Říjen 2009

Egon a Ness

23. října 2009 v 19:03 | TePa |  Ty z Vrangy
Egon se otočil na ostatní a položil si ukazováček na ústa. Maudren tedy přešel na znakovou řeč a tiše se ho na něco zeptal. Ostatní byli naprosto mimo. Jen Peťuldas všechno pozvolně překládala Lie, Ness a Pet, které i tak příliš nerozuměly. Zdálo se ale, že si všechno podstatné sdělili velice rychle během několika vteřin a Maudren ukázal do lesa, na jehož kraji stáli.
,,Musíme se domluvit," povzdechl si Egon, když byli v dostatečné vzdálenosti. Maudren si přidřepl vedle něj a Lia rozsvítila dlaň. ,,Děkuju," usmál se na ni Egon a Pet se přemýšlivě zamračila.
,,Nevidím to na lehkou věc," začala. ,,Všimla jsem si, že u paty mostu je nejméně jeden oddíl prestižních vojáků s neznámým znakem na brnění." Maudren se na ni překvapeně otočil. ,,Teď ti to vysvětlovat nebudu," uchechtla se tiše Pet a pokračovala: ,,Mágové budou ve skalách, protože jsou tam dostatečně chráněni, navrhuju, aby si Lia nashromáždila energii a pak nám vyčarovala štíty aspoň na základní úrovni nebo proti vážným a smrtelným zraněním. Tohle vím od Tep," posteskla si. Peťuldas přišla k ní a objala ji jednou rukou kolem ramen. Pak se sklonila a začala do trošky hlíny črtat most.
,,Nebudeme se zbytečně zdržovat, půjdu čerpat energii," zvedla se Lia ze země.
,,Nechoď daleko, zkus stromy kolem," navrhl Maudren. Kývla a přešla k prvnímu, který pevně objala a zavřela oči.
,,Dobře... Takže bych navrhovala vyjít na ně co nejdřív, ještě dokud je noc," pokračovala Pet.
,,Souhlasím, ač nerad," přikývl Egon. ,,Dlouho jsme nespali a mohlo by se to projevit."
,,Teprve se stmívá, stihneme se trochu prospat, když vždycky necháme dva nebo jednoho na hlídce," pokrčila rameny Pet. ,,Zas takový problém to nebude." Překvapeně zamrkala, ale pak si vzpomněla, že měla sen o Galenovi a stěžovala si, že nic neví. Promlouval pak k ní celou noc a společně si načrtli most. Galen doporučil pár míst a nápadů, které by se mohly hodit. Pet potřásla hlavou, nechtěla teď na něj myslet.
,,Fajn, takže první hlídku si vezmu já s Maudrenem. Neusneme, dokud je ještě tolik světla. Prospíme jako poslední." Nessa, která do této chvíle zaraženě mlčela, si poposedla a nadhodila:
,,Všimla jsem si hlídky, která prošla krátce poté, co jsme uhli z toho křoví na kraji lesa a myslím, že bude dobré je zneškodnit. Protože když si oblečete jejich brnění, neměli by stážníci nic poznat." Jakoby na potvrzení, ozvalo se od mostu hlasité zasmání. Egon trhl hlavou.
,,Hm... dobře. Ještě ale musíme zjistit, v jakých intervalech obchází a kde bude nejlehčí je zneškodnit, aby si toho nikdo nevšiml." Lia se vrátila a rozjařeně se k nim přidala.
,,Jsem úplně plná a mám pocit, že bych oběhla celou tuhle zemi nejméně třikrát za tuhle noc," usmála se.
,,Půjdeš spát," utřel ji Maudren.
,,Cože? Neusnu."
,,Budeš muset," uchechtl se. ,,Jako jediná budeš povinně spát celou noc."
,,To jste mi taky mohli říct dřív, nepřeháněla bych to tolik s tou energií," ušklíbla se.
,,Tak se uklidni, budem ji potřebovat." Lia se usmála a zasněně se podívala na oblohu.
,,Tohle nebudu komentovat," ušklíbla se Peťuldas a dokončila svůj skromný nákres v hlíně. ,,Ok, takže se vyspíme a dvě hodiny po půlnoci se všichni proberem a budeme muset vyřešit tu hlídku, pokud ještě bude obcházet."
,,Souhlasím. Kdo si vezme hlídku po Maudrenovi s Egonem?" prohlédla si ostatní Pet. ,,Stejně myslím, že je dost nepromyšlené, abyste měli hlídku zrovna vy dva."
,,Pr..," začal Egon a zívl. ,,Promiň jsem unavený, asi mi to už nemyslí. Dobře, nejmíň jeden z nás bude s nějakou holkou tady a jelikož bude Lia spát, Maudren si může vybrat." Lia si lehla a dál zírala na oblohu.
,,Beru Pet," rozhodl se. ,,Peťuldas by případně mohla v pohodě nahradit muže." Zmíněná se zasmála.
,,Tak já jdu spát," rozhodla se Peťuldas a Pet si sedla na spadlý kmen.
,,Tak pojď, zlato," podráždila ležící Liu a objala Maudrena kolem ramen. Lia se na ni zamračila. Pet se zasmála.
,,Takže nám zbývá Nessa a Egon - to je jasné. A Peťuldas s Liou, která snad už bude vyspaná," ušklíbl se Maudren.
,,Utahuješ si ze mě?" čilila se Lia a zvedla hlavu.
,,Měla bys spát a neposlouchej cizí rozhovory," ušklíbl se Maudren a Lia na něj přimhouřila oči. Zasmál se.
,,Takže první kdo?" zeptala se Nessa.
,,Když Peťuldas s Nessou nakonec, tak buď ty nebo já," odpověděl Maudren.
,,Začnu já, jestli to nevadí, protože bych pak ráda spala."
,,Jak chceš," usmál se shovívavě. ,,Tak dobrou noc, lidi," zahrabal se k Lie a za chvilku usnuli. Nessa se zkoumavě zahleděla na Egona, ale pak se mlčky posadila na kmen, kde se usalašila Pet - nikdo nechápal, jak na tom může spát - a posadila se do tureckého sedu.

,,Budeme mlčet?" povzdechl si Egon, když s jistotou zjistil, že všichni tvrdě spí.
,,Můžeme, aspoň budeme nenápadní," pokrčila rameny Nessa a vzhlédla. Bylo zataženo a ani jedna hvězda nepoodhalila roušku noci.
,,Jsou daleko, Ness, používáš chabé výmluvy."
,,A co chceš jako řešit?"
,,Nevím."
,,Snad ne naši svatbu? Promiň, ale ta se mi teď opravdu řešit nechce."
,,Třeba zítra už ani nebudeš muset."
,,Co tím chceš říct?" vyhledala ho pohledem.
,,Most je dost vratký sám o sobě, natož když se budu muset ještě ohánět, abych vás všechny udržel na živu."
,,Nechceš tím říct..."
,,Nechci říct vůbec nic. Jen tvrdím, že pokud budu muset, klidně se obětuju," začal hrabat v tlumoku a za chvilku vytáhl kus chleba.
,,Takhle nemluv," ozvala se po chvilce tiše Nessa.
,,Promiň, ale neslyšel jsem tě."
,,Nemluv takhle," zopakovala zřetelněji.
,,Jen říkám, co si myslím."
,,To nemusíš."
,,Mám ti radši lhát? To já bych nerad." Zamračil se, odhadovala Ness.
,,Nechci, abys lhal, jen tě prosím, abys neříkal věci, které vím v hloubi duše sama, ale odsouvám je na hranici svého myšlení."
,,To bys ale neměla. Když to vezmeš tak jak já, nebudeš si nic nalhávat a tolik tě nepřekvapí, když skončím propíchnutý skrz na skrz." Vstala a tápala tmou před sebou.
,,Kde jsi?"
,,Tady," uchechtl se. Očividně měl hned lepší náladu.
,,Kde tady? Je tu strašná tma, mám strach, že zakopnu a všechny probudím."
,,Myslím, že mi ten pohled stojí za naštvaného Maudrena. Ale asi by se to nelíbilo strážným u mostu, tak napřáhni ruku, zkusím tě nahmatat." Nessa se musela uchechtnout, tak divně to znělo.
,,Tak dobře," napřáhla ruku a šmátrala jí před sebou tak dlouho, dokud jí nedopadla na Egonovu hlavu - asi - a ona nepřepadla dopředu. Něčí ruce jí sice zachytily, ale Egon to očividně nebyl.
Tenhle muž byl poněkud méně mohutně stavěný a na sobě měl brnění, které zacinkalo, když ji chytal.
,,Heleme se, dívčina," zasyčel a Nessa ztuhla. Tohle nebyl Egon a vsadila by se, že ani člověk.
,,Ness?" ozvalo se zprava o pořádných pár metrů. Kam jsem to zašla? klela Nessa v duchu. ,,Ness?" ozval se znovu Egon.
,,Tvůj společník?" Nessa okamžitě zavrtěla hlavou.
,,Ne."
,,Takže cestuješ sama? Nelži," znovu zasyčel a bolestivě jí stiskl loket. ,,Půjdeš se mnou a hezky nám to povíš." A Nessa měla takový špatný pocit, že to nebude tak jednoduché. Když kráčela pryč, snažila se dopadat ztěžka, aby šly rozpoznat její stopy a doufala, že ji Egon najde.

Válečná lest

16. října 2009 v 19:34 | TePa |  Zprávy pro Vás od Autorky
Není to nádhera? Tk tohle je přebal na knížku zvaná Válečná lest a tu si chci koupit a proto si půjdu přečíst díly, které předcházely, abych věděla, o čem je vůbec řeč :D

TePa

Take That - Rule the World (z filmu Stardust)

16. října 2009 v 18:54 | TePa
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK




You light the skies, up above me
A star, so bright, you blind me, yeah
Don't close your eyes
Don't fade away, don't fade away...

Yeah you and me we can ride on a star
If you stay with me girl
We can rule the world-
Yeah you and me we can light up the sky
If you stay by my side
We can rule the world...

If walls break down, I will comfort you
If angels cry, oh I'll be there for you
You've saved my soul
Don't leave me now, don't leave me now

Yeah you and me we can ride on a star
If you stay with me girl
We can rule the world
Yeah you and me, we can light up the sky
If you stay by my side
We can rule the world...

All the stars are coming out tonight
They're lighting up the sky tonight
For you, for you
All the stars are coming out tonight
They're lighting up the sky tonight
For you, for you...

Yeah you and me we can ride on a star
If you stay with me girl
We can rule the world
Yeah you and me, we can light up the sky
If you stay by my side
We can rule the world...

All the stars are coming out tonight
They're lighting up the sky tonight
For you, for you-
All the stars are coming out tonight
They're lighting up the sky tonight
For you,for you-

All the stars are coming out tonight
They're lighting up the sky tonight
For you, for you-
All the stars are coming out tonight
They're lighting up the sky tonight
For you,for you-


Svítíš oblohám nade mnou,
hvězdo zářivá, oslepuješ mě,
Nezavírej oči,
neodcházej, neodcházej...

Ty a já, můžeme se vznášet ve hvězdách,
pokud zůstaneš se mnou,
můžeme vládnout světu...
Ty a já, můžeme svítit obloze,
pokud zůstaneš se mnou,
můžeme vládnout světu...

Až padnou hradby, uklidním tě,
až andělé zapláčou, budu tu pro tebe.
Zachraňuješ mou duši,
teď mě neopouštěj, teď mě neopouštěj...

Ty a já, můžeme se vznášet ve hvězdách,
pokud zůstaneš se mnou,
můžeme vládnout světu...
Ty a já, můžeme svítit obloze,
pokud zůstaneš se mnou,
můžeme vládnout světu...

Všechny hvězdy dnes večer vychází,
dnes večer svítí na obloze
pro tebe, pro tebe...
Všechny hvězdy dnes večer vychází,
dnes večer svítí na obloze
pro tebe, pro tebe...

Ty a já, můžeme se vznášet ve hvězdách,
pokud zůstaneš se mnou,
můžeme vládnout světu...
Ty a já, můžeme svítit obloze,
pokud zůstaneš se mnou,
můžeme vládnout světu...

Všechny hvězdy dnes večer vychází,
dnes večer svítí na obloze
pro tebe, pro tebe...
Všechny hvězdy dnes večer vychází,
dnes večer svítí na obloze
pro tebe, pro tebe...

Všechny hvězdy dnes večer vychází,
dnes večer svítí na obloze
pro tebe, pro tebe...
Všechny hvězdy dnes večer vychází,
dnes večer svítí na obloze
pro tebe, pro tebe...


Tak tady je Orathis!

11. října 2009 v 15:58 | TePa |  Ty z Vrangy
Orathis zamrkal a okamžitě se ozvala příšerná rána na hlavě, díky níž ztratil pořádnou dávku krve. Rozhlédl se a trhaně se nadechl. Nevyhovala mu pozice pod spadlým koněm, který mu možná rozmlátil polovinu žeber, ne-li víc. Zapřel se o jeho tělo rukama a zatlačil. Po vydatném úsilí, kdy třikrát omdlel, se mu podařilo osvobodit své tělo a znaveně se nadechnout. Všude kolem ležely mrtvoly, což mu taky moc nezlepšovalo náladu.
Na chvilku si odpočal a překulil se do sedu. Konečně se mu ten spadlý kůň hodil. I když smrděl, hezky mu podepíral záda. Chytil se za hrudník. Tak ta žebra jsou nejspíš opravdu napadrť. Podíval se dolů na nohu a zkusmo pohl prsty na nohou. Ulevilo se mu, že ho poslechly a zavřel oči. Chtělo se mu spát.
Matně si vzpomínal, jak se dostal na zem. Překvapila ho menší skupina ne příliš elitních vojáků a i když jich většinu pobil, jeden se mu zbaběle dostal za záda a bodl ho. Při té vzpomínce se otřásl a sevřel si levé rameno. Kdyby aspoň věděl, kam má mířit, ušklíbl se. Ale děkoval bohu, že to nevěděl, protože jinak by možná nebyl živý.
Rozhlédl se, kde vůbec je a zjistil, že docela daleko od hlavního místa bojiště. Tam bylo uklizeno. Tady ne. Tady to odporně smrdělo hnijícími mrtvolami. Až se mu z toho zvedl žaludek, ale ovládl nutkání se vyzvracet. Tak dobře, rozhodl se, takhle by to nešlo, musí se dopravit do tábora, nebo tu zmrzne - při nejlepším.
Uchopil pevně svůj meč kolem jílce a zabodl ho vedle sebe do země. Jako hůl se zrovna moc nehodil, ale když nemáte po ruce nic jiného. Byl rád, že vůbec dýchá. Tahle bitva byla mnohem krvavější, než si původně představoval. S hlasitým zaúpěním se vyzvedl na nohy, okamžitě ho polilo horko a zamžilo před očima. Nemluvě o levém rameni, které se snažil příliš nenamáhat.
Chvilku šmátral po opasku, jestli mu na něm přeci jen nezůstal roh. Když už to začínal vzdávat, podíval se dolů pod nohy - ne z podezíravosti, ale z únavy - a tam ho viděl. Byl napůl rozbitý, ale doufal, že mu poslouží, částečně taky proto, že si nedokázal představit, jak se belhá do tábora, který mohl být až míli a půl daleko.
Jakmile ho třímal v ruce, představoval si ho jako poslední naději, pak už si mohl vykopat hrob, protože cestou do tábora, by se akorát vysílil a takhle mohl mít aspoň ten hrob. Záměrně protahoval chvíli, než na něj zatroubil a myslel na Peťuldas. Vzpomínal na to, jak se jí leskly vlasy ve vlahém podzimní větru, jak se usmívala... Zalkl se při představě, že by to už nikdy neuviděl. Litoval, že ji nemohl říct všechno to, co se mu nyní zjevovalo a povzdechl si.
Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl, aby pocvičil plíce, a pak zvedl roh ke rtům. Vyfoukl vzduch a po okolí se rozhlel slabý zvuk popraskaného rohu. Doufal, že nepřítele nenapadne sem jet, kdyby to náhodou nebyla větší skupina, a pak usoudil, že je to stejně jedno. Kdyby si tu lehl a zavřel oči, stejně by je nenapadlo prošpikovat jedno tělo za druhým jen proto, aby se ujistili, jestli někdo troubil nebo ne. No... doufal v to.
Zatroubil ještě jednou, protože se mu to poprvé moc nezdálo a tentokrát do toho dal všechen vzduch, který měl v plicích. Znělo to skoro jako famfára... smuteční famfára. Jenže ho tak vysílila, že jakmile vydechl poslední vzduch, musel padnout zpátky na zem a opřít se o zadek mrtvého koně, kterého ze sebe odvalil. Teď už mu zbývalo jediné. Čekat. A to on nerad. Navíc se o něj pokoušely mdloby, měl žízeň a hlad.
Doufal, že to slyšel aspoň Galen, kterému nedělalo nikdy problém zaslechnout špitání služek ve Vranze a zjistit tak, co se o něm povídá. Teď by konečně mohl posloužit k něčemu pořádnému. Aby si zkrátil čas a myslel na něco lepšího, než to, že tu možná umře a poslouží jako krmivo pro lesní zvěř, podíval se nahoru nad sebe. Nebe bylo jako vymetené a působilo tak mírumilovně, že ho to začalo až chlácholit. Rány už se nezdály tak hrozné. Dokonce ani to, že by mohl zemřít. Slunce prosvítalo skrze stromy a tvořilo zajímavé stíny. Vypadaly jako postavy, tančící postavy, to proto, že foukal vítr.
Orathis se otřásl zimou, šáhl vedle sebe pro plášť jednoho vojáka a přikryl se jím. Moc to nepomohlo, ale mohl si být jistý, že udělal aspoň něco. Slunce sice svítilo, ale jinak bylo chladno a tím chladněji, když seděl na zemi. Znovu vzhlédl a myslel na Peťuldas. Na to, jak voněla. Skoro jako les, který cítil všude kolem sebe.
Smrt není tak zlá, když člověk cítí tohle, pomyslel si a opřel si hlavu o zadek koně.

Galen sebou trhl a probudil se. Zamžoural před sebe, ale Tepa tam nebyla. Zamračil se, ale nakonec usoudil, že nejspíš bude s Martinem a to mu trochu zvedlo náladu. Okamžitě se postavil a začal se oblékat. Slunce ještě nevyšlo, ale rozhodl se zajít si opláchnout obličej, aby se trochu vzpružil a zahnal bolest hlavy ještě ze včerejšího omráčení.
Vběhl do lesa, přeskakoval spadlé kmeny a vyhýbal se nízce položeným větvím. Orathis by ho pochválil. Za několik měsíců se hodně zlepšil. Přeskočil poslední překážku, proletěl nějakým houštím a skutálel se k řece. Tohle místo bylo fajn. Dokonce to vypadalo, jako by ho nepřítel neznal. Galen se ušklíbl. A kdo ho objevil?
Strčil celou hlavu do řeky, přičemž mu málem mozek vylezl ušima a trhnutím ji vytáhl zpátky nad hladinu.
,,Síla," ušklíbl se a prohrábl si mokré vlasy, které trochu chladily, jak foukal vítr. Pročistil si uši a najednou zaslehl táhlý smutný zvuk rohu. Postavil se a chvilku poslouchal. Utichl v podivném zatřepotání, jako by tomu, kdo do něj foukal, dělalo obrovské potíže se vůbec nadechnout. Pomyslel si, že to bude nepřítel a potřásl hlavou. Když se ale vracel zpátky do tábora, zaslechl ho znovu. A teď v něm rozeznával Orathisovu hru na pomoc.
Neváhal a rozběhl se do tábora. Vběhl přímo do Becorova stanu, aniž by se nějak zdráhal a vykřikl:
,,Orathis! Orathis právě zatroubil na svůj roh a zněl dost žalostě. Nejspíš je raněný!" ukazoval ven ze stanu. Úplně ignoroval Katy, která spala Becorovi na hrudníku, aniž by si to sama uvědomovala a pozoroval jen Becora, který zamručel a opatrně Katy položil na polštář. Postavil se.
,,Máš štěstí, že spí tak tvrdě," přetáhl si přes hlavu halenu, chytil Galena za ruku a vytáhl ho ze stanu.
,,Orathis..!" zopakoval rázně Galen.
,,Odkud to šlo? Jsi si jistý?"
,,Naprosto. Zhruba severovýchod. Půjdu s tebou."
,,Nesmí nás jít hodně, protože jinak by si toho nepřítel všiml. Dojdi pro koně, musíme si pospíšit." Galen přikývl a znovu se rozběhl. Sebral první dva koně, kteří mu přišli pod ruku a dotáhl je zpátky k Becorovi, který už měl i teplý kabát. ,,Je nějak chladno," prohodil. Galen přikývl. ,,Nechceš se obléct? Nachlazený bys nám k ničemu nebyl."
,,Je mi horko," na to Galen a vyšvihl se do sedla. ,,Běžel jsem k řece, pak zpátky, teď pro koně..."
,,Adrenalil dělá hodně. Tak jedem," mlaskl a zabodl svému koni nohy do slabin. Rozjeli se rychlým tempem a popoháněli koně. Nakonec dojeli na místo, kde nikdo neodklízel mrtvoly. Galen se otřásl a nakrčil nos.
,,Moc se netvař. Člověk by řekl, že jak jsi s Martinem odklízel, zvykl sis."
,,Na tohle si zvykat nehodlám," otřásl se Galen a seskočil s koně. ,,Můžu křičet?"
,,Nekřič," zasmál se Becor. ,,Volej."
,,Však to říkám," ušklíbl se Galen a udělal si z rukou kornoutek kolem úst. ,,Orathisi! Mistře!!!" Becor se zasmál.
,,Orathisi, ty všiváku, kde ses zašil?"
,,A mě se směješ? Nejsi žádné básnické střevo," ušklíbl se Galen. Becor ho zpražil pohledem.
,,Tady nejde o básnění."
,,Jasně, tady jde o vysmívání se."
,,Držte už huby!" ozval se chraplavě opodál Orathisův hlas.
,,Mistře?" zbystřil Galen.
,,Hledáte snad někoho jiného? Rychle, necítím nohy, jaká je mi zima," rozkašlal se. ,,Aj."
,,Co je?" přiběhl k němu Becor a podepřel ho. Orathis si otřel krev z úst a ukázal ji Becorovi. ,,Výstižné. Tak jedem, Galene!" zvedl Orathise do náruče jako mimino a nesl ho ke koním.
,,Galene, zavři oči," zavtipkoval Orathis, ale hned ho popadl další záchvat kašle.
,,Radši nemluv," krotil ho Becor a pomohl ho posadit Galenovi na koně. ,,Jeď za mnou, Galene, půjdu někoho vzbudit, aby byli připraveni na to, koho jim vezem."
,,Becore?" ozval se Galen se strachem v hlase. Becora to zarazilo a pozvedl obočí.
,,Hm?"
,,Orathis právě omdlel."

Katy zamžikala, otevřela oči a s úsměvem se protáhla.
,,Víš o tom, že to je po dlouhé době konečně noc, kdy jsem ji celou prospala?" podívala se vedle sebe, ale nikdo tam nebyl. Zamračila se a vzepřela se na loktech. ,,Co se zase stalo?!" protočila oči a postavila se, aby se mohla obléct.

Tepa mezitím sklízela ze stolu zakrvácené gázy. Poté, co obvázala Martina a poslala ho spát, pustila se do úklidu ozdravovny. Cítila se svěží a plná energie a potřebovala ji někde vybít. Vyměnila prostěradla a ta špinavá šla vyprat. Teď visela před stanem na šňůře, kterou vyrobila z tkaniček děravých bot. Samozřejmě je taky musela vyčistit, protože byly celé od krve a z takovou by mohla prát znovu.
Pískala si melodii a rozhlédla se po uklizené ozdravovně. Zraněné jí pomohla přenést do čistých postelí jedna ze sester, která i přes noc zůstavala u zraněných, a tak to tu vypadalo jako v normální polní obvazovně. Byla spokojená sama se sebou. Pak si ale povzdechla a došlo jí, že to možná zítra bude dělat znovu. Možná. Pokud tu ještě bude stát.
,,Tep?" ozvala se ode dveří Katy a zapínala si vyhřívanou vestu.
,,Hm?" otočila se s úsměvem Tep.
,,Nevidělas Becora?"
,,Někdo okolo projel asi před půlhodinou na koni, ale nekoukala jsem se, kdo to byl. Tuším ale, že jeden z nich byl Galen."
,,Hm... Dík," otočila se a odcházela.
,,Poslyš, Katy?"
,,Ano?"
,,Připadáš mi nějaká vyspaná. Poslední dobou jsem si začala zvykat na kruhy pod očima. Co se stalo?"
,,Stal se Becor," zasmála se Katy. Tep pozvedla obočí. ,,Ne tak, jak si myslíš, jen jsme leželi vedle sebe a spali."
,,Však jasně, mě je to fuk."
,,Ty mi přijdeš taky nějaká vysmátá."
,,Vím, že bych neměla, ale jsem dneska nějaká akční a mám pořád veselou náladu. Bůh ví, čím to je," ušklíbla se Tep.
,,Tak já běžím, myslím, že budu muset zase za kapitánem."
,,Fajn, tak ahoj," rozloučila se Tep a přemýšlela o následujícím dni.

Pár krásných vět...

9. října 2009 v 22:29 | L U K A S |  Příběhy jen tak... od někud
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK

Není to tak úplně básnička, ale věřím, že i to tě potěší má lásko, chci jen s tebou být a v tom mám jasno, miluji jen tebe, tak jak je v létě jasné nebe, tak čistě, jako pramen vody z jádra země, tak divoce, jak dravá řeka, kterou vodák sotva sjede, tak hluboce, kde voda v oceánu na dně končí, tak horce, jak zrnka písku v poušti, budu tě milovat vší silou, co jen mi bude sloužit má princezno Janinko a to ti přísahám na svůj čistý rytířský štít, že jen pro tebe budu žít a jen za tebe se budu bít. Jsem rád, že mé srdce právě tobě patří a to tvé zase mě, miluji tě a tak to prostě je. Nechci o tom jenom psát, chci ti to každý den nějak dokázat.


PS: Co člověk nenajde, když náhodou klikne na jednoho z mnoha tisíc autorů...

Hvězdný prach

3. října 2009 v 23:18 | TePa, osobnosti
Vážení,
další úžasný film, který si dovolím řadit do své osobní filmotéky ;)

TePa


Pýcha a předsudek

3. října 2009 v 22:54 | TePa, osobnosti
Zdravím,
tenhle film jsem zkoukla a je to už dávno, co to bylo poprvé a koukám, že jsem tu nepřidala vůbec nic... ani recenzi... prostě nic:) A tak tu přidávám fotky;) Mé nejoblíbenější:)

TePa



Noční můry a sladké sny

3. října 2009 v 21:28 | TePa |  Ty z Vrangy
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK

Galen si hvízdal. Zdálo se mu to divné, ale připadal si, jakoby už dlouho nebylo lépe. Částečně to přisuzoval té příšerné ráně do hlavy. Při té vzpomínce se otřásl. Najednou se mu zdálo, jako by žádná bitva nebyla a jeho podvědomí mu rozmazávalo ustrašené obličeje plné krve, které ho míjely... Smazalo mu naříkání a řev... a taky smrad z hořících hranic, který mu stále prostupoval pod kůži.
Potřásl hlavou. Na něco takového by neměl myslet. Okamžitě se začal rozvzpomínat na Pet. Zaplnil celou hlavu tím, jak voněla, jak se usmívala, jak tančila... Vybavoval si každý detail a měl pocit, jako by si už už na ni mohl šáhnout. Ale na poslední chvíli se mu vždycky rozplynula a v náručí mu zbyl jen vzduch. Ten odporný načuchlý vzduch.
Aby se rozptýlil snažil se o pár tanečních kroků, které náhodně kombinoval, až z toho vznikl pořádně nepravidelný taneček. Za chvilku zjistil, že se mu z hlavy vykouřilo to špatné a že se soustředil jen na to, aby nešlápl do zablácené kaluže. Zrovna, když si začal i broukat, kdosi mu položil ruku na rameno.
,,Galene?!" zasmál se Martin.
,,Martin?! Čest práci," zasalutoval.
,,Uklidni se."
,,Jsem v klidu." Martin si ho přeměřil s úšklebkem na tváři.
,,Chlapče... neměl bys to brát, jsi příliš mladý na to, abys začal s..."
,,Jsem v pohodě. Jen jsem se lekl."
,,Já myslel ty křeče v nohách." Galen se urazil. ,,No tak, nemyslel jsem to tak, samozřejmě máš nadání, jaké jsem už dlouho neviděl," pronesl ironicky.
,,Nic lepšího z tebe asi nedostanu, co?"
,,Ty jsi tak ješitný chlap," poplácal ho Martin po rameni a Galen pokrčil rameny.
,,Matinka příroda, víš jak."
,,No, té se to pěkně vymklo z ruky."
,,Dovol! Tahle tvář je dokonalá," postavil se mu z profilu a nahodil důležitý výraz.
,,Nech toho vtipkování. Neviděl jsi Tep?"
,,Myslím to vážně," pozvedl obočí. ,,A Tepu jsem neviděl, naposled s tebou, pak jsem odešel."
,,Hmmm," přešel jeho první větu Martin. ,,Najdu ji, potřebuju, aby mi obvázala ty rány, nebo se zanítí, a pak si můžu rovnou lehnout do hrobu."
,,A zeptej se na Orathise."
,,O toho bych strach neměl. Ten chlap by - mám ten pocit - přežil i vlastní smrt."
,,Když myslíš. Já si půjdu lehnout." Martin ho zastavil. ,,Co je?" otočil se k němu Galen a přimhouřil oči.
,,Slyšel jsem o jisté Pet."
,,Aha. A co s ní? Nepamatuju si všechny jména," lhal jako když tiskne.
,,Lžeš o všem, co se tě týče, ale o tomhle nedokážeš."
,,Fajn. Co chceš slyšet?" shodil si jeho ruku z ramene. ,,Co ti mám povídat? Že dělám kraviny jen proto, abych na ni v jednom kuse nemyslel? Že se každý večer modlím, aby se mi o ní zdálo a že... tohle bude znít fetišisticky, ale že jsem jí utrhl kus šatů, když jsme byli na maškarním, a do teď ho nosím pod košilí? Mám ti mluvit o tom, jak jsem se zbláznil a nechápu, co dělám a proč na ni pořád musím myslet? Rozskočí se mi z toho brzy hlava!" prohrábl si ledabyle vlasy a ty se mu uličnicky roztřepily do všech stran. ,,Jsem v tom až po uši a chovám se jako holka! Mám strach, že mě možná nebude chtít," vzhlédl k Martinovi, který na něj zíral - když ne s otevřenou pusou, tak očividně s překvapením v očích.
,,Galene, ty jsi fajn kluk, nechápu, proč by tě nechtěl, když ti tvář - cituji - vytesali andělé." Galen se uchechtl.
,,Víš, jakou mám minulost, že?"
,,Myslíš to s tím, že ses otočil za každou sukní?" Galen přikývl a posmutněl. ,,Pet je nejlepší kámoška od Tepy a já věřím, že ta by si nevybrala špatně. Bude to správná holka, která neodsoudí hned podle minulosti... a pokud ano, ty ji dokážeš přesvědčit o opaku. A hlavu vzhůru, nebo tu budem stát oba na měkko a nebude s námi řeč," zasmál se Martin a Galen mu úsměv oplatil.

Tepa ležela na posteli naproti Galena a dívala se na to, jak se mu pomalu zvedá hrudník a vychází z něj hlasité chrápání. Přetáhla si přes hlavu polštář, ale ten vůbec netěsnil. Naopak měla pocit, že ho slyší ještě víc.
,,Tohle mi byl čert dlužen," zaklela a postavila se, aby vyšla ze stanu.
,,Tep!" vypískla Katy, která stála hned za vchodem.
,,Katy?!" zamžourala rozespale Tep. ,,Nemůžu spát, Galen zařezává úplně neskutečně."
,,Becor není o moc lepší," přešlapovala před stanem.
,,Chceš si to vyměnit?"
,,Ne, vrátím se zpátky, jen jsem se byla projít."
,,Jo, já půjdu na chvilku taky, a pak zkusím znovu usnout," přikývla Tep, ,,Dobrou noc, Katy."
,,Dobrou," otřásla se zimou Katy a zaběhla zase zpátky do stanu.
Tepa se ještě vrátila pro kabát, který byl dlouhý až na zem a zabalila se do něj. Bylo jí úplně jedno, že má rozčepýřené vlasy, protože tady se neměla komu líbit... Pak se zarazila a vzpomněla si na Martina. Ne! Nebudeš na něj myslet, zarazila se v duchu a zabočila za roh.
,,Tep!"
,,Do pytle," vrátila se zpátky a doufala, že si Martin bude myslet, že tam nebyla a že měl přelud.
,,Tep," objevil se přímo před ní. No, máš smůlu, Tep, pomyslela si.
,,Ano?"
,,Ošetříš mě, prosím?"
,,Najednou," pozvedla obočí Tep.
,,Prosím, rád bych se šel ještě vyspat. A nevím, jak se ti mám ještě omluvit."
,,Tak pojď, ale někam jinam, než za Galenem, který zařezává hůř jak pila, je to strašné," usmála se a Martin taky. ,,Tak pojď," chytla ho za ruku a odtáhla na ozdravovnu, kde ho posadila do koutu, aby nezavázeli a začala mu zašívat tržnou ránu na obličeji.
,,Dnes jsem si hrál na Galenova psychologa."
,,Jo, přišlo mi, že se potřebuje někomu svěřit se svými fantaziemi," ušklíbla se Tep a snažila se soustředit na co nejmenší stehy.
,,To ho netrápilo, ale jsem vázán tajemstvím." Tepa neodpovídala. ,,Miluju tuhle vrásku. Když se soustředíš, objeví se," podíval se jí do očí. Tepa ztuhla a roztřepala se jí ruka.
,,Ech... Potřebuju se soustředit, Martine."
,,To tys mě políbila, myslel jsem..." Tepa sklonila ruku a začervenala se.
,,Jo, to jsem byla já, jen říkám, že ti nechci udělat moc velkou jizvu, tak jestli by ti vadilo probrat to až potom..."
,,V pořádku, jen..," odmlčel se a počkal, až se na něj Tep podívá. Chvilku jí to vydrželo, než se znovu začervenala a uhnula pohledem. Martin se usmál a nespouštěl z ní zrak.
,,Takhle to taky nejde. Cítím se jak nahá."
,,Řekl bych něco, ale radši ne."
,,Máš pravdu. Radši zavolám někoho jiného," povzdechla si, ale on ji chytil za předloktí.
,,Zavřu oči, když to pomůže, ale myslet na tebe mi zakázat nemůžeš." Polkla.
,,Ani nechci a už mlč." Usmál se a zavřel oči. Tepa se uvolnila a zhluboka se nadechla.
,,Vím jak se tváříš. Poznám to podle toho, jak dýcháš."
,,Zatraceně. Proč musíš být lovec?" Zasmál se. ,,Netřep se, nebo tě přivážu, aby ses nehýbal a něčím tě omráčím."
,,Další zranění? Nechci, děkuju."
,,Budeš už mlčet?" zasmála se Tepa.
,,Jen ještě jeden dotaz."
,,Jaký?" povzdechla si.
,,Nevidělas Orathise?"
,,Ne, ale runy mi řekly, že je živý."
,,Runy? Kdy sis vyložila runy?"
,,Před chvíli, než jsem vyšla ze svého stanu, ty pátrači."
,,No jo. Promiň. Vadí mi, že ho nevidím. Může klidně umírat."
,,Nebudu se run ptát každou sekundu, jestli ještě dýchá."
,,Omlouvám se."
,,A neomlouvej se pořád," usmála se.
,,Usmíváš se, viď?" zamrkal zavřenýma očima.
,,Už mlč," pustila se do šití a on už skutečně nepromluvil. Jen se usmíval.

Katy se vrátila do stanu a posadila se na postel. Tohle byl dlouhý den a štvalo jí, že nemůže usnout. Mlčky se dívala na Becorovu vzdouvající se hruď. Nechrápal. Čím to?
,,Katy?" ozval se. Aha.
,,Hm?"
,,Nespíš?" zabručel rozespale.
,,Nemůžu, když tak řežeš."
,,Promiň."
,,Neusnu, mám noční můry."
,,To se stává," zavrtěl se a otočil se k ní čelem. ,,Války jsou kruté a bez obětí se neobejdou."
,,Mám strach, že příště zemře někdo, koho jsem znala víc, než své přiřazené vojáky, kvůli kterým nemůžu usnout. Měla jsem se o ně starat víc," složila si hlavu do dlaní.
,,Neměla by ses takhle trápit, utrápíš se. Pojď sem." Vzhlédla, ale nevstávala. ,,Já tě nekousnu, slibuju." Přešla k němu a posadila se na okraj postele.
,,Nechci otravovat. Klidně spi, ta zranění potřebují..."
,,Je mi jedno, co potřebují zranění. Co potřebuješ ty?" Váhavě se na něj podívala.
,,Jen... mám strach, že i když usnu, za chvilku se probudím. Mám strach, že když zavřu oči, pořád se mi budou objevovat tváře těch, které jsem zabila, těch, které jsem ztratila... a které jsem málem ztratila," zpod víček jí ukápla slza a dopadla přímo na Becorovu dlaň.
,,Oh, Katy... Neplač," odhrnul deku. ,,Můžeš spát klidně tady." Měla najednou pocit, že tady jako na jediném místě bude v bezpečí. Bez váhání se položila na samý okraj postele a zůstala tak. ,,A neboj se," přitáhl si ji blíž.
,,Chovám se jako malá," pípla.
,,Jsem rád, že nejsi jen ta drsňačka, ale že máš taky citlivou stránku," zabořil jí nos do vlasů. ,,A je to výhodné i pro mě. Krásně ti voní vlasy."
,,Děkuju," usmála se Katy. ,,Netlačím ti moc na nějaké zranění?"
,,Ne, neboj," zasmál se přidušeně.
,,Jen se ptám, tak se hned nesměj," položila si hlavu na polštář a strnula, když ji položil ruku kolem pasu.
,,Promiň," chtěl ji stáhnout zpátky, ale Katy ho jemně zadržela.
,,Neomlouvej se." Spokojeně se zavrtěl, aby přesně kopíroval Katyino tělo.
,,Tak dobrou noc bez ošklivých snů."
,,Doufám," otřásla se.
,,Ale no tak," nahl se, odhrnul jí vlasy stranou a políbil ji na krk. Okamžitě jí naskočila husí kůže. ,,Je ti zima? Někde by tu měla být další deka."
,,Promiň, že jsem tě probudila."
,,Já jsem rád," snažil se odtáhnout a hledat tu deku.
,,To nebylo ze zimy," ozvala se tiše. Uvolnil se.
,,Lekl jsem se."
,,Proč?"
,,Protože tu druhou deku asi nemám," zasmál se.
,,Tak dobrou noc," zavřela oči s levou rukou na té Becorově, která byla kolem jejího pasu.
,,Tu nejhezčí," zamručel a usnul teprve tehdy, až slyšel Katy spokojeně a tiše oddechovat. Usmál se a taky zavřel oči.

Rozhovory

2. října 2009 v 23:36 | TePa |  Ty z Vrangy
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK

Becor zatnul a z očí mu tekly slzy, když se Doreen co nejrychleji snažila zpravit mu nohu.
,,Vážně mi to moc nejde, když se takhle cukáte," naznačila opatrně.
,,Nemůžu se usmívat a ležet klidně, když se mi vrtáš v nozeee! Trošku jemněji," kousl se do rtu.
,,Už to bude," zabořila mu ruku do rány, cosi tam křuplo a Becor omdlel. ,,Do háje!" zaklela Doreen a rozkřikla se: ,,Pomoc! Potřebuju pomoc! Omdlel mi!" snažila se ho probrat několika dobře mířenými fackami, ale když ani ty nezabíraly, křičela z plných plic.
,,Co se děje?!" ozvalo se hned několik hlasů a rázem se na ni dívala spousta lidí.
,,Omdlel!" měřila mu tep a počítala. Zdálo se, že to všechny ostatní přestalo zajímat a vydali se zase po své práci. ,,To je neuvěřitelné," rychle mu zpravila a obvázala nohu a přemýšlela, jak ho probudit. Zkusila všechno, co mohla. Facky, vodu, čpavek... Nic nezabíralo. A pak si všimla blonďaté kštice, která nenesla žádné zranění a ani nebyla moc od krve. Ujistila se, že na Becora nikdo nešlápne a vydala se k ní.
,,Ty jsi Tepa?" zeptala se opatrně.
,,Hm?" otočila se k ní otázaná. ,,To jsem. Co potřebuješ?" opravila se.
,,Nevolala bych tě, ale támhle mi omdlel jeden chlap. Jmenuje se Becor a..."
,,Becor?" ozvalo se vedle Tepy. ,,Jsem Katy."
,,Aha," začala se uculovat.
,,Jdem ho probudit, nebo tu budeme stát?" pozvedla obočí Tep.
,,Jo, jasně, jdem," otočila se Doreen na podpatku a prorážela si cestu. Katy ji ale předběhla, nemilosrdně nakopla nejbližší lůžko, které následně přeletěla, jak se snažila být co nejdřív na druhé straně.
,,Katy?" zasmála se Tep, ale zradil jí hlas.
,,Jsem v pohodě," vystrčila hlavu zpoza lůžka a z hlavy jí přitom tekla krev.
,,Katy!" vykřikla poplašeně Tepa a následně s otevřenou pusou sledovala, jak se jí přímo před očima zaceluje rána a za chvilku se zdálo, že se jí vůbec nic nestalo.
,,Jsem v pohodě, nemusíš hned hysterčit," sáhla si na čelo. ,,Ani krev není."
,,Ale byla. A pořádná. Je to jasné. Rány se ti hojí neuvěřitelně rychle."
,,Tep, tohle už jsme probraly."
,,Viděla to i Doreen, viď?" hledala Tep svědka.
,,To jo," valila oči Doreen a nehla se ani o píď. Jeden z pacientů do ní zvědavě šťouchl a dělal to tak dlouho, dokud ho neodehnala rukou. Katy ztuhla.
,,V-vážně?"
,,Becor," připomněla Tep.
,,Potřebuju ho oživit, nemůže teď spát."
,,To snad zvládnu," usmála se Tep, klekla si vedle něj a přiložila mu ukazováček a prostředníček na spánek. Zavřela oči a když je otevřela, otevřel je i Becor a viděl rozmazaně.
,,Becore?" sklonila se nad ním Katy.
,,Nechám vás," zvedla se Tep na nohy, vzala i Doreen kolem ramen a pustila ji u nějakého raněného. Sama pak vyšla na vzduch.
,,Katy," usmál se a pokusil se nadzvednout na loktech. ,,Auu," padl zase stěžka na záda. ,,Potřebuju se vyspat."
,,Dobře, nechám tě tu."
,,Pokud mi pomůžeš vstát, budu moc rád, nerad bych ležel celou dobu na zemi."
,,No jo, jasně. Tak pojď," nahla se k němu, aby se o ni mohl zapřít zdravou rukou. ,,Jsi těžší než menhir."
,,No jo, promiň. Ale Stonehenge stojí díky takovým, jako jsi ty. Ti tahali menhiry."
,,To mě moc těší," ušklíbla se a on se konečně postavil na zdravou nohu. ,,Kam to bude?"
,,Velice rád bych do stanu."
,,Tak se pořádně opři, ať tě nemusím sbírat ze země."
,,Myslím, že to nehrozí, usnul bych tam," ušklíbl se.
,,To je samozřejmě lepší."

Tepa se procházela. Ne, že by tady byla spousta míst na příjemnou procházku - zvlášť po tom, co viděla - ale potřebovala doplnit síly jak do amuletu tak sobě. Povzdechla si.
,,Tep?" ozval se Galen s širokým úsměvem.
,,Zdar Galene, co ty tu?"
,,Přemýšlím," protáhl si krk a vstal. ,,Ale asi toho mám už dost, protože už asi půl hodiny se tvářím takhle," ukázal na svůj vysmátý obličej.
,,Pravda, že to trochu není na místě, ale tak..."
,,Trochu?"
,,Nenechals mě domluvit. Myslels na Pet a je fajn, že se při tom usmíváš."
,,Dlouhá abstinence mi nesvědčí," ušklíbl se.
,,Tohle se mnou vážně neřeš," zasmála se Tep.
,,No jo. Já zapomínám, že jste nejlepší kamarádky."
,,Ono se fakt dost blbě představují ty vaše představy, když jsem na chlapy," ušklíbla se.
,,No jo. Jdu najít Martina, hledal tě. Mám mu něco vyřídit?"
,,Neříkej mu nic," zamračila se najednou.
,,Tak už mu to odpusť."
,,Co jako?"
,,Řekl jen, že tě vůbec nezná."
,,Jenže tys nebyl u toho, když jsem ho..," zarazila se. ,,Ne, myslím, že to s tebou nechci probírat."
,,Viděl jsem ten cicmanec, cos mu dala." Tepa vyvalila oči a začervenala se.
,,C-cože?"
,,Cic-manec. Normální slovo, používá se ale zřídka. Především v tzv Galeno-Lyamském slangu..."
,,Proč nemluvíš normálně, proboha?" nechápala Tep a zrudla ještě víc.
,,Dovol, abych ti to vysvětlil. Narodil jsem se a už jako malý se dožadoval cicmance."
,,To snad každý ne?"
,,No... Já jsem dokonce..." *následující slova byla vymazána pro jejich nechutnost a zvrácenost*
,,No fuj tajcl. To je nechutný," zhnusila se Tep.
,,Ani ne. Byl jsem malý, takže..."
,,Galene, prosímtě."
,,Dělal jsem si srandu, Tep," začal se smát. ,,Byl jsem normální dítě divných rodičů."
,,A co ten cicmanec?"
,,Někdo Lyama musel naučit tu správnou gramatiku. Tak už mě neodháněj od tématu - i když mě to baví - a nezlob se na Martina."
,,Problém je v tom, že já ho mám prostě ráda a... je to pro mě něco nového. Nikdy by mě nenapadlo povídat si o tom zrovna s tebou," nechápavě zamrkala.
,,Já jsem sice novodobý nejlepší svůdník této země, ale to také hovoří samo o sobě," ukázal na sebe. ,,Vyznám se v ženských. No... ne v takových... normálních," opravil se.
,,Ach tak. A proč mi to říkáš?"
,,No tak Tep," povzdechl si a nahodil normální výraz. ,,Mohla jsi říct: Ano, Galene, při téhle póze jsi vážně sexy." Tepa se chvilku držela, ale pak se rozesmála.
,,Tenhle rozhovor je směšný. Ano, Galene, ale řeknu ti maximálně to, že nejvíc sexy jsi tehdy, když nechceš být sexy," usmála se a přikývla.
,,Takže jsem teď sexy?" pozvedl obočí.
,,Teď mě z tebe bolí bránice, tebe asi tím mečem přetáhl pořádně viď?"
,,Trošku mi to v té hlavě upravil," přikývl Galen.
,,Zdá se, že Stříbrní nebudou tak špatní, co?" ušklíbla se Tep. Galen si ulízl mastné vlasy dozadu. ,,Běž se, prosímtě, vydrhnout do řeky."
,,To už jsem zkoušel, ale pak tam přiběhlo stádo jelenů a mělo žízeň.... a já jsem vstal, abych jim ukázal, jak vypadá chlap a..." *tato scéna vymazána, protože je příliš "Lyamo-Galenovská", prostě hnus*
,,Ty máš teda fantazii," ocenila to Tep. ,,Se nedivím, že utekli."
,,Nebudu to brát osobně," ušklíbl se Galen a ohlédl se Tep přes rameno. ,,Ahoj, Martine!" zahulákal. ,,Zrovna jsem jí říkal, jak jsme se šli koupat."
,,Chápu, proč se tak tváříš," pokusil se o úsměv a hledal u Tep oporu.
,,Nechám vás se pořádně umýt, Galene, hlavně se do té vody ponoř celý. Mějte se!" mávla jim, ale cestu ji zastoupil Martin.
,,Promluvme si."
,,O čem jako?" nechápala Tep. ,,Chci spát, chápeš to?" měla přímý výhled na jeho holý hrudník plný škrábanců a pohmožděnin. Podívala se jinam. Doleva. Chytil ji za bradu a natočil ji k sobě. ,,Nebudu se dívat na tvoje pohmožděniny. A vůbec! Jdu spát!" zatlačila mu do zdravých částí rukou a snažila se od něj odtlačit. Držel ji ale pevně. ,,Nebojím se na tebe zatlačit, aby tě to bolelo, abys mě pustil."
,,Vážně?"
,,Nebudu se s tebou o nic sázet."
,,Já tě jinak nepustím."
,,Štveš mě! Štveš mě, protože se se mnou nejdřív bavíš, pak klidně mrzneš, jen abys mě uvedl do rozpaků a..."
,,Do rozpaků?" usmál se.
,,Pokračuju!" okřikla ho. ,,uvedl do rozpaků, a pak mi řekneš, že tě vůbec neznám! Tak se nesnaž o to, abych tě poznávala, když je ti to tak nepříjemné!"
,,Nemusíš se hned tak zlobit."
,,Zlobím se, protože... Nemůžu se dívat na to, jak do sebe necháváš řezat, pak se nenecháš zpravit a ještě mi to nastavuješ přímo pod nos."
,,Moc se omlouvám, neměl jsem to říkal," řekl jemně.
,,Tak proč..," popotáhla a když ji objal ještě pevněji, rozplakala se mu na rameni. Utěšoval ji způsobem, který by spíš svědčil o nervozitě než o nerozhodnosti a vinul ji k sobě tak dlouho, dokud to i jeho nezačalo bolet. ,,Už můžu jít spát?" vymámila se mu ze sevření, když byl na chvilku neopatrný a povolil. ,,Dobrou noc," otřela si oči a utekla do tábora. Martin tam zůstal omámeně stát.

,,Tak se posaď a neklej furt, to je hnus to poslouchat!" škubla Katy s Becorem, aby se konečně posadil na své provizorní lůžko. Nakonec - asi na stý pokus - se jí to podařilo. ,,Tebe už nikdy nikam netáhnu."
,,Já se potáhnu klidně sám."
,,No to jistě, tak už si lehni," povzdechla si Katy. ,,Neviděls Orathise?"
,,Ne, nejspíš bude na ošetřovně."
,,Pak tam zajdu. Tak se vyspi," snažila se vstát. Chytil ji za ruku.
,,Ještě něco bych ti chtěl říct, než se odejdeš vyspat."
,,Ano?" zbystřila a trochu se bála, co jí chce říct.
,,Chci, aby si věděla, že jsem tě nepolíbil jen tak z hecu."
,,Ehm..."
,,Chci, abys věděla, že pro mě nejsi vzduch a že to všechno nedělám jen proto, že jsi nejhezčí ženská v celém táboře. Ty jsi nejhezčí ženská na celým světě. Nejsem na řečnění, ale chci, abys věděla, že jsi mi očarovala tělo i duši a myslím na tebe častěji, než bych kdy rád." Katy to vzalo dech a i když byla tma, tušila před sebou jeho obličej. Z ležení se ozývaly tlumené výkřiky a rány, jak stále přinášeli raněné na převazy nebo ještě ty, kteří nebyli vyléčeni.
,,Becore, já..."
,,Nemusíš odpovídat, jen se mi teď bude lépe spát," určitě se usmál.
,,Já cítím, že bych odpovědět měla, ale neodpovím tak krásně jako ty."
,,Nemusíš říkat nic," zopakoval.
,,Kdybys neměl rozpraskanou celou pusu, asi bych tě políbila, ale co se dá dělat," ušklíbla se, když se ozvalo nespokojené zabručení. ,,A nejsi oholený, budeš škrábat."
,,Mlč, než zkazíš hezkou chvíli," ušklíbl se Becor a pohladil ji po ruce. ,,Vyberu si ten polibek hned jak bude čas a příležitost."

Na ozdravovně

2. října 2009 v 19:55 | TePa |  Ty z Vrangy
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK

Překulil se večer a vojvodové se shodli na tom, že je nesmysl bojovat v noci, jelikož to nepřináší výhodu ani na jednu stranu. Všichni to přijali s takovým nadšením, jako by právě někdo oznámil, že bitva byla dobojována v jejich prospěch a obvaziště byla nabitá k prasknutí, nemluvě o ozdravovně. Ukázalo se, že ohnivé koule, které stále hnízdily na obloze neznamení zatím nějak velkou hrozbu. Prostě tam byly. A i když vypadaly hrozivě a všichni by byli mnohem radši kdyby je Tepa odstranila, nikomu neškodily.
Jenže samotné Tepě to nepřipadalo jako něco, co by se dalo odsunout na později a nešlo jí z hlavy, proč koule nevydávají žádné světlo. Samozřejmě, že jejich povrch vypadal jako by hořely, tudíž se předpokládalo, že je to oheň, který svítí. Jenže on nesvítil. Prostě tam byly a Tepa z obavy z Matlocka nechtěla použít obyčejné chladící kouzlo. Nebyl tak hloupý.
,,Tep?" sesbíral Martin ze země dalšího padlého a odsunul ho na hromadu, kde ji převzal Galen a uložil ji úplně nahoru.
,,Ano?" zamrkala a otočila se k němu čelem. ,,Promiň, přemýšlela jsem o těch koulích," promnula si spánky a ukázala na oblohu.
,,Já vím, na to bude čas zítra, měla by ses vyspat, jsi jistě unavená." Teprve teď se vzpamatovala a pořádně si ho prohlédla. V záři nedaleko zapalovaných hranic se zhrozila na tom, jak zuboženě Martin vypadá. Asi odložil zbroj - nebylo divu, musela pořádně tlačit - protože tu byl jen v haleně a i když se s každým jeho ohybem k dalšímu a dalšímu mrtvému objevovaly stále větší zakrvácené kruhy, nevěnoval tomu přílišnou pozornost.
To Galen vypadal lépe. Od té doby, co dostat plochou stranou meče, zdálo se, že si na sebe dával větší pozor. On nebo Martin, nemohla to přesně posoudit.
Zkroutila nos, když jí do něj uhodil pach spáleného masa a do očí se jí vehnaly slzy z kouře.
,,Já nejsem ani zdaleka tak unavená, jako ty raněný."
,,Nejsem ani zdaleka tak raněný jako oni mrtví," sklonil se pro další mrtvolu a když se napřimoval, zavrávoral. Tepa k němu přiskočila a objala ho oběma pažemi. ,,Jsem v pořádku," odfrkl si.
,,Takže to není krev, co mi dělá skvrnu na šatech? Nekecej mi tu, Galen to zvládne sám, viď?" hodila nahoru přísný pohled a Galen přitakal.
,,Není problém, klidně to tu dodělám a ty potřebuješ posešívat, abys zítra fungoval jako celek."
,,Jsem rád, že to všichni berete s takovým nadhledem, ale mám dva důvody.. ne tři, proč zůstat."
,,Poslouchám."
,,Za prvé: Obvaziště a ozdravovny jsou plné vojáků, kterým lezou vnitřnosti z těla. Heleme se, mě nic netrčí! Takže nejsem tak akutní."
,,Proto tu jsem já. Postarám se o tebe. Něco, co bych nemohla odbýt?" pozvedla obočí.
,,Za druhé: Tyhle chudáky někdo musí naházet na hromadu a spálit, jinak všichni onemocníme morem a bůhví čím ještě. Vojáků, kteří to mohou dělat je zoufale málo, takže tu jsem potřebný. A já jsem rád potřebný."
,,Pokud jsi použitelný a teď mám pocit, že by si Galen ani nevšiml, kdyby sis tu lehl k téhle hromadě."
,,To je pravda."
,,Neber si to osobně, ale drž hubu, Galene," odfrkl si Martin.
,,Teď poslouchej ty mě," podívala se na něj zpříma a odhodlaně Tepa. ,,Začínáš být krutý a hrubý, protože určitě šílíš bolestí a tímhle to kryješ."
,,Nekryju, já jsem takový."
,,To teda nejsi."
,,Neznáš mě. Skoro vůbec," protáhl.
,,Fajn, tak si tady umři. Ani ten třetí důvod nechci slyšet!" pustila ho, odtáhla se od něj a odkráčela z tábora. ,,Však já tohle nemám zapotřebí!"
,,To jsem asi přehnal, co?" odtušil po chvíli Martin, když táhl dalšího vojáka v těžké zbroji na hranici.
,,Nejspíš. Co byl ten třetí důvod?" zajímal se.
,,To tebe zajímat nemusí," ušklíbl se Martin a hodil mezi padlé vojáky hrst slámy, aby lépe hořeli.

Becor se dobelhal do ozdravovny a mrskl zakrvácený meč do rohu.
,,Hledám Katy," odplivl si. ,,Je tu?" Nikdo mu neodpověděl, všude byl takový lomoz a všichni tak úpěli pod svými zraněními, že se ani nedivil, že ho nikdo neslyší. Na chvilku se mu zamžilo před očima. Ta rána tak zatraceně bolela.
Zatlačil si na ni a znovu málem omdlel. Když pak pustil, bylo mu trošku lépe, ale taky jasné, že bude muset najít lékaře. Sám se ošetřit by momentálně vážně nezvládl. Najednou k němu přiběhla jedna ze sester, ale jen ho oběhla a za chvilku běžela zpátky s obvazy. Otevřel ústa, že znovu promluví, ale zavrávoral a musel se posadit na zem vedle vchodu do stanu.
Bylo na čase se podívat, která zranění jsou nejhorší a zkusit s tím něco udělat. Na pravé noze mu krvácela rána, kterou utržil od posledního ze tří Stříbrných, než je poslal do pekla a na jejich vlastní ozdravovnu, v rameni mu zůstal kovový konec šípu, který si nešikovně pokusil vytáhnout těsně před tím, než rohy zahlásily konec boje. Pro dnešek. Na břicho se nedíval, to měl jen hrozivě potlučené.
S heknutím se postavil a přibelhal se k jedné z dívek, která bezmocně a se strachem v očích bloumala po místnosti a snažila se očividně schovat. Opřel se o stěnu, o kterou byla opřená, i když se mu do látky zabořila ruka, a zeptal se:
,,Ahoj, děvče. Jak se jmenuješ?"
,,V-v-vy jste B-becor?"
,,To jsem a potřebuju obvázat. Koukám, že ty jsi lékařka," ukázal na znak na jejích šatech.
,,J-já tohle v životě nedělala."
,,Já ano, povedu ti ruku, dobře? Jak se jmenuješ?" kecl si na matraci, která ležela opodál a nijak ho nevyvedlo z míry, jak byla celá od krve.
,,Jsem Doreen."
,,Do-rín?" hekl a rychle si přetáhl košili přes ramena. Dívka odolala pokušení podívat se na něj a okamžitě si zakryla oči. ,,Co ty jsi to za lékařku? Nemůžeš se nedívat."
,,J-já omlouvám se. Zavolám raději někoho pořádného," chystala se stát, ale Becor ji - ač byl vysílen - chytil za ruku a stáhl ji k sobě. ,,Pomož mi, nebo dnes umřu." Polkla a podívala se na jeho zranění a obrovské modré podlitiny na žebrech. ,,Neboj se, není to zlomené, jen mě jeden týpek dost nešetrně srazil k zemi."
,,N-není zlomené? A-ale..."
,,Takže... Za prvé: přestaneš koktat. Za druhé: nemůžu moc mluvit, takže do toho. Nejdřív tu šipku z ramene. Máš někde dýku nebo tak?"
,,Nůž," přikývla. ,,Ale pinzeta by tu měla..," začala kolem šmátrat.
,,Není tu, takže chňapni ten nůž. Chodila jsi vůbec do nějaké školy pro lékaře?"
,,Můj otec byl..."
,,Fajn, takže jsi na krev zvyklá. Víš, kam říznout?"
,,Já nevím."
,,Tak dobře," obtočil ji ruku kolem té její. ,,Snad to půjde, když to nebudu dělat doslova vlastnoručně," povzdechl si a začal ostří přibližovat k rameni. Vyškubla se mu.
,,Já to zvládnu," řekla odhodlaně a rázem byla plná očekávání.
,,Dobře, tak do toho, hlavně mi nepřeřež něco, co nemáš." Přikývla a několika řezy uvolnila špičku z ramene. Becor se prohnul v zádech, čímž si způsobil bolest na noze i na břiše a zrychleně dýchal.
,,Omlouvám se, ale je to na víc kousků, budu muset..," začala si omývat ruce. Becor si nejdřív povzdechl, ale pak zatnul zuby a ztlumil výkřik, když mu prsty ponořila do rány. Zamžilo se mu před očima a na chvilku se octl ve tmě.
Plesknutí a voda ho přinutila otevřít oči.
,,Tohle už mi nedělejte," oddechla si Doreen, když mu obvazovala rameno. ,,Trošku jsem ho i omyla, aby se tam nedostala infekce."
,,D-dík. To nechci vidět tu nohu," těkal očima mezi těmi jejími.
,,Slyšela jsem vás volat jméno. Kdo..?"
,,Katy. Lovkyně Katy, viděla jsi ji?" ožil.
,,Ano, viděla. Jeden z lékařů se o ní stará támhle na druhé straně," kývla hlavou k východu od stanu. Musela ho zatlačit do ramene a nechat ho posadit se.
,,Je v pořádku? Musím... musím se na ni zajít podívat." Mile se usmála.
,,Chápu, ale momentálně ji moc nepomůžete, raději ležte."
,,Chápeš? Kolik ti je?"
,,Sedmnáct," zamračila se na něj a zkoumala otlačeniny na břiše. ,,Jsem sice ještě mladá, ale děkuji vám za to, že jste mi pomohl se otrkat."
,,Že to taky stálo námahy. Dík, že jsi mě udržela ležet."
,,Dám vám pak ještě něco naspaní," slíbila a Becor se odevzdaně položil na záda.

Tepa vtrhla na ozdravovnu jako velká voda a hned jí oči padly na Katy.
,,Katy, Katy!" panikařila a prohlížela si její ironický pohled. ,,Co je ti?" nechápala. Katy propukla v smích.
,,Mám se docela fajn."
,,Uf, páni, všichni říkali, jak tě málem zabili!" neopouštěl ji vyděšený pohled.
,,To je pravda, ale jinak jsem nebyla moc zraněná. Jen mě otupěla bolest, nic to není."
,,Rameno?" podivila se Tepa a ukázala jí na obě zdravá ramena.
,,Ano, ono to nejde vi..," zarazila se, když se podívala níž, pořádně s nimi zahýbala a usmála se. ,,Heleme se, já jsem zdravá."
,,To je divný."
,,Proč?"
,,To je HODNĚ divný. Jak jsi to udělala? Kdo tě léčil?"
,,Jeden léčitel mi to obvázal a ten obvaz je... tady," zvedla roztrhanou gázu, která ležela pod její rukou.
,,C-co se to..?" nechápala Tepa a pak ztuhla. ,,Já to tušila!"
,,Co jsi tušila?" Tepa se začínala usmívat.
,,Ty jsi to zdědila po babičce!"
,,Co zase?"
,,To si myslíš, že tě léčí vzduch, nebo co?"
,,Myslíš jako, že... Nikdy jsem si toho nevšimla."
,,Vzhledem k tomu, že jsi měla vždycky maximálně odřeniny, kterých si nikdy nikdo nevšímal a tahle moje schopnost taky nevyklíčila hned."
,,Která?"
,,Magii nedostaneš od boha," ušklíbla se Tep.
,,A jak teda?"
,,Proudí tebou, narodíš se tak. Nu a ty..."
,,Já se umím sama léčit? Tohle je hovadina, na tohle já nevěřím, zase jsi mě uzdravila a myslíš si, že ti na to skočím," seskočila z jednoho ze stolů.
,,Ale Katy, tohle..," zamrkala zmateně Tep a snažila se sestru zarazit.
,,Tep, tohle přestává být vtipné."
,,Ale tohle není vtip, tohle..," snažila se ji zastavit Tepa.
,,Nehodlám tohle poslouchat, poslouchala jsem tě kdysi a doplatila jsem na to."
,,Byla jsem hrozná, přiznávám."
,,Byla?"
,,Jo, byla. Trošku jsem se změnila. S tímhle si vážně nedělám legraci, já..."
,,Proč tu není Martin?" změnila téma. Tepa se zamračila. ,,Ach tak. Milenecká hádka."
,,Nejsme milenci. Kde ty máš Becora?"
,,Co je tobě do toho?"
,,Proč mi to nechceš říct?"
,,Protože to ksakru vůbec nevím a mám o něj strach!" Katy se v očích konečně objevil záblesk starosti.
,,Já o Martina měla taky, než... než..," Tepa nedokončila, otočila se a odešla ze stanu.

Sum 41

2. října 2009 v 19:50 | TePa |  Songz
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK
Best of me



PS: Další ze songů známé dvojice přítelkyň - Tep a Pet;)