Září 2009

Nový layout!!!

28. září 2009 v 0:56 | TePa |  Zprávy pro Vás od Autorky
Tak je to tady!
Konečně jsem našla lay, který se dá stáhnout rovnou a nemusíte jít přes tolik překážek a oklik:) S novými dvěma kapitolami Vrangy, které snad oznamují konec mé autorské krize, přibyl i nový vzhled, který jsem si už dlouho přála ;)

Snad se Vám líbí aspoň z poloviny tolik, jako mě :)

TePa

Pomoc!

27. září 2009 v 22:55 | TePa |  Ty z Vrangy
,,Pytle," zanadával Becor, když uklouzl na něčí ruce, která se povalovala na zemi.
,,Pane..," podal mu ruku jeden z jeho vojáků. Sotva se však Becor postavil, padl vedle něj mrtvý. Becor zaklel a zkontroloval mu tep.
,,Nemůžu uvěřit svému štěstí," ozval se posměšný hlas zeshora a Becor se napřímil. Měl už několikrát poraněnou ruku a před několika hodinami se mu do nohy dokonce zarazil šíp.
,,Konasi," sevřel pevněli zbraň Becor.
,,Ach, je to tak dávno, co jsme se viděli naposledy, viď?"
,,Naposledy, když jsi nám zavraždil mistra."
,,Ach, ano, vzpomínám si," zasmál se při té vzpomínce a Becor sevřel zbraň o to pevněji. ,,Byl to stařík, můj dávný příteli ve zbrani."
,,Dávný je správné slovo, obrátil ses proti mně."
,,Tvoje chyba, že jsi nepřijal mou nabídku. Mohl ses koupat ve zlatě, každý den mít jinou ženu... Mohl ses mít jako král."
,,Pokud tohle všechno obnáší být králem, pak nechápu, proč jím chce každý být."
,,Ty nechápeš tolik věci," pozvedl k němu zbraň, ale Becor nezareagoval. ,,Trénoval jsem."
,,Já ne," na to Becor.
,,Ironický jako obvykle, viď?"
,,Pamatuješ se? Tak do střehu, ať to máme za sebou." Z dálky byly slyšet smrtelné výkřiky plné agónie.
,,Býval jsi lepší..," pokračoval a sledoval, jak Becor zaujímá bojový postoj.
,,Pojď si ověřit, jestli je to pořád tak," vybídl ho Becor.
,,Muži ti umírají... Jak se na to jen můžeš dívat?"
,,Jestli mě hodláš vyprovokovat, nedaří se ti to." Konas se zamračil a viditelně začal rudnout. ,,Zatímco ty ses v tomhle nezměnil. Stačilo zmínit, že máš jeden vlas jinak, než druhý a už jsi šel do mě." Konas si odfrkl. Becor už dávno pozbyl svoji helmici. Tušil, že tu někde leží, ale neztrácel čas s tím, aby ji hledat. Důvěroval své ruce, která ho nikdy nezklamala.
,,Tak co ty vlasatej trpaslíku?" dotkl se citlivého tématu - Konasovy výšky. Tohle neskončilo bez odezvy. Konas zuřivě zařval a v návalu vzteku se po něm ohnal mečem. Becor útok s klidem odrazil a poznamenal cosi o jeho zbytečné zuřivosti.
,,Nemusíš se stydět, že patříš k nadpřirozeným bytostem." Znovu zavrčel a ohnal se po něm mečem. Becor využíval jeho vzteklosti, protože Konas dával do útoků příliš mnoho síly a než si to uvědomil, ztratil meč a Becor mu přiložil špičku svého ke krku. Konas zuřivě oddychoval a když se Becor stále neměl k smrtelné ráně, začal se mu posmívat.
,,Ty na to nemáš, viď?"
,,Nejsem tak chladnokrevný, abych se snížil k bratrovraždě," odfrkl si.
,,Už dávno nejsme bratři," odplivl si Konas. ,,Otec tě vymazal z rodokmenu krátce poté, co jsi utekl."
,,Neutekl jsem, odešel jsem. Jestli být v rodokmenu znamená, že se mám snižovat k vraždění lidí pro zábavu, pak do rodiny patřit nehodlám."
,,Tak mi neříkej, že jsem tvůj bratr, když pak říkáš tohle," zamračil se Konas.
,,Jsi plný zla, dělá se mi z tebe špatně," odložil meč a kopl ho do obličeje.

Katy se zarazila a vykřikla, když se jí do levého ramene zaryl šíp.
,,Paní..," ozval se jeden z lukostřelců, který jí bojoval po boku.
,,Heh," odfrkla si Katy a potřásla hlavou. ,,Okamžitě pošlete polovinu doprava a polovinu nechte pod mým vedením, Railiane," rozkázala a uchopila šíp za dřívko.
,,Rozkaz," přikývl a rozběhl se daným směrem. Zkousla si ret a jediným prudkým pohybem si vytrhla šíp z ramene.
,,Uááá!" zařvala a kousla se do rtu, až se jí z něj začala valit krev.
,,Paní..?" ozvala se další lučištnice. Katy si urvala kus látky a pevně si jí stáhla, až jí to zase zabolelo.
,,Tohle je za trest," zaklela a postavila se. ,,Založte luky, tohle vidím na boj muže proti muži," odplivla si. ,,Jdem na to?" Přikývli. ,,Tak poběžte," rozběhla se a prvního vojáka zkolila dobře mířenou ranou do obličeje. Zastavila se jen proto, aby obhlédla jejich počty.
,,Tak málo?" zděsila se.
,,Deset," oznámil po chvilce někdo zprava.
,,Dobře," rozhlédla se a zkontrolovala situaci. ,,Začleníme se ke kapitánovi," ukázala daným směrem a postavila se čelem menší skupince zakrvácených vojáků oblečených do stříbrných tabardů. Polkla. Doufala, že ti, co stáli za ní, neměli ponětí o tom, že tohle je část gardy nepřítelova krále. Nemohli by utéct? honilo se jí hlavou. Teď by se jí hodil Martin nebo ještě lépe Becor. Dívala se jim do vážných obličejů, zkoumala jejich přesné našlapování, které - zdálo se - měli vyměřené... vzájemně si nevstupovali do dráhy a jejich sehranost, když tasili zbraně, se zdála být příliš dokonalá, než aby se jí mohl naučit člověk.
Byli čím dál blíž...
,,Nějaké rozkazy?" ozvalo se jí tiše za zády.
,,Seřaďte se," šeptla a napětí se jí viditelně odráželo i v hlase. Ozval se tichý rachot, jak se seskupili. Neměla čas ani odvahu se na ně ohlížet a doufala, že je jen pozdrží, a pak se stane zázrak a někdo jí přijde na pomoc. Pak jí svitlo.
,,Máte roh?" Ozval se šramot.
,,Ano."
,,Zatrubte," couvla, protože garda už byla na dosah a netvářila se nějak přívětivě. A to, že byli jen tři nic neznamenalo. Znovu polkla a sevřela jílec o něco pevněji. ,,Tak trubte," zopakovala naléhavě, když se konečně ozval táhlý zvuk. Tabardníkům mezitím došlo, o co tu jde a provedli výpad vpřed. Katy bylo jasné, že to mělo být jen proto, aby je zastrašili, ale stejně se neubránila vyděšeného výrazu zpoza přilbice.
,,Meče!" zavelela pak a olízla si ret jak jen to bylo možné. Sklonila se a sebrala jednomu mrtvému vojákovi zpod jejích noh štít posetý šípy. Věřila, že kdyby se tolik neovládala, klepala by se jako osika ve větru. Stříbrná garda byla známá na míle daleko. Někteří dokonce tvrdili, že to ani nejsou lidé, ale podle jejich zranění - Katy se divila, že vůbec nějaká mají - a podle krve, která jim vytékala z ran, mohla vyčíst, že skutečně lidmi jsou.
Cítila, jak jí jeden z jejích mužů zrychleně dýchá na krk, který jako jeden z mála neměla chráněný, a donutila se nepropadat panice. Když v tu prostřední muž udělal výpad vpřed, odklonil její meč snažící se bránit a pěstí ji uhodil do zraněného ramene. Zamžilo se jí před očima, zatočila se jí hlava a dopadla na levé koleno. Náhle jí připadalo, že kolem je zvláštní ticho.

Becor zrovna ťal po nepříteli, když uslyšel táhlý krátký zvuk rohů, které kapitán přidělil Katyině skupině. Odkopl ho stranou a snažil se určit, odkud zvuk vycházel. Pak spatřil Stříbrnou gardu. Srdce se mu zastavilo, když si vzpomněl na dobu, kdy si nepřál nic jiného, než se začlenit mezi ně. Než sklízet slávu mimojiné jen tím, že se prochází po ulici. Lidé by mu padali k nohám a nechtěli by nic jiného, než jediný jeho pohled. Potřásl hlavou.
Tyhle časy už byly dávno pryč. Byl ještě malý kluk, když se na ně chodil dívat na rytířské zápasy. Nikdy nebojovali. Jen stáli po králově boku. Vzpomínal také na pohřeb jednoho z nich. Byl příliš starý a jeho instinkty byly pomalejší, než ostatních. Bylo to velkolepé. Stále viděl plameny hranice zapálené těsně po západu slunce. Sahala až k nebi.
Teď by je nejraději poslal do pekla. Kývl na dva nejodvážnější muže, kteří jako jediní zůstali naživu. Jediní z jeho skupiny, jediní, co se oháněli mečem skoro stejně tak dobře, jako on sám. Rychle přeběhl přes prostranství plné mrtvých a pár polomrtvých. Viděl stříbrně a myslel na Katy. Na to, že ji musí zachránit, že ji nesmí nechat zemřít.
Rozběhl se a skočil před ni, klečící. Odrazil tak smrtelný útok na její krk. Hrozivě se vzepjal nad jedním Stříbrným a ztěžka oddechoval. Čekal, dokud se mu po boku nepostavili jeho dva přátelé ve zbrani. Ohlédl se na ně. Jednomu krvácela paže a pokulhával. Druhému kdosi uřízl ucho, takže měl půl hlavy od krve. Ušklíbli se na něj a Becorovi najednou přišlo, jako by rezignovali a tušili, že tady dnes umřou. Půjdou za svými přáteli a pozdraví se s nimi. Setkají se s dávno mrtvými rodiči a odejdou s nimi do temnoty. Becor na ně kývl a oni jako na povel ukročili dozadu, trošku se přikrčili a špičky mečů namířili na své protivníky před sebou.
Ještěže nevědí, s kým mají tu čest, pomyslil si Becor hořce, když na něj zaútočil první Stříbrný. Spěšně odklonil jeho pokud podseknout mu podkolení šlachy a uchopil jedenapůlruční meč oběma rukama. Tenhle chlap měl síly na rozdávání a plně toho využíval. Vedle sebe tušil své dva společníky, jejichž meče cinkaly v nepřiměřeném tempu.
Becor začal uvadat a začal ho bolet zraněný pravý bok. Nepřítel si toho všiml a začal na něj útočit dvojnásobněji, než před tím. Udělal ale velkou chybu. Tím, jak pořád útočil, si nevšiml, že si odkryl pravou polovinu těla a Becor ho okamžitě bodl těsně pod pravou klíční kost. Stříbrný se zakymácel a rozhodil rukama.
Becorovi to stačilo na to, aby zjistil, že jeden z jeho "nesmrtelných" bojovníků, právě ulehl do prachu a jeho duše se vydala na dalekou cestu. Věnoval mu poslední pohled, než se znovu musel věnovat jednomu neuvadajícímu meči. Slunce začalo zapadat.

,,Matlocku," přimhouřila Tep oči a rozhodila rukama. ,,Netušila jsem, že ti svěřili nějaký úkol. To jsou ale lehkovážníci."
,,Jsi pořád stejně drzá, viď?"
,,A ty pořád stejně zrádný, viď? Nathaniel ti důvěřoval."
,,Nathaniel," odplivl si.
,,Ty se mu nemůžeš nikdy podobat. Má víc talentu, než ty bys kdy mohl získat černou magií."
,,Každý jsme nějací, Tep. A ty jsi pořád stejně krásná," přišel k ní a pohladil ji po čelisti.
,,Vlez mi na záda, Matlocku," odplivla si a poodešla od něj.
,,Jak si jen můžeš myslet, že mi můžeš vzdorovat? Jak jen můžeš doufat, že mě můžeš porazit?"
,,Zvládneš nemožné, když se snažíš a věříš."
,,Pohádky. Jestli si myslíš, že se otočím a odejdu, když trošku poprosíš, hodně se mýlíš."
,,Nepřišla jsem tě prosit. Přišla jsem hledat. To ty jsi mě vtáhl sem," rozhlédla se.
,,Tohle je prostorová..."
,,..dimenze," dokončila. ,,Nejsem hloupá, děkuji za poučení."
,,Zapomínám, že jsi měla dobrého učitele." Přimhouřila oči. ,,Nebudeš prosit..," přemílal ta slova v ústech. Najednou Tep pocítila lehký stisk na svém pravém rameni.
,,A ani čekat. Prozatím nashledanou." Zarazil se, když luskla prsty a zmizela.
,,Jak..?" nechápal a rozhlédl se po ostatních mázích, kteří se na sebe zmateně podívali.

,,Tep, Tep!!!" třásl s ní Martin. Otevřela oči a podívala se na něj. ,,Nejvyšší čas, potřebujeme tvou pomoc."
,,Cože? Proč?" Otočil ji čelem k ohromným ohnivým koulím, které se začaly vytvářet na obloze.
,,Kdo je to, Tep?" ozval se přidušeně Galen. Otočila se k němu.
,,Co je ti?"
,,Dostal plochou stranou mečem," odbyl ji Martin.
,,Matlock."
,,Matlock?"
,,Ten, co chtěl být jako Nathaniel v hrozivější podobě. Ten, který si myslí, že jednou bude vládnout všemu a ten, co je zatraceně dobrej kouzelník."
,,Hlavně nám od něj pomož," povzdychl si Martin.

Bum!

27. září 2009 v 19:17 | TePa |  Ty z Vrangy
Galen se otřásl. Zimou to však nebylo. Cítil pach kouře, který pozvolna stoupal z pochodní skrytých pod provizorní dřevěnou stříškou, aby na ně nepršelo. Cítil, jak se mu vůně pryskyřice dostává až pod kůži a znovu se mimovolně otřásl.
Čekal na Tepu, která se zřejmě někde zdržela a začala mu být zima. Déšť neutuchal ve svém zuřivém bubnování na stěny stanu a promáčel mu části kalhot, které nebyly pod brněním. Budu si to muset odležet, pokud budu mít štěstí a přežiju, usoudil v duchu a pomyslel na to, že je na svůj vkus až příliš pesimistický. Začal si broukat hospodskou odrhovačku a několika poskoky se snažil zahřát.
Zrovna, když zpíval svou oblíbenou část o tom, jak hospodské odhaluje vrchní část těla, objevila se Tepa a pozvedla obočí.
,,Omlouvám se," usmál se.
,,To vidím. Tak jdeme?" ušklíbla se. Galen jen přikývl, utáhl si přesku u svrchní části brnění a vydal se za Tep. Ohlížel se a uhýbal podle toho, jak proudili kopiníci a lučištníci.
,,Postavil bych se pod skálu, budeme mít kryté záda a nebudu se muset soustředit na všechny světové strany," nadhodil Galen a otřel si vodu z obličeje.
,,Dobře, přizpůsobím se," kývla Tepa a zabočila vpravo. Už teď byla celá promočená.
,,Není ti zima?"
,,Byla, už není. Stejně to odležím tak i tak," usmála se a dál už šli tiše. Galenovi neucházel ani jeden detail. Snažil se zjistil, jak silný je vítr, jestli jeho šípy najdou za každých okolností šíp, snažil se sám sebe uklidnit, že to není tak strašné, i když se stromy v lese prohýbaly a koruny jim povlávaly ve větru jako vlasy. Ozvalo se křupnutí, jak se ulomila jedna z větví.
,,Tep!" chytil ji za ruku a stáhl k sobě.
,,Co se..," chtěla se ohradit, když před ní dopadl pořádný kus kmene. Polkla. ,,Děkuju."
,,To nic, jdeme dál?"
Bum. Bum, ozvalo se v dálce. Nepřátelovy jednotky se daly do pohybu.
Bum.
,,Galene?" pípla Tep.
,,Ano?"
,,Mám strach."
Bum.
,,Tep?"
,,Ano?"
,,Tady ho má každý."
Bum, bum, bum. A pak ticho. Slyšet bylo jen kapky narážející od kovaných přileb a brnění a cinkání od tasených zbraní.
Slyšel tlumený výkřik, a pak táhlý vtíravý zvuk válečného rohu. Tepa polkla a Galen ji vtáhl pod skalní přívěs.
,,Začni s kouzly. Za chvilku to propukne." Podívala se na něj. Najednou vypadal jako dospělý muž. Bojovník, taktik a přitom to byl mladík, který nezažil ani jednu bitvu. Přikývla a vzepjala ruce. Po chvilce je složila.
,,Jsou tu."
,,Kdo?"
,,Kouzelníci. Ne, mágové. Příliš silné osobnosti, budu potřebovat tolik síly, kolik mi budeš moct jen propůjčit." Polkl.
,,Doufal jsem, že si vystačíš s amuletem."
,,Vystačím. Nějakou dobu, doufám," zvedla znovu ruce a trhla s nimi do kříže. Galen se neodvažoval nic naznačit. Strach mu stahoval hrdlo a nohy se měly k útěku. Začalo mu docházet jak nezkušený je. Jakým nedopatřením se tu octl a kolik toho všem mohl říct a kolika lidem ublížil... Bylo toho najednou tolik. Hlavou mu probíhaly možnosti jeho úmrtí. Mohl by klidně dostat šípem do oka, do hlavy, do hrudi... Snažil se na to nemyslet, ale přeci jen se mu třásly ruce.
Z úvah ho vyvedlo hlasité tlesknutí Tepy a proud energie, který přebíjel kapky. Pozvolna - jako mléko, které se lije do mísy - se roztékala nad hlavami bojovníků. Po chvíli se jí začaly třepat ruce, za chvilku to byly výchylky o vzdálenosti půl metru. Sevřela sveřepě víčka a zavrávorala. Galen ji přidržel, když z jejích prstů unikl poslední kousek energie, který pokryl jejich hlavy.
,,V pořádku?"
,,Zdá se, že ano," otevřela oči a chytila amulet. ,,Udržet to dá větší práci."
,,A co budeme dělat?"
,,Počkáme," podívala se na něj.
Bum!

Becor přitáhl koni uzdu a rozhlédl se po tvářích plných potlačovaného strachu.
,,Není zbabělost bát se, když víte co vás čeká," začal. Vzhlédli. Becor si povzdechl. ,,Vím, že je zima a že vyhlídky nejsou nejlepší. Měl jsem připravenou řeč, jako to mívají přední předsedové strany, ale když vás tak vidím, byla by ztráta času vyprávět vám o odvaze, když vám ji nevliju do žil."
,,Jsem tu s vámi a věřím vám. A víra je mnohdy mnohem víc než odvaha. Věřte v sebe a ve své schopnosti a zvyšte naši šanci vyhrát. Protože taková šance je tu vždycky. Věřte, že stojí za to přežít, že stojí za to bojovat. Jaká je vaše odpověď?" Chvilku se obával, že to přejdou bez odezvy, ale pak se hromadně zvedly štíty a oni o ně začali otloukat zbraně. Válečný pokřik mu vlel hrdost do žil. Kývl, zvedl zbraň a otočil se čelem k nepříteli zrovna ve chvíli, kdy se přes něj přelil štít.
,,A co uděláme teď?"
,,Nakopem jim prdel!!!" ozvalo se sborem. Musel se zasmát. Zvuk obíjejících se zbraní o štíty neutuchal, když se nepřátelské jednotky za zvuku bubnu daly do pohybu.
Bum!

Katy se otočila čelem k mužům a ženám svírajících mlčky luky a přejela jejich tváře pohledem.
,,Nejsem na povzbudivé řeči, takže vám řeknu jediné: Spoléhejte na svůj luk a ten vás nezklame. Spoléhejte na svůj zrak a uvidíte byztrozrace. Spoléhejte na instinkt a vyplatí se vám to." Stáli dál nehnutě, pak sklonili luky a uklonili se. Proč jí museli přidělit zrovna tenhle prestiž mezi lučištníky? Stáli tu nejlepší z nejlepších dle jejich postoje a kamenných tváří. Tušila, že poučovat by ji mohli spíše oni, ale mlčela a otočila se k nim zády.
,,Luky připravit!" zvedla svůj a zasadila do něj šíp. ,,Miřte na krk, ohyby loktů a kolen, tam není brnění!" Zamířila a přivřela jedno oko.
,,Je to daleko," prohodil jeden muž hned za ní.
,,Pššt," ohnal se po něm hned ten vedle. Neotáčela se.
,,Zvedni luk a věř instinktu. Ten tě nezradí. A pozor na vítr." Všechny luky se vzápětí otočily o pár stupňů doprava. Proti směru větru. Uviděla štít, který se rozléval nad hlavami několika řad bojovníků a ušklíbla se. Hodně štěstí Tep.
,,Zamířit!" zakřičela, aby přehlušila hlasitý zvuk větru a deště, který místo aby utuchal se ještě více zhoršoval. Držela pevně luk a stále nevypouštěla šíp. ,,Vydržet!" zavelela, protože čekala na postupující nepřátelovy jednotky. Potřebovala, aby se hnuly z místa.
Hlasité bum! jí splnilo přání.
,,Připravte se!" Když uslyšela svistot šípu kolem svého ucha, strnula a otočila se. Stál tam nejmladší lučištník celý červený a vyklepaný.
,,O-omlouvám se, už jsem to nemohl udržet, já..."
,,Na řeči není čas!" odbyla ho Katy a otočila se. ,,Zamířit a pal!" okamžitě vystřelilo přes padesát lučištníků a šípy se tiše nesly vzduchem až k nepříteli.
,,Ať se to už neopakuje," otočila se k nejmladšímu, který jen přikyvoval.
,,Připravit další šíp!" zavelela, když se jí do očí vehnal písek. ,,C-co to..?"
,,Tepin štít funguje," ozval se postarší muž. ,,Velice chytře zaměřila energii jen na to, aby nám to neuškodilo a jen se hrany rozpustí v prach."
,,Chytře? Někomu to může vlétnout do očí a zradit ho."
,,Mohla jste být dávno mrtvá, takže myslím, že ano, bylo to chytré."
,,Na řeči a úvahy bude čas později. Znovu zamířit!" zvedla luk a přimhouřila oči, aby jí do nich netekla dešťová voda. ,,Pal!"

,,Galene!!!" řvala Tep, před chvílí se jí někam ztratil.
,,Ano??!!" vynořila se před ní jeho kštice.
,,Okamžitě najdi kapitána a oznam mu, že ruším štít, ať pošle signály!"
,,Jasně, už běžím!"
,,Ruším ho hned!"
,,Počkej pár sekund," poprosil a shodil obouruční meč, který by ho jen tížil.
,,Maximálně deset sekund."
,,Stačí. Myslím, že je támhle!" ukázal mezi hemžící se hlavy. Štít sice chránil před štíty, ale ne před vojáky.
,,Tak sebou trošku hoď," pobídla ho a výrazně zbledla.
,,Už běžím," ztuhl, otočil se k ní zády a dal se na úprk k veliteli. Opřel si ruku o vyčnívající kousek skály a přeskočil hlavy několika vojáků stojících a třepajících se. Ztěžka dopadl mezi ležící štíty, až se trochu zakymácel, a pak se několika skoky dostal k veliteli.
,,P-pane," rozdýchával se.
,,Ano?" podíval se na něj.
,,Tepa ruší štít proti šípům, bude mít dost práce i s léčením a s druhými mágy, mám to vyřídit."
,,Dobře," přikývl. ,,Vrať se k ní."
,,Štíty připravit! Nálety šípů!!!" zahřměl a doplnil to řvoucím rohem. ,,Seřadit!!!" Galen nezahálel a vydal se rychle zpátky k Tepě. Jenže ta tam nebyla. Ztuhl a rozhlížel se.
,,Tepo!!!" nasazoval si popruh s obouručním mečem. ,,Tepooooo!!!!" Neozývala se.
,,Čert aby to spral," odplivl si a tasil právě ve chvíli, kdy mu šíp málem proklál pravé rameno. ,,Tak tohle bylo o fous, Galene," promlouval sám k sobě. ,,Dávej na sebe pozor!" Seskočil a zkusil to jinak.
,,Martinee!" Chvilku to trvalo, ale pak vedle něj zeshora dopadl Martin a složil se do dřepu.
,,Nemám čas, co chceš?! Kde je Tep?" rozhlédl se a utřel si krev z obličeje. Galen vyvalil oči. ,,Není moje," uklidnil ho Martin. ,,Tak kde je? Neumíš se o ni postarat?" rozhlížel si a vyplivl další krvavou slinu.
,,Vážně jsi v pohodě?"
,,Nemám čas vykecávat. Musíme ji najít," chytil ho za loket a postrčil ho dopředu. ,,Nemohla dojít daleko. To je lehkovážnice jak..! Nemůže se pořádně bránit, pořád ji někdo může dostat! Rychle, než ji někdo ublíží," zmizel mezi vojáky a Galen se s trochu většími obtížemi prodíral za ním.
,,Bacha!!" zařval z ničeho nic Martin a hodil proti němu meč. Galen vyvalil oči a rychle sklonil hlavu.
,,Co to do prdele..?"
,,Nemáš zač," ušklíbl se Martin, když vytahoval zakrvácený meč z mrtvého vojáka.
,,Ehm..," zakoktal se Galen a čelo se mu orosilo potem, který hned smyl déšť. ,,Martine!" Oslovený se okamžitě ohnal mečem a za chvilku k němu přidal i druhý.
,,Nestůj tam jak dřevo a pomož mi!" dostal zrovna do zubů a zamrkal. ,,Ty zatrolenej špinavej gobline! Ty..," další nadávky zanikly v narážení deště a ve smrtelném chropotu dalších pěti vojáků, které Martin pozabíjel.
,,Vidím ji!" zařval Galen a vyběhl. Byl tak zaujatý cílem, že oplácel rány tak podvědomě, že se i Martin musel divit. Rozdával rány tu nalevo tu napravo a nevypadalo to, že by nějak zvlášť uvadal.
,,Hlavu dolů, Tep!" zakřičel a s velmi peprnou nadávkou bodl jednoho vojáka do krku.
,,Galene!" otírala si vojákovu krev z obličeje.
,,Nemáš zač," použil Martinovu hlášku. ,,Proč se přemisťuješ? Mám tě na svědomí a Martin mě málem zabil!"
,,Byla jsem tam na nic," pokrčila rameny.
,,Tak to už nedělej a postarej se o ty paka na druhé straně, kteří si říkají mágové. S Martinem o tebe budem pečovat."
,,S Martinem?" podivila se Tep, když jeden z vojáků ztuhl a přepadl dopředu Tepě k nohám.
,,Tak," přikývl Martin, vypáčil z něj meč a postavil se k ní. Chvilku se na něj dívala, než Galen v rychlosti zvedl meč a přesekl šíp, který se měl Tepě zarazit do hlavy.
,,Pozor!"
,,Lepší ochránce si nelze přát. Tak já jdu na to," zavřela obě oči a najednou se octla uprostřed bílého prostoru. Kolem ní stáli rozestavění do kruhu mágové, které tipovala na ty, kteří propadli černé magii.
,,Znovu se setkáváme," pronesl v klidu jeden z nich a Tepě při pohledu na něj zmrzla krev v žilách.

Hodně štěstí (Kat a Tep)

20. září 2009 v 1:26 | TePa |  Ty z Vrangy
AUTORKA NENÍ MOC HRDÁ NA TENTO ČLÁNEK

Krátké, ale víc jsem při své krizi nebyla schopná napsat - možná svou roli hraje i čas, ve který tohle přidávám :D Moje autorská krize se táhne už od začátku září, proto nebyly žádné články a tímto se všem omlouvám :) Nezlobte se

TePa

Zahřmělo se a jako na povel se strhl liják. Jak se celý týden neobjevil na obloze ani mráček, zrovna dnes musel. Působilo to tak melancholicky, až si Katy nebyla jistá, jestli se jí to jen nezdá. Pěkně nepříjemný sen, pomyslela si a štípla se do ruky. Jen tak pro jistotu. Nezdálo se jí to, ale stále nemohla uvěřit, že je tady. Stojí před kapitánem jako jedna z velitelek a zadržuje dech se snaží nepropadnout omdlévání, ke kterému při těchto situacích neměla daleko.
Nadechla se a natočila hlavu, aby zjistila, kdo všechno je tu s ní. Hned vedle stála Tepa, mlčky zírala do hlíny před sebou. Vlasy promočené od prudkého deště, který jí stékal i po obličeji a naháněl husí kůži. Bylo očividné, že schválně nepoužívá zahřívací kouzlo, aby nečerpala energii. Katy se ušklíbla a šťouchla Martina zezadu do žeber. Stál přímo vedle Tepy a vedle něj Becor, který si ještě zapínal přesky na brnění.
Martin se pomalu otočil na vedle stojící Tepu, která měla ruce složené za zády, a až pak si uvědomil, že narušitel byla Katy.
,,Hm?" ozval se. Jenže Katy mu nechtěla nic říct, jen potřebovala něčí účast a Tepa zrovna nebyla po ruce. Přikývl a podíval se před sebe.
,,Nechci vás tu držet příliš dlouho," začal konečně kapitán. ,,Jenže bohužel celá tahle bitva bude vedena v dešti. Není zbytí vážení a musíte se pustit do práce. Upřímně věřím, že se tu zase všichni sejdeme na další poradě a nebudu muset strojit pohřby." Orathis po Katyině levici potřásl hlavou.
,,Tohle nás má povzbudit?"
,,Jsem upřímný, Orathisi. To já totiž bývám. Takže..," nadechl se. ,,Katy máš ostrostřelce, Becore přední linie, Orathisi levé křídlo lučištníků, Martine zařaď se kamkoliv, ale počkej ještě chvilku. I s Tepou," mávl rukou a všichni se rozešli. Katy spěchala, aby nemusela mluvit s Becorem, který si to škodolibě uvědomoval a celou cestu šel za ní.
Náhle jí došla trpělivost a zahla za roh do nejbližšího stanu. Ukázalo se, že je to jídelna plná stolů. Rozhlédla se, když se znovu rozevřela krempa a dovnitř spadl Becor. Mlčel, jen se díval.
,,Co tu chceš? Proč za mnou chodíš? Chceš se mi ještě vysmívat?" blýskalo se jí v očích. Becor to přešel bez odpovědi a udělal krok k ní. Katy si shrnula vlasy dozadu a zamrkala, aby si z řas vyhnala kapky vody. ,,Odpověz!" vykřikla a ukázala na něj prstem.
A dřív, než se nadála se kolem zvířil vzduch a ona byla přimáčklá na jednom ze stolů s nohama bezvládně vysícíma ve vzduchu. Becor ji posunul ještě trochu dál, aby se nemohla odkulit a přitiskl jí zápěstí ke stolu.
,,Ty ses dočista zbláznil! Já teď nemám chuť na ty tvoje hry, musím jít, protože jestli jsi neposlouchal, tak mě čeká služba. A tebe ještě horší, na to, že máš říct mladým mužům, že jdou na smrt máš poněkud divnou náladu, řekla bych," rýpala. Když to nemělo účinek, zazmítala a snažila se ho odstrčit kolenem. Samozřejmě bezvýsledně. ,,Jestli tě baví si tu hrát na krále světa, tak mě to teda neba..!" nedořekla, protože se k ní rychle nahl a políbil. Katy se hned odtrhla. ,,Na tyhle hry taky nemám náladu. Můžu předvídat, co řekneš." Zvědavě naklonil hlavu ke straně a začal se usmívat.
,,To není k smíchu! Řekl bys: Já tě nechtěl políbit. Tak se vzpamatuj a nedělej to, když nechceš."
,,Mlč, prosímtě," nahl se k ní znovu a umlčel ji. Snažila se mu uhýbat, ale moc se jí to nedařilo. Vzhledem k tomu, že její pohybová aktivita byla omezena na minimum ani neměla na výběr. Po chvilce začala uznávat, že to není tak strašné a když se začal odtahovat, naklonila se k němu a polibek mu vrátila. Becora to zarazilo.
,,Co se stalo?"
,,Ehm.. Musím ti to říkat, když jsi to začal?" zčervenala Katy.
,,Ani ne," odhrnul jí zmoklé vlasy z obličeje.
,,Tak proč jsi najednou..?"
,,Protože jdeme do bitvy, Katy a chci, abys věděla, jak moc tě mám rád," pohladil ji po vlasech a uvolnil sevření. ,,Musíme jít," otočil se ke vchodu. Katy ho chytila za rameno a tentokrát ho políbila ona. Nechala ho, aby prohloubil polibek, ale záhy se stejně odtrhla.
,,Hodně štěstí," usmála se, mrkla na něj a vyběhla ze stanu.

Utíkala přímo k lučištníkům a snažila se tam být co nejrychleji. Na rtech jí stále visel úsměv a nemohla ustálit bušení svého srdce, takže se jí utíkalo podstatně hůř. Nakonec vtrhla do střelnice, vykřikla několik povelů a všichni se šli seřadit ven. Netušila, jak je všechny seskupí tak, aby jí poslouchali, ale doufala, že se v ní objeví jakékoliv organizátorské schopnosti a snažila se znít rozhodně. Tahle bitva skončí dobře. Byla si tím tak jistá. Ani jí nenapadlo, že jeden z jejích přátel se zítřka nedožije.

,,Takže Tepo, postav se nejlépe někde pod Katy, aby ti mohla pomáhat, kdyby ti náhodou hrozilo nebezpečí, jasné? Přidělím ti toho horkokrevného mladíka.. Jak jen se..."
,,Galen?" uchechtl se Martin.
,,Přesně ten," usmál se kapitán. ,,Nechci ho posílat do bitevního kotle, když to není zapotřebí."
,,Ale, pane... Já myslel, že budu muset být u Tepy," ozval se Martin, když se měl kapitán k odchodu. Tepa se zarazila a začala vnímat a ne se stále soustředit na seznam kouzel.
,,Nemusíš. Galen bude v pořádku," položila mu ruku na předloktí a oči upřela na kapitána.
,,Dobře, takže domluveno," zabloudil pátravým pohledem k Martinovi a odešel za jedním z pobočníků, který na něj už půlhodiny v kuse a vytrvale pokřikoval.
,,Galen není moc v pořádku."
,,Jak to, že ne? Je trošku trhlý, ale to moje sestra taky a vyzná se. Nemusíš si dělat starosti," přesvědčovala ho Tepa
,,Ale já bych..."
,,Ty musíš být dole a víš to dokonce lépe než já," usmála se Tep a vytáhla drahokam z výstřihu. ,,Poradím si a kdyby ne, budu štít držet tak dlouho, jak jen budu moci," otočila se.
,,Tepo, já..."
,,Nemusíš nic říkat, Martine. Uvidíme se přeci. Nevšímej si té poslední věty, neřekla bych, že je to poslední, kterou dneska řeknu."
,,To jsem nechtěl říct," zaváhal.
,,Nemusíš říkat nic. Hodně štěstí, Martine. Rozdávej rány, ať si to nepřítel rozmyslí na nás útočit. Přiznám se, že nejradši bych tam nebyla, že..."
,,Tak můžeš zůstat ve stanu."
,,Proč máš o mě takový strach?" odhrnula si vlasy z obličeje.
,,Mám strach o každého, nevím, co tím myslíš," namítl, ale vážně to nemyslel. Tepa si povzdechla, chytila kámen do pravé ruky a stoupla si na špičky.
,,Hodně štěstí, Martine, snad se znovu potkáme," letmo ho políbila na rty a dopadla ztěžka na paty. Zamrkal. ,,Dohlédnu na to," usmála se Tep a mrkla na něj. Pak se zasmála, protože stále stál napůl ochromený. Jednoduše se otočila a s tím se i přestala usmívat. Možná lhala. Možná už na to nebude moct dohlédnout. Ale to samé si mohl říkat Orathis, Galen, Becor, Katy a Martin. Martin, který nikdy neřekne co chce. Ne, to řekla špatně. Nikdy neřekne, co bych chtěl JÍ.

Vzpomínka

4. září 2009 v 22:43 | TePa |  Arnë
,,Idwine?" ozvala se najednou královna při večeři, kdy jsem zase jen zírala do talíře, ovládala se, abych si nepodepřela hlavu rukou a dloubala do bramboru, dokud nespadl z talíře. Ani jsem se neomluvila.
,,Ano?" otočil se k ní král.
,,Neříkal jsi, že se někdy musíš zastavit u svého přítele?"
,,Ale ten zemřel, drahá a Arnë..," začal nakousávat téma Faileon. Potíž totiž byla v tom, že Idwin byl až moc velký přítel s jeho otcem, a tak se očekávalo, že přijede navštívit jeho syna. Což chtěla Chloë naznačit.
,,Myslím, že je nejvyšší čas ho navštívit."
,,Byl jsem velice vytížen. Nemohl jsem přijet hned a..," starostlivě se ohlédl na svou dceru. Znovu jsem dloubla do talíře. Neposlouchala jsem.
,,Tak tak učiň teď. Pojedeme s tebou." Jak jsem řekla, neposlouchala jsem. ,,Viď, Arnë?"
,,Hm," vylezlo ze mě. Jediný zvuk, který jsem vydávala.
,,Jsi v pořádku, zlato?" zeptal se Idwin jemně a starostlivě se na mě podíval. Zvedla jsem hlavu, povzdechla si a postavila se.
,,Dobrou noc," usmála se smutně a já jsem zmizela za dveřmi.
,,Pojedeme zítra," rozhodl se rázem král a s razancí nabodl kus hovězího. Chloë se šťastně usmála. Už jí lezla krkem ta chodící mrtvola, která si říkala její dcera.

Vešla jsem do pokoje a zavřela za sebou. Jako vždycky jsem byla myšlenkami mimo. Tušila jsem prostor přede mnou, takže jsem do ničeho nevrážela, ale skutečně jsem musela vypadat jako robot z mamčiných pohádek na dobrou noc. Problém byl v tom, že já se nechystala zachránit svět a pak se stát člověkem.
Lehla jsem si na postel, stočila se do klubíčka a mlčky zírala před sebe. Přemýšlela jsem, proč jsem ve skutečnosti odjela a došlo mi, že to možná ani nebylo kvůli Mary. Možná jsem si nebyla moc jistá, neměla jsem tušení, jestli to s ním vydržím vůbec několik dní, natož celý život a teď si mé podvědomí uvědomovalo, že bez něj taky nic, takže...
A pak jsem měla vidění. Seděla jsem u večeře a přikývla na cestu na Faileonův hrad. Překvapeně jsem zamrkala, ale nehla se z místa. Pořád to bylo moc absurdní, abych tomu věřila. A kdo kdy viděl, aby někdo jako já měl vidění? V duchu jsem se ušklíbla, protože mimické svaly mi nefungovaly.
Rozhodně to pro mě bylo překvapení, když mě ráno vzbudila služebná a naznačila, že bych si měla pospíšit, že všichni už čekají jen na mě. Posadila jsem se a začala se chystat. Brala jsem to jako každodenní zaspání na snídani, ale stejně jsem se rychle oblékla - se služčinou pomocí. Druhá zatím balila kufry, toho jsem si moc nevšímala - myslela jsem, že mi dělá pořádek v šatech (módní, nemódní? Jak to mám zkoumat?).
Pak mě jemně předvedly až do vstupní síně, kde už čekalo i služebnictvo a část gardy, která měla dělat doprovod.
,,My někam jedeme?" Všichni se na mě překvapeně otočili. Byla to nejdelší věta, kterou jsem za posledních pár dní řekla.
,,Samozřejmě, bavili jsme se o tom zítra, tvůj otec jede navštívit syna svého zemřelého přítele," usmála se jemně Chloë a přistoupila ke mně, aby mě v případě nutnosti mohla zachytit. V hlavě mi to šrotovalo a když mi to došlo, ustoupila jsem o krok a začala vrtět hlavou.
,,Nemůžu jet."
,,Ale zlato, už jsme to oznámili..."
,,Nemůžu jet. Ne... podívej, jak vypadám."
,,Ale no tak, Arnë, potřebuješ čerstvý vzduch, slibuju, že můžeš zůstat v komnatách." No ano, nastoupila jsem, protože mi v tu chvíli nejspíš vytekl mozek ušima. Mohlo mě napadnout, že to mám jako povinnost doprovodit svého otce první den do korunovačního sálu, ale já si pitomá myslela, že vážně budu moct zůstat zavřená a zas jen čučet do zdi. Jako by na ni mohlo být něco zajímavého. Trošku mi zvedlo náladu, že uvidím Fredericka s Feonem, ale taky to moc nepomohlo.
,,Hm," nasedla jsem si do kočáru.

Přijeli jsme po poledni a dostali jsme své vlastní komnaty, abychom se mohli připravit. Faileon nás nepřišel navštívit - takže se mi pořádně ulevilo. Zas mě ale zklamalo, že nepřišel ani Feon s Frederickem. Takže nepřišel ani jeden ze slavných tří efek. Kráčela jsem tiše za mamkou a doufala, že brzy zapadnu do koupele.
Našla jsem plnou vanu kouřící se vody a vedle položené nádherné bílé šaty. Problém byl v tom, že jsem byla tak mimo, že mi ani nevadila maličkost, že to byly šaty, které já přeci obvykle nenosím. Začínala jsem to přisuzovat svému stavu "mimo tento prostor".
Sotva jsem si lehla do vany a mé už delší vlasy se ponořily z části pod vodu, vzpomněla jsem si náhle na to, jak jsme se poprvé políbili...

Vklouzla jsem pod hladinu, přičemž mi kolena vylezla na vzduch. Vypustila jsem kyslík z nosu a sledovala bublinky, které mířily vzhůru. Usmála jsem se pod vodou a prohrábla si vlasy, které mi voda trochu nadnášela. Najednou mě přepadl záchvat smíchu a bublinky už vycházely i z pusy. V tom se ke mně ponořila ruka a prudkým pohybem mě vytáhla nad hladinu. Vykašlala jsem trochu vody a zdusila v sobě smích, když jsem uviděla Faileona.
Zrudla jsem rozhořčením a vděčila počtu bublinek, které mi skrývaly tělo.
,,Co tady, ksakru, děláš?" vyhrkla jsem rozzlobeně. Seděl hned vedle kádě. Už byl umytý, to bylo vidět. Krásně voněl po borovém jehličí a usmíval se. ,,Haló? Příjem! Tady nemáš absolutně co dělat!" řvala jsem a urovnala si vlasy jediným pohybem dozadu.
,,Je to hrad mého otce. Kdo by tu měl víc co dělat?"
,,Nemyslím hrad, ty hlupoňu! Myslím tuhle místnost. Jestli sis neráčil všimnout tak tu jsem naprosto bezmocná v kádi s vodou!"
,,Všiml jsem si," usmál se položil ruku na okraj mé vany. Vyvalila jsem na to oči.
,,Co to zase děláš? Mohl bys, prosím, odejít, abych se mohla obléct?" Uchechtl se a zavrtěl hlavou.
,,Tohle postavení se mi náramně líbí," přisedl si blíž ke mně.
,,Faileone, do háje!" cákla jsem po něm vodou. Zasmál se.
,,Takhle mě rozhodně nevyženeš. To bys mě musela jít nakopat."
,,Jo, jasně. To bys rád, co?"
,,Přiznávám, že by se mi takový výprask líbil," ušklíbl se. Zrudla jsem.
,,Co tě přinutilo sem vlést, aniž bys počkal, až za tebou přijdu sama?"
,,Nerad čekám," přiznal.
,,Jo, aha," protočila jsem oči v sloup. ,,Vůbec netušíš, kdo tě přepadl?" snažila jsem se rychle poodejít od tématu.
,,Ne?" natáhl se, aby mi prohrábl vlasy. Projela mnou elektřina. Připsala jsem to rozrušení.
,,Faileone," zaúpěla jsem.
,,Nemůžu si pomoct. Vypadáš tak bezbranně a sladce."
,,Dík za kompliment. Nemusels mě z té kádě vůbec vytahovat, jestlis mi chtěl říct tohle."
,,Přiznám se, že jsem měl trochu obavy, když jsi dlouho nevystrčila hlavu."
,,Jak dlouhos tu byl?" chtěla jsem vědět.
,,Po pravdě?"
,,Mám se bát? Vyklop to!" ukázala jsem na něj prstem od pěny.
,,Všiml jsem si tě, jak sem jdeš, tak jsem tě trochu špehoval."
,,Cože? Ty... ty... TY!!!!" řvala jsem po něm.
,,Ale no tak. Vešel jsem, když už jsi byla v kádi."
,,To jsi mě uklidnil," zpražila jsem ho pohledem. Vstal ze židle, obkročmo se nade mě postavil a já se mimoděk zasula víc pod vodu. Usmál se a položil mi obě ruce po pravé a levé straně hlavy. Vzhlédla jsem se k němu a otřásla se. ,,Co chceš?" Skláněl se ke mně a mě to najednou došlo. Když už byl tak blízko, až mě ovanula ona vůně jehličí, ponořila jsem se do kádě a vítězoslavně se pro sebě usmívala. V tom mi ale zatlačil na kolena, já se s prskáním vynořila nad vodu a on dosáhl svého. Rychle se ke mně sehl a políbil mě. Nejdřív jsem se bránila a cukala sebou, pak mě ale jeden neznámý pocit přemohl a já ho mokrýma napěněnýma rukama objala kolem krku a přitáhla si ho blíž. Na chvilku se odtrhl, usmál se, a pak mě znovu políbil. Tentokrát to ale bylo mnohem vášnivější, než prve. Pootevřela jsem ústa a cítila, jak vydechl. Byla jsem úplně bezmocná. Jen jsem tam seděla a líbala ho, stejně jako on mě. Nakonec jsem ho pustila a odtáhla se. Ve tvářích červená.


Povzdechla jsem si při té vzpomínce a z očí mi začaly stékat slané potůčky. Najednou jako by toho ve mně byly litry a litry a já to konečně mohla vypustit ven. Plakala jsem a plakala a netušila, kdy toho konečně nechám, začala mě bolet hlava a voda žbluňkala, jak jsem se otřásala. Chytila jsem se kádě z obou strach a snažila se uklidnit, ale ruce se mi třepaly a nemohla jsem najít klid.
,,Arnë?" ozvala se tichounce mamka zpoza dveří. ,,Jsi v pořádku."
,,To teda nejsem, nechte mě být!" zakřičela jsem a ponořila se pod vodu.