Únor 2010

Část dvacátá sedmá - Líbej mě!

28. února 2010 v 14:54 | TePa |  Anne
Věnováno Lie a jejímu bývalému... Omlouvám se, asi jsem to přehnala :D

TePa

Anne stála před zrcadlem a zkoumala, jak to vlastně vypadá. Nikdy se příliš nezaobírala tím, jak vypadá, ale až dnes narazí na jistého sympatického muže, možná by nebylo od věci vypadat skvěle. Erin do ní sice asi půl hodiny hustila, ať si vezme sukni, ale Anne matně tušila, že by jí upadly nohy a nebo by přinejmenším vypadaly fialově a jakoby odumíraly. A tak tento návrh zavrhla a oblékla si kalhoty. Byly tmavě šedé s náznakem károvaného vzoru. Příjemně hřály a Anne se v nich cítila skvěle.
,,Nakonec možná ani nebude tolik vadit, že nemáš sukni," prohodila Erin a nacpala si do pusy pomeranč. Ležela rozvalená na Anneině posteli - jakoby ta její nebyla jen metr a půl vzdálená - a četla si jakýsi časopis.
,,Tak, která barva se k šedé hodí nejlépe?" zabořila Anne nos do šatní skříně a přehrabovala se vevnitř. ,,Erin! Kolikrát jsem ti říkala, že tahle skříň je moje?! Co tu zase dělají tvoje sukně a tři trika?"
,,Nemůžu za to, že moje skříň praská ve švech. V té tvojí bylo místo, tak jsem si to tam hodila, no..." Anne protočila oči a odložila její věci do prázdné poličky úplně nahoře.
,,S modrou by to asi bylo moc smutné ne? Tak co červená? Ta je zas celkem obyčejná. O černé ani nemluvím, ta mi sice sluší, ale vypadala bych jak na pohřbu. Já nevííím..?" zabručela Anne a rozčarovaně se dívala na nabídku triček, která se jí stkvěla přímo před očima. Erin už to psychicky nevydržela, zahodila i časopis a strčila si zbytek pomeranče do pusy. S plnou pusou, která jí div nepraskla, se nahrnula k Anne a postupně zvedala trička, aby je následně přiměřila na Anne.
,,Tohle je všechno, co máš?" podivila se Erin s plnou pusou a zkousla. ,,Hmm..," zabručela, otřela si šťávu z pomeranče, která jí zůstala na rtech a opatrně pootevřela svou skříň. ,,Nelíbí se ti náhodou švestková? Jasně, že je to tmavě modrá, ale nevypadá smutně, když jsi blond," mrskla po Anne dvě trička ze své rozsáhlé sbírky. ,,Tak keré?"
,,No, já nevím. Obě jsou pěkné," nemohla se rozhodnout Anne. Jedno mělo hranatý výstřih a ramínka rozšiřující se na ramenou a druhé mělo lodičkový výstřih.
,,Hm... vem si tohle," vzala Erin to s hranatým výstřihem a to druhé opatrně jednou rukou poslepu vložila do na píď pootevřené skříně. Anne se do něj navlékla a otřásla se zimou.
,,Moc teda nehřeje."
,,Taky to není svetr," ušklíbla se Erin.
,,Tak těch mám dost. Nějaký si vezmu."
,,Proč jsem se teda tak namáhala?" zakřenila se Erin. ,,Ne, vezmeš si bundu."
,,Jsi ty nějaká stylistka nebo tak? Asi budu chodit po hradě v bundě," ušklíbla se Ann.
,,Tak v bundičce. Moment," strčila zas opatrně ruku do skříně.
,,Aby tě něco nekouslo," neodpustila si Anne.
,,Mlč, je to pro tvé dobro. Kde jsem to jen dala?"
,,Co to je?"
,,No... tak bundička nevím, kde je. Vezmi si kabátek," hodila po Anne drobným kabátkem, který končil snad ještě dřív, než začal.
,,To mám jen an ruce, ne?"
,,Aby ti nebyla vidět husí kůže. On už tě zahřeje," zasmála se Erin. Anne na ni vyplázla jazyk a oblékla si ho.
,,Nevypadám moc upjatě?"
,,Neřekla bych. Kalhoty ti nijak zvlášť neplandají a když ti trochu natupírujeme vlásky, každý se ohlédne."
,,No to určitě. Nechci, aby poznal, jak moc jsem si s tím dala práce."
,,Proč ne?"
,,Já nevím... Protože to nejsem tak docela já," usmála se Anne.
,,Jejky a ještě tě musím namalovat."
,,To už nestihneš," vyplázla jazyk Anne. ,,Už teď jdu pozdě. Takže jdu," vrhla se ke dveřím Anne. Jenže ta liška podšitá Erin se k ní přitočila, hrábla jí do vlasů a pořádně je rozcuchala. ,,Heeej!" ozvala se Anne, přehodila si vlasy, aby aspoň měla pěšinku a vyrazila ze Společenky, aby si nikdo nevšiml, jak strašný rozcuch to má.
Vyběhla na schodiště, ze kterého byl krásný výhled až ke knihovně, kde stál James opřený zády o stěnu a se zavřenýma očima. Byl to opravdu kouzelný pohled. Anne si vzpomněla, cože to má s vlasama, a tak se je snažila prsty učesat. Tohle Erin necham sežrat, pomyslela si Anne a když jí to pořád moc nešlo, mávla rukou a seběhla k Jamesovi.
Přemýšlela, jak na sebe upozornit a zkoumavě se na něj zadívala. Jak by to asi bylo nejlepší? A zrovna, když se mu chystala fouknout do ucha James otevřel oči. Strašně se lekla a uskočila do zadu.
,,Co to?" zasmál se James. Anne zrudla.
,,Ehm... nic..." James naklonil hlavu ke straně ve zvědavém gestu. ,,Jen jsem tě chtěla probudit," přiznala Anne.
,,Nespal jsem," usmál se James. ,,Ale že sis to vybrala dost zvláštní způsob."
,,Podle sebe soudím tebe. Nesnáším, když mi to někdo dělá. Za prvé to strašně lechtá a za druhé mě z toho mrazí." A pak se odmlčela a nastalo tíživé ticho. James se svým typickým rošťáckých výrazem ve tváří a zuřivě rozcuchanými vlasy vypadal tak... James se na ni zkoumavě zadíval a usmál se u jejích vlasů.
,,Co to máš na hlavě?" usmál se.
,,Jo, tohle," zasmála se Anne. ,,Za to nemůžu, když jsem odcházela, vrhla se na mě Erin a pořádně mě rozcuchala. Tohle už je odeznívající fáze."
,,Škoda, že jsem to neviděl dřív."
,,Věř mi, není o co stát," sevřela si ruce v pěst. Začala jí být zima. Odtud nebylo daleko od Vstupní síně, kde jistě byla brána otevřená.
,,Je ti zima?" všiml si jejího křečovitého výrazu James.
,,Ehm..." Říct nebo neříct? ,,Možná trošku. To bude dobré," usmála se Anne.
,,Nepřijde mi. Začínají ti fialovět rty." Anne zrudla. Proč se jí dívá na rty? A nebo si prostě všiml, že jí je zima, a proto to řekl? Rudne beztak jen tak pro nic za nic.
,,Fakt?" sáhla si na pusu Anne a seznala, že je jak led. James se pořádně postavil a Anne se usmála pod pocitem náhlého bezpečí, které jí skýtala jeho výška.
,,Sice ti to vážně sluší, ale než abys mi tu zmrzla..," nedokončil. Místo toho si přes hlavu přetáhl svůj červený svetr a dřív, než Anne stačila cokoliv namítnout, přetáhl jí ho přes hlavu. Voněl přesně jako on. Jako by ho prali přímo v jeho osobní značce vůně. Zatočila se jí z toho hlava a se zavřenýma očima nasála do nosu tolik, co jen pobral. ,,Je ti tepleji?"
,,Nikdy mi nebylo líp," usmála se zasněně Anne a otevřela oči. James se potěšeně usmíval.
,,To mě těší."
,,Mrzí mě, že kvůli mé hlouposti, musíš mrznout. Nepůjdeme radši někam, kde je teplo?" Svetr jí byl velký a James se nemohl rozmyslet, zda vypadá víc roztomile nebo bezradně. Rukávy dalece přesahovaly její drobné ruce a končil jí až kdesi v polovině stehen. Ale přesto... pocit, že je zrovna v jeho svetru mu zaplňovala nitro příjemným teplem. A bylo mu úplně jedno, jestli teď bude mrznout.
,,Je mi fajn. Z toho, jak věčně lítám venku na koštěti ať je zima nebo léto, jsem se utužil až až," usmál se.
,,Vážně? Moc ti to nevěřím," ušklíbla se Anne.
,,Vážně," usmál se, chytil Anne za pas a stáhl ji s sebou do chodby. Ta se usmála a povytáhla si rukávy, aby měla volné dlaně. Přejela mu jimi po pažích, aby ho nechala trochu rozmrznout a srdce se jí rozbušilo, když se ujistila, že hraní famfrpálu ho nejen utužilo, ale taky zocelilo.
,,Je ti líp?" James neodpovídal, a tak vzhlédla, aby zjistila, jak se tváří. Objal ji rukama kolem pasu, ale pak povolil a nechal své ruce sklouznout podél jejího těla. Anne polkla. Zvedl jednu ruku a shrnul jí pramen vlasů z obličeje.
,,Víš, nerada kazím hezké chvíle, ale přišla jsem částečně proto, abych se dozveděla, jak to teď mezi námi je," koukala mu na obrázek na tričku a přejížděla přes něj prsty.
,,Cožpak to není očividné?" řekl jemně, chytil jí za bradu a zvedl ji k sobě. ,,Jak jsem tě mohl tak dlouho jen míjet?" Sklonil se a zlehka se dotkl jejích rtů. To stačilo, aby se Anne zatočil svět. Tahle nádherná chvíle jakoby snad ani nebyla skutečná. Nesnažil se polibek prohloubit. Jen se jí zlehka dotýkal, bylo to jako pohlazení motýlích křídel. Celá se chvěla. Pomýšlela na to, že kdyby jí nedržel za bradu, nejspíš by jí dávno klesla hlava dolů. Nedokázala ovládat ani kousek svého těla. Zanedlouho si jí ale James přeci jen přitáhl víc natěsno a Anne pootevřela rty. Nemohla se dočkat, až se jí dotkne. Polibek jí prostupoval až do konečků prstů, rozehříval jí srdce. Zvedla ruce a za krk si ho přitáhla ještě blíž. Jen pro jistotu. Kdyby toho náhodou chtěl nechat. Jenže to on vůbec neměl v úmyslu.

Erin si po Anneině odchodu povzdechla, šáhla si pro pergameny, brka a témata pro psaní esejí do Lektvarů a teplým rolákem až po bradu. Stejně bylo nepravděpodobné, že zrovna v knihovně se bude potloukat někdo jako je Emett. Usmála se při vzpomínce na jejich mrazivý polibek a doufala, že se brzy zopakuje něco podobného. Nikdo nelíbal tak jako Emett. Jeho polibky jí prostupovaly až do morku kostí a nabíraly takového stupně vášnivosti, že si nedokázala doufat, že by kdy potkala někoho, kdo by to zvládl lépe.
Se zasněným výrazem zamířila do nejodlehlejšího konce knihovny a sesula se za stůl. Vlasy stažené do culíku se jí přitom zhouply na záda. Vytáhla si pergameny, otevřela inkoust a brky si urovnala hned vedle. Ještě najít knihu a budu nádherný vzor pečlivosti, pomyslela si Erin a postavila se, aby našla knížku o lektvarech.
,,L... Lepinoha - co to..," chtěla si ulevit Erin, ale hned na to se rozesmála. ,,Dobře, Erin, na tohle nemáš čas, hledej Lektvary a jejich využití.... L.... Leesova cestovatelská kniha... Lenardovo tisícero... kdo tohle může číst?" podivila se Erin, když náhle ucítila, jak jí něčí dech lechtá zezadu na krku. Prudce se otočila, přičemž se jí svezla gumička z vlasů a ty se jí rozprostřely po ramenou jako hnědá záplava. Rozhodně ne náhodou. Před ní stál Emett a navlékal si gumičku na ukazováček.
,,Ahoj, sněhuláčku," usmál se jejímu roláku až po krk.
,,Ahoj," usmála se Erin a po celém těle jí naskočila husí kůže. ,,J-já si tu přišla udělat úkol," ukázala na stůl, kde měla pečlivě srovnané brky. Ale proč koktá? Tohle jí vůbec není podobné.
,,Vážně?" usmál se takovým sexy způsobem, který Erin nikdy předtím nepovažovala za možný. Nabrala více vzduchu do plic, podsmekla se mu pod rukou, kterou jí původně zabraňoval v útěku a pokračovala ve výběru knih. Uklidni se, Erin! Okamžitě! Problém byl v tom, že pokaždé, když byla nervózní příliš mluvila.
,,Musím si zpravit známku do lektvarů jinak mě vyhodí a to je rozhodně to poslední, co potřebuju." Zrovna, když vztahovala ruku k Lektvarům a jejich využitím, chytil ji za pas a přitočil si ji k sobě tak, aby byla opřená o knihovnu a hlavně... aby se na něj podívala.
,,Takže znovu. Ahoj..," řekl jemně znějící hlubokým hlasem a Erin zavřela oči. Věděla, že by něměla, ale byl tu Emett a ona netoužila po ničem jiném.
,,Ahoj," polkla Erin.
,,Chyběla jsi mi," zvedl ruku, prohrábl ji vlasy, a pak zamířil přes krk až k její dlani. Otevřela oči. Těkala očima mezi těmi jeho. ,,Ani nevíš, jak moc." Erin něco chtěla říct, ale nedokázala vydat ani hlásku. Odkašlala si.
,,Ten úkol je vážně důležitý." Fackovala se, že dokáže myslet ještě na něco jiného, ale nechtěla mu ukázat, jak strašně slabá v jeho náručí je. Couvala před ním k oknu a nespouštěla z něho zrak.
,,Vážně?" usmál se jist si své převahy, kterou náležitě využíval. Rychle překlenul vzdálenost mezi nimi a nutil ji couvat a couvat, až dobrovolně vyskočila na parapet. Doufala, že ho koleny zarazí aspoň trochu. Rozhodně se jí nelíbilo, že ji měl jak na podnose kdykoliv se mu zachtělo.
Jenže kolena bylo to poslední co mu vadilo. Sice ho zastavily, ale jeho rukám nic nebránilo v tom, aby ji chytil v týle a přitáhl si ji prudce na své rty. Okamžitě ho objala rukama kolem těla a zamrazilo jí, když jí prsty přejel oblast páteře. Chtělo se jí vrnět blahem. Emettovy polibky byly jistojistě kouzelné pokaždé, ale tentokrát... tentokrát Erin ani netušila, jak dojde z knihovny až do Společenky.

Vypadala tak křehce, skoro se bál pořádně ji chytit, aby se mu v rukou nezlomila. Celé dny netoužil po ničem jiném, než ji znovu políbit. Tehdy... tehdy, jak utíkala za tím pitomcem Jeffem, mu chybělo takový kousek!!! Zlobil se sám na sebe, jak se občas choval jak urvaný ze řetězu.
Ale teď to nevadilo ani jemu a očividně ani jí - zřejmo podle toho, jak ochotně se k němu tiskla a s jakou razancí přijímala jeho polibky. Neměla sice šanci podat je jako on, ale něco na ní bylo. Pohladil ji po krku a odtáhl se. Erin zůstala na místě s pootevřenými rty, zavřenýma očima a zvolna dýchala. Jako dítě, kterému už víc nemůžete dát. Vypadala tak spokojeně a tak nádherně, až se musel ovládat, aby ji nepolíbil znovu. Místo toho jí věnoval kratký polibek na spodní čelist.
,,Tak se hezky uč, ať tě nemusím přepadat," řekl tiše, pohladil ji po ramenou a zvolna odkráčel. Na rozhovory nikdy nebyl. A už vůbec ne na ty, které mohly všechno pokazit. Neklidně se zavrtěl, povolil si kravatu a vydal se na šachový turnaj mezi Dianou a Brianem.

Návrat

26. února 2010 v 21:09 | TePa |  Arnë
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK

Pro Terku, Lucika a WeRuuNQu, které - jak doufám - jsou ochotné si na příběhy o Arnë počkat...
Vím, že mi to trvalo hodně dlouho a tímto se velice omlouvám ;) Problém je ten, že píšu hned několik povídech najednou, a pak se do toho všeho velice zamotávám a dělá mi problém navazovat :) Doufám, že se Vám kapitolka bude líbit :)

TePa

Probudila jsem se časně vlivem slunečních paprsků, které se mi zlehka odrážely od kůže. Zavrtěla jsem se a se spokojeným zamručením jsem si protáhla ruce. Po delší době jsem se cítila aspoň trochu použitelně a hluk, který ke mně doléhal z nádvoří ve mně probudil aspoň trochu energie. Posadila jsem se na posteli a prohrábla si husté hnědé vlasy.
Přemýšlela jsem, co je dneska asi v plánu a nepřestala vzpomínat na Faileona. Jaké to asi bude, až ho potkám? Zvlášť po tom, co jsem mu řekla, že musím přemýšlet. V tuhle chvíli mi to vlastně nepřišlo jako moc dobrý důvod. Myslím to, že jsem radši dala na řeči nějaké Mary, než abych poslechla hlas svého srdce a poslechla si Faileona. Problém byl ale v tom, že v tu chvíli mi srdce moc dobře nepracovalo a hlavu jsem měla potopenou v slzách. Nedalo se tedy očekávat něco, co by se mohlo nazvat rozumným uvažováním.
V tu samou chvíli mi hlavou projela ostrá bolest. Páni, jak je to asi dlouho, co jsem nevystrčila pořádně hlavu s budovy? Jasně, že jsem sem musela taky nějak dojet, ale až teď na mě dolehla obrovská absence čerstvého vzduchu. Můžu se přeci klidně projít, aniž by hrozilo, že potkám Faileona. Prozatím jsem si řekla, že ho nepotkám.
V hlavě se mi rýsovalo přesné znění toho, co jsem se mu pomalu chystala říct. Neměla bych blbnout a přiznat si, že je to úžasný muž. Bez ohledu na to, do jaké míry je drak, do jaké míry je zvláštní a tak dále. Prostě se zdálo, že by mé city nezměnila ani atomová bomba, která by mi spadla na hlavu.
Vstala jsem a opláchla si obličej v míse s vodou. Otřela jsem si tvář i ruce ručníkem, který byl položený hned vedle a ihned poznala, že tu máma ráno musela být. V rožku totiž utkvěl erb královské rodiny. Pohladila jsem ho a prohlédla se v zrcadle.
Zažila jsem už i hezčí chvilky, ale po tom, co jsem probrečela většinu času, nedalo se očekávat nic závratného. Přejela jsem si prsty přes tváře a promnula si tmavé oči. To se zvládne. Oblékla jsem si kožené kalhoty, vysoké boty a volnější halenu přepásala opaskem, aby mi jen tak nevisela kolem těla. Vlasy jsem stáhle koženým páskem a vzala si s sebou aspoň dýku. Člověk nikdy neví. Otevřela jsem si okna do pokoje a rozhodně rozevřela dveře na chodbu.
Nejvyšší čas navštívit Fredericka s Feonem. Docela jsem se na ty chlapáky těšila. Chybělo mi jejich vzájemné popichování, Feonovy dlaně větší jak lecjaký štít a Frederickovy narážky na to, jak je příšerně hubená a že by si ji měl kuchař vzít do parády.
S novým elánem si poskočila a vyrazila na hrady. Doufala, že teď nastanou lepší časy.

,,Stejně si myslím, že by bylo lepší, kdybys táhl pěšcem sem," uslyšela jsem říkat Fredericka zrovna ve chvíli, kdy jsem se objevila v hlásce.
,,Prosímtě, buď tak laskav a nemluv mi do toho," ozval se nabručený Feon. Očividně se mu asi moc nedařilo.
,,Tím, že budeš ignorovat mé rady se k vítězství asi jen tak nedostaneš."
,,Fredericku já tě varuju!" Zasmála jsem se a opřela o hradby tak, aby na mě dobře viděli. ,,Co je tady... Arnë?" spolkl konec jejího jména Feona.
,,Proč tak děsivě? Mluvíš, jako bys právě viděl ducha."
,,Ehm no..."
,,Taky tě ráda vidím," zamračila jsem se. ,,Co se děje?"
,,Řekněme, že tě Feon nevidí zrovna moc rád po tom, co viděl stavy Faileona," zamračil se Frederick.
,,A já se na vás tak těšila," zazoufala jsem si těsně před tím, než mě oba vroucně objali. ,,Co tak najednou?" usmála jsem se, když se zase oba posadili a křenili se.
,,Jsme tě jen zkoušeli, ne? Nevypadáš, že by tě něco trápilo."
,,A to asi ignoruješ, že jsem tu nebyla pět měsíců."
,,No jo. To by mě zajímalo, co jsi dělala. Jsi snad ještě průsvitnější než předtím," přeměřil si mě Frederick.
,,Tohle mi vážně chybělo," usmála jsem se.
,,K službám," uklonil se Frederick a Feon okamžitě pozměnil několik figurek. Když se Frederick zvedl, pozvedl obočí. ,,Feone?"
,,Co je?" zeptal se Feon nevinně, zatímco jsem dusila další salvu smíchu.
,,Zapomínáš, že mám oči všude," naznačil Frederick, že má oči všude.
,,To je velice vážný handicap, měl by ses nad sebou vážně zamyslet," navrhl Feon a přihnul si piva. Frederick přimhouřil oči.
,,S tebou se nedá hrát, Feone," zabručel Frederick.
,,A jak jsi na to přišel?"
,,Protože podvádíš."
,,To není pravda," ohradil se dotčeně Feon a já se hlasitě zakašlala, abych skryla smích.
,,Neee."
,,Ne," přisvědčil Feon. ,,Jsem rád, že to konečně přiznáváš." Frederick toho měl plné zuby.
,,Feone, já tě kašlu."
,,Zrovna jsem ti chtěl říct, že jsi můj nejlepší přítel," ušklíbl se Feon.
,,Myslel jsem, že to jsem já," ozval se z ničeho nic víc než povědomý hlas. Faileon. Hrklo ve mně.
,,No... jasně, že ty taky."
,,Měli bychom jít, Feone," ozval se Frederick, vytáhl Feona ze židle a pozval ho na partii kostek dolů do hospody. Jakmile zmizeli, vykoktala jsem:
,,Možná bych měla jít taky..." Neodpovídal, a tak jsem se chystala kolem něj projít. Zastoupil mi cestu.
,,Arnë? Netušil jsem, že jsi tady," řekl bez emocí.
,,J-já... přijela jsem s rodiči."
,,Nevěděl jsem -"
,,Kdybych věděla -" začali jsme oba stejně a ve stejnou chvíli se zasekli.
,,Kdybych věděla, že tě tu potkám, nechodila bych sem," ozvala jsem se po chvilce, když se dlouho neozíval.
,,To nevadí." Nastalo trapné ticho. Absolutně jsem neměla tušení, jak pokračovat.
,,Asi půjdu na snídani."
,,Doprovodil bych tě, ale jdu zkontrolovat stráže."
,,Ehm... chápu," ozvala jsem se a zmizela na schodech za ním. Bylo mi tak trapně. Musela jsem mu zabodnout kudlu do srdce a špárat se v něm, jinak by se takhle netvářil.

,,Dobré ráno," ozvala se Chloë a ani nečekala na odpověď, která se přeci jen ozvala:
,,Dobré," prohodila jsem smutně a Idwin okamžitě zvedl oči.
,,Jsi v pořádku, Arnë?"
,,Ani ne," přiznala jsem a on očividně jásal nad tím, že ze mě dostal další odpověď.
,,Jak to? Co se stalo?"
,,Právě jsem totiž potkala Faileona a nebylo to příliš šťastné."
,,Pohádali jste se?"
,,Ne, vlastně jsme se jen pozdravili a hned na to se rozešli."
,,Oh."
,,Já vím, jsem hloupá, že jsem nedokázala říct nic dalšího, ale přišlo mi, že jestli řeknu něco, co jen rozdlube staré záležitosti, víc tomu ublížím než pomůžu."
,,Co, že od tebe najednou slyším tolik slov."
,,Dobře jsem se vyspala," přikývla jsem a pustila se do své části snídaně.
,,To rád slyším."
,,Jo, noc byla mnohem lepší než ráno," povzdechla jsem si.
,,Neboj, určitě se to urovná," povzbuzovala mě Chloë.
,,To bych taky ráda, mami. Problém je v tom, kdo udělá první krok a co ten krok bude obsahovat..."
,,Neboj, tyhle věci se obvykle vyřeší samy," mrkl na svou dceru Idwin.
,,Někdy ty věci musíš trochu popostrčit," poupravila to Chloë.
,,Kdyby byla nějaká kniha, kde by byly vypsány postupy, jak to udělat," povzdechla jsem si a podepřela si hlavu.
,,Někdy mi přijde, že hlava a srdce jsou mnohem lepší písaři než ti, co sepsali knihy," usmála se Chloë.

Část dvacátá šestá - Emett básník a Jistý sympatický muž

26. února 2010 v 19:56 | TePa |  Anne
Anne se při Dějinách už pořádně klimbala hlava. Byla unavená a absolutně netušila z čeho. Asi v polovině hodiny přestala výklad vnímat úplně a její písmo se pomalu zmenšovalo, až nakonec odložila brk stranou, podepřela si hlavu a zírala na učitele. Uvažovala nad tím, jestli to náhodou zase nepřehnala s učením na první zkoušku z OVCí, která se kvapem blížila. Nemohla si pomoct, cosi v ní jí pořad pobízelo, aby se učila, jinak vyhoří. Věděla, že je to vysoce nepravděpodobné, ale nemohla si pomoct.
Erin už před několika minutami usnula na lavici s vlasy přehozenými přes okraj lavice a s podmračeným výrazem. Jakoby snad ve snu přemýšlela nad něčím velice důležitým.
Stáhla si zpátky pod ruku rozepsané poznámky o dalším ze sta tisíc povstání skřetů a začala si kreslit karikaturky. Za chvilku si ale zase povzdechla a odložila brk. Netušila, co dělat, jak sedět a hlavně jak neusnout. Přitom jí čekalo ještě Bylinkářství, a pak ještě Věštění z čísel, na které se vůbec netěšila. Tam asi opravdu zalomí. Hlasitě si zívla a poposedla si, když jí na lavici přiletěl lístek.
Ohlédla se na Jamese, který ležel na lavici s jednou rukou spuštěnou do volného prostoru a který na ni právě mrkl. Otočila se zpátky tak prudce, až jí světlé vlasy proletěly kolem hlavy. Neklidně si pravý pramen schovala za ucho, vědoma si toho, že na ni tak James krásně vidí. Chytla přeložený pergamen do rukou a rozevřela ho.
Nechtěla bys mě dneska odpoledne, až skončí tenhle pitomý výklad, potkat? J.
Anne se usmála a vzpomněla si na to, že James vlastně nemá ani Bylinkářství a Věštění ho příliš nezajímá. A tak si namočila brk do inkoustu a dopsala dolů odpověď:
Dneska mě čeká ještě Bylinkářství a Věštění, takže skončím až o půl páté. A.
Otočila se směrem k Jamesovi, položila si pergamen na ruku a fouknutím - ne tak docela obyčejným - mu ho poslala na lavici. James se usmál a zvedl se z lavice, aby si mohl vzkaz přečíst. Anne si prohrábla ofinu a otočila se zase čelem k profesorovi. Začala uvažovat o tom, že tam mohla napsat něco ve smyslu, že jí to mrzí a ne to podat tak stroze. Začala si nervózně kousat ret a zvažovala, že mu papírem sebere a napíše to jinak. Když tu jí na stole přistála odpověď.
To je špatnééé:) Překvapuje mě, že sis toho nechala napsat tolik, když už teď se ti klíží oči... Myslím ale, že tak v pět se budu potloukat kolem knihovny. Je tedy nějaká šance, že se budeš potloukat někde poblíž? J.
Anne se začala usmívat. Proč jednoduše nenapíše, že ji zve na rande, nebo že si s ní chce promluvit? Potěšeně se zavrtěla, otevřela papírek a připsala:
No nevím... Pokud přijdu na důvod, proč bych se tamtudy měla potloukat... A.
Slyšela, jak se z Jamesovy strany ozval tichý smích a za chvilku se před ní znovu objevil pergamen.
Řekněme, že je vysoká šance, že tam potkáš jistého sympatického muže... J.
Vážně? Nevím, jestli jsem připravena na schůzku tak závažného charakteru :D Rozhodně - pokud tedy neusnu po cestě tam - bych řekla, že bych někde při cestě do kuchyně mohla náhodou zabloudit a náhodou se dostat před knihovnu. No páni! Jak jsem se sem dostala? A.
Najednou jakoby celá ožila. Psaní a rozhovory s Jamesem vždycky stály za to. Doufala, že si spolu klidně promluví a projelo jí příjemně zamrazení, když si vzpomněla, jak jí včera políbil a že možná bude očekávat, že už spolu chodí.
Zapřemýšlela. Vážně už spolu chodí? Bylo zvláštní najednou uvažovat podobným způsobem... Tenhle nový pocit ji zcela zaplavil, ale radši si připomněla, že ještě nic není jisté a raději by v sobě neměla chovat naděje, které nemusí být vyslyšeny. I když s nejvyšší pravděpodobností budou.
A onen sympatický muž ti jistě galantně nabídne pomoc a možná se taky stane, že zabloudí ven z hradu... Třeba spolu objevíte novou cestu do kuchyně... J.
Anne začala pomýšlet na to, jestli Binns schválně ignoruje tuhle okatou poštu psaníček nebo jestli to jednoduše nevidí proto, že je duch.
A třeba mě to v tu chvíli vůbec nebude zajímat;) A.
Schválně počkala delší dobu, protože tušila, že co nevidět bude zvonit. Minutu před zvoněním se na něj podívala, poslala mu zprávu a sledovala, jak si nedočkavě otevírá přeložený pergamen. Už ale neviděla, jak se zatvářil, protože probudila Erin a vzala si tašku.
,,Končím hodinu! Prostudujte si..." Anne s Erin už neslyšely, protože vyrazily chodbou na Bylinkářství a Anne se naposledy ohlédla na Jamese, jak si strká dopis do vnitřní kapsy hábitu. Hned na to se otočila zpátky čelem k chodbě, kterou právě šly.
,,Co zase nevím?" ozvala se Erin a zívla.
,,Jen to, že se dneska budu náhodou potloukat před knihovnou."
,,Vážně?" zamračila se Erin. ,,Už zase?"
,,Jo. A možná tam taky narazím na někoho, kdo mě navede správným směrem do kuchyně."
,,Nemluv v hádánkách, buď té lásky," ušklíbla se Erin a Anne se tomu zasmála.

,,Emette?" ozval se Brian vedle svého přítele.
,,Hm?" zabručel Emett v odpověď a pečlivě studoval Denního věštce na stránce s výsledky zápasů. ,,Do Merlinových zavšivených vousů, zase jsem to projel!" zahodil noviny směrem k oknu, které tím nárazem rozrazil a Denní věštec zmizel v oblacích. Skoro.
,,Neštěstí ve hře, štěstí v lásce, řekl bych, kdybych byl sentimentální Nebelvířan," protočil oči Brian a poškrábal se zezadu na krku.
,,Hm..."
,,Přiznejme si to, Diana je kočka."
,,Cože?" probudil se Emett.
,,Říkám, že Diana je kočka," zopakoval s klidem Brian. ,,Řekni, že ne a budeš ještě větší lhář, než už jsi," ušklíbl se. ,,Jen se na ni podívej," ohlédl se za hnědovlasou dívkou, která právě prošla kolem nich zavěšená do Ádelina ramene.
,,Koukám. Řekněme nadprůměrný stupeň," poznamenal Emett a zívl si. ,,Sarkasmus na bodu zlomu, nehodí se k kdekomu. Zadek jako malina, prsa hrdě vypíná. Zmijozelka jedna báseň! Motto: Kašlat na kázeň! Řekl bych, že se k tobě hodí." Brian se zamračil, ale pak se zasmál.
,,Poslyš, Emette. Ty tvoje zařazovací metody by mě vážně zajímaly. Co je nejlepší stupeň?"
,,Oči jako studánky, nepřipouští moldánky. Nedobytnost, chůze víly, někdy je nad tvoje síly. Sexy, svůdná zároveň, zcela jiná úroveň. Ráznost, úsměv a vůně po jahodách... cítíš už pnutí v kalhotách?" Brian se rozesmál.
,,To sis právě vymyslel."
,,To nepopírám," ušklíbl se Emett.
,,Netušil jsem, že jsi takový básnický střevo," usmál se Brian.
,,A víš, že já taky ne? Náhlá inspirace." Za rohem právě zmizla Erin.
,,Kde prosímtě?" zasmál se Brian, který si jí nevšiml a sledoval Mrzimoračky, které právě zamířily naproti jim přes chodbu. ,,Nemáš halucinace?"
,,To je taky dost dobře možné," zasmál se Emett, vzal svého přítele kolem ramen a za chvilku už je nebylo vidět.

Ádel zaúpěla a sesula se vedle Diany, aby společně počkaly, až vyleze učitelka Věštění, aby se jí mohly zeptat na pár věcí v jejím výkladu, kterému Ádel nerozuměla a veškerá Dianina snaha o to, aby to pochopila, za chvilku vyprchala, když se Ádel raději soustředila na procházející famfrpálové hráče.
,,Nemuselas tu se mnou jít. Slyšela jsem něco o tom, že máš další šachový turnaj, tak jestli chceš jít..," usmála se Ádel.
,,To je v pohodě, aspoň si chvilku odpočinu. Než se tu učitelka objeví, potrvá to měsíce."
,,Tak dobře," vytáhla si Ádel z brašny knížku a začala si číst.
,,Poslyš, co to čteš?" ozvala se Diana.
,,Ale nic," zavřela Ádel okamžitě knihu a schovala ji do brašny.
,,Proboha, co to je, žes to tak rychle schovala?"
,,Říkám nic."
,,No, dobře," zamračila se Diana.
,,Neber si to osobně, Diano, ale..."
,,Snad se nestydíš za to, co čteš?"
,,To ne, ale řekněme, že mám vždycky strach, že to někdo četl a hned mi řekne třeba: Jo, to je o tom, jak se ten kluk za začátku plácal v blátě a pak se z něj stalo to a to a to. Vím, že je to hloupé, ale děsně mě štve, když mi někdo prozradí konec, když ho ještě neznám."
,,Stačilo říct, jsem jako hrob. Jen mi to ukaž."
,,Tak dobře. Moment," začala hrabat ve své dost objemné brašně a nakonec vytáhla tak třísetstránkovou knížku. Diana ji váhavě otevřela a přečetla si pár řádků.
,,Co to je za autora? Ještě jsem o něm neslyšela..."
,,Vážně? No... našla jsem tu knihu zahrabanou někde úplně vespod v jednom knihkupectví na Příčné, tak jsem si ji koupila a teď jsem do ní úplně paf. Řekla bych ti, o čem to je, ale právě sem jde učitelka z Věštění, tak to necháme na jindy."
,,Jasně, ale já se připomenu," mrkla na Ádel Diana.
,,S tím počítám," usmála se Ádel.

Část dvacátá pátá - Erinin problém

25. února 2010 v 20:08 | TePa |  Anne
Krátká... ale psaná na intru ve snaze vám ukončit čekání... prosím, odpusťte :)

TePa

,,Slečna Montyová Nad očekávání, velice jste mě překvapila," začal učitel lektvarů sotva dozvonil hlavní zvonek oznamující začátek vyučování. Anne hned blesklo hlavou, že když si někdo najde starou esej o lektvaru pravdy v učebnici lektvarů, hold má asi víc štěstí jak rozumu. ,,Slečno Montgomeryová, vím, že byste tu esej napsala i lépe, nedokážu si vysvětlit, jak jste mohla dostat jen Přijatelné," zavrtěl nechápavě hlavou a Erin jen tiše dodala:
,,Ale, Ann, ty ostudo." Anne na ni vyplázla jazyk a důkladně si prohlédla esej.
,,Úplně jste vynechala část o tom, jak zmírnit jeho účinky," zavrtěl hlavou profesor a pokračoval. ,,Pane Neckle, jako obvykle jste dostal Trolla. Dovolte, abych vám připomněl dnešní konzultaci u mě v kabinetě. Je zcela důležité najít nějaký mi zatím záhadný a neobjevený způsob, se kterým byste se možná náhodou dostal k OVCím. Zatím to ale nepovažuji za příliš pravděpodobné a nabádám vás, abyste se nad sebou zamyslel a konečně si uvědomil, že tohle je nejspíš poslední studium, které proděláváte a vaše jediná vizitka pro budoucí život." Neckle si odfoukl mastné vlasy z obličeje a dál už se svou špinavou esejí nezaobíral.
,,Pan Potter... Vaše esej je samozřejmě originální jako obvykle. Velice jsem se pobavil nad vašim příběhem -" Příběhem??? ,,- ale pár pasáží tam bylo naprosto zbytečných a myslím, že jste dost ostře zkritizoval jisté jeho nechtěné důsledky a složitost jeho přípravy. Ale dávám vám Nad očekávání."
,,Nemyslím, že neosobní eseje popsané důležitě vypadajícími slovy někoho nadchnou nebo osloví. A ohledně kritiky... prostě jsem vyjádřil svůj názor, zastávám v tohle velmi přímočarý postoj." Všichni na něj vyvalili oči a problesklo jim hlavou, v jakém to jazyku asi mluví? Anne si nemohla pomoct a začínala se usmívat.
,,Co to říkal?" potřásla hlavou Erin.
,,Jen, že si stojí za tím, co napsal."
,,Tak proč to neřekne normálně?" nechápala.
,,Pan Long... Díky, za vaše kresby v rozích opáleného pergamenu, ale to jste vážně nemusel. Obešel bych se i bez názorného nákresu rozdílu mučení na mučidlech a výslechu veritasérem. Nemusel jste se namáhat. A ohledně obrázku, co se vyjímá v pozadí... Nevím sice, co to je, ale uráží mě to. Za Nad očekávání," řekl, jako by nebyl spokojen s tím, že ten pitomec a nabubřelý frajírek je nejen drzý, ale stejnou měrou inteligentní a navíc si je toho vědom.
,,Slečno Leerová. Chápu, že jste tady nová a opravdu je mi ctí, že jsem mohl číst esej plnou sarkastický narážek na vynálezce Veritaséra, ale laskavě si uvědomte, že ne všichni jsou chytří a krásní. Přijatelné, ale příště si to rozmyslím," hodil jí esej na lavici.
,,Ádel van Seulmentová." Ádel zrudla jak ředkvička. Nechápala, proč jako jedinou jí vždycky osloví takhle. Celým jménem, když je tak okázalé. ,,I když oceňuji váš nový postup, který jste mi tu důkladně popsala a vaši snahu, musím vám dát Slabé."
,,Ale, pane profesore!!! Strávila jsem nad tím spoustu času."
,,To mě mrzí, slečno, ale nemohu si vylepšovat známkování, jak jen se mi zachce. Takže Slabé."
,,Pane Aceltone, zase Hrozné. Proboha naučte se normálně psát a hlavně psát k tématu. Nechal jste ujet svou fantazii a nevím, jestli si to uvědomujete, ale jakmile jste se dostal k žabím očím, rozepsal jste se mi - nutno říct velice morbidně - o tom, jak je z žab dostat," zatvářil se kysele, zatímco Nebelvířan se zakřenil a společně se svým spolužákem si hlasitě plácl. Erin se zasmála.
,,Být vámi, tak se moc nesměju, slečno Dooková."
,,Pane profesore?"
,,Máte Trolla. Nechápu, jak někdo jiný kromě pana Neckla může tak příšerně napsat esej," nedržel v ruce žádný papír. ,,No ano! To bude tím, že jste ji neodevzdala! Myslíte, že si tu budete chodit jak do holubníku?" rozkřičel se. ,,Nehodlám vám nic víc tolerovat a obracet se se stížnostmi na slečnu Montgomeryovou. Pořád nebudu tolerovat: příště se to zlepší, ale já se fakt učím a píšu to, jak mi to přijde správně. Ne! Máte už dvě Hrozné, tři Trolly a dvě nad očekávání. S tímhle vás k OVCím nepustím. Pokud se okamžitě nevzpamatujete, zaručuju vám, že tady končíte!"
,,Ale to nemůžete. Srovnáváte mě s Necklem, ale já vážně neměla čas!" popotáhla. Anne se na ni otočila, aby zjistila, jestli to myslí vážně, nebo to jen fixluje. Ale zdálo se, že slzy jsou víc než pravé a Erin si to víc jak bolestně uvědomuje.
,,To už jste říkala tolikrát, že vám nemám ani chuť ani snahu věřit."
,,Ale to není fér."
,,A kdo vám napovídal, že je?"
,,Ale..."
,,Žádné ale. Pokud další dvě eseje, které vám zadám plus navíc dvě další a zkouška navíc z lektvarů nebude Nad očekávání nebo nanejvýš za Přijatelné, věřte mi, že ztratím zbytky trpělivosti."
,,Jistě. Kdy si mám přijít pro ty eseje navíc? A řeknete mi, v čem ta zkouška bude zpočívat?"
,,Ne, neřeknu."
,,Do háje," zašeptala Erin.
,,Řekla jste něco?"
,,Ne. Děkuju, stavím se po hodině pro ty eseje."
,,To očekávám," řekl jen a zazvonilo na přestávku. První hodina dvouhodinovky zkončila.

Anne se už od rána snažila vyhýbat Jamesovi. Netušila, jestli si z ní včera dělal jenom legraci, nebo jestli všechno, co řekl, bylo opravdu to, co si myslela, že je. Jen z té úvahy se jí točila hlava. Toužila po tom, aby všechno bylo pravé, aby nic nebylo hrané a hlavně, aby se nechovala tak zbrkle a nervózně. Otáčela se kolem své osy a hledala každou únikovou chodbu, jakoby utíkala před někým, kdo se jí snaží dostihnout za to, že někoho zabila. Bylo to vtipné a trapné zároveň.
,,Erin, neboj. Nevykopne tě. On tě jen straší," uklidňovala svou kamarádku Anne, ale stále se rozhlížela, jestli náhodou nevidí Jamese.
,,Nemyslím. Fakt jsem to po... když jsem zapomněla na tu esej. A ta náhradní témata jsou těžká jak... Zrovna, když už se to zlepší s Emettem, se to posere ve škole. Fakt!!! Co po mně ten pánbůh chce???"
,,To vážně netuším, Erin. Ale mohly bychom zpátky do učebny?"
,,Proč?" nechápala Erin, a pak se podívala, kam před chvilkou zírala Ann. ,,Co zase s Jamesem?"
,,My jsme se... my se... on mě... já..."
,,Co?" zasmála se Erin a zase si připadala jako ve svém živlu.
,,On mě... on..."
,,Dal ti pusu, že se tak ošíváš?"
,,No... tak trošku... možná... jo," přiznala Ann.
,,To je sladkééé," rozplývala se Erin.
,,Ani bych neřekla... jo, bylo," usmála se potěšeně Anne při té vzpomínce.
,,Tak v čem je zase problém?"
,,Problém je v tom, že jsem tak trochu utekla, no..."
,,Proboha, proč?"
,,Proč asi? Protože to je James Potter, to je snad jasné."
,,Ani ne," zavrtěla hlavou Erin. ,,Ty jseš fakt trubka, Anne."
,,Já vím," zrudla Anne.
,,Navrhuji řešení."
,,Už se bojím," řekla vážně Anne.
,,To není vtipné. Bude to chytré. Promluvte si."
,,No neee... Erin, to by mě nenapadlo. Já to vůbec neplánuju už od rána..."
,,Když mě se nic neřekne."
,,Promiň."
,,A co takhle to udělat teď?" V tom zazvonilo.
,,Zvoní?" oddechla si Anne.
,,Utíkat nemůžeš pořád, je ti to jasné. Už je to trrrapnééé," ušklíbla se Erin. Anne na ni vyplázla jazyk.
,,No jo, jako bych už dávno nevěděla, že jsem divná a jiná," protočila oči Anne.
,,Tak kdy?" hrnuli se všichni do třídy.
,,Dneska."
,,Slibuješ?" Anne se ohlédla zase a usmála se na Jamese. Ten jí úsměv vrátil.
,,Slibuju," otočila se zpátky na Erin a společně vešly do třídy.

Část dvacátá čtvrtá - Anne...

14. února 2010 v 18:17 | TePa |  Anne
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK

Tak ještě jednu, aby ani James s Anne nepřišli na Valentýna zkrátka... a malé naznačení pro Dianu :)

TePa

James seděl v křesle a četl si Denního věštce. Vedle něj seděl Matt s nosem zabořeným do jakési knížce o famfrpálu. A vzhledem k salátovému vydání, ohýbaným rohům a ošoupaným přebalem, bylo vidět, že je to Erinina oblíbená knížka. Chvilku přemýšlela, jestli je zrovna tohle vhodná chvíle na vyjadřování díků, když si jí James všiml.
,,Čau, Ann. Už tě pustili?"
,,Stálo mě to málem život, ale nakonec jsem ošetřovatelku přemluvila, že je mi opravdu dobře."
,,A víš, co ti bylo?"
,,Prý jen psychické vyčerpání, nebo co to říkala. Nechápu, kde na to přišla," pokrčila rameny a žasla nad tím, jak je Matt zažraný do luštění písmenek. Ani nezvedl hlavu, aby ji pozdravil. ,,Asi ho to dost baví, co?"
,,Mluvil jsem na něj, ale asi je v jiném světě. Ptal jsem se ho, co tam je tak napínavého a on mi řekl Krum. Zajímalo by mě, co mu to Erin dala," ušklíbl se.
,,Jen mám strach, aby se ta knížka nešířila jako nákaza," usmála se. ,,Poslyš, chtěla jsem ti poděkovat za to, že jsi mě tam donesl a tak." Matt pořád nic.
,,To nic nebylo."
,,Napadlo mě, že bych ti třeba něco dala. Mám nahoře hříšně dobrou čokoládu," snažila se ho nalákat, když si vzpomněla, že ji nemá rád. ,,Jej, já zapomněla, že ty ji nerad." James se zasmál.
,,A jaks na to přišla?" Erin!!!
,,No..."
,,Miluju čokoládu, ale po tobě nechci nic," mrkl na ni a otočil stránku Věštce. Anne to štvalo. Zřejmě považoval jejich rozhovor za ukončený.
,,Vážně nic nechceš? Bez tvojí pomoci by mě dneska školník používal jako hadru na utíraní podlahy." Usmál se a sklopil noviny.
,,Vážně nic nechci, rád jsem ti pomohl. Navíc s malým bonusem." Anne zatrnulo.
,,Já něco vyváděla? Pamatuju si jen na řeči o rytířství nebo tak něco," usmála se a zrudla. Ale protože takhle ve stoje lákala přílišnou pozornost, posadila se vedle Matta na pohovku. Ani teď se neozvala žádná odezva. Anne otevírala pusu, že ještě něco dodá, když zuřivě otočil stránku, až se lekla. ,,Tohle... TOHLE je dost děsivé," ukázala na Matta a James jen se smíchem přikývl.
,,Hm... aha. Tak to nic," vrátil se ke čtení.
,,Neštvi mě, Jamesi. Co jsem provedla?" James se rozvzpomněl na to, jak mu cestou vyprávěla jakési příběhy, které neměly ani hlavu ani patu, a pak, když jí ukládal do postele, ho políbila na tvář. Jen tak jemně a hned na to se rozverně zasmála. Krásnou chvilku ale přerušila ošetřovatelka, která ho odstrčila stranou a poslala pryč.
,,Nic. Nic moc."
,,Sakra, ty mě štveš," zasmála se. ,,Jsem nervózní. Mám se za co stydět, nebo... udělala jsem ti něco?"
,,Ne," řekl zase prostě. ,,Rozhodně to nebolelo."
,,Vyjadřuj se, prosím, trochu přesněji."
,,Proč to chceš tak vědět?"
,,Nemám ráda, když si něco nepamatuju a bylo to třeba něco důležitého." Zahodil noviny směrem k krbu, kde se válely kousky sušenek a naklonil se k ní.
,,A co když ti povím, že to je ode dneška tajné a že to bylo příjemné?" Anne se zhrozila.
,,Proboha!" zakryla si pusu rukou. ,,Co jsem to udělala?!"
,,No, mimozemšťany jsi rozhodně neobjevila. Stejně to ovlivnilo jenom mě."
,,Pověz!" naléhala. V tu samou chvíli Jamesovi spadl do očí pramen hnědých vlasů, který shrábl dozadu. Byl ale moc krátký a za chvilku byl zpátky.
,,Myslím, že by tě to vyděsilo," usoudil nakonec po několika krátkých náznacích. Stále se ale nehl z místa.
,,Ehm... zapeklitá situace," usmála se a podívala se mu nervózně do očí.
,,Opravdu," usmál se. ,,Chceš to ukázat?"
,,Proboha," zasmála se. ,,A neztrapníš se u toho?" Matt zase horečně obrátil další stránku, až se Anne lekla. ,,A nemusím tě brát do náručí, že ne?"
,,Ne, vlastně bohatě postačí momentální situace."
,,Dobře."
,,Podívej se nahoru."
,,Proč?"
,,Protože jsem se koukal zhruba stejným směrem," usmál se. Očividně si s ní tak trochu hrál a ona tak chtěla vědět, co prováděla! Chvilku zvažoval, zda ukázat přesně to samé a nebo se pokusit o něco víc. Koukal na její křečovitý pohled vzhůru. ,,Takhle jsem rozhodně nevypadal," usoudil.
,,To je jedno! Ukazuj!" Prsty pravé ruky jí obreslil půlkruh od čela až po bradu a pořád zvažoval. Čert vem, co ta holka udělala, nemohl si pomoct. Její narudlé tváře, oči, které se usilovně koukaly nahoru a třesoucí se ruce ho nutily do úsměvu. Ona se bála. Těžko říct čeho. Jestli toho, co provedla nebo toho, co věděla, že přijde.
Když od ní byl sotva centimetr, zarazil se s prsty na její bradě a řekl:
,,A teď mrkni dolů." Anne rychle sklonila hlavu a narazila na Jamesovy rty. Jeho ruka se přesunula dozadu na krk a jemně si ji přitáhla blíž. Nebylo to nic víc než obyčejná pusa, ale i tak se Anne celá rozklepala a zvažovala, jak dlouho takhle vydrží jen tak sedět. Pak se James odtrhl.
,,Udělalas něco takového." Anne neodpovídala. Koukala mu do očí a zvažovala, co dál. ,,Ale já u toho rozhodně nepřemýšlel," prohodil jen tak. Pak se z ničeho nic Anne zvedla a jak spěchala co nejrychleji do pokoje, zakopla o křeslo a pád jen tak tak vyrovnala.
,,Sakra," sykla tiše, otočila se na Jamese, který se očividně dobře bavil, a rozběhla se po schodech nahoru. Nedokázala si představit, že kdy někomu bušilo srdce rychleji. Pravdou ale bylo, že James si to dokázal až příliš živě představit. Opřel se o křeslo a zavřel oči. Anne...

,,M-m-myslííím, že bych si dala pudink," oznámila Dianě Ádel a vrhla se na vrchovatou mísu s čokoládovým pudinkem. ,,Mňam!" olízla si rty a nakupila si ho vrchovatě. Diana se prostě usadila vedle mladého Malfoye, kterému nevěnovala přílišnou pozornost. Všimla si, že Emett sedí nedaleko a povídá si s Brianem. Zdálo se, že se Brian docela dobře baví právě povídanou historkou.
,,Dobrý?" zasmála se Diana, když viděla, jak v něm má Ádel téměř zabořený i nos.
,,Hm, hmmm..," na to Ádel.
,,Briane?" zavolala směrem do středu stolu a volaný se ihned otočil i se svým nejlepším přítelem.
,,Hm?" zamumlal, protože měl plnou pusu pomeranče.
,,Tak mám ty fazolky, jsem připravena na odvetu."
,,Pravda, že ti to celkem trvalo, ale já jsem připraven vždy, takže můžem začít hned, jak se dopravíme do Společenky."
,,Ok. Ale tentokrát... tentokrát to provalíš, ty prašivý pse."
,,Nebudu to brát osobně," prohlásil Brian a vrátil se ke své večeři. Diana se ušklíbla a otočila se zpátky k Ádel.
,,Nechci ti do toho moc mluvit, když vidím, jak moc ti to chutná, ale jestli mě později pozvracíš, přísahám, že to bude tvůj poslední den jako člověka." Ádel zvedla hlavu a polkla.
,,Být z Mrzimoru, jdu se po... strachy."
,,Ještěže nejsi," nakrčila nos Diana a podívala se na jednoho Zmijozeláka, který seděl hned vedle Ádel. Matně si vzpomněla, že to je přesně ten, který v den jejího příchodu na tuto školu, převrhl první věc, kterou chtěla podat. Rychle se podívala jinam.
,,Poslyš, Zabini, tohle je nějaké nápadnééé," naznačil Emett dráhu mezi Dianou a jím tak, aby to Diana neviděla. Ta se zrovna věnovala analýze pokrmů na její části stolu.
,,Co máš na mysli? Netuším, o čem to mluvíte, pane Longu," strčil si důležitě do pusy bramboru Brian a sledoval svého přítele s naprostým klidem.
,,Jestli si myslíš, že na mě pořád platí ty tvoje pohledy, které mi víc odhalují, než tají, tak to jsi vedle. Mám v tomhle mnohaletou praxi, takže si nemysli, že zrovna u tebe to přehlédnu."
,,To neočekávám," protáhl Brian. ,,Avšak... příteli... obávám se, že děláš ukvapené závěry."
,,Oh, příteli, obávám se, že dělám závěry, které brzy nabudou skutečné podoby. Na to já jsem expert, jestli sis do dnešního dne neráčil všimnout."
,,Přijde mi, že přeceňujete své vlastní schopnosti, pane Longu."
,,Obávám se, že byste si měl dát pozor, pane Zabini."
,,Pan Zabini se ptá pana Longa, proč by si měl dát pozor."
,,Pan Long mu obětavě sděluje, že jistá slečna, ke které míří zájem pana Zabiniho, je příliš tajemná a obává se o chrabré srdce pana Zabiniho," zkousl mrkev, kterou si před chvíli dal do pusy.
,,Pan Zabini děkuje panu Longovi za jeho snahu, avšak ujišťuje ho, že pan Zabini je si vědom toho, co může a co nemůže. Kolik si toho může dovolit a kolik si toho nemůže dovolit. A dodává, že se má příliš rád, než aby spáchal sebevraždu na jisté slečně."
,,To pan Long rád slyší a dodává, že pan Zabini má sakra dobrej vkus." Brian se zasmál.
,,Pan Zabini ví, ale přesto panu Longovi děkuje." V tu chvíli se na ně podívala Diana s Ádel, která mhouřila oči.
,,Pan Long se obává, že se paní Matthewsová chystá k vraždě pana Zabiniho a pana Longa."
,,Pan Zabini souhlasí a s obavami sleduje rovněž paní Leerovou, která nevypadá moc mírumilovně."
,,Pan Long si možná brzy nadělá do kalhot."
,,Pan Zabini už tak učinil." V tom celá jejich část Zmijozelského stolu propukla v hlasitý smích a Brian si s vyzívavým pohledem nasměrovaným k Dianě vstrčil další vařenou bramboru do úst.

,,Jeffe! Jeffe!" křičela Erin za svým přítelem a čekala, dokud se nezastaví.
,,Erin, nemusíš mi nic vysvětlovat, stačil mi jediný pohled."
,,Ne, tohle jsem nechtěla, vážně. Myslela jsem, že si popovídáme a tak, jenže pak tam přiše Emett a..."
,,Chápu, Erin. Pokud mě nemáš ráda, nebudu to lámat přes koleno."
,,Vážně?" nechápala chvíli Erin.
,,Jasně. Jak tě můžu nutit do něčeho, co sama nechceš? Nejsem snad tak necitelný a nechápavý."
,,Ne, to opravdu nejsi. Ale... jen chci, abys věděl, že mi občas vypadne mozek uchem a nejsem si zrovna třikrát jistá, jestli to chci tak, jak jsi to viděl..."
,,To nechám na tobě, ať se rozhodneš, jen by se hodila rada."
,,Poslouchám."
,,Není to tak úplně rada. Jen si myslím, že ať si teď začneš cokoliv jiného s kýmkoli jiným než s Emettem, dopadne to velice brzy rozchodem."
,,Proč?" zamračila se Erin. Moc se jí nelíbilo, že jí do toho mluví, ale když už ho vybídla...
,,Protože je očividné, že ho miluješ," řekl prostě Jeff.
,,Díky, Jeffe, za radu, ale..."
,,Nalož s ní, jak uznáš za vhodné, jen chci zůstat tvůj přítel."
,,To je jasné," odpověděla rychle Erin.
,,Tak se měj, Erin," políbil ji na tvář a odešel chodbou na Havraspárskou kolej.
,,Čím jsem si zasloužila takové pochopení," usmála se pro sebe Erin. Ale šťastný úsměv to nebyl. Doufala, že neudělala chybu, když Emettovi dovolila tolik...

,,Jestli tě zraní ještě jednou, osobně mu nakopu prdel, doufám, že si to uvědomuješ," ozvala se pak večer Anne, když jí Erin vyprávěla, co se přihodilo. Erin se pro sebe usmála a schovala se v koupelně, kde na sebe nechala téct horkou vodu.

Nickelback II

14. února 2010 v 17:30 | youtube, dilandau |  Songz
If today was your last day



Sarah McLachlan

14. února 2010 v 17:27 | youtube, megaupload |  Songz
One dream




Část dvacátá třetí - Divadlo?!

14. února 2010 v 17:06 | TePa |  Anne
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK

Hezkého Valentýna všem, kteří mi tu píší komentáře a kterým tímto moc děkuji... Podporujete mě v mém celoživotním snu :)

TePa

Anne se ale na druhý den udělalo lépe, a tak nepřestávala prosit ošetřovatelku, aby ji pustila. Vzhledem k tomu, že vedle ní ležel nějaký Zmijozelák s dost ošklivými uhry, které neustále praskaly, nemohla se dočkat, až odtud vytáhne paty. Když ji konečně přeprosila - přičemž taky musela slíbit, že zítra ještě přijde na prohlídku, jestli je jí opravdu fajn - a převlékla se do svého oblečení, s radostí vyšla z ošetřovny a usmála se.
,,Konečně," vydechla a uhla před jedním klukem, který sprintoval chodbou a ne příliš úspěšně krosil chodby. Zasmála se a začala si broukat oblíbenou melodii.
Matně si vzpomněla na to, že Erin měla Jamesovi vyřídit poděkování a tak trochu doufala, že to nestihla. Sice jí slíbila, že bude krotit své dohazovačské schopnosti, ale nevěděla, jak moc je na ní v tomhle ohledu spoleh. A tak bez váhání zamířila přímo do Společenky.

Diana klouzala za Ádel, která se dost křečovitě přidržovala dvoumetrových závějí, které lemovaly drobnou cestičku.
,,Se sklouzni," zavolala na ni Diana a rozesmála se nad jejím křečovitým úsměvem.
,,Nech si ty svoje pobídky pro někoho jiného," řekla roztřeseně, když ji snad posté podklouzly nohy a ona se s napůl rozdělanou šňůrou zaryla rukama do závěje. ,,Diano, nechci ti moc... ale, do prdele, mohla bys mi už konečně přijít pomoct?"
,,No problemos!" sklouzla se k ní, ale nestihla to ubrzdit a jak se po ní natahovala rukama, že ji obejme a pomůže se postavit, podmetla ji, plácla sebou na záda a pokračovala ve své klouzající se dráze i s Ádel, která se válela přes ní. Sotva se zastavily a Ádel se trochu rozdýchala, obě se rozesmály na celé kolo a vzájemně si pomohly na nohy.
,,A heleme se! Zdá se, že jsme dojely až do Prasinek. Cestou zpátky bychom taky mohly použít hůlky," navrhla Diana.
,,A to mi říkáš až teď?" pěnila Ádel a dost neúspěšně v sobě dusila smích.

Erin se bloumala po chodbách s Jeffem, který se ji snažil bavit vtipy.
,,Poslyš, Jeffe, neviděls Jamese? Potřebuju mu vyřídit vzkaz od kamarádky..."
,,Jamese? Jako Pottera?" rozsvítilo se mu. Ach ano, Jeffe, Pottera, pomyslela si Erin. ,,Beztak bude na hřišti. Napadlo mě, že bychom se mohli zajít projít."
,,Vždyť se procházíme."
,,Já myslel třeba ven," navrhl. Erin už se chystala odmítnout, když si všimla Emettovy kštice, která právě mířila ke schodišti, kde byli.
,,Nejdřív zahni sem, ok?" šoupla ho do nějaké třídy a přivřenými dveřmi hledala Emetta. ,,Kde je?" zašeptala si pro sebe. Musel přece tudy projít. Nemohlo mu to trvat tak dlouho, to byla... Dveře se rázem otevřely a nebudu vám popisovat, co se právě objevilo přímo před Erininým obličejem.
,,Nazdárek," usmál se Emett nevinně. Erin mlčela a místo toho se nepřímila. Emettovi tak padl pohled na Jeffa, který seděl na první lavici vpravo u katedry. Když uviděla, jak se na něj chystá něco zakřičet, vystrčila ho z místnosti.
,,Hned se vrátím," zavolala na Jeffa a zavřela za sebou dveře. ,,Co tu děláš?" obořila se hned na Emetta. ,,Tohle je Nebelvírská část hradu, nechápu, co tu pohledáváš."
,,Třeba se jen tak procházím," nadhodil a posadil se na schody. ,,Nechceš se přidat?"
,,Už mám jiný doprovod, jestli sis ráčil všimnout."
,,Tomu říkáš doprovod?" uchechtl se.
,,Máš snad něco proti?"
,,Samozřejmě. Mám ti vyjmenovat svůj seznam proti?"
,,Ani se nemusíš namáhat," otočila se k němu zády.
,,Víš, co nechápu?" snažil se jí očividně zabránit návratu k Jeffovi.
,,Ne," povzdechla si Erin. Stejně budou muset za chvíli projít přímo kolem něj, jestli na těch schodech plánuje hnízdit ještě dlouho.
,,Proč se s ním zahazuješ."
,,Protože je v pohodě."
,,Aaaha," protáhl Emett. ,,Doufal jsem v tvůj větší vkus."
,,Jestli narážíš na sebe, tak pokud si vzpomínám, byls to ty, který zdrhl uprostřed svého úžasného vysvětlení, proč vymazat jistou noční scénu se zmrzlinou."
,,Úžasné říkáš??" dělal, že se zamýšlí. Erin se znovu přiblížila ke dveřím. ,,Fajn, tak promiň."
,,Co to zří mé ucho? Omluvu?"
,,Něco na ten způsob," očividně se mu převrátil žaludek nad slovem omluva a odmítal si připustit, že to právě vykonal.
,,Hm... aha... a můžeš mi říct, co sleduješ tímhle rozhovorem?"
,,Ale no tak, Erin. Ten pitomec, který na tebe čeká v první lavici... V první lavici!" zavrtěl hlavou nevěřícně, jakoby mu to právě teď došlo. ,,To nemůžeš myslet vážně."
,,Zdaleka to není takový pitomec jako jsi někdy ty a chová se ke mně velice mile. Takže, když dovolíš, ukončím náš rozhovor."
,,Nedovolím," prohodil.
,,Pak mi vysvětli, co jste to tak důležitého řešili s Jamesem." Emett se uchechtl, zapřel se rukou o zábradlí a postavil se. Neomdlévej, Erin, pomyslela si v rychlosti Erin.
,,Nerad bych to teď připomínal."
,,Proč?" Zkousl si ret a prohrábl si vlasy.
,,Možná proto, že se mi o tom nechce mluvit."
,,Pak ani mě se nechce mluvit s tebou."
,,No tak fajn." Přilétla mu na tvář pomyslná facka, kterou si sám uštědřil. ,,Byla to jen taková blbost."
,,Já jsem podle tebe blbost?"
,,To jsem neřekl." Další facka. Dneska bude jeho duše vypadat opravdu pokrouceně.
,,Poslouchám..."
,,Nejdřív jsme se jen častovali urážkami... Dobře, já ho častoval urážkami, které ON ignoroval. Ale z ničeho nic na mě vykřikl cosi s tvým jménem. Tak jsem jeho koště chytil za ocas a vyzvídal, co tím chtěl říct. A on začal mlít něco o tom, že jsem idiot, když... vážně to musím říkat?"
,,Jo," ujistila ho Erin.
,,Chudáčku, moje ego," zavrtěl hlavou a Erin potlačila smích. ,,Idiot, když ti neumím říct, co je očividné... a další kecy."
,,Jaké byly ty další kecy?" zajímala se Erin a ukládala si každé jeho slovo do paměti.
,,Nic moc. Pak spíš lítaly pěsti."
,,Předpokládám, že jsi to byl ty, kdo začal první."
,,Blázníš? Potter je na tohle měkota, u toho mě překvapilo, když jich pár vrazil Ianovi. Jo, tak jsem mu vrazil," pokračoval.
,,Jako z chlupatý deky."
,,Erin, nemůžeš očekávat, že o tom budu mluvit bezstarostě a otevřeně. Vzlášť proto, že James narazil na dost citlivé místo." Erin zatajila dech. Tohle bylo možná ještě lepší jak omluva. Začala dokonce zvažovat, zda to nechce vrátit do starých kolejí. Ale chce to i ona? Horečně přemýšlela.
,,Sakra, Erin, dochází ti vůbec, jak moc tě chci?" přimáčkl jí zápěstí ke zdi a jejich tváře od sebe byly jen kousíček.
,,Dáváš to dost divným způsobem najevo." Zrychleně dýchala.
,,Erin, proboha," povzdechl si tiše a jeho hlas o něco zhrubl. Erin ani nedýchala. Netoužila po ničem jiném, než aby jí okamžitě políbil a už nikdy neříkal ty ošklivé věci, které jí říkal v té chodbě. Hodlala zapomenout na všechno a velice tomu napomáhala jeho očarovávající vůně a hnědé oči, které se zvláštně leskly. Erin otevřela pusu, když se otevřely dveře, z nich vyšel Jeff a na oba se divně podíval.
,,Stačilo říct, Erin," řekl ublíženě a rozběhl se ze schodů.
,,Sakra," odstrčila jemně Emetta Erin a vyběhla za Jeffem. Emett si opřel čelo o chladnou zeď a doufal, že se mu brzy vrátí rozum.

,,Já, Diana... a ještě k tomu Leerová... jakoby to nestačilo..." Ádel se chlamala na sedačce. Diana na sebe zrovna navlékla dost otřesně vypadající kožich, který měl svá nejlepší léta už rozhodně za sebou. Ten doplnila o volnou babičkovskou sukni, která jí splývala až dolů na nohy, na které si narazila kanady. Na tenhle obchod narazili doslova náhodou, když se strhla koulovačka mezi několika Zmijozeláky. ,,... tímto oznamuji, že ty... Ádel!" vykřikla a se zavřenýma očima napodobovala profesorku Trelawneyovou. Ádel už to nevydržela a v naprostém záchvatu smíchu se svalila ze sedačky. ,,...jsi odsouzena k doživotnímu trestu, ze kterého není úniku!" otevřela dramaticky oči Diana a přiklekla k Ádel, která se snažila sebrat poslední zbytky racionálního myšlení. Vydýchávala se a čekala, co s Diany vypadne.
,,Poníženě se klaním, vaší nejvyšší jasnosti, a prohlašuji, že jsem nevinná!" zvedla provizorní plastovou pochodeň a nahodila vysoce intelektuální výraz, který tak docela neseděl s otřesnou hučkou, která jí vězela na hlavě. ,,Přísahám, že jsem toužila jen po celosvětovém míru a ať už jsem Ameriku, bůh jí žehnej a nikomu jinému, čímkoliv, nebylo to v mém úmyslu." Diana se snažila zachovat vážnou tvář, když uviděla, jak se prodavači za stolem dost dobře baví.
,,Óó! To nezamluvíte, mé drahé jehňátko." Jeden z prodavačů se zasmál. ,,Nemůžete popřít, že jste ten bonbon ukradla!"
,,Och, poníženě se omlouvám, vaše jasnosti," padla čelem na zem. ,,Byl ananasový a nešlo odolat."
,,To jste u sebe neměla hotovost?!" obořila se na ni Diana s těžko skrývaným smíchem. Ádel začala neuvěřitelně uvěřitelně brečet. Štkala a ryčela přes celý obchod a vzpínala ruce.
,,Zde je má pochodeň, je jen vaše!"
,,Chcete mi snad naznačit, že hodláte zradit naši matičku Ameriku?" Ádel se rychle napřímila.
,,Nechci vám do toho kecat, ale úplně jsme zapomněly, že jsme v Anglii," s tím zase padla na zem a pokračovala ve vzlykotu. Zpoza stolu se ozýval hlasitý smích.
,,Mlčte, vy pokrytecká ovce! Je rozhodnuto! Jste odsouzena k doživotnímu životu... och, jaká to dokonalá slovní hříčka," pochválila se jen tak mimochodem Diana. ,,...životu s... chvilka napětí, prosím famfáry..." Zpoza stolu zazvučel hlas trubky. ,,... s.... S.... S NEVILLEM LONGBOTTOMEM!"
,,NEEEEEEEE!!!!" zařvala Ádel přes celou místnost. ,,To nemyslíte vážně!"
,,S okamžitou platností." Ádel se postavila.
,,Já, Ádel, tímto kráčím vstříc svému osudu, avšak nedojdu, neboť má křehká duše tento nápor nevydrží. Sbohem, Ameriko! Sbohem, ty podivná závislačko na mangu! Sbohem, obchode! Pane bože, přivítej mě s otevřenou náručí," přiložila si roztřeseně ukazováček s prostředníčkem zboku ke spánku, rty naznačila prásk a svalila se k zemi.
Krátce na to - jak všichni očekávali pokračování - se ozval hřmotný potlesk a Diana pomohla Ádel vstát.
,,Ó, díky," uklonily se na jednu stranu. ,,Velice," uklonily se na druhou stranu. Pak si svlékly ty podivné kuriozity a naskládaly je na pult.
,,Trošku jsem vám přišlápla tu sukni, když jsem se dozvěděla svůj trest, omlouvám se," usmála se omluvně Ádel.
,,Nashledanou, drazí a milí," zamávala jako královna Diana a obě vyklidily obchod, aby se rázem dozvěděly, že jim času zbývá tak akorát pro fazolky a musí se vrátit do hradu. Když se na sebe ovšem znovu podívaly, propukly v smích.
,,To sis fakt vybrala trest," ušklíbla se Ádel. ,,Zrovna Longbottoma."
,,Připadal mi jako živoucí pohroma."
,,A proto jako trest horší než polibek mozkomora."
,,Nepochybně," zasmála se Diana.
,,Tak ti tedy dík," vpadly obě do Medového ráje a za chvilku už byly na cestě zpátky do hradu a na večeři. Diana se v duchu usmívala. Rozhodně nečekala, že to dopadne zrovna takhle. A nepřestávala se v duchu i na pohled hlasitě smát.
Brian je mezitím společně s Ianem následoval a po tom, co shlédl v tom podivném mudlovském obchodě, se nepřestával divit, co se v té zvláštní dívce Dianě skrývá.

Část dvácátá druhá - Můj rytíř..!

10. února 2010 v 20:35 | TePa |  Anne
Anne už od večeře nebylo moc dobře, ale před Erin to nedávala moc znát. Strašně ji totiž mrzelo, že museli ukončit zápas kvůli (cituji): Kreténovi, který nevidí, co má před sebou a proto mu musí někdo rozjasnit zrak pěstí.
Seděla u večeře a zamyšleně dlubala do brambor, které si dala na talíř. Měla by sníst aspoň tu trošku, když už jí není dobře. Třeba je to z hladu.
,,Ten debil Emett vůbec neví."
,,Před chvilkou to byl ještě Bůh."
,,To on samozřejmě je, ale ví to," dodala Erin. ,,Mám chuť mu jít omlátit talíř o hlavu. Doufám, že se včas vzpamatuje. Jak je vůbec Jamesovi?"
,,Jak to mám vědět?" řekla s těží Anne, ale Erin si ničeho nevšimla.
,,No, já nevím... Co třeba proto, že spolu chodíte na procházky?"
,,Jednou, Erin."
,,Ale stejně. Méně je někdy více, co ty víš?"
,,Nevím, no..."
,,Angie? Tak co ty na tu nespravedlnost?" ozvala se své kamarádce přes stůl a Anne si podepřela hlavu dlaní. Opravdu jí nebylo zrovna do smíchu. Možná, že v tom sněhu nachladla... a nebo proto, že běhala po té Společence? Bůh ví. Nebo taky James. Ten přece VÍ všechno.., ušklíbla se v duchu Anne a tlumeně poslouchala Erinino nadšené vyprávění o zápase. Neslyšela ani slovo, spíš jen souzvuk tónů.
,,Erin? Jsem unavená, půjdu si lehnout," řekla tiše. Erin neposlouchala. ,,Erin!" řekla hlasitěji a proklínala tohle křičení.
,,Anne, počkej chvilku," ozvala se Erin a dál pokračovala ve vyprávění. Ok, tohle nemělo šanci. Zvedla se a pomalu odcházela z Velké síně. Při vchodu do Vstupní síně vrazila do Jamese.
,,Promiň," prohodila Anne ve spěchu a opřela se o zábrádlí.
,,To nic," otočil se k ní zády a chtěl pokračovat na večeři, když se zarazil a otočil se zpátky. ,,Anne?"
,,Hm?"
,,Je ti dobře?"
,,Ehm.. jo, jen jsem unavená, to bude v pořádku..."
,,Nemám tě doprovodit, nebo tak něco?"
,,Ne, v pohodě."
,,Anne, víš, já bych přeci jen..."
,,To je dobré, Jamesi," udělala krok do prvního schodu, zatmělo se jí před očim a zakolísala. V duchu proklínala, že nestojí na rovné zemi, to by možná trochu zkoordinovala. Děkovala nebesům, že jí přihrály pohotového Jamese, který ji podepřel.
,,Tohle rozhodně není dobré. Kde je Erin?"
,,Ve Velké síni."
,,To tě nechala jít jen tak?"
,,Bylo to v pohodě, jen je mi trochu špatně..."
,,Tak pojď, půjdeme na ošetřovnu."
,,Jamesi..," chtěla namítat, ale pak se jí znovu zatmělo před očima a to už Jamesovi došla trpělivost.
,,Žádné námitky, jde se," nabral ji do náručí.
,,To tam chceš ležet se mnou?"
,,Ne, proč?" usmál se a vykračoval s ní na rukou chodbou.
,,Protože si uženeš kílu, ty blázne," opřela si mu hlavu o rameno.
,,A víš, že mi to ani moc neva? Musíš to vyležet."
,,Beztak to mám z toho sněhu, vzala jsem si jen kabát, nečekala jsem, že se budeme válet ve sněhu."
,,Neměla bys říkat tak dlouhé věty, zbytečně se vyčerpáváš," řekl jemně.
,,To se ale mám. Osobní rytíř ve zlaté zbroji," řekla tiše a zanedlouho mu usla na rameni.

Erin si všimla, že Anne odešla, ale nepokládala za důležité jí být hned v patách. Asi byla opravdu unavená. Brambor se ani nedotkla a hlavu si podepírala, takže nejspíš ano... Spíš jí štvala osoba u Zmijozelského stolu.
Zajímalo by jí, proč se tak chytli s Jamesem. Ptala se už i Angie a její kamarádky Elliott, ale žádná nevěděla. Prý prohodili jen něco o tom, že jsou idioti, ale tím to haslo a končilo... Třeba se dozví něco v kabinetě profesorky, když se tam mají všichni tři dostavit. Emett, James a Erin... hm....

James dorazil později, ale nijak se neomluvil, prý se jen zapomněl.
,,Takže... pane Longu, pane Pottere... očekávám, že se navzájem omluvíte." Nic. ,,Jste snad aspoň trochu inteligentní bytosti a umíte si přiznat, že vám ujely nervy, ne? Jste jedni z nejlepších v ročníku, předpokládám, že umíte racionálně uvažovat." Pořád nic. ,,Neumíte snad mluvit?"
,,Nebudu mluvit, když je tu slečna Dooková," namítla James a Emett souhlasil.
,,Cože? Proč?" nechápala Erin.
,,Protože se to týká tebe," otočil se k ní Emett. Jeho hlas zněl tak nějak jemně, jakoby jí ujišťoval, že je všechno v pořádku, jakoby jí četl pohádku na dobrou noc. Byl to krásný pocit, jako pohlazení a Erin pod ním roztála.
,,Nechápu," potřásla hlavou. Profesorka mlčela a sledovala rozhovor. Erin se otočila na Jamese a pozvedla obočí.
,,Nebudu o tom před tebou mluvit."
,,Proč ne?"
,,Protože se to týká tebe," opáčil Emett o něco hlasitěji.
,,Slyšela jsem, ale chci to slyšet právě proto, že se to týkalo mě."
,,Na to máš samozřejmě právo, ale i my dva máme právo o tom nemluvit."
,,Najednou jste přátelé, jo?" podivila se Erin a jemně nakrčila obočí.
,,Neřekl bych," ozval se James.
,,Souhlasím," přikývl Emett a hodil po Jamesovi pohledem.
,,Tak proč mi to nechcete říct?"
,,Řekněme, že..," začal James vysvětlovat, ale Emett mu skočil do řeči:
,,...proto, že se to týká tebe." Z té věty už začínala Erin šílet.
,,Fajn! Nechte si to pro sebe, když je to takové tajemství," pěnila. Pak se otočila na profesorku: ,,Dala byste mi prosím ten trest, abych mohla jít?"
,,Budete leštit dalekohledy a to ještě buďte ráda."
,,Vždyť jo," zabručela si pod nosem Erin.
,,Co jste říkala?"
,,Ano, paní profesorko." Ta přikývla a posunkem vyzvala Erin k odchodu. Ta se nenechala dvakrát pobízet. Naštvaně se vrhla ke dveřím.
,,A Erin?" ozval se James.
,,Co je?" hodila po něm pohledem Erin.
,,Anne je na ošetřovně, kdybys ji hledala."
,,Cože?" vyvalila oči Erin. ,,Jak to?"
,,Sám jsem jí tam nesl. Běž se zeptat," otočil se zpátky k profesorce a dál Erin nevěnoval pozornost.

Erin vtrhla na ošetřovnu jako velká voda a skácela se k Anne k posteli.
,,Anne, proboha, proč jsi mi nic neřekla?"
,,Byla jsi zklamaná zápasem a rozhodně neumřu, tak neplaš," usmála se Anne.
,,Mrzí mě, že jsem si nevšimla, že ti je špatně, myslela jsem, že jsi jen unavená, a pak ta věc s Emettem a Jamesem. Promiň, Anne! Tolik mě to mrzí."
,,V pohodě, Erin, uklidni se," znovu se usmála Anne.
,,Byla jsme si pro trest," posadila se k Anne na postel.
,,A co budeš dělat? Čistit dalekohledy?"
,,Jak to víš?" vyvalila oči Erin.
,,Jen odhad. Tak ti přeju hodně much do cesty."
,,Jsi milá, díky. Much nikdy není dost."
,,Není zač. Mohla bys pak ještě jednou najít Jamese a poděkovat mu? Přijde mi, že si chudák dal docela zabrat s tím, že mě dopravil na ošetřovnu. Tak mu klidně kup čokoládu a já ti ji pak zaplatím. Nebo mu dej tu obří, co jsem si ji dovezla z domu."
,,Co blázníš? Není to blížícím se Valentýnem?" Anne zrudla a ušklíbla se.
,,To určitě. Ne, jen mu děkuju a chci, aby to věděl."
,,To on určitě ví. Nemusíš na něj plýtvat čokoládou, stejně ji nemá rád."
,,Cože? Jak to? KAŽDÝ má rád čokoládu."
,,No jo, kromě Jamese."
,,Aha, no tk mu ji nedávej."
,,To mi došlo," zasmála se Erin.
,,Jenom mu poděkuj a ať si vymyslí, jak mu to mám vynahradit. Jako poděkování, Erin. Opovaž se říct něco typu: ,,Jo..! A Anne tě zve na rande." Jinak tě, přísámbůh, zabiju."
,,No jo. Dám si pozor na pusu, tak se prospi, stejně už je po návštěvách. Dobrou noc."
,,Dobrou."
,,Přijdu zase zítra a řeknu, jak to dopadlo s Jamesem."
,,No jo! Tak už běž," usmála se Anne a položila se na postel.
,,Jo, dobrou," zašeptala Erin a zmizela za dveřmi.

Část dvacátá první - Zápas

8. února 2010 v 18:41 | TePa |  Anne
Kratší... ale takhle mi to přijde tak akorát na jednu kapitolku, tak snad příští udělám delší :P

TePa

Erin svírala koště v pravé ruce a nervozitou se celá třásla. Nemohla si vzpomenout, kdy naposledy se takhle cítila. Nedokázala uvěřit tomu, jak se k ní Emett zachoval. Přitom se ho snažila všemi možnými prostředky pochopit. Co udělala špatně? A co ho opravňovalo stavět ji vedle Stacey? To byla poslední kapka. Nejhorší bylo, že se to na ní projevovalo natolik, že tušila, že tenhle zápas bude fiasko. Nepochybovala o tom, že James chytí zlatonku, ale ona jako útočník bude stát za prd. Nemohla se dívat na toho pitomce, který se bude honit za malým zlatým míčkem. Doufala, že se mu to nějak vrátí. Ale ona do něj byla tak zamilovaná. Věděla, že i on je, tak co jim bránilo?
Nechápala chlapské myšlení.
,,Jsi v pohodě?" zeptala se opatrně Angie, která stála hned vedle a svírala odrážečskou pálku.
,,Ne, ale snad to neovlivní hru," svírala koště.
,,Co ti zas udělal?"
,,Zas? No dovol," ušklíbla se a lehce se usmála. ,,Kdyžtak ho vezmu camrálem přes obličej a je mi jedno, jestli si zrovna hezky nadletím." Angie se zasmála a obdivně poplácala Erin po rameni.
,,Ty jsi stejně borka, Erin."
,,Nemyslím, ale dík," usmála se a obě vyběhly na hřiště.
Erin se nesnášela za to, jak hodně se nechává unést pocity a náladami. Od chvíle, kdy usedla na koště si plně uvědomovala, že tam bude téměř k ničemu. Snažila se to letět vysvětlit Jamesovi, ale ten ji zklamaně oznámil, že náhradník je nemocný, takže ji potřebují.
,,Do Zmijozelského pole se dostává Matt Jacobs! Vypadá to nadějně, jeď Matte jeď!"
,,Pane Jordane, klidněte své hormony."
,,Dobrá, Jacobs se napřahuje a pálí! Ano a je to gól! Nebelvír vede deset ku nule! Ale copak je to s Erin, naší vyhlášenou rváčku o body Nebelvířanů? Zdá se, že dneska není nějak ve formě."
,,Jste snad psycholog Jordane?"
,,Omlouvám se, paní profesorko. A pozor! James Potter a Emett Long jsou zdá se v jakési rozepři. Ječí po sobě a... sakra! Tohle vůbec nevypadá dobře. Paní profesorko? PANÍ PROFESORKO!!!!" zaječel vyděšeně Jordan, když mezi chytači začaly lítat pěsti.
Ozvala se rána, jak ty dva od sebe oddělila magická koule a vzápětí se na zemi octla i Erin.
,,Co se tady stalo?"
,,Ten kretén měl pitomé kecy!" ozval se James a svraštilo se mu obočí snahou dostat se ze štítu.
,,Nevím, kdo si začal, pitomče!" pěnil Emett. Vypadal mnohem hůř než jeho protivník. Byl rudý jak rak a neustále narážel do magické zábrany, jak se snažil Jamesovi jednu vrazit.
,,Klidni hormony, Longu! Nemyslíš, že to trochu přeháníš?" ozval se James.
,,Zmlkněte oba dva! Tohle se ani přinejmenším neshoduje s mou představou sportovního chování. Oba dva se dnes odpoledne objevíte v mé kanceláři a je mi upřímně jedno, jestli už máte naplánované něco jiného!" Emett s Jamesem zmlkli, ale dál na sebe vrhali nenávistné pohledy. Erin to nešlo z hlavy.
,,Jamesi? Co se stalo?" přešla k němu, čímž Emettovi opět zvýšila tlak. Tak ona si jde za pitomcem Potterem! No jistě, jen ať ho polituje, to je přece ten, co nejvíc trpěl! Odplivl si a jednotliví členové Zmijozelu ho přicházeli poplácat po zádech.
,,Nebelvír si zase myslí, že může všechno," zaslechla Erin jedním uchem a její nervy šly do kytek.
,,Cos to řekl?" přešla k tomu, který si to dovolil říct a když se sebevědomě ušklíbl, napřáhla se a vrazila mu takovou facku, že se mu div neprotočila hlava.
,,Slečno Dooková! Co to má znamenat? Dostavte se se svými spolužáky taky. Ruším dnešní zápas a přesouvám jej na příští víkend!"
,,Ale, paní profesorko!!"
,,Až se naučíte chovat, možná vás přestanu trestat. Zklamali jste mě. Všichni tři. A aspoň budete mít víc času trénovat."
,,Paní profesorko!" ozval se pobouřeně Matt, kterému se podařilo dát branku a zatvařil se nelítostně.
,,Je mi jedno, jak budete omlouvat své spolužáky nyní, opakuje se to pravidelně a jestli to takhle bude pokračovat, můžete se spolehnout na to, že to bude mít trvalé následky! Odchod!" Z McGonnagalové lítaly blesky. Erin, která měla namrzlé lemy od svého famfrpálového hábitu, si dovolila pohled na Emetta, který se na ni usilovně mračil. Tak ty se budeš mračit? naštvala se Erin ještě víc. Tak TOHLE na ni bylo opravdu moc. Měla chuť mu taky jednu vrazit, ale pak se ovládla, prošla kolem něj s hrdě vztyčenou hlavou a rozrazila dveře do dívčích šaten.

,,Erin? Erin?!" volala zpoza dveří Anne a bouchala na ně pěstmi.
,,Pojď dál," ozvala se v odpověď Erin.
,,Jsi v pořádku?" ozvala se opatrně Anne.
,,Jasně, vrazila jsem jednomu odpornému všivákovi, to je jasné, že je mi dobře."
,,Ne, myslím to, jak ses chovala k Emettovi. Co se stalo?"
,,Nevím, jak to bere on, ale myslím si, že se mi snažil naznačit něco jako: pusa byla fajn, ale to je tak možná všechno."
,,To si ze mě děláš legraci?"
,,Kéž by. Možná to myslel jinak, ale čert ví, co si ten kluk doopravdy myslí..."
,,Ale jestli je to tak, tak je to pořádný hajzl a tebe si, Erin, nezaslouží ani omylem nebo nešťastnou náhodou."
,,Dík, Anne. Ale problém je v něčem jiném."
,,A v čem?"
,,Já se do něj zamilovala a nedokážu si připustit, že on mě nechce. Chápeš, jak je to těžké?"
,,Nejspíš ne tak docela."
,,Co ty a James?" změnila Erin obratně téma a zavazovala si tkaničky u tenisek.
,,Coby?" zrudla okamžitě Anne.
,,Ale no tak, ten kluk tě chce, tak v čem je problém."
,,Možná ve mě. Nějaká neviditelná zábrana?" Erin se na ni podívala úkosem.
,,Ha ha ha. Anne, já být tebou, tak jdu hned za ním a je to. Kde vidíš překážku?"
,,Já nejsem ty, Erin, rozhodně bych to tak nikdy neudělala."
,,To bych tě to měla naučit, jinak se nehneme z místa do konce školního roku." Anne na ni jenom vyplázla jazyk.
,,Jdeme na večeři?"
,,Nebudu vám dělat křena."
,,To není vtipný, Erin. A přestaň si ze mě utahovat."
,,Možná si to rozmyslím a zkusím to taktičtěji."
,,Já to stejně odhalím, a pak uvidíš," usmála se Ann.

Část dvacátá - Rozhovor

7. února 2010 v 17:08 | TePa |  Anne
Emett seděl za stolem a v hlavě si stále přehrával dnešní zápas s Nebelvírem. Věděl, že Erin je v útoku a James byl proslulý svou neporazitelností. On už by mu měl někdo shodit hřebínek. Vzhlédl, když kdosi vedle něj tiše zapískal a nechápavě se na něj zamračil. Ten však nespouštěl oči z Nebelvírského stolu, kde si právě sedala Erin.
Emett se zarazil a lehce svraštil obočí. Erin na sobě měla opravdu krátkou sukni a přitáhla tak dokonale pozornost poloviny Zmijozelského stolu. Emett ale zachoval klid a znovu se naklonil nad mísu s míchanými vajíčky. Musel protočit oči. Bylo mu jasné, o co se tu Erin snažila a měl chuť si vlepit facku, že jí tu pusu vůbec dal. Jak si mohl bláhově myslet, že se bude chovat jinak než Stacey?
Ještě dnes si vybavoval, jak byla oblečená, když spolu začínali chodit. Asi nějak tak, jako Erin. Už dávno mu nebylo patnáct, aby mu huba padala na stůl a celý ztuhnul, když vejde nějaká holka s více částmi těla odhalenými než zakrytými. Kroutil nad tím hlavou a otevřel si noviny na své oblíbené rubrice.
Hm... Stratfordské zmije zase prohrály. Ti by to měli zabalit dřív, než se ze zmijí stane slepýš, ukousl si kus housky a četl dál. Proboha, to je dneska den. Sázky se mu přestávaly vyplácet. To snad všem jeho oblíbeným týmům přeskočilo?

Erin seděla zaraženě za stolem.
,,To se mu nelíbím? Podíval se sem jen jednou a hned sklopil pohled," zašeptala směrem k Anne.
,,Víš, abych řekla pravdu, taky si myslím, že to přeháníš. Žádný kluk není rád, když poutáš pozornost jiných kluků. Máš být jen jeho, nepochybuj o tom, že Zmijozeláci jsou nejvíc majetnická kolej, která existuje," otevřela si Anne noviny a začala zjišťovat, co je nového. ,,Hele! Pastorek měl konferenci na Sjezdu čarodějek a kouzelníků. Píše se tu, že..."
,,Ale já chci, abych upoutala jeho," přerušila ji Erin a stále hleděla k Emettovi, který se mračil čím dál víc. ,,A proč se tak mračí, sakra? Nejradši bych tam vlítla a zlepšila mu náladu."
,,Nejspíš mu prohrály jeho oblíbené týmy. Nevím, co může takového kluka rozhodit," pokrčila rameny Anne a zvedla noviny, aby se tak celá zakryla. Ke stolu si právě přisedal James.
,,No jo, ale..," zakňučela Erin. ,,Myslíš, že jsem se oblíkla moc provokativně? To on asi nemá rád, co?"
,,Zatím jsem nepotkala kluka, co by to neměl rád, ale je to možné."
,,Já si říkal, kdo se za těmi novinami schovává. Ahoj, Ann. Erin, doufám, že jsi ve výborné koncentraci, za hodinu nám začíná zápas."
,,To mi nemusíš připomínat."
,,Hele, není ti trochu zima?" poukázal na její tenké tričko na ramínka z poněkud hlubším výstřihem.
,,Abych řekla pravdu, tak i jo."
,,Proč to neřekneš hned?" sklopila noviny Anne a sundala si svetr, pod kterým měla ještě jeden. James se tomu zasmál. ,,Je mi zima a navíc si myslím, že na mě něco leze, od rána mám rýmu." Erin si přes sebe vděčně přehodila červený svetr a nahodila spokojený výraz.
,,Dík, Ann. Přijdeš se dneska podívat na zápas?"
,,Stejně nemám, co dělat. Jasně, že bych se měla učit, ale..." Erin ji zpražila pohledem. ,,... nemohla bych ti to přeci udělat..," usmála se Ann Erininému výrazu a pokračovala v jídle.
,,Ale pořádně se obleč, vážně nevypadáš moc dobře..."
,,Asi bys neměla běhat po Společence napůl oblečená, neoblečená," ozval se James a Erin se s poťouchlým úsměvem pomalu otočila na Anne.
,,Nemyslím, že by to bylo jen tím, ale vezmu si ponaučení a už nikdy nebudu pozdě večer chodit dolů se napít."
,,To by byla škoda, by sis pak nemohla promluvit s jedním sympaťákem." Máš štěstí, že nás poslouchá jenom Erin, pomyslela si Ann.
,,No o to bych vážně přijít nemohla," pronesla ironicky, vyplázla na něj jazyk a pokračovala ve čtení článku o Pastorkovi. James se usmál a zakousl se do toastu.
,,Zajímalo by mě, jak se připravoval ten tvůj Long," ozval se Matt a Jacob vedle něj účastně mlaskl.
,,Proč?" nechápala Erin a přitáhla si svetr zimomřivě k tělu.
,,Protože je nový a nevíme, co čekat," polkl Jacob.
,,Vy dva si poradíte s čímkoli," na to Erin a usmála se. Jejich střelecké schopnosti by bylo opravdu neradno přeceňovat.
,,Máš aspoň ponětí o tom, jak je stavěný, ne? Za co bychom tě jinak platili?" ušklíbl se Matt. Erin po něm hodil jabkem a trefila ho do hrudníku.
,,Rozhodně ne tak, jak si myslíš," vyplázla na něj jazyk.
,,Já samozřejmě nemyslím vůbec nic," snažil se jí uklidnit Matt, ale jeho těžko skrývaný smích ho prozradil.
,,Dala bych ti bombu, kdyby to neznamenalo další trest," strčila si naštavně sousto do pusy a podívala se ke Zmijozelskému stolu zrovna ve chvíli, kdy se Emett začal zvedat. Erin vstala taky. ,,Jdu se převléct, je mi zima. Tak zatím. Ann, uvidíme se na pokoji, ok?" Anne jen kývla a neušel jí kamarádčin pohled ke Zmijozelskému stolu.

Emett věděl, že jde Erin za ním, a tak zatočil příliš brzy do jedné z chodeb po pravé straně, kde věděl, že nikdo nechodí. Erin má očividně něco na srdci a řešit to veřejně opravdu nechtěl. Vlastně se mu nechtělo řešit vůbec nic. Bůh věděl a vždycky vědět bude, že on na dívčí řeči nikdy nebude mít buňky. Nechápal, proč mají tendenci všechno zjišťovat, o všem vědět.
Erin se zmateně prohnala kolem něj a ani si ho nevšimla. Stál opřený hned na rohu a sledoval, jak se zmateně staví jen pár metrů od něj a rozhlíží se. Pak si naštvaně dupla a otočila se, že půjde zpátky, když ho tam uviděla. Měl pozvedlé obočí a hlavu na stranu.
,,Předpokládal jsem, že máš něco na srdci," prohodil a postavil se rovně, opírajíc se pravou rukou o stěnu.
,,Asi by bylo zbytečně tvrdit, že jsem šla jen náhodou stejnou cestou potom, co jsi viděl, co?" zkřížila si před sebou ruce.
,,Nejspíš ano. Řekl bych, že ti to sluší nebýt toho, že je zima a takhle se akorát nachladíš. Ale nechci znít jako starý mládenec, tak tě radši nechám mluvit."
,,Jen jsem se chtěla zeptat..."
,,Ano?" zeptal se, i když věděl naprosto přesně, na co se chce zeptat. Co pro něj znamenal včerejšek? Proč ji políbil, a pak hned odešel? Cítí k ní něco? A jak to bude dál? Jenže on naprosto netušil, jak to bude dál.
,,Jen mi poraď, jak se k tobě mám chovat... po včerejšku..."
,,Jak jen chceš."
,,Tušila jsem, že to řekneš, ale nedělej se, že nevíš, co chci slyšet. Určitě máš praxi v řečech, jak to vidíš dál, víš, na co se chci zeptat ještě předtím, než to řeknu. Tak mi jen pověz, co to pro tebe znamenalo, dobře? Než tu zmrznu..."
,,Erin, chci, abys pochopila jednu věc. Jsi krásná a nemáš za potřebí dělat ze sebe tohle... Nepochybně jsi krásná i v pyžamu. Jsi živá tak, že tě těžko kdy někdo zkrotí. Jsi vášnivá a temperamentní a skrz na skrz optimistická. Jsi úžasná bytost, jen nechápu, proč chceš zrovna mě. Můžeš mi říkat, jak jsem úžasný a krásný," protočil oči. ,,...stejně jako spousta dívek, které jsem poznal před tebou a Stacey, ale protože tě znám a nechci, aby ses na to snížila, povím ti předem, že nejsem takový, jaký se zdám."
,,A jaký jsi? Proč mě nenecháš to zjistit?"
,,Protože by to jistojistě špatně dopadlo. Moje rodina je vážená už po celá staletí a i to, kdybych s tebou chodil by bylo ohromné pošpinění a i když mi je absolutně jedno, co si moje rodina myslí..."
,,A proč ses teda rozešel se Stacey?"
,,Erin..."
,,Ne!" zaprotestovala a začal se o ní pokoušet pláč. ,,Nesnaž se mi tu tvrdit, že to nebylo zčásti kvůli mně, já vím, že ano! To nemůžeš zamluvit!"
,,Samozřejmě, že to bylo kvůli tobě, ale... cožpak jsi ztratila poslední pudy sebezáchovy?"
,,A co když je mi to sakra jedno?" Emett litoval předem toho, že se neztratil jednou z tajných chodeb a musel absolvovat tohle.
,,Emette!" ozval se mu za zády Brian.
,,Musím jít..," mávl za sebe Emett.
,,Opovaž se odejít! Ne, teď ne!" Otočil se zády a odešel. Erin chvilku jen tak stála a třásla se jako osika. Co si má zase o tomhle myslet?

Část devatenáctá - A jaké to bylo?

6. února 2010 v 23:48 | TePa |  Anne
Anne lehce zmatkovala. Jak by se měla k Jamesovi chovat? Jasně, že se nic nestalo, ale během jejich odpoledne... tedy odpoledne, kdy spolu šli do Prasinek, opravila se Ann, si nemohla pomoct a musela na něj myslet jinak. Proboha, jak by taky na něj nemohla myslet! Vypadal neuvěřitelně, skoro si začala přihánět stavy typu, že to určitě bude jen nějaká habaďúra a nakonec kdosi vykřikne, že byla hloupá, že skočila na něco takového. Vždyt takové štěstí neměl nikdo a Ann? Kdy ta měla naposledy štěstí?
Překulila se už asi posté na své posteli a sama si odpověděla: včera?
,,Ann? Jsi vzhůru?" ozvala se tiše Erin.
,,Hm?"
,,Emett a já... Totiž on... mě... a zmrzlina... a..."
,,Co se stalo Erin?"
,,Jedli jsme čokoládovou zmrzlinu, a pak... on mě POLÍBIL,Anne!!!! On mě P-O-L-Í-B-I-L!" vyspelovala. ,,Chápeš to? Já tomu nemůžu uvěřit. Tušila jsem, že Bůh líbá nejspíš skvěle, ale Emett jistojistě líbá mnohem lépe! Líbání s ním je neuvěřitelné! Pohádkové! Nemůžu z toho spát."
,,Tolik vět s obsahem slova líbat jsem ještě neslyšela," uchechtla se Anne. ,,Ale jsem ráda za tebe. Doufejme, že to nebral jako úlet a že se k tobě bude mít." Erin ale neposlouchala.
,,On mě líbal!!! Ooo," zavrtěla se na posteli. ,,To byl pocit, Anne! Řekla bych ti, ať se jím necháš políbit, abys aspoň tušila, jaké to je, ale to ti samozřejmě nemůžu dovolit!" Pak bylo chvilku ticho a Ann si přemílala v hlavě věty, jak ráno pozdravit Jamese. ,,Emeeett polííííbil Eeeerin," zpívala si Erin polohlasně a nepřestávala se vrtět.
,,Tady se nedá spát," zasmála se Anne. ,,Zajdu se napít."
,,Emeeett!!!!" prozpěvovala si nerušeně Erin, když za sebou Anne tiše zavírala dveře a na boso cupitala dolů ze schodů. Na sobě jen vytahané tričko po bratrovi, které jí sahalo do půli stehen a se sklenicí v ruce.
Ve Společence tiše praskal dohasínající oheň z krbu a do oken se opíral vítr. Když probíhala kolem ohně, naskočila jí husí kůže z náhlé změny prostředí. Na chvilku se před krbem zastavila a otáčela se před ním. Tak příjemný pocit.
,,Nahoře je ti zima?" ozval se tiše James a Anne poplašeně vyjekla.
,,Ehm... Jamesi, ahoj... eh... no... mám jen žízeň," uvědomovala si, jak strašně krátké tričko má až příliš a začala výrazně rudnout.
,,Chápu," opřel se o opěradlo pohovky a s pobavením sledoval, jak si Anne stahuje tričko až ke kolenům. ,,Takhle ho úplně vytaháš." Oh, proboha, pomyslela si Anne.
,,Nevěděla jsem, že tu někdo bude," pokračovala v úpravě délky svého oblečení.
,,Překvapení," usmál se a znovu se na ni zadíval.
,,Ehm... musíš se tak na mě dívat?"
,,Jak tak?" naklonil hlavu ke straně.
,,Prostě tak," nalila si sklenici vody a posadila se na pohovku, aby na sebe následně okamžitě hodila obrovský polštář. James se zasmál.
,,Málem jsi to vylila, jak jsi se utíkala schovat."
,,Hm... eh... Nevilila," napila se a podívala se na něj. ,,Nemůžeš spát?"
,,Třeba jsem jen dostal žízeň jako ty," usmál se a dohasínající oheň se mu promítl na tváři.
,,No... tk já už asi půjdu spát. Erin už určitě zmlkla," usmála se.
,,Mám se otočit, aby ses nestyděla?" otázal se. ,,Já jen, abych se stihl připravit."
,,Hej, nesměj se mi! Prostě nejsem zvyklá se tu promenádovat ve vytahaném tričku a na boso."
,,Náhodou... já si myslím, že to je velmi roztomilé." Anne zrudla a odložila si sklenici na stůl. Vezme si ji ráno.
,,Tak tedy dobrou noc," postavila se a přeťapkala Společenku po špičkách. James pozoroval její nohy až do té doby, než mu zmizela na schodišti. Sám pro sebe se usmál a vrátil se do pokoje.

Erin se ráno vyspala do růžova. Celá rozzářená si to nakráčela do koupelny jako největší miss a milostivě za sebou zavřela své královské dveře. Anne jen cosi zamručela a otočila se k celému výjevu zády.
Chtělo se jí spát. Zajímalo by jí, kdo vynalezl brzké vstávání o víkendech. Lehla si na břicho a nechala jednu nohu vyklouznout z peřiny. V pokoji bylo takové horko. Ale z postele se jí nechtělo. Vůbec. A aby otevřela okno, musela by ujít tři kroky! Což bylo nemyslitelné. Spokojeně si našla nejvhodnější polohu a chystala se znovu usnout, když na ni skočila Erin a lehla si jí přímo před nos.
,,Eerin," zamručela Anne a otočila se k ní zády.
,,Kdepak! Ann, vstávej! Jde se do Prasinek!"
,,Ale houby, jsem tam byla včera," zamrmlala dřív, než si uvědomila, že to kamarádce vůbec nechtěla říct.
,,Tys tam byla? Jak to? S kým?" Anne jen zamručela pár nesrozumitelných slov a schovala si nohu zpátky pod peřinu. ,,Slyšíš?" přeskočila Erin postel, aby své kamarádce znovu viděla do obličeje.
,,Já chci spát!" zaprotestovala Anne a vzpomínala, o čemže se jí to zdálo.
,,Tak tohle nepřejdeš! S kým jsi tam byla?"
,,Když ti to řeknu, necháš mě spát?"
,,Jasně," přikyvovala horečně Erin. Anne pootevírala jedno oko a prohodila:
,,S Jamesem."
,,S Jamesem?!!!!!" zařvala Erin.
,,Do háje, Erin, tady se nedá spát," postavila se Anne a naštvaně zmizela v koupelně.
,,Wow! Anne, že se ani nepochlubíš, že spolu něco kutíte. To já budu takhle odcházet častěji."
,,Hm," strčila si Anne kartáček do pusy a začala provádět očistu.
,,A jaké to bylo? Je to James Potter! Rande s ním muselo být něco! Tak povídej."
,,Nebylo to rande," odplivla si Anne a pokračovala vyplachováním pusy.
,,No to určitě. Tak co to podle tebe bylo?"
,,Prostě mě poprosil, abych mu pomohla sehnat dárky, tak jsem šla."
,,To je ale koumák ten James. Věděl, že jinak bys nešla," poukázala na skutečnost Erin.
,,Jasně a ty jsi profesionál, co se týče vztahů."
,,Dík za kompliment," přešla ironii v hlase Erin a pokračovala: ,,Tak co? Dali jste si pusu? Dal ti ON pusu?"
,,Ne všichni se musí nutně líbat hned potom, co jsou spolu jen pět minut," vešla Ann zpátky do pokoje a podívala se na své hodinky, které jí ležely na nočním stolku. ,,Deset! Erin, já tě zabiju."
,,A domluvili jste se na dalším rande?" vyzvídala Erin.
,,Mluvím tu snad do větru?" spráskla ruce Anne a začala se hrabat ve vyrovnaném sloupečku věcí.
,,No jo. Já vím, že to rande nebylo," řekla Erin tónem: Nevěřím tomu ani za mák.
,,Děkuji," pokusila se to Ann brát vážně a vytáhla si rifle a nějaké tričko. ,,Myslíš, že ještě bude snídaně?"
,,Myslím, že určitě. Většina vstává jako ty."
,,Já bych nevstala nebýt tebe."
,,Já ráda, nemusíš mi děkovat."
,,Kam ses to tak vystrojila?" všimla si Anne krátké sukně, do které se Erin tak tak nasoukala. ,,Jestli kvůli Emettovi, obávám se, že tě nelíbal zrovna proto, že ti šla vidět polovina zadku."
,,Mi jde vidět..?" začala hledat zrcadlo Erin, ale když uviděla Annein výraz, zarazila se a zamračila. ,,Jen se chci líbit, no..."
,,Když tě políbil, mělas na sobě staré oškubané rifle a tričko skoro bez výstřihu."
,,Ale až mě uvidí takhle, bude mít chuť mě ulíbat k smrti, chápeš..."
,,Nechápu, ale jak myslíš," navlékla na sebe Anne jakési červené tričko.
,,A kam se strojíš ty?"
,,Strojím?" zasmála se Ann. ,,Jen jsem se oblékla, jít tam v tom tričku na spaní opravdu nehodlám."
,,Ale ta červená je fajná."
,,Tak jdem?" nasadila si Ann ještě hodinky a obě pak společně vyšly z pokoje.

Diana na snídani musela sama. Vzhledem k tomu, co včera řekla Stacey ani nebylo divu. Posadila se vedle ostatních spolužaček, které ještě neznala a nahla se pro mísu s ovocem. Mňam. Už se nemohla dočkat, až si na něm pochutná.
,,Ahoj," ozvala se jedna z holek, která seděla přímo naproti. ,,Podala bys mi, prosím, ten salát?" Diana usoudila, že už si sama nabrala až příliš a ochotně ho podala blonďaté dívce naproti. ,,Dík."
,,Není zač. Mimochodem, já jsem Diana," pokračovala v rozhovoru. Když má ráda ovocný salát, třeba to nebude zlá duše. Nebo odporně vlezlá jako Stacey.
,,Těší mě. Já jsem Ádel a nesměj se mi, prosím, kvůli tomu jménu, užila jsem si s ním dost," usmála se.
,,Ádel? Co to je za jméno?"
,,Matka nejspíš četla nějaký přeslazený odporný román vázaný v sešitě a tam to jméno bylo, nevím," pokrčila rameny. ,,Proč člověku nemůžou dát normální jméno?" nechápala a nabrala si na lžičku obrovský kus pomeranče.
,,Netuším," zasmála se Diana. ,,Nechodíme spolu náhodou na nějaké společné předměty?"
,,Je to dost dobře možné," přikývla Ádel. ,,Protože chodím skoro na všechny. A nevyjídel jen to mango," usmála se.
,,Nemůžu si pomoct," pokrčila Diana rameny.
,,Diano?" ozval se z ničeho nic Brian. ,,Navrhuju odvetu. Co takhle dnes ve čtyři?"
,,Jsem pro. Jen zajdu koupit Bertíkovy fazolky," souhlasila s návrhem a otočila se zpátky k Ádel. ,,Nevíš, jak se dostanu do Prasinek? Přestoupila jsem docela nedávno a ještě jsem tam nebyla."
,,To, abych ti ukazal tamější tajemné domy a létající lízátka."
,,Říkáš tajemné? To se mi líbí."
,,Zas tak tajemné nejsou. To jsou už i ta lízátka tajemnější," opravila se Ádel a začala se s Dianou přetahovat o mísu se salátem. Diana jen zadoufala. Mohla by to být v pohodě holka, aby nemusela zbylý rok strávit v přítomnosti jen sebe samé. Což jí trochu děsilo.

Bitva - II. část

6. února 2010 v 19:08 | TePa |  Ty z Vrangy
Zdálo se, jakoby měl nepřítel až nekonečný počet vojáků a nebo si je tvořil přímo z kmenů stromů. Martin tajil dech a horečně přemýšlel. Samozřejmě, že na něco takového neměl buňky a spoléhal na Katy s Becorem. Jejich taktické schopnosti rozhodně o mnoho převyšovaly ty jeho.
,,Do šiku! Okamžitě!" zařval z plných plic. Dal do toho tolik energie, až nervózně zakolísal a chvilku se rozdýchával. Sledoval, jak se jeho vojáci rychle srovnávají do řad a vstyčují štíty - připraveni čelit přímému nárazu.
Vzhlédl. Z lesa právě s hlasitým jekotem vyběhl dvoumetrový barbar. Co tu ksakru dělají tihle? zhrozil se. Tahle bitva už se i tak táhla příliš dlouho a kam pohlédl, spatřoval unavené vojáky. Potřebovali odpočinek a ještě víc než to důkladnou lékařskou pomoc. Ozdravovna však byla plná. Tepa nevěděla, kde jí hlava dřív stojí, běhala od jedné strany ke druhé, od jednoho pacienta k druhému, připravovala provizorní lůžka vedle ozdravovny a kouzlem zajišťovala, aby na ně nefoukalo a bylo jim teplo. Obdivoval její neutuchající činnost a energii. Vlasy si stáhla do ohonu a šaty už dávno vyměnila za pánské kalhoty.
,,Pane!" zakřičel nejbližší pobočník a ukázal na barbara. ,,Kdo to, do prdele, je?"
,,Na přednášku není čas, zatím je jen jeden, to zvládnu," vzhlédl ke svému dvoumetrovému valibukovi a pomodlil se. Proboha, někomu takovému se přeci se svou loveckou školou nemůže rovnat, pomyslel si, ale i tak se pevně rozkročil. Barbar hleděl přímo na něj a bylo mu jasné, že jedině jeho tu bude považovat za skutečného přítele.
Martin si šáhl na záda a vytasil svůj jedenapůlruční meč. Pak ještě jednou přehodnotil situaci a sledoval, jak k němu běží. Jeden rozhodně nebude stačit, pomyslel si a vytasil i ten druhý. Pokrčil se v kolenou, srazil si hledí z přilby do čela a protáhl ramena. Tohle bude stát všechen jeho um. Améro, pomož mi, prosil rychle bohyni války o pomoc.
S hlasitým prásk dopadl barbarův podivně skřižený meč na Martinův z lehké oceli. Martin ho jediným kopancem poslal po pár kroků dál a sledoval, jak mu kolem úst stoupá pára. Byla zima a stromy se ohýbaly pod nánosy větru. Pohlédl na svého protivníka a s klidem očekával jeho útok. Ten se k ničemu neměl. Začali tedy kroužit v kruzích a Martin zlehka došlapoval do hlíny. Jeho nepřítel naproti tomu neustále pohazoval hlavou a jeho mastné vlasy zapletené do nešikovných cárů mu poletovaly kolem hlavy.
,,Martin," řekl nelidským hlasem a Martinem projel mráz.
,,Známe se?" prohodil na oko lehkomyslně.
,,Slyšel jsem o tobě." Mluvil pomalu, jakoby se přesně soustředil na každé slovo, které vypustil z úst. Martin se soustředil a přemýšlel, odkud by ho mohl znát. Na severu nebyl. Severní pláně prakticky neznal a tenhle očividně pocházel přesně odtamtud.
,,Netušil jsem, jaká jsem celebrita." Snažil se soustředit na možný plánovaný útok z nepřítelovy strany. Hýkavě se zasmál. ,,Sdělíš mi své jméno, než tě zabiju?"
,,Jsem Staerk," vyrazil vpřed a svým obrovským obouručním mečem Martinovy zaútočil na rameno. Ten se mu šikovně podtočil pod rukou a uhodil ho jílcem ze strany do hlavy.
,,Nečumte a bojujte!" zařval na své vojáky, kteří jeho směrem hleděli s otevřenou pusou. Hned na to Martin skončil v bahně, když ho Staerk zasáhl obzvlášť silným úderem.

Katy skočila Becorovi za záda a ten se po ní zběžně ohnal. Rychle sklonila hlavu a vyčítavě na něj pohlédla.
,,Katy?" ozval se. Katy mezitím sáhla do boty pro dýku a zabila mu za zády jednoho z nepřítelových vojáků. ,,Zrovna jsem tě..." Uhodil dalšího nepřítele štítem do nosu a ten se odpotácel do strany. ,,...šel hledat."
,,Eh, vážně?" na to Katy. Becor přikývl.
,,Ale myslím, že se chvíli zdržíme," poukázal na tři Stříbrné, kteří k nim právě zamířili a neohroženě se probojovávali až k nim. Katy přitakala a přitiskla se mu k zádům, přičemž nepřestávala svým lukem mířit na krky vojáků, kteří se na ni netvářili příliš mírumilovně.
,,Tři..," začal Becor odpočítávat a sledoval okruh, který si kolem vytvořili. Žádný nepřítel se k nim neodvažoval přiblížit.
,,Dva..," pokračovala Katy a pohybem boků si zkontrolovala, jestli jí u pasu visí meč. ,,Nemáš dýku navíc?" Hned na to se jí jedna octla v pravé botě. ,,Dík."
,,Jedna..," pokračoval.
,,Teď?" zeptala se Katy a mířila na další čtyři Stříbrné, kteří se jí objevili před očima. ,,Poslyš, Becore?"
,,Hm?" ozval se netrpělivě.
,,Mám tu menší problém..."
,,A do prdele," okomentoval to Becor. ,,Bojovalas někdy ve dvou?"
,,Jednou," přitakala. ,,Ale nebylo už dávno teď?" V tu chvíli, kdy to vyslovila, se na ni vrhli první dva Stříbrní.

Martinovi uklouzla noha a na chvilku ztratil rovnováhu. Staerk toho využil a vyrazil kupředu. Prudce ho štítem udeřil do obličeje, až se Martinovi pořádně zatmělo před očima. Uhodil ho znovu, až mu odletěla přilba a zabořila se nedaleko do bahna. Martin přes krev, která mu vytryskla z nosu skoro neviděl před sebe. Ale když se Staerk napřahoval ke třetí ráně, která ho měla přinejmenším uvést do bezvědomí, uhl hlavou do strany, uchopil ho za ruku a škubl s ní dozadu.
Postavil se na vratké nohy, které se mu neustále bořily do bláta a zvedl ze země svůj druhý meč. Odklopýtal na místo, kde stále ještě rostl kousek trávy a tím ji odsoudil k záhubě. Staerk mezitím plival bláto, ale šikovně se kryl druhým štítem, který měl připevněným na zádech. Martin zaklel, že sebou nemá luk, vyhodil jeden z mečů do vzduchu a rychlým pohybem palce a ukazováčku si vrátil kosti v nose na původní místo.
,,Sakra práce," zvedl ruku a chytil vracející se meč. ,,Tak pojď, ty obludo. Skončím tvůj zatuchlý život." Jeho hlas zněl pevně a odhodlaně, i když výrazně pociťoval hlubokou ránu, která se mu táhla přes záda, která neměl moc dobře chráněná. A i kdyby, jeho obří zbraň by kroužkovou košilí - i kdyby byla navrstvená hned několikrát - projela jako máslem.
Staerk mocně zařval a v tu chvíli se mu po boku objevil kamarád.
,,A do prdele! Do prdele, do prdele, do prdele!" vyplivl krev a sledoval Staerkův zlý úsměv. ,,Férovka?" odplivl si ještě jednou a všiml si Tepy, která zrovna běžela táborem. Nechápavě se zamračil, ale hned potřásl hlavou. Teď nemůže řešit Tepu! Snažil se v duchu vyburcovat na největší možnou výkonnost a modlil se jak k Améře, tak už i k bohyni lesů a života. Proboha, tady už jde do tuhého, chápete to? Věděl, že ho neslyší, ale vnitřně ho uklidňovalo, když měl po kom řvát a nedával tak najevo strach těmhle... dvěma.
,,Kdo jsi zase ty?"
,,Jsme Vhran, syn mocného Staerka."
,,Zdá se, že jsi důležitý. Je mi to líto, Vhrane, ale udělám všechno, abych z tebe udělal sirotka." To Vhran neunesl a i když za ním Staerk zlostně křičel, nechal se příliš unést svou horkokrevností. Martin ho odrazil jediným sekem do strany a Vhran skončil v blátě. ,,Nevím, jestli chápeš význam slova sirotek. Znamená to, že TY nemusíš nutně zemřít. Alespoň ne mou rukou," pokýval hlavou a nadskočil, když mu Vhran sekl po noze.

Becor se sklonil, aby si s Katy vyměnili místa. Ta se mu rychle překulila přes záda a sebrala mu ze zad náhradní štít. Netušila, že se jí bude hodit, ale jelikož Becor zabil mnohem víc Stříbrných než ona, usoudila, že možná i v něm se bere jeho síla. Zakřičela a udeřila svého nepřítele štítem do břicha. Sledovala, jak mu z úst vyletěly krvavé sliny a zuřivě vydechla.
Začala pociťovat únavu. Kdy se naposledy zastavila? Netušila, že Stříbrných existuje tolik. Myslela, že elita se skládá jen z malého počtu, ale teď zjistila, jak moc se mýlila. Luk už dávno skončil zpátky na jejích zádech, ani netušila, jak ho tam dala. Jediné, na co si pamatovala bylo, že vystavila Becora ohrožení.
Učinila výpad vpřed, ale Stříbrný uhnul hlavou z dráhy jejího meče a rána šla na prázdno. Vykryla jeho útok štítem a kopla ho ze strany do odhaleného stehna, kde už zela rána od Becora. Zaúpěl, ale stále se držel na nohou. Zdálo se, jakoby měl od malička vsugerované, že musí dál stát na obou nohách a stále se mu v hlavě rojily výpady a seky. Ohnal se jí po hlavě. Rychle to vykryla štítem s ohledem na Becorovu hlavu a zabodla mu meč do na malou chvíli nechráněného hrudníku. Zapotácel se, ale stále stál na místě. Katy už v sobě viděla druhý meč, když se náhle na chvíli odtočila od Becora, cestou štítem uhodila přicházejícího nepřítele do obličeje, vytáhla mrtvoly zpátky svůj meč a postavila se přímo před Becora.
,,Támhle vzadu ještě nějaká práce zbyla." Beze slova se otočil na její místo a pokračoval, kde ona skončila.
Katy však začínala výrazně kolísat a začalo se jí dokonce zatmívat před očima. Tohle vůbec nevypadalo dobře. A taky, že ne. Když se ohnala po posledním Stříbrném, který zbyl na její straně, nečekaně jí vyrazil meč z ruky a ona taktak uhla před jeho úderem.
,,A do háje!" Becor zrovna zabodl svůj dokonale vyvážený obouruční meč do krku jednomu Stříbrnému a obhlédl situaci.
,,Katy?" otočil se ke své spolubojovnice a uviděl, jak ztěží odráží údery. Její rychlost nadobro zmizela, její hbitost se ztrácela v nýnější těžkopádnosti a Becor si rázem uvědomil, že na tak dlouhé bitvy prostě není zvyklá. Katy zvedla hlavu a z posledních sil po svém nepříteli hodila štít. ,,Pomož mi..." Věděl, že po ní chce příliš, ale i tak k němu doklopýtala. ,,...a já ti taky pomůžu." Katy viděla, jak se mu strůžky potu derou do obličeje. Becor prostě přilbu někde zahodil a bojoval dál bez ní. Byl taky na pokraji sil. Podal jí svůj jedenapůlruční meč, který měl stále u pasu a další jí podal ze zad. ,,Mé poslední, potřebujeme si kolem sebe udržet kruh, třeba někdo přijde na pomoc." Katy přikývla. ,,Ty sekej, na obranu už ti nezbývá sil." Znovu přikývla a znaveně přikývla.

Tepa se vrhla vpřed, dopadla přímo před Martina a napřáhla ke Staerkovi a k Vhranovi ruce.
,,Kdo jsi zase ty?" zabručel Staerk. ,,Nepleť se tu, děvenko. I když... Vhrane, do toho, ber to jako cvičení." Tepa si všimla, že Martin bojuje se Staerkem už dávno, ale když se k němu přidal i Vhran, věděla, že už je toho moc. Začala odříkavat kouzlo a sledovala, jak se ze stromoví zvedá vítr. Zopakovala svá slova o něco hlasitěji a Staerk jí konečně věnoval plnou pozornost.
,,Vhrane! Uhni jí z cesty je to kouzelnice! Okamžitě!" Vhran jen překvapeně zamrkal, když na něj Tepa ukázala dlaní a z té jí pak vytryskla pradávná síla stromů, která mu okamžitě vzala život. Věděla, že se Staerkem to teď bude ještě těžší, vzhledem k tomu, že mu právě zabila syna. Ukázala na něj oběma rukama a začala jimi točit v podivně spirále. Staerk se snažil neustále hýbat, ale pak zjistil, že se kolem něj utvořila nazelenalá zábrana, která mu končila až vysoko nad hlavou, kde se spojila a uzavřela ho tak v bublině.
Hned na to se otočila na Martina.
,,V pořádku? Musím oběhnout ještě Becora s Katy a už do háje aspoň na chvíli uzavřít celý tábor štítem, ať už mě to bude stát kolik chce sil, jste vyčerpaní!" Martin v návalu vděčnosti učinil krok v před a spadl Tepě do náruče. ,,Proboha, jsi těžký, postav se, nebo oba spadneme," zasmála se.
,,To už jsem v nebi?"
,,Běž se vyspat a nezavázej," ušklíbla se Tep, rozpřáhla se pravou rukou a začala nutit stromy do bližšího uspořádání. Vojáci pak nemohli projít, doufala, že zmizí, nebo se aspoň utáboří a zkusí to další den. Rozhodně ne teď. Pak vzpažila směrem k zatažené potemnělé obloze a zavřela oči. Několika rychle řečenými větami zaručila, že se všechny ostatní stromy v okolí tábora seskupili tak, jako ty na pravoboku a do tábora přestaly plynout další a další vojáci.
,,Tak a je to," pronesla hrdě Tep a zakolísala. Ne, že celý den léčila jak zběsilá, ale navíc tu zabila jednoho barbara, druhého uvěznila a ještě musela zajistit tuhle pitomou obranu. Doufala, že Katy s Becorem porazili celý oddíl Stříbrných, který tam viděla jít. Věřila v jejich sladěnost. Pro jistotu se ale běžela ujistit, že se všichni včas dostanou do svých stanů a prospí tam několik hodin. Tábor vypadal, jakoby ho někdo třikrát pomačkal, pak ho zapálil a nakonec do něj naplival, aby oheň uhasil. Jinými slovy vypadal strašně.
Katy s Becorem nakonec skutečně odrazili útok Stříbrných, ale věděli, že to není na dlouho a že se zítra bude opakovat téměř to samé. Potřebovali Galena.
A to AKUTNĚ.

Bitva - I. část

5. února 2010 v 20:00 | TePa |  Ty z Vrangy
Kratší, ale je to jen první část a navíc už jsem unavená :D Kde jsou ty časy, kdy jsem tři kapitoly přidávala běžně? :D

TePa

Ohlušující náraz, který se náhle rozlehl táborem, nenechal nikoho na pochybách. Všichni zmateně pobíhali po táboře, pár vojáků se pokoušelo natáhnout si vysoké boty, jiní scháněli zbraně.
,,Katy! Musíme se připravit," zakřičel Becor a rozeběhl se na opačnou stranu tábora, kde zburcoval svůj oddíl. Katy se zbrojila za chůze a horečně přemýšlela, jestli by si měla přes ramena přehodit ještě jeden meč, když jí došlo, že když na sebe hodí ještě něco, její pohyblivost se sníží téměř na nulu.
Zkousla si ret a vběhla do davu vojáků. Přiložila si prsty ke rtům a pronikavě zapískala. Věděla, že to je signál pro nepřátelé, ale pokud se vojáci okamžitě neuklidní, postaví se nepříteli asi sama.
,,Ty, ty a ty," ukázala na tři polodospělé kluky, kteří si očividně chtěli hrát na hrdiny. ,,Ty zajdeš pro Martina, víš, kdo to je? Ty zajdeš pro dvacet luků, potřebujeme dvě řady lukostřelců - nejméně. A ty pojď se mnou." Celí zmatení, ale potěšení, že dostali konečně nějaký úkol, se kluci rozeběhli do stran a šli si po práci.
,,Ty budeš můj pobočník. Jak se jmenuješ?"
,,Kerky, paní."
,,Jsem Katy. Dobře. Tvoje specializace?" rozhlížela se do stran a mávala rukama na jednotlivé důstojníky. Ukazovala směrem k lesu, kde se začali shromažďovat vojenské oddíly. Většina byla rozespalá, ten zbytek se nezdál příliš nadšený, když se začal rozhlížet po jejich počtu.
,,Boj na blízko," hlesl.
,,Aha. Tak se drž u mě, jasné?"
,,Ano, paní Katy."
,,Jen Katy. Kolik ti je?"
,,Sedmnáct."
,,Jako Tepě. Znáš ji?"
,,Tu čarodějku? Ano, zachránila mi život."
,,To je jí podobné. Takže... najdi lučištníky, doufám, že už tvůj přítel donesl luky, jinak ho zvalchuju jak koně. Řekni jim, že vzkazuju, aby se ti s krátkými luky postavili do první řady a ti s dlouhými do druhé. V první taky někdo musí stát, jen tak pro informaci. Chápeš?"
,,A-ano."
,,Tak běž."
,,Ty," šáhla na probíhajícího kluk s Becorovými barvami. ,,Vyřiď svému pánovi, že jestli má čas, potřebuju s ním něco probrat." Přikývl a zmizel v davu.
,,Dobře..," povzdechla si Katy, když se vedle ní objevil Martin.
,,Rychle, Kat, nemám čas, ještě musím najít Tep, potřebuju její pomoc."
,,Být tebou, raději ji někde nechám, ať se stará o jiné věci."
,,Nebuď blázen, je očividné, že potřebujeme podporu jejích kouzel. Tedy aspoň do té doby, než Galen přivede posilu."
,,Snad se mu to povede. Jsi na pravém křídle?"
,,Zatím nikde."
,,Dobře, potřebovala bych, abys rozmístil své vojáky, protože jich máš asi nejvíc z nás tří - Becora, mě a tebe. Hodilo by se mi, kdyby se část - aspoň padesát - přesunulo za mé lučištníky."
,,Zkusím to zařídit, ale možná jich nebude padesát. Tolik jich postrádat nemůžu, navíc podporuju ještě levé křídlo, nemůžeš počítat, že učiním zázrak," namítl Martin a zmizel.
Katy se zamračila a zaposlouchala se do bubnování nepřítele. Horečně přemýšlela, dokud se vedle ní smykem neobjevil Becor.
,,Potřebujeme je dostat..," začala Katy.
,,...z tábora, já vím," dokončil Becor. ,,Hodlám Martinovými vojáky nadehnat nepřítelovy jednotky, aby se stáhly na mýtinu, kde proběhla předchozí bitva."
,,Tam tráva už asi neporoste."
,,To asi ne, ale meditovat nad tím, zda ano nebo ne, nemám čas. Všechno?"
,,Jo, musím za jednotkou."
,,Hodně štěstí, Kat," chvilku zaváhal, ale pak jí chytil za krk, přitáhl si ji blíž a vtiskl ji krátký polibek. Hned na to zmizel. Katy zamrkala a přejela si prsty po rtech. Rozeběhla se k provizorním zátarasům z brnění, které tu zanechal nepřítel a spatřila lučištníky, kteří se vůbec neuspořádali, jak měli.
,,Hodláte mě poslouchat!" zakřičela na ně, až jim přeběhl mráz po zádech.
,,Kerky vám jasně řekl, že krátké luky dopředu a dlouhé dozadu!"
,,Ale Kerky neřekl nic, Katy."
,,Tak vám to říkám já! Hned!" Okamžitě se přeskupili. ,,Kde je oheň?"
,,Podpálíme les, Katy!"
,,Pokud to bude nutné, budeme to muset udělat a já chci, abychom byli připraveni, je to jasné?" Zaraženě přikývli, protože si uvědomovali, co příroda pro Katy znamená. Prožila v ní celý život. Znala stromy takřka lépe, než lidi.
Jeden z lučištníku roztřesenými prsty vykřesal jiskru a podpálil pochodeň uprostřed jejich řad.
,,Dobře! A teď se připravte," sklopila si hledí od přilby, kterou jí Becor poslední dobou nutil nosit a sledovala, jak jí stoupá pára od úst. Začalo se ochlazovat, ale celý táborem se nesl strach. ,,A chci, abyste si uvědomili, že to jsou oni, co nemají oprávněný vstup do naší země a ačkoliv jste unavení, vyburcujte v sobě sílu. Myslete na své rodiny." Přišlo jí, že své proslovy vůbec nemění a že mluví pořád stejně. Zamrkala, sundala si ze zad dlouhý luk a založila do něj šíp, z lesa právě vybíhal první krvežíznivý voják.

Galen jel lesem a co chvíli se musel zohýbat pod větvemi stromů, kterých tu všude bylo plno. Když sem jeli, ani mu nepřišlo, že by jich tu bylo tolik. Modlil se, aby jel správě a popohnal svého koně. Za sebou slyšel bubnování a chvilku vážně zvažoval, zda se vrátit a nepomoct při bitvě. Tušil ale, že by ho Becor zmlátil, protože neplnil úkol - Orathis by to asi udělal těžko - a kdyby záhadně přežil tohle, Katy by rozhodně způsobila jeho smrt.
Jel a jel a nemohl si pomoct. Cítil se jako dezertér. Utíkal z války. Bylo to proto, že se zachoval tak zbaběle a projevil svou nechuť k tomu, co tu dělá? Nebo to bylo jednoduše jen pro jeho schopnosti, které Katy nějak nápadně vyzdvihla do nebes. Přemýšlel, co se tam asi děje a pohledem hledal lišejník, aby aspoň tušil, kudy jet správně. Věděl, že až ke skalám musí jet severně, pak se měl stočit na východ.
Doufal, že v těchto pověstech, které určovaly směr je aspoň část pravdy, protože si nemohl dovolit splést se a ujet celý kilometr jen tak nazdařbůh. A kilometr byl ještě nic. Vlastně hrozilo, že se bude potýkat s jedním dnem zpoždění, pokud Vandu nenalezne hned. Což se nemuselo stát.

Katy divoce zařvala a zabodla do svého nepřítele meč až po jílec. Přitom si uvědomovala, kolik krve už na sobě má.
,,Katy!!!" slyšela za sebou vyděšený Kerkyův hlas. Otočila se přesně ve chvíli, kdy se do ní nepřítel chystal zabodnout meč. Poplašený Kerky se ale v návalu setrvačnosti - jak byl hozen jiným nepřítelem kupředu - vrhl vpřed a prošpikoval nepřítele skrz na skrz.
,,Výborně, Kerky, jdem dál," poplácala ho po rameni a rozeběhla se do dosud neporušených řad. Kerky se zatvářil hluboce nešťastně a velmi neochotně následoval svou paní, která skočila přímo doprostřed šiku a začala se ohánět mečem.
,,Kerky! Rozkazy!" ozívali se lučištníci, kteří stáli na boku bitvy a neúčastnili se. Kerky zmateně zamrkal a přemýšlel.
,,Ehm... Seřaďte se, zahoďte luky a kupředu!" ukázal mečem směrem, kterým zmizela Katy a ostatní ho s divokým řevem následovali.
Katy zahýkaně vylezla po hromadě mrtvol nahoru a sklouzla se dolů
,,Becore!" zakřičela. Ten právě bojoval se Stříbrným a měl dost věcí na práci.
,,Ano?" ozval se, i když mu před chvíli nepřítel málem setl hlavu. Zněl celkem klidně.
,,Uskutečni svůj plán a to okamžitě, jinak..!" Becor kývl a několika rychlými seky svému nepříteli setl hlavu. ,,A nehraj si tak, potřebujeme pomoct." Becor se omluvně usmál a za chvilku zmizel v davu zmateně pobíhajících vojáků.
,,Kerky!" zařvala Katy, ale pak svého pobočníka spatřila nedaleko, jak se srdnatě - avšak ne příliš úspěšně - snaží bojovat se stejně starým nepřítelem. Určitě by se zasmála, kdyby to viděla při jiné příležitosti, ale teď ho jen chytla za ramena a onoho nepřítele odkopla stranou. ,,Kde jsou lučištníci?"
,,Poslal jsem je za tebou do šiku!" zavolal. Katy se napřáhla.
,,Teď se nehýbej." Čepel mu hladce pročísla vzduch vedle uší a taktak minula jeho rameno. Za zády uslyšel, jak někdo zachraptěl a tušil, kolik krve se mu znovu objevilo na brnění. ,,Dobře, tak běž k Becorovi, za chvilku ti přijdu na pomoc, jasné?" Přikývl.
Uchopila svůj roh a zatroubila svým vojákům na ústup. Vrátila se k ní sotva polovina.
,,Sakra," odplivla si Katy a horečně přemýšlela, co dál.

Část osmnáctá - Šachy a zmrzlina

5. února 2010 v 19:02 | TePa |  Anne
Dnes už druhá kapitolka... v první jsem se nechala unést Anne a Jamesem - ne, že by to bylo zas tak světoborné, pokouší se o mě spánek... a v téhle jsem poukázala na Dianu s Erin :) Snad se bude líbit... Netuším, jestli existují Bertíkovy fazolky s příchutí manga, ale když se jedná o Dianu, nemohla jsem činit jinak :D

TePa
,,Stacey, nerada bych, aby sis to vyložila špatně, takže to řeknu rovnou: Zavřeš už ten svůj ukecaný pysk?" došly Dianě už poněkolikáté nervy. Stacey pořád mluvila a mluvila! Chytala nervy z toho, že jí ani sebemenší náznak toho, aby přestala, nedonutil tak učinit. ,,To ti, sakra, nedochází, proč tak často chodím na záchod?" Stacey zamrkala a rozhlédla se po Zmijozelské Společenské místnosti. Všechno tu ozařovalo tajemně zelené světlo - zvláštně pak Briana s Emettem, kteří oba zvedli hlavu a tiše se bavili nad tím, jak Stacey pokořeně cosi mumlá a rudne.
,,Abys věděla, Diano, u mě jsi skončila!" zvedla se a odráčela.
,,Hurá! Proboha, poskočila bych si, kdybych u toho nevypadal trapně," děkovala Diana všem bohům, zatímco Emett pozvedával obočí a Brianovi cukaly koutky.
,,Vítej v Odboji proti rodině Windmoreových," ušklíbl se a vytáhl zpod stolku šachovou podložku.
,,Hraješ šachy?" posadila se naproti němu. Jenom vzhlédl a vysypal vedle pytlík Bertíkových fazolek tisíkrát jinak.
,,Jen, když je o co."
,,To beru!" přijala výzvu Diana a spokojeně se usmála.
,,Vsázím na Briana, celkem se mi osvědčilo mu věřit," ozval se Emett. ,,Ty jsi ta nová, co?"
,,To jsem," sklouzla po něm pohledem a samozřejmě jí neušlo, jak na ní z povoleného výstřihu mává jeho hrudník.
,,Emett Long," podal jí ruku. ,,Podle toho, jak jsi zametla se Stacey... Dejme tomu, že kdybych s ní stále chodil, pořádně by sis to zavařila, ale vzhledem k tomu, že jsem se jí konečně zbavil, můžu ti jen tleskat. Málokterá holka něco podobného udělá," mrkl na ni.
,,Diana Leerová," ušklíbla se. ,,Nemůžu za to, že nezvařela pusu od doby, co jsem na tuhle školu přišla. Nepovažuju za katastrofu zrovna to, že jsem se jí konečně zbavila."
,,O co hrajem?" strčil si párátko do pusy a ukázal na fazolky.
,,Hmmm.... Fazolky nemám, budu muset přihodit svrčky."
,,Ty se mi začínáš líbit. Tak hrajem?" zvedl figurky nad šachovnici a ty se samovolně rozešly na svá místa.
,,Zajdu si pro něco k jídlu, Briane koukej to vyhrát a nedělej nám ostudu."
,,Ce!" ušklíbl se Brian dotčeně a zahleděl se na své bílé figurky.

Emett zamířil ke kuchyni a pohvizdoval si nějakou sprostou hospodskou odrhovačku. V zamyšlení si prohrábl hnědé vlasy a snažil se nevnímat povzdechy pár holek z Mrzimory o jejichž pozornost vůbec nestál. Vzpomínal na to, co se stalo mezi ním a jeho otcem krátce poté, co zrušil zasnoubení s jednou z nejváženějších rodin v Británii.
Zvedal se mu žaludek z pomyšlení, že by se měl zavřít do obřího baráku jen se Stacey Windmoreovou, jejíž společnost zvládal jen na pár minut a to ještě tehdy, kdy se s ní líbal. Pravdou ale bylo, že poslední dobou ho přestalo bavit i to a její věčné vrkání ho co nevidět mělo zahnat do blázince. Zjevně si svou účinnost ani pořádně neuvědomuje.
A pak se stalo něco, co naprosto nečekal. Ta drobná malá drzá holka z Nebelvíru mu do života zanesla novou energii, jakoby z její nenávisti ke Zmijozelu a ke všemu, co je nefér dokázal vytáhnout všechno, co mu v životě chybělo. Líbilo se mu, jak vždycky znervózněla, jak se snažila znít nesměle a hlavně... jak se snažila, aby to vypadalo, že se jí nelíbí.
Přitom bylo nad všechno jasné a zvlášť Emettův zrak nemohl jen tak přehlédnout skutečnost, že se na něj Erin dívá pokaždé, když si myslí, že se plně soustředí na psaní nebo kouzlo. Musel se usmát a otočil se za červeně károvanou sukní některé z Nebelvířanek tak, jakoby patřila Erin. Byl rád, že na světě stále existují holky, co i v takové zimě nosí sukně.
Zatlačil do obrazu do kuchyně a bez velkých okolků vešel přímo dovnitř, kde si objednal kafe a nějaké jídlo. Bude se zdržovat jak jen to půjde, aby svému příteli Brianovi dal trochu času. Bylo očividné, že mu žádná ještě tak neimponovala jako Diana Leerová, která si rozhodně z ničeho nic nedělala a pusu měla pořádně prořízlou.


,,Ha!" zajásala Diana a tušila vítězství. Konečně se jí podařilo vzít Brianovi věž a nenápadně mu uzmula jednu fazolku ze sázky. Chutnala jako mango. Spokojeně mlaskla a vyplázla na něj jazyk. Brian ale zachoval vážnou tvář a po chvilce se usmál. Vzhlédl a s pohledem upřeným jí do očí, vzal koně a sebral jí střelce, který sebral věž!!! ,,Děláš si srandu? Jak to? Kde stál? Tohle není fér?! Kolik těch koní máš, sakra?!"
,,Dva, řekl bych," řekl klidně, zatímco se Diana nervovala. Pak už jen v duchu a zamračila se. Diana pohodila svými hnědými vlasy a zkousla si ret.
,,Do háje! Čím mám táhnout? Když pojedu tady, tak mi sebereš dámu a když pojedu koněm tady, tak to bude postrádat smysl, protože tam bude zbytečně. A navíc bych odkryla střelce. Proboha, to je začarovaný kruh."
,,Penízky, penízky... už se na vás těším." Diana zapnula všechny své mozkové buňky a snažila se něco vymyslet.
,,Mám nápad."
,,Hm?" usmál se.
,,Co takhle, abys na chvilku zavřel oči a..." Brian se ušklíbl.
,,Tady někdo neumí prohrávat."
,,Hm... Sakra! A to jsem si myslela, že už udělám jen dva tahy a mám tě v kapse."
,,Mě? V kapse?" nevěřícně se zasmál.
,,Ale jaksi jsem zapomněla, že i ty býváš na tahu."
,,Kdys to, prosímtě, hrála naposledy?"
,,Už to nějaký pátek bude."
,,Asi se ráda sázíš, co?"
,,No..."
,,Šach mat," prohlásil náhle.
,,Cože? Kde? Jak to? Nechápu to!" zkoumala Diana šachovnici ze všech stran a zklamaně hleděla na Bertíkovy fazolky, kde bylo těch s mangovou příchutí určitě nejméně deset. Zklamaně svěsila hlavu. ,,Sakra!" hodila mu deset svrčků a šlohla mu jednu z Bertíkových fazolek.
,,Hej! Ty zlodějko?"
,,Kdože to byl? Já?" prohlásila nevěřícně a překulila si fazolku na druhou stranu pusy. Brian se zasmál a zavrtěl hlavou. Fuj, nemusel to být zrovna ananas, pomyslela si Diana, ale i tak fazolku spolkla.

Emett najezený, ale stále se zmrzlinou v ruce mířil chodbou zpátky do Společenky, když ho jedna osoba donutila vrátit se o pár kroků zpátky. Zády k němu stála Erin a loučila se s nějakými dvěma potrhlými Nebelvířankami.
,,Bylo to fajn holky!" usmívala se. Emett si do pusy strčil lžičku s čokoládovou zmrzlinou a snažil se nevnímat, jak mu studený kelímek působí na prsty.
,,Jo, tohle ti posílá Jeff. Když byl platit, slíbily jsme mu, že ti to dáme. Čau!" vyběhly schody a zmizely za tím šeredným obrazem. Brnění při vstupu do jejich Společenky bylo mnohem lepší. Lépe vypadalo a vypadalo mnohem vzněšeněji, než ta uřvaná babizna nahoře, která v těch růžových šatech vypadala jako nakypěný puding. Nehledě na Longbottoma, který si už třikrát rozšlápl brýle, jednou "omylem" zabil sovu - což Emett totálně nechápal - a nejedenkrát připravil špatný odvar z mandragory. Nechápal, jak takový pošuk může učit.
,,Zdravíčko," pronesl táhle, až Erin vyjekla a otočil se k němu čelem, schovávajích papírek za zády. ,,Copak ti píše náš milý Jeffík?"
,,Je to Jeff a ne Jeffík a jak o něm vůbec víš?"
,,Stojím tu už pár minut, tak jsem si vyslechl vaše dechberoucí loučení," nabral si další porci čokolády a sledoval, jak ho Erin pozoruje. ,,Copak? Máš taky chuť?" Erin potřásla hlavou.
,,Ne."
,,Aha," nabral novou lžičku. ,,Ani když vidíš, jak tahle zmrzlá čokoláda ani nestačí na jednu lžičku a jak za chvilku spadne?" V minutě byla u něj a přímo před nosem mu olízla lžičku.
,,Děláš mi to schválně, že jo? Proboha, ta je skvělá!"
,,To je. Tak co hezkého ti píše?"
,,Nevím, ještě jsem to nečetla."
,,Děláš si srandu, že to je Jerome?" z ničeho nic se zasmál.
,,A co když ano? Náhodou je mnohem milejší než ty."
,,Obávám se ale, že zrovna ode mě chceš tuhle skvělou zmrzlinu, takže bych ti radil být na mě milá," nabral si další lžičku a provokativně jí olízl přímo před jejím obličejem.
,,Musím jít."
,,Fajn," řekl s plnou pusou. Erin to vytáčela. Dostala tak ohromnou chuť na čokoládu a ta zmrzlina byla dokonalá! Navíc představa, že tu samou jí Emett! A tou samou lžičkou! Erin se točila hlava. Jeff si může čekat!
,,Ale..." Emett se sebevědomě usmál.
,,Ano? Snad by sis nedala ještě zmrzlinu? Vlastně si myslím, že bych si ji docela rád nechal pro sebe."
,,A co?! Zajdu si ke skřítkům pro jinou," vyrazila k chodbě, která vedla ke kuchyním.
,,Myslím, že už mají jen vanilkovou, sebral jsem jim poslední čokoládu," nabral si další lžičku. Erin si zkousla ret.
,,Myslím, že bych měla jít," vyšla pár schodů a zastavila se na stejné úrovni, kde stál Emett, akorát níž. ,,Dej mi ještě lžičku," zakňučela náhle.
,,Tak si pro ni pojď..." Erin okamžitě seběhla schody a sebrala mu lžičku.
,,Díky," nabrala si vrchovatě a spokojeně se usmála, když polkla. Vrátila lžičku do kelímku, který Emett pomalu položil na podstavec u jednooké čarodějnice. Všechno se stalo tak rychle, že ani nepostřehla, kdya jak se to stalo. Najednou byla opřená o dřevěné schodiště s Emettem, který jí objímal kolem pasu a právě se nakláněl k polibku. Erin se to všechno zdálo jako sen. Nejenže oba před chvíli jedli čokoládovou zmrzlinu, kterou cítila na jeho rtech, ale navíc to byl Emett! Ten, o kterém se jí už tolikrát zdálo, ale nikdy to nezašlo takhle daleko. Zavřela oči, zajela mu rukama do vlasů a polibek mu oplácela. Měl lehce namrzlý jazyk od zmrzliny, ale to Erin velkoryse přehlížela. Pak se náhle Emett odtáhl, vzal si zmrzlinu a podíval se na zaraženou Erin.
,,Dobrou noc," řekl a odešel do sklepení, přičemž si nepřestával broukat svou oblíbenou písničku.

Část sedmnáctá - Bez Erin s Jamesem

5. února 2010 v 17:52 | TePa |  Anne
,,Co máš dneska v plánu?" zeptala se Anne. ,,Je pátek, myslela jsem, že bychom..."
,,Nemůžu, Ann, promiň. Domluvila jsem se s Angie a Elliott - holkama z famfrpálu a jdu s nimi ven."
,,Aha, no, to nevadí," mávla rukou Anne, i když jí to zamrzelo. Měla v plánu zajít s kamarádkou ke Třem košťatům a konečně se po náročném týdnu, který strávila - tradičně, když bylo před zkouškami - v knížkách, uvolní.
,,Moc mě to mrzí," nahodila smutný kukuč Erin, ale Ann bylo jasné, jak moc se těší na odpoledne s Angelou a Elliott.
,,Říkám, že to nevadí, takže se oblékáš proto, že jdete hned?"
,,Vlastně ano, zapomněla jsem ti to říct."
,,Tak si to užij," řekla Anne a neubránila se vnitřnímu zklamání. Nechtělo se jí trávit zbytek pátku zavřená v Bradavicích. Napadlo jí, že by mohla najít pár kamarádek a taky něco podniknout, ale tušila, že by to nebyla zas taková legrace, pomalu přestávala chápat jejich myšlenkové pochody.
,,Tak ahoj a neboj, nahradíme si to jindy," zmizela za dveřmi Erin.
Tak a co teď? pomyslela si Anne a zapřemýšlela nad svými možnostmi. Mohla jít do knihovny, ale to místo začínala nenávidět. Nebo se mohla vyspat. A nebo najít ty kamarádky, ale to se jí moc nechtělo. A nebo by si mohla jen tak číst dole ve Společence.
Chvilku zvažovala možnosti a moc jí nepřekvapilo, že skončilo u posledního bodu. Popadla první knížku, která jí ležela na stole a seběhla dolů. Toužila po tom se vyvalit na pohovku před krbem a poslouchat uklidňující hovor jejích spolužáků. A možná si s někým i popovídá. Usmála se a vydala se přímo ke krbu. Posadila se hned z kraje, zhluboka se nadechla a s úsměvem otevřela knížku na první straně. Ahoj, prologu, usmála se.
,,Ahoj, Ann." Prohla se pod ní pohovka, jak se vedle ní posadil James. Na sobě měl bundu, okolo krku omotanou šálu a na hlavě naraženou čepici. Musela se zasmát. ,,Já vím, že nevypadám zrovna skvěle, ale smát se mi nemusíš," usmál se James a podíval se na knížku, kterou držela v ruce.
,,Není ti v tom trochu horko? Jdeš ven?" Na čtení bude času dost až nebude s kým si povídat, rozhodla se.
,,To jdu a ano, trochu je. Co to čteš?" Zasmála se.
,,Neměla bych tě tu zdržovat, nebo se tu u toho krbu usmažíš na škvarek."
,,Neměj starosti," usmál se.
,,Nevím, nějaká knížka, kterou jsem ukradla z rodinné knihovny. Nějak jsem na ni neměla od září čas."
,,Hm... A nechtěla bys nechat odpočinout oči a vyrazit se mnou do Prasinek?"
,,To je od tebe hezké, ale nerada bych překážela."
,,Kdo říká, že budeš překážet? Jdu sám, protože bych rád koupil nějaký ten dárek na Vánoce."
,,Aha... no..," zvažovala, jestli jít nebo ne. ,,Když počkáš, tak bych se skočila převléct."
,,Jasně, ale tady už je mi vážně horko, počkám ve Vstupní síni," usmál se a každý odešel jiným směrem.
Mezitím se Anne u sebe v pokoji přehrabovala věcmi a nemohla se rozhodnout, co si vzít na sebe. Sama sebe udivovala tím, jak moc to řeší. Nakonec si vytáhla rifle a přetáhla přes sebe nějaké tričko. Stejně všechno bude pod svetrem a kabátem, takže jakékoliv strojení by postrádalo smysl. Vytáhla svou skřítkovskou čepici s bambulí, která se jí houpala až někde u pasu a okolo krku si uvázala tlustou červenou šálu, končící u kolenou.
James ve Vstupní síni asi postával už delší dobu, protože si dokonce povídal s obrazem, se kterým nikdo neměl nervy.
,,Můžeme?" usmála se na něj a přiběhla blíž. ,,Mrzí mě, žes tak dlouho čekal, ale nemohla jsem najít neděravé ponožky."
,,Chápu, taky s tím občas mívám problém," usmál se na ni.
Vyrazili pozvolným krokem a Anne se nohama brouzdala ve sněhu. Těšila se na Vánoce, ale to až tehdy, kdy jí je James připomněl návštěvou Prasinek. A protože rozhovor příliš pravidelně neplynul, rozhodla se, že to zmíní.
,,Víš, mě tě vážně seslal nějaký anděl." Nechápavě zamrkal. ,,No, totiž..," zadrhla se Anne. ,,Já jen, že jsem úplně zapomněla, jak jsou Vánoce blízko, víš..."
,,No jo, to já se jednou ročně dívám do kalendáře a vždycky zjistím, že jsem prošvihl něco důležitého," usmál se a balancoval na náledí, které se tvořilo na cestě.
,,Anne?!" zakřičel kdosi za ní. Oba se naráz otočili a James se nechápavě zamračil.
,,Oh, to nee," zaklela tiše Anne a mávla na Bernadette z Havraspáru.
,,Kdo to je?"
,,To je Bernadette. Brzy poznáš, proč o ní mluvím tak, jak o ní mluvím," utrousila tiše jeho směrem a nahlas zavolala: ,,Ahoj, Bernadette!"
,,Ahoj, Ann, potřebovala bych... víš, přišel mi dneska dopis a nemůžu to zase přečíst, mohla bys." Teprve teď si všimla Jamese. ,,Ach, promiňte, nenapadlo by mě, že... totiž, mohla bys Ann, nebo mám přijít později?"
,,Hodilo by se to spíš později, právě mi docela mrznou ruce a kdybych je ještě vytáhla z rukavic, obávám se, že by moc dlouho vcelku a v přirozené barvě nezůstaly."
,,Aha, no tak ahoj," rozloučila se a odtančila pryč.
,,Asi chápu," zasmál se James a stále za ní hleděl s pozvednutým obočím.
,,Jo. Nejvíc mě ale štve, žeeee...!!!" nedořekla, protože jí podjela nohama a tvrdě dopadla na zadek. ,,Do prdele! Promiň," práskla se okamžitě přes pusu. James se znovu usmál.
,,Jsi v pořádku?" pomalu k ní doklouzal po ledě a zaujal postoj rozkročmo přímo nad jejíma nohama.
,,Nemusíš přede mnou dusit smích, tuším, jak komicky to vypadalo," promnula si rozbolavělý zadek. ,,A vstát snad zvládnu," nadzvedla se na nohou, které jí znovu podklouzly a ona zas beznadějně lehla na zem. ,,To mám z toho, že o druhých mluvím špatně," přijala Jamesovy nabízené ruce a za chvilku se octla pevně na nohou. Jeho ruce jí příjemně ohřívaly zmrzlé prsty, ale stejně je od něj odtáhla a začala si oprašovat kabát. ,,Dobré?" otočila se k němu zády, aby jí oznámil, kolik sněhu si má ze zadku ještě oprášit.
,,Jasně," zvedl palec a nabídl jí rámě. ,,Myslím, že tě budu raději jistit, co ty na to?"
,,Myslím, že to nebude od věci. Navíc příjemně hřeješ," chytla se ho za rámě a vykročila. Když jí po několika metrech zase podklouzly nohy, James prohlásil, že nosit jí na rukou asi opravdu nemůže, protože kdyby spadl, dopadlo by to bledě s nimi oběma.
,,Předtím jsi říkala, co tě nejvíc štve, ale přerušil tě ten zadek."
,,Jo, nejvíc mě štve, že si nikdo nedokáže představit, že jdu s nějakým klukem na rande. Ne, že by tohle bylo rande, samozřejmě," lehce zrudla. ,,To jsem říct nechtěla, jen... Chápeš, co jsem chtěla říct?"
,,Myslím, že jo."
,,A to věčné Erinino a Strangeino dohazovačství k někomu, koho nemám ráda... Prostě mi někoho nutí, i když nechci. Ale tohle ty jistě poslouchat nechceš. Co famfrpál?"
,,Mě to nevadí," uklidnil ji James. ,,Vlastně jsem o tom ještě s nikým nemluvil - nikdo mi něco podobného nikdy neřekl - takže... A famfrpál je o obratech a nových pravidlech a Kanonýrech a to ty přeci poslouchat nechceš," otočil se k ní. Usmála se.
,,Slýchám to každý den a Erin si nechává posílat časopis o famfrpálu, takže jsem do toho více méně zasvěcena. Moc tomu nerozumím, ale vím, kdo je třeba Wood a jaký kápo byl Krum a tak..."
,,Nedokážu si představit, že by se od Erinina nadšení pro famfrpál kdokoli mohl chránit." Ann se zasmála a následující pohled jí vyrazil dech. Octli se v Prasinkách, které byly dokonale zasněžené, všude poletovala lízátka a naváděla každé dítě, které je chtělo chytit, do Medového ráje.
,,Vánoční Prasinky mi vždycky vyrazí dech," mrkla omluvně na Jamese, který jí už nějakou dobu pozoroval a zvažoval, zda jí probudit s očarování, nebo se na ni raději jen koukat. Vypadala kouzelně, jak si jí vítr hrál z bambulkou a tají povívala kolem boků. A když navíc začalo sněžit a ona musela častěji mrkat, aby se jí sníh neusazoval na řasách a nepadal jí do očí, téměr mu vyrazil dech. Vypadala neuvěřitelně kouzelně a jak na něj rozverně mrkla, dostal chuť jí vyválet ve sněhu, aby se nepřestávala smát.
,,To mě taky," podíval se rychle jinam. ,,A jakmile se začne stmívat, dostane to všechno nadpřirozenou krásu."
,,Tak... kam vyrazíme první?"

,,Hotovo," usmál se zmožený James, který s Anneinou pomocí konečně vybral dárek i pro svou sestru Lily. ,,Vážně jsi mi moc pomohla," mávl hůkou a všechny věci si přemístil do pokoje. ,,Doufám, že jsem se trefil, minule jsem musel hledat čepici v přístěnku na košťata na opačné straně hradu." Anne se zasmála a pohlédla na obrovskou kupu sněhu, která byla hned za ní a na kterou se teď James záškodnicky díval.
,,Ne, ne, ne!! Opovaž se," vyděsila se a začala pomalu cupitat po kraji zledovatělé silnice, kde byl sníh.
,,Takovýmhle způsobem mi chceš utéct?" skočil k ní, zvedl ji do náruče a spadl s ní do sněhu. Oba ale vůbec nečekali, že ho tu bude tolik a s těží se hrabali ven.
,,Jamesi?" rozesmála se Anne a začala hrabat pod sebou, kde se měl nacházet James. ,,Žiješ?" James si odhrnul sníh z očí a začal se hrabat ven. ,,To jsi nám ale zavařil," poznamenala, když se brodili sněhem zpátky k silnici. ,,Obávám se, že to nebudu moct nechat jen tak," rozesmála se a zrovna když James učinil velice vratký krok, opřela se o něj bokem a oba znovu zmizeli pod nánosem sněhu.
Anne vystrčila hlavu jako první a i když jí brození sněhem unavilo, pohled na Jamese všechno ostatní vymazal. Tváře měl zrudlé od mrazu a ve vlasech sníh, jakmile se mu čepka při prvním pádu svezla z hlavy.
,,No počkej," začal se k ní brodit. Anne už ale zbýval jen kousek cesty, a tak jen padla na zledovatělou silnici a znovu se rozesmála. Když se za ní konečně octl i James, znaveně se protáhl. ,,Obávám se, že teď už oplatu nezvládnu, ale určitě si na tebe někdy počkám."
,,O tom nepochybuju," usmála se a udělala krok k němu. ,,Jen z tebe opráším sníh, vypadáš jak yetti," prohlásila, když se na ni zkoumavě zadíval.
,,To zvládnu," prohrábl si vlasy zrovna ve chvíli, kdy od něj Anne byla jen krok. Teprve teď si všimla, jak moc se setmělo. Utřela si obličej do svetru, který kousek vytáhla zpod mokrého kabátu a otočila se k Jamesovi.
,,Nevíš, kolik je hodin? A otoč se." Zatímco mu sklepávala ze zad sníh, snažil se James vyhrabat svou hůlku z útrob bundy. Hned jak se mu to podařilo, posvítil si s ní na hodinky.
,,Pět." Anne ho sice slyšela, ale záda mu otřepávala dál, i když na nich už žádný sníh neměl. Užívala si pocit, že si může šáhnout na nefalšované svaly a přestala až ve chvíli, kdy se James protáhl v ramenou. ,,Zdá se, že tam toho mám pořádnou kupu, že?" Anne se usmála.
,,Ehm... už ne."
,,Dík. Můžeme vyrazit, madame?" nabídl jí tentokrát svou ruku.
,,Můžeme," chopila se jí a ruku v ruce zamířili na hrad.

Když se konečně dostala na pokoj, Erin tam ještě nebyla. Rychle ze sebe shodila mokré oblečení a kouzlem ho osušila. Pak se převlékla do oškubaných riflí, které nosila každý víkend a přes hlavu si přetáhla nějaké červené tričko. Zrovna, když se balila do deky, aby se ještě víc rozehřála, do místnosti vpadla Erin a smála se.
,,Nevěřila bys, kolik jsme si užili legrace, mělas tam být s námi!" začala básnit o tom, jak poznaly nějaké dva kluky, kteří se na Erin neustále dívali jako hladové hyeny a jak bylo fajn si s holkama popovídat o tom, jak dostat Emetta nebo aspoň Jeffa.
,,Kdo je Jeff?"
,,Jeden ten kluk, byl milý, myslím, že to s ním i zkusím, pokud se to s Emettem nevydaří. A jak ses měla ty?"
,,Já..?" Vzpomínala na to, jak se s Jamesem drželi za ruku, jak se pořádně vyváleli ve sněhu, jak jí koupil nejlepší čokoládu z Medového ráje a jak mu předváděla trika, které čekaly na Lily. Nakonec řekla jen: ,,V pohodě. Bylo mi fajn."
,,Tak to jsem ráda. Přečetla sis nějakou knížku?"
,,Vlastně ani nee," čekala, že se jí Erin bude tradičně vyptávat, ale ta se místo toho jen usmála a zapadla v koupelně. Anne se zamračila, ale rozhodla se nic neříkat, pokud se Erin sama nezeptá.