Listopad 2009

Remus s Tonks

29. listopadu 2009 v 0:46 | TePa, pan Google |  Zprávy pro Vás od Autorky
PS: No není to nádhera? :D

Akce

27. listopadu 2009 v 23:41 | TePa |  Ty z Vrangy
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK

Pro mou přítelkyni Katy dodatečně k svátku;) a pro Pet, ve které jistě též dřímá odvážný a sebevědomý duch;)

TePa

Nessa se nadechla, že začne, ale nenacházela vhodná slova pro začátek. Když mlčela příliš dlouho a začala rudnou, skřet se zamračil a vytasil svou napůl zrezivělou dýku. Z toho by byla otrava krve jedna radost, pomyslela si Ness hořce.
,,Víš, co? Mám takový pocit, že žádný příběh nemáš," řekl úlisně s obličejem nepříjemně blízko tomu jejímu a s dechem, který byl cítit zkaženými zuby. Nessa se otřásla a pevně zavřela víčka. Nechtěla brečet a potlačovala slzy. Možná podlehla příliš brzy, možná chvíli mohla hrát do jejich noty, tak jak oni chtěli a třeba by se něco takového vůbec nic nestalo.
Rozevřela oči a rozhodla se, že pokud bude muset umřít, chce vidět měsíc jako to poslední v životě. Mrzelo jí, že tu není ani Egon, ani Peťuldas, Pet nebo Lia. Nebyl tu ani jeden její přítel. Jen skřet, kterému šlo o prolití krve a hlad. Vlastně jeho pudy chápala. Vždyť to dělají všichni. Jediné, co bylo neobvyklé - pro lidi alespoň - že si chtěl dát k večeři člověka.
Polkla.
,,A co když ano?" zatřásl se jí hlas.
,,To už by jsi přeci dávno začala," zaskřípal zuby. Byl to odporně nechutný zvuk, který okamžitě způsobil to, že se od hlavy k patě pokryla husí kůží.
,,N-nevím, jak začít a t-takhle tomu taky moc nepomáháte," sykla, když jí dýkou škrábl do krku. Srdce jí vyskočilo do krku a zuřivý tep musel být slyšet přes celou tuhle zemi. Potlačila nutkání omdlít nebo se pozvracet strachy a žaludek se jí okamžitě stáhl.
,,Nejsme bardové a žádné malé děcka, myslíš si, že chceme pohádku na dobrou noc?" rozřechtal se sípavě a ostatní se k němu přidali. Tohle je můj konec, pomyslela si Nessa hořce a vzhlédla na měsíc v úplňku. Jakoby se snad ani on nemohl dívat na zem. Schoval se za mrak a nechal Nessu ve tmě jejího vlastního strachu ozářené pouze malým plamínkem naděje, že to možná nebude tolik bolet.
,,Je rozhodnuto. Dnes večer ji obětujeme bohům za bezpečnou cestu na druhý břeh. Lepší, než podříznout Lardase," kývl ,,hadí muž" k hroudě sádla schoulené u ohně. Skřet si odplivl a nakopl Lardase do zad. Ten jen cosi zamručel a postavil se.
,,Vyrážíme. Měsíc už je dávno v plné záři," poškrábal se dlouhým nehtovým pahýlem přerostlý had. ,,A ty... Ty půjdeš přivázaná k nám oběma. Kdyby se ti náhodou chtělo upláchnout," zaplály mu v očích ohýnky, než se zle ušklíbl, zorničky se mu rozšířily a na jeden dlouhý kouzelný nádech sfoukl ohniště.

,,Pet! Stůj už konečně," šeptal horlivě Egon a přehodil si vzpouzející se Pet přes rameno. Nadávala a bušila mu do zad. ,,A buď tiše, když už nám musíš neustále utíkat," pohodil si ji na rameni a ona se v kapitulačním gestu uvolnila a naštvaně spustila ruce podél Egonových zad. ,,To jsem blázen, byl bych přísahal, že tam ještě před chvilkou hořel oheň," nechápal. Maudren luskl prsty a vykouzlil kouli matného světla, které začalo poblikávat, než se ustálilo do nepravidelného tvaru.
,,To bude muset stačit, moc jsem se nevyspal," omluvil se.
,,Co? Kde?" snažila se nahlédnout Egonovi přes podpaží, ale ten ji jen chytil za zadek a posunul si ji do pohodlnější pozice. ,,Ovládej se trochu!" uhodila ho do zad, a pak zase rezignovala, když se neozvala žádná odpověď.
,,Tak jdeme," vylezli opatrně z lesa a schovali se za jedno křoví, co tam náhodou rostlo. Cesta k mostu se zdála být volná, ale jelikož byl měsíc za mrakem, nebylo vidět ani na krok.
,,Cítím kouř, takže tu to ohniště muselo ještě před chvílí být," zanalyzoval okolí Maudren, když ho Egon chytil za ruku a posvítil se na zem.
,,Vidím," zamlaskal nespokojeně a zamyslel se.
,,Pustíš mě?" ozvala se popuzeně Pet.
,,Ticho!" okřikl ji a zbystřil sluch. ,,Slyšel jsi to?" otočil se na Maudrena.
,,Co jako?"
,,U vchodu do mostu slyším hlasy," ukázal oním směrem. Ozval se praskot a pak zavrzání. ,,Myslím, že právě někdo vkročil na onu vratkou plochu a že Ness je tam s nimi," usoudil zoufale Egon.
,,To nemůžeš vědět."
,,A kde by jinde byla? Vidíš stopy, které vedou jinam?" Neviděl, jediné stopy vedly k mostu.
,,Takže to znamená, že..."
,,Jo, jdem tam, ale nejdřív potřebujeme zaměstnat stráže a využít momentu překvapení." Oba přemýšleli nad možnými varientami, když Maudrenovi padl zrak na Petiino pod kalhotami se rýsující pozadí. Podíval se na Egona, který se tiše rozesmál.
,,Pustíte mě laskavě?" ozvala se znovu, ale tentokrát s takovým výsledkem, že ji Egon posadil mezi sebe a svého přítele s širokým úsměvem na tváři.
,,Co ode mě chcete?" zarazila se.
,,Pet, ty jsi celkem pěkná holka." Pet se trošku zklidnila, potěšeně se usmála a zajela si rukou do vlasů.
,,Děkuju."
,,Taky celkem dobře stavěná," dodal Maudren.
,,Zatraceně dobře," přidal se Egon.
,,Ale no tak," začala rudnout.
,,Co takhle těch tvých zbraních trošku využít, abychom zachránili Ness?"
,,Nechápu, jak můžou moje prsa, nohy nebo zadek pomoct Ness."
,,Strážní jsou taky chlapi," usmál se zeširoka Maudren a pozvedl obočí. Pet těkala očima mezi jedním a druhým a pak jí svitlo.
,,To nemyslíte vážně!"
,,No tak Pet! Trošku si zkrátíš kalhoty, natrhneš halenu a budou se moct poslintat. Vždyť tady za celé roky neprojde ani jedna."
,,To by se vám tak líbilo! Jenže právě proto jim nebude dělat problém po mě skočit a víte co." Egon se na oko přemýšlivě zamračil.
,,Dobře, tak co jiného navrhuješ?" Pet zapřemýšlela
,,Teď mě momentálně nic jiného nenapadá."
,,Takže?"
,,Dobře, ale kdyby něco, tak přijdete a zachráníte mě," ukázala na ně prstem.
,,To jistě," přikývl Maudren.
,,Pochopitelně," ohradil se uraženě Egon.
,,Tak ok," vytáhla si z boty dýku a uřízla si na kalhotách nohavice. ,,A ještě jedna věc, doufám, že pro mě máte další věci."
,,Jasné. Snad." Pet ho zpražila pohledem a vyřízla si výstřih.
,,Jak vypadám?" ušklíbla se. ,,Jsem špinavá a..."
,,...řekl bych, že to není tak špatné."
,,Je to docela i sexy, když přehlídneš ten kus bláta, co ho máš tady," zasmál se Egon a ukázal jí na klíční kost.
,,Potřebuju koupel, do háje!" zaprskala Pet a bláto si sundala. ,,Jak můžu být sexy, když smrdím a jsem špinavá a na sobě mám..."
,,...jen roztrhané hadry, které tě těžko zakrývají? Věř mi, těmhle to přijde náramně sexy," na to Maudren.
,,Nemají přeci na výběr, že?" na to Egon.
,,Dík za podporu," vyplázla na něj jazyk Pet a vstala. ,,Budu křičet, kdyby náhodou."
,,Neboj, jdeme hned za tebou, musíme je zneškodnit."
,,Dobře."
,,Hodně štěstí, Pet," popřáli jí Egon s Maudrenem sborem a podivně se na sebe podívali.
,,Dík," povzdechla si Pet a vyrazila.

Strážní nevypadali nic moc, vlastně měli jistojistě vši a z ušního mazu by se dala vyrobit svíčka. Stejně se Pet vzchopila, vykročila do světla pochodní a ledabyle se opřela o jednu z hlásek, které stály vedle vstupu na most. Zahvízdala a nahodila nevinný kukuč. Chlapi okamžitě přestali mlaskat na svými příděly a jednomu dokonce vypadla kuřecí kost z odporně mastné huby.
Pet potlačila třas a klidnila žaludek.
,,Co jsi zač?" ozval se jeden a vydal se k ní, olizuje si prsty.
,,Co bys řekl?" pozvedla obočí a změřila si ho pohledem, který ani náhodou nevyznačoval to, co cítila. Představ si, že to je Galen, mumlala si v duchu. Ten, kdyby jí teď viděl... Zavřela oči a představila si jeho tvář. Potěšeně se usmála, ale přelud se okamžitě rozplynul s otevřením očí.
,,Nevím," vyplivl nějakou menší kůstku, což Pet raději ignorovala a o hlásku se opřela zády.
,,Jak vypadám?"
,,Ženskou jsem viděl poprvé po dvaceti letech už před pár minutami, takže..."
,,Mám tedy odejít?" Všichni ostatní poplašeně nadskočili, připraveni ji zastavit, kdyby se rozhodla odejít. Popuzeně zapískali a zabručeli.
,,Myslím, že jsi odpověď slyšela."
,,Hm," zkousla si špičku ukazováčku a zeširoka se usmála.
,,Tvé zuby!" žasl. Pet měla sto chutí ho přerazit polenem přes hlavu. Ona ho tu svádí a on myslí na zuby.
,,Copak?" přistoupila tedy na jeho hru, když slyšela, jak se v křoví něco šustlo.
,,Co to bylo?" ohlédl se stranou a vytasil meč.
,,Musíš být neuvěřitelně odvážný. Je těžké bojovat s mečem?" překročila všechny svoje meze, které si kdy dala a i přes ten odporný smrad se k němu přitiskla, prstem přejíždějíc po oceli, která jako jediná vypadala jako nová.
,,Pravdou je, že jsem prošel několika bitvami," nakláněl se k polibku. Okamžitě ustoupila, protože by ji určitě co neviděl oslnil jeho zapáchající dech. Chytila ho za ruku v drátěné rukavici a táhla ho k ohništi k ostatním. Pak si to rozmyslela, zavlnila voky a pohodila vlasy. Všichni po ní jen slintali a ona se v tom pocitu tak trochu koupala. Bylo hezké vědět, že aspoň někdo po ní touží, když už byl Galen tak zatraceně daleko.
,,Ukázal by mi někdo hlásku?" Mohli se přerazit, jak přes sebe skákali. ,,Co třeba ty a ty? Pojďte oba," mrkla na ně a olízla si horní ret. Jeden z nich v náhlém třasu zahodil i zbraň.
,,Nuže, pánové, můžeme?" chytila je oba za ruku a vedla je k hlásce. ,,Mohla bych se podívat s jiného úhlu?" usmála se.
,,Z jakého?" nechápal jeden z nich.
,,Zleva?" navrhl druhý z nich. Měl trošku rozumější hlas, chytil ji za pas. Jeho ruka ji tížila. Obešli tedy celou hlásku a ven vyšla jen ona. Ostatní se na ni podivně otočili.
,,Jsou vyřízení," zachichotala se. Chvilku váhali, ale pak vycenili své zbývající zuby a připili jí na zdraví. Pet nechápala, jak někdo takový může hlídat. Maudren na ni zpoza hlásky kývnul a zvuk pročíslo krátké zapískání. Nyní už všichni stáli na nohou. Jeden trouba dokonce považoval za nutnost ji ochránit před nebezpečím a zatáhl si ji za záda.
Maudren s Egonem vyletěli každý z jedné strany křoví a začali se být. Maudren několika krátkými údery porazil prvního a druhému setl hlavu jediným pohybem. Egon vypadal jakoby boj mečem byla jeho druhá přirozenost. Pohyboval se ladně a naprosto bezchybně zasáhl nepřítele pokaždé na to správné místo. Posledního Maudren skolil kouzlem.
Až když bylo po všem si Pet uvědomila, jak strašná zima jí je.
,,Pet, jsi v pořádku? Tumáš, vem si mou kazajku. Nejdřív se porozhlédnu, jestli je tu ještě někdo, a pak ti hodím nové oblečení," usmál se na ni povzbudivě Maudren a vběhl do hlásky.
,,Jsi v pořádku? Bylas skvělá," usmál se Egon a zmizel v druhé hlásce. Pet se zvezla po zádech po stěně a sedla si na studenou zem. Dala si kolena pod bradu a sklonila hlavu.

Část jedenáctá - Emett

21. listopadu 2009 v 23:17 | TePa |  Anne
Na další den se podle Erin stal osudový okamžik jejího studia v Bradavicích. Potkala Emetta a podle všeho jí to velice poznamenalo.
,,Ann? Pamatuješ, jak jsem ti říkala o nové Kometě? Táta mi ji možná koupí k Vánocům!" otočila se ke své kamarádce čelem. Chvilka nepozornosti ale stačila, aby se za chvilku válela na svých učebnicích, pod jejichž vahou jí praskla taška.
,,Erin!" vykřikla Anne a přeběhla ke své kamarádce, která zmateně zamrkala, hned na to se obořila na kluka, který stál nad ní a nevěděl, jestli se smát.
,,Ty kreténe!" odšťouchla od sebe Anne a oprášila knihy.
,,Promiň, jsi v pořádku?" uchechtl se onen kluk.
,,Po srážce s tvojí hlavou?" obořila se na něj.
,,Promiň, ale moje hlava je na tom rozhodně lépe než ta tvoje," ukázal na číro, které se jí utvořilo na hlavě a Erin se v návalu náhlé zuřivosti vrhla na jeho vlasy a důkladně je prohmátla.
,,Spokojen?" odfrkla si.
,,Vlastně to určitě bude vypadat lépe než předtím," usadil ji.
,,Emette! Na Nebelvír jsi snad ještě neklesl," ozvalo se z povzdálí a Erin si dotyčného konečně řádně prohlédla. Měl na sobě zelený znak Zmijozelu a rozverně pohodil hlavou. Poslední knoflík u košile měl rozeplý a kravatu jen volně uvázanou okolo krku. Oči měl hnědé - skoro až černé a hlavně nezvyklé pro jeho kolej - a když se usmál, musela se Erin držet, aby neotevřela pusu.
,,Vážně jsi v pořádku?" ujišťoval se, jestli ji může opustit.
,,To bude dobrý," vložila se do rozhovoru Anne, protože viděla, že její kamarádka ztratila řeč. Cukl hlavou tedy k ní, přikývl, mrkl na Erin a odešel za svými kumpány.
,,Erin?" zasmála se Anne.
,,To je prostě bůh!" spadla jí čelist.
,,Před chvilkou to byl kretén, ale tak co," zasmála se Ann.
,,Neříkej, že není pěknej."
,,Má celkem pěkné oči," uznala.
,,Celkem? Slintám po něm."
,,Je to Zmijozel."
,,No jo," odplivla si Erin. ,,Jestli hraje famfrpál, nakopu mu zadek," pozvedla obočí a mrkla na svojí kámošku, která jen pokrčila rameny.

,,Jamesiii! Jaaaaamessssiiii!!!!" řvala Erin přes celou chodbu, i když dotyčný stál asi jen pár metrů před ní.
,,Málem mi upadly uši, vzpamatuj se, holka!" obořil se na ni s úšklebkem a jemněji dodal: ,,Ahoj, Anne."
,,Čau," usmála se Anne.
,,Jameeesi! Mluvím s tebou já a ne Ann!" zamávala mu před očima Erin.
,,Vím, čekám až spustíš," potřásl hlavou a upřel na ní svůj zrak.
,,Co víš o jistém Emettovi ze Zmijozelu, prosím."
,,Saaakra!" prohrábl si vlasy.
,,Co?" nechápala Erin.
,,To je nový chytač Zmijozelu. Seznámila ses s ním? Jakou má postavu? Jak je vysoký?" vyzvídal.
,,Je o hlavu větší jak já a štíhlý a... Poslyš! Já o něm nevím skoro nic, co takhle mi něco říct?"
,,Nevím, co bys ráda," pokrčil rameny.
,,Já ti povím, co by ráda," usmála se Anne a znovu otevřela pusu, když se před ní postavila Erin.
,,Jen jak je starý, do jakého ročníku chodí a jestli je volný..."
,,Erin, to nemyslíš vážně? Nemůžeš chodit s konkurencí," zasmál se James.
,,Klidně budu."
,,Asi tě zklamu. Má holku, jmenuje se Stacey Windmoreová a je to nejvyhlášenější krasavice v Bradavicích. Navíc má prý absolutně čistý rodokmen, což se jen tak nevidí. Má pro čistou krev zapálenou celou rodinu a těm nevadilo... Jak bych to řekl? Třeba její dědeček spal údajně se svou vlastní sestrou, aby zachoval linii a její pradědeček údajně i se svou dcerou."
,,To je nechutné," ohradila se Anne.
,,Bohužel to tak funguje," usmál se smutně James.
,,Stacey, jo? Krasavice? Pytle, na tu asi nemám!"
,,Ale jelikož tě mám celkem rád, Erin, řeknu ti, že se pořád hádají."
,,Jak toho můžeš tolik vědět?" nechápala Ann.
,,No..," zrudl. ,,To bych radši neříkal."
,,Takže by to nemuselo být tak těžké," ignorovala jeho rudnutí Erin, zatímco Anne by se ráda ptala.
,,Možná ne, ale prý měl být Nebelvířan, nebo co, ale na výsosnou žádost jeho matky skončil ve Zmijozelu. Rád bojuje o to co chce a nemá zrovna radost, když mu všechno doneseš na podnose, nebo když mu holky padají k nohám. Traduje se, že ho matka brzy donutí se se Stacey i zasnoubit."
,,To, aby sis pospíšila Erin," usmála se Anne.
,,To sakra jo," ušklíbla se. ,,Musím na Jasnovidectví, omluvte mě," protočila se kolem nich a zmizela.
,,Nechci moc vyzvídat, ale..," začala Anne a začala si třít ruce.
,,Zajímá tě, proč jsem rudý jak mák jen, co se zmíníš o Stacey a... tak. Byl jsem do ní tak trochu blázen, ale pak jsem zjistil, jak je arogantní, tak se moje sny rozplynuly, stačí?" usmál se.
,,Já... promiň, nechtěla jsem vyzvídat," sklopila pohled k podlaze. Přiblížil se k ní a opatrně jí chytil za ramena, aby se mohla kdykoliv vysmeknout.
,,To nevadí, řekl by ti to i Matt nebo Jacob, takhle to máš přímo od zdroje."
,,Stejně mi do toho nic nebylo, jen ta moje zvědavost," usmála se.
,,Takhle je to lepší," podotkl James a stiskl jí ramena pevněji. Teprve teď si jeho blízkost pořádně uvědomila a odkašlala si.
,,No, víš, asi bych měla jít do knihovny," chtěla nahmatat jeho ruku a sundat jí z ramene, ale jakoby se na půli cesty zarazila, skončila jí dlaň opřená o srdce.
,,Proč bys tam chodila?" podivil se.
,,No, já nevím," uchechtla se. ,,Třeba se učit."
,,Odpočiň si někdy Anne a netrap pořád svoji hlavu, bude na tebe naštvaná," sklonil se pro brašnu, kterou měl před chvílí u nohou a přehodil si ji přes rameno. ,,Pěkný den."
,,Ahoj," mávla mu a sevřela ruce v pěst, aby zarazila to příšerné chvění.

,,Už mě štve to příšerné věštění z koule, do které čumím půl hodiny a stejně nic nevidím. Přijde mi, že se tam jdu vždycky jenom vyspat!" stěžovala si hodinu na to Erin, když se sešly pod schodištěm.
,,Tak tam nechoď, proboha!"
,,Tento rok mi prostě vytanulo na mysli, že by to nebylo od věci."
,,Se chodit prospat? Hele, princ tvého srdce," zasmála se Anne.
,,Kde?" zbystřila a Jasnovidectví okamžitě pustila z hlavy. Opravdu tam byl. Stál u schodiště, na kerém stála Stacey a mračila se. ,,Jak se na něj může mračit?"
,,Úplně normálně, před chvílí dost vyjel po nějaké holce v knihovně a věř mi, Stacey to nebyla," přikývla Ann. Erin se zarazila.
,,Že by byl takový? A třeba mu jen Stacey nestačí, nebo nevyhovuje."
,,Erin."
,,Já vím. Je to odporný sukničkář, který se nikdy nenapraví."
,,Taky je bledý, nevypadá moc zdravě. Třeba má celý život zimnici." Erin se zasmála.
,,Ty jseš pako."
,,Nerada ti to říkám, ale..."
,,Co?" vyvalila oči Erin.
,,...musíme tamtudy jít na oběd," řekla na oko rozesmutnělá Anne.
,,Fakt vtipné, dělat si ze mě - z chudinky - srandu."
,,Tak promiň, no..."
,,Co ty a James? Jak jsem odešla..."
,,Nic, Erin," zarazila ji rychle Anne.
,,Co se stalo?" začal se její obličej brázdit úsměvem.
,,Nic, fakt!"
,,Objal tě?"
,,Jáj, na co ty hned nemyslíš. Ne, jen mě chytil za ramena, můžeš si to převykládat."
,,Chytil tě? Pěkně začínáte. Děti, mám z vás radost," usmála se spokojeně Erin.
,,Ty jseš pako, holka," zasmála se Anne a společně vyšly zpoza rohu.

Část desátá - Snaha

15. listopadu 2009 v 22:41 | TePa |  Anne
,,Ann?" ozvala se Erin uprostřed výkladu profesorky Nombrové, která vyučovala Věštění z čísel.
,,Hm?" ucedila jen Anne a zuřivě pokračovala v zapisování tabulek a legendy k nim.
,,Co tě na tomhle všem tak zajímá?"
,,Všechno," odbyla ji Ann.
,,Ne, vážně. Co?"
,,Erin, píšu si zápis."
,,Já vím, ale tohle je důležité. Uvažuju nad tím, co tu dělám."
,,Donutila jsem tě," zasmála se Anne a dál psala zápis. Přihlásila se.
,,Paní profesorko, promiňte, ale nechápu, proč bychom měli brát výpočet možností přes trojkovou metodu. Myslím, že lehčí a kratší by to bylo přes osmnáctkovou." Erin spadla pusa na klíční kost.
,,Promiň, říkalas něco?" otočila se ke své kamarádce Anne. Erin mlčela.
,,Anne, jsem ráda, že se na to ptáš. Samozřejmě, že by bylo snažší počítat s osmnáctkou, jenže je to složitější a když pracuješ s trojkovou máš to víc na jistotu."
,,Děkuji, paní profesorko," zapsala si to Anne. ,,Ale kdybych chtěla, mohla bych to v OVCích napsat osmnáctkovou?"
,,Samozřejmě, ale osobně doporučuji trojkovou," usmála se potěšeně Nombrová a pokračovala.
,,Dotáhla si mě sem, kde se najdou jen matematičtí géniové? Mohla jsi mi rovnou říct, že se tu zcvoknu."
,,Můžeš toho nechat."
,,Ale na co jiného bych šla? Jsem na všechno dřevo."
,,Nejsi, probírali jsme to spolu před týdnem. Pamatuješ?"
,,No jo. Ale mě to moc nepřesvědčilo. Co na tom, že umím pořádat pařby, ale co se týče osmnáctkovvé metody... Už teď si nepamatuju, co jsi říkala."
,,To proto, že se nesnažíš."
,,Učím se, Anne, to víš."
,,Ano, ale tomu neříkám učení."
,,Cože?"
,,Prostě, Erin, vezmi si to takhle... Sedneš si a učíš se to dlouho do noci a pak jsi jenom unavená. Ale to není o tom. Kdyby ses učila polovinu času méně, ale víc si po sobě opakovala, co ses naučila, uvízlo by ti toho v hlavě mnohem víc."
,,Myslím, že nemáš pravdu. Já to přeci uměla."
,,Ano, ale ty si přečteš jeden nadpis, to pod tím se naučíš a jdeš dál. Neopakuješ si to, co jsi četla předtím."
,,Promiň, že to takhle neřeším!" rozhodila rukama Erin.
,,Erin, já se ti jen snažím pomoct. Chtělas slyšet můj názor. Říkám ti, jak to dělám já a doufám, že ti to pomůže. Prostě to všechno není o tom smířit se s T, nebo brečet. Musíš se vzchopit, najít řešení a poprosit profesory o náhradní termíny, úkolech navíc, nebo já nevím co. Jestli chceš, pomůžu ti." Erin se zamračila.
,,Je to od tebe moc hezké, Anne, ale myslím, že mi to nepomůže."
,,To je přesně to, co ti říkám. Vzdáš všechno dřív, než to začne."
,,Končím hodinu," ozvala se najednou profesorka. ,,Přeji příjemný víkend."
,,Musím na trénink," zvedla se z židle Erin a zmizela za dveřmi. Kolem Anne chodili studenti a ona si pomalu balila. Musela jí to říct, přece to nebyla chyba... Myslela to dobře, tak to nemohla být chyba... Přehodila si popruh přes rameno a pomalým krokem vyšla na chodbu.
Ta se zdála podivně prázdná, ale to se dalo čekat. Venku trošku svítilo sluníčko, navíc se většina chystala do Prasinek. Anne vyběhla schody do Společenky, hodila si tašku do pokoje vedle té od Erin a šla se naobědvat.

Už nejméně hodinu hleděla do knížky, když jí došlo, že se nic nenaučí. Trápilo jí, že Erin prostě jen tak odešla, neřekla, že s tím nesouhlasí, nebo že to ví, ale nechce nic dělat. Prostě odešla, jakoby nic. Jakoby Anne byla vzduch a jen blbě poučovala. Ale ona přeci neví všechno...
Zaklapla knihu a i když jí připadalo hloupé být na stadionu stejně často jako hráči, potřebovala mluvit s Erin. Na hřiště se jí ale nechtělo, a tak se posadila na čepici před šatny a čekala, dokud nevyjde.
,,Anne, ahoj," usmála se Rose - brankářka - jakmile vyšla z šaten. ,,Jestli čekáš na Erin, tak ta šla teprve do sprchy, počkáš si."
,,Nevadí, díky, Rose."
,,Jestli chceš jít dovnitř, můžeš."
,,To je dobré. Měj se hezky," rozloučila se Anne a prohrábla si vlasy. V tom ze šaten z hlasitým smíchem vypadl Jacob a za ním hned James.
,,Nejlepší bylo, jak se Mike snaž-snažil odletět bokem a Rose... Rose..," rozřechtal se naplno Jacob a James se o něj opřel, aby se nesvalil na zem. Anne pozvedla obočí a musela se usmát. Bylo to tak nakažlivé, až se za chvilku nachytala, jak se směje taky.
,,Rose, Rose, Rooooosemary..," zazpíval Jacob, vytáhl z kapsy kus čokolády a rozběhl se za brankářkou, která se se smíchem otočila.
,,Jakeu nech mě! Nech mě!" kryla si hlavu rukama. Stejně jí to nepomohlo a za chvilku měla na hlavě pořádné vrabčí hnízdo. ,,Ty pako!" smála se. ,,Jestli myslíš, že tě nechytím."
,,Jamesssiiii!" zařval Jacob a rozběhl se chodbou, kterou ho následovala i rozesmáta Rose.
,,Já tě dostanu, ty harante rozmazlený! Zavřu tě do přístěnku pro košťata a..," její výhružná slova zanikla v Jacobově smíchu a rachotu jejich běhu.
,,Ahoj, Ann," usmála se James. ,,Stala se tam taková srandovní věc, toho si nevšímej." Anne se rozesmála.
,,Všimla jsem si. Rose Jacoba asi pěkně zmydlí."
,,Však ono ho neubude. Čekáš na Erin?"
,,Jo, slyšela jsem, že je ještě ve sprše."
,,Mám čekat s tebou?" zeptal se s úsměvem.
,,Nemusíš, určitě si pospíší a za chvilku bude venku."
,,Jak chceš. Měj se," zamával jí a za chvilku taky zmizel za rohem. Po pořádně dlouhé chvíli se konečně ze sprch dostala i Erin.
,,Anne?" zeptala se překvapeně.
,,Proč jsi tak rychle odešla ze třídy? Jen jsem ti chtěla poradit a vůbec..."
,,Vážně jsem spěchala, promiň."
,,Takže ses neurazila?"
,,Proč bych to dělala? Chtělas mi pomoct, já to chápu, ale stejně si to udělám podle sebe."
,,Já vím, jen jsem chtěla být k něčemu."
,,Rozumím. Teď máme před sebou celý víkend. Zajdem zítra do Prasinek? Dneska už je celkem tma."
,,Jasně, nemám nic proti."
,,Začínají mi docházet Záškolácké zákusky a navíc zásoby čokolády se značně ztenčují."
,,Co ty s ní děláš? Leštíš boty?"
,,To asi ne. Leda bych byla náměsíčná a nevěděla o tom." Anne se zasmála.
,,Někdy mám strach, že mě v té náměsíčnosti začneš škrtit."
,,To se asi nikdy nestane, ale pro jistotu buď připravená."
,,Jo. Vzpomínám si, jak si jednou chtěla vylést z okna a když jsem se tě zeptala, co chceš dělat, tak jsi mi s klidem oznámila, že létat."
,,Fakt?"
,,Vždyť jsem ti to říkala."
,,Jak jsi mě od toho odradila?"
,,Řekla jsem ti, že když si lehneš, určitě uvidíš draka."
,,A to jako zabralo?"
,,Za chvilku jsi zase byla tuhá."
,,A neměla jsi ze mě strach, když jsem byla náměsíčná?"
,,Popravdě? Jelikož jsi měla jen jednu ponožku a rozcuchané vlasy, bylo by to na místě. Ale tvářila ses tak divně zmateně, že se nedalo se nesmát."
,,Teda dík."
,,Jsi unavená?"
,,Trochu, ale mám hlad jako vlk."
,,Tak skočíme na večeři, a pak můžem skecnout v pokoji."
,,Nebo ve Společence, tam je krb a víc lidí."
,,Jestli máš pocit, že to, co řekneš bude zajímat i ostatní a měli by to vědět... Nemám nic proti," zvedla ruce Anne a usmála se.
,,Tak ok."
,,Mimochodem... Kde máš koště?"
,,Hodila jsem ho do příštěnku, který je hned vedle šaten, nechápu, proč to nedělá většina členů týmu."
,,Řekla bych, že někteří mají strach, že jim myši ohlodají násadu."
,,Ta moje je tak stará, že i myš by ohrnula nos." Anne se zasmála.
,,Co ty víš? Třeba ne."
,,Jsem si tím jistá. Ta násada je ráda, že drží pohromadě."
,,Doufám, že se uprostřed zápasu nezřítíš ze vzduchu," lekla se Ann.
,,Neboj, je tam spousta lidí, kteří by mě chytili," mrkla na kamarádku Erin.
,,Nikdy mě nepřestane překvapovat ta tvoje jistota."
,,Díky," usmála se potěšeně Erin.
,,Ale až spadneš tak uvidíš."
,,Nové koště," zasnila se Erin. ,,Taková kometa..." Nastál klasický výčet čísel a Anne se jen usmála, aby Erin aspoň tušila, že ji poslouchá.

Když večer čtete a už Vám to ani moc nemyslí...

14. listopadu 2009 v 0:56 | TePa |  Příběhy jen tak... od někud
Trošku jsem si četla...

TePa

Po dvou hodinách v knihovně mě vyrušil známý hlas.
"Zabiju ho." Zvedla jsem hlavu.
"Umaštěnec! On si ty kotlíky za celej život snad nevyčistil! Anebo tam vařil beton," řekla rozzuřeně Elen. Zasmála jsem se.
"No jo. Vtipný."
"Hele, měla by sis odpočinout a uklidnit se, protože - jak je ti jistě známo - ho máme zejtra hned první hodinu." Elenin strhaný výraz mě přinutil znovu se rozesmát.
"Jdeme!" (...)

"Umři," řekl Ron, když jsme vyšli z učebny. Zřejmě to bylo adresované Snapeovi. (...)

Miluju tě a nezmění to žádná pitomá značka na předloktí, ani žádnej pitomej zlej a plešatej kouzelník. Nezmění to nikdo a nic." (...)

Zčistajasna se objevil přímo před Snapem a vyslal na něj kletbu. Ten odporný všivý netopýr ji však beze slova lehkým mávnutím hůlky odvrátil. Ty jeho neverbální čáry máry! (...)


(Gobo)


Záchraná akce?

13. listopadu 2009 v 19:32 | TePa |  Ty z Vrangy
Kratší, ale měla jsem trochu pauzu, tak chvilku potrvá, než se zas dostanu do formy a možná jsem si to příliš zidelizovala ;) Pls komentujte

TePa

Nessa seděla u ohně s roubíkem v puse a vystrašenýma očima pohlížela na podivná stvoření, která seděla přímo naproti ní. Seděla nepříjemně blízko u ohně, až jí pálily oči a celé tělo. Potila se a nevěděla jestli víc strachem nebo horkem.
,,Proč jsi jí unesl? Co s ní?" pohlížel na ni jeden obzvlášť odporný skřet. Nessa usoudila, že to bude někdo podobný, ale to, že to věděla, jí nijak nezlepšilo náladu. Spíše naopak. Skřeti nebyli vůbec mírumilovní. Měli být dávno vymřelý národ.
,,Může se hodit."
,,K čemu jako?"
,,To tebe zajímat nemusí," sykl onen "hadí muž", který Ness unesl. Byl opravdu celý jakoby politý lehce zelenavým slizem a smrděl, jakoby se celý život nekoupal. Ba ani nestrčil prst do vody, pokud věděl, co to je. Aby Nessa udržela jakžtakž klidnou mysl, zabívala se nadávkami na jeho "osobu".
,,Kde pořád bereš to, že jsi velitelem téhle výpravy? Nemůžem na druhý břeh tahat tuhle holku!"
,,Nemusíme," ušklíbl se zle "hadí muž". V Nesse hrklo. Ty odpornej lidožroute! pomyslela si hořce.
,,Mohl sis na ni pochutnat někde v lese, tady na to nikdo není zvědavej," odplivl si skřet. Nessa už se nedokázala udržet a z koutků očí jí začaly téct slzy. Představovala si, jak jí za živa porcuje na kousky a strašně dlouho - nekonečně dlouho - trvá, než upadne do bezvědomí a přestane to cítit. Tiše popotáhla, ale skřet si všiml a znechuceně si k ní odplivl. ,,Divím se, že něco takového chceš jíst. Mnohem lépe ti prospěje srnec, kterého zaživa vykucháš a odřežeš mu maso," mlaskl. ,,Pak jeho síla vstoupí do tebe a ty..." Ness se chtělo zvracet.
,,Zvířata jsou nic oproti lidské krve," zasnil se "hadí muž". Byla to skutečná muka poslouchat pohnutky jejich žaludečních šťáv a další hodinu poslouchala rozhovor o jejich náboženství. Ness připadalo, že to trvá hodiny a hodiny a začala uvažovat nad tím, zda tihle tvorové vůbec spí, protože na Ness spaní rozhodně šlo, přemýšlela, jestli už je po půlnoci a její společníci plánují její záchranu. Egon se na ni přeci nemohl vykašlat, zaslzela a roubík se začal promáčet a nechutně chutnat. Převrátil se jí žaludek, ale za chvilku se ovládla.
V tom se z ničeho nic jejím směrem natočil "hadí muž" a zle se usmál.
,,Asi jsem se nepředstavil." Nessa netušila, co to má být, protože pokud ji chtěl sníst, tak jí je jeho jméno k ničemu. Přešel k ní a klekl si. ,,Tak se na tebe podíváme." Chytil ji za bradu, přičemž ho Nessa pozorovala nenávistným pohledem. Natočil jí obličej ke světlu a vytáhl roubík. ,,Pěkná... Možná se bude hodit spíš jako obětina Bohyni větrů."
,,Na to jsou lepší zvířata."
,,Ale nejvhodnější je lidská obětina. Zvlášť tak, která má krásný obličej," převálel to na jazyku a Ness se znovu převrátil žaludek.
,,Nechte mě na pokoji," zasyčela.
,,Ale, ale... I krásný hlas to má, jen trošku ostřejší jazýček," mlaskl nespokojeně "hadí muž". V tom se k ní vrhl skřet, bolestivě ji uchopil vlasy, zaklonil hlavu a rozevíral pusu.
,,To se dá vyřešit. Vyříznu jí ho," rozšířily se mu zorničky jak prahl po krvi.
,,Nech ji!" zarazil ho "hadí muž" klidně.
,,Nechápu proč, jazyk na nic nepotřebuje."
,,Jako obětina by nám pak moc neposloužila."
,,A kdo ji ponese?" oba se obrátili na posledního společníka. Hromotluka, který napůl spal a napůl ucucával z lahve s levnou kořalkou. V tu chvíli začala Nessa poprvé uvádět v potaz taky to, že nemusí jít o nic vážného až mohou vést jen prosté řeči, protože se vyžívali v tom, že se jich někdo bojí. Vlastně jí teprve teď začalo docházet, jak divné je, že se tu sešel skřet, člověk a jakýsi "hadí muž". Přimhouřila oči a přestávala se trochu bát.
Samozřejmě se mohla mýlit, ale prostě jí přišlo divné - jak se tak na ně dívala - že by se tu sešly tak odlišné kultury, názory a jazyky... Mluvili sice stejně, ale každý s jiným přízvukem. Na hromotlukovi si najednou všimla otlačeniny na krku. Dost dobře to mohlo být z okovů.
Zrovna, když se otočili zpátky se začala usmívat.
,,Směje se?"
,,Poslouží lépe," pokrčil rameny skřet. Ale "hadí muž" přimhouřil oči. Úkosem se na ni podíval a vytasil dýku. Nessa se už ale tolik nebála. Byla si natolik jistá svou analýzou, že i když měla strach z možnosti rychlé smrti, přeci jen jí neopouštělo to, že se jí nic nemusí stát. Vlastně jí tahle celá skupina přišla jako spíchnutá nouzí.
,,Kdepak, podle mě se nás moc nebojí." Nesse se potvrdila diagnóza a srdce jí přestalo zuřivě poskakovat z hrudi a chtít dostat se ven.
,,Nemám proč," pokrčila rameny Nessa. Skřeta to natolik překvapilo, až si sednul na zadek a Ness potlačila smích. Nedokázala uvěřit tomu, že se jich bála, když se teď všechno zdálo být víc jak v pořádku a víc, než čemukoliv jinému se to tu podobalo pohádce. "Hadí muž" jen pozvedl obočí a mávl rukou.
,,Já ti říkal, že tu oběť máme hledat jinde," prohodil.
,,Zajímalo by mě, proč se nás nebojí."
,,Upřímně?" zeptala se Nessa a poposedla si. ,,Vymyslela bych si na vás jeden takový příběh." Začala si myslet, že to trošku přehání, že s nimi začíná zas až tak otevřený rozhovor, ale hromotluk vypadal opravdu nedočkavě a kdyby si před něj nesedl "hadí muž" určitě by ji začal prosit, aby začala.
,,Stejně už je to jedno." Nessa si pomyslela, že nejchytřejší asi bude "hadí muž", protože ten jen mlčel. Asi přemýšlel, jestli má přiznat, že jsou trošku hloupí a nebo se Nessa spletla a čekala jí smrt. Teď záleželo jen na tom, jak moc troufalá ve svém příběhu bude...

Egon se nejdříve snažil vydat za Ness, ale protože byla tma a neviděl ani na krok, nakonec správně usoudil, že bude moudré se vrátit a probrat to s ostatními, kteří hluboce spali. Musel něco udělat. Musel jí pomoct. Přece nenechá svoji nastávající ženu na pospas bůhví jakým obludám.
,,Maudrene!" zatřepal svým přítelem, který se mátožně probudil a posadil.
,,Co je?"
,,Nessa je pryč."
,,COŽE?" podivil se nahlas a probudil tím všechny kromě Lii, která se jen přetočila na druhý bok.
,,Co tu řvete, někdo nás objeví," přimhouřila oči Peťuldas.
,,Nessa je pryč."
,,Kde je?" zívla Pet.
,,Pryč," zopakoval Egon netrpělivě.
,,COŽE?" vyjekla Pet.
,,Proč vždycky já..," zamrčela ze spánku Lia a všichni pozvedli obočí. Maudren se uchechtl.
,,To jsem jediná, komu záleží na tom, aby nezajali dalšího?" ozvala se popuzeně Peťuldas.
,,To je mi teď úplně jedno! Chybí nám Nessa. Já věděl, že vás máme nechat jít, dokud byl čas," zaklel Egon.
,,Byly tvrdohlavé, hlavně si to nevyčítej," zívl Maudren.
,,Stejně bychom pokračovaly," namítla Pet jen tak, aby diskuze nestála.
,,O tom nepochybujte," přidala se Peťuldas a s Pet si plácly.
,,Může mi někdo vysvětlit, proč tu řešíme, co by se mohlo stát, když se už stalo a Nessa je pryč?" snažil se uklidnit Egon.
,,Jsme všichni strhaní, byli bychom jí k ničemu. Lia je tuhá, jako bys ji nadopoval spacím kouzlem nebo tak něco a Pet zíve ostošest."
,,Tak co budeme dělat?" ozval se znovu Egon po pár vteřinách.
,,Pet se probere, jinak ať si spí, ale za chůze a Lia..? Nějaký nápad?"
,,Facka," pokrčila rameny Pet, přešla ke své kamarádce a jednu jí vlepila z obou stran. Lia se probrala a popuzeně se chytla za tvář.
,,Tak on to není sen? Ach jo," povzdechla si.
,,Ty bys chtěla dostat nafackováno?"
,,Ne, chtěla bych se vyspat," zívla a chtěla si znovu lehnout.
,,Propána, Lio! Nessu unesli!" mohl se zbláznit Egon.
,,Tak to vyrážíme," kývla a začala se zvedat. Když ale zvedla hlavu, najednou padla znovu naznak a rozchrápala se. Maudren se podivil.
,,To jsem netušil, že tu někdo tak zařezává. Ona je fakt tuhá," zatřásl jí ramenem.
,,Tak jí hoď na rameno, nebo nás půjde jen část?" navrhl Egon.
,,Navrhuju část," přikryl svou přítelkyni Maudren a jemně se usmál.
,,Dobře, takže jdu já, ty a Pet, která se potřebuje probrat. Peťuldas tu zůstane s Liou a bude kontrolovat její výkřiky ze spaní," ušklíbl se Egon.
,,Nemám nic proti. Možná ji po návratu nepoznáš, Maudrene," ušklíbla se.
,,To bych ti neradil. Tak jdeme," ozvalo se zacinkání, jak si přes rameno přehodil meč.
,,Je to nutné?" ozvala se Pet přidušeně.
,,Obávám se, že ano. A tos ještě neviděla výzbroj od mého přítele, viď, Egone?"
,,Já jen rád trošku ostřejší nástroje, než nějaký nožík."
,,Nožík? To je rapír, jestli sis neráčil všimnout, ale stejně s ním moc neumím, takže ho tu radši nechám a použiju kouzla."
,,To bude fakt rozumější," poklepal ho po rameni Egon. ,,Tak za mnou a prosím potichu. Máme být nenápadní." Hned na to si Pet kýchla. ,,To bude akce," povzdechl si Egon a ponořil se do lesního porostu.

Část devátá - A už dost!

13. listopadu 2009 v 18:16 | TePa |  Anne
,,Co trénink? Dopadl slušně?" ptala se hned Anne, jak dorazila nahoru. ,,Dokonce jsem stihla i uschnout. Michael mě nechtěl pustit, potřeboval si promluvit."
,,Hmm. Všimla jsem si. Co se stalo?"
,,Má problémy se svou přítelkyní Amy."
,,Jo, slyšela jsem, že se rozešli," přetáhla si přes hlavu svetr a pod ní se začala tvořit louže.
,,Proč ses nepřevlékla v šatnách?"
,,Víš, jaká je tam kosa?" prohodila Erin.
,,No jo, promiň. Od koho jsi to zase slyšela?"
,,Co?"
,,To, že se rozešli? Stalo se to dneska."
,,Včera."
,,No tak včera."
,,Celou Společenkou to šumí už dlouho."
,,Od včerejška."
,,No jo," ušklíbla se Erin a zapadla do koupelny. ,,Promluvíme si zítra, jo? Jsem nepoužitelná. Jo a prosím, zašla bys mi dolů pro úkol, nechala jsem ho tam ležet na učebnici od Jamese."
,,Co jste zase s Jamesem dělali?" nechápala Ann.
,,Jen spolu dělali úkol, nemáš důvod žárlit."
,,Nezájem," seběhla Ann ze schodů a protáčela oči. Kolikrát to té Erin bude muset vysvětlovat? Podívala se na stolek, kde viděla před tím sedět Matta. Teď tam byl jen Jacob a jak ji viděl přicházet, přemýšlivě se na ni zadíval.
,,Ahoj, Jakeu, prosím, nenechala tu Erin úkol?"
,,Nevím. Kde měl být?" posadil se a shodil nohy ze stolu.
,,Říkala, že na učebnici od Jamese."
,,Před chvilkou šel James nahoru a nesl si ji sebou, tak ji asi bude mít on."
,,Skočil bys mi pro ni, prosím?" zaprosila Anne.
,,Nezlob se, ale teď jsem si vzpomněl, že jsem nechal leštěnku na košťata ve famfrpálové šatně, musím se pro ni stavit. Klidně běž nahoru a zaklepej na nás," vstal a zmizel. Proč si všichni myslí, že jsou tak nenápadní? Anne zrudla, když jí pořádně došlo, proč se jí klidí z cesty - James a Ann o samotě. To byl ten důvod. Ať už se všichni vzpamatují, zamrkala a vyběhla schody do klučičích ložnic. Cestou vrazila hned do několika polonahých kluků, kteří pískali a smáli se, když běžela nahoru, div nezakopla.
Proč musí bydlet tak vysoko? pomyslela si hořce, když klepala na dveře. A proč mu musí tak dlouho trvat, než otevře.
,,Hm?" ozvalo se za dveřmi.
,,To jsem já, Anne," zavolala.
,,Co potřebuješ?" klaply dveře a v nich stál James. Zaplňoval celou jejich výšku a musel sklonit hlavu, aby si o horní rám neohobloval hlavu.
,,Jen... Úkol od Erin, prosím, podal bys mi ho?"
,,Aha," otočil se a začal hrabat v nepřehledné hromadě čehosi na jeho posteli. ,,Kde ho měla?"
,,Prý na tvojí učebnici." Anne si všimla, jak sklonil ramena, narovnal se a otočil se k ní. Pomalu přešel ke dveřím a vtáhl ji dovnitř.
,,Stačilo, kdybys mi ji podal. Matt tu není?" rozhlédla se.
,,Ne. Posaď se, prosím."
,,Ok," odhrnula část jeho majetku stranou a posadila se na peřinu.
,,Je ti asi jasné, proč tu jsi."
,,Pro úkol," pokrčila rameny Ann.
,,Ne, to tě tu nalákala Erin. Z bůhví jakého důvodu."
,,Já ji zabiju," zrudla jak mák a postavila se. ,,Tak to abych šla koupit oprátku. Omluv mě."
,,Počkej, Anne. Je Michael v pořádku?"
,,Proč?" otočila se.
,,Připadalo mi, že je celkem smutný, nebo tak."
,,Měl menší problém, tak jsem si s ním promluvila a asi to pomohlo."
,,Hm. Asi máš jakýsi dar nebo tak," usmál se.
,,Pochybuju, ale děkuju. Měj se a dobrou noc," otevřela dveře a vrazila do Matta, který se zrovna šinul dovnitř.
,,Ann?" podivil se a obočí mu vylétlo až do ofiny.
,,Už jdu. Ahoj," propletla se kolem něj a zmizela.
,,Co tu dělala? Co jste tu dělali?"
,,Nic," odbyl ho James a posadil se tam, kde před chvíli seděla Anne. Pak si i lehl a zavřel oči.
,,V pohodě?"
,,Jsem unavený po tréninku," zívl.
,,Však jasně. Mimochodem - ne, že by tě to samozřejmě zajímalo - Michael zase chodí s Amy."
,,Jak zase?" probral se.
,,Anne mu domluvila."
,,Proč by to dělala?"
,,Taky jsem si myslel, že spolu asi budou chodit, nechápu to," pokrčil rameny Matt.

,,Erin?!!!" zařvala Anne, jakmile vešla do pokoje.
,,Co je?" hrála nechápavou. ,,Máš ten úkol?"
,,Mám chuť tě zmlátit. Žádný tam není!" Erin asi začalo docházet, že to trošku přehnala.
,,Promiň, já myslela, že s ním chceš mluvit."
,,Tak přestaň myslet, buď té lásky! Já se umím zařídit sama. Kdybych do něj byla zamilovaná, šla bych za ním sama."
,,Vážně?"
,,Ne!" otočila se a vešla zpátky do Společenky. Sedla si před krb a trucovala.
,,Anne..," ozvalo se vedle ní tiše.
,,Erin, nech mě být, prosím."
,,Moc se omlouvám, asi jsem to vážně přehnala."
,,Asi?" přeskočil Anne hlas.
,,Promiň, že se vám do toho pletu, ale když na vás na obou je úplně jasné, že se máte rádi, ale ani jeden neděláte první krok, nemůžu se na to dívat."
,,Nu tak se na to nedívej, hotovo."
,,Takže už nenamítáš nic proti tomu, že ho máš ráda?"
,,Minulo by se to účinkem, takže jsem to vzdala."
,,Ale no tak. Musíš uznat, že na tom je něco pravdy. A popravdě se ti nedivím. James je hezký a hodný, takže kdybych ho nebrala jako bráchu, šla bych do něj."
,,Panebože, Erin," usmála se Anne.
,,Už se směješ, to je dobré. Moc se omlouvám."
,,No jo. Vylítla jsem víc, než jsem musela, viď?"
,,To je v poho, aspoň mě ta facka vzpamatovala."
,,Vážně?"
,,Snad," ušklíbla se Erin. ,,Tak už pojď spát," vytáhla ji z křesla na nohy a společně se vrátily do pokoje, kde po chvíli usly.

,,Erin!" tahala za peřinu brzy ráno Ann.
,,Hrmr," zamrčela Erin a držela si peřinu pod bradou.
,,Musíme na snídani! Lenochu! Sakra, tak už vstávej!" rozesmála se na celé kolo a jak zatáhla, Erin podklouzla peřina pod rukou a Ann ztěžka dopadla na zadek přímo doprostřed pokoje a přikryla se Erininou peřinou.
,,Běž sama, kašlu na snídani, jsem unavená," mlaskla.
,,Erin, neštvi mě! Tohle je každé ráno po tréninku. Řekne už konečně někdo Jamesovi, že pro chudáky spolubydlící je to strašné vás každé ráno budit?" Bez odpovědi. ,,Erin!" zamávala Anne hůlkou a spláchla kamarádkou drobnou sprškou vody.
Když Erin o pár minut později přestala vyplivovat a vysmrkávat vodu, ohradila se, že až tak nemuselo být a nastala hádka, jeslti muselo, nebo nemuselo až do té doby, než se Erin oblékla a společně si stihly vzít tak tak jeden toast, než zazvonilo a obě dívky musely dobíhat na vyučování.

Část osmá - Objetí

8. listopadu 2009 v 16:32 | TePa |  Anne
,,Ten učitel už vážně senilní," prohodila Erin po hodině, aby navázala rozhovor se zamlklou Anne. ,,Nevím, jaké představy má o dnešní mládeži, ale asi nebudou nějak závratné," čekala na odpověď. ,,Co je s tebou Anne!" chytila kamarádku za ruku.
,,Jsem v pořádku, Erin."
,,Nepřijde mi. Je to kvůli Jamesovi?" V Anne hrklo a zamrkala.
,,Ne. To jen ten učitel. Úplně mi vyrazil dech."
,,Všimla jsem si. Ani ten zápis sis nepsala a to už je co říct."
,,No vidíš! Já nemám zápis!" uvědomila si Anne.
,,Klídek, to není konec světa."
,,Od koho si ho jako půjčím?"
,,Bratranec..? Třeba?"
,,Jacob to nepsal?"
,,Myslím, že ne, protože jsme si psali o nových Kometách dvaatřicet a..." Dál to Anne splývalo. Viděla jen Eriin nadšený obličej. ,,...dnes mám trénink, přijdeš?"
,,C-co?"
,,Už zase?"
,,Omlouvám se, ale Komety mi nic moc neříkají, tak se nezlob."
,,Tak tedy přijdeš na ten trénink?"
,,Začíná být chladno..." Erininy psí oči však nakonec zapůsobily a Anne odevzdaně kývla. ,,Fajn, ale nebudu tam celou dobu."
,,To se ti ani nedivím. Tři hodiny se tam nechce být ani mě."

,,Tak já jdu napřed, ty se dostav," omotala si Erin šálu kolem krku.
,,Ale budu tam tak hodinku, protože pak jsem domluvená s Michaelem a..."
,,No jo," protočila oči a vyběhla z místnosti. Anne na sebe mezitím navlékla tři vrstvy oblečení. Protože venku pršelo a foukal vítr. Tribuna nebude nic příjemného. Nakonec si ještě nasadila čepici, aby jí příliš nezmokly vlasy a přes hlavu ještě kapuci.
Musí příště Erin zakázat, aby jí znovu přemlouvala. Venku bude už tak dost velká zima a já tam měla jen tak sedět. Zrovna, když jsem se chtěla vydat na tribunu, kolem mě proběhla Erin a zarazila se.
,,Poslyš, nechceš se dívat zespoda? Nahoře bude hůř než tady dole."
,,A můžu?"
,,Hele, James! Zeptáme se ho, pojď," chytla mě za ruku.
,,Umím jít sama," namítla Anne a polkla. Rozhovor s Jamesem... Erin se zasmála, když viděla Annin výraz. ,,To není k smíchu."
,,Jamesi!" zaječela Erin a oslovený se otočil a ušklíbl se.
,,Erin? Nějaký dotaz k vysvětlení taktiky?"
,,Ne. Tady Anne se na nás přišla podívat, ale fouká vítr a na tribuně by zmrzla, doufám, že ji nechceš mít na svědomí." Anne zrudla. ,,Mohla by zůstat dole a koukat na nás zespoda?"
,,Erin, tohle máme zakázané."
,,Bylo by to jen na chvíli," vložila se do rozhovoru Anne.
,,Jak to?" podivil se.
,,No..." Anne přemýšlela, jestli má něco říct, ale místo ní to řekla Erin.
,,Má rande." Anne vyvalila oči a podívala se na Erin.
,,Cože? To teda ne..." Erin ji umlčela pohledem a otočila se k Jamesovi, kterému cukla brada.
,,Nemáš nebo máš? Promiň, ale vaše výklady si trochu protiřečí."
,,Ona myslí, že ne, ale mě je jasné, že jo. S Michaelem."
,,Vždyť ji málem zabil!" ohradil se rozhořčeně James. Anne naklonila hlavu ke straně a tázavě zvedla obočí.
,,Někdy to stačí jako podnět k souznění duší." James pokrčil rameny.
,,Tohle nepotřebuju poslouchat. Klidně si tu stoupni, ale jestli nás najde profesorka, zabije nás." S tím odešel.
,,Pomátla ses, Erin?" vyjela Anne.
,,Co, proč?" ušklíbla se a pokračovala na hřiště.
,,Proč jsi mu řekla, že to je rande, když je to můj bratranec?" neznala se Anne.
,,Proč ti to tak vadí, že jsem to řekla? James by si měl uvědomit, že tu nejsi od toho, abys čekala věčně, až se vymáčkne."
,,Cc...? Erin! Vzpamatuj se, rozumíš? Mezi námi nic není."
,,Tak to jsi slepá, holka."
,,Erin! Nemyslíš si, že kdyby se mě to týkalo, tak bych si toho všimla?"
,,To je prostě zákon. Mnohdy, když je to o tobě, tak si ničeho nevšimneš." Anne chtěla ještě něco namítnout, ale radši to vzdala a schovala si ruce do kapes.
,,Hodně štěstí," broukla jen a vzhlédla. Napršelo jí přímo do obličeje a byla jen ráda, když všichni slétli dolů na menší poradu.
,,Dejte si pět minut," ozvalo se tlumeně přes zvuk dešťových kapek, které narážely do střechy. Erin se okamžitě rozběhla k Anne.
,,Neměla bys už jít, docela nám trvalo, než nás James pustil dolů." Vzhlédla a začala se smát.
,,Co je?" na to Anne.
,,Jseš celá mokrá," ušklíbla se Erin.
,,A tys použila kouzlo proto, abys nebyla. No a co? Mě to nevadí, nejsem z cukru."
,,By se mi rozpila řasenka, nebudu riskovat," usmála se Erin.
,,Jako bych tě neznala."
,,James je dneska nějak mimo," mrkla na Anne Erin a vítězoslavně se usmála. Anne ji okamžitě zpražila pohledem.
,,Eriin," zaúpěla.
,,No co? Máš ho jak na podnose. Do něj, Ann!" Oslovená protočila oči.
,,Já radši jdu," podívala se na chvilku kamarádce za rameno a zjistila, že James mluví s Jeromem - odrážečem. Zamyslela se a vešla do hradu.

,,Anne! Jsi tu, uf," vtáhl ji do křesla Michael, sotva vešla.
,,Co je?" ozvala se Anne zmateně. ,,Myslela jsem, že dostanu čas na to se osušit." Naproti v místnosti seděl Matt a pozoroval nás. ,,Mohl by ses na mě přestat lepit, prosím?" chytila ho za ramena a odtáhla ho trošku dál, protože jí div nesnědl, jak se opíral o křeslo a funěl jí do obličeje.
,,Jo, promiň."
,,Už chápu. Amy, že? Chceš, aby žárlila. Taky neví, že jsi můj bratranec?"
,,To jsem tak průhledný?"
,,Co ti provedla," posadila si ho vedle sebe a nechala mu ruku na rameny. Matte, nečum, pomyslela si Ann zoufale a podívala se na Mikea.
,,Jen... Ona je strašně krásná, ale to sis jistě všimla..," začal.
,,Já po holkách nekoukám, jsem na kluky, Mikeu," zasmála se Anne.
,,No jo, ale když ostatní kluci se po ní pořád koukaj no a já se neudržel a vyjel na ni a ona, že je moje chyba, že si žádnou jinou nepustím k tělu."
,,COŽE?" nechápala Anne.
,,Taky jsem to nechápal, tak jsem jí řekl, že dáme pauzu. A právě teď sedí v rohu Společenky a kouká na nás, tak jí chci ukázat, že nejsem tak zoufalý, jak si myslí."
,,Což ve skutečnosti jsi," odhadla Anne.
,,Rval bych si vlasy, kdybych bez nich vypadal k světu." Anne se zasmála. ,,Ann..," zazoufal si a opřel si jí hlavu o rameno.
,,Michaele, neboj, to dopadne dobře..."
,,Momentálně mi to nepřijde moc pravděpodobné."
,,Vzpomínáš na to, jak nám babička četla ty pohádky?"
,,Ann, nejsem na pohádky, já radši akční příběhy."
,,Jen chci říct, že se na nás celou dobu dívá a netváří se přívětivě."
,,Vážně?" nezvedal hlavu.
,,Ano a celá Společenka na ni zvědavě kouká," pokračovala. Kromě Matta, který čumí na nás.
,,Je jí to asi nepříjemné, co?"
,,Hlavně si všichni budou myslet, že spolu chodíme," ušklíbla se Ann.
,,Promiň, asi ti to vadí, že?"
,,Ne, mě ne."
,,Anne..." Ztěžoval si jí celé dvě hodiny. Mezitím přišlo zpátky i famfrpálové mužstvo. Nejdřív vešla Erin a soucitně se na mě podívala.
,,Michaele, neměl bys tu jen tak sedět. Běž za ní a vyříkej si to s ní," postavila jsem ho i sebe na nohy.
,,Ale co mám říct?"
,,Vysvětli jí, proč ti vadí to, co ti vadí a ona ti zas poví, že to neměla dělat a je to," usmála se Anne povzbudivě. ,,Důležité je mluvit a ne fňukat. To nemáme v rodině."
,,Dík, Ann," nahl se k ní a pevně ji objal. Bylo to dílo náhody, že zrovna v té chvíli vešel James Potter, zarazil se a pozoroval objímající se dvojici před sebou. Pak se Anne odtrhla a vyběhla do pokoje za Erin. James chytil do ruky nejbližší brk a přelomil ho vejpůl.
,,V klidu, brácho?" ozval se Jacob po jeho pravici. ,,Matt nám chce asi něco ukázat," nasměroval si to k jejich dalšímu příteli a James ho po chvíli následoval

Část sedmá - Rozhovor

7. listopadu 2009 v 23:45 | TePa |  Anne
James - jak se zdálo - vůběc nebral na vědomí to, jak se tam Anne nachomítá a tu se podívá pod gauč a tu zase pod stolek. Nějakým záhadným způsobem nemohla nic najít. Zatím si vzal karty z jednoho ze stolků a začal je pomalu míchat s očima na Anne. Očividně se bavil, jak zuřila.
,,Do pytle, já už se na to! Co jsem ti provedla Merline? Co jsem ti provedla?" podívala se na strop. James dusil smích, ale pořád o sobě nedával vědět. ,,Radši si vyper ponožky, to ti prospěje víc a děcka tě tak nebudou brát pořád do huby. Promiň, ale jejich smrad..." To už James nevydržel a propukl v smích. Anne zrudla jak mák a začala koktat:
,,Oh... netušila jsem, že jsi tu. Já nejsem blázen," ujišťovala ho. ,,A nesměj se pořád," zase zrudla.
,,Promiň," zvedl poraženecky ruce.
,,Co tu vlastně děláš?"
,,Rozhodně se dobře bavím. Přišel jsem si sem jen pro karty, nahoře máme Noc s řachavým petrem."
,,Jo takhle. No tak dobrou noc."
,,Nehledalas něco?"
,,Jo, ale nenašla."
,,Tak čau," rozběhl se ke schodišti, u jeho paty se ale zastavil. ,,Jo a ještě jednou promiň za Michaela."
,,To nic, omluvil se mi sám," kývla Anne, otočila se a odešla do pokoje. James na chvilku ztuhl, pak mávl rukou a vrátil se ke klukům do pokoje.
Anne vtrhla do pokoje a Erin okamžitě pozvedla obočí.
,,Co se stalo?"
,,Ehm... nic," prohrábla si vlasy Anne a posadila se na postel. ,,Jen si nachystám věci a půjdu spát, jsem unavená."
,,James," konstatovala.
,,Co s ním?" zvedla hlavu Ann.
,,Ale no tak. Jsi rudá jak rak a je nad všechno jasné, že jseš do něj poblázněná." Anne spadla brada až na klíční kost.
,,Nemluv o něčem, čemu nerozumíš," zamračila se a Erin se zarazila. ,,Promiň, ale... nejsem."
,,Mysli si, co chceš, ale za chvilku to pozná i on," zavrtěla se na posteli a položila si hlavu na polštář. ,,Dobrou noc."
,,Dobrou," houkla Anne a znovu zrudla. ,,No bezva," zašeptala pak, naházela si učebnice do brašny a taky zalehla.

,,Bylinkářství mi byl čert dlužen," hučela Anne další den, když si ze školní košile utírala hnis z dýmějových hlíz. ,,Tohle byla poslední pořádná košile."
,,To se vypere," usmála se Erin, která měla hnis ve vlasech.
,,To doufám, půjdu do umýváren, protože Dýměje nejdou ani tím kouzlem odstranit," hučela. ,,Vezmi mi prosím tašku, dojdu na Obranu asi tak tak."
,,Jasně. Hodně štěstí," ušklíbla se Erin.
,,Bude se mi rozhodně hodit," usmála se Anne. ,,Vypadám jako obří oliheň po porodu."
,,Zvláštní představa," ušklíbla se Erin znechuceně a vykročila opačnou chodbou, než Anne. Ta se nedívala před sebe a zuřivě kapesníčkem drhla skvrnu, která zela přímo napravo od výstřihu.
,,Dýměje! V jaký den tohle asi bůh stvořil?" otevřela dveře od umýváren a pustila si vodu.
,,Myslel jsem, že ti nevadí, že bulneš jednu, dvě hodi... Anne?" ozvalo se nadmíru překvapeně, ale Anne dál drhla skvrnu.
,,Prosím nedívej se na mě, moje košile vypadá strašně."
,,Anne?" Konečně zvedla hlavu a rozhlédla se. Umývárna byla plná kluků ze čtvrtého ročníku, kteří se tu učili a navíc... Navíc tu byl samozřejmě James. Anne pustila svůj zamazaný výstřih a zrudla jak mák. Cítila, jak jí horkost stoupá do hlavy a začala se potit.
,,Co děláte v dívčích umývárnách?" Čtvrťáci a James na ni pořád dál zírali. ,,Tohle jsou dívčí umývárny... Jsou, že jo?" tuhla jí krev v žilách. ,,Do Merlinových vousů!" vystřelila s umývárny a hned jak to udělala se jí za zády ozval smích. ,,Do pytle! Do Merlinových kalhot, tohle se fakt může stát jenom mě."
,,Ann?" přišel k ní James a smál se od ucha k uchu. Mlčela. ,,Co jsi tam, proboha, dělala?" smál se.
,,Tak zaprvé: vážně by mi pomohlo, kdyby ses přestal smát. A zadruhé: byla jsem si tam čistit košili."
,,Samozřejmě jsi tak učinila," ukázal na obrovskou skvrnu přes půl košile.
,,Snažila jsem se. To se cení," koktala, pořád ještě se srdcem v krku.
,,Jo, jenže to teď vypadá hůř než předtím. Pro tebe, samozřejmě." Zvedla oči. ,,Jsi celá červená, tys sem běžela?" Zrudla ještě víc. Ten kluk je pako!
,,Ne, neběžela. Jak to myslíš pro mě? Víš co? Raději neodpovídej," zvedla hůlku a kouzlem si látku usušila. ,,Do háje! Je to ještě horší."
,,Já to říkal..."
,,Já vím," otočila se zády a pokračovala chodbou, nespouštěje zrak ze své košile. Byla ráda, že za ní James nejde, ale přišlo jí samotné divné, že prostě jen odešla. Možná se měla aspoň rozloučit.
,,Vím, na co právě myslíš," ozvalo se jí za zády.
,,Proč jdeš za mnou?"
,,Protože máme stejnou hodinu? Asi sis toho nevšimla, ale jsme ve stejné koleji."
,,Já si toho všimla."
,,Co tím chceš říct?"
,,Přesně to, co jsem řekla."
,,Že já si nevšiml?"
,,Že já si všimla." Přimhouřil oči.
,,Anne?"
,,Proč mě pořád oslovuješ jménem?"
,,Protože je to hezké jméno?" Zrudla a rozbušilo se jí srdce.
,,I Iris má hezké jméno a říkáš jí Hejty."
,,Pravda," zachmuří se. ,,To bych neměl."
,,Já ti neříkám, co máš dělat."
,,To já nerad."
,,Všimla jsem si."
,,Nebudu pátrat po tom, jakým způsobem."
,,Jen pozorovací smysl. Vím, že se mnou chodíš do koleje už od prvního ročníku. Na rozdíl od tebe."
,,Narážíš na to, že jsem si tě nevšiml? Nepřátelili jsme se spolu. Nezkoumám všechny lidi v koleji."
,,A proč mi na to teda odpovídáš?" zastavila se a zkoumavě se na něj podívala.
,,Protože jsi mě nařkla z něčeho, co jsem neudělal."
,,Takže víš, že chodím do stejného ročníku? Dokonce?"
,,Samozřejmě."
,,Vážně?"
,,Věděl jsem to vždycky, jasné?" vyletělo z něj a ani neměl tušení, jak to na Ann zapůsobilo. Zarazila se a zmlkla.
,,Měli bychom jít do třídy," zamrkala, protože si uvědomila, že na ně zírá jakási holka z druhého konce chodby. ,,Bude zvonit," dodala Ann tiše a vydala se pryč. James tam zůstal stát a jen zavřel oči.

,,Kdes byla? Už jsem si vymýšlela výmluvu. Bože, ta košile vypadá."
,,To jo," dosedla vedle Erin Anne a hodila přes sebe hábit.
,,Je tu strašné horko, zpotíš se."
,,To je jedno, hlavně ať nejde vidět ten flek."
,,Co je s tebou?"
,,Nic." Erin se na ni zadívala. ,,A ani tenhle pohled ze mě nic nedostane."
,,Zabere. Dej mu čas."
,,Komu?"
,,James," došlo jí.
,,Co zase? Jen jsem se ptala komu mám dát čas."
,,Mému pohledu."
,,Dík za odpověď."
,,Jenže ty ses ptala komu a ne čemu."
,,No a co? Formulace není tak důležitá."
,,Tak proč tolik mluvíš? Já ti řeknu proč. Protože okolo před chvílí prošel James."
,,Mluvím hodně i normálně."
,,No to určitě."
,,Ano."
,,Ale o jiných věcech. Takhle je to ale fajn tě pozorovat."
,,Jak tak? Ne! Neodpovídej. Budem jen sedět a učit se, dobře?"
,,Teď? Klidně," uvelebila se Erin na židli a nespouštěla s Anne zrak.
,,Jacob na tebe mluví, Erin," ozvala se Anne.
,,Počká."
,,Mluví o nových typech košťat," zdůraznila Ann a Erin se okamžitě otočila na svého přítele. Musela se zasmát, jak je Erin čitelná.
V tom před ní dopadl dopis. Rozbušilo se jí srdce a váhavě se otočila, kdo jí ho hodil. James seděl za stolem a vrýval cosi do lavice špičkou své hůlky. Tak kdo to teda byl? Horlivě jsem dopis rozbalila a začala číst.
Včera bylo fajn. Potřeboval bych si promluvit o Amy. Co takhle dneska ve Společence? Venku je počasí na prd. Michael.
Spadl mi kámen ze srdce. Bratránek potřebuje svoji truhličku na neštěstí. Bůhví, co si zase s Amy provedli. Chytla jsem papír a načmárala tam, že souhlasím a že budu sedět před krbem a učit se, tak ať přijde. Hodila jsem mu dopis zpátky. Proletěl Jamesovi kolem hlavy, až trošku rozrušeně zvedl hlavu a tázavě se na mě podíval.
,,Promiň," naznačila jsem ústy a ukázala za něj, kde seděl Michael. Otočil se na něj, pak na mě. Pozvedl obočí a pokračoval ve své rytině. Usmála jsem se na svého bratrance a on zvedl palec.
,,Slečno, potřebujete snad něco? Stojím před vámi," ozval se profesor. ,,Snažím se vám vštěpit do hlavy důležitou látku, která se vám bude hodit na OVCE. Nemůže mě ignorovat," opřel se oběma rukama o lavici.
,,Ale, pane profesore..."
,,Žádné ale. Proč tu jste, slečno? Jste tu proto, abyste něco udělala pro svůj budoucí život," odpověděl si rovnou sám. ,,Myslíte, že vám všechno spadne do klína? To teda NESPADNE!" zakřičel. Zarazila jsem se do židle a koukala do jeho rozšířených zorniček. ,,Budete tady sedět a budete mě poslouchat, je to jasné? Jinak se rovnou zvedněte a odejděte. O takové žáky, jako jste vy, tu rozhodně zájem není!"
,,Omlouvám se," špitla Anne. ,,Už se to nestane."
,,A s kým myslíte, že mluvíte?"
,,Už se to nestane, pane," opravila se Anne a učitel se konečně narovnal. Erin ji soucitně poklepala po rameni.

4. kapitola - Poprvé v šatech

7. listopadu 2009 v 0:10 | TePa |  Ariana
Nemůžu si pomoct, ale vypadá to spíš jako divadelní hra :D

TePa

,,Čekala jsem spíš něco jako jízdu autem," podotknu, když se objevíme před nádherným domem s ještě krásnější zahradou. Neodpoví a táhne mě do domu. Postupně mi vysvětluje, kde co najdu. Bydlí daleko od lidí.
,,Jezdí tu pošta?" zeptám se. Usměje se.
,,My neposíláme dopisy poštou. Proč?"
,,Jak to? Chci napsat Lily."
,,Ach! Ty znáš Evansovou Lily? Skvělá dívka." Rázem jsem si vzpomněla, kde jsem tátovo jméno četla. Škola, kam Lil chodí! ,,Prostě mi ten dopis svěříš a já se postarám o doručení." Pochybovačně se na něj podívám. ,,Neboj, nebdu ho číst," zasměje se. Ukážu mu své zuby.
,,Ok!"
,,A ještě něco!" křikne, když si chci začít podrobně prohlížet dům.
,,Jo?"
,,U večeře s tebou musím něco probrat."
,,Večeře? Ty umíš vařit? Protože já teda ne."
,,Mám hospodyni."
,,Aha," řeknu trošku překvapeně a jdu si prohlédnout dům.
Nádherně atypicky vypadající nábytek a vůbec všechno. Odp rvní chvíle mi to tu připadalo příjemné. V kolik hodin je vůbec večeře? Aj!
Na posteli leží nádherné modré šaty a na nic lístek:
DNES VEČEŘÍME V ŠEST. PROSÍM, OBLEČ SI TO. TÁTA
V šatech zpravidla nechodím. No co se dá dělat. Rychle na sebe hodím ty krásné šaty a upaluju do kuchyně. Táta tam není sám. Omluvně se na přihlížející usměju a chystám se odejít.
,,Počkej! Kam jdeš?" ozve se táta.
,,Nebudu rušit, najím se později." Dosud jsem k nim stála zády.
,,Posaď se k nám, prosím." Pomalu se otáčím a přicházím k nejbližší židli. Než si sednu, hluboce se ukloním. Hostě si něco šeptnou. Na podnose je sposuta jídla a já si vybírám, kde začít, když...
,,Tak děvče... Jak se jmenuješ?" zeptá se jedna paní. Vyhlíží opravdu velice... upjatě. Zrovna jsem vidličkou nabírala hovězí. Ucukla jsem překvapením a maso se vrátilo zpátky na podnos. Ještěže ne do klína. Uf.
Nicméně i přesto se na mě všichni dívají. Začínám se potit.
,,Ariana," hlesnu.
,,To je velice pěkné jméno."
,,Děkuji," odpovím prostě. Paní se tázavě podívá na Brumbála - tátu. Ten skoro neznatelně pokývá hlavou. Znovu útočím na hovězí.
,,Co máma?" Sakra! Nechá mě ta babizna alespoň najíst? Maso se zase vrátilo na podnos. Začínám si myslet, že tohle není večeře, ale křížový výslech.
,,Když jsem ji viděla naposledy byla v pořádku," odpovím. Vzdám se hovězího ve prospěch brambor. Hladově si do nich kousnu. Neskutečně dobré. A uvidím hospodyni, pochválím ji.
Proč se na mě všichni tak koukají? Dívam se z jednoho na druhého. Kruciš. Sním ještě palačinku a zmizím. Kdybych neměla hlad, jsem už pryč. Naláduju se palačinkou a řeknu:
,,Když mě omluvíte..." Zvednu se. Nebráni mi. Úleva. Vyjdu z kuchyně a mířím k potoku, kterého jsem si všimla při příjezdu. Sednu si a pak i lehnu na velkou trávu. Hlaho. Poslouchám řeknu. Zklidňuji se a uvolňuji. Za mnou se cosi pohne. Lehce natočím hlavu tím směrem. Táta? Kdepak. Něco jako duch. Vím, že mi nevěříte! Duchové přeci nejsou! Uklidním se, zvednu a odcházím. Stvoření se za mnou dívá. (WTF? :D :D)
Přijdu právě včas. Hosté odcházejí. Páni se mi ukloní, s dámami si podáme ruku. Odešli.
,,Můžu s tebou mluvit?"
,,Hm... Když to musí být." Jde do obýváku a sedne si na pohovku. Napodobím ho.
,,Zítra tě chci uvést do společnosti. Najal jsem pána, který tě naučí tancovat."
,,Cože? My jsme se asi pomátli, ne? Nesmysl! Nikam nejdu! Šaty vyloženě nesnáším, tanec rovněž. Mám ráda něco, v čem se cítím v pohodě a v čem se můžu volně pohybovat! Kdepak! Tohle není moje parketa." Vstanu. ,,Teď, když jsme si to vyjasnili, půjdu spát, ano?"
,,Ne," odpoví klidně. ,,Prosím. Musím představit svou dceru společnosti. Jen jeden večer. Pak ti dám pokoj."
,,Přísaháš?"
,,Přísahám." Poraženecky zvednu ruce.
,,Ok. Kdy přijde ten učitel?"
,,Zítra ráno."
,,Dobře. Dobrou noc."
,,Dobrou."
Odejdu do pokoje a psychicky se připravuju na učitele.

3. kapitola - Nemocnice

6. listopadu 2009 v 23:47 | TePa |  Ariana
Probudila jsem se, podle mámy, až za týden. (:D) Nebyla jsem však v klasické nemocnici. Všude kolem mě leželi lidé se zraněními, kterým jsem nemohla uvěřit. Někteří měli rozštěpenou lebku, ale nebyli v bězvědomí.
,,To mám halucinace?" zeptala jsem se sestry, která mě ošetřovala.
,,Kdepak," odmlčela se. ,,Ztratila jste velké množství krve, ale jste silná a zotavujete se rychle," usmála se. ,,Ale ještě nejméně týden si tu pobudeš."
,,Kde to jsem?"
,,V nemocnici U svatého Munga."
,,Co? Takovou nemocnici neznám."
,,Oh. Samozřejmě," nahodila tajuplný úsměv. Podívám se na mámu, která sedí hned vedle, ale ta uhne pohledem. Co se to tu děje?
O dva dny později mi máma přinesla dopis.
,,Přišel ti dopis," řekla, ale stále jej držela v ruce.
,,A dáš mi ho?"
,,Myslím, že ne."
,,Cože? Mami, je to MŮJ dopis!"
,,Já vím."
,,No tak mi ho dej."
,,Ne."
,,Ne?"
,,Ne."
,,Tak co je ksakru v něm, když mi ho nechceš dát?"
,,Já ho nečetla."
,,Tak mi řekni, PROČ mi ho nechceš dát."
,,Protože je od tvého otce," poslední dvě slova zašeptala.
,,CO? Já myslela, že je mrtvý a MRTVÍ dopisy neposílají," vybuchla jsem.
,,Nechtěla jsem ti, říct, že žije."
,,Jo? Tak to mi došlo. Viděla jsem ho už?"
,,Ano," zašeptala. ,,A trošku se kroť."
,,Krotit se? Dnes je to jedno překvapení za druhým!" lehla jsem si. Zírala jsem před sebe a řekla: ,,Já mám živého tátu." Nemohla jsem tomu uvěřit. ,,Mami, prosím, dej mi ten dopis." S námahou mi ho podala a odešla si pro kafe nebo co. Netrpělivě jsem ho rozbalila. Psal krásným hůlkovým písmem.

Milá Ariano,
myslím, že ani netušíš, že jsem vůbec naživu. Máma si určitě dala záležet, abych Tě už nikdy nemohl spatřit. Ale stalo se. Bylo to tehdy, když jsi byla nemocná. Já a John Nettles, jsme se k Vám přišli podívat.

V tu ránu mi docvaklo. No ovšem! Stejně modré oči jako já!

Už si určitě vzpomínáš. Mluvil jsem tehdy s tvou matkou a požádal ji, aby Tě pustila za mnou na prázdniny. Výslovně mi to zakázala. Přesto Ti píši, i když vím, že tento dopis držela před Tebou v ruce i Tvá matka. Prosím, popřemýšlej nad tím...

Tvůj otec
Albus Brumbál

Nadskočila jsem radostí. Můj táta žije! A vypadá to, že není bručoun, navíc mi to jméno připadalo známé. Zanedlouho přišla máma.
,,Mami..," začala jsem.
,,Nepustím tě nikam."
,,A to jako proč?"
,,Proč, proč, proč! Prostě ne! Tvůj otec je... je... je... Prostě nikam nepojedeš."
,,Uteču bez tvého souhlasu a bez rozloučení," řeknu a pomalu jdu na chodbu. Výslovně mi to zakázali, ale musím nechat mámu samotnou. Procházím se chodbou a zastavím se před výtahem. Otevře se a já nastupuju dovnitř. Ozval se ženský hlas a já zase vystupuju v dalším patře.
Sednu si na lavičku a dívám se po lidech, kteří nevšímavě chodí okolo mě. Každý má u sebe tu divnou dřevěnou tyčku. Co je to zase za módu, pomyslím si. Potom mě objeví máma.
,,Co tě to napadlo takhle se ztratit? Dospěla jsem k názoru, že bránit ti v tom, abys jela za otcem, je bezvýsledné a k ničemu. Takže jeď, jestli chceš. Albus se pro tebe ale musí stavit." Všímám si, že má oči umazané od pláče. Chytám ji za ruku a společně dojdeme k mému pokoji. Svalím se na postel a usnu.

Když se ráno probudím, cítím na sobě něčí oči. Otevřu ty svoje a otočím se. Podívám se na člověka, který sedí na mojí posteli.
,,Táto?" vydechnu.
,,No ano. Po ránu vypadáš přesně jako máma." Usměju se.
,,Kde vlastně je?"
,,Šla si pro kávu."
,,Jo tak. Hmm. Co znamenala ta světla?" Vytratí se mu úsměv z tváře.
,,To ti zatím nemohu říct." Potom se ale úsměv znovu nalezl a táta dodá: ,,Ale dalas jim co proto s těmi bruslemi. (Autorka se směje a nechápe, jak to mohla napsat :D) Jemně ho uhodím do ramene.
,,Ale mám po bruslích." Vkročí máma. Podívá se na tátu, a pak zpátky na mě. Těká očima mezi mnou a tátou. Tam a zpátky.
,,Ví něco?" zeptá se najednou táta. Nechápu.
,,Ne. Proč taky?" odpoví máma.
,,Je to velice podstatné a ty to víš." Zapochybuje.
,,Hmm," odvětí.
,,Dozvím se já taky někdy, co tu kryjete?" ozvu se. Táta se na mně otočí:
,,To víš, že ano, ale už musíme jet. Clarriso..," řekne a poodstoupí. Obejmu mámu a vykročím za tátou. Ten mě chytí za ruku a já cítím tlak pod pupíkem. Kruci. Co to zase..?

2. kapitola - Dopis

6. listopadu 2009 v 23:27 | TePa |  Ariana
Nemohla jsem sklopit zrak od zrcadla. Vypadal jsem tak zdravě. Žádný odřený nos. Žádné známky po mém závažném onemocnění. Co se to vůbec stalo?
Z úvah mě probudilo zazvonění zvonku. Seběhnu dolů a s elegancí otevřu dveře. Jane. Kouká na mě a nemůže uvěřit.
,,Vždyť, když jsem tu byla včera, vypadalas na umření!" kulila oči.
,,Sama nevím, co se stalo, ale můžu zase do práce!!!"
,,Jsi divná," podotkla se smíchem.
,,Zdržíš se?"
,,Kdepak! Jason zabírá hodně času. Tak, když už jsi zdravá, tak bys mi mohla donés sešity okolo osmý domů?"
,,Jasně. Tak se měj a zítra ve škole!" mrknu na ni, ale ona už mizí za plotem.
Přijdu do pokoje a začnu se učit a opisovat sešity. Matikář neváhal a činil se. Skončím a okolo sedmé večer a jdu si dolů pro sklenku vody. Mamka je asi zase v ateliéru. Vracím se zpět do pokoje a dívám se jakési sově do očí. K nožce má přivázaný dopis. Promnu si oči, ale ona tam je pořád a nedočkavě houká. Přistoupím k ní, položím sklenku s vodou na stůl a pouštím se do rozbalování dopisu. Jakmile jej začnu číst, sova přelétne ke sklence a hltavě se z ní napije. Nevěřím svým očím. Dopis je od Lily!!!

Milá Ariano,
Nevím, zda se k Tobě tento dopis dostane, ale přesto Ti chci sdělit pár novinek.
James, jak jsme se o něm bavily, se pořád chová téměř stejně, akorát vymyslel nové znění prosby o rande. Už mě trošku unavuje.
Scházíš mi tu a je škoda, že mne nemůžeš navštívit. Profesor Brumbál, ředitel naší školy, se chová zvláštně. Pořád myslí na něco jiného, než na to, co dělá. To bude problém mužů jako je on.
Musím končit, ale o prázdninách se určitě uvidíme...

Tak se měj
Tvá kamarádka
Lily Evansová

Potom tam bylo zaškrtané místo. Snažila jsem se to přečíst, ale vzniky z toho jenom Bradavice. Divné. Stejně to nešlo dobře přečíst.
V rychlosti jsem jí odepsala a zjistila, že bude osm. Vytáhla jsem brusle a natahovala je na nohy. Malé! Sakra! Ještě před 14 dny mi byly. Kdyby se alespoň trošku zvětšily! Najednou jsem ucítila, jak trochu povolily. Co to?
Asi jsem měla utáhnuté tkaničky, usoudila jsem. Přesto mi ty divné věci poslední dobou vrtaly hlavou. Vyrazila jsem za Jane a uvažovala, jestli jsem ten dopis přeci jen neměla poslat poštou.
Zaznovila jsem a otevřela mi Janina mamka. Pozvala mě dál a já zamířila do Janina pokoje. Svítilo se. Otevřela jsem a sešity mi vypadly z rukou. Jane se tam muchlovala s Jasonem. Spěšně jsem se omluvila a vyrazila zpátky domů. Sakra, to je den! Teď už chybí jen, aby se mi něco stalo. V t uránu jsem zalitovala, že jsem na to pomyslila. Od stromů ke mně vyrazily dva červené paprsky. Zohla jsem se. Co to sakra..?
Hodila jsem pohledem doleva a zalitovala. Do boku mě zasáhl nějaký žlutý paprsek a já odletěla do parku, kde jsem se bolestivě seznámila s javorem.
,,Sakra!" křiknu a pomalu vstávám. Sama se divím, že se vůbec hýbu. Jezdit na bruslích jsem rázem zapomněla a sunula se zpět k zemi. Z obou stran se ke mně někdo blížil. Znovu jsem klekla a začala zouvat brusle. Rychle!!! popoháněla jsem se. Už byli skoro u mě. Brusle povolily a já vstala jen v ponožkách.
Vstyčila jsem se a oni se na chvilku zarazili. Mrskla jsem po nich obě brusle a zasáhla je. (Autorka tu leží smíchy... :D :D :D) Potom jsem se rychle vzdálila za doprovodu paprsků, kterým jsem se co nejobratněji vyhýbala. Co to je?!!!
Pár jich mě zasáhlo a ze mě začala valit krev. Vrhla jsem se do našich dveří a zaklela. Mamka se vyřítila z kuchyně a pozorovala mě.
,,C-co? Co se ti stalo?" nemohla ze sebe vypravit slovo.
,,Venku. Paprsky. Bolí. Dva muži. Dvě tyčky. Bez bruslí," vydechla jsem a svalila se k zemi. Omdlela jsem.

1. kapitola - Překvapení

6. listopadu 2009 v 23:10 | TePa |  Ariana
A pak se to stalo. Onemocněla jsem tak, že si o mně všichni začali dělat starosit. Začalo to pouhou rýmou. Nemohla jsem dál rozvážet dopisy a letáky, zrušila jsem kroužky. Den od dne mi bylo hůř a hůř. Máma mě uložila do postele a odmítala kamkoliv pustit. Nosila mi čaje a nakupovala. Zkrátka zapomněla na ateliér a starala se.
Jednoho podvečera u nás kdosi zazvonil. Spala jsem zrovna v obýváku. Obtížně jsem vstala a chystala se. Zásobu kapesníků v kapsách a s odřeným nosem jsem postupovala ke dveřím. Možná je to máma, má plné ruce nákupu a nemůže si otevřít. Ale za dveřmi stáli dva muži a pozorně si mě prohlíželi.
Není divu. Vypadala jsem vskutku strašně. První muž měl krátké černé vlasy. Byl menší, než jeho společník a byl oblečen do opravdu nevkusného kusu hadru. To jsem musela uznat i já, i když si na vzhledu příliš nezakládám. Představil se jako John Nettles, nějaký léčitel nebo jak to říkal. Po rýmě to vypadá, že jsem i ohluchla.
Druhý byl vyšší a starší než John (:). Vlasy mu už značně zšedivěly a nosil brýle, za kterými měl krásné oči modré barvy, jako mám já. Představil se jako Albus Brumbál. Na oplátku jsem se jim oznámila i mé jméno a dodala:
,,Mamka tu není, před půlhodinou odešla. Měla by se objevit za chvíli, tak jestli počkáte..." Kývli, a tak jsem je pozvala dál a cestou sbírala všudypřítomné kapesníky. Konečně jsme se dostali do kuchyně.
,,Čaj nebo kávu?" ptám se a následně si pořádně kýchnu. ,,Asi byste se měli obsloužit sami nebo vás nakazím." Další kýchnutí.
,,Proto jsem taky tady," řekne John. ,,abych vás vyléčil."
,,Díky, ale já to zvládnu, díky." Hned nato kýchnu tak, že se divím, že jsem se neoctla na Měsíci.
,,To vidím," poznamená ironicky. Pak už slyšíme jen cvaknutí dveří a mámino volání:
,,Zlato! Jsem doma!"
,,Pojď do kuchyně!" zakřičím na oplátku a tišeji dodám: ,,Už mě nepotřebujete... (pořádná dvě kýchnutí), takže se vzdálím."
Vejdu zpátky do obýváku a tam se svalím na pohovku. Během pěti minut usnu.

Když se probudím, zjišťuju, že jsou dvě hodiny odpoledne a za zhruba hodinu mi přinese Jane úkoly. Jdu se nasnídat, ale když vejdu do kuchyně, strašlivě se leknu. John stále sedí na kuchyňské židli. Povzdychnu si a rozhodnu se ho ignorovat. Pomalu jdu k lednici a vytahuju mléko. Z police pak chybí už jen cornflakey a miska. Sednu si na barovou židli k pultu a začínám snídat. John mě celou dobu pozoruje. Začínám být nervózní, ale navenek to nedávám znát.
Dosnídám a špinavé nádobí dávám do myčky. Teď musím projít okolo Johna. Už jsem skoro pryč z kuchyně, když mě silně chytí za zápěstí a posadí na židli.
,,Neodejdu, dokud neudělám svoji práci." Zvedám se.
,,Kašlu na vaši práci! Svůj názor už jsem vám sdělila, pokud vím," křiknu a zvedám se. Snaží se znovu. Tentokrát se hbitě vyhnu jeho rukám a vracím se do obýváku. Jde za mnou. Obrátím se k němu čelem. Sahá do kapsy. Já se nedám. Stojím a sleduju každý jeho pohyb.
Přibližuje se a snaží se na mne dosáhnout. Chytnu ho za ruku a vykloubím ji. Zaúpí. Posadím ho do křesla. Spíš hodím. (Ráda bych poznamenala, že vím, že by to normálně nebylo možné :D)
,,Co jste to udělala?" řekne napůl zoufale.
,,Šikovný pohyb ruky. Dám to do pořádku až budu chtít. Co tu děláte?"
,,Chci vám pomoct, přísahám!"
,,Docela brutálním způsobem, nemyslíte?"
,,Nechcete se nechat," namítl.
,,Když říkám, že to zvládnu, tak to zvládnu."
,,Dobře, ale vemte si tohle," podá mi skleněnou lahvičku. ,,A laskavě mi dejte ruku zase do pořádku. Le... Medicínu vypijte po mém odchodu."
,,Tak se nehýbejte," řeknu a blžím se k němu. Opatrně ho chytím za pravou ruku a škubnutím ji vrátím zpět do původního stavu. (Taková hero :D)
,,Divím se, že jste nevěděl, co s ní máte," konstatuju.
,,U nás tohle léčíme jinak a netušil jsem, že je tak jednoduché k tomu přijít. Nashle," řekne jen a zmizí.
Vracím se s lahvičkou do kuchyně a naleju ji do sebe. Cítím zvlástní mravenčení po celém těle a pak... Vyprázdní se mi dutiny a vypadám jako před onemocněním. Zázrak? (Si piš, holka;)

Prolog - Shon

6. listopadu 2009 v 22:47 | TePa |  Ariana
Má prvotina - jestli Vám to připomíná Chloë, nedivím se, protože jsem Prolog psala původně k Arianě, ale ta se mi pak nechtěla přepisovat do počítače a napsala jsem příběh jiný;) Ale teď nastal čas dát tu ten pravý příběh:)

TePa

Vyběhla jsem po schodech až domů, otevřela dveře a aktovku s učebnicemi hodila na lavici v předsíni. Už zase! Měla jsem toho všeho po krk. Zastav se Ariano! pokřikovalo posměšně nějaké děvče venku. Zašklebila jsem se a zamkla dveře. Na tohle nemám náladu.
Svalila jsem se na gauč v obýváku a zaplat televizi. Přepla jsem všechny kanály, ale nikde nic. Jenom nějaké dokumenty o masožravých mravencích, což mě fakt nebere. Otráveně jsem vypla televizi a šla k lednici. Ležérně jsem otevřela dveře. Skoro prázdná. Jen nějaký sýr. Znovu jsem si povzdechla a posadila se na barovou židli k pultu.
Doufám, že mi už dají všichni pokoj. Nemám sebemenší náladu poslouchat narážky na mé zašlé oblečení, rozčepýřené vlasy, bledou pleť a na to, že mám adoptivní rodiče. O co jim jde? Není jedno, kdo mě vychovává?
Vstala jsem a nalila si do sklenice trochu šťávy. Venku bylo strašné horko, a tak jsem do sklenice hodila ještě pár kousků ledu. To všechno jsem dolila vodou a napila se. Okamžitě jsem pocítila úlevu. Zavřela jsem oči a chvíli si vychutnávala to lahodné pití. A pak jsem si uvědomila, že mám dnes rozvážet balíky. Moje brigáda! Rychle jsem uklidila sklenici do myčky, popadla nachystaný batoh, kolečkové brusle a vyrazila.
S rachotem jsem vjela rovnou na poštu, kde jsem se chvíli vydýchávala.

,,Promiňte, nechtěla jsem se opozdit. Já..." začala jsem, ale postarší paní za přepážkou mě uklidnila:
,,To nic. Támhle máš ty balíky. Dnes jsem tu ale pouze do čtyř, takže by sis měla pospíšit."
,,Kolik je hodin, prosím vás?"
,,Budou tři," odpověděla.
,,Páni. Kolik toho je?" Zkřivila tvář do soucitné grimasy.
,,Dost, abys už teď jela pozdě. Pospěš si a nevykecávej!" okřikla mě. Rychle jsem balíky naházela do batohu i do příruční brašny, popadla propisku a papíry k podepisování a vyrazila.

Vítr mi čechral vlasy a já si jízdu plně vychutnávala. Byla to nádhera. Občas jsem mrkla na krajinu, která se kolem mě míhala. Dostala jsem se do první vesnice. Přijela jsem k prvnímu domu a zazvonila. Otevřely se dveře a v nich stála starší usměvavá paní.

,,Ariano! Tak ráda tě vidím. Dáš si čaj nebo ledovou tříšť?"
,,Snad někdy jindy, paní Richardsonová. Spěchám, víte? Mohla byste to tu podepsat?" Přikývla, že chápe, popadla propisku, podepsala mi papír a vzala si balík.
,,Děkuji, paní Richardsonová a nashle!" rozloučila jsem se a mířila k dalšímu a dalšímu domu.

Konečně mi už zbýval jen poslední balík.
U tohohle domu jsem ještě nikdy nebyla. Byl poněkud zanedbán, ale zaklepala jsem a zanedlouho mi otevřel postarší muž. Tvářil se, jako bych ho právě vytrhla z jeho oblíbené činnosti.

,,Dobrý den, pane. Nesu vám balík. Byl byste tak laskav a podepsal to tady -" ukázala jsem na jeden řádek. ,,- a tady?" ukázala jsem na řádek úplně dole. Zvedl pero a podepsal se.
,,Děkuji a přeji hezký den," řekla jsem a podala mu objemný balík. S očekáváním si ho převzal a já seskočila ze schodů.

Dopadla jsem přímo na kolečka a hned se rozjela zpátky na poštu, kde mi dnes měli vyplatit výplatu. Mám na to už jen čtvrt hodiny, uvědomila jsem si a zrychlila. Pot se ze mne jen lil, ale já věděla, že si nesmím doprát oddechu, protože tím oberu moji adoptivní rodinu o peníze navíc a tím sama sebe oberu o peníze na studium. Vjela jsem na poštu přesně za minutu čtyři. Postarší paní z přepážky se zrovna balila.
,,Promiňte, že jsem se zpozdila," vydechla jsem.
,,To nic. Tu máš," podala mi úzkou obálku s penězi. Vzala jsem si ji.
,,Děkuji. Musím už jít. Mám ještě hudebku, a pak spoustu učení. Myslím, že dnes vůbec nepůjdu spát," řekla jsem.
,,Chápu," povzdechla si.
,,Tak nashledanou pozítří!" rozloučila jsem se a vyjela domů. Přeskočila jsem lavičku v parku a vrhla se nám přímo do dveří. Můj ,,táta" zrovna otevíral a já ho div neporazila.
,,Promiň," omluvila jsem se rychle a zouvala si brusle.
,,Kam ten spěch?" zeptal se s úsměvem.
,,Musím ještě nahoru pro noty a osprchovat se. Venku je strašné horko. Peníze nechám na stole v kuchyni. Tak zatím!" vyhrkla jsem a rychle vyběhla po schodech do svého pokoje.

Cestou jsem vzala i mou tašku ze školy a hodila ji k psacímu stolu, odkud jsem si vzala noty a strčila je do batohu, se kterým jsem byla na poště. Rychle jsem se svlékla a vběhla pod sprchu. Ta mě příjemně ochladila a povzbudila. Co mi právě teď chybí? říkala jsem si a usmála se. Pak jsem si uvědomila, že jestli znovu přijdu pozdě, tak mě učitelka houslí přetrhne. Převlékla jsem se do krátké sukně a trička na ramínka a propocené oblečení hodila do pračky. Popadla jsem noty a vyšla z domu.
Nyní jsem nemusela tolik spěchat. Měla jsem rezervu deset minut. Nic moc, ale alespoň něco. Šla jsem pomalým krokem a letní vánek mi lehce čechral blonďaté vlasy, které mi sahaly až po pas a lehce se vlnily.
Konečně jsem dorazila do budovy, kde je Umělecká škola a zazvonila na mou učitelku. Ozval se bzučivý zvuk a já zatlačila do dveří, které povolily a já vstoupila do budovy. Byla tu taková zima, oproti venkovnímu počasí, až jsem se otřásla a rychle vešla do učebny. Neměla jsem svoje vlastní housle, chodila jsem cvičit k babičce, ale teď jsem na ně zapomněla.

,,Omlouvám se, paní učitelko, ale zapomněla jsem si housle," sklopila jsem zrak.
,,To nic. Půjčím ti svoje," usmála se na mě.
,,Děkuji." Vytáhla jsem si noty a položila je na židlí vedle sebe. Potom jsem vytáhla housle z obalu, položila si je pod bradu a začala převádět to, co jsem se naučila.

Asi po hodině jsem byla propuštěna se skladbami na příští týden. To se nestihnu naučit, zabědovala jsem si pro sebe a vykročila domů. Asi na půl cestě mě stihl déšť. Ještě tohle, povzdechla jsem si a utíkala domů. Přede dveřmi jsem si vyždímala sukni a triko, a potom vstoupila dovnitř. Bylo šest hodin a za půl hodiny měla být večeře. To mám chvíli čas. Vběhla jsem do pokoje, zahodila noty někam na stůl a šla se usušit. Převlékla jsem se do suchého. Připadalo mi to, jako že zbytečně čerpám své suché oblečení. Ale co se dá dělat.
Vešla jsem do kuchyně a posadila se za stůl. Popřála jsem všem dobrou chuť a hladově se pustila do své porce. Začal každodenní výslech o tom, jak se mám, co nového ve škole, jaké známky, a tak. Trpělivě jsem odpovídala, dokud jsem nedojedla svou porci a omluvila se, že musím dělat úkoly.
Šla jsem spát až pozdě večer s vědomím, že zítra to možná bude ještě horší než dnes. Ale to jsem se mýlila.

Rozcestník

6. listopadu 2009 v 22:41 | TePa |  Má prvotina
Ariana


Postavy : Ariana, Alex, Jane, Lily Evansová, James Potter, Albus Brumbál, Clarissa Ludaikrová...
Krátce o povídce : Příběh jedné obyčejné dívce, která nemá ani ponětí o tom, co je ve skutečnosti zač...
Doba : Není důležitá
Kapitoly :

Čistokrevné rodiny
Prvotina
Název : Čistokrevné rodiny
Postavy : Sirius Black, Regulus Black, Claire, Lilly Evansová, Monica, Kate, James Potter, Minerva McGonnagalová, prf Binns, Argus Filch ...
Krátce o povídce : Tahle povídka je jedna z prvních, kterou jsem kdy napsala, takže je celkově docela o ničem, trochu jsem ji předělala, ale snad na ní uvidíte, jak jsem se změnila ;)
Doba : Studium Jamese Pottera
Kapitoly :

Ta trápení
Prvotina
Název : Ta trápení
Postavy : Sirius Black, Lilly Evansová, James Potter, Susan Burnsová, libovolný obraz ...
Krátce o povídce : Tahle povídka je první, kterou jsem kdy napsala. Budou tam hrubky, pravopisné chyby, některá spojení, která vůbec nedávají smysl, ale snad na ní uvidíte, jak jsem se změnila ;)
Doba : Studium Jamese Pottera
Kapitoly :

Nick Cave and The Bad Seeds - People ain´t no good

6. listopadu 2009 v 22:20 | TePa, TOm. a. s. h.
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK


People just ain't no good
I think that's welll understood
You can see it everywhere you look
People just ain't no good

We were married under cherry trees
Under blossom we made pour vows
All the blossoms come sailing down
Through the streets and through the playgrounds

The sun would stream on the sheets
Awoken by the morning bird
We'd buy the Sunday newspapers
And never read a single word

People they ain't no good
People they ain't no good
People they ain't no good

Seasons came, Seasons went
The winter stripped the blossoms bare
A different tree now lines the streets
Shaking its fists in the air
The winter slammed us like a fist
The windows rattling in the gales
To which she drew the curtains
Made out of her wedding veils

People they ain't no good
People they ain't no good
People they ain't no good at all

To our love send a dozen white lilies
To our love send a coffin of wood
To our love let aal the pink-eyed pigeons coo
That people they just ain't no good
To our love send back all the letters
To our love a valentine of blood
To our love let
all the jilted lovers cry
That people they just ain't no good

It ain't that in their hearts they're bad
They can comfort you, some even try
They nurse you when you're ill of health
They bury you when you go and die
It ain't that in their hearts they're bad
They'd stick by you if they could
But that's just bullshit
People just ain't no good

People they ain't no good
People they ain't no good
People they ain't no good at all
People they ain't no good


Lidé jsou zlí
Myslím, že tomu dobře rozumím
Můžeš to vidět všude, kam se podíváš
Lidé jsou zlí

Vzali jsme se pod třešňovými stromy
Pod květy jsme si dávali slib
Všechny květy slétají dolů
Ulicemi a skrze hřiště

Slunce svítí na listy
vzbuzeny ranním ptáčkem
Kupujeme nedělní noviny
a nikdy nepřečteme jediné slovo

Lidé jsou zlí
Lidé jsou zlí
Lidé jsou zlí

Období přišla, období odešla,
Zima svlékla květy dohola
jiné stromy lemují ulice
Třesou pěstmi ve větru
Zima nás udeřila jako pěst
Okna řinčela v rámech
na kterých zatáhla záclony
vyrobené ze svatebních závojů

Lidé jsou zlí
Lidé jsou zlí
Lidé nejsou ani trochu milí

Naší lásce poslali tucet bílých lilií
Naší lásce poslali dřevěnou rakev
Naší lásce nechali vrkat růžovooké holuby
že lidé jsou zlí
Naší lásce poslali zpátky všechny dopisy
Naše lásce, krvavému miláčkovi
Naší lásku nechali plakat
všichny zhrzení milovníci
Že lidé jsou zlí

V srdci nejsou zlí
Utěšují tě, někteří to i zkouší
Starají se o tebe, když jsi nemocný
Pohřbí tě, když odejdeš a zemřeš
V srdci nejsou zlí
Drží při tobě, když mohou
Ale je to jen nesmysl
Lidé jsou zlí

Lidé jsou zlí
Lidé jsou zlí
Lidé nejsou ani trochu milí
Lidé jsou zlí