prostě mi nedochází, proč bych měla odvahu získat pomocí Bystřiucha, když je drak mnohem lepší, silnější a bůhví, co ještě," zívla si.
,,Erin, mě to fakt nebaví! Kašleš na školu a už mi to leze krkem."
,,Kdybych na ni kašlala, tak ti to dojde, mami," protočila oči Erin. ,,Navíc, jak můžu myslet na školu, když nemůžu zapomenout na JEHO polibek," pokračovala zasněně.
,,Fajn, tak se uč sama," zvedla se Anne, popadla své učebnice, div se pod nimi nesvalila a odkráčela z knihovny. V duchu si zoufala a neměla ponětí, co všechno to bude stát, aby se její přítelkyně konečně vzpamatovala a aspoň občas přestala myslet na Emetta, který Anne začal pořádně vytáčet.
,,Merline, sakra!" zanadávala, když do ní někdo ne příliš jemně strčil, až jí z náruče vypadaly všechny učebnice, které nesla a ne příliš pěkně se rozevřely, až se jim krčily stránky.
,,Anne? Promiň!" ozval se vedle ní Jamesův hlas a za chvilku už jí pomáhal sbírat knihy. Nakonec si je naskládal do náruče a tázavě se na ni zadíval. ,,Kam s nimi?" Anne si povzdechla.
,,Zvládnu je odnést sama, nemusíš se zdržovat, vím, že máte trénink."
,,Co tak sklesle? Stalo se něco?" vyzvídal a měřil si ji.
,,Nic moc, pořád to samé."
,,Poslyš, Erin nemůžeš nutit k něčemu, co sama nechce, nech ji, ať se s tím popere sama." Anne vzhlédla a usmála se. James dokázal tak hezky zvedat náladu už jen svou přítomností.
,,To já bych strašně ráda, jenže je to asi ve mně, nemůžu si pomoct," pokrčila rameny. ,,A ty knihy dej sem, nebo přijdeš pozdě."
,,Kvůli tobě rád," usmál se a pohodil svou bujnou kšticí hnědých vlasů. Anne se zasmála.
,,To mě těší, ale už bys měl běžet," napřáhla náruč a James ji po chvíli naplnil knihami - i když nutno říct, že velice nerad.
,,Tak já běžím, uvidíme se potom?" usmál se. Anne jen přikývla a otočila se ke schodům.
,,Tak dobře," ozval se ještě vedle ní James a políbil ji krátce na tvář. Anne se usmála.
,,Málem jsem to znovu pustila, tak běž." Přikývl a pokračoval v úprku po chodbách, ze kterého jej nejspíš vyrušila. To je blázen, pomyslela si s úsměvem a vydala se do schodů.
Vešla do Společenky a zarazila se, když se pořádná dávka studentů vrhla přímo k ní a poplácávala ji po rameni.
,,Dobře, Anne, dobře..."
,,Hej, já ti tak závidím, Ann!"
,,Kdy se začneš balit?"
,,Počkat!" přerušila jsem je. ,,Balit kam a proč?" Všichni se po sobě nechápavě podívali.
,,No, přečti si to sama, je to na nástěnce," ozvala se Rose Weasleyová a postrčila ji směrem k nástěnce. Zaostřila jsem na ni, odložila knihy a s vyraženým dechem sledovala následující zprávu:

Vážení studenti,
prostřednictvím této zprávy jsme se rozhodli Vám sdělit, že počínaje zítřkem se pro následně uvedené studenty s výborným prospěchem bude konat tzv. Objížďka škol. Tito studenti, kteří - jak doufáme - budou nadále pokračovat ve vyšším studium, se po přečtení této zprávy okamžitě odeberou do kanceláře ředitelky, která podá další informace.

Alutras, Michael
...
Dookeryová, Selene,
Dramová, Marianne,
...
Filariová, Simone,
Finlary, Preston,
...
Lewisová, Emily,
Long, Emett,
...
Montgomeryová, Anne,
Moriss, Manfrad,
Mortonová, Jean,
...
Patrelssová, Alice,
Potter, James,
Preston, Matthew,
...
Zabini, Brian,
Zacharias, Jacob,
...

Minerva McGonnagalová
ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích

Byla tam spousta dalších jmen, ale ty už Anne nevnímala. Zaraženě zírala na své jméno a mlčky otevírala a zavírala ústa. Netušila, že něco takového existuje a že bude mít tu možnost něco takového vůbec vyzkoušet byla... byla úžasná.
Pečlivě si ještě jednou pročetla seznam, ale jméno své přítelkyně tam neviděla. Zato Emett se tam vyjímal až příliš jasně a alespoň tam bude mít Jamese. Když už nic jiného. Mrzelo jí, že nejede i Erin, ale moc dobře věděla, proč. Mrzelo jí to, ale dělat se s tím nic nedalo. Bohužel. Teď už ne.