Leden 2010

Úkol jako stvořený pro Galena

29. ledna 2010 v 18:43 | TePa |  Ty z Vrangy
Pro Katy, která nikdy nedá pokoj, dokud nenapíšu další kapitolu :D Vracím se zpět do válečného tábora, nejsem si jistá, jestli všechno sedí... Dlouho jsem psala Anne a s přestávkami, které jsem plnila Vrangou, jsem používala jen postavy na mostě... Ale snad se to bude líbit ;)

TePa

Galen přijel do tábora jako velká voda. Přichytil koni uzdy a snažil se zastavit z klusu, ale asi se příliš nenamáhal s pečlivostí provedení a za chvilku se válel v blátě.
,,Herko blbá," nadával a chytil se za záda. Kůň se zdál být naprosto v pohodě a klidně zařechtal. ,,Tak ty ještě provokuješ? Tohle je naposledy, co jsi měl nebo měla tu čest být mým koněm!"
,,Galene, přestaň s kecama, které napovídají, že jsi duševně chorý a pomoz mi sundat Orathise," ozval se Becor, který na rozdíl od svého mladšího přítele potahovat uzdy umí.
,,Galene, udělej tohle, Galene, obleč se..," huhlal si Galen pod nosem a pomalu stáhl Orathise z koně.
,,Běž sehnat Tep."
,,Proč zase já?" povzdechl si a otočil se směrem k ozdravovně, přičemž pokračoval ve výčtu příkazů, kterými ho všichni zásobovali. ,,Galene, běž sehnat Tep. Galene, neflákej se..." Becor se musel zasmát. Tomu klukovi tu za chvilku přeskočí. Netušil jestli je to tím, že ženskou sukni, která by ho zajímala, neviděl už několik měsíců, ale nejspíš ano.
Becor se podíval na Orathise, který začal výrazně blednout a ani se neodvažoval vytahovat mu šipku z ramene. Mohlo by to způsobit krvácení a on by nerad riskoval ještě větší ztrátu krve. Netrpělivě vyhlížel Galena.
Ten mezitím dorazil do ozdravovny a uviděl Tepu, která zrovna převazovala ránu.
,,Čuz, Tep, potřebuju tě a to okamžitě."
,,Galene, já nemů..," nedořekla, protože ji Galen nabral na rameno a vykračoval si to ven. ,,Serel, prosímtě dokonči to. A ty mě polož!" Galen to ale ignoroval a pokračoval neohroženě v cestě za svým mistrem, který potřeboval pomoc. ,,Galene, nevím, jestli jsi tak tupý nebo to jen hraješ, ale já chodit umím a jestli mě okamžitě nepostavíš, tak..."
,,Tak co? Už mě tyhle řeči fakt nasírají. Dělám, co můžu a vám se pořád něco nezdá. Snažím se zavděčit jednomu, naštve se druhý! Jsem snad nějaký sluha nebo co?" došel před Becora a shodil Tep na zem. ,,Pokud odsud nezmizneme do pár týdnů, přísahám, že dezertuju a je mi jedno, co si o tom myslíte!" S myšlenkou na "svou" Petlysu odkráčel do svého stanu a tam sebou praštil na postel.
,,Co to do něj vjelo?" sbírala se ze země Tep a snažila se aspoň trošku si očistit šaty.
,,Myslím, že toho má plné zuby. To má koneckonců každý, ale on to v sobě aspoň nedusí," řekl tiše Becor, a pak se na ni naléhavě podíval. ,,Pomož mu, prosím."
,,Doneseš ho na ozdravovnu? Tady mu moc nepomůžu."
,,Není problém," zvedl ho ze země, aby mu ublížil co možná nejméně a zašel za Tep do stanu.

,,To nemyslíte vážně, kapitáne! To je naprostá sebevražda!" zuřila Katy ve stanu velitele jednotky.
,,Já si to nevymyslel, Katy. Navíc jsou v přesile a pokud je nebudeme průběžně oslabovat, udělají si z nás drůbky do polívky. Je to jasné?"
,,Ale, kapitáne!!!"
,,Nechci nic slyšet, Katy. Zítra pošli jízu na pravé křídlo, je blíž lesa než levé a máš větší šance."
,,Nemůžu je poslat na smrt."
,,A co mám podle tebe dělat, Katy? Všechny strategie jsou mi tu na nic! Buď to zkusím takhle, jinak to můžeme rovnou zabalit a nechat je vpadnout do země! To bys chtěla???"
,,A co čarodějové?" Kapitán si odplivl.
,,Ti mají tu svou válku na severu, těm jsme ukradení. Žijí ve svém vlastním paralelním světě a i když je požádáme, nevyslyší nás!"
,,A co kdyby je jeden z nich přemluvil?" Kapitán zvedl hlavu a nakrčil obočí.
,,Kdo?"
,,Nathaniel... například," začala se usmívat.
,,Toho nepřemluvím ani náhodou a ty taky ne. Tahle válka je mu ukradená."
,,Znám někoho, komu by splnil jakékoliv přání." Kapitán se nechápavě zamračil a Katy se znovu usmála: ,,Vanda."
,,Ta odjela z Vrangy zpátky do rodného města, které nevíme, kde leží. Egon je údajně na výpravě na Severní pláně i se svými přáteli, takže nám ani on nic neprozradí. Jediné, co víme je, že je v Lesích na západě."
,,Já to město najdu, je to naše šance."
,,Tebe tam nepošlu ani náhodou. Jsi zkušená velitelka a pro mě zdaleka neocenitelná. To nepřichází v úvahu."
,,Pak musím navrhnout jediného schopného muže v táboře, kterého ještě můžeme v rámci mezí postrádat."
,,Kdo je to?"
,,Galen."
,,Ano, řekl bych, že je to inteligentní a velmi schopný chlapec."
,,A v táboře se mu přestává líbit, takže by mu trocha dobrodružství mohla zvednout náladu."
,,Pokud jej navrhujete vy, pak nemám námitek." Zrovna v tu chvíli se zvenku ozvalo Galenovo zařvání:
,,...přísahám, že dezertuju a je mi jedno, co si o tom myslíte!"

,,Hotovo," oddechla si Tepa.
,,Díky, bude v pořádku?"
,,To uvidíme zítra."
,,To mi nemůžeš ani říct, jak je na tom?"
,,Nemůžu, protože to nevím," podívala se na Becora, který jen kývl.
,,Myslím, že tě radši nechám pracovat a nebudu zavázet." Tep ale bylo jasné, kam jde.
,,Jasně, dík za ohleduplnost."
,,Cože?" Je to jasné, pomyslela si Tep. ,,Jo takhle... nemáš zač, to já dík," zvedl si lem stanu hned u vchodu a prošel na čerstvý vzduch. Tep se usmála, přikryla Orathise až po bradu a sama si ještě dala šál kolem krku. Poslední dobou začalo pořádně chladnout ovzduší a jí ani pacientům to nedělalo moc dobře.
,,Sestři? Nebo lékařko?"
,,Tepo, prosím," otočila se na jednu vojandu, kterou sem dotáhli už včera.
,,Tepo, mohla byste mi, prosím, obstarat ještě jednu přikrývku? Je mi zima na nohy."
,,Podívám se," řekla prostě Tep a vyšla z ozdravovny do stanu s vybavením. Prohledala všechny hromádky, které tam ležely s tím výsledkem, že objevila jen jedinou a to dost chabou deku. Musí se nějakým způsobem dopravit další, jinak všichni zmrznou. Vzala ji podpaží a vracela se zpátky.
,,Tep? Máš chvíli čas?" ozval se Martin a pokračoval v chůzi vedle ní.
,,No, musím zanést deku jedné nemocné, a pak jít za kapitánem, protože tohle je poslední deka a už jsem musela obětovat i tu svou, aby jim nebyla zima. Já se hýbu, ale oni jen leží a pokud jim nebude teplo, jejich uzdravování to značně ztěží."
,,Chápu, jen jsem se chtěl zeptat, kde je Katy, Galen, Orathis a hlavně kapitán."
,,Co se děje?"
,,Útočí na nás."
,,Cože?" vyjekla Tep a málem upustila deku. ,,Už zase?"
,,Hodně to spěchá."
,,Ehm, jo, jasně. Katy šla ke kapitánovi, ale nevím, jak je to dlouho, Galen zalezl do svého stanu a Orathise mám na starosti, protože není v použitelném stavu."
,,Díky," pohladil ji po paži a rozběhl se k velitelskému stanu. Tepa se potutelně usmála a šla přikrýt svou pacientku.

,,Galene!" vešla Katy rázně do stanu a Galen jen cosi zamručel. ,,Vstávej, mám pro tebe úkol a potřebuju, abys okamžitě vyrazil."
,,Co se děje?" zamručel bez zájmu.
,,Galene, je mi upřímně jedno, co si o téhle válce myslíš, ale jsi tu a jsi schopný a my potřebujeme tvoji pomoc."
,,Je toho na mě trochu moc, Katy. Teď si budeš myslet: No jo, je to rozmazlený kluk z vesnice, který si myslí, že může všechno, ale ve skutečnosti... Mrzí mě, co jsem nestihl udělat a co možná už neudělám, chápeš? Tahle válka jde do kytek a všichni to víme. Všichni tu víme, že jsou v přesile a mají mnohem vyspělejší techniku a hlavně... hlavně mají čaroděje a tím jsou před námi. Oni léčí rány mávnutím ruky, my je léčíme týdny - a to jen díky tvým osvědčeným postupům. Kdy konečně všichni pochopí, že..."
,,Galene, mlč a poslouchej mě. Tohle tu ví každý, ale co můžeme dělat? Máme sedět jak hrušky a nechat je pustošit naši zemi? Chceš, aby se Pet neměla kam vrátit?" Zdálo se, že chce něco říct, ale Katy pokračovala: ,,A teď mě poslouchej. Nemyslím, že jsi rozmazlený, všichni víme, že ti sebevědomí a důvtip nechybí, tak proč se nespojí a neporazí ten strach, který máš v srdci? Mysli na Pet, mysli na obyvatele Vrangy a celé země. Mysli na to, že takhle jim pomůžeš." Galen zvedl hlavu.
,,Co PŘESNĚ mám udělat?"
,,Jistě chápeš, že naše situace není nejrůžovější, potřebovali jsme únikové řešení a já v náhlém popudu přišla na to, že bychom mohli na svou stranu přilákat čaroděje - hlavně Nathaniela, který pak lehce přemluví ostatní."
,,A já mám hledat Nathaniela? Zbláznila ses?"
,,Ne, chci, abys hledal Vandu."
,,Tu bláznivou holku? Kde, proboha? Nikdo přesně neví, kde mají vesnici. To mám jak blbec prošpikovat každou píď Lesů, abych ji našel?" Katy se nadechovala, že mu něco řekne, ale Galen ji přerušil: ,,Já vím, zachraňuju rodiny, které ani neznám - chápeš, jak je pro mě těžké si to uvědomit?" zavrtěl hlavou. ,,Vyrážím hned."
,,Galene, všichni tu do tebe vkládáme naděje."
,,Tím jsi mi moc nepomohla," uchechtl se.
,,Pokud to někdo zvládne, pak jsi to ty a až tomu plně uvěříš, pak..."
,,Myslíš, že si nevěřím? Jako bys mě neznala," utrousil a popadl tlumok, který ležel vedle postele.
,,Už jsi sbalený?"
,,Já se ani nevybaloval."
,,Ach tak, tak si zajdi pro trochu jídla, vezmi nejlepšího koně, na kterého narazíš a vyraž."
,,Jasně, jen..."
,,Galene!!!" ozval se Martinův hlas. ,,Katy..."
,,Co je?"
,,Kam Galen běžel? Potřebujeme každou ruku."
,,Galen má práci a dnes odjíždí."
,,Kam?"
,,Pro pomoc. Co se děje?"
,,Byl jsem se proběhnout a zjistil, že lesem k nám z levoboku postupuje hned několik set mužů, musíme vyhlásit poplach a to okamžitě."

Část šestnáctá - Diana Leerová

23. ledna 2010 v 21:06 | TePa |  Anne
Byl to už pomalu týden, co Emetta kdo na škole viděl. Zmizel ze dne na den a Erin ho začala výrazně postrádat. Kdysi - předtím, než si ho tento rok všimla - by jí to ani nepřišlo. Prostě někoho na čas propustili na žádost rodičů ze školy. Nebylo to nic neobvyklého, a tak se jí to nijak zvlášť nedotýkalo. Ovšem, byl fakt, že Emett byl docela něco jiného. A to zvlášť po jejich posledním rozhovoru.
Jeho černošský kámoš chodil společně s Ianem po škole, jakoby je to nijak zvlášť neovlivňovalo, ale Erin tušila, že i oni si čas od času dělají starosti. Dokonce to čas od času bylo i POZNAT. A tak chodila s Anne po chodbách, koukala po Zmijozelácích a byla tak nenápadná, že si toho všimla i Anne, která v tomto období neustále hleděla do knih. Zrovna, když si četla své pojednání do Bylinkářství a kontrolovala, jestli tam nenasekala chyby - psala ho totiž po půlnoci, až jí zbyl čas - jen tak prohodila:
,,Tak se zeptej."
,,Na co?" zamrkala polekaně Erin a podívala se na Anne, kterou musela usměrňovat v pohybu, aby do někoho nenarazila.
,,Na to, kde Emett je."
,,Vůbec nevíš, koho hledám, furt jenom koukáš do knih."
,,To bude tím, že už za měsíc jsou první zkoušky na OVCE."
,,Občas bys ale mohla zvednout oči, ať tě pořád nemusím koordinovat na chodbách. Bacha, Ian!" chytla Anne za rukáv a přitáhla ji blíž k sobě. ,,Vždyť už si ani s Jamesem nepovídáte."
,,Nemám na to čas," odbyla Erin Anne. ,,Mandragora ve spojení s... A navíc se vsadím, že taky nemá na nic takového čas. Má ještě ty tréninky a tak."
,,Na tebe má jistě času dost," vyplázla na Anne jazyk a znovu se ohlédla po zelené barvě. ,,Jdem na ten oběd?"
,,Jo, jasně a ty už se konečně někoho zeptej, nebo ti z toho upadne hlava."
,,Jo, to mám přijít za Zabinim nebo za Ianem a jen: Hej, kdepak je Emett? Blázníš? By mě rovnou celý stůl zabil pohledem - pokud bych tam vůbec došla, což je otázka," zapřemýšlela Erin. Zatočili do Velké síně a posadily se na židli. ,,A ty se aspoň jednou chvilku najez, nebo tě tou knihou umlátím."
,,Díky, to vždycky potěší," uchichtla se Ann a s posledním pohledem do knihy ji zavřela.
,,Prosím o klid!" ozvalo se hlasitě Velkou síní, když si ředitelka zesílila hlas. ,,Dovolte, abych vám představila novou žačku. Přichází k nám z Čarodějné školy v Illinois a já doufám, že se k ní budete chovat otevřeně a přátelsky a že se jí u nás bude líbit."
,,To určitě," ušklíbl se Matt, když spatřil jasně zelenou v kombinaci se stříbrnou, která se jí vyjímala na stejnokroji.
,,Jmenuje se Diana Leerová a prosím, abyste ji přivítali potleskem." Síní se ozval potlesk - ne příliš nadšeně znějící - a Anne s Erin si důkladně prohlíželi dívku, která klidným krokem kráčela ke Zmijozelskému stolu. Měla delší lehce vlnité hnědé vlasy, které se jí jemně pohupovaly na ramenou při každém kroku, který učinila. Oči šedé barvy vypadaly chladně a měly lehce sarkastický nádech. Ovšem její štíhlá postava by mohla lehce zakrýt všechen ten led v očích a Erin si až příliš důkladně všimla toho, jak se za ní každý kluk otáčí a píská.
Diana shovívavě přehodila nožku přes lavici, posadila se a usmála se na Stacey, která seděla hned vedle. Krátce nato zapředly rozhovor a bylo jasné, že dvě nejkrásnější holky v Bradavicích právě vytvořily sehrané duo. Erin se zatvářila nešťastně a zklamaně a dloubla do vajíček na svém talíři.
,,Erin?" ozvala se Anne.
,,Hm?"
,,Doufám, že si nemyslíš, že tě Emett vymění za Dianu?"
,,Podívej se na ni a na mě."
,,Ano?" Erin po ní hodila pohledem. ,,Erin, pro mě vždycky budeš hezčí a pokud tě má Emett rád, těžko si všimne nějaké krásky s dlouhýma nohama, která se z ničeho nic objeví na škole. Víš, jak to bývá ve filmech? Má mít přeci oči jen pro tebe a pro tebe taky nikoho jiného nevidět," mrkla na ni Anne.
,,Filmy jsou filmy, ale doufám, že máš pravdu," usmála se Erin.

Diana se posadila ke Stacey, protože jak zjistila, nikde jinde už místo nezbylo, pokud se tedy nechtěla posadit mezi dva kluky, kteří jí ochotně udělali mezi sebou místo tím, že shodili svého přítele pod stůl. Nejspíš proto, aby měl úžasný výhled pod její sukni.
,,Ahoj, Diano, jsem ráda, že jsi u nás ve Zmijozelu."
,,Ahoj..?"
,,Stacey. Stacey Windmoreová," podala jí ruku a nechutně našpulila rty. Diana se trochu znechuceně ušklíbla a ruku jí stiskla. ,,Co říkáš na moji novou francouzskou manikúru?" zeptala se... hm asi mile.
,,Nevyznám se v tom, ale když se ptáš, asi bude hezká," nalila si čaj. ,,Mohl bys mi prosím podat cukr?" obrátila se na jednoho kluka, který seděl přímo naproti ní. Okamžitě sáhl po cukřence až ji celou překlopil a polovinu jí vysypal. Když jí podával, Diana jen pozvedla obočí a proklela to, že si sedla rovnou naproti takovéhle pohromně. Osladila si čaj a napila se.
Stacey mezi tím podrobně řešila svou manikúru, dokonce až do té míry, že popisovala celý její proces včetně odstraňování kůžičky a podobně.
,,Stacey, začínáš být nechutná," ozval se hluboký hlas a Stacey si uraženě odfrkla.
,,Briana, laskavě uvědom si, že tomu nerozumíš." Diana se zájmem zvedla hlavu, když se z hloučku kluků vynořil Brianův obličej. Jeho černé oči se zprudka otočily na Stacey.
,,V každém případě mnohem lépe než ty."
,,To určitě."
,,Bez připomínek," ukončil rozhovor, mrkl na Dianu a znovu zmizel mezi hlavami ostatních kluků.
,,Nesnáším ho. Kdyby nebyl Emettův přítel, proklela bych ho na tři generace," ulevila si Stacey.
,,Kdo to je?"
,,Emett? Nejhezčí kluk ze Zmijozelu - nebo vůbec, těžko říct. Chodila jsem s ním, ale před týdnem se se mnou bůhví proč rozešel. Teď je někde doma a matka mu promlouvá do duše, aby se vzpamatoval a vrátil se ke mně," vytáhla pudr a přejela si jím po tváři.
,,Myslela jsem Briana."
,,Och," odplivla si a zkoumavě se na ni zahleděla. ,,O toho bych ti radila se nezajímat, jeho sarkasmus je přímo pověstný a jeho hrdost stejně tak."
,,Brian a jak dál?" ignorovala Staceyin výlev Diana.
,,Zabini, jak taky jinak. Nevidíš, jak je černý?" uchichtla se.
,,Černí jsou sexy," usmála se Diana. ,,A tobě by taky neuškodilo, kdyby tě na pár chvil hodili do trouby," poukázala na její bledý obličej hodný ředitelky vápenky. Stacey se zamračila.
,,Jelikož jsi nová a neznáš to tu, odpustím ti to."
,,Dík za velkorysost," protočila oči Diana a dopila svůj čaj. ,,Myslím, že jsme obě dojedly, tak můžeme jít?"
,,Dojedly? Zas jsem přibrala, takže tak dva měsíce nebudu jíst."
,,Aha, no jak chceš, já tě křísit z mrtvých nebudu." Stacey to přešla bez komentáře a zvedla se.
,,Omluvíte nás, hoši? Jdu provést tadyhle Dianu po našem hradě. Kdyby se chtěl někdo přidat..." Od naproti se zvedl kluk, který převrátil cukřenku. ,,...může na to rovnou zapomenout, tohle je dámská jízda Stacey a Diany." Diana si přála zemřít.
,,Odpusť si ty kecy."
,,Briane, nevím už, jak ti to slušně říct."
,,Já bych to řekl i neslušně, ale to se momentálně nehodí, nerad jiným kazím chuť k jídlu."
,,Tak si to laskavě odpusť, nikdo na tebe není zvědavý."
,,Oh, vážně? Přes ty děkovné dopisy nemůžu ani projít do pokoje." Stacey se zamračila.
,,Kdyby jsi aspoň nelhal."
,,Kdybys mi to aspoň ty tak nebaštila." Diana se uchechtla a snažila se to skrýt zakašláním, Brianovi to ovšem neušlo a nenápadně se jejím směrem usmál.
,,No, to je jasné, že pan Brian Vševědoucí zas přesně všechno a hlavně do detailů zná a nikdo ho nemůže uvést v pochyby."
,,Díky, Stacey, od tebe si toho vážně cením," řekl a připil jí dýňovým džusem.

Erin stála opřená o zeď hned vedle vstupu do učebny Obrany proti černé magii, když se jí náhle vedle hlavy objevila ruka. Vzhlédla a protočila oči.
,,Co chceš, Jime?"
,,Co bys řekla? Chybíš mi, lásko," podíval se na ni zpříma a pohledem, který ji kdysi dávno dostával do kolen.
,,Vážně?"
,,To si piš," začal se hlavou přibližovat.
,,Ale ty mě ne, tak si dej odchod."
,,Neblázni. Vzpomínej na to, jak hezky ses se mnou měla."
,,Emette!!!" ozval se najednou chodbou Ianův hlas. ,,Chyběls mi, brácho!"
,,Nepovídej," ozvalo se v odpověď. Erin sklonila hlavu, aby viděla přes Jimyho ruku a uviděla Emetta, který samozřejmě v tu samou chvíli koukl na ni. ,,Ale asi jen vám, co?" poznamenal a otočil se k Brianovi.
,,Co ty? Slyšel jsem o nové kočce, která tu dorazila."
,,Jak to? Přišla až dneska, jak o ní můžeš vědět?" Emett rozpřáhl ruce v gestu, že ví přeci všechno a Briana krátce objal.
,,Krásko, zdá se, že máš zálusk na Longa?!" Bylo to spíš konstatování než otázka a Erin zvažovala, zda má vůbec odpovědět.
,,Buď té lásky a neber mě do huby," ozvalo se chladně za Jimyho zády. Erin polkla. Jimy to ignoroval a přilepil se na Erin až na neúnosnou vzdálenost. Dřív, než ho stačilo odstrčit jí vlepil pusu. Hned na to byl ale odstrčen a Erin do něj začala bušit pěstmi.
,,Jak se opova..." Její nadávky přerušila ruka, která Jimyho odtáhla z dohledu. Pak se ozvalo prásknutí dveří a chvilka ticha byla přerušena hlasitým zvukem, který velice nápadně připomínal lámané dřevo. Hned na to se ze třídy nejdřív vynořil Jimy, která si neobratně schovával obličej a zmizel v koupelně.
Erin se otočila a hledala očima Emetta. Překvapivě tam nebyl, ale Brian s Ianem stáli taky, aby to vypadalo, že mezi nimi je. A pak se objevila ta nová. Diana, nebo jak se to jmenovala. Stála mezi Stacey a jejími přítelkyněmi a každou chvíli povytahovala ironicky obočí. Zjevně se ve skrytu duše pořádně bavila nad výjevem jejích "přítelkyň" a Erin z toho bylo trochu do smíchu.
,,Erin!!" zafuněla Anne a smykem se octla před kamarádkou. ,,Kam jsi to zmizela?"
,,Spíš kam jsi zmizela ty?" ušklíbla se Erin.
,,Já? No, to je možné, poslední dobou mi přijde, že ani nevím, jak se jmenuju."
,,To proto, že ti ty knížky lezou na mozek, víš," řekla Erin tónem, jakoby mluvila s duševně chorým.
,,Hm. Stalo se tu něco?"
,,Jo, vrátil se Emett," řekla radostně a zhuseně dořekla: ,,A právě tu byl Jimy, který se mě velmi neobratně snažil znovu dostat do kolen, a pak... asi proto, že už byl zoufalý, se na mě vrhl a dal mi pusu, no a pak jsem ho odstrčila a chtěla mu dát pořádně co proto, ale nestihla jsem to a myslím, že ten, kdo ho odtáhl do učebny, a pak mu upravil obličej, byl asi Emett. Doufám, že je Jim v pořádku."
,,Hajzl."
,,Emett? Já to docela chápu a jsem ráda, že se za mě postavil, ale zas..."
,,Jim, Erin."
,,Jo, aha. No jo, ale ta Emettova reakce byla přehnaná, asi za Jimym pak zajdu."
,,No, obávám se, že nezajdeš."
,,Proč?"
,,Protože ti to zaprvé zakazuju a zadruhé máš trénink, takže asi tak."
,,Ty můj rozvrh znáš mnohem lépe, než já sama."
,,Přijde mi, že už mi fakt šibe a čtu všechno, co se mi dostane pod ruku," zasmála se Anne a obě vešly do učebny.

Část patnáctá - Odvaha

16. ledna 2010 v 23:07 | TePa |  Anne
Pro Péťu, aby tento týden ve zdraví přežila pro Méry můj dosavadně první popis míšence, který nestojí za nic :D

TePa

Anne potřásla hlavou. Nemělo vůbec žádnou cenu namlouvat si, že by si byli s Jamesem navzájem lhostejní. Tuhle možnost ovšem mohla ze svého seznamu vyškrtnout už dávno a nemusela se zdržovat postupným poznáváním se. Bylo jasné už od začátku, co si jí konečně všiml, že by mohli být při nejmenším přátelé. Co to povídá? Jasně, že budou přáteli. A tečka.
Bylo hezké, že se o ni postaral, i když nemusel. Dost dobře ji mohl dovést na ošetřovnu, nebo ji tam třeba jen poslat. Ale on ji vzal do kuchyně a osobně se namáhal, aby se jí ulevilo. Pak si vzpomněla, kolik filmů s tímto tématem viděla a zatmělo se jí před očima. NE! Ne, to nemůže být pravda. Prostě nemůže! Ovšem, že ne.., honilo se jí hlavou. Kdo v dnešní době věří v to, že se film stane skutečností?
Bylo to bláznivé, protože právě jí proletělo hlavou, že se... do ní... do NÍ možná zamiloval James Potter..!!! Což byla samozřejmě kravina, přikývla sama sobě, povzdechla si a vydala se do Společenky, kde hodlala počkat na Erin.
,,Proxima," oznámila stroze Buclaté dámě a až později si uvědomila, že tam není. ,,Kde zas ta zatracená koza, je???" Několik obrazů v její blízkosti se zle ušklíblo, jiné si odfrkli a jeden kostlivec se dokonce zasmál. ,,Něco k smíchu?" obořila se na něj tak zprudka, až mu upadla hlava. Zmateně se ji snažil zachytit rukama, ale stejně mu spadla na zem a odkutálela se z rámu. Protočila oči a hleděla na místo, kde měla stát Buclatá dáma.
,,Nevíte, kde je?" zeptala se po chvilce jednoho staršího pána s brýlemi na nose. Vzhlédl a promnul si bradu.
,,Řekl bych, že někde v pátém poschodí."
,,Až?" zazoufala si Anne. ,,No nic, děkuji vám. Nebudu tu čekat, až se uráčí přijít." Podivně se na ni podíval, a tak se rychle otočila na patě a otočila se ke schodišti.
,,J-jamesi? E-ehm..."
,,Ahoj. Nějaký problém?" zamračil se na někoho za ní.
,,Nic, co by zrovna TEBE mohlo zajímat," zaznělo chladně v odpověď a později také uchechtnutí, které donutilo Anne otočit se. Stál tam Emett, vedle něj se o zábradlí opíral jeden jeho povedený kamarád, zpoza kterého právě vyšel poslední - ten, co se smál. Nedokázala odhadnout, kdo Jamesovi odpověděl.
,,Počkej chvilku... Hm, už vím, možná to bude tou hůlkou, jejíž špička před chvilkou mířila na Anneina záda."
,,Co tobě je do ní? Chodíš s ní snad?" Anne zrudla jak rak, ale James zůstal klidný. Postavil se před Anne, jakoby jí snad chtěl poskytnout ochranu. V tu chvíli Emett přimhouřil oči a snažil se na mě zaostřit.
,,Pojďme, Iane."
,,Cože? Emette, tohle je..," začal Ian, když ho Emett zpražil pohledem.
,,Mám jiné věci na práci, než tu kouzlit o sto šest, abych uspokojil nějaké vnitřní choutky a ty by ses to měl naučit ovládat." Anne žasla nad tím, jak autoritativně zněl jeho hlas - dokonce do té míry, že ani jeden z jeho přátel neřekl jediné slovo. Jen Ian si podrážděně odfrkl, zpražil Jamese pohledem a beze slova se ho chystal obejít. Anne ze strachu, že se James o něco pokusí napřáhla ruku, že ho chytí za loket, ale bylo příliš pozdě. James uchopil Iana za loket, otočil ho k sobě čelem a uhodil ho pěstí do nosu. Hlasitě to křuplo a Ian ztěžka dopadl na zábradlí, které zapraštělo.
,,Jamesi!" vykřikla Anne a sledovala, jak začíná rudnout vzteky. Otočil se čelem k Emettovi, který se tvářil pro změnu naprosto klidně a vrhla se mezi ně. ,,Opovaž se na něj sáhnout, rozumíš?" James si odfrkl, udělal krok vpřed, ale pak se zarazil. Sklonil pohled k vyděšené Anne, která ho vůbec nepoznávala. Kde byl jeho klid a všechen rozum? Těkala mezi jeho očima a doufala, že se přes ní nepřežene jako tajfun. Sklonil ruku k zemi.
,,Asi byste ho měli vzít na ošetřovnu," otočila se Anne k Emettovi, který beze slova přešel k Ianovi a přehodil si jeho paži přes ramena.
,,Jdeme," řekl stroze a za chvíli byli oba pryč. James otevřel pusu, že něco řekne, když cosi zapraštělo a Anne se otočila, aby spatřila Buclatou dámu, která se zrovna vracela do obrazu.
,,Proxima," řekla ještě s napůl vyraženým dechem a vešla dovnitř. James naštvaně nakopl zápradlí a ukopl jednu jeho vyřezávanou příčku.

Erin s hlasitým zafuněním přepadla přes vstup do Společenky a s hlasitým povzdechem se svezla do křesla vedle učící se Anne.
,,Jsi v pořádku? Kde jsou kluci?"
,,Ti zapadli do prefektské koupelny."
,,Jak ví heslo?"
,,Když je viděl procházející prefekt, řekl jim ho."
,,Jen tak?"
,,Ne, ale pššt."
,,Nechci radši vědět, co jste mu udělali."
,,My?"
,,Promiň, no tak oni."
,,Jdu usnout do sprchy a až se probudím, přemístím se do ložnice, kde ve spánku budu pokračovat. Už nikdy se nebudu prát!" S tím odkráčela.
,,To ti budu hodně věřit," uchechtla se Anne a znovu zabořila nos do knihy.

Slunce se chýlilo k západu, když se na Bradavických pozemcích začala pozvolna rýsovat tmavá silueta vysoké dívky a špičatého klobouku profesorky McGonnagalové. Pomalu přešly až ke vstupní bráně, přičemž spolu tiše hovořily o něčem, co mohlo zůstat jen mezi nimi. Zanedlouho proklouzly dovnitř a snad ještě volnějším krokem se vydaly směrem k ředitelně.

Bylo ráno a Anne, která už tradičně skončila se zkrášlovacím procesem o dost dřív než Erin, se vydala do Společenské místnosti, aby posbírala některé z knih, které se jí při dnešním vyučování budou hodit.
,,Omlouvám se," ozvalo se tiše, ale Ann to příliš nezaregistrovala v domnění, že to není mířeno na ni a vrhla se na další stolek s takovou razancí, až svrchní kniha spadla a vypadl z ní jakýsi papír. Sklonila se pro ni, obemkla hřbet prsty a papír opatrně vložila zpět, aby pak kniha skončila zpátky na původním místě. Znovu začala prohledávat malou hromádku, když koutkem oka zahlédla palec na němž byl posazen stříbrný prsten. James.
,,Omlouvám se," ozvalo se znovu a o něco hlasitěji. Zvedla oči a napřímila se.
,,Mluvíš se mnou?"
,,Ehm... ano."
,,Tobě taky dobré ráno," ignorovala jeho omluvu, pořád jí plně nedocházelo, proč se včera choval tak, jak se choval. Jakoby před ní stál někdo jiný.
,,Dobré ráno," opáčil. ,,Anne, vážně mě to mrzí," chytil ji za loket a otočil k sobě čelem. ,,A koukej se na mě, vážně mě to mrzí."
,,Proč se mi omlouváš? Byla to hloupost."
,,Mám pocit, že bych měl."
,,Není to proto, jak ses choval, ale proto, že na to nejsem zvyklá, nedělej si z toho těžkosti."
,,Ne, mrzí mě, žes to musela vidět. Poslední dobou mívám záchvaty vzteku, které jsou podmíněné prakticky ničím. Anne, přál bych si, abych tak nevyjel."
,,Neomlouvej se mě, ale Ianovi, ten to pořádně schytal. Sice si myslím, že to má ošetřovatelka za chvilku zpravené, ale myslím, že to celkem bolelo." Na to neříkal nic. ,,Ale pokud ti na tom záleží - i když jak říkám, jen mě to překvapilo, protože tě moc dlouho neznám a..."
,,Smažme to, Ann. Prosím." Má... oči. No samozřejmě, že má oči! Bože, to je trapná věta!
,,No, dobře, jak chceš," řekla znervózněle. Uvědomil si jejich blízkost asi až o vteřinu později, kdy do místnosti vpadla Erin a zavazovala si šálu kolem krku.
,,Oh, pardon," snažila se otočit.
,,To nic, ještě musím pro kluky," otočil se James a vyběhl schody zpátky do pokoje. Erin významně pozvedla obočí.
,,Neříkej nic. Zajdu si pro šálu, tak jestli chceš, běž napřed." Erin tedy rezignovaně zamířila ze Společenky.

Erin sebejistě kráčela chodbou, když náhle zašla za roh a vyjekla.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," ozval se hluboký hlas odněkud ze shora. Erin okamžitě proklela svou malou výšku a vzhlédla k majiteli hrudníku, do kterého málem narazila.
,,To nic, tomu se říká strach se zeleno-stříbrné kombinace barev," odkašlala si. ,,Promiň, že jsem tak vyjekla, ale..."
,,Ten strach bych měl vyměnit za něco lichotivějšího, nemyslíš?"
,,Ehm," polkla. ,,Ani ne, občas se vyplácí."
,,Jsi Nebelvír," vyslovil tu kolej pomalu, aby se zdržel sarkastických otázek. ,,Máte být stateční a tak podobně."
,,Jak v čem, jak kdy a podle toho za jakých okolností."
,,Tolik podmínek, mělas radši do Zmijozelu."
,,Možná ty spíš do Nebelvíru," vzhlédla k němu a čekala na odpověď. Uhl pohledem a chvíli se zdál být na pochybách.
,,Jak o tom víš?" vypadlo z něj o několik chvilek později.
,,To je snad jedno, ne?"
,,Ani ne," přiblížil se.
,,Přímo za tvými zády je Stacey," snažila se ho trochu krotit. Podíval se jí do očí a zlehka se usmál.
,,Moc dobrá lhářka nejsi, zrazují tě oči a dokonce i hlas." Erin zrudla.
,,Nech mě," ustoupila od něj trošku dál.
,,Vždyť ti nic nedělám," usmál se, jistý si tak svou převahou hodnou lva, který zahnal jehňátko do kouta.
,,Ale ano, prosím, stůj," rozklepaly se jí kolena. Sakra, ten kluk má na ni tak nesmírný vliv!
,,Mě se moc nechce, abych tak stručně řekl." Erin se zhluboka nadechla.
,,Můžeme si o TOM rozumně promluvit, až se rozejdeš se Stacey, protože to, co mi tu teď děláš, by se jí rozhodně nelíbilo a je to od tebe pěkně podrazácké, že to připouštíš."
,,Jsem Zmijozel..."
,,Ach, jak dokonalá výmluva," začala se zase pevně ocitat na pevné zemi.
,,Kdybys mě tak nechala dokončit větu," otočil se k ní plně čelem. ,,Možná jsem udělal největší hloupost na světě, ale rozešel jsem se s ní a můžu ti zaručit, že to teď s rodiči a postavením nebudu mít zrovna valné. Byl bych rád, kdyby sis to uvědomila a s tím i to, že to všechno je kvůli tobě." Otočil se ke svému příteli, který stál opřený o zeď při vstupu do Velké síně. Ten si jen odfrkl a otočil se čelem do Velké síně. Košili pod sakem, které patřilo k Bradavickému stejnokroji, měl vytaženou z kalhot a právě si rozepínal první knoflík, aby se mu snáz dýchalo - nebo snad proto, aby se za ním otočila ta pěkná čtvrťačka, která šla směrem od knihovny? Kravatu měl ledabyle přehozenou přes rameno a při pohledu na svého nejlepšího přítele se mu chtělo zvracet. Zmijozel! Zrovna on tu má hlídat, připadal si jako idiot. Proč má bránit svého přítele - i když ho o to nepožádal - aby ho nikdo neviděl, když dělá takovéhle ****!!!
Svýma černýma očima pozoroval Velkou síň - obzvláště Zmijozelský stůl - a čelo se mu trochu zkrabatilo pod náznakem starostí. Jeho přítel by potřeboval pořádně studenou sprchu nebo týden na Sibiři. Dával mu pro jistotu možnost volby. Problém byl v tom, že by to znamenalo - při té druhé možnosti - Sibiř i pro něj, protože by musel dohlédnout na to, aby se tam jeho přítel nezkazil. Přejel si rukou po hladké hlavě zrovna ve chvíli, kdy k němu ze začarovaného stropu dolehly ranní paprsky slunce a zlehka se odrazilo od jeho tmavé kůže.
Vlastně při pohledu na něj nikdo nevěděl, co si přesně myslet. Nikdo nevěděl, zda se u něj víc projevila jeho bělošská matka co se týče jemnosti a hlavně očí, nebo snad otec, který si vždy zakládal na cti a hrdosti. Nikdo nevěděl. Faktem totiž bylo, že jeho jméno bylo vždycky opřadeno tajemnou aurou a to Brianovi plně vyhovovalo. Jméno Brian Zabini totiž mluvilo za vše. Hrdě zvedl hlavu a kývl na svého přítele.
,,Můžeme jít," ozval se Emett a beze slova prošel přímo kolem Briana, který se k němu tiše připojil.