Srpen 2009

Epilog - Konečně!

31. srpna 2009 v 8:31 | TePa, Nessa |  Eillen
Drazí, milí a je to tady. Poslední kapitola už tak zbytečně prodloužené Eillen. Doufám, že se Vám tahle povídka líbila, protože mě bavila psát:) Užijte si poslední rozloučení:)

TePa

"Ty jdeš ráno do práce?" podivila se Ady, když uviděla Eillen běhat po pokoji.
"Ne, mám odpolední směnu. Mám pár dní být pod dohledem jedné léčitelky a zaučit se a ona má teď odpolední, takže až od příštího týdne asi budu dělat jinak, proč?"
"Protože tady pobíháš, jako by ses už chystala."
"Jen si chystám věci, co si vezmu na sebe a s sebou," pokrčila rameny Eillen.
"A proč, prosím tě? Vždyť je ráno!"
"Já vím, nemůžu si to nachystat už teď?"
"Tak fajn," postavila se Ady před kamarádku s rukama v bok. "Co se děje?"
"Nic, jen se s tím pak nechci zdržovat, když teď stejně nemám co dělat."
"A potom budeš mít?"
"No pak.."
"Aha, jasně, přijede ti Jayden," protočila oči.
"No," pousmála se Eillen. "Nebo ho budu vyhlížet."
"S tebou je to špatné, holka," kroutila hlavou Adrienne.
"Nic špatného na tom nevidím," odporovala Eillen a dál pokračovala v chystání věcí.
"Fajn, už mlčím. Doufám, že až přijede, všechno se ustálí. Práce, život.."
"Jak to myslíš?" podivila se Eillen.
"No jednoduše. Teď začínáme v práci, čekáme na kluky.. Prostě chci už řádný život.. Takový, jaký bude v dalších letech. Bydlet s tím samým člověkem nebo lidma, mít jistou práci a tak.."
"Páni, žít s Jaydenem, chodit do nemocnice, starat se o dům.. to bude..." zapřemýšlela Eillen.
"Jo, přesně o tom mluvím," kývla Adrienne. "Kde je vůbec Noreen?"
"Ale," mávla rukou Eillen. "Někam ráno vypadla a ještě se nevrátila." Adrianne se zamračila.
,,Kam mohla jít?"
,,Třeba šla hledat práci," pokrčila Eillen rameny a položila si přes židli ještě kabát.
,,Vždyť je léto," ušklíbla se Adrianne.
,,Ano, ale večer bude zima, až půjdu zpátky."
,,Kdyže to ten kluk má přijet?" Eillen se usmála.
,,No dneska."
,,Kdy ale?"
,,No, během dne."
,,Tak to asi vím, kam Noreen šla."
,,Myslíš, že už přijeli?" vyskočila Eillen.
,,Ne, nemyslím, ale Noreen se bude cítit líp, když na ně bude čekat."
,,Nevíš kam na ně šla čekat?" přešlápla Eillen.
,,Chudák Jayden." Eillen se zasmála.
,,Tak kam?"
,,Nejspíš někam, kde se většina lidí odebere, když přijede. Přece mě tu nenecháš?" zamračila se Adrianne.
,,Ne, nenechám," usoudila Eillen. ,,Počkám tady," rozhodla se a posadila se na okno s výhledem před dům.
,,Děkuju," zasmála se Adrianne.
,,Co je k smíchu?" otočila se k ní Eillen.
,,Stejně budeš přemýšlet o někom jiném."
,,Já s tím prostě nic neudělám," omluvně se usmála Eillen.
"Víš, co by mě zajímalo?"
"No?" zeptala se nepřítomně Eillen.
"Co budeš dělat, jestli nepřijedou dřív, než budeš muset jít do práce."
"Co by?" pokrčila rameny. "Prostě tu práci budu muset nějak přežít a pak půjdu domů s pocitem, že už na mě bude čekat."
"A kdyby přijel pět minut před tvým odchodem?"
"Tak mě doprovodí do práce a já se budu těšit, že se pořádně uvidíme až se vrátím."
"Zní to strašně jednoduše, když to tak říkáš, ale už vidím jak budeš celá na trní skučet, že ještě nepřijeli."
"Hele, nech už toho, nechci se o tom bavit."
"No jo, promiň," omluvila se Adrienne.
"Ady, moc by ti vadilo, kdybych tě tu nechala?" zeptala se po chvíli ticha Eillen.
"Ty ho fakt chceš jít vyhlížet?" protočila dívka oči.
"Ne, ale nevydržím tu jen tak sedět, půjdu se nejspíš projít po městě."
"Dneska s tebou stejně není řeč," pokrčila rameny Adrienne a zamávala kamarádce na rozloučenou. Eillen si vzala pár svých věcí a vyšla ven z domu.

A jak tak chodila, brzy narazila na Noreen.
,,Eillen," zaskučela.
,,Já vím," usmála se Eillen. ,,Ale takhle je nepřivoláš. Nechceš se jít třeba projít?"
,,Ty se dokážeš procházet?"
,,Samozřejmě. Musím něco dělat, jinak se zcvoknu."
,,Myslím, že u mě tento proces už dávno probíhá."
,,Tak ho vyžeň. Projdem se po tržnici, a pak se sem vrátíme." Noreen se chvilku váhavě ušklíbala a těkala očima mezi cestou, kterou sem proudily valy lidí, a nakonec pokrčila rameny.
,,Tak pojď," chytila ji za ruku a rychlým krokem zamířila k tržnici.
,,Pojď pomaleji," zasmála se Eillen. ,,A skočím ještě pro Adrianne, ať tam není sama, stejně se nudí. Až půjdeme zpátky, může se klidně zase ztratit." Noreen pokrčila rameny. ,,Ale ty tu počkáš." Noreen se zasmála a přikývla.
Za chvilku už šly všechny tři a vesele si povídali o zážitcích, o slunci a možném počasí a taky o tom, jak Adrianne stále nemůže najít práci.
,,Tohle nechápu, Ady," zavrtěla hlavou Noreen, která pracovala po boku jednoho z mágů, který byl začleněn do ochranné jednotky.
,,Prostě mě nikde nechcou," pokrčila rameny a pohladila vystavované látky.
,,Vážně? Vždyť to nemůže být možné, tohle je..."
,,Já jsem totiž nikam na konkurz nešla," přiznala se sklopenou hlavou.
,,Cože? Proč?" zajímala se Noreen a odsunula myšlenku na Corwina někam do pozadí.
,,Protože prostě... já nejsem zvyklá, nevím, jak se to dělá."
,,Ale my to taky přeci nevěděly. Vždyť ta práce..! Mohla jsi pracovat se mnou. Víš co? Já se ještě zeptám jak to půjde. Nebo s Eillen! Co ty na to?"
,,No, když já..."
,,Promysli si to a probereme to třeba zítra, nebo tak."
,,Dobře," usmála se Adrianne. ,,Tuším, že potřebuju trochu času. Odsouvala jsem to. Myslím to, abych si vybrala konečně nějakou práci, ale teď..," usmála se a Noreen z ničeho nic vypískla. ,,Co se d..," nedokončila Ady, ušklíbla se na Eillen a začala mizet v davu.
,,Počkej přeci Ady! Kam běžíš?! Zbláznila ses Noreen?!" otočila se tam, kde tušila kamarádku, ale ta už tam nebyla. Místo ní se tam objevil trhovec a začal jí cpát chleba do nosu.
,,Nechci, děkuji," odbyla ho a postavila se na špičky, aby Noreen zase našla. A pak ztuhla a rozbušilo se jí srdce. Vypadalo to jako scéna s nejlepší knížky na světě. Dav najednou přestal existovat. Stál tam a hleděl přímo na ni. Mimoděk si začala upravovat vlasy a za chvilku uviděla jeho pobavený úsměv. Lehce se začervenala zrovna ve chvíli, kdy do ní někdo lehce narazil a ona se zakymácela.
Naprosto ignorovala tichou omluvu, stejně tak i trochu hlučnější Noreen a Corwina. Prostě jen tak stála a užívala si moment, na který se celou dobu tak těšila. Jayden trochu znejistěl, když pořád stála na místě, nejspíš čekal, že se mu vrhne do náručí. Eillen si rozpaků všimla a vyrazila k němu. Absolutně nevěděla, co mu řekne. Nevěděla, jak to bude dál, kde budou bydlet, jak žít. Vlastně nevěděla skoro nic, ale bylo jí to jedno. Byla to prostě jen ona a Jayden. Na ostatním nezáleželo, zbytek se vždycky nějak vyřeší. Hlavně, že jsou konečně zase spolu.
Došla posledních pár krůčků a ocitla se těsně před ním. Oba se na sebe usmáli a Jayden ji objal. Eillen přes rameno zahlédla zbytek kluků, který s Jaydenem dorazil. Většina z nich se okázale dívala jinam, někteří se bavili s Adrienne a Corwin měl oči jen pro Noreen.
"Netušíš, jak moc jsi mi chyběla," zašeptal Jayden.
"Zeptej se holek, jak moc jsi mi chyběl," kvitovala Eillen. "Nemohla jsem se dočkat."
"Ani já ne."
"Zůstaneš tady?"
"Pokud tu zůstaneš ty," pokrčil rameny Jayden.
"Já tu zůstávám."
"Pak není o čem uvažovat," usmál se Jayden. "Moc dlouho jsem tě neviděl na to, abych si teď sbalil kufry a šel jinam. A když se najde práce jinde, najde se i tady."
"To je fakt, neměl by to být problém." Nejistě stála na místě a netušila, co má dělat dál. Mnula si samou nervozitou ruce a přemýšlela, kdy bude vhodná doba na to ho konečně políbit, aby nevypadala příliš vtíravě. A tak mávla rukou k Noreen a Corwinovi. ,,Donutily jsme jí, aby mu napsala."
,,Dobrý nápad," přikývl Jayden a pořád ji držel kolem pasu. ,,Už jsem si říkal, že mu nafackám, jak pořád propadal chmurným náladám." Zase chvilka ticha.
,,Tolik jsi mi chyběl," zopakovala. Šťastně se usmál. ,,Nechci, abychom zas museli být od sebe."
,,Pokud mě neodeženeš, zůstanu," přitáhl si ji blíž a Eillen se typicky zrychlil tep.
,,Nebo pokud ty neodeženeš mě, dokážu být pěkně nesnesitelná." Dělal, že přemýšlí.
,,Snad to přežiju." A pak se k ní sklonil a konečně ji políbil. Eillen se rozbušilo srdce a začala se chvět ostošest. V tom polibku byla všechna naléhavost a radost z toho, že se znovu setkali a hlavně... hlavně doufání, že to tak bude navždy.

KONEC

Část šestá - Konkurz

26. srpna 2009 v 16:25 | TePa |  Anne
Anne pečlivě psala poznámky, protože se už několikrát stalo, že si je profesor nechal vybrat místo domácích úkolů. Namáčela věčně brk do Jamesova inkoustu a pořádně ho ani nevnímala. Tušila, že si možná též něco píše. Nebo kreslí.
,,Tak dobře. Konec hodiny, procvičujte si nové kouzlo a uvidíme se zítra," usmál se profesor a odešel z učebny. Sotva to udělal, Anne tiše zaúpěla a prohmátla si zápěstí.
,,Bolí?" usmál se na ni zprava James.
,,Se divíš, když jsem psala v kuse celou hodinu?" ušklíbla se Anne, a pak se mrkla do poloprázdné lahvičky s inkoustem. ,,Aj, promiň, jsem strašná, vůbec jsem si nevšimla, že jsem ti ho tolik vyplýtvala," omlouvala se Ann.
,,To nic," na to James.
,,Ne, vážně, promiň, donesu ti jednu lahvičku svého. Jsem strašná," zkousla si ret a podívala se na něj. Usmíval se. ,,Co je?"
,,Už jsem řekl, že to nevadí."
,,Hm, ale stejně ti ten inkoust donesu."
,,Dobře," zasmál se. ,,ale teď už musíme na Obranu." Přikývla a začala se balit.
,,Nejspíš." Oblékl si sako z uniformy a ledabyle si přehodil brašnu přes rameno.
,,Jdeš?" zeptal se.
,,Ehm, jo, jasně," zvedla se, urovnala si sukni a šla za ním.
,,Proč se jdeš ve skutečnosti podívat na přijímání famfrpálových hráčů?" Anne chvilku přemýšlela, ale pak se rozhodla raději zalhat. I když nerada. Aspoň se na něj nebude dívat, rozhodla se a začala si upravovat pletený přívěšek na své tašce.
,,Chci Erin ukázat, o co přichází."
,,Hm..," na to James a když Anne vzhlédla, pátravě se na ni podíval.
,,Co je?"
,,Ale nic. Jen by mě zajímalo, proč ses na mě při té odpovědi nedívala." Anne se ušklíbla.
,,Nemusím na všechny koukat při té nejdrobnější příležitosti."
,,No jasně," mávl rukou a zahl za roh. ,,Už je to jen kousek."
,,Vím, znám tuhle chodbu," zatlačila na dveře do učebny a vešla dovnitř. Tam už stála Erin a jakmile viděla Anne, stáhla ji k sobě do lavice.
,,Jaká byla první hodina?"
,,Ehm... Obohacující, řekla bych."
,,Takže sis povídala s Jamesem?"
,,Neptej se mě tak dychtivě a ne, jen se mnou seděl. Tak jsme prohodili pár slov." Erin se zakřenila.
,,Pochopitelně." Anne se na ni vážně podívala, ale nechala to bez odpovědi. Erin to považovala za souhlas, spokojeně se zavrtěla a sledovala výklad učitele.
,,... a pak jednoduše mávnete hůlkou, asi nějak takhle," opsal složitý obrazec a všichni zaúpěli. ,,Děje se něco?" zarazil se profesor.
,,Tomuhle říkáte jednoduchý, pane?" uchichtl se Jacob a Erin se zasmála.
,,Znám i složitější, ale máte pravdu," jemně se usmál. ,,Teď se prosím postavte a začněte čarovat. Štít jde sice víc vidět, když ho použijete proti nějakému kouzlu, to je jasné, ale měla by se vám vytvořit alespoň jemná narážka," mávl hůlkou a Anne se stačila tak tak zvednout, než se židle s lavicemi srovnaly do kouta. ,,Takhle budete mít více prostoru," usmál se.
,,Tak jdem na to?" pohodila vlasy Erin a rozverně mrkla na Anne.
,,Nechceš se nejdřív uklidnit, mohlo by to skončit..," nedokončila, protože se musela zohnout. Erin se na ni zrovna otočila, když jí z hůlky vystřelil zlatý paprsek a narazil do zdi, při čemž odlomil pořádnou část zdi.
,,Erin?!" přeskočil Anne hlas. Ta jen stála s otevřenou pusou a když na ni kamarádka promluvila, začala koktat.
,,M-můj bo-bože... A-a-a-nne.... j-j-jsi v po-po-po... pořádku?" natáhla k ní ruku.
,,Zbláznila jste se snad slečno Dooková?!" zařičel profesor. Erin okamžitě zrudla a sklopila hlavu.
,,Omlouvám se, pane profesore, bylo to nedopatření a já..."
,,Mohla jste ji zabít, uvědomujete si to?" Erin začala popotahovat.
,,Já ji nechtěla zabít, já jen... to kouzlo se nějak dostalo z hůlky."
,,Zapomněla jste hodinu, kdy jsme procvičovali citové ovládání?" Všichni je sledovali napjatí jako struny. Anne se zželelo kamarádky, které to mrzelo, a tak se postavila vedle ní.
,,Pane profesore, já jsem v pořádku."
,,Vážně?" zetpal se starostlivě.
,,Vážně," usmála se.
,,No tak dobře. Ale jestli se to bude opakovat, tak..."
,,Nebude, vážně ne," ujišťovala ho honem Erin, ale to už odešel. Anne se otočila k Erin a usmála se.
,,Anne, mě to tak mrzí. Co když bych tě zabila? Já..." Anne ji objala a zase se odtáhla.
,,Máme procvičovat, vzpomínáš? Navíc jsem čilá jako rybička a vůbec nic mi není. A nepropadej temným myšlenkám. Jsem tu, ne? A nebreč. Rozmažeš si řasenku." Erin se zasmála a několikrát zamrkala.
,,Tak můžem."
,,Ne asi. Takže: 3, 2, 1..." Hned poté se Anne rozmáchla a začala opisovat obrazec. Zezačátku se jí dařilo, ale pak se trošku vychýlila a štít se jednoduše rozplynul. Odfrkla si a podívala se, jak se daří Erin. Otevřela jsem údivem ústa a hleděla, jak do práce zasahuje i druhou rukou. Dokonce vypadalo, že jí to ani moc nevysiluje. Prostě mávala rukama a všechno se zdálo tak jasné, jakoby to dělala mimoděk. Obdivovala jsem ji tak nehorázně, až jsem jí začala závidět. Navíc se na ni všichni dívali a když skončila, před ní vězel obrovský průsvitný štít.
,,A teď ho vyzkoušíme," ozval se zaražený profesor a vyslal na ni jednoduchý Expelliarmus. Neškodně se odrazil a vracel se k němu zpátky. Pohltil ho do ruky a začal tleskat. ,,Výborně, slečno Dooková, takový talent na obranná kouzla jsem vážně ještě neviděl." Postupně začala tleskat celá třída a Anne se k nim s úsměvem přidala. Už jí to ani nevadilo. Viděla Eriin spokojený výraz a úsměv od ucha k uchu. Přesně věděla, co se jí honí hlavou. Jen se podívejte, co jsem dokázala. Nejsem k ničemu.

,,Musíme už jít, Anne, mákni si trochu," ozvala se popuzeně Erin, když se Anne pořád nedařil provléct pásek. ,,Půjč mi to!" vyškubla ho kamarádce z ruky a začala ho navlékat.
,,Uklidni se, Erin, ještě máme čtvrt hodiny!" zasmála se Anne.
,,To není k smíchu, Ann, chci tam být dřív a najít si bezva úkryt, ze kterého pak vyjdu jako hvězda, kterou James potřebuje," ušklíbla se.
,,Nemusela sis to takhle přikrášlovat. Dobře, už to je!" vyškubla se Erin z rukou a zapla si přesku sama.
,,Nepotřebuješ ještě zavázat tkaničky?" prskala Erin. Anne se zasmála.
,,Ty už mám zavázané. Hledám kabát." Erin zvedla ruku, na kterém visel. ,,A taky šálu," zvedla druhou ruku. ,,Fajn, tak jdem," dusila smích Anne, protože pohled na Erin byl vskutku božský.
,,Ještě chvíli se tak pitomě chichotej a trefím tě potloukem do hlavy."
,,Ale no tak," zasmála se Anne a objala ji kolem ramen.
Jenže tím Eriin nervózní výstup zdaleka nekončil. Čím více se blížily k famfrpálovému hřišti, tím víc se třásla jako osika a tím víc si ztěžovala na přílišné horko nebo zimu. Anne celou cestu jen tiše kráčela asi půl metru od ní a poslouchala ji.
,,Máš koště?" prohodila mimochodem.
,,Cože?" potřásla hlavou Erin, protože právě mluvila o tom, jak se plete šála, kterou držela v ruce.
,,Myslela jsem, že jdeš na konkurz. Logicky snad potřebuješ koště," ušklíbla se Ann.
,,Jej. Běž napřed, skočím si do přístěnku, a pak půjdu rovnou na hřiště. Drž mi palce," nasadila fanatický výraz a Ann jen váhavě zvedla palec pravé ruky. Potom se usmála a vyběhla pár schodů na tribunu, kde se posadila doprostřed jedné z prostředních lavic, aby měla výhled i dolů a zároveň, aby ji Erin viděla. Aby viděla, že ji přišla podpořit.
Problém byl v tom, že tu trochu víc foukal vítr a i když si nasadila kapuci, nějakým záhadným způsobem jí pořád foukal kolem uší a byla jí zima. Za chvilku vytáhla i rukavice a zimomřivě si začala třít ruce. Doufala, že výběr nebude moc dlouho trvat a dopadne v Eriin prospěch. Pořád totiž zvažovala i možnost, že je někdo lepší jak ona. Samozřejmě, že hrála dobře, ale není přeci jediná.
Nervózně si poposedla a podívala se dolů, kde už se shromáždili uchazeči a James na ně začal cosi hulákat. K Anne se to nedoneslo, protože jí znovu ofoukl vítr. Proklínala se, že svolila, že tu půjde. Pak si všimla Erin, která se mihla kousek od Jamese. Nechápala, proč se jednoduše nepostaví do řady, ale to by nejspíš nebyla Erin.
Za chvilku už vylétal jeden student za druhým a snažili se prokázat své umění odrážečství. Jednou byla Anne dokonce nucena uskočit stranou a skrčit se za sedačkami, když jeden z nich odstřelil potlouk nešikovně jejím směrem. Když znovu zvedla hlavu, svezla se jí kapuce a s napůl vyděšeným a napůl pobaveným výrazem sledovala uchazeče, jak k ní letí a ukazuje ať přijde blíž. Otřepala si kabát a polkla pár trefných pojmenování na jeho adresu.
,,Moc se omlouvám, jsi v pořádku? Ann? Jsi to ty?" začal se usmívat... Michael!
,,Michaele! Čau! Tak dlouho jsem tě neviděla. Netušila jsem, že chceš vyvraždit naši rodinu," ušklíbla se, byl to totiž její bratranec.
,,Michaele! Okamžitě dolů!!!" ryčel zespodu James.
,,No nic, až tu skončím... no, asi už jsem skončil, tak se půjdem projít, ne?" Usmála se a kývla.
,,Jasně."
,,Tak zatím a ještě jednou promiň."
,,Přežila jsem to, dneska už druhý pokus o vraždu mé maličkosti," rozpažila a ukázala, že by měl sletět dolů, než se do něj trefí James. Usmál se a vydal se dolů. Tady trošku níž bylo poněkud tepleji, tak se opřela o obrubu tribuny a dívala se přímo dolů. Všimla si, že už tam nikdo není, zato James něco hustil do chudáka Michaela. Nakonec mávl rukou a prohrábl si vlasy.
,,Jamesi?" ozvala se konečně Erin a Ann se pobaveně ušklíbla. Měla jít na herečku.
,,Erin? Myslel jsem, že jsi nahoře s Anne," slyšela ho tlumeně.
,,Nepřišla jsem se dívat. Přišla jsem se tě zeptat, jestli mě vezmeš do týmu," vybalila to na něj. Nezdálo se, že by ho to nějak extra překvapilo, a tak za chvilku letěla na horu, provedla pár smyček a kliček, odpálila několikero potlouků - nutno říct, že správný směrem - a byla přijata. Anne už byla zmrzlá na kost, a tak rychle seběhla dolů, aby pogratulovala Erin a mohla jít s Michaelem na tu procházku. Vešla na hřiště a pomalým krokem si to zamířila k Jamesovi s Erin, kteří se na něčem domlouvali.
,,...v osm," dokončil zrovna větu James.
,,Takže zítra v osm, dobře," usmála se Erin a otočila se k Anne. ,,Dal mi to!" skočila jí kolem krku. Anne ji lehce objala a ušklíbla se na Jamese.
,,Překvapivě. Byla jsi nejlepší."
,,Zato Michael tě málem zabil."
,,Jsem živá, to je dobrý. Kvůli tomu jsem vlastně tady. Nevadilo by ti, kdybys šla na pokoj sama? Jdu s ním na procházku."
,,Hm, tak to jo," přikývla a usmála se. Znovu se otočila k Jamesovi a jemně ho pěstí udeřila do ramene. ,,Haló?" James cukl hlavou, zamrkal a otočil se čelem k Erin. ,,Takže zítra na tréninku a dneska na večeři. Měj se."
,,Jo, čau." Anne mu jen mávla a vydala se za Michaelem, který už stál u dveří. Přátelsky ji objal kolem rameny a usmál se.
,,Zdárek, Ann. Jsem tě neviděl tak.... dva měsíce! To se mohlo stát věcí. A obyčejně nejsem takový pako, jen jsem byl nervózní." Anne ho šťouchla do žeber.
,,Nejspíš to máme v rodině. Když jde o něco důležitého, znervózníme a nemáme nic. Ještěže u zkoušek je to něco jiného, jinak bych stála jako kouzelník za starou bačkoru."
,,To bych zrovna neřekl," hodil koště do šatny a pokračovali dál.
,,Neměla bych práci, takže bych musela škemrat, aby mě vzali jako prodavačku."
,,Věčná škoda talentu," ušklíbl se, zasmál se a vydali se na pozemky, kde si dlouho povídali. Než Anne už ani necítila své tělo a musela se jít schovat do hradu. Se smíchem se spolu rozloučili ve Společenské místnosti.
,,Dneska to bylo fajn. Musíš mě zas někdy zkusit zabít, abychom to zopakovali," objala ho Anne. ,,A někdy se k nám taky stav."
,,Jasně. Ale raději si tě odchytím normálně, protože mrtvá bys mi byla na nic a tvoji rodiče by mě přizabili."
,,Nejspíš. Tak dobrou noc a měj se," usmála se na něj ještě Anne, a pak se zohla k jednomu ze stolků a hledala učebnici Bylinkářství. V tu chvíli se jako velká vlna přivalil do Společenky samotný James Potter, ale Ann si ho nevšimla.

Přípravy na bitvu

20. srpna 2009 v 17:52 | TePa |  Ty z Vrangy
Tepa zakopla. Bylo to už poněkolikáté za posledních deset minut.
,,Tepo, jsi vyčerpaná, měli bychom se vrátit."
,,To si vyřiď s kapitánem, Martine," opřela se o něj a nabrala zpátky rovnováhu. ,,Ještě není plný."
,,Ale to je strašně náročné. Opravdu je nutné, aby ses toho, z čeho bereš energii, dotýkala?"
,,Bohužel."
,,Posledně jsme museli lést do pěkně strmého kopce."
,,To ano, ale pak tam byl pořádný kus skály, takže se to vyplatilo."
,,Kam jdem teď?"
,,Slyším vodu," zívla a zamrkala.
,,Brzy tě budu muset nosit." Uchichtla se.
,,Není nutno. Já se vzpamatuju, dobrý."
,,Chodíme tu už nejméně tři hodiny."
,,Jestli chceš, tak se vrať."
,,Mě je to fuk, já jsme zvyklý, ale ty začínám blednout. Tep, jsi v pořádku?" chytil ji okolo pasu právě včas, než skončila zase na zemi.
,,Jsem," přikývla, vysmekla se mu a pokračovala zarytě vpřed.
,,Ty jsi pěkně tvrdohlavá," usmál se.
,,Tohle není o tvrdohlavosti, jen se prostě musím postarat o to, že udržím obranná kouzla a přežiju to."
,,Ale bitva netrvá den."
,,No tak to zítra zas budu chodit lesem a zase místo, abych spala, budu sbírat energii jako houby," ušklíbla se.
,,Nemůžeš si vzít energii ze mě?" Tepa se zastavila a zaraženě se na něj podívala.
,,Nezkoušela jsem brát energii z člověka a nechci to zkoušet. Mohla bych ti ublížit. Hele, tady je ta řeka," ukázala na zrychleně plynoucí stuhu vody.
,,To myslíš vážně? Jak se jí chceš dotknout?"
,,Musím si stoupnout zhruba doprostřed. Ta mi dá hodně energie," začala se zouvat.
,,V tomhle stavu tě tam poslat nemůžu."
,,Já se tě neptám o dovolení." Přišel k ní a chytil ji za loket.
,,Nepůjdeš tam, strhl by tě proud a..," naznačil že by upadla a odplavala pryč.
,,Hm... Tak půjdeš se mnou," zula si i druhou botu. ,,Ou, ta tráva studí."
,,A to ještě nejsi ve vodě. Cože? Já?"
,,Je tu snad někdo jiný? Budeš mě držet, abych nespadla."
,,Hm, tak fajn," on na to, a pak se zasmál. ,,To bude podívaná." Tepa se též krátce zasmála, počkala, až si i Martin sundá boty a pomalu vstoupila do vody.
,,Ouuuu, jako led," otřásla se. Sukni měla vyhrnutou jak jen to šlo a pomalu kráčela hloub do vody.
,,Počkej, nebo..," vběhl Martin do vody zrovna ve chvíli, kdy Tepě podklouzly nohy.
,,Dík," prohodila, když ji stihl chytit kolem pasu.
,,Dávej si pozor."
,,No jo. Tady by to mohlo stačit," držela si jednou rukou sukni a druhou chytla amulet. ,,Teď mě musíš držet hodně, budu se soustředit na to pitomé zaklínadlo."
,,Hm, dobře, když dovolíš," přistoupil k ní blíž a pevně se ve vodě rozkročil.
,,Jinak bych ti to neříkala. Tak drž." Nečekala sice, že se na ni tak nalepí, navíc měl mokrou košili, takže stejně bude mít mokré šaty... Každopádně ji objal pažemi pas. Tepa trochu zrudla, pak zavřela oči a začala šeptat zaklínadlo. Cítila, jak se řeka trochu vzpěčuje, ale nakonec uvolnila část své energie a Tep pocítila, že amulet je plný. Otevřela oči.
,,Už mě můžeš pustit," zasmála se.
,,Dobře, tak se aspoň otoč ke břehu ať vím, že se nevydáš dál." Tepa pomalu nakračovala na kluzké kameny na dně a tahala sukni nahoru, aby se příliš nenamočila.
,,Šaty jsou děsně nepraktické," zavrávorala, přičemž ji okamžitě přidržely Martinovy ruce, a pomalu vyšla na břeh. Okamžitě ji ofoukl vítr, a tak raději okamžitě spustila šaty dolů a zatočila se jí hlava.
,,Jsi v pohodě?" ozval se z dálky Martin.
,,Myslím, ale problém je v tom, že když bereš energii, část si ji vezme ten druhý. Pro případ, že bys to přehnal... Taková obrana před smrtí, takže jsem teď trošku malátná a..," znovu se jí zatočila hlava, tak rychle schovala amulet do výstřihu a zabalila se do kabátu, který měla sebou. ,,Proč je mi najednou taková zima?"
,,Jsi vyčerpaná, musíš se vyspat."
,,Aha," přikývla a podlomily se jí nohy. ,,Možná jsem trošku přecenila svoje síly, ale amulet je plný," objímala ho kolem pasu, než si uvědomila situaci a pokusila se vstát. ,,Pomož mi, prosím," vztáhla k němu ruku. Chytil i její druhou a vyhoupl si ji do náruče. ,,Až dojdem, budeš stejně vyčerpaný, jako já."
,,Myslíš?" Ušklíbla se a usla mu opřená o rameno.

Katy se přetočila na bok a zívla. Mimoděk se zadívala na protější lůžko a když tam Becora neviděla, zamračila se.
,,To pako se ani nevyspí," mručela si pod nos, když na sebe hodila plášť a vyšla směr ozdravovna. Dle všech očekávání se tam skláněl nad pacientem, který vypadal v pořádku.
,,Becore? Co tu děláš? Máš spát," zívla Katy. Pozvedl obočí.
,,Měl bych?"
,,Samozřejmě. Nabereč energii a pokud usneš na bojišti a někdo tě zabije, prošpikuju tě i já. Ne jedním, ale hned třemi šípy," s tím se otočila a nakráčela zpátky do stanu. Lehla si a zívla.
,,Katy?" ozval se nad ní Becor.
,,Ehm..?" zavírala oči.
,,Tohle je moje postel. Ne, že by mi vadilo, že v ní ležíš, ale tobě nejspíš..." Katy se pokusila zvednout a nakonec se jí to podařilo. Lehce zrudla a odklidila se na svou postel.
,,Promiň."
,,Mě to nevadilo."
,,No jistě," otočila se k němu zády a za chvilku usnula tvrdým spánkem. Doufala, že Becor usnul taky a nevyplížil se zase ze stanu, aby zkontrolovat nemocné. Ale jelikož neslyšela žádné šustění, kromě převalování na druhém lůžku, usoudila, že už spí taky.
O to bylo probuzení horší. Ležením zazněla trubka tak hlasitě a tak blízko, až se z toho Katy posadila. Becor se jen překulil a otevřel oči.
,,A je to tady," zívnul.
,,Očividně," polkla Katy a zvedla se z postele. Otočila se k Becorovi zády a najednou se trošku zastyděla se před ním převlékat. Nakonec ale usoudila, že než veřejný výprask, raději ať se Becor pokochá a začala ze sebe shazovat oblečení. Natáhla si druhé kalhoty, přes to halenu a otočila se k Becorovi, který na ni mlčky zíral.
,,Co je?" zrudla a zastrčila kalhoty do bot.
,,Jsi krásná." Katy zrudla ještě víc. Cože? opakovala si v duchu. Rozhodla se to ignorovat. ,,Ale no tak..," pokračoval.
,,Nevím, o co ti jde, ale měl by ses začít oblékat, než tu vtrhne jeden ze stráží a povolá nás ke kapitánovi. Jsme totiž velení a..." Zarazila se. Příliš mluvila. Přehodila si přes ramena drátěnou košili a přes to vystužený kožený kyrys. Pustila se do uvazování přesek a spon a snažila se nedívat na Becora. Ten se začal vítězoslavně usmívat. Zdálo se, že Katy je dokonce... nervózní! Usmál se ještě víc zeširoka. Postavil se a natáhl si kalhoty i halenu, a pak začal se zbrojí. Když skončil, Katy se pořád snažila dopnout holení chrániče.
,,Nechceš pomoct?" ušklíbl se a natáhl k ní ruce.
,,Ne!" uskočila, až spadla na postel.
,,Dobře," on na to, ale zůstal sedět před její postelí.
,,Becore... já.... můžeš jít napřed," nadhodila.
,,Nemusíš být nervózní..," usmál se a začal se k ní nahýbat. Katy vždycky o kousek ustoupila a pak náhle zjistila, že se zády i hlavou opírá o stěnu stanu.
,,Co to děláš?" těkala mezi jeho stále se přibližujícíma se očima a zatajovala dech. Najednou byl blízko natolik, že už jen čekala, kdy se jí dotkne nosem.
,,Co myslíš?" přivřel oči a ona cítila jeho vlahý dech na kůži. Začalo jí zuřivě bít srdce. Zapřela se o postel a vyvalila na něj oči. Nebylo zbytí. Tušila, že k tomu dojde a ona najednou neměla dost sil, aby ho odstrčila, vrazila mu facku nebo udělala cokoliv jiného. Mile se usmál a lehce se jí dotkl svými rty. Náhle se vzpamatovala, zamrkala a potřásla hlavou. ,,Nechtěl jsem tě políbit," namítl a najednou byl pryč. Katy potřásla hlavou a bodlo jí u srdce. ,,Pokud to přežijeme, uvidíme se večer," řekl a prostě odešel. On odešel. Katy se svalila na postel a snažila se uklidnit. Tváře jí hořely. Tak o co mu teda šlo? Nechápala, co by jí mohl chtít.

Tepa zamrkala a otevřela oči. Zaúpěla, když jí náhle rozbolela hlava. Rozhlédla se.
,,Kde to jsem?" snažila se prudce posadit, ale pak tiše sykla a svalila se zpátky do peřin. Natočila se doleva a uviděla dlouhý luk, který očividně patřil Martinovi. Aspoň v to doufala. Cítila se, jako by vypila litry nejdražší pálenky. V tom se rozevřel otvor do stanu a vešel Martin nahoře bez. Tepa se zalkla a okamžitě si zakryla oči. ,,Příště upozorni, buď tak laskav."
,,Myslel jsem, že spíš," řekl prostě, ale Tepa neslyšela, jestli se hýbe, nebo stojí na místě. Neslyšela totiž vůbec nic, kromě vlastního dechu. A tak sundala ruce a okamžitě si je zase zakryla. Martin stál přímo před ní. Zrudla jak vlčí mák a přikryla si hlavu peřinou. ,,Za chvíli bude poplach, měla by ses převléct." Tepa rychle prozkoumala, co má na sobě a zjistila, že šaty z večera. Nutno ale říct, že pořádně pokrčené. ,,A můžeš se už odkrýt." Sotva tak učinila, zase zrudla a zakryla si oči rukama.
,,Baví tě to, doufám," zaúpěla.
,,Nesmírně. Ale jak chceš," ozvalo se šustění látky a za chvilku už měl košili, pak další, pak drátěnou a přes to ještě jeho vlastní loveckou zbroj.
,,Fajn, tak já se jdu převléct."
,,Pokud chceš takhle vyjít z mého stanu, tak si posluž." Tepa se podezíravě zamračila.
,,No tak jsi mě měl odnést do mého stanu."
,,To bych přišel o všechnu legraci."
,,Katy mi říkala, že moc nemluvíš. To si trochu odporuje," začala si upravovat vlasy a nakonec přes sebe přehodila plášť. ,,Už můžu jít."
,,Když s tebou si má člověk vždycky co říct." Pokrčila rameny a vyšla ze stanu. Okamžitě ji do očí udeřilo slunce, ale to jí příliš nevadilo. Zakryla si je dlaní a rozhlédla se. Kolem chodilo tolik vojáků, že se vlastně divila, že do ní nikdo nevrazil. Pomalým krokem se vydala do stanu, kde už stál Galen a připásal si meč.
,,Ahoj, Katyiina ségro. Dík za sen."
,,Cože?" zasmála se Tepa.
,,Jsi ségra od Katy, ne?" on na to s úsměvem.
,,Já myslím to druhé. Za jaký sen."
,,Tys na mě neseslala sen?"
,,Proč bych to dělala? Měla jsem spoustu jiných věcí na práci."
,,Protože já tam mluvil s Pet. A bylo to strašně realistické."
,,Slyšela jsem o podobné schopnosti," prohodila Tep a schovala se za zvednutou náhradní matraci, aby se mohla převléct. Vlastní výroba.
,,Cože? Jaké?"
,,Pet ji má už dlouho, jenom to nevěděla a nevěděla taky, jak ji použít. Až se vrátíme, naučím ji o tom něco."
,,Co to je za schopnost?"
,,Vtáhla si tě do snu," na to Tep a přetáhla si přes hlavu dlouhou černou sukni a přes tu vyztužené brnění na hrudník. Kdyby náhodou.
,,To jde?" podivil se. ,,Takže... takže... já s ní fakt mluvil?" Tepa vyšla z úkrytu a začala si česat vlasy.
,,Samozřejmě. Snad jsi neřekl nějakou kravinu." Galen s výrazem překvapení dopadl na postel.
,,Ne, já to všechno myslel upřímně, potíž je v tom, že tohle já nikdy v reálu neřeknu."
,,No, teď už ví, co jsi jí chtěl říct, no ne? Tak si s tím nedělej starosti," poplácala ho po rameni, nasadila si náhrdelník a vyšla ze stanu.

Nech mě!

19. srpna 2009 v 16:55 | TePa |  Arnë
Ozvalo se zaklepání, ale já ho pořádně neslyšela, otřásala jsem se vzlyky. Bolela mě hlava i břicho, jak jsem se neustále nadechovala a otřásala. A tak jsem ani neslyšela, jak vrzly dveře a dovnitř někdo vstoupil. Zjistila jsem to teprve tehdy, když jsem se přetočila na bok a přes uslzenou záclonu, kterou jsem měla jakoby přehozenou přes oči, jsem spatřila Faileona. Rozbrečela jsem se ještě víc a ucouvla od něj na druhý konec postele. Posadil se.
,,Arnë..."
,,Nech mě!" otočila jsem se k němu zády a snažila se potlačit slzy. Tak strašně mě bolela hlava. Z nádvoří jsem slyšela jemný zvuk harmoniky. Znělo to jako harmonika. Aspoň jsem si to myslela.
,,Nemůžu," cítila jsem, jak zapraskala postel. Asi změnil polohu.
,,Říkám nech mě!" škytla jsem a znovu se rozbrečela.
,,Musím ti to vysvětlit. Prosím, nech mě to vysvětlit."
,,Nech mě být!" zopakovala jsem důrazněji a plakala dál.
,,Nebreč, prosím. Byl jsem hlupák, že jsem ti neřekl o Mary." Nový příval slz byl na snadě.
,,Ty si myslíš, že mě štve, žes mi to neřekl?" vyklopila jsem ze sebe nevěřícně a otočila jsem se k němu čelem. Jen ať vidí, jak vypadám. Kvůli němu! Nahodil nešťastný výraz a natáhl ruku. Odstrčila jsem ji.
,,J-já... tak co teda?"
,,Nech mě!" začala jsem opakovat původní větu.
,,Nevyháněj mě, prosím. Potřebuju vědět, co ti řekla. Byla tady, že?" Prostě jsem přikývla a on zaklel.
,,Nech mě být!" přetáhla jsem si polšťář přes hlavu a zjistila, že příjemně chladí. Za chvilku byl ale nepřirozeně horký a tak jsem ho odhodila pryč. Zrovna, když se mě zlehka dotkl na rameni.
,,Copak ti řekla?" jeho hlas se otřásal něčím jako nenávistí a hlubokým smutkem.
,,Pravdu," popotáhla jsem.
,,Myslím, že řekla všechno možné, jen ne pravdu."
,,Ř-řekla mi, ž-že... žes ji řekl... řekl, že..," nemohla jsem to ze sebe vypravit.
,,Co jsem jí řekl?"
,,Že ji miluješ. Třikrát jsi jí to řekl."
,,To je lež," řekl chladně.
,,Nevěřím ti. Nevím, jestli ti mám vůbec věřit. P-proč..?"
,,Nikdy jsem nikomu neřekl, že ho miluju. Jen tobě. Protože je to prostý fakt. Nevěř Mary, připadá si odstrčená a tak dělá tyhle podlosti, aby mě získala pro sebe. Já ji nechci, Arnë! Slyšíš mě?!" chytil mě za ramena a zatřásl mnou.
,,Okamžitě mě pusť!" zacukala jsem sebou, ale nepustil mě.
,,Proč mám pocit, že když tě pustím, pustím tě navždycky?"
,,Protože je to možná ten správný pocit?"
,,Arnë..," jeho hlas přeskočil. Utřela jsem si slzy z tváře.
,,Možná přeci jen svatba nebyl ten nejlepší nápad, víš..."
,,Arnë..!" zděsil se.
,,Můj otec to uspěchal. Nepromluvil si předtím se mnou. A i když tuším, že si tě budu muset časem vzít, uděláš lépe, když mé šaty spálíš, nebo si vezmeš někoho jiného."
,,A-a-ale to nepůjde!" otřásl se a povolil stisk.
,,Jak to?" popotáhla jsem a cítila, že s tím začínám být smířená.
,,Protože já jinou nechci."
,,Nepovídej... Najdi si Mary, ta po tobě skočí, jen hvízdneš."
,,Co ti ještě řekla?"
,,Co když měla pravdu?" zamyslela jsem se a on se na mě díval s výrazem umučení. ,,Co když jsi jen zamilovaný? Co když tohle není ta hluboká láska, o které pořád mluvíš?"
,,Arnë! Proč bych ti lhal?" Posadil se a posadil mě taky.
,,Zítra odjedu," rozhodla jsem se.
,,To nemyslíš vážně!" přeskočil mu znovu hlas a já vzhlédla. Vypadal jako dítě, kterému berou jeho oblíbenou hračku. Jako by ztratil to, co nejvíc chce, jako by ztrácel něco, bez čeho nemůže žít.
,,Možná to je dobrý nápad," usoudila jsem.
,,Ne, to teda není!"
,,Ale je. Pokud manželé cítí pochyby, měli by si to promyslet."
,,A-ale..."
,,Ty to přežiješ, Faileone. Strávím čas přemýšlením, víc ti neslíbím."
,,Ale je to jen Mary!"
,,A co když já jsem jen Arnë? Pouze zaměníš jmé..."
,,Prober se, Arnë," zatřepal mnou. ,,Já tě miluju nade všechno na světě! Mary neznamená v porovnání s tebou nic!"
,,A co když mě ztratíš? Pak Mary v tvých očích vyroste. Třeba uvidíš to, cos celou dobu neviděl."
,,Neviděl, protože jsem to vidět nechtěl. Když tě ztratím, tak..."
,,Tak?"
,,Já to nepřežiju, Arnë."
,,Všechno prý smaže čas. Neřekla jsem, že tě opouštím, jen, že budu přemýšlet. Mám, nebo měla..? jsem tě hodně moc ráda... A to tu pořád je," položila jsem si ruku na srdce. ,,Kvůli tomu přemýšlím."
,,Arnë, tohle ne... Tohle ne, prosím. Cokoliv jiného. Chtěj cokoliv, jen mě neopouštěj." Pozorovala jsem ho s výrazem naprosto prázdným.
,,Mohl bys odejít? Musím se vyspat na zítřejší cestu."
,,Arnë! Ty neříkáš pravdu, jsi jen mimo, jsi... v tranzu."
,,Jsem v pořádku Faileone. Až na to, že část mého srdce možná odumřelo."
,,A-a-a-a-a..," zakoktal se a já věděla, že potlačuje slzy.
,,Promyslím to a pokud si do té doby najdeš někoho jiného, tak... tak vám nebudu bránit. Myslím, že ani otec ne," zvedla jsem pokrývku a zula si boty.
,,Arnë, ne... Prosím, ne..." Chtělo se mi brečet za něj. Tak žalostný výraz jsem ještě neviděla.
,,Dobrou noc, Faileone," lehla jsem si a zavřela oči, ze kterých nepřestávaly téct slzy. Faileon zaraženě vyklopýtal z místnosti, vrazil do několika sloužících, ani se neomluvil a vpadl do své komnaty. Tam smutkem, který nemohl držet v sobě, rozkopal několik židlí a stůl, než přiběhl Feon s Frederickem a chytili ho za ruce.

,,Faileone, uklidni se!" zařval Feon a doufal, že mu tím stiskem nevykloubí rameno.
,,Neeee!!!!" řval pořád dokola Faileon a znovu sebou zacukal.
,,Krucipísek, ten má sílu," musel se Frederick zapřít vší silou o trošku vystouplou dlaždici a zaklonit se, aby mu nepodklouzl.
,,Uklidni se a řekni, co se stalo!" Jeho tělo náhle ochablo a Frederick s hlasitým žuchnutím dopadl na dlaždice a tiše zaúpěl.
,,A-arnë..," dostal ze sebe Faileon a nasadil stejně nepřítomný výraz. Feon mu bez okolků jednu vrazil.
,,Prober se! Myslel jsem, že to urovnáš."
,,To jsem chtěl. Přišel jsem za ní," zaleskly se mu oči, když se podíval na své dva přátelé. ,,Ale ona pořád dokola opakovala, že musí odjet a přemýšlet. Že jí Mary řekla něco o tom, že jsem jí řekl, že ji miluju - Mary - a že jsem možná jen zamilovaný a ta láska prostě odezní, ale..."
,,Proč jsi jí to teda nevysvětlil?"
,,Opakoval jsem, že to všechno není pravda, ale ona byla tak nějak mimo," najednou se mu v očích objevil smrtonosný výraz, až se Feon oklepal. ,,Zabiju Mary."
,,Opovaž se!" zhrozil se Feon. ,,Jsi normální?"
,,Mám pocit, že musím skácet celý les... Ne! Všechny lesy v této zemi, jen abych aspoň trochu zmírnil svou nenávist vůči ní. Co jí ospravedlňovalo k tomu, aby mi... aby mi odehnala snoubenku?"
,,Je šílenej," okomentoval to Frederic. ,,Poslyš, Faileone, pokud se Arnë rozhodla, nech ji to promyslet. Božíčku, ta tě tak miluje, že věřím, že ji máš do týdne zpátky."
,,Kéž by to byla pravda," zadoufal Faileon. ,,Nesnáším, když na něco musím dlouho čekat."
,,V tomhle případě očividně nemáš na výběr," poklepal ho po rameni Feon. ,,Hlavně už nic nerozbíjej. Ani hlavy. Radši se vyspi."
,,Neusnu."
,,Tak lež, ale nehni se z pokoje." Když Feon s Frederickem odcházeli z pokoje, dohodli se na strážích.

Ale Arnë nepřicházela. Ani za týden. Ani za měsíc. A čas plynul...

Problém jménem Mary

19. srpna 2009 v 16:27 | TePa |  Arnë
AUTORKA MÁ RÁDA TENTO ČLÁNEK

Po dlouhé době Arnë... Omlouvám se, ale teprve před několika dny mě napadla nová inspirace ;) Pro Liu, Peťuldas a Nessu, jejichž názory jsem už dlouho nečetla ;)

TePa

,,Faileone? Faileone?" cloumala jsem s ním. Něco zamručel a dál bezmocně ležel na podlaze. Tohle přeci není Faileon, ne, ne, ne! ,,Probuď se, probuď se, probuď seee!!!" vrazila jsem mu facku a on zaúpěl. ,,Faileone?" ozvala jsem se s nadějí v hlase.
,,Aneee," zaznělo úlevně. ,,asi je to vaanější, hm?" zahučel, jak ho bolela celá čelist. Hádala jsem.
,,Jak asi?! Potřebuješ doktora!" To ho probralo.
,,Zbláznila ses? Tohle je absolutně tajné!"
,,Heleme se, jak najednou mluvíš," ušklíbla jsem se.
,,Arnë, tohle není sranda," vyplivl krev.
,,Tohle nemyslíš vážně?!"
,,Vyjímečně jsem vyvázl docela dobře," usoudil a s heknutím se posadil.
,,Jsi blázen? Potřebuješ ošetřit a to co nejrychleji!" Pevně mě chytil za ruku, ale já se mu vyškubla.
,,Arnë, ne! Fakt ne," vrtěl zuřivě hlavou. ,,Pořád umím kouzlit."
,,Jestli mi chceš vyhrožovat, jsi na špatné adrese."
,,Dokážeš si představit, jakou pohromu ta tvoje informace může vyvolat?"
,,Vždyť já to nikde nevytrubuju!"
,,A myslíš si, že jsou všichni stejní," zaúpěl a chytil se za břicho.
,,Uááá!" rozhodila jsem rukama. ,,Tak fajn, nikam nejdu! Vlastně jo!"
,,Cože?" povytáhl obočí a ze spánku mu pomalu začala stékat krev.
,,Půjdu pro rýč, abych ti mohla vykopat hrob!"
,,To není vtipné," ušklíbl se, ale v koutcích měl náznak úsměvu.
,,A co s tebou mám teda dělat?"
,,Zvládnu to sám. Regeneruju se docela rychle," poznamenal.
,,Aha. Tak to můžu jít. Umři rychle a bezbolestně," zamračila jsem se a namířila ke dveřím. ,,Aspoň ti tu můžu poslat tu dívku z rána a z večera. Očividně po tobě velice touží."
,,Cože?" nechápal.
,,Uvidíš sám."
,,Ne! Prosím, nikoho sem neposílej ani neodcházej."
,,Proč bych to dělala? Nebo chceš, abych vzala svícen a umlátila tě k smrti? Aspoň bys umřel rychleji a mou rukou."
,,Nedělej si ze mě legraci, když mám zlomená žebra."
,,Však se přeci rychle regeneruješ, nebo ne?" vyplázla jsem na něj jazyk.
,,Nebuď jak malá."
,,Já? Promiň," zamračila jsem se.
,,Pomůžeš mi prosím? Potřebuju jen obvázat hrudník."
,,Na to jsem ti najednou dobrá co?" povzdechla jsem si, ale šáhla pro obvazy a přešla k němu. Jemně jsem mu stáhla košili z ramen a se zatajeným dechem sledovala fialové podlitiny, které mu šmárovaly přes hrudník.
Obtáčela jsem mu hrudník několika vrstvami obvazů a přitom ho skoro pokaždé objala. Ne úmysleně. Košili už jsem mu nenasazovala, ale došla pro teplou vodu a omyla jsem mu to, co se omýt dalo. Ramena, paže, ruce, a pak jsem začala s hlavou.
Odhrnula jsem mu jemně vlasy z obličeje a když jsem přejížděla přes přeraženou čelist, všimla jsem si, že už je skoro jako nová. Strašně jsem se lekla a uskočila od něj.
,,C-co to má být?"
,,Rychlá regenerace," on na to klidně a zkusmo s čelistí pohl. ,,Zdá se být v pořádku." S výrazem zděšení jsem pořád couvala po podlaze pryč od něj. ,,Arnë? Jsi v pořádku?"
,,J-já... vím sice, že... co dokážeš, a-ale... t-tohle..." Pozorovala jsem, jak jeho modřiny začínají mizet, pak cosi křuplo v jeho levé noze a to jsem fakt už nezvládla. Postavila jsem se, oklepala si šaty a šáhla po klice. Zamčeno. ,,Jak to? Vsadila bych se, že bylo odemčeno..," zacukala jsem klikou. Otočila jsem se a přimhouřila oči. ,,Nemůžeš mě tu držet!"
,,Jak to?" postavil se a protáhl si ramena. Vypadal stejně jako když odcházel. Přimáčkla jsem se ke dveřím, ale když se začal přibližovat, začala jsem se přesouvat. Hlavně co nejdál od něj. Najednou jsem z něj měla strach.
,,P-protože..."
,,Nechci, aby ses bála," usmál se.
,,Hm," odkašlala jsem si a snažila se odstranit knedlík v krku. Zastavil se.
,,Pozítří máme svatbu," prohodil.
,,Vím," přikývla jsem.
,,Myslím, že bys mě měla znát. Jaký jsem a co ve mně je."
,,Už jsem toho zjistila až až. Vlastně ne..," napřímila jsem se a najednou byla plná elánu. Pozvedl obočí. ,,Co ta dívka, co mi tu lezla a tak strašně tě hledala?"
,,Mary?" trošku se přikrčil.
,,Mary?!!!!"
,,Nemusíš hned žárlit. Ona... ona...."
,,Nechtěl jsi, abych věděla, jaký jsi?" Chvilku jsem ho zkoumala, a pak se zalkla. ,,Mary... Neříkals, že je tu snížený výskyt žen?" Přikývl. ,,Takže to znamená, že vy dva jste... jste..," zagestikulovala jsem rukama.
,,Ne!" ohradil se hned. ,,Ne, Arnë, to si nesmíš myslet."
,,Tak to vyvrať."
,,Vyvracím to. Neměl jsem s ní nic, kromě... kromě několika rychlých aférek..."
,,Proč tě teda včera navštívila," otřásla jsem se při té vzpomínce. ,,A dnes ráno, na mě zírala, když jsem otevřela oči?"
,,Mary. Pořád si myslí, že tě opustím a vezmu si ji."
,,Tak to asi nebyla jen tak nějaká aférka," přimhouřila jsem oči.
,,Přísahám, že jsem jako skoro každý chlap měl párkrát svou slabou chvilku." Protočila jsem oči. ,,No tak, Arnë. Čekal jsem, že zrovna ty to pochopíš. Nemůžeš přeci čekat, že ty jsi moje první." To mi vzalo dech. Vyvalila jsem na něj oči.
,,Možná, že dojdu k oltáři, ale pořád můžu říct ne!" s tím jsem otevřela dveře, které povolily pod ztrátou jeho pozornosti a namířila si to do pokoje. Cestou jsem vrazila do Feona, který na mě chvilku zmateně zíral.
,,Arnë?!!!" volal za mnou. Mávla jsem rukou a bouchla za sebou dveřmi od svého pokoje.

Feon zaklepal na dveře od Faileona a když se ozvalo dále vešel dovnitř.
,,Poslyš, já..," začal, ale když viděl svého přítele, zase se posadil na zem. ,,Co potřebuješ, Feone?"
,,Máš být na zkoušce v kostele."
,,Teď na to asi není nejvhodnější doba." Feon zapřemýšlel, a pak se na něj zděšeně podíval.
,,Tady byla Mary?"
,,Očividně nejméně třikrát." Feon zaklel.
,,Tak to jseš v průšvihu, kámo. Sice ti nemůžu radit, ale jediné, co ti povím je, že ženský jsou strašně žárlivý. Navíc Mary je stejně stará jak Arnë a..."
,,Mary je mi víš kde. Miluju Arnë, když už to musíš vědět," vstal a nakopl nejbližší židli.
,,Mary... Vím, proč to Arnë tak štve. Ani by jí to nevadilo, kdyby Mary byla ošklivá a hloupá, ale ona je mazaná a moc hezká."
,,Dík, Feone, že mi tak pomáháš," uchichtl se Faileon. ,,Arnë je tisíckrát krásnější. Nevěřím, že kdy žil někdo krásnější než ona. Mary je liška podšitá. Když na to přijde, je schopná jakéhokoliv podrazu a to mě děsí, protože se pozítří máme s Arnë vzít a... Všechno se to kazí."
,,Měl jsi brát Mary v ohled mnohem dřív. Musím jít. Řeknu, že to odkládáš na večer. Měl bys to do té doby srovnat."
,,Odlož to raději na zítřek večer."
,,Tak na těsno?"
,,Co na tom chceš jako zkazit?" nechápal Faileon. Feon pokrčil rameny.
,,Nikdy jsem se neženil. Ale ty to koukej vyřešit."
,,Pokusím se a dík."
,,Nemáš zač," mrknul na něj Feon a odešel dveřmi pryč. Faileon se pro sebe začal mračit, a pak začal promýšlet taktiku. Jak na Arnë?

Seděla jsem v pokoji, když vešla ta odporně otravná dívčina ze včerejška.
,,Zdravím," usmála se na oko mile.
,,Co chceš?"
,,Já jsem Mary a ty jsi..."
,,Arnë, i když nechápu, co ti do toho je." Zamračila se.
,,Ty si máš brát Faileona, že?"
,,Ne asi. Co bych jiného dělala v jeho ložnici?"
,,No... je to krásný mladý muž. Navíc princ a..."
,,Radši mlč." Potěšeně se ušklíbla. Nejspíš ji těšilo zahánět mě na kraje příčetnosti.
,,Jen ti chci říct: Nepřijde ti trochu zbrklé šinout se do téhle svatby? Po tom, cos poznala mě."
,,Ani ne," pokrčila jsem rameny.
,,Nepochybuješ očividně o tom, že tě miluje, že..?"
,,Nemám důvod."
,,Sedí před tebou. Mě totiž řekl, že mě miluje. Nejméně třikrát." Hrklo ve mně. Napůl mi docházelo, že mě chce jen vytočit, ale poslouchat to bylo nad mé síly.
,,A proč mi to říkáš?"
,,Varuju tě před tím, skočit s ním do sňatku, když... když jsem tu já," rozšířily se jí oči jako kočce. Dostala mě tam, kde mě chtěla mít. Začala jsem pochybovat. ,,Navíc Faileon je hodně mladý. Co když je to jen počáteční stav zamilovanosti a ty si namlouváš, že to může fungovat?" pokračovala a cítila blízké vítězství. Potlačovala jsem slzy. ,,Proč si myslíš, že zahodí tolik možností na svatbu a užívání si mládí kvůli tobě? Která je navíc napůl kluk?" ušklíbla se, ale já to neviděla. ,,Který chlap nechce mít navrch? Který by raději nechtěl křehotinku, kterou může chránit?" Rozbušilo se mi srdce a já tyto závěry začala nacházet ve své hlavě. Zasadila je tam a já cítila, že bych je svými slzami jen zalila a ony by začaly růst. ,,Přemýšlej o tom," vstala a odešla. Hned na to jsem se prostě neudržela a začala brečet. Proč mi to říkala, proč?

Část pátá - První hodina

18. srpna 2009 v 17:02 | TePa |  Anne
Ráno se Anne probudila dřív jak Erin, a tak využila toho, že je prázdná koupelna a šla si vyčistit zuby. Sotva skončila, slyšela jak Erin mrčí.
,,Vzhůru? Dobré ráno," usmála se Anne a houkla do pokoje na svou kamarádku.
,,Hm... Jdu do koupelny," zívla v odpověď a Anne ji tam klidně pustila. Vlasy si mohla upravit v okenní tabulce. Stejně venku bylo zamračeno, takže její odraz byl hezky vidět. Jelikož byly kratší, také se lépe česaly, a tak za chvilku byla hotova.
Přes židli měla přehozenou školní uniformu. Zase škola, povzdechla si, ale neznělo to tak, jak si původně myslela. Najednou jí to slovo oznamovala spíše konec něčeho, na co si zvykla.
,,Jak vypadám?" vyšla z koupelny Erin zrovna ve chvíli, kdy si Anne uvazovala kravatu. Otočila se.
,,No krásně," mrkla na Erin Anne. Erin to vážně slušelo. Její hnědé pravidelně vlnité vlasy jí spadaly na ramena. Tedy ty, které neměla seplé velkou sponou na zátylku a část ofiny nechala vepředu. Anne netušila jak to dělá, ale pokaždé vypadala pěkně. I v uniformě.
,,Ty taky," usmála se Erin. ,,Dneska jdu na ten konkurz. Neříkej ale pořád ani slovo. James bude zas na nervy a bude mě přemlouvat. Myslím, že mě vezme všemi deseti, tedy po té katastrofě, co ji přijal vloni. Vyhráli jen díky Jamesovi."
,,Jako vždycky," na to Anne a vyšla za Erin z pokoje.
,,Tentokrát to bude jinak. Nenechám mu všechnu slávu," rozhodla se Erin a zmlkla sotva vešly do Velké síně, aby náhodou nikdo nic neslyšel. Okázale se posadila poblíž Jamese a Anne si sedla zhruba naproti. Jako každé ráno očekávala, že se Erin bude bavit s kluky. Byl to takový zvyk, že jí skoro překvapilo, když se Erin nejdříve otočila na ni.
,,Jaké předměty bereš?" zeptala se.
,,No," polkla Anne. ,,Nejspíš Formule, Obranu, ehm... Věštění z čísel, Lektvary..."
,,Ty si bereš všechno?" vyjekla Erin.
,,To není všechno," zasmála se Anne. ,,Jo, tohle všechno a možná ještě něco." Erin vyvalila oči, ale pak se otočila ke klukům a zeptala se jich.
,,Jamesi, tebe se ptát nebudu, u tebe je to jasné. Takže Jacobe? Matte?" vzala si toast a natřela si ho nějakou pomazánkou. Anne pochybovala, že ví, jakou. Ušklíbla se a sama se zakousla do toastu s máslem. Chvilku sledovala, jak se na něm roztápí, a pak si kousla znovu. Zrovna, když profesor Longbottom, ředitel Nebelvírské koleje, vstal a začal rozdávat rozvrhy.
,,Dobré ráno přeji," usmál se na všechny sedmáky. Polovina měla plnou pusu, a tak jen něco zamrčela. ,,Anne?" usmál se na dívku, která seděla jako první. Anne polkla.
,,Dobré ráno."
,,Takže ty nejspíš půjdeš skoro na všechno, že?" usmál se.
,,Kolik se do toho mého rozvrhu vejde. Ale nevíc chci Obranu a Formule." Profesor zamával hůlkou a do rozvrhu se zapsaly hodiny. ,,Pak pokud by tam šly zapsat Lektvary, ty bych brala taky." Mávl a polovina rozvrhu byla plná. ,,To bude tolik hodin Obrany, Formulí i Lektvarů?" ušklíbla se a chvilku zaváhala, jestli by nebylo lepší něco vypustit.
,,Jsou to předměty, které chce skoro každý, jenže většinou si někdo zvolí jen jeden, nebo dva. Ty bereš všechny tři, tak se nediv, že ti zaplňují rozvrh," usmál se shovívavě a prozkoumal kus papíru, který očarovával.
,,Co se mi tam ještě vleze?"
,,Myslím, že Věštění z čísel by se tam mohlo vlést a Bylinkářství. Nebo Bylinkářství a Jasnovidectví. Nebo..."
,,Beru Věštění a Bylinkářství."
,,Myslel jsem si to," zamával hůlkou a podal Anne rozvrh.
,,Děkuji."
,,Není zač," usmál se a rozhlédl se kolem sebe, pak soustředil pohled na Jamese a Jacoba. ,,Budete chtít stejný rozvrh, nebo aspoň podobný?"
,,Proč se nikdy nikdo nezeptá mě?" nechápala Erin.
,,Protože je to zbytečné, slečno Dooková," na to profesor a podíval se na oba kluky. James chvilku váhal.
,,Docela bych ho bral, ale nelíbí se mi Věštění a ty Lektvary... pořád si nejsem jistý, ale budou se hodit."
,,To budou," usmál se profesor Longbottom. ,,Nechám ti je tam. A co bys rád místo Věštění?" James zauvžoval.
,,Přemýšlel jsem o Runách."
,,Takže Runy?" James pokrčil rameny a kousl si do housky, kterou držel v ruce.
,,Třeba. Je to stejně jedno. Ty hlavní už mám." Profesor zamával hůlkou a podal mu jeho rozvrh. James cosi zamručel a Anne se ušklíbla. Natáhla se pro noviny, které před chvilkou přinesla jedna ze sov a rozložila je.
,,Jacobe?" slyšela, jak profesor hovoří s Jamesovým kamarádem, ale to už byla začtená natolik, že pomalu nevnímala ani Erin. Sotva si uvědomovala, že by měla žvýkat.
,,Anne!!!" stáhla Erin své kamarádce noviny z očí. Ta překvapeně zamrkala a vzhlédla.
,,Ano?" těkala očima mezi ostatními.
,,Mluvila jsem na tebe."
,,Ach tak. Promiň. Cos říkala?"
,,Že dnes večer mám už plán," pomohla jí Erin. Anne přikývla a usmála se. Tahle věta nejspíš patřila Jamesovi, tak se na něj otočila.
,,To má." Pokrčil rameny a soustředil se na jídlo. Erin se nechápavě podívala na Anne.
,,Jamesi?" otočila se k němu Erin.
,,Hm?" začetl se taky.
,,Do háje, co to s vámi lidi je? Co je v těch novinách tak zajímavého, že..?"
,,Ministr uvedl v platnost..," začala Anne a sledovala, jak James zvedl hlavu a doplnil ji:
,,... nový přídavek do zákona ohledně utajení." Erin protočila oči v sloup a Anne s Jamesem se zasmáli.
,,Ach tak. To je mi teď fuk."
,,Tak se nemáš ptát," na to James a Anne se na něj trochu zamračila.
,,Jamesi do háje!" ozvala se Erin. ,,Co to s tebou je?" Ušklíbl se.
,,Jen si čtu noviny a..."
,,To nemyslím! Jak to, že se mě už neptáš, jestli půjdu k vám do týmu."
,,Erin, nezabralo to na tebe za celých šest let, co se tě ptal původní kapitán. Prostě nevěřím, že najednou změníš názor," stále četl a přitom žvýkal housku. Erin spadla čelist a už už otevírala pusu, ale Anne si vzpomněla, co jí Erin řekla ještě než šly spát:
,,Kdybych začala prozrazovat to tajemství, tak zakroč. Dobrou." Pak hned usla.
,,Ehm, Jamesi?" vypadlo z ní dřív, než stačila oslovit někoho jiného. Překvapeně k ní zvedl hlavou a dokonce si ani nekousl. Erin k ní vysílala vděčné signály a naložila si přídávek. Jenže co teď? zoufala si v duchu Anne.
,,Ano?" popohnal ji, když dlouho mlčela. Jacob si zapáleně povídal s Erin o tom, jak se správně mají dělat toasty a Matt četl knížku od Jamese, přičemž se nemohl strefit vidličkou do pusy a jednou mu dokonce celé sousto spadlo do klína.
,,Ehm... v kolik je dneska ten konkurz?" V duchu se fackovala. Co to mělo být?
,,Proč se ptáš? Ty hraješ?" pozvedl obočí.
,,Tak tohle bylo hnusný, ale to je jedno. Ne, jen bych se šla podívat. S Erin." Další facka přilétla a ona v duchu i ve skutečnosti rudla jak mák. Usmál se a naklonil hlavu k Erin.
,,Ta o tom ještě neví," plácla první hloupost Anne a nechápala, co to jako má být. Takové slovní vyjadřování.
,,Teď už nejspíš ano," ukázal na vykulenou Erin.
,,No, to asi jo," zrudla.
,,Jsi nějaká nervózní," usmál se a zavřel noviny.
,,To není vtipné. Tak v kolik?" Když už jsi v tom, dostaň se ven, Anne...
,,V šest," usmál se a šťouchl do Matta. ,,Jdeš se mnou?" zkousl poslední kousek snídaně a přitom se pořád díval po Anne, která rudá jak rak sledovala mísu s ovocem před sebou.
,,Anne?" ozvala se Erin.
,,Hm?" vzhlédla a s těží polkla sousto.
,,Ty, já a náš pokoj."
,,Už máš rozvrh?"
,,Jo."
,,A kde je Jacob?"
,,Šel za klukama. Mimochodem, James po tobě málo jede." Anne zrudla ještě víc.
,,Baví tě mě uvádět do rozpaků?"
,,To spíš Jamese, ne? Ten si to pekelně užíval."
,,Fakt vtipný. Já tě zachraňuju a ty mi tu ještě předhazuješ..."
,,Jo, promiň," usmála se. ,,Navíc vím v kolik je konkurz, takže ještě jednou dík." Anne položila čelo na stůl a dvakrát se do něj uhodila o desku.
,,Pitomče, Anne," opakovala.
,,To bude dobrý," poplácala ji po rameni Erin a vytáhla kamarádku na nohy.
,,To nikdy. Co mám první... Formule."
,,S Jamesem," doplnila Erin a Anne zaúpěla a zase zrudla. ,,Klídek," usmála se Erin.
,,A nepálí po mě, jasné?!" ozvala se Anne.
,,To mu nemůžeš zakázat."
,,Erin, prosím..."
,,Tys začala."
,,No jo, ale už chci skončit. Tak jdeme na ty Formule?"
,,Já nemám Formule. Mám Péči o kouzelné tvory."
,,Ach tak. A co máš pak?"
,,Obranu jako ty. Zase s Jamesem. Tenhle den se mi začíná líbít." Anne zaúpěla znovu a odevzdaně kráčela za Erin do schodů do jejich pokoje.

Anne si rychle sbalila učebnice, pergameny i pár brků a vyšla z pokoje za Erin, která hned ve Vstupní síni s úšklebkem odešla do druhé strany za Jacobem. Anne polkla, podívala se do zrcadla, které viselo na chodbě a zkontrolovala, že barva její kůže je jen narůžovělá. Pak odhrnula vlasy stranou z obličeje a vydala se do učebny.
Zapadla do třetí lavice u okna, aby v případě nutnosti mohla vyhlížet ven. Za chvíli jí to přestalo bavit, a tak vytáhla brk a...
,,Inkoust! Do pr... Inkouste, kde jsi? Že jsem si tě vzala... No tak," hrabala zuřivě v tašce.
,,Ahoj, Anne," ozval se nahoře Jamesův hlas. Anne nechala tváře zrudnout v tašce, aby to neviděl. ,,Anne? Hledáš tam něco?"
,,A co jako?"
,,Já nevím. Třeba stan, dům, nebo Austrálii?" Vzhlédla celá rudá.
,,Nech toho, prosím. Pochopíš, proč jsem se chovala u snídaně tak jak jsem se chovala. Snad už dneska," to si řekla spíš pro sebe.
,,Tak co hledáš?"
,,Inkoust. Asi jsem ho nechala v pokoji," naštvaně shodila tašku z židle a hned zalitovala, protože si vedle ní sedl James.
,,Nevadí, mám ho dost," položil učebnice, pergameny i inkoust na stůl.
,,Matt nechodí na Formule?"
,,Ne, ten má teď volno. Asi bude na pokoji a čte si."
,,Ehm... aha."
,,Mám si přesednout?" usmál se. Anne zaváhala, může ho odpálkovat. Ale pak si uvědomila, že by si mohl myslet bůhví co a mávla rukou.
,,Je jedno s kým budu sedět. Klidně tu zůstaň." A pak vešel do třídy profesor Raynolds.
,,Dobrý den přeji. Jsem rád, že jste si vybrali Formule jako předmět do OVCE. S přípravou na tyto zkoušky začneme počínaje druhým pololetím. Máte se toho ještě spoustu naučit." Pak přelétl pohledem třídu a zkontroloval si uspořádání a jaké tváře mu tu zůstaly.
,,To se ale mám. Skoro všichni nejlepší žáci z ročníku. Akorát mi tu chybí pan Matt a pan Jacob," otočil se k Jamesovi.
,,Matt má volno a Jacob je na Péči o kouzelné tvory."
,,Pak nechápu, proč si Matt nevzal Formule."
,,To proto, že rád lelkuje, pane profesore." Anne se k Jamesovi natočila zády a vyhlížela na pozemky. Matně rozeznávala Erinin hnědý kabát, ale mohl to být klidně někdo jiný.
,,Škoda talentu. Škoda." James pokrčil rameny a otočil se k Anne.
,,Anne?"
,,Hm?"
,,Jen kontroluju, jestli nespíš."
,,Jen jsem hledala Erin. Myslím, že je ta v tom hnědém kabátě. Jenže je problém s tím, že tam má každý hnědý kabát," ušklíbla se.
,,Jo, to se může ukázat jako problém. Hele, Anne, co to dneska s Erin bylo?"
,,No.... ona... ona má plán na večer," zopakovala kamarádčinu ne-tak-docela-lež.
,,Rande?" vyzvídal.
,,Ehm, co je ti do toho?" snažila se vyhnout dalšímu lhaní. Začal se usmívat a povytáhl obočí.
,,Jen se ptám."
,,No jo," na to Anne duchaplně.
,,Takže..?"
,,Zeptej se jí, já nejsem Erin."
,,Říkala, že máte program na večer, takže s tím rande jsem vtipkoval. Jsi dneska fakt nějak nervózní."
,,To já jsem pořád. Možná sis nevšiml, protože jsme se seznámili teprve o letošních prázdninách. Do té doby sis mě dokonale nevšímal. Asi jako každý," usoudila Ann.
,,Takže ty si myslíš, že jsem nevěděl, že se mnou chodíš do ročníku. Těžko si můžu nevšimnout jedné z nejlepších žaček, nemyslíš? Vzhledem k tomu, že tě chválí skoro každý profesor..."
,,Možná. Ale já nerudnu, když odpovídám na otázku."
,,Všiml jsem si."
,,Nebudu odpovídat. Radši," na to Anne. James se zase usmál.
,,Tohle je klasický postup?"
,,Jaký jako?"
,,No, že se na mě takhle obořuješ. Obranný mechanismus?" Anne potlačila další příval nachu a otočila se k němu.
,,Nevím před čím. Ty snad ano?" usmála se. Naklonil hlavu ke straně, uchechtl se, ale neodpověděl. Anne se lehce zamračila a dál věnovala pozornost profesorovi.

Sen

18. srpna 2009 v 13:20 | TePa |  Ty z Vrangy
Pro Katy a Pet ;)

TePa

Pet se tu noc zdál sen. Procházela se v něm lesem, všude kolem se ozýval zpěv ptáků a ona si uvědomila, že zabloudila do lesů v okolí Vrangy. Byla zase doma. Alespoň ve snech. A pak, najednou, jako by snad spadl z čistého nebe, před ní stál Galen. Zajíkla se a zastavila se.
,,Ahoj, Petlyso," usmál se tím svým neodolatelným způsobem, až se Pet podlamovaly kolena. Snažila se zachovat si čistou mysl.
,,Galene," sklonila hlavu a zase se narovnala.
,,Tep mi zařídila tenhle drobný rozhovor, abych ti mohl říct, že..," přišel k ní blíž a špičkami prstů jí lehce přejel po pravé paži. Potlačila nával husí kůže, když se na ni navíc podíval a pokračoval: ,,... že jsem strašný lhář."
,,Co tím myslíš?" lehce se zamračila, ale neustoupila od něj. Sledovala, jak mu delší vlasy povlávají kolem obličeje, jak je lesní vítr lehce číří. Sledovala jeho oči, které se zdály být jako nekonečná propast, do které si přála spadnout. Tak sytou hnědou v životě neviděla. A možná ani neuvidí. Když si uvědomila druhou možnou skutečnost, stiskla víčka.
,,Otevři oči, Pet," řekl jemně. Znělo to skoro, jako by šeptal. Když tak učinila, přejel jí prsty přes rameno a krk až k tváři. Přejel jí ukazováčkem přes čelist až nahoru ke spánku, a pak připažil. To pohlazení... Bylo tak krátké, skoro ho ani necítila. Byl jako dotyk vánku, který ji nyní vehnal vlasy do obličeje.
,,Proč jsi lhář?" zeptala se jemně a odolávala pokušení šáhnout si na jeho svalnatá ramena. Spokojila se s pohledem. Jak to, že si ho pamatuje tak přesně, aby se jí mohl vybavit ve snu?
,,Nechci být tvůj přítel." Pet se zamračila.
,,Jak to? Já myslela, že..."
,,Chci ti být na blízku, pokud mi to dovolíš. Chci se dívat, jak ráno otevíráš oči. Chci to být já, koho uvidíš první, když se probudíš. Chci, abys tu byla se mnou. A do prkýnka já vůbec nevím, co jsi to se mnou provedla!" otočil se k ní bokem a zadíval se do lesů.
,,Galene, já..," polkla. ,,Cítím, že bych něco měla říct, ale nevím, co. Já...."
,,Změnila jsi mě. Proč? Je to vůbec dobře? Nejspíš ano, i když pro Lyama to znamená obrovské zklamání. Jestli přežiju tuhle válku, tak..."
,,Přežiješ!" zarazila ho Pet a chytla ho za paži. Při tom v duchu zavrněla spokojeností.
,,To nemůžeš vědět, Pet!"
,,Galene, nesmíš umřít. Ne po tom, co jsi mi tu řekl..," začala popotahovat. Přistoupil k ní a lehce si ji přitiskl k sobě. Objal ji pažemi a Pet se začala otřásat vzlyky.
,,Neplakej."
,,A víš z čeho mám strach?" potáhla.
,,Ne."
,,Že tohle je jen sen." Galen se trošku odtáhl a ustoupil. Pet nechala směrem k němu napřažené ruce a zpod víček jí vyklouzla další slza.
,,Tohle je jen sen, Pet. Ale co když je skutečný?" Pet nechápavě zamrkala.

,,Pet!!!! Pet!!!!" strčila do ní znenadání Peťuldas a ona otevřela oči. Potlačila nával slz a posadila se. ,,Musíme dál," usmála se na ni Peťuldas a začala balit.

,,Tep!" zakřičel Katy.
,,Katy!" snažila se o úsměv oslovená.
,,Mám ti od Martina vyřídit něco ve smyslu, že kapitán nemá na výběr a že se nemáš zlobit. Co se stalo?"
,,Nic. Co potřebuješ?"
,,Podíváš se prosím na nemocné?" Tepa zaúpěla.
,,Katy, já..." Katyiny psí oči. ,,Fajn, ale jen na chvilku, protože mám spoustu práce a chci se ještě vyspat."
,,Stačí chvilka, pak na ně dohlídnu já a pak vzbudím Becora."
,,No vidíš! Proč se o ně nestará on?"
,,Stará se o ně prakticky non stop."
,,Podívám se na něj, ale po shromažďovačích sil mě bude asi muset někdo nosit."
,,Stačí, když zkontroluješ, jestli někomu nepovolily švy a tak," mrkla na ni Katy.
,,No samozřejmě. Už jdu," povzdechla si Tep. ,,Ale ty mi seženeš volnější šaty, dobře? V těhle je mi vážně děsně," povolila si šňůrky okolo výstřihu, aby tolik netáhly.
,,Už se nesou. Tak běž," otočila se Katy na patě a zmizela. Tepě poklesla ramena a tušila, že tohle bude asi nejvíc vyčerpávající noc jejího života.
Vešla do ozdravovacího stanu a prošla všechny nemocné. Některé musela přešít, jinému zastavit krvácení, ale pak konečně bylo všechno hotovo a ona se mohla vydat do lesa na shromažďování energie.
,,Tady jsou ty šaty!" zavolala na ni Katy. ,,A seženu ti doprovod, do takového lesa bys neměla jít sama. Můžou se tam potulovat i nepřátelští mágové."
,,Pro mě za mě. Ale ať jich není moc. Vyruší mi zvířata a tak."
,,Dobře," přimhouřila oči Katy a nechala Tepu se v jejich stanu převléct. Galen spal, ale neklidně sebou škubal a Tepa se soucitně usmála. Chvilku zkoumala šaty, které jí Katy podala. Nebyly lékařské. Měly červenou barvu a hezky seděly k jejím vlasům. Tvořily příjemnou souhru. Byly trošku tmavé, jako by je ještě někdo lehce přejel černou barvou, za což děkovala, protože tím pádem mohla být v lese nenápadnější. Když utáhla všechny šňůrky a podívala se na sebe do malého zrcadla, usmála se. Slušelo jí to. Ještě stáhla vlasy do volného drdolu, ze kterého jí vypadalo pár předních pramínků světlých vlasů a vyšla před stan tak potichu, jak jen dokázala, aby neprobudila svého spolubydlícího.
,,Tep?" ozval se udivený Martinův hlas zpoza jejích zad. Nadskočila a nervózně si pravou rukou na chvilku zajela do vlasů.
,,Hm? Potřebuješ něco?"
,,Nemůžu spát, chtěl jsem být užitečný, a tak mě Katy zaměstnala. Půjdu s tebou do toho lesa."
,,Musíš mít i luk?" zamračila se Tep.
,,Bohužel. Může nás někdo napadnout."
,,Bych spíš pochopila meč."
,,Ten mám taky." Tep si ho přeměřila pohledem a dala si řetízek s drahokamem od kapitána kolem krku. Spadl jí do výstřihu, ale toho si nevšímala. Zohla se ještě pro kabátek, který si přehodila přes ramena.
,,Můžeme jít. Vím, že jsi lovec, ale přeci jen cítím povinnost tě upozornit, abys byl potichu. Záleží na tom, kolik budu mít síly." Přikývl a lehce se usmál, že chápe. A tak vyšli. Martin potichu nakračoval hned za Tep a nemohl si nevšimnout, že i ona našlapuje neobyčejně lehce. Chvilku přemýšlel, jestli je to kouzlo. Dokonce odolával pomyšlení na to, se jí zeptat, ale pak raději zůstal potichu a jen přemítal.

Katy se vrátila do stanu k Becorovi a zatřásla mu ramenem.
,,Hm?" zabručel a otevřel oči.
,,Vstávej, měl bys jít zkontrolovat pacienty. Tep tam byla asi před hodinou," ozvala se starostlivě.
,,Už jdu," s tichým heknutím se posadil.
,,Fajn," posadila se na postel a čekala, až vyjde.
,,Katy..," začal, ale pak potřásl hlavou a vyšel ze stanu az doprovodu Katyina zmateného pohledu. Pak si odepla kabátek a jinak se položila na postel, přikryla se dekou a usla čelem do středu stanu.

Mezi Egonem a Ness to začínalo být opravdu velice zajímavé. Nessa přestala skákat do řeči a přidávat drobné postřehy k jejich cestě a držela se s Peťuldas vzadu.
,,Ness, Ness," usmála se Peťuldas.
,,Co je?" vyškrábala se na jeden skalní výstupek a po Peťuldasině boku pokračovala dál.
,,Nekoukej pořád na něj. Jsi nenápadná jak saňky v létě."
,,Ha ha ha. Nemůžu si pomoct. Slyšelas, co mi řekl?"
,,Zalichotil ti."
,,To ano," zrudla. ,,ale tys neviděla, jak se na mě díval. S Orathisem je to taky takové?" V Peťuldas hrklo. Snažila se tomuhle tématu vyhábat jak jen to šlo.
,,Co máš na mysli?"
,,Řekni mi, jak to mezi vámi je, prosím."
,,Já nevím. Mám ho nepředstavitelně moc ráda. Když ho vidím, vzpomenu si, jaké to asi je, když chodí ráno lovit. Jak se pohybuje, jak se vyzná v lese..."
,,To je ale obdiv."
,,V lásce musí být přeci určitá dávka obdivu."
,,To nejspíš ano," zadívala se pátravě k Egonovi.
,,Navíc on je tak tolerantní a tak milý... a jak se na mě dívá, já... Nezlob se, ale já neumím vyjádřit co cítím," přidala trochu do kroku, protože se začali příliš oddělovat. Pet si povídala s Liou a přitom zapáleně gestikulovala rukama. Pak toho ale rázem nechala, podívala se doprava a na tváři se jí usadil zamyšlený výraz.
,,Co je to s Pet?" zeptala se Nessa.
,,Nevím, od té doby, co jsem jí probudila mi přijde zaražená a smutná."
,,Neměla bych se jí zeptat, co jí trápí?"
,,Až si bude chtít popovídat, řekne to. Zatím si myslí, že to zdatně skrývá," na to Peťuldas.
,,Jsme skoro tam!" ozval se zepředu Egon a všechny se k nim nahrnuly. Jediná Ness a Lia stály po Maudrenově boku. Každá měla jiný důvod. Ten Liin byl očividný. Ten Nessiin spočíval v tom být co nejdál od Egona.
A opravdu. Před nimi, mezi dvěma skalními přívěsy vězel dost pochybný most. Jeho konec nebyl vidět. Ztrácel se mezi skalami na protější straně. U každého konce stála skupina strážných a dva mágové. Lia s Nessou polkly.
,,Tohle bychom sami vážně nezvládli," otočil se Maudren na Egona. ,,Přesto navrhuji, aby jste tu zůstaly dámy."
,,Ani náhodou!" ohradily se všechny naráz.
,,Vypadá to, že budou muset s námi, jinak nás rozsápou jako lvice," zasmál se Egon. ,,Ale vážně. Tohle už není legrace. Mohou vás zabít."
,,Vás taky," ozvala se tiše Ness z opačné strany. ,,Navíc potřebujete mágy a i když já jsem spíš teoretik a Lia ještě není na konci výcviku, přeci jen se naše ruce hodí. Peťuldas je lovec - takže není co dodat. A Pet je ohebná tak, že se vyhne snad každé ráně." Petlysa se spokojeně ušklíbla.
,,No dobře. Ale ty a Lia se držíte za námi," na to Maudren.
,,Bez problému," usmála se Lia a objala Maudrena okolo pasu pažemi.
,,Pro mě za mě," na to Ness a přesunula si batoh na druhé rameno.
,,Takže domluveno. Stejně není čas vás poslat zpátky a v lese by mohli být nějaké noční potvory. Takže raději zemřete někde, kde budeme my a ne samy. A to si piště, že budeme já a Egon muset zemřít první, jestli vám bude chtít někdo ublížit," rozhodl se Maudren a Lia trošku posmutněla.
,,Tak jdeme? Nemůžem tu být věčně," vykročil Egon jako první a ostatní ho trošku zaraženě doprovázeli.

Martine, Martine

17. srpna 2009 v 22:43 | TePa |  Ty z Vrangy
Katy znervózněle seděla za stolem a přemýšlela. Doufala, že kapitán přijde co nejrychleji, aby nemusela sedět jako na trní. Ona, ta která vždycky ráda něco dělala a neseděla jen tak. Nikdy to tak nedělala. Koneckonců Tep, která byla ve stejném táboře, jí to klidně mohla bez okolků potvrdit.
Přejela stůl pohledem a zkoumala tvář po tváři. Přemítala, kdo co už vykonal, co teprve vykoná... Bylo vždycky zvláštní zkoumat povahy lidí pomocí jejich rysů v obličeji. Dokonce je podezírala z toho, že sami neví, co všechno dávají najevo, aniž by skutečně tušili, co činí.
V tom do stanu vešla Tepa a skromně se posadila do rohu v jednacím stanu. Katy přimhouřila oči, když hned za ní vešel Martin a posadil se za pravou stranu stolu. Vypadal ledabyle. Snad dokonce jako by ho něco takového jako porada vůbec nezajímalo. Katy se ušklíbla. Po těch letech, co ho znala, ho měla prokouknutého skrz na skrz.
,,Takže jsem tady a vezmeme to hopem, protože už je pozdě a stejně máme taktiku promyšlenou." Katy se zamračila. Po tomhle kapitánově úvodu, protočila v duchu oči v sloup. Tomu se říká ignorace povolných velitelů
,,Katy - máš lučištníky. Drakeu - tvoje je pravé křídlo jezdectva..." Katy už zjistila, co chtěla, takže se vypravila ze stanu a rozhodla se zítra speciálně proškolit a provést kontrolu jejích "svěřenců". Aby pravdu řekla, měla z toho docela strach.
,,Katy?" zarazil ji kapitán a pozvedl obočí, když se na něj otočila u vchodu. ,,Posaď se ještě." Katy se na něj překvapeně otočila, ale dosedla na nejbližší židli.
,,Becore?" Katy překvapeně nadskočila, když se ze stínů vynořila podivně pobledlá tvář. Potlačila výraz překvapení.
,,Hm?" zabručel a zamrkal.
,,Jsi v pořádku?"
,,Čekám na rozkaz, ne na výslech," odfrkl si.
,,Co jsi zase prováděl?"
,,Starám se ti o pacienty, nepostřehl jsi? Rozkaz." Byl očividně velmi velmi nabroušený. Katy měla chuť vyskočit a začít uklidňovat jeho potenciál.
,,Prominu ti tvou drzost, protože ty i já víme, že se bez tebe neobejdeme. Dostaneš první a druhou linii." Becor se na něj vážně podíval.
,,Bezva, takže až budu povzbuzovat, mám jim říct jako co?" Katy polkla a sledovala, jak všichni oči nespustí z nastávajícího rozhovoru.
,,To není na mě."
,,Mám jim říct: Však jděte a položte životy za takovou kravinu, jako je kousek půdy. My ji přece nemáme dost! Zemřete tu všichni. Do jednoho. Protože takhle to prostě chodí. Ale modlete se a třeba budete mít štěstí a nebudete úplně rozsekaní na cucky. Vaše rodiny nebudou mít ani páru, pro co jste padli a proč jste byli začleněni právě do první a druhé linie!" Katy se na něj vyděšeně podívala. Sledovala, jak kapitán rudne vztekem a tak rychle zakročila. Postavila se, přešla k Becorovi a chytla ho za loket. Byl tak mátožný, že se nechal. ,,Katy, nech toho."
,,Becore, jdeme." Kapitán k ní jen pokývl a otřepal se.
,,Katy, do háje! Já tu řeším svou povinnost vůči těm chlápkům venku." Katy se zamračila a vytáhla ho před stan.
,,Jdem si promluvit."
,,Katy, já tě varuju..," začal.
,,Ty varuješ mě?" uchechtla se, a dál ho táhla do jejich stanu. Když tam došli, vhodila ho doslova dovnitř a zapla za nimi stan. ,,Zbláznil ses?" řekla trochu mírněji.
,,Jsem unavený Katy."
,,Nevyhneš se tomu, co ti chci říct. Tohle nesmíš říkat jen tak!"
,,Vážně? A co bych měl dělat? Usmívat se a říkat: Ano, nebojte se, budu jim lhát?! Katy, já nejsem lhář," podíval se na ni.
,,Tohle není o lhaní. Podívej, skoro vůbec tě neznám, ale tuším, že jsi správný chlap. Jenže tohle je kapitán a ty jsi hodnotstně pod ním. To chceš pracovat jak sedlák? Dobře, přeháním, ale byl jsi příliš drzý."
,,Katy, ještě ty mi to vyčítej," podíval se na ni vážným pohledem. Povzdechla si a uhnula tím svým.
,,Podívej se na mě. Tahám tě ze stanu, abys neřekl něco špatně. Co mám dělat? Mám tě pochválit za to, jak ses do něj pustil? Promiň, ale to nemůžu."
,,Promiň. Možná ze mě mluví únava."
,,Ne, já tě chápu," bezmocně pohodila rukama. ,,Já tuším, jak těžké musí být říct jim, že... že jdou na smrt, ale zároveň se musíš trošku krotit, protože je velitel a... Je to k zbláznění!" Becor se na ni chvilku díval, a pak jeho pohled náhle zjihl.
,,Budeš taky na place?"
,,Nejdřív budu řídit lučištníky, ale nejspíš to pak budu muset rozjet i s mečem."
,,Pak se uvidíme tam, musím ještě za nemocnými," udělal krok a zakymácel se. Katy ho musela podepřít.
,,Ty nikam nepůjdeš."
,,Ale..."
,,Pošlu tam Tep." Chvilku zvažoval, pak pokrčil rameny a svalil se i s Katy do peřin.
,,Chceš spát na mojí posteli?" ušklíbl se.
,,Asi ještě nejsi tak unavený," vyprostila si hlavu zpod jeho paže a postavila se. ,,Jdu sehnat Tepu, dobrou noc." V odpověď se ozvalo hlasité zachrápání. Katy se ušklíbla a vydala se ze stanu spátky ke kapitánovi.

Tepa byla schovaná ve stínu a pozorovala Martina. Tušila, že ví, kam její pohled každou vteřinu bloudí, ale nehnul ani brvou. Dokonce jí to nedal ani najevo. Zkousla si ret a otočila se k němu zády. Pro jistotu. Tohle byla nevhodná situace v nesprávný čas.
,,Martin bude mít... vlastně už mám všechno rozděleno, takže budeš jeden z mých elitních vojáků."
,,Myslel jsem, že budu lučištník pod Katy."
,,Lučištníků je až až. Budeš dole s Becorem. Někde tam, věřím, že se začleníš." Martin si odfrkl.
,,A Tep?" Oslovená se postavila až spadla židle a urovnala si šaty. Zívla a zjistila, že je jediná, kdo tu zbyl. Kromě Martina a kapitána. Ostatní už nejspíš šli po svém.
,,Hm?" prohrábla si vlasy.
,,Musím tě poprosit, abys neustále držela obranná kouzla. Nebo zneškodnila nepřátelské mágy."
,,Zbláznil jste se?" zajíkla se. ,,Nemám tolik síly, abych... abych.... abych zvládla alespoň jedno z toho. Kdybyste mi to řekl dřív, šla bych čerpat síly z jiných přírodních zdrojů!"
,,Ach. No to jsem nevěděl."
,,Teď budu muset celou noc strávit shromažďováním energie. Potřebuju váš amulet," ukázala na obrovský kámen, který se mu houpal na krku.
,,Proč?" zamračil se.
,,Protože má uprostřed vsazený obrovský drahokam, který do sebe načerpá sil, kolik jen může."
,,Aha. A vrátí se mi?"
,,Možná, pokud nezůstanu pod hromadou mrtvol." Martin na ni celou dobu hleděl a když řekla tuhle větu oklepal se.
,,To bych tě pak musel hledat," odvětil a shodil nohy ze stolu.
,,Pokud bys tam nebyl se mnou," zamračila se Tep. Byla tak rozzlobená na toho pitomce, který si myslel, že sílu bere jen tak odněkud! Martin se jen usmál a postavil se.
,,Tak tady. Ale prosím, dej mi na něj pozor," poprosil kapitán, když si sundal drahokam z krku.
,,Pokusím se," odfrkla si a rychle zmizela ze stanu.
,,To jsem to po..., co?" otočil se pak kapitán k Martinovi.
,,Nemyslím. Tep to brzy přejde, ví, že jste neměl na vybranou."
,,Raději bys jí to měl připomenout."
,,Myslíte?" pozvedl obočí.
,,Už tak je na mě polovina tábora naštvaná, takže co," pokrčil rameny a sám se vzdálil. Martin pak usoudil, že je to docela dobrá vyhlídka a vydal se za Tep.
Ta razantně kráčela skrz tábor a najednou prudce zabočila doprava a Martin vrazil do Katy.
,,Martine?" podivila se.
,,No co je, Katy?"
,,Jdeš za Tep?" usmála se.
,,Tvůj úsměv mě znepokojuje."
,,Ale no tak!"
,,Co je?" nechápal.
,,Já tě znám až příliš dobře na to, abych nepostřehla to, co se dělo, když jste přišli do stanu."
,,Koho myslíš?" Katy se zasmála.
,,Vidím, jak na Tep koukáš."
,,Cože?" snažil se zasmát.
,,Potvrzeno," naznačila, že si to odškrtává na neviditelném seznamu.
,,Co je potvrzeno? Hele, mezi mnou a tvojí sestrou nic není."
,,A to nic je tak hmatatelné..."
,,Je to nic," podíval se jí za rameno.
,,Martine, ty jsi nervózní!" uchechtla se.
,,Cože? Hele, nemám náladu na tvoje zvídavé otázky. Vyřiď Tep, že kapitán nemohl jinak a je to jeho povinnost a tak ať se na něj nezlobí. Já jdu," potřásl hlavou a zmizel ve svém stanu, který měl dohromady s Orathisem. Katy se potutelně usmála a vydala se za Tep.

Egon se probudil jako první - jak si myslel - a okamžitě se začal balit. Přitom si všiml, že Lia leží Maudrenovi v náručí a dosedl na spadlý kmen, který sem přitáhl, aby se na něj mohli večer posadit. Pozoroval, jak se Maudren ze spaní usmívá a Lia je lehce zarudlá z toho, jak jí pod dekou bylo teplo a venku byla zima. Usmál se a podíval se na místo, kde spala Pet s Nessou a Peťuldas.
Chvilku přemýšlel a kousal si ret. Nakonec si prohrábl vlasy a zbavil je raní rosy. Ani si nevšiml, že Peťuldas pod dekou tiše nakopla Ness a ta otevřela jedno oko.
,,Hm?" zašeptala.
,,Měla by sis promluvit s nastávajícím."
,,O čem jako?"
,,Prostě ho poznat. Když si ho hodláš vzít, měla by sis ho prověřit. Zjistit, koho si to vlastně bereš."
,,Nejspíš máš pravdu."
,,Vím. Budu dělat, že spím." Ness se usmála a pomalu vylezla z deky. Egon k ní vzhlédl a posunul se na kmeni, i když nemusel. Takže se mám posadit, usoudila v duchu Ness a lehce se usmála.
,,Dobré ráno," zašeptal Egon a Ness usoudila, že jestli si s ním chce popovídat, měla by si sednout trochu blíž. A tak tam seděli a dotýkali se nohama. Nessa se hned trochu vzdálila, ale pak se rozklepala zimou.
,,Dobré. Proklínám tohle počasí," řekla a sklouzla pohledem na Liu s Maudrenem. Pak vzhlédla k Egonovi, který se na ni zrovna taky podíval a zrudla jak mák.
,,Peťuldas je vzhůru, co?" Nessa zadusila smích.
,,Jo."
,,Proč nevstane taky?" Polkla.
,,No, ehm... Vyslala mě sem, abychom si povídali, víš?"
,,Proč?" vyvalil oči.
,,Vzhledem k tomu, že si mě máš brát."
,,No jo, na to jsem úplně zapomněl. Ber to z té lepší stránky, třeba spadnu ze skály umřu."
,,To ne!" vyjekla Ness a rychle uhla pohledem, když se na ni Egon podíval.
,,Proč?" zjevně se usmíval.
,,Protože si mě možná nikdo jiný nevezme a já skončím jako stará panna."
,,Ness!" chytil ji za ramena a otočil ji čelem k sobě. ,,Ty jsi velmi krásná dívka, navíc jsi chytrá a když se snažíš i zábavná. Těžko by se našel někdo, kdo by tě nechtěl." Nessa zrudla a rozbušilo se jí srdce.
,,Ehm... já..," naklonila se k němu, když sebou Maudren najednou zacukal a vyklouzl z přikrývek. Nessa zrudla ještě víc, seskočila z kmene a vrátila se pro Peťuldas a Pet.
,,Co se stalo?" zívl Maudren a přišel k Egonovi blíž.
,,Ty jseš pako, Maudrene."
,,Proč?" Egon mu řekl, o čem se bavili, a Maudren se ušklíbl. ,,Takže jseš blázen do Ness?"
,,Tys to nepochopil, že ne?"
,,Jsi, že ano?"
,,Řekněme, že kdyby ji někdo začal ochmatávat, dal bych mu do zubů." Maudren se zasmál.
,,Takže jsi, ale žádné strachy brácho. Nessa to možná nedává najevo, ale brzy bude muset. Protože... no podívej se sám," cukl hlavou k Ness, která se na ně zrovna dívala a když se na ni Egon zadíval, uhla pohledem a znovu zrudla. ,,Klasický příznak," ušklíbl se Maudren a sklonil se k Lie. Políbil ji na tvář a ona se překulila na záda.
,,Tohle mě nevzbudí," zamručela. Maudren se uchichtl a vtiskl ji vášnivý polibek. Liu to tak zarazilo, že překvapeně otevřela oči a polibek zaraženě oplácela.
,,Něco špatně?" usmál se Maudren, když se od ní odtáhl.
,,Právě naopak," usmála se a lehce zrudla.
,,Já tě tak miluju, Lio," zjihly mu oči a Lia si ho znovu přitáhla na rty.

Kroužkovou košili?!

8. srpna 2009 v 22:18 | TePa |  Ty z Vrangy
Katy sháněla kroužkovou košili. Bylo zvykem - a nikdo netušil, kdo to zavedl - že ženy nosily zpravidla propracovanější drátěné košile a tím pádem nepotřebovaly těžké ocelové brnění. Postačilo jim kožené. Za prvé to všechno bylo mnohem lehčí a za druhé žen tolik nebylo na to, aby se někdo zaobíral, jestli by přeci jen někdo nemohl víc ochraňovat životy něžného pohlaví.
,,Jedna kroužková košile, proboha, to jste tak natvrdlý?" zuřila Katy a to držela své pocity ještě jakžtakž na uzdě. Rozdávání zbraní zrovna dostalo na starost jedno páže, které na ni hledělo se strachem v očích.
,,N-nemáme v-vaši velikost."
,,Jak to víš?"
,,Vy jste žena."
,,Vážně?" protočila oči Katy. ,,Tak zvedněte zadek a běžte mi vyhrabat nějakou, která mi bude sedět!" zavelela. Páže poskočilo a zmizelo v hromadách beden a hromad.
,,Problém?" uchechtl se kdosi u dveří. Katy se otočila, až jí vlasy prolétly kolem obličeje. Netrpělivě je odhrnula stranou.
,,Vlastně ano, Becore. Nevlastní tu ani jednu kroužkovou košili na mě."
,,To se nedivím. Jakou to máš velikost? Muší?" Katy se zamračila.
,,Jen si ze mě střílej, mě je to fuk," mávla rukou a otočila se směrem, kterým zmizelo páže. Netrpělivě ťukala prsty do stolu.
,,Omlouvám se, to byl vtip," usmál se Becor omluvně a postavil se za ni.
,,Já vím, jen jsem vytočená z toho, že tenhle neschopný, natvrdlý..."
,,Tiše, Katy," opřel se vedle ní zády o stůl a zkoumal její rozzuřený obličej.
,,Tiše? Ty mě říkáš tiše?"
,,Baví mě tě pozorovat, Katy. Jsi neuvěřitelná." Oslovené to vyrazilo dech a dělala, že se kouká, jestli už páže nejde. K její úlevě opravdu šlo. Otočila se k Becorovi hlavou, prohlédla si ho a raději se podívala jinam. Chvílemi měla pocit, že jí cosi uvízlo v krku. Odkašlala si, ale nepomohlo to, tak se na to vybodla.
,,Našel jsem něco, co by možná mohlo být trochu na vás, paní," uklonilo se páže a položilo na stůl drátěnou košili. Katy ji zvedla a prohlédla si ji.
,,Snad ano. Děkuji ti za ochotu," sjela ho pohledem a otočila se k Becorovi. ,,A s tebou se uvidím zase ve stanu, že?"
,,Půjdu zkontrolovat raněné, ale jestli na mě počkáš..."
,,No to si nemysli," ušklíbla se. ,,Zatím!" Odešla ze stanu a chvilku popadala dech. K čertu s Becorem, který ji vždycky přiměje se usmívat. Nebo nadávat, přiznala i druhou možnost a šla do stanu vyzkoušet košili.
I když jí byla trochu velká přes ramena, zpravila to kožená zbroj, kterou si přes ní zkusmo uvázala a utáhla. Bylo to trochu těžší, ale děkovala bohům, že nemusí tahat deset kilo oceli, jako těžkooděnci od nepřítele. Pak ji na mysl vytanula Tepa. Možná by ji pak měla najít a zeptat se, jak ona zítra bude pracovat, nebo se bude dít. Prozatím se ale začala odzbrojovat a Becor ji špehoval zpoza okraje stanu.
Původně chtěl vejít dovnitř, ale pozorovat její plynulé pohyby, práci rukou, když odepínala spony na zbroji a jak se jí pak pomalu svezla na zem... Zkrátka a dobře to nevydržel a šel rovnou za pacienty, místo, aby se ještě převlékl.

Tepa nehledala dlouho. Když nakoukla za roh a viděla sud s pivem a rozesmátého Galena, který na něm obkročmo seděl a vyzpěvoval jednu dost nejapnou a sprostou hospodskou písničku, viděla i smějícího se Orathise, který začal mít Galena opravdu v lásce, a Martina, který se usmíval od ucha k uchu. Stála tam ještě chvíli, než dozpíval, kopl do sebe zbytek piva, které měl ve džbáně a sklidil obrovský potlesk.
,,Mohl by sis budovat kariéru, Galene," ozvala se a přešla k nim.
,,No to možná ano, ale momentálně jsem si vzpomněl, že mu musím ukázat pár stop zvěře, které jsem tu kousek spatřil." Galen se na něj podíval, seskočil a uklonil se Tepě.
,,Bylo mi ctí, madame."
,,Myslím, že je zralý na postel," poznamenala, když zmizeli za stany a Orathis ho musel přidržovat.
,,Nemyslím, že se zdrží u stop dlouho," na to Martin. ,,Pochybuju, že si dáš pivo."
,,Ne, díky, nemám chuť. Navíc je přede mnou dlouhá noc a já musím mít čistou hlavu."
,,Co se děje?" zamračil se a načepoval si poslední zbytek zlatavé tekutiny.
,,Jsem jediný mág v celém ležení, zatímco oni jich mají nejméně tucet," povzdechla si.
,,Ty to zvládneš, Tepo."
,,Nemyslím. Protože to strašně vyčerpává. Navíc jsem tahle kouzla ještě nezkoušela a..," nadechla se, posadila se vedle něj a usmála se. ,,Nestačila jsem ti říct, jak úžasně jsi dneska bojoval."
,,Děkuji," poděkoval a napil se.
,,Nevypadá, že by tě to nějak těšilo."
,,Taky, že netěší. Nerad se oháním mečem," podíval se na ni.
,,Musel jsi cvičením strávit několik let."
,,To ano. Během nichž jsem shodil většinu svých tukových zásob," uchechtl se.
,,Ne! Ty jsi byl cvalík?"
,,Pořádný," usmál se. ,,Máti mě rozmazlovala jako nikoho jiného."
,,To bych do tebe vůbec neřekla," zasmála se Tepa a zvedla nohu tak, aby viděla na boty. ,,Tyhle boty jsou úžasné." Martin se podíval. Ale jestli na boty, to nebylo tak jisté. ,,Pohodlné a kůže dlouho vydrží."
,,Hm, nejspíš. Já tomu moc nerozumím. Mám ty svoje z jelenice."
,,Jako většina lovců. I Katy měla takové."
,,Pořád je má."
,,Mrzí mě, že jsem propásla tolik času," povzdechla si. ,,Vůbec jsem netušila, že jsi ve Vranze žil."
,,Já nežiju ve Vranze," usmál se.
,,Ne?"
,,Ne, můj otec měl loveckou chatu v lese kus od vesnice."
,,Vážně? A já už se styděla, že jsem tě nepoznala."
,,Nemusela by ses stydět ani kdyby tomu tak bylo. Já tě znal." Tepa na něj vyvalila oči.
,,Vážně? Ale vždyť.... Já s tebou nikdy nemluvila."
,,Nemluvila, protože jsem nebyl vidět."
,,Schovával ses?"
,,Ano, ve vesnici žil můj přítel Nick."
,,Žil?"
,,Musel odjet, ale to už je dávno," uvědomil si, jak blízko sedí a znervózněl. Tepa si všimla jeho výrazu a rychle se postavila.
,,No, řekla jsem ti, že jsi byl úžasný, že?" Zasmál se.
,,Ano, to jsi mi řekla a já ti poděkoval. Vážně díky, vážím si tvého uznání." Tepa zrudla.
,,Ehm..," znervózněla. Co to se mnou je? honilo se jí v hlavě. ,,Musím na válečnou poradu."
,,Já taky," odstavil džbán bokem a postavil se vedle. ,,Můžu jít s tebou. Tábor je plný neohrožených mužů, kteří by si mohli začít dovolovat." Tepa se na něj podívala. Myslel to snad dvojsmyslně? Kéž by, dokončila pak prosbu, usmála se na něj a dál pokračovali spolu.

První se probudila Pet, ale jelikož ještě byla unavená, znovu usla. Pak se probudila Lia, postavila se, protáhla a projela jí zima. Opravdu bylo strašně chladno. Chtěla vlést zpátky, ale Pet se tak dokonale rozvalila, že zabrala všechno místo. Nessa spala klidně na levém boku a usmívala se ze spaní. Rozhlédla se.
Svůj tlumok použila jako polštář pro ni a pro Pet, takže ho nemohla vytáhnout a vzít si deku, jinak by probudila Pet. Zkousla si ret a třela si paže, aby získala aspoň trochu tepla. Pak jí do hlavy vletěla myšlenka, která ji přinutila k úsměvu.
Egon spal zády k ohništi a čelem ke srázu, kterým zde přišli, ale Maudren spal kousek vedle a Liu napadlo, že by mu možná nevadilo, kdyby mu vlezla do pelechu a trochu se u něj ohřála. Chvilku přemýšlela, jak to udělá, kudy se mu tam má vtlačit, aby ho nevzbudila.
Nakonec si lehla, zvedla okraj deky a snažila se tiše pod ni vklouznout.
,,Lio?" zabručel Maudren. ,,Proč ještě nespíš?"
,,Probudila jsem se a zjistila, jaká je zima. A Pet mi zalehla místo. Nevadí, že tu zůstanu?"
,,Vůbec ne," ozval se spokojeně, sám zvedl deku, aby se k němu mohla Lia přitulit, a pak je oba přikryl. Nakonec jí položil ruku kolem pasu a urovnal jí vlasy tak, aby ho příliš nešimraly pod nosem.
,,Leží se ti dobře?" ozvala se váhavě Lia.
,,To si piš. A už spi," zívl a přitáhl si ji tak natěsno k tělu, až Liou projelo zachvění.
,,Doufám, že to všechno přežijeme Maudrene," zadoufala tiše. Políbil ji do vlasů.
,,Jinak to ani nemůže být." Lia se spokojeně zavrtěla a za chvilku mu spokojeně usnula v náručí.

Výstup

8. srpna 2009 v 16:44 | TePa |  Ty z Vrangy
A tak Maudren s Liou, Egon s Nessou a Pet s Peťuldas cestovali nadále spolu. Společně překročili ještě několik řek, spoustu menších kopců a jedno velké pohoří, ale jelikož se nestalo nic, co by stálo za vyprávění, raději se rovnou přesunu k jistému skalnímu výběžku.
,,Podej mi ruku!" zavolal Egon na Ness, která zarputile lezla po skále hned za ním a snažila se tak dokázat, že když člověk chce, zvládne všechno. Odfrkla si. Po tom, co se konečně jednou vyspala déle než dvě hodiny, se zase museli vrhnout na vzestup po téhle pitomé skále. Všichni k sobě byli přivázaní - jak jim poradila Peťuldas a vzájemně se jistili. Egon vylezl jako první a jediné, co u něj prozrazovalo únavu byl pot, který mu stékal z čela. Jinak se usmíval a měl dobrou náladu jako skoro vždycky.
Nessa už vážně nemohla. Divila se, že ať už mechanicky nebo ne, stále pokládá jednu ruku výš než druhou, že se zapírá nohama a nadále vytrvale postupuje. Tváře měla červené, nesnesitelně pálily, když se do ní pořádně opřelo slunce a skoro se modlila, aby už byli u cíle. Vlasy měla ulepené od smůly, když procházeli lesem - stejně jako Pet, která dávno vzdala rozčesávání a Lia, která si je aspoň jakžtakž nějak zamotala, takže vypadala normálně - potila se ostošest a nemohla se dočkat nějakého horského jezírka.
,,Tak dělej!" ozvala se popuzeně a napůl mrtvě Pet, která lezla jako další. Nessa napřáhla ruku a obtočila ji kolem Egonova předloktí. Zapřel se o nejbližší pořádný kámen a vytáhl ji za sebou nahoru.
,,V pohodě?" zeptal se a podal jí čutoru s vodou. Kývla a kecla si na zadek.
,,Tak už mě chytni!" povzdechla si Pet z posledních sil.
,,Rád bych, ale podkluzuje mi tvoje upocená dlaň," postěžoval si Egon.
,,Mám tu křemíkový písek!" ozvala se zdola Peťuldas. ,,Lio! Podej jí ho." Nastalo předávání drobného pytlíčku, a pak sebou Petlysa plácla vedle Ness. Peťuldas odmítala lést před Maudrenem, protože tvrdila, že by se jí celou dobu díval na zadek, tak ať raději kouká na Liin, protože té to rozhodně nevadilo.
Egon se nahl, chytl Peťuldas, která jako jediná nevypadala nějak omdlele a postavil ji nahoru.
,,To je lepší jak trénink s mečem. Moje ruce budou jako s oceli." Nessa se zmohla jen na úšklebek, Pet ležela zjevně mrtvá a Peťuldas do ní občas šťouchla špičkou boty, jestli ještě žije, nebo má opravdu kopat hrob.
,,Tak pojď Lio."
,,Já snad ani tu ruku nenatáhnu," ozvalo se a s těží jí šlo rozumět.
,,Maudrene, pošli mi ji," zasmál se Egon a za chvilku už byla Lia nahoře a šklebila se.
,,Mohl si mě chytit za nohu ne za zadek."
,,To bych si to tak neužil," ušklíbl se Maudren zezpoda.
Dál už se Egon nezajímal, a tak se Maudren nahoru vyšvihl sám a odvázal si provaz z pasu.
,,Myslel jsem, že se mi vryje do žaludku," zahudroval.
,,Očividně se nevryl, tak běž hledat nějakou vodu, ať můžu uvařit něco k snědku. Holky toho nejsou schopné."
,,Dovol!" ohradila se Peťuldas s úsměvem.
,,No však ty jdeš pro dřevo," zasmál se Egon.
,,Ach tak. Tak dobře," protáhla si ramena a pomalým krokem vešla do drobného lesíka, který tam rostl.
,,Pet?! Pet?!" ozvala se Lia a starostlivě donutila ji si sednout.
,,Hm?" ozvala se rudá Pet.
,,Myslela jsem, že vydržíš jako Peťuldas."
,,Jo, to bych vydržela. Ale ne v takovém horku. Asi vím, odkud pocházím. Ze severu, kde je sníh," zasnila se.
,,Nechej si zajít chuť," zasmála se Ness a zahrabala v tlumoku pro nějaký kus hadru, kterým by si otřela obličej.
,,Potřebuju vodu, nebo umřu." Nessa jí hodila svoji čutoru, ve které ještě byla dobrá polovina a Pet ji s nedočkavostí vypila. ,,Teď už mi stačí zemřít," položila se do trávy a usla.
,,Tohle byl vážně vyčerpávající výstup," prohodila Nessa a Egon, který tahal potraviny ze svého a Liina batohu přikývl.
,,Nebyla to pohádka. Myslel jsem, že vás budu muset dotáhnout na zádech."
,,Uvažovala jsem o tom," zasmála se Ness a Lia zívla.
,,Asi si taky schrupnu," lehla si vedle Pet a za chvilku obě spaly tvrdě a Ness je nemohla probudit. Pokrčila rameny.
,,Snad se proberou, než bude jídlo," vstala a zakýmacela se. ,,Úúú," zamrkala a ušklíbla se.
,,Též by ses potřebovala vyspat."
,,Ještě to chvilku vydržím. Chceš pomoct?"
,,Ani ne, zvládnu to," usmál se přihodil malou hrudku soli do kotlíku, kde něco vařil.
,,Jak to, že mi to voní už teď?"
,,To je těma rukama," na to Egon a ukázal jí je.
,,No jo. Zlaté ručičky."
,,Jak kdy a jak na co," odpověděl jí a když v kotlíku zmizely všechny přísady, nechal to vařit.
,,Není to škoda vody?" Vařil totiž polévku.
,,Není. Zasytí víc lidí. Nečekali jsme, že půjdete tak lehkovážně s námi. Musím živit víc hladových krků."
,,Peťuldas myslela, že bude lovit."
,,To je tak, když někdo nevystrčil z nos z Vrangy a vydá se na výpravu někam, kde to vůbec nezná."
,,A ty to tu znáš?"
,,Očividně, když vím, kudy jít a mapa tohle nezakresluje." Nessa uznala, že na tom něco je. Tu se vrátil Maudren.
,,Našel?" zeptal se hned Egon.
,,Našel, je to sice jen malý pramínek, ale na dočerpání vody by to mělo stačit," usmál se a s heknutím skončil vedle Egona na zemi. ,,Kde je Peťuldas?"
,,Našel jsem pár větviček, šla pro víc dřeva." Maudren jen přikývl.
,,A Lia?" zeptal se.
,,Ta společně s Pet spí." Maudren se usmál.
,,Trošku je to zmohlo, co?"
,,Trošku?!" ozvala se Nessa. ,,Taky tak tak pletu nohama."
,,No tak si taky odpočiň."
,,Nejdřív musím něco sníst," odbyla ho.
,,Samozřejmě," uchechtl se Maudren a usmál se. ,,Jako doma."
,,Ty odtud pocházíš?"
,,Ne tak docela. Víc na sever, ale je tu chladnější vzduch a to mi domov připomíná."
,,Už to je," ozval se Egon a nabral jim do misek pořádnou porci polévky. Když Ness dojedla, šla holky zbudit. Třásla s nimi, až probudila obě, ale jen tak tak něco snědly a zase zalehly. Tentokrát všechny tři s Pet uprostřed. Egon k nim přišel, chvilku na ně s úsměvem hleděl a pak je přikryl dvěma dekami. Tady bylo k večeru vždycky zima.

,,Co je Katy?" ozvala se popuzeně Tepa.
,,Kapitán s tebou chce mluvit, já tě nepotřebuju," ušklíbla se Katy.
,,No jo. Do stanu?" zeptala se jen.
,,Jo. Hele, nejsou ti ty šaty trošku těsný?" zasmála se.
,,Ha ha ha," vyplázla na sestru jazyk Tepa.
,,Tak běž."
,,A kam jdeš ty?"
,,Pro výzbroj."
,,Na co?"
,,Myslím, že i tobě by to kapitán rád řekl. Má od rána plno práce, tak ho nezdržuj." Tepa tedy vešla do velitelského stanu a uklonila se.
,,Tepo, vezmu to zkrátka, zítra provedeme nájezd. Problém je, že včera doplnili mágy."
,,Ach tak," polkla Tepa. ,,Takže kde je tu další mág ať se můžu poradit, jak to bude?" Kapitán se soucitně usmál a Tepa vyvalila oči. ,,Děláte si legraci?"
,,Bohužel žádného v armádě nemám. Většina jich bojuje s Nathanielem na severu."
,,Všichni chtěl jste říct. Jen já jsem byla k mání, protože jsem oživla teprve před týdnem, nebo kdy."
,,No... ano." Tepa si povzdechla.
,,Dobře, kdy máte poradu?"
,,Dnes, tak za hodinu."
,,Dobře, tak já přijdu. Ale nečekejte zázraky, já sama přeci nemůžu udělat..."
,,Ty něco nezvládneš?"
,,Pochopitelně. Proč si myslíte, že jsem asi zemřela," uchechtla se.
,,Ovšem, omlouvám se."
,,Ne, já se omlouvám. Ale myslela jsem si, že budu mít aspoň nějakého mága číslo dvě. Teď je to na mě samotnou. O taktice nevím zhola nic."
,,Je mi to líto. Ale stejně každá pomoc bude dobrá. I když od nezkušeného."
,,Za hodinu budu tady," slíbila Tep a vybelhala se ze stanu.
Martin už byl pryč. Zřejmě si šli najít nějaký sud piva a buď ho ukradli nebo o něj požádali. Spíš to druhé, tipla Tepa, jak zná Martina. Vydala se je hledat. Toužila přehánět a chválit, protože ten souboj byl opravdu neskutečný. Stále ho měla před sebou a stále znovu v duchu valila oči a otevírala ústa. V zamyšlení proklouzávala mezi stany a hledala Orathise, Galena a Martina.
To Katy zatím měla daleko závažnější potíže.

52. kapitola – První den v práci

8. srpna 2009 v 8:08 | TePa, Nessa |  Eillen
Eillen sprintovala přes město, vrážela do lidí a hned se překotně omlouvala. Když se konečně dostala na místo, byla uřícená a celá červená. Podívala se na hodiny - zrovna odbyla třetí.
,,To bylo o fous," vydechla a snažila se popadnout dech.
,,To tedy bylo. Na poslední chvíli byste neměla chodit, zvlášť tehdy, pokud máte novou práci," navážel se do ní hned její nejbližší nadřízený, který byl přesvědčen o své důležitosti.
,,Omlouvám se, pane. Už se to víckrát nestane, pane."
,,Nu dobře. Dnes budete pracovat polovinu času v archívech a druhou polovinu budete u mě," upravil si knírek. Eillen se v duchu znechuceně ušklíbla.
,,Dobře, pane."
,,Hm," s tím odkráčel a Eillen se vydala do archívu. Aspoň bude chvilku sedět, pomyslela si, ale moc jí to nepomohlo. Posadila se a začala třídit jednotlivé papíry a listiny ohledně jakéhosi přestupku v kouzlech. Přepisovala nečitelné a doplňovala informace, pokud se daný list nacházel v několika formách a každý měl něco navíc.
Touto prací strávila dvě hodiny, pak po sobě uklidila a vydala se do té části budovy, kde se nacházel pan Rey. Nejraději by ho samozřejmě nakopala do zadku, ale měl ji doporučit jako léčitelku a to si nemohla nechat ujít. Zaklepala, upravila si šaty a po zaznění jeho hlasu vešla.
,,Dobrý podvečer, pane," pozdravila Eillen.
,,Ano, děkuji. Půjdete se mnou do nemocnice, ukážu vám, jak vypadá krev." Eillen spolkla nevhodnou odpověď a šla za ním.
"Samozřejmě zatím nemáte žádnou praxi, takže nečekejte, že vás hned pustíme k práci. Nechám vás na pár dní u jedné z léčitelek. Budete se dívat, jak pracuje, pokud po vás bude něco chtít, splníte to. Snažte se zjistit, jak to tady chodí. Pak se uvidí, co s vámi."
"Dobře, pane."
Léčitelé nejspíš měli docela klidnou směnu, protože všude vládl pořádek a klid. Rey kývnul několika mužům, kteří procházeli kolem na pozdrav, ale oni věnovali pozornost spíše Eillen než jemu. Došli až na konec chodby, kde byla na dveřích visačka Léčitelé.
Rey vzal za kliku a Eillen se naskytl pohled dovnitř. Seděla tam jedna mladá žena s krátkými rozcuchanými vlasy a bavila se se starším pánem. Oba na sobě měli bílý plášť a vpravo na prsou měli vyšité dlaně, ze kterých je zrovna vysíláno kouzlo.
"Dobrý večer," řekl rázně Rey a dvojice hned vstala a pozdravila. "Vedu vám sem tu novou holku, máte ji na starost," kývl k ženě a ta přikývla. "Nechám ji u vás tak na pět dní, poté chci zprávu, jak si vedla. Všechno jasné?"
Nikdo nic neříkal, proto se Rey otočil a odešel. Eillen nervózně postávala u dveří a prohlížela si místnost.
"Ahoj, já jsem Shirley," představila se léčitelka. "A tohle je Oliver."
"Těší mě, jsem Eillen," potřásla si s nimi rukou.
"Jsi tu dneska poprvé?"
"Jo."
"Zatím je klid, ale možná během večera někoho přivezou, tak pak půjdeš se mnou. Taky ti ukážu pokoje a ostatní lidi tady, ale to až později." Vyšly na cestu a Shirley ji vedla dlouhými chodbami.
,,Máte tu vážná zranění?" zeptala se Eillen.
,,Jestli máš strach z krve, tak to jsi na špatné adrese," ušklíbla se Shirley.
,,Nemám, jen - jak řekl pan Rey - nemám praxi s ničím jiným, než s knihami a archivem."
,,To se rychle zpraví. Takže tohle je pokoj číslo jedna," ukázala na první dveře s číslicí uprostřed. ,,Pokoje označené číslovkami do desíti jsou těžké případy. Máme je nejblíž kanceláři, abychom mohli rychle zakročit a na tomto patře jsou také zvýšené hlídky," ukázala na konce chodby a doprostřed, kde byly prosklené pokoje, ve kterých seděli lidé.
,,Chápu," přikývla Eillen a Shirley se zasmála.
,,Zatím. Tak půjdeme dál?" Eillen přikývla a Shirley otevřela dveře. Octly se v pokoji, v němž stály dvě lůžka. Na protější zdi ode dveří zela dvě obrovitánská okna - asi proto, aby si lidé tolik nestěžovali na to, že jsou připoutáni k lůžku. Jinak nebyl ničím zajímavý. Vedle každé postele stály noční stolky a u stropu se vznášela magická světla.
,,Dobrý den, pane Richmane. Co dělá ruka?" Oslovený zvedl napůl rozdrcenou ruku a Eillen vyvalila oči.
,,Jak se vám to přihodilo?" neudržela se.
,,Pan Richman pracuje se zvířaty, které jsou tak trošku jiné než ty, které normálně potkáváte."
,,No jo a jedno zvíře - kdybych vám řekl jméno, tak byste ho hned zapomněla - mi tuhle ruku trošku přišláplo."
,,Ano a pan Richman omdlel. Dovezla ho sem jeho dcera."
,,Aha," polkla Eillen a Shirley se usmála.
"Je vše v pořádku, nebo pro vás mohu něco udělat?" zeptala se.
"Ne, ne, mockrát děkuju," zavrtěl muž hlavou. "Leda byste mi řekla, že mě brzy pustíte domů."
"Víte, že to nemůžu. Musíme počkat na zítřejší testy a pak se uvidí. Zatím se mějte, pane Richmane," rozloučila se Shirley a vyvedla Eillen ven. "Nepovedu tě do všech pokojů, pacienti potřebují klid a někteří můžou spát. Jen s tebou projdu tu chodbu a ukážu ti, kde co je."
"Dobře," přikývla Eillen. "Jak vlastně vypadá den tady? Myslím jako co všechno máš v popisu práce."
"No, ráno přijdeš, předchozí směna ti předá informace o pacientech. Jak se jim daří, kdo se zlepšil, kdo se zhoršil, jak vyšly testy, koho propustí a tak. Oni pak odchází domů a zůstáváme tu jen my. Všechno záleží na tom, jestli máš ranní, odpolední nebo noční. Vždycky se to střídá. Já mám teď třeba odpolední. Ranní směna nastupuje v šest. Zkontroluje se, jestli všechno běží jak má a pak se připravuješ na zákroky, které máš ten den udělat - vyhledáváš si informace, pokud potřebuješ a takové věci. V osm je obchůzka, musíš projít všechny pokoje. Vždycky tam musí být aspoň dva z léčitelů a aspoň jeden z pomocného personálu. To trvá tak hodinu a půl nebo dvě hodiny, podle toho, kolik máme pacientů. No a pak někteří pacienti musí dostat denní dávku léků, začíná se se zákroky a vůbec se dělá co je třeba až do půl druhé. Pak se vrátíš na náš pokoj a nachystáš se k odchodu. Dorazí další směna, předáš jim informace a můžeš jít. Odpolední směna je to samé, akorát jdeš na obchůzku hned jak přijdeš a léky se dávají většinou až večer. No a noční směna spíš dohlíží na pořádek. Je tu od desíti do šesti. Většinou slouží míň lidí, pomocný personál dává pozor, aby všichni spali, nikdo nechtěl utéct nebo vyvádět blbosti. A léčitelé jsou k dispozici, kdyby se něco stalo nebo kdyby přivezli nový případ. Je to taková odpočinková směna, nejvíc práce ti dá neusnout," mrkla na Eillen Shirley. "Ale když máš dobrého parťáka, nudit se nebudeš."
"Takže ty děláš vždycky s Oliverem?"
"Vždycky ne, jak jsem říkala, na noční pracuje míň lidí, takže se to vždycky trochu promíchá. Ale dost často jsme spolu, všem to tak vyhovuje. Odvádíme dobrou práci a my dva si rozumíme. Teď jsme tu čtyři léčitelé, Ryana a Amber poznáš za chvíli, ti zrovna roznáší léky. Máš nějaké dotazy?"
"Nic mě nenapadá."
"Fajn, v těchhle pokojích jsou nejlehčí zranění. Většinou to jdou lidi, kteří budou za chvíli propuštěni domů. Teď půjdeme zpátky, už je půl desáté. Musíme informovat další směnu a pak hurá domů."
Eillen si povzdechla. Tak takhle bude pracovat. Chodit pravidelně na směny, dostane asi i parťáka... No, povzdechla si, Eillen čeká tě něco nového. Na nové věci byla zvyklá. Poslední dobou chodily jedna za druhou. Nejdřív Jayden, pak skok do prázdná s Adrianne a Noreen a teď i nová práce.
Těšila se, konečně měla pocit, že se může postavit na své nohy. Zvláštní pocit svobody, který ještě nepoznala a to, že teď se živí sama bylo tak zvláštní, že jen hluše zírala na Shirley, která říkala informace nějaké starší sestře.
,,Můžeme jít?" šťouchla do ní loktem Shirley a usmála se.
,,Samozřejmě, už se těším na postel. Bolí mě trochu oči."
,,Třídilas archiv?"
,,Jo," přiznala.
,,Tak to chápu, dobrou noc," odešla opačným směrem a Eillen si uvědomila, že došly až ven, kde se uhnízdila tma.
,,Dobrou noc," popřála Eillen větru a vydala se na cestu do nového domova.
Tiše otevřela dveře - tedy pokusila se o to, protože náhle zavrzaly a dívka vklouzla dovnitř.
,,Eillen! Čekaly jsme na tebe, ale pak dostaly hlad a..," začala se omlouvat Noreen.
,,Stejně nemám hlad," podívala se na prázdné talíře, které ležely na stole.
,,Tak dobře. V práci bylo fajn?"
,,Jen seznámení s úkoly. Zítra se půjdu zeptat, jaké budu mít směny."
,,Já už půjdu spát," padla Noreen na postel. ,,Na práci se musím vyspat." Za chvilku už poklidně oddechovala.
,,Poslala mu ten dopis?" zeptala se Eillen Adrianne.
,,Jo, nekoukala jsem jí přes rameno, ale něco nechala zmizet, předpokládám, že jemu do ruky, nebo tak."
,,Mohlo mě napadnout, že použili stejné kouzlo jako já s Jaydenem. Och, Jayden. Přijede už zítra."
,,Dobrou noc," zasmála se Adrianne a otočila se na druhý bok hned poté, co na ni Eillen vyplázla jazyk.

Becor a Martin

8. srpna 2009 v 0:46 | TePa |  Ty z Vrangy
Omlouvám se, že jsem nenapsala holky u řeky, ale úplně jsem se zabrala do konání souboje, že jsem na to zapomněla;) Zkusím Vám to napsat příště. Nezlobte se prosííím :)

TePa

Katy vstala ráno dřív a schválně nebudila Becora, aby se mohla v klidu obléct. Asi zavřel stan, když šel na kutě, takže nikdo nemohl přijít. Maximálně se ozvat. Katy se ohlédla, jestli spí a když se navíc otočil zády, nemohla si víc přát. Těšila se na dnešní souboj víc, než si dokázala představit. Netušila proč. Ale asi proto, že měla ráda dobré souboje. Jako každý.
Vytáhla si halenu, kterou si včera vyprala a sundala tu, ve které spala. Rychle si tu čistou přetáhla přes hlavu. Přeci jen si nemohla být jistá, kdy se Becor probudí. Rychle vytáhla jeden z kožených korzetů. Byl absolutně obyčejný. Jen hladká kůže, která se na pravém boku zašněrovala. Pak šáhla do tlumoku a vytáhla si černé krátké kalhoty po kolena a zaváhala. Chvilka pravdy. Probudí se, nebo ne? Chvilku váhala, ale pak se obalila dekou a rychle si oblékala kratké kalhoty. Děkovala své prozíravosti, protože záhy Becor pomalu otevřel oči. Zrovna si na kalhotách utahovala široký světlý pásek.
,,Dobré ráno," pozdravila, otočila se k němu zády a poskládala si vytažené věci. Zvlášť na hromadu dala věci na spaní a posadila se na postel.
,,Proč se tak parádíš?" zívl.
,,Já že se parádím? Tos mě ještě teda neviděl vyparáděnou. Takhle vypadám vcelku normálně pokud nejdu zrovna do lesa, což dělám často," šáhla pro boty, položila si pravou nohu na postel a odstraňovala trochu zaschlé špíny.
Becor se zatím kochal pohledem. Sotva se trochu probral, posadil se tiše na postel a teď pozoroval její pravou nohu. Musel uznat, že Katy je vážně kus. Vsadil by se, že se o to, s kým bude ve stanu uzavíraly sázky. A on ji dostal jen tak. Bez příplatku. A to jen proto, že jí otravoval Galen. Nevěřil svému štěstí. Pozoroval, jak jí hnědé vlasy padají do očí a jak je netrpělivě každou chvíli odhrnuje stranou a dává si je za ucho. Byly ale tak husté, že se pořád vysmekaly a pořád otravovaly jejich majitelku. Z jeho okouzlení ho probrala až samotná Katy, která shodila nohu z postele a začala ji pasovat do boty.
,,Nechtěl tě mít kapitán na cvičišti?" Tím mu dokonale zkazila náladu.
,,Nehodlám se předvádět jako šašek," shodil ze sebe košili a přecházel po stanu, jak hledal nějakou čistou. Když si všiml Katyina pohledu, ušklíbl se a poznamenal: ,,V samém shonu si ani nemůžu prát." Katy si zkousla ret, když se k ní na moment otočil zády. Jeho tělo opravdu stálo k pokukání a prozradilo jí o něm, že není jen lékař. A kdyby jo, tak o sebe se starající lékař. Potřásla hlavou. Viděla už přeci spoustu chlapů. Proto se taky před ním nestyděla, když se začala znenadání převlékat.
,,Jako šašek?" podivila se Katy a šňěrovala obě boty, které už měla usazené na nohou. ,,Slyšela jsem o tobě už spoustu věcí, ale ani jeden člověk o tobě rozhodně nemluví jako o šaškovi." Zasmál se.
,,Jak to víš? Obešla jsi snad všechny kraje světa?"
,,Nemusíš se mi za to smát. Jen říkám svůj názor," zvedla se a rozepla stan. ,,Už půjdu, ať se můžeš převléct."
,,Počkej," otočil se k ní už s jakžtakž použitelnou košilí.
,,Hm?" otočila se k němu a urovnala si vlasy.
,,Omlouvám se. Nerad ale držím v ruce meč, když pak jeho rány zpravuju."
,,Chápu. Budu tě sledovat na cvičišti a sama si utvořím obrázek."
,,To je další věc, co nemám rád."
,,Když máš fanynky?" Zasmál se.
,,Ty zbožňuju. Nemám rád, když mě někdo komentuje a je jich všude plno jen proto, aby se mohli podívat."
,,Tak to chodí. Zatím," vylezla ze stanu a Becor okamžitě zhodnotil její pozadí. Ocenil ho mlasknutím a pak se dal do oblékání.

Na cvičišti už bylo plno. Chyběli jen dva. Zrovna ti, na které se všichni přišli podívat. Tepa, která si pro jistotu rovnou oblékla náhradní lékařské šaty, které jí byly trochu těsné přes prsa a nemohla je tedy pořádně uvázat, už stála vedle Katy a Orathise s Galenem, kteří spolu vedli vášnivý rozhovor. Podivila se, že tu Martin ještě není a doufala, že ho nezdržela svým bezvědomím moc dlouho. Snad se stačil vyspat, zadoufala, ale to už přicházel. Na sobě měl jen provizorní koženou zbroj a s přilbou se ani neobtěžoval. Netáhne přece do boje, tohle je jen cvičiště. Rázně překročil k dřevěnému plotku, který ohraničoval jejich bojové umístění, zapřel se pravačkou a jednoduše ho přeskočil.
Tepa se na něj zase obdivně zahleděla.
,,Hele, Becor je támhle!" ukázala Katy a ukázala. Opravdu tam byl a kráčel jen s těží, jakoby mu to činilo potíže. Asi se s Martinem domluvili, protože měl také koženou zbroj a hlavu mu pokrývaly jen hnědé krátce střižené vlasy. Otevřel si vrátka, která vedla dovnitř a Martin se zasmál. Becor se ušklíbl, podal mu pravici. Potřásli si pažemi a pak se domluvili na zbraních. Martin si měl vzít dva jedenapůlruční meče a Becor zvolil jednoruční a štít k tomu. Martinovi to bylo ukradené. Popravdě se kryl vždycky tak dobře, že štítu nebylo třeba a považoval to pouze za nechtěnou zátěž.
Postavili se naproti sobě a tasili. Martin pokrčil nohy v kolenou, jednou ukročil vpřed a meče dal špičkami napřed. Becor si přidělal štít k ruce, protáhl si ramena a meč nechal spuštěný podél těla.
,,Nelíbíš se mi, Martine," uchichtl se.
,,Jak to?" usmál se oslovený.
,,Jsi štíhlý a beztak mrštný jako rys."
,,To možná jsem," pokrčil rameny. ,,Ale ty se mi taky nelíbíš."
,,To je špatné," mlaskl nespokojeně Becor.
,,Jsi širší v ramenou a navíc myslím, že se štítem umíš víc věcí, než se jím jen krýt."
,,Jinak by to byla přeci přítěž," na to Becor.
,,To možná ano. Každopádně já neumím házet štítem jako diskem." Becor dělal, že přemýšlí.
,,Vidíš, to jsem nikdy nezkoušel." Oba se zasmáli.
,,Je tohle normální?" zeptal se Galen nespokojeně a dostal lepanec od Orathise. ,,Ale mistře..."
,,Mlč, tohle bude stát za to."
,,Jak to?" zašeptal Galen a uhnul od něj hlavou trochu dál. Orathis se tomu usmál.
,,Protože ti, co se spolu vybavují o svých zbraních a uměních, jsou buď tak sebejistí, nebo jsou hloupí."
,,Takže..."
,,Ano, oba jsou sebejistí, pochybuji, že je složil na kolena někdo jiný než jejich mistr a pár dalších skvělých válečníků." Galen zíral s otevřenou pusou. ,,Zavři pusu, Galene, ať se za tebe nemusím stydět." Galen se ušklíbl a netrpělivě očekával začátek zápasu.
,,Nechce se mi bojovat," ušklíbl se Becor.
,,Mě taky ne," souhlasil Martin. ,,Takže na to kašlem, ne?" zasmál se.
,,Nechci jít zase před kapitána," významně se usmál směrem, kde onen kapitán seděl a smál se.
,,Tak jdem na to, rád bych si ještě schrupl."
,,Možná to bude na ošetřovně," na to Becor.
,,Pak věřím, že se o mě dobře postaráš." Další slova zanikla, když Becor udělal výpad a Martin ho odklonil stranou pravým mečem.
,,Tohle bude na dlouho," ozval se znuděně Galen.
,,Mlč a uč se," lepl ho znovu Orathis.
Nastála tak rychlá změť výpadů, že to nepostřehlo skoro ani Katyino a Orathisovo oko. Martin bravůrně kryl, mával meči v neutuchajícím rytmu. Vypadalo to skoro jako tanec. Pohyboval se tak ladně a samozřejmě, jako by snad byl na procházce. Zanedlouho Becor přišel o štít a ustoupil. Martin jen odfoukl nějakou dotěrnou mouchu a čekal na jeho výpad.
,,Jsi skutečně jako kočka. Jen uklidím štít." Martin přikývl a protáhl si krk, přičemž se podíval na Tepu, která se na něj zeširoka usmála. Pak přišel Becor a nastala jeho scéna. Odrazil všechny Martinovy útoky. Otáčel se kolem své osy podal a sekal. Martin se jen kryl a ustupoval. Zakláněl se, prováděl neuvěřitelné kaskadérské kousky, dokud ho Becor nesekl do ramene. Jenže ho to trošku zmohlo - ono tahat sebou neodlehčený meč, Martin měl speciálně kalené, protože byly dva. Martin potřásl hlavou, utřel si pot do rukávu a vystartoval znovu. No teď už nebylo vidět vůbec nic. Všichni tajili dech. Protože tu prolétl Becorův meč, tu zase Martinův. Jeden z nich na chvilku spadl, pak zase spadl ten druhý. Ozýval se cinkot, všichni jen zírali, učili se nové výpady a pak se to všechno najednou rozuzlilo.
,,To není možné," zasmál se Galen a prořízl tím ticho. Becor se na něj ušklíbl asi tolik, kolik mu dovolily meče od Martina, které měl skřížené okolo krku. Ale Martin na tom byl taky docela špatně, vzhledem k tomu, že Becor měl špičku svého meče u jeho břicha.
,,Skvělý souboj," zatleskal kapitán a všichni se k nim přidali. Martin si podrážděně odfrkl.
,,Proto tohle nedělám."
,,Já taky," podal mu znovu pravici Becor, Martin ji spěšně stiskl.
,,Ale jsi vážně skvělý. Některé výpady jsem v životě neviděl a jak jsi je provázal..."
,,Nápodobně. Chvilku jsi vypadal opravdu hrůzostrašně s těma svýma kudlopichama. Měl jsem opravdu strach, že mi něco uděláš. Neučil ses náhodou původně tanec?" Martin se zasmál, našel si pochvy od mečů a položil je před kapitána. Uklonil se a chtěl se vytratit, ale dav ho nepustil. A tak zůstal s Becorem uprostřed bojiště.
,,Tak co teď?" uchechtl se.
,,No, prostě půjdeme," na to on a sundal si košili. Pak ji mrskl kdesi do obecenstva a všichni se sběhli kolem. ,,Udělej to samé a za chvilku máme průchod."
,,Tam byly ženské?" Becor se zasmál a přikývl. ,,No, nějaké jsou i tam, ale myslím, že se vytratím za přáteli."
,,Byla to pro mě čest," uklonil se Becor.
,,Pro mě taky," usmál se Martin a poklonu mu oplatil. ,,Doufám, že tuto válku přežiješ," otočil se k němu zády a zamířil si to k Orathisovi. Becor významně mrkl na Katy a zeširoka se usmál. Ona se taky neubránila úsměvu a uklonila se mu. To byla nejvyšší pocta, kterou kdy někomu umožnila pocítit. Dala tím najevo, že ho obdivuje za jeho umění s mečem. Potěšeně se usmál, pohodil hlavou a začal si broukat svou melodii, když se vydal k nejbližší řece se umýt.
Martin vběhl k Orathisovi a Katy a oba je objal kolem ramen.
,,Smrdíš," ohradila se okamžitě Katy a odtáhla se. ,,Hele! Kapitán mě volá, omluvte mě."
,,Byl jsi úžasný," poplácal Martina po rameni Orathis.
,,Hej, vážně, chlape, to bylo neskutečné. Jsem myslel, že jen střílíš." Martin pokrčil rameny a podíval se na Tepu, co řekne ona. Otevřela pusu, zatímco Orathis s Galenem řešili každý výpad, kterého si všimli, ale pak na ni zavolala Katy.
,,Povím ti to pak, nezlob se," usmála se Tepa a odběhla za Katy. Martin se za ní chvíli díval, ale pak se otočil zpátky ke Galenovi a Orathisovi.

Shledání

7. srpna 2009 v 22:12 | TePa |  Ty z Vrangy
Katy se ohlásila a netrvalo to ani tak dlouho a byla začleněna do jedné z nejlepších bojových skupin lučištníků. Ani ji nevadilo, že většinu času bude stát na místě a nebude v chumlu těch, kteří se plně ozbrojení zapojí do boje. Navíc zjistila, že sám Becor se příliš nehrne na bojiště, i když tedy svolil, že bude chodit na pravidelné bojové výcviky.
,,Bojové výcviky? Myslím, že jste říkal, že je jeden z nejlepších tady."
,,Myslím, že ještě Martin je zhruba stejně dobrý a Orathis je jim za patami."
,,Tak nač bojový výcvik?" podivila se Katy a hodila si nohu přes nohu.
,,On to bere jako výmluvu, že nebude bojovat. Že není dost dobrý." Katy jen nevěřícně vytřeštila oči a zamyslela se.
,,Kdy jsou ty výcviky?"
,,Zítra ráno. No vidíš, chtěl jsem tě poprosit, jestli bych nepoprosila Martina, aby se přidal," usmál se na ni kapitán.
,,Vidím, že si chcete užít podívanou."
,,Nechápu."
,,Martin a Becor. Martin je pořádně dobrej, s mečem umí skoro tak skvěle jako s lukem."
,,Slyšel jsem, že nikdy neminul cíl," přikývl kapitán.
,,To věru ne. S mečem jsem ho zatím neviděla a ti co jo, to nepřežili."
,,Já slyšel, že je úžasný."
,,Asi ho někdo viděl cvičit," usoudila Katy. ,,Já sama měla to štěstí ho vidět jen jednou a div mi nevypadly oči. Však zítra přijďte a uvidíte sám," usmála se a zívla. ,,Půjdu spát a zítra se tam objevím."
,,Tak to já taky. Dva nejlepší muži co tu mám? Hmm," usmál se a zamyslel se.
,,Dobrou noc, pane." Něco zabručel, asi o něčem uvažoval.
Katy vyšla na čerstvý noční vzduch a zhluboka se nadechla. Částečně díky němu se dopracovala do stanu ještě jakžtakž při smyslech. Becor byl pořád pryč, ale to jí moc nepřekvapovalo. Spěšně se svlékla a zůstala jen v nohavicích a volné haleně. Nedočkavě se zahrabala do deky a během několika minut usla.
Když pak přišel Becor a se zaúpěním se vysíleně svalil na své lůžko, ani si toho nevšimla.

Tepa zatím zmateně zamrkala a rozhlédla. Ležela v jejich stanu. Otočila se směrem dovnitř, aby nehleděla na vzdouvající se plachtu jejich pískově žlutého stanu a vyjekla.
,,Martine?" vytáhla si pokrývku až po krk.
,,Jen jsem tě tu zanesl a chtěl se přesvědčit, že budeš v pořádku," ušklíbl se jejímu zděšení. ,,A neboj, nic jsem z tebe nesvlíkal." Tepa vyvalila oči a pak se zasmála.
,,To ti samozřejmě slouží ke cti."
,,No, půjdu si taky lehnout, jsem dost unavený a Katy mě chce zítra na výcviku."
,,Katy tady byla?" Přikývl. ,,Děkuju."
,,Není vůbec zač. Běžel jsem zrovna pro obvazy, když ses mi skácela k nohám," usmál se a pořádeně se ve stoje protáhl.
,,Aha," přikývla. ,,Tak já si ještě schrupnu, jak je na tom Becor?"
,,Odešel po svých. Nemohl jsem tě hned odnést, nejdřív jsme museli vyléčit raněné, tak jsi chvilku ležela na hromadě náhradních prostěradel."
,,Vůbec o tom nevím."
,,No tak já půjdu. Dobrou noc," zašpetal, přičemž ukázal na chrápajícího Galena. ,,Snad se vyspíš."
,,Předtím mi to nedělalo problém," mrkla na něj a šeptala taky. ,,Tak dobrou noc." Usmál se a vycouval ze stanu.
Tepa sklouzla pohledem na vyvaleného Galena, uchichtla se a padla na polštář. Bude potřebovat hodně energie. Měla by se na to vyspat. S tím se přetočila na druhý bok a za chvilku zase usla.

Nessa se ráno probudila jako první. Zívla, pohledem přejela holky, jestli jsou všechny, pak ohniště a teprve pak se postavila a protáhla. Oblékla se do teplých šatů, protože byla docela zima a Ness tušila, že za chvilku bude zase pršet. To podle mraků, které se nad nimi seskupily. Ale jinak bylo příjemně vlaho, ani teplo ani zima a to jí plně vyhovovalo.
Pomalým krokem se vydala k řece, děkovala bohům za vysoké boty se silnou podrážkou, které příjemně hřály a pořádně se vysmrkala do kapesníku. Jak se tak belhala k řece s vlasy rozčepýřenými a se zalepenýma očima, vůbec jí nenapadlo, že někdo na druhém břehu je už také vzhůru. Zavázala si šňůrky, které měla kolem výstřihu a pak ještě jednu silnější, která byla kolem pasu. Znovu se vysmrkala a poklekla k vodě. Nedočkavě se k ní nahla a nabrala si do dlaní. Pořádně si umyla obličej, i když to příšerně studilo a pokusila se v odraze na hladině uhladit si hnědé vlasy.
Na druhém břehu se zatím k vodě dobelhal i Egon. Absolutně vůbec si nevšiml své nastávající, která se umývala přímo naproti jemu. Prostě přišel k vodě, natočil hlavu ke straně, zívl a udělal krok. Při tom mu podklouzla noha na zákeřném kameni, který se tam objevil, vyvalil oči - takže byl hned vzhůru - a jak široký tak dlouhý se natáhl přímo do řeky.
Nessa vyjekla a uskočila od břehu. Tím probudila holky i Maudrena na druhém konci. Nejdřív k ní doběhla Pet.
,,Co se děje?" zeptala se a postavila se vedle Ness. Ta jen tiše ukázala do míst, kde před chvílí spadl Egon. Pet jen povytáhla obočí a očekávala vynoření. Peťuldas se k nim dobelhala až se oblékla společně s Liou, což netrvalo zas tak dlouho. Mezitím i Maudren tiše přemýšlel, jestli se má ukázat. Když se Egon pořád neukazoval, rozběhl se a šipkou skočil do řeky. Bylo to tak rychle, že holky nepostřehly, že to je on. Jen Nessa s Pet vyjekly a udělaly krok vzad. Peťuldas si měřila Liu, protože měla ostříží zrak a neunikla jí jizva na Maudrenově paži, které si všimla už předtím. Lia dělala, že nic.
Za chvilku se Maudren vynořil sám, otočil se k holkám zády a vybelhal se na břeh. Holky stály zaraženě a poslouchaly jak vystupivší kleje.
,,To je magor," nakopl jeden kámen na břehu, uhladil si vlasy do zadu a vyklepal si vodu z ucha. Nessa sebrala všechnu odvahu a vyběhla o trošku blíž ke břehu. Prakticky jí špičky vězely ve vodě.
,,Heej!" zavolala na něj. Ale Maudren nic, zajímavé, kolik zvládné znaková řeč pod vodou během několika minut. Tiše obdivoval Egonovy plíce a jeho zásoby vzduchu. ,,Heeej!" zařvala silněji. Odpovědí jí bylo mávnutí rukou, a pak jí kdosi chytil za kotník a dopravil do vody. Rychle se nadechla, aby mohla aspoň trochu dýchat a poslední co viděla bylo, jak se jí na pomoc vrhla Pet s vyděšeným výrazem v obličeji.
Nessa se potápěla pořád níž, dokud se neodvážila otevřít oči a neuviděla Egona, který měl nohu zachycenou o nějaký uvízlý kmen a stáhl ji blíž k sobě. Zamračila se, vysmekla se mu a zamířila k hladině.
,,Do háje," vyplivla vodu a hned vedle ní se objevil Egon.
,,Egone?!" vyjekly Peťuldas a Pet jen Lia mlčela a tam směřovaly další dívčí pohledy. Lia se nevinně usmála a pokrčila rameny.
,,S tebou si to vyřídím," otřepala se Nessa. ,,A ty!" otočila se na Egona a zabodla mu prst do hrudi. ,,Tohle jsou moje nejteplejší šaty! Teď budu muset škemrat Liu, aby mě usušila, protože jinak bych chytla zápal plic a umřela tady. Nesměj se ty..!" odfrkla si a vylezla na břeh. Hned za ní si to zamířil i Egon přičemž dvakrát písknul. Asi signál pro Maudrena, aby sebral věci a přepravil se za nimi.
,,Tak hele, dámo!" Ostatní holky mu mezi sebou udělaly uličku a zvědavě pozorovaly následující scénu: Nessa za sebou vlekla promočené šaty, ždímala si vlasy a pak vytáhla s batohu křesadlo. Po chvilce se jí podařilo rozdělat obstojný oheň a naštvaně si kecla na zadek. Založila si ruce na prsou a loupla okem po Egonovi, který stál nad ní.
,,Co je," vyprskla na něj.
,,Ty tu nemáš co dělat!"
,,Cc! A ty nemáš co mě tahat pod vodu. Onemocním a na potomky se můžeš víš co..."
,,Vezmu si jinou ženu," pokusil se o vtip, ale mělo to úplně jiný účinek.
,,No to je nápad!"
,,Ness, to byl vtip."
,,Ha ha ha," zamračila se a vysmrkala se do promočeného kapesníku. ,,Lio, prosím," zaškemrala. Oslovená se k ní připlížila vztáhla k ní ruce a projela jí od hlavy až k patě. Za chvilku už byla úplně suchá a dokonce jí i suché vlasy povlávaly kolem obličeje. Postavila se. ,,Děkuju, snad tě to moc nevysílilo."
,,Ne, je to lehké kouzlo," usmála se a jala se čekat na Maudrena v uctivé vzdálenosti od Egona a Ness.
,,I když musím přiznat, že mi to lichotí, že ses tu za mnou trmácela. Vsadím se, že Maudren potkal Liu už jak jsme se večer koupali, že?" Lia jen mlčky kývla. ,,On mi vůbec ni neřekl."
,,Nebyl jediný," hodila okem po Lie Ness.
,,Takže navrhuju následující a myslím, že se mnou bude Maudren souhlasit. Čím víc sil na cestu, tím lépe. Navíc jste všechny ženské, takže vás kdykoliv kdokoliv může přepadnout a znásilnit."
,,Nejsme bezbranné," ohradila se Nessa.
,,O tom nepochybuji, moje milá." Nessa zrudla při tom oslovení. ,,Ale je lepší, když s vámi jedou plně ozbrojení muži."
,,Asi máš pravdu," přikývla pak Ness a povzdechla si.
,,Takže? I kdybych vás měl přivázat k provazu, tak půjdete s námi. Nebo se vrátíte."
,,Nelíbí se mi, že s námi mluvíš jako s děckama, kteří neví co dělají," zafrkala Ness.
,,Bohužel musím, Ness, protože jste se vystavily neuvěřitelnému nebezpečí a já tě pak jednou nechci pohřbívat někde v rokli a to doufám, že bych našel všechny tvoje kousky," řekl vážně Egon. Nessa se začala tvářit kajícně. Když se totiž nad ní začne sklánět takový chlapák a začíná říkat takové pravdy, jinak to nejde. Úplně ji zastínil. Když v tom Lia vykřikla:
,,Maudrene!" Všichni se k ní otočili. Rozběhla se, když Maudren položil oba tlumoky a sotva se narovnal, už mu skočila kolem krku.
,,No teda," zasmál se.
,,Konečně někdo zvedne Maudrenovi náladu. Hudroval skoro celou cestu. Buď se mu stýskalo, nebo ho vytáčel můj optimismus," usmál se Egon. ,,Nechtěl jsem ti to říct takhle, ale..," začal se omlouvat, ale Nessa ho umlčela, když mu položila ruku na loket.
,,Zasloužila jsem si to." Jen se usmál a podíval se na její ruku. Ness okamžitě ucukla, obešla ho a šla něco říct Pet. Egon se jen uchechtl. Prohrábl si mokré vlasy a posadil se k ohni.

Kouzla

6. srpna 2009 v 22:49 | TePa |  Ty z Vrangy
Kratší, ale Katy otravovala :P

TePa

Tepa vedla Katy neochvějně okolo jednotlivých stanů a vešla jako první do toho, kde byl i Becor.
,,Tak co, vyjednala?" zeptal se hned a jakmile viděl i Katy, postavil se a rychle se uklonil.
,,Vyjednala," usmála se Tepa. ,,Katy bude bydlet s tebou. Vyměníme si místa, protože nic proti, ale s Galenem už se známe a Katy by ho v noci zavraždila. Takže je to vlastně prospěšné pro obě strany."
,,Dobře, mě je to jedno, která z vás tu bude. Takže vy jste Katy?" otočil se k lovkyni.
,,To jsem," přikývla.
,,Tak já už půjdu," otočila se Tepa, vzala si svoje věci a šla se stěhovat ke Galenovi. Katy si toho moc nevšímala, prostě si odestlala provizorní lůžko a hodila na něj svůj tlumok. Pak z něj vytáhla pár svých věcí.
,,Pořád se zlobíš, jak jsem do tebe vrazil?" natáhl se Becor na lůžko a pozoroval ji.
,,Už ani ne. Musím se jít ještě nahlásit ke kapitánovi, kam mě zařadí. Jen si převleču halenu," otočila se k němu a začala si povolovat šňůrky. Trošku znervózněl.
,,Co je?" podivila se Katy, když si toho všimla.
,,Jen jsem očekával, že budeš dělat drahoty, stavět tu stany a tak." Katy se ušklíbla a otočila se k němu zády. Z ramen se jí svezl kabát, pak taky kabátek, pod tím košile a pak se pustila do rozvazování poslední haleny. ,,Tos jela na severní pól?" podivil se.
,,Kdyby sis spíš hleděl svého."
,,Ono to jde těžko, když se před tebou svlíká hezká ženská." Katy ho přes rameno zpražila pohledem.
,,To já nemůžu objektivně posoudit."
,,Tak to nech na mě," usmál se a podepřel si hlavu. Katy to začínalo být trapné. Asi si fakt měla postavit stan. Přetáhla si přes hlavu i Halenu a zůstala tam s korzetem, který jí obepínal určité části hrudníku a končil nad bokama. Když v tu do stanu vtrhl strážný.
,,Becore!!" zakřičel na něj, Becor se zasmál a Katy se pobouřeně otočila k příchozímu, který zrudl a otočil se okamžitě zády.
,,Co se děje," nepřestával se Becor dívat na Katy, která hledala jinou košili a když ji našla zvědavě se pořád natáčela k příchozím. Nutno říct, že jí korzet dost vystihl pas a jak se Becor ujistil, halena víc zakrývá než odhaluje. Proklínal jejího vynálezce.
,,Oddíl pana Crowa se neuváženě vydal velice blízko nepřátelského ležení, poté co vypili čtvrtinu zásob našeho alkoholu na léčení a..."
,,K věci," zavrčel Becor rozhněvaný tím, že mu ten oddíl pokazil plány. Asi měl mít volno, usoudila Katy a rychle přes sebe hodila halenu. Přes ní jen kabátek, který si pevně zašněrovala. Pak zkusila, jestli může dýchat a otočila se čelem k Becorovi a strážci, který pořád stál zády.
,,Už se můžete otočit," prohodila mimochodem, on tak učinil, spěšně se omluvil a spustil:
,,Nepřítelovi lukostřelci na ně začali střílet a oni... řekněme, že jsou rádi, že vůbec žijí."
,,Takže kapitán usoudil, že..."
,,...že je vkřísíte jen vy, pane," uklonil se a zmizel.
,,Tomu se říká respekt," ušklíbla se Katy a prohrábla si vlasy.
,,Jdeš kolem Tepy?" zeptal se a podivně se mračil. Asi to bude vážně, polkla Katy.
,,Jasně," přikývla. ,,Skočím za ní a řeknu jí," nabídla se.
,,Děkuju, to bys byla hodná."
,,Není zač," odhrnula klopy stanu a vyšla ven.

Tepa vlezla do stanu, který měla společný s Galenem a hned vycouvala ven. Přes látku na něj křičela:
,,Proboha, Galene, co to tak smrdí?"
,,Pokoušel jsem prát ponožky."
,,Ježiš, nemohls to nechat až tu nebudu? Mám strach, že když tam hodím tlumok, tak se mi vypaří." Galen se zasmál a báječně napodobil ďábelský hlas. Tepa se zasmála, zhluboka se nadechla a zacpala si nos. Vešla dovnitř a zjistila, že Galen se opravdu sklání nad lavorem s vodou.
,,Doufám, že to přežiju," odvážila se Tepa nadechnout a zkroutila obličej do zhnuseného úšklebku. ,,Aspoň vyzkouším kouzla, tohle se vážně nedá Galene," zasmála se a luskla prsty. Během chvilky se tu zase dalo volně dýchat. ,,A příště per ponožky venku, prosím," ušklíbla se a posadila se na druhé lůžko.
,,Páni, ty jseš vážně třída," pokýval hlavou.
,,Děkuju, ale chvilku jsem si myslela, že i na tohle jsem krátká. To byl vážně hnus, Galene. Kudy jsi s nimi lezl?"
,,Jen jsem je neměnil tři dny myslím." Tepa se znechuceně ušklíbla.
,,To je fakt hnus," zasmála se. ,,Nechceš s tím jít ven?"
,,Proč?" podivil se.
,,Za prvé, abys to tu zase nezasmradil a za druhé, se chci převléct."
,,No jo, jasně," mrkl na ni a i s lavorem se vyplížil ven. Tepa si oddychla, pořád se musela smát co to má za nápady a jestli má Pet opravdu rád, nejspíš to s ním hezky chytne. Přetáhla si přes hlavu kalhoty a košili a vzala si šaty lékařských pomocnic, které dostala od kapitána. Měly tmavě modrou barvu, byly jednoduše střižené a dlouhými ne úplně uplými rukávy, s výstřihem ve tvaru obdélníku, který byl uprostřed stažený pěti šňůrkami. Byly jednoduché ale hezké a Tepa byla spokojená. Sotva si utáhla poslední šňůrku a stáhla si vlasy, vběhla dovnitř Katy.
,,Co se..," nedořekla Tepa a už zjišťovala, co se děje.
,,Celý oddíl jezdců je pořezaných a prošpikovaných na ozdravovně."
,,Už? Přijeli jsme před chvílí, jen jsem si zkoušela šaty a chtěla jít spát," postěžovala si Tepa. ,,Bolí mě strašně hlava."
,,Becor se zdá být též docela v náladě," ušklíbla se Katy ironicky.
,,Už jdu," povzdechla si Tepa, přimáčkla si palce na spánky a chvilku zavřela oči. ,,Hlava musí počkat."
,,Musím za kapitánem, tak se možná uvidíme. Někdy," ušklíbla se a zmizela. Tepa krátce na to vyběhla ze stanu, před ozdravovnou se střetla s Becorem a ten si ji hned požadoval jako pomocnici.

,,Do prdele, Lio!" řvala. ,,Je mi jedno, jestli nás ti z protějšího břehu uvidí, ale ty tu prostě nebudeš, jasné?" rozsvítila si celou dlaň a uviděla ji tam stát, jak si rukou zaclání obličej.
,,Vždyť už jdu," vybelhávala se ven. S Maudrenem se dohodli, že to zatím bude tajné. Nejméně do rána.
,,Zdálo se mi, že s někým mluvíš."
,,To asi s tebou," ušklíbla se a vylezla na břeh. Popadla svoje šaty a šla se ohřát k ohni.
,,Takže nevíš, kdo jsou tamti?" cukla hlavou k protějšímu břehu.
,,Absolutně netuším," zalhala, ale nekoukala na ni.
,,Aha," zamyslela se Nessa a posadila se vedle Pet k ohni. Ta zase jedla.
,,Dáš si taky?" hodila Lie kus pečeného králíka.
,,Jo, díky," usmála se a pomyslela se, jak se budou divit, až ráno uvidí, kdože to tam je.

,,Tepo potřebuju obvaz hned! A okamžitě šití a něco na vypálení rány. Okamžitě!" řval nerudně Becor a na čele mu vystoupla žíla. Jednomu z jezdců totiž znovu povolily švy a začal znovu krvácet.
,,Znovu vypalovat?" zafuněla mu u ucha s obvazy v ruce. Byla neskonale zpocená a uřícená.
,,Ano, protože podívej," ustoupil a Tepa se div nepozvracela.
,,Jak se mohla znovu znečistit?"
,,Ta rána byla dost hluboká a kdybych to vypálil úplně, asi by to nepřežil. Takže až teď můžu znovu. A dělej!" Chudák ten, co krvácel. Ležel na stole, byl rád, že udrží otevřené oči a když uviděl rozpálené železo, pokusily se o něj mdloby.
,,Potřebujeme tu pomoc. Hned!" ozvalo se z druhé strany místnosti doprovázené hlasitým úpěním.
,,Tepo, Harolde, běžte tam!" Oslovení přikývli, zahodili co měli v ruce a společně se rozběhli na pomoc v rohu.
Tepě se už tak dost houpal žaludek, ale to, co uviděla teď... No, rozhodla se požádat o ocenění za výdrž, protože Harold obsah žaludku vyhodil do kýble nalevo. Tepa hned mávla rukou a vyměnila vzduch v místnosti. Už po několikáté.
Byla to opravdu ošklivá rána, protože byl prošpikovaný šípy a nějaký blbec se mu je pokusil vyříznout, přičemž mu poranil strašně moc orgánů. Tepa ještě chvilku uklidňovala žaludek, když se z ran vyvalila další spousta krve. Šípy ležely zlámané vedle.
,,Vy jste je zlomili?" podivila se Tepa.
,,Nepřítel se vyzná," na to jedna starší lékarnice.
,,Kouzlím, pustíte mě k tomu?" Harold vstal a sotva udělal krok, omdlel vysílením. Váhali. ,,Rychle, než vykrvácí," zhrozila se Tepa. ,,A asi se pak složím," polkla. ,,Tak mě odtáhněte někam ven, já se proberu." Pár lidí se zasmálo, ale ostatní kývli.
Tepa natáhla nad rány ruce, zavřela oči a sledovala jednotlivé spojení svalů, poškození orgánů a pomalu je napravovala. Pak objevila třísku z šípu, opatrně ji kouslem vznesla pryč a někdo ji odklidil stranou. Všude bylo ticho až na úpění ostatních zraněných a sama Tepa se tak tak držela na nohou.
,,Teď vytáhněte nejvýše položený šíp," řekla prostě, když uvolnila svalovinu, která by způsobila těžší poranění. Okamžitě tak učinili.
Podobně si počínala zhruba hodinu a půl. Pak vběhl do ozdravovny Martin a nabídl svou pomoc. Becor si ho zavolal a dál pracovali spolu. Tepa se plně soustředila a občas nemocnému uvolnila na mysli, aby ho tolik netýrala bolest. Za chvilku byl schopen dokonce mluvit a tiše občas něco poznamenal k lékarnici opodál.
Po další půlhodině byla hotová, dokonce mu kouzlem zacelila rány. Udělala pár kroků dozadu, přičemž ji všichni sledovali a pak se složila na zem. Nezbyla v ní ani troška energie navíc.

Část čtvrtá - Příjezd

6. srpna 2009 v 18:04 | TePa |  Anne
,,Ty košile se mi přestávají líbit," seskočila Anne z posledního schůdku, který vedl z vlaku a přidala se k Erin, aby se vydaly ke kočárům.
,,Co je na nich špatného?" Anne pokrčila rameny.
,,Asi je to tím, že pořád nosím ty samé barvy. Proč ses vlastně ptala Jamese jestli nezměnil sestavu?"
,,Musím to vědět, když chci do jejich týmu," mrkla na kamarádku Erin.
,,Vážně?" na to Anne a vyvalila oči. ,,Že ses vůbec nepochlubila!"
,,A neříkej jim to. James se mě k nim snaží dostat už dva roky."
,,Myslíš, že tě ještě bude chtít přemlouvat, když jim pořád tvrdíš, že to hraješ pro zábavu?" zauvažovala Anne.
,,James se drží dlouho těch, o kterých si myslí, že na to mají," vypla hruď. Anne se zasmála. ,,Co se směješ?" okřikla ji Erin.
,,Jen si myslím, že na to vážně máš a nemusíš mi to ještě dokazovat tím, že se začneš naparovat." Erin se usmála.
,,Já jim tento rok ukážu, zač je toho loket."
,,Jasně," uchichtla se Anne a vlezla jako první do kočáru. Šála s červenými proužky, jež značila začlenění v Nebelvíru, se jí zhoupla a ona si ji musela přidržet, aby si ji nepřišlápla. Když už obě seděly, Anne se zeptala:
,,Jak často vlastně budete cvičit?" Erin si zkousla ret.
,,To je právě to. Asi na tebe nebudu moct mít tolik času." Anne chvilku ztratila řeč. ,,Ale budu ti to vynahrazovat jak jen budu moct."
,,Tak jak moc? Slyšela jsem, že James cvičí často a tvrdě," snažila se trochu usmát Anne.
,,Anne, nebuď smutná, ale mě to baví a já bych to vážně chtěla zkusit."
,,Když budeš spokojená ty, asi bych měla být i já," usmála se váhavě Anne. ,,Tak jak často?"
,,Celý týden, dvakrát denně. Kromě středy, to máme všichni volno."
,,Tak jo. Středa bude snad nejmíň z poloviny má," usmála se Anne, ale pořád jí trochu bodalo. Erin se usmála taky, protože si přála a doufala, že to Anne přeci jen nebude tak vadit.
,,A můžeš se jít na mě dívat."
,,I když bude pršet," slíbila Anne.
,,Jsi hodná."
,,Nejsem, jsem tvoje kamarádka," na to Anne. ,,A pokud budeš tak unavená, že nebudeš moct ani chodit, tak tě osobně přivážu k posteli, aby ses nemohla hnout."
,,Taky tě mám ráda," zasmála se Erin.
,,Vždyť já vím," mrkla na kamarádku Anne. ,,A navíc spolu budeme chodit na hodiny, takže tě během vyučování uvidím pořád. Asi začnu mít ráda školu."
,,Ale no tak. Všichni víme, že se učíš častěji, než bys musela."
,,Jen chci dobře napsat OVCE. Ty zkoušky pro mě moc znamenají."
,,Jo, já vím."
,,Navíc nikde jinde neseženu speciální doporučení, to bych musela chodit po celé Anglii a shánět se všude možně. Takže když budu mít dobré OVCE, svět kouzelníků mi možná bude nakloněn."
,,Kdyby nebyl, zažalovala bych ho," zasmála se Erin.
,,O tom vůbec nepochybuju. A hustila bys do soudce tak dlouho, že by ti uvěřil i to, že ti na hlavě roste strom." Kočár zastavil a obě z něj okamžitě vystoupily a prohýbaly se smíchy.
,,Tak to máš pravdu," přitakala Erin a uklouzla na blátě. Anne se vrhla vpřed, přeskočila jedu kaluž a chytila ji za ruce.
,,Příště míň mluv," balancovala na drnech trávy, které byly okolo té odporné blátivé kaluže.
,,Nechápu, jak se tu objevila," potřásla hlavou Erin.
,,Tak vylez za mnou z té bahnitě břečky a očisti si boty, nebo tě školník zabije," uchechtla se Anne a sama měla co dělat, aby udržela rovnováhu, když se o ní Erin opřela.
,,Uch, díky, Ann."
,,V pohodě, tak už pojď, nebo přijdem poslední," rozběhly se k hradu a Erin si cestou komicky čistila boty.
,,Nikdy nepřestanu mít ráda Bradavice," ozvala se pomalu Anne, když vešly do Vstupní síně a jí do nosu udeřila vůně svíček, starého kamene a příjemné vláhy, která tudy proplouvala.
,,Já taky ne. Zvlášť Velkou síň. Mám hlad, že bych spořádala vola." Anne se zasmála.
,,Někdy se divím tvým znalostem co se týče světa mudlů."
,,No aspoň někoho to pořád překvapuje," chytla Erin kamarádku pod loktem a vtlačila je do houfů ostatních, kteří se plní nedočkavosti hrnuli dovnitř. Anne okamžitě zvedla hlavu ke hvězdné obloze. Byla nádherná bezoblačná noc a ona žila v domnění, že nic není krásnějšího než pohled na hvězdy přes rozsvěcené svíčky zavěšené ve vzduchu. Navíc znovu byla v Bradavicích a ačkoliv věděla, že výběr do famfrpálových družstev jí trochu omezí kámošení s Erin, přeci jen se neubránila neuvěřitelnému pocitu štěstí, který jí pohltil.
,,Nádhera, že?" ozval se za ní hlas. Anne sebou trhla, dokonce i Erin se lekla a obě se podívaly na Jamese a Matta s Jacobem, kteří se také dívali vzhůru.
,,Anne právě div nespolkla mouchu, jak sledovala hvězdy." James se usmál.
,,Taky si někdy nemůžu pomoct. Tak co Erin." Naznačil, že nasedá na koště a pozvedl obočí. Odpovědí mu byl vypláznutý jazyk.
,,Erin, co blázníš? Vždyť jsi k nim chtěla, ne?" zašeptala své kamarádce do ucha Anne.
,,Ano, ale chci, aby se zbláznil radostí a valil oči překvapením."
,,Dramatičko," zasmála se Anne.
,,Pššt," usmála se na ni Erin. ,,Ty víš, jak to myslím. Je tu poslední rok a já chci vidět Jamese taky někdy překvapeného."
,,Já ti to nehodlám odepřít," ubezpečila ji ještě Anne, usmála se na kluky a šly si sednout.
,,Uch, konečně sedím," usmála se pro sebe Erin.
,,Děláš, jako by tě ta cesta ztrhla."
,,Když je noc, nerada chodím, protože mám pocit, že usnu," zívla.
,,Když jsi tak unavená, nejspíš nespořádáš ani tu večeři, co?" usmála se mile Anne a Erin ji zpražila pohledem.
,,Nedělejte si ze mě legraci, slečno Montgomeryová." Přerušila ji ředitelka, která si hlasitě odkašlala.

Po projevu, který někdo poslouchal a někdo ne, se ozvalo hlasité cinkání příborů, když se všichni vrhli na jídlo, které se před nimi objevilo. Ničeho neubývalo a všem to vystačilo ke štěstí. Anne se podívala ředitelčiným směrem a všimla si, že se shovívavě usmívá.
Anne už to déle nevydržela a taky se jala spořádat svůj přeplněný talíř. Pečlivě vše zalévala dýňovým džusem a nemohla si vynachválit domácí skřítky, kteří se očividně zase činili.
,,Dám si ještě dort," mlaskla Erin.
,,Dort?" podivila se Anne.
,,Jo, nevím, jak to, ale má úžasnou polevu," zasnila se Erin, když si olizovala prst s kouskem dortu.
,,Proč si raději nedáš na talíř, ostatní si chcou taky dát." Erin se usmála a ukrojila si ho kousek.
,,Už jsem přežraná," oddechla si, když ho spořádala a opřela se Anne o rameno. ,,Mě to nějak zmohlo," ještě si zívla.
,,Jsem zvědavá jak si zvládneš vyčistit zuby a osprchovat se."
,,Na to jsem vždycky dostatečně čilá."
,,No právě," zasmála se Anne, když talíře i prázdné mísy zmizely. Ani si nevšimla, že by se začínaly prázdnit. Ředitelka povstala a oznámila, že je nejvyšší část zajít se pořádně vyspat. Všem se očividně ulevilo, že už nepřijde žádný proslov a Erin obzvlášť, protože hned vstala, chytla Anne za ruku a šinula se k primusům a prefektům, kteří odváděli žáky na koleje.
,,Postýlko, postýlko," prozvěvovala si vedle Anne Erin nějakou vymyšelnou písničku.
,,Já umím chodit, Erin, a trefím tam taky," zasmála se Anne, ale dál se nechala táhnout, když slova neměla žádný účinek.
,,Gerulus," oznámil jeden z prefektů Buclaté dámě v obraze a ona se ihned nahla a vpustila je do Nebelvírské věže.
,,Takže prváci zůstanou se mnou a ostatní můžete jí," oznámil ještě prefekt a pak se začal věnovat nově příchozím dětem.
,,Mám pocit, že si to heslo zase nezapamatuju."
,,Máš štěstí, že si ho pamatuje většina, takže klidně můžeš počkat, až nějaký jiný Nebelvířan přijde a shovívavě ti to oznámí."
,,To je pravda."
,,Však s tím máš už své zkušenosti," ušklíbla se Anne, když si vzpomněla, jak musela její kamarádka přenocovat před vstupem, protože byla na rande a zapomněla heslo. Teď se tomu Erin jen zasmála.
,,No jo. Ale Jack za to stál," mrkla na Anne.
,,O tom nepochybuji," usmála se v odpověď Anne a skočila na svou postel. ,,Celá postel mi voní medem a ještě něčím... Hruškou?" čichala do polštáře.
,,Ukaž!" skočila vedle ní Erin a taky si čichla. ,,No jo. Moje je cítit kokosem. Miluju kokos," zasmála se, seskočila dolů a odtančila do koupelny.
,,Zlatí skřítci. Nedokážu si představit, že bys to všechno vybalila," ušklíbla se Anne ke dveřím do koupelny. Ozvalo se kopnutí, které jemně otřáslo dveřmi a Anne se se smíchem svalila na polštář. Měl rudou barvu stejně jako peřiny, nebesa a prostěradlo, takže světlé blond vlasy jen zářily a kontrastovaly s barvami. Navíc její hnědé oči, které nyní upírala na nebesa nad sebou jen ukazovaly, jak moc velkou radost má, že je tady. Barevné pramínky, kterými měla obarvené několik pramínků se ztrácely v nachových polštářích.
Usmála se, když uslyšela vodu z koupelny a zívla. Též by měla jít spát. Už je pozdě a navíc večeře tomu jen pomohla. Za chvilku si toto přání mohla splnit, protože se z koupelny vybelhala promočená Erin a za ní oblak páry.
,,Snad se tam neudusím," zadoufala Anne a dřív, než se za ní rozletěl jeden z polštářů, zapadla do koupelny a skočila do vany.

51. kapitola - Dopis

6. srpna 2009 v 13:00 | TePa, Nessa |  Eillen
"Hej, Eillen, máš tady nějaké psaní!" zavolala Adrienne na kamarádku, která se zrovna ve vedlejší místnosti něčemu věnovala.
"Kde?" přiběhla hned Eillen. "Doufám, že konečně píše Jayden."
"Prosím tě, vždyť je to kolik, týden co jsme odešly ze školy?"
"Dva dny než jsme došly sem do města a jo, jsme tu pátý den. Takže týden. Víš co to je, nemít od něho týden ani slovo?"
"Jen se z toho nezblázni, děláš jako by to byl rok a ne týden," protočila oči Adrienne. "Máš to tam na stole. A doufám, že když už ti konečně napsal, přestanu poslouchat to tvoje neustálé skučení ohledně jeho osoby."
"Co je na tom, že mi chybí?" ohradila se Eillen a nedočkavě otevírala obálku.
"Nic, pokud tím dvacetkrát denně nezatěžuješ ostatní."
"No promiň, už budu zticha," zamumlala Eillen a očima prolétávala řádky. "Přijede!"
"No bezva," povzdechla si Adrienne. "Teď budu pro změnu poslouchat, kolik minut ještě zbývá, než ho konečně uvidíš."
"Ty mi taky nic nepřeješ," zamračila se Eillen a dál hltala dopis.
"Přeju, ale slib mi, že se na něho budeš těšit v duchu a nebudeš se nad tím celé dny rozplývat."
"Fajn, když ti to tak vadí," pokrčila rameny Eillen a vykročila zpět do své místnosti. "Konečně přijede!" vypískla po chvíli nadšeně a Adrienne si povzdechla.
"Tohle bude těžké, doufám, že si ten kluk pohne..." Eillen si lehla na postel a znovu a znovu si četla ten dopis. ,,Kolik ti toho, prosímtě, poslal?"
,,Jeden odstavec," usmála se Eillen.
,,Jenom? To už ho umíš nazpaměť, ne?"
,,Nechtělas náhodou, abych se ani nezmínila o klukovi jménem Jayden? Byla jsi v dneska v práci?"
,,Pořád mi nedali vědět, jestli mě berou. A co ty tu vlastně ležíš?"
,,Začínám zase za hodinu, mám pauzu."
,,Kterou strávíš čtením těch pitomých šesti řádků," protočila oči v sloup Adrianne.
,,Sedmi," opravila ji Eillen a Ady se zasmála.
,,Tak si to užij," zvdala to a vrátila se k šití šatů.
,,Ty se vážně asi nudíš, co?"
,,Proč?"
,,Protože máš šatů plnou skříň a stejně je furt šiješ."
,,Krátím si čas," pokrčila rameny Ady. ,,Neslyšelas o Noreen?"
,,Měla by přijet někdy teď." Přesně v tu chvíli jim oknem do pokoje vlétl kamínek.
,,Kdo nás to bombarduje?" zamračila se Adrianne, a pak se na Eillen vážně podívala. ,,Snad ne..." V tu chvíli Eillen vystartovala takovou rychlostí, že se div nepřerazila, aby byla co nejdřív u okna. "Noreen!" vykřikla nadšeně Eillen.
"Nazdár," usmála se dívka na ulici.
"Hned ti skočím otevřít!"
"Máte to tu pěkné," poznamenala Noreen, když vešla za Eillen dovnitř.
"Díky, zrovna jsme se o tobě bavily. Ady říkala, že teď někdy přijedeš a ty si fakt tady!" skočila jí kolem krku.
"Eillen, nech ji, prosím tě, jestli takhle vítáš Noreen, tak mi dej vědět předem, než přijede Jayden, abych se mohla dostatečně vzdálit, protože na to asi nebudu mít žaludek," zašklebila se Adrienne a šla se taky přivítat s Noreen.
"Povídej, jak ses měla? Cos dělala? Co doma?" vyzvídala hned Eillen a nereagovala na kamarádčinu poznámku.
"Fajn, doma je to v pohodě, trávila jsem čas s našima, stačí?" usmála se Noreen.
"Ani omylem," zavrtěla hlavou Eillen.
"No, bude muset, víc ze mě nedostaneš," ujistila ji Noreen. "A co vy dvě?"
"Fajn, víc ze mě nedostaneš," vrátila jí Eillen.
"Tak jo," kývla Noreen a bavila se tím, jak je její kamarádka vytočená. "Hele, máte tady místo ještě pro jednoho? Než si najdu něco svojeho, chápete.."
"Klidně tu můžeš zůstat, místa tu je dost a počítám, že obsazení tady se stejně změní, až přijede Jayden," prohodila Ady.
"Jak změní?" podivila se Eillen.
"Co budeš dělat, pokud ti řekne, že jde na druhou stranu země a má tam dohodnutou práci? Zůstaneš tu? Pochybuju. A co když si sežene práci tady? Budeš bydlet tady a on sám? Taky pochybuju."
"Vidíš, to mě vůbec nenapadlo," zarazila se Eillen.
"Klid, prostě tu zůstaň," obrátila se Ady na Noreen. "A až přijede Jayden, nějak se všichni domluvíme. On beztak taky nebude sám."
,,Víte, poslední dobou mě něco napadá... pořád znovu a znovu?"
,,A co?" zeptala se Noreen a vzala si ze stolu jablko. Ady jen protočila oči a usmála se.
,,C-co když mi Jayden jen přijel říct, že to všechno mezi námi byla hra..."
,,Takový Jayden není a ty bys neměla myslet na takové věci," zarazila ji Noreen. ,,Kdy ho čekáš?"
,,Zítra a nepřijede sám." Noreen se přestala soustředit na jablko a jen jednou zkousla. Mlčky se zadívala na Eillen. ,,No jo. Myslím, že taky Corwin, Bartemius, Sebastian a..." Noreen ji zarazila gestem. ,,Ale tebe nejspíš zajímá ten první jmenovaný," usmála se Eillen.
,,Jak se k němu mám chovat?"
,,Jak to myslíš? Psali jste si, ne?" Noreen vzhlédla. ,,Ne?" vyskočila z kůže Eillen.
,,Totiž... tak nějak nebyl čas a já neměla co napsat."
,,A on ti nepsal?"
,,To jo. Moment," šáhla do kufru a vytáhla asi tucet dopisů svázané stužkou.
,,A tys mu neodepsala? Co ti vlastně psal?"
,,První odstavce jsou vždycky o tom, jak dělali zkoušky, do jaké míry se mu povedly, že je tam krásně a že s klukama hráli nějakou hru... ani nevím, jak se jmenuje a nechci to vědět," usmála se. ,,No a poslední..," polkla. ,,Ty byly většinou o tom, jak strašně mu chybím a... tak."
,,A tobě snad nechyběl?" zeptala se Adrianne a píchla se do prstu. ,,Auu."
,,V pořádku?"
,,Odpověz."
,,Jo, strašně moc, ale..."
,,Ale?"
,,Když já tohle neznám. Je to pro mě nové a..."
,,...a pro nás taky, to je chabá výmluva. Ví vůbec, že jsi tady?" zeptala se Eillen a rozzlobeně dodala: ,,Noreeen?!"
,,No dobře, neví! No a co! Stejně už má někoho jiného!"
,,Nebylas to ty, kdo mi říkal, že Jayden takový není? Klep, klep! Corwin taky ne, na to vem jed." Noreen bezmocně těkala očima mezi svými dvěma kamarádkami a váhavě si kousla do jablka.
"Co to prosím tě provádíš? Ten kluk na tobě může oči nechat, píše ti, stará se a ty mu neodepíšeš, nic? To jsi teda povedená přítelkyně."
"Když já... vlastně ani nevím."
"Co nevíš?" dotírala dál Eillen. "Máš ho ráda?"
"Jo," přikývla Noreen.
"Má tě rád on? Jo, když ti tolikrát napsal. Stýská se ti po něm?"
"Moc."
"A chtěla bys ho zase vidět?"
"Strašně."
"Tak si okamžitě vem papír a napíšeš mu pěkně dlouhý dopis, kde se omlouváš za to, žes mu nedala o sobě vědět posledních x dnů a že by byl moc hodný kdyby za tebou sem mohl přijet."
"A myslíš, že by vážně.."
"Noreen! Piš, na všechno se ho zeptáš."
"Fajn, už jdu na to," usmála se omluvně dívka.
"Já se z ní zblázním, no chápeš to?" podívala se nevěřícně Eillen na Ady. Ta jen pokrčila rameny a dál se věnovala šití.
"Nemělas jít do práce?" poznamenala mimochodem.
"Sakra," vyskočila okamžitě Eillen. "Proč jsi mi to nepřipomněla dřív?" začala šílet. "Kolik je hodin?"
"Za osum minut tři."
"Osm minut," zasténala Eillen a vyběhla ze dveří jako neřízená střela.
"Kam šla?" vykoukla Noreen.
"Ale, ve tři měla být v práci a trochu na to zapomněla. Asi si trochu mákne, nemá to úplně nejblíž."

Reiulf a Eiblin

5. srpna 2009 v 23:51 | TePa, Adam Andres |  Z Wetemay
Znovu ahoj!
Tak jsem pokračovala ve čtení a narazila na svou další oblíbenou romantickou pasáž. Reiulf, o kterém jsem psala minule, vůbec netuší, koho si to vymyslel;)

TePa

,,Přisedni si mládenečku," vyzvala ho kyprá černovláska, jejíž oči byly černé jako smůla.
Reiulf se nedal dvakrát pobízet, ale učinil tak s nesmělým úsměvem nezkušeného jinocha. ,,Kdo jsi a kam jedeš?" vyzvídala další.
Reiulf si pomyslil, že harfenice nemusí vědět, že je králův družiník, a že pohádka, kterou balamutil paní Itis, bude dost dobrá i pro ně.
,,Jsem potulný bard Ilthe," řekl, ,,jedu, kam mě oči vedou a kůň nese."
,,Kde přijde bard ke koni a meči?" řekla černovláska tónem, ze kterého bylo jasné, že mu nevěří ani slovo.
,,Někteří rytíři bývají štědří," pokrčil rameny Reiulf. ,,A bez meče není bezpečno ani bardovi."
,,Vidím, že meč zřejmě používáš častěji než loutnu," ukázala černovláska na jizvy.
,,Ty jizvy nejsou od meče, panno," usmál se Reiulf a černovláska se zapýřila pod tímto oslovením. ,,Říkal jsem, že někteří rytíři bývají štědří. Jde však o to, jak v čem."
,,Mluvíš záhadně, hochu," pokárala ho drobná dívka s očima jako len.
,,Jinak by to nebylo k poslouchání, panenky."
Když však viděl, že harfenice jsou celé dychtivé po jeho vyprávění, začal si pro ně vymýšlet obdobu Widuwaltovy pohádky a mezi tím ukusoval z kuřete, které mu přinesla šenkýřka.
,,Měl jsem rád jednu krásnou dívku, jmenovala se Eiblin," začal Reiulf.
,,Měl - a už nemáš?"
,,Mám," posmutněl bard. ,,Ale vdala se. Otec ji provdal."
,,Dědek protivnej," řekla soucitně modroočka.
,,Než ji provdal, slíbil ji mně," pokračoval Reiulf. ,,Ale pod podmínkou, že mu přivedu vraníka ze stáje jednoho vysoko postaveného rytíře, jeho jméno říkat nebudu, mám své zkušenosti... Koupit toho koně nešlo, řekl jsem tedy onomu rytíři, jak se věci mají, a poprosil jsem ho, jestli by mi koně nedal, že mu budu do smrti sloužit. Rytíř mi koně slíbil za malou službičku, totiž že složím a na hostině zaspívám nestoudnou a nactiutrhačnou píseň o jednom jeho sousedovi, se kterým se v lásce zrovna neměli. To pro mě byla hračka. Nevěděl jsem sice, že ten ostouzený na hostině bude, ale i kdybych to věděl, zpíval bych. Moc mi šlo o toho koně a o Eiblin. Žádná moje píseň neměla nikdy takový úspěch, jako tahle, a takovou odměnu jsem taky nikdy nedostal. Můj rytíř mi dal koně a jeho soused mě dal zajmout, když jsem z hradu odjížděl, a nechal mě mučit. Byl bych vypustil duši, ale můj rytíř se dozvěděl o tom, co mě postihlo, a draze mne vykoupil, nechal mě léčit, a když jsem se pozdravil, nabídl mi, že u něho můžu zůstat. Jenže já jsem musel s koněm za Eiblin. Dostal jsem tedy něco na cestu, vyrazil jsem, ale dojel jsem pozdě. Byl jsem pryč několik týdnů, a to stačilo, aby otec Eiblin přesvědčil, že jsem ji opustil, a přivedl jí ženicha nesporně bohatšího, než jsem byl já. Vrátil jsem se zrovna na veselku. Už po mně ani nevzdychla." Reiulf se tak vžil do svých představ, že mu ukápla slza. Černovláska mu ji setřela buclatou dlaní.
,,No tak, Ilthe, snad bys neronil slzy pro nějakou takovou, která nedokáže ani pár dní počkat, než se jí miláček vrátí!"
,,To já bych na tebe klidně počkala," vzala ho kolem ramen harfenička s vlasy jako med.
,,Rád věřím," usmál se Reiulf a položil jí ruku kolem pasu.
Modroočka prohodila několik slov se svou sousedkou a pak se naklonila přes stůl k Reiulfovi, čímž mu umožnila výhled do tajných zákoutí svého výstřihu.
,,Jak vypadala tvoje Eiblin?" zeptala se.
,,Zlatovláska. Měla oči jako pomněnky, pleť hebkou jako labutí křídla, hlavu nosila vztyčenou jako květina. Když se smála, bylo to, jako když rozsypeš šňůru perel. Pas měla útlý tak, že jsem ji skoro objal dlaněmi. Byla milá jako vánek. Byla krásná."
Modroočka s tou druhou po sobě zase šibalsky koukly a modroočka se zhluboka nadechla.
,,EIBLIN!" křikla z plných plic a Reiulf se lekl a vykulil na ni nechápavě oči. Harfenice se pochichtávaly.
Z kuchyně vyšla dívka, přesně tak, kterou Reiulf před chvílí popsal.
,,Děje se něco?" zeptala se.
Reiulf v němém údivu nechal sklouznout ruku z hnědovlásčiných boků.
,,Vy čarujete?" zeptal se trochu ochraptěle harfenic. Stála před ním panna, kterou si vysnil v lorenské věži ve chvílích nejtěžších, pro kterou zpíval, když čekal na mučení.
,,Ne," řekla modroočka. ,,Ona tu slouží. Prý je krčmářova neteř."
Ostatní vyprskly smíchy.
,,Je to ona?" zeptala se černovláska.
,,Je jí k nerozeznání podobná," řekl Reiulf, ,,ale je mladší."
,,Potřebovaly jste něco?" zeptala se znovu Eiblin.
,,Táhni," osápla se po ní černovláska. ,,Host chtěl vidět nejhorší poběhlici v hospodě, tak jsme mu tě ukázaly."
Eiblin zrudla a otočila se k odchodu.
,,Počkej!" vykřikl Reiulf. Zle blýskl očima po černovlásce, odstrčil hnědovlásku a skokem stál vedle Eiblin.
,,Lžou," ukázal bradou na harfenice. Natočil její obličej, aby do něj padalo víc světla, a pečlivě si ji prohlédl. Nevěřícně přitom kroutil hlavou a usmíval se.
,,To je k nevíře," šeptal, ,,jsi to skutečně ty. Jestli začnu někdy věřit v nějakého Boha, pak to bude bohyně Rilana."
Vyvinula se mu a utekla do kuchyně. Harfenice se znovu rozesmály a Reiulf měl chuť jim něčím zacpat ústa. Vběhl za dívkou do kuchyně. Sotva ho zahlédla, vykradla se od topeniště zadními dveřmi ven. Než se mu však stačila ztratit v dešti mezi chlívky ve dvoře, chytil ji za ruku.
,,Nech mě, pane," vyjekla. ,,Neubližuj mi!"
,,Nechci ti ubližovat, Eiblin," řekl Reiulf. ,,Neboj se mě. Chci ti jen něco říct."
Upřela na něj oči.
,,Ale nechci kvůli tomu moknout. Už jsem dnes promrzl dost." Dovedl ji do stáje ke svému vraníkovi a usadil se vedle ní do sena. ,,Jsem Veselý Reiulf, osmý družiník krále Gudleifra," řekl, ,,a přihodilo se mi cosi neuvěřitelného..."
Vyprávěl jí o tom, jak si její podobu i jméno vysnil ve vězení na Lorenu, a proto se tak vyděsil, když ji před sebou uviděl.
,,Pokládám to za znamení. Když mi bylo nejhůř, utíkal jsem k tobě. A teď jsem tě tu potkal. Co mi na to řekneš? Věříš mi?"
,,Vidím tě poprvé v životě, rytíři," špitla Eiblin. ,,Nemám, proč bych ti nevěřila, ale nemám taky, proč bych ti věřila."
,,To je pravda," řekl smutně Reiulf. Dlouho mlčeli, než se Eiblin zase ozvala.
,,Nechtěla jsem tě urazit, pane."
,,Neurazila jsi mě," uklidnil ji Reiulf.
,,Zmlkl jsi."
,,Přemýšlel jsem o tom, jak ti dokázat, že jsem mluvil pravdu, ale na nic jsem nepřišel. Můžu ti dokázat to, že jsem družiník, protože v hospodě visí můj šedivý plášť. Ale to ostatní ne. Leda by ses šla zeptat samotné paní Itis," pousmál se nevesele. ,,Ale stejně je to pro mě znamení a znamení se mají uposlechnout. Proto se tě ptám: půjdeš se mnou, dívko Eiblin, aby ses na hradě Udi, stala mojí ženou?" Eiblin na něj mlčky hleděla.
,,Nepůjdu," řekl pak tiše. ,,Neznám tě. Žiju tu sice hůř než pes, ale aby se ze mě stala poběhlice, tak nízko jsem ještě neklesla. Ubránila jsem se tomu, aby mě strýc prodával jako ty harfenice, tak se nenechám zkazit o své vůli."
,,Já... jen jsem se tě ptal," řekl Reiulf. ,,Je mi líto, že se mnou nepůjdeš. Nutit tě nemůžu."
Vstal a šel poplácat svého koně po plecích. Když se ohlédl po Eiblin, už tam nebyla. (...)

Ať ty kačeny vidí, co jsem zač, pomyslel si vztekle ve stáji, když si navlékal drátěnou košili. Vyvedl vraníka na dvůr a s pláštěm ledabyle přehozeným přes ramena a s přilbou pod paží šel do hospody zaplatit.
Podle pláště všichni poznali Gudleifrova družiníka a harfenice v údivu zapomněla zavřít ústa. Reiulf hodil šenkýřce do dlaně peníz a vešel do kuchyně, jestli tam neuvidí Eiblin. Rovnala dříví do hraničky pod topeništěm.
,,Už mi věříš, Eiblin?" zeptal se jí.
Dívka sklouzla pohledem po zbroji a pokrčila rameny.
,,Jak co," řekla.
Reiulf se k ní sklonil a na truc té černovlasé harfenici, která po něm zvědavě pošilhávala skrz dveře, ji políbil na ústa. Eiblin zrudla jako vlčí mák.
,,Měj se tu dobře, Eiblin," rozloučil se s ní a skoro vyběhl ze dveří.

Asgeirr a Sojka

4. srpna 2009 v 14:40 | TePa, Adam Andres |  Z Wetemay
Zdravím všechny!
Tuhle jsem znovu četla Wetemau (konkrétně 2. díl s názvem Cesty) a narazila znovu na svou oblíbenou scénu. Samozřejmě je to strašně romantické, zvlášť, když víte, že Asgeirr Lékař nepatří zrovna mezi nejodvážnější hrdiny a přesto Vám je sympatický, protože jeho milé narážky a čiré přátelství snad hnou s každým.
Rozhodla jsem se Vám tuto scénu ukázat a to ze dvou důvodů:
1) I když to nikdy nebudete číst, uvidíte aspoň to nejkrásnější
2) Protože chci :D

Ještě bych asi měla říct pár slov k postavám:

Sojka - dokáže se proměňovat ve stejnojmenného ptáka, protože jí tak okouzlila víla Alwara, která má moc nad lesem:)

Asgeirr - třetí králův družiník, umí léčit lidi a já osobně ho mám asi skoro nejvíc ráda, protože je milý, nikdy nikomu nepodráží nohy a to, jak někdy další družiníky zahání do postele... prostě se smějete :D

Reiulf - osmý králův družiník, věčně se směje, je neuvěřitelně hbitý, protože je synem Alwary a ta mu dopřála vzdělání u zvířat, kteří v tomto oboru umí daleko více než lidi, rád hraje na harfu a všechny dvorní dámy ho zbožňují :D

Užijte si čtení stejně jako já ;)

,,Kdo jsi?" zaskučel.
,,Sojka."
,,Před okamžikem bych ti to věřil," řekl Asgeirr nešťastně, ,,ale teď už ne."
,,Jmenuju se Sojka," upřesnila dívka. ,,Posílá mě víla Alwara."
,,Ach tak," ulehčilo se Asgeirrovi. Konečně věděl, na čem je. ,,Co Alwara potřebuje?"
,,Stavoval se u nás Caradac a vyprávěl, co se přihodilo. Alwara by ráda věděla, jak se Reiulfovi daří."
,,No... na tu bídu dobře. Je na nejlepší cestě k tomu, by se začal uzdravovat."
,,Můžu s ním mluvit?"
,,Dneska jsme dorazili. Potřebuje si odpočinout, tak bych ho nerad budil."
,,Nebo se aspoň podívat," zaškemrala Sojka a upřela na Asgeirra tak žadonivý pohled, že chtě nechtě souhlasil. Dost neochotně se vysoukal z lůžka. Před Sojkou se jen v nohavicích cítil trapně, protože si dobře všiml, jak dívka nestydatým pohledem hodnotí jeho štíhlé souměrné tělo, na kterém se pod lehce osmahlou kůží rýsovaly pevné svaly prozrazující mrštnost a sílu. Zdálo se, že výsledek hodnocení dopadl pro Asgeirra příznivě, a dívku očividně zklamalo, když si mladý muž natáhl halenu. (...)

Tři dny po její první návštěvě na ni Asgeirr vydržel čekat, aby jí pokaždé znovu vysvětlil, že ji k Reiulfovi ještě nepustí, ale čtvrtou noc ho spánek přemohl a vzbudilo ho až studené mokro. Zatápal rukou kolem sebe, aby zjistil, jaká nepřístojnost se mu v lůžku objevila, a nahmatal pod přikrývkou Sojku, jejíž vlasy i šaty byly úplně promočené.
,,Syp z mé postele, Sojko," požádal ji, ,,nehodlám spát v rybníku, protože nejsem ryba, ani čolek. K Reiulfovi tě ještě nepustím. A svlékni si ty mokré šaty, nebo dostaneš zápal plic a umřeš."
Sojka něco zakňourala, ale Asgeirr už vyskočil z lůžka, prohrábl oheň v krbu, aby se rozhořel, přiložil do něj poleno a dal Sojce plátěný utěrák.
,,Dej mi ty šaty a pořádně se utři," nakázal jí a otočil se zády, aby se mohla svléci. Za okamžik mu do natažené ruky Sojka podala své hadříky. Asgeirr je vyždímal a pověsil na bidlo u krbu.
,,Proč jsi mokrá?"
,,Protože mě po cestě chytnul déšť," vysvětlila Sojka. ,,Peří mám úplně promáčené. Sotva jsem doletěla. Nech mě tu, dokud neuschnu," zaprosila, ,,jinak nebudu moct létat a na zemi mě sežere divoká kočka."
,,Nejsem surovec, abych tě do takového počasí vyháněl," usmál se Asgeirr, vzal si od ní utěrák a vydrbal jí vlasy. Pak jí je pomalu a pečlivě rozčesal kostěným hřebenem. Voněly deštěm, lesem a ještě nějakou příjemnou vlahou vůní a Asgeirr se s požitkem probíral nestejně barevnými prameny, které hrály odstíny plavé, zlatisté i medově hnědé. Nikdy nebyly přistřižené, to poznal podle různě dlouhých konečků, a padaly dívce až do půle zad.
Sojka, zabalená do přikrývky, si rukama objímala kolena, mhouřila oči do plamenů v krbu a oheň jí na bílou kůži ramen a paží házel červená světýlka. Tou zvláštní vůní byla nasáklá celá, a tak se Asgeirr poprvé zamiloval.

Až přečtu další díl, snad si vzpomenu a dopovím Vám, jak to s nimi nakonec dopadlo :) Tak co Vy na to?
Tak tady je ta část:

Gudleifrovi neušlo, že se během obřadu (pozn. a.: jeden družiník se tam ženil) družiníci o něčem dohadují. Zprvu si myslel, že chtějí Baldovi provést nějaký žertík, jak je to při svatbách zvykem, ale když v jejich středu viděl Asgeirra, tenhle nápad zavrhl, protože na to byl Asgeirr příliš vážný.
Družiníci přemlouvali Asgeirra, ať vezme Sojku a nechá se taky oddat, když mají před sebou dlouhou cestu, ale Asgeirr se vzpěčoval, nezdálo semu to vhodné. Nakonec Arnwald, když viděl, že Morcant dosvědčil a že se Uodalrích chystá odejít, popadl Sojku za ruku a přitáhl ji k oltáři.
,,Otče Uodalríchu, počkej chvilku," volal. ,,Máme tu ještě jednu svatbu! Asgeiire, jestli okamžitě nepřijdeš, vezmu si ji sám!"
Asgeirr raději přišel, protože, pokud šlo o ženy, byl Arnwald schopen všeho.
,,Nemohl se do poslední chvíle rozhodnout, kterou si vezme," vysvětlil Arnwald Uodalríchovi a dostal za to od Asgeirra ujištění, že mu to spočítá i s úroky. Zasmál se a postavil se za pár jako svědek. Uodalrích pohlédl na krále, Gudleifr pokrčil rameny, ať Uodalríc dělá, jak myslí. On že je od svých družiníků zvyklý na ledacos. Bald se smál. Tak se na Udi slavily dvě svatby najednou.

TePa

Část třetí - Sázka

3. srpna 2009 v 22:57 | TePa |  Anne
,,Erin?" ozvala se rozespale Anne z protější sedačky.
,,Hm?" ozvalo se znuděně od Erin.
,,Co takhle ještě najít vozík z občerstvením?"
,,To si děláš legraci," ušklíbla se Erin. ,,Za chvilku budeme v Bradavicích na večeři."
,,Za hodinu," opravila ji Anne.
,,A do té doby samozřejmě padneš hlady."
,,Správně," usmála se Anne.
,,Nejez pořád."
,,Tak pojď něco dělat, je tu nuda."
,,Ty už nečteš?" podivila se Erin.
,,Ne, představ si. Nebaví mě to."
,,Ale mě se chce spááát," zívla Erin.
,,Vyspíš se večer. Vstávej," vytáhla kamarádku na nohy Anne.
,,A kam se chceš jít projít? Toho si užiju dost na pozemcích v Bradavicích."
,,No po vlaku, kam jinam?" usmála se Anne.
,,Zbláznila ses?" začala se stavět Erin.
,,Slibuju, že se stavíme za tvými spoluhráči," protočila oči Anne.
,,Tak fajn," svolila hned a vyšli ze dveří.
,,Ty vůbec nejsi zištná, má drahá přítelkyně," zasmála se Anne a zavřela za nimi.
,,Co se tu stalo?" zvedla obočí Erina a Anne poprvé nebylo do smíchu, když se na ni podívala.
,,Chodba je prázdná," zamračila se.
,,To bych řekla," přikývla Erin.
,,Pozor!" vykřikla najednou Anne a obě je stáhla do dřepu.
,,Co to má být?" Přímo nad hlavami jim prolétl paprsek světla. Anne se okamžitě napřímila a dřív než stačila otevřít pusu, učinila tak Erin: ,,Co se to tu, u Merlina, děje?"
,,Někdo tam byl!" na to rozezlený Scorpius Malfoy.
,,A kde?" podivila se Erina a když se otáčela, neubránila se zasněnému výrazu.
,,Na druhé straně chodby," proběhl kolem nich a zmizel za rohem.
,,To je pako," ulevila si Anne a z kupé se začaly nořit hlavy.
,,Ale krásný pako," na to Erin.
,,Vzpamatuj se, je to Malfoy."
,,No jo," protočila oči Erin. ,,Proč ale musí být tak hezcí a namachrovaní?" Anne se rozesmála.
,,Jdeme raději na tu procházku, než ho potkáme znovu."
,,Nevadilo by, že..," usmála se Erin a zaklepala na jedno kupé vpravo.
,,Kdo tam je?" podivila se Anne.
,,To za chvilku zjistíme," na to Erin a vešla dovnitř.
,,Proč mě to nepřekvapuje," uchichtla se Anne a vešla za ní.

,,Anne?" usmál se Patrick.
,,Tohle si vyřídíme, Erin," zašeptala Anne své kamarádce do ucha a nahodila americký úsměv.
,,Ahoj, Patricku. Erin tě přišla navštívit, tak vás chvilku nechám."
,,Ne, nechoď. Posaď se," na to Patrick. Anne protočila oči a otočila se zpátky k němu.
,,Chtěla jsem ti to říct až zítra, ale musím ti to říct hned teď," nadechla se Anne a lehce zčervenala. ,,Nebudu s tebou chodit, Patricku," zdůraznila.
,,Mluví z tebe náhlé rozčilení."
,,Můžeš si to myslet, ale věř tomu, že ti to zítra klidně zopakuju." Patrickovi kamarádi se po sobě podívali a nakonec ulpěli pohledem na veliteli smečky. ,,Erin?" odkráčela Anne z kupé.
,,Aj, Anne, to nevěstí nic dobrého. Jdem raději za klukama," chytla kamarádku za ruku a táhla ji k Potterovu kupé.
,,Proč? Nejsou přece nějaká mafie, Erin."
,,Myslím, že Patrick je dost naštvaný. Neuškodí ti klučicí společnost," vtrhla do jejich kupé a zavřela za sebou. Anne posadila vedle Matta a Jamese.
,,Proč jste zavřely?" zasmál se Jacob.
,,Protože sem míří Patrick," protočila oči Anne.
,,A co s ním?" zamračil se James a Anne se mimoděk posunula blíž k Mattovi.
,,Anne ho odmítla."
,,Erin!"
,,No co, možná nám pomůžou." Z chodbičky se ozval Patrickův hlas:
,,Je tu Anne Montgomeryová?"
,,Ne," ozvalo se naštvaně v odpověď.
,,Pottere?" ozvalo se za dveřmi a za chvilku tu byl samotný Pan Odmítnutý. Erin se přikrčila v rohu.
,,Ahoj, Patricku, potřebuješ něco?"
,,Jen Anne. Mohli bychom si promluvit?" otočil se a jeho hlas zněl smířlivě.
,,Ehm, jasně," zvedla se ze sedačky a odešla z kupé. Zavřela za sebou a podívala se na Patricka.
,,Omlouvám se, že jsem byl takový. Ale s kámošem jsme se vsadili, že sbalím první holku, na kterou mi ukáže."
,,Aha a co jsi prohrál?" zeptala se Anne.
,,Ještě mám pár hodin do zítřka."
,,Nechci být hnusná, Patricku, ale já se sbalit nenechám," oznámila mu Anne.
,,Je to jen sázka. Stačí, když ti jednou dám pusu a pak se se mnou můžeš rozejít."
,,Je to jen sázka, říkáš? Tak proč ti na tom tak záleží?"
,,Protože jsem se vsadil o něco, co chci mít."
,,Ale není hezké, když nutíš mě k něčemu, co nechci," zamračila se Anne.
,,Anne, no tak..."
,,Co to je?"
,,Co co je?" ohlédl se.
,,To, o co se vsázíte."
,,Koště," přiznal.
,,Já a koště. Děkuju, že pro koště klidně svedeš nějakou holku."
,,Ty jsi Anne." To dotyčnou trošku zahřálo u srdce, ale hned si vzpomněla, proč tu jsou.
,,To jsem a jako taková nestojím za to, aby se o mě sázelo."
,,Ne o tebe. To byla náhoda, žes to byla ty."
,,Stejně mě to naštvalo a říkám zase ne."
,,Ale Anne."
,,Patricku, mě to mrzí, ale já s tebou nebudu chodit ani kvůli sázce," podívala se na něj a jemně se usmála.
,,Ty jsi fakt originál, Anne," potřásl hlavou a usmál se.
,,Dřív sis nevšiml."
,,Časy se mění, Ann."
,,No tak nic. Mrzí mě to, Patricku, ale najdi si někoho jiného. Ahoj," vešla zpátky do kupé a posadila se na volné místo mezi Mattem a Jamesem.
,,Tak?"
,,Vsadili se o mě," řekla Anne prostě.
,,Cože udělali? To je fajné," na to Erin. Anne se na nic podívala a musela se usmát.
,,To moc není, Erin," na to James.
,,Dík," usmála se na něj Anne. ,,Odmítla jsem to teda a on řekl, že jsem originál a odešel."
,,Takže nic?"
,,Ne, mír."
,,Tak jsi to chtěla ne?" ozvala se Erin.
,,Samozřejmě," usmála se Anne a naznačila Erin, že už o tom nechce mluvit.
,,Jacobe? Už jsem ti říkala o té nové fintě Harpyjí?"
,,Ne," usmál se Jacob, který dokonce postřehl nějaké zajímavé téma.
,,To musíš vlést na koště."
,,Tak to je jasné, ne?" zasmál se Matt.
,,Jen to popisuju jako v časáku," na to Erin.
,,Ok," vzdal se Matt a vytáhl si knížku. Anne zpozorněla.
,,Co to je?" zeptala se.
,,Od Jamese. Tahá toho polovinu kufru," zasmál se.
,,A o čem?" zajímala se Anne.
,,Zeptej se Jamese, já čtu prolog," položil si nohy na protější sedadlo a začetl se.
,,Jamesi?" ozvala se tedy Anne k tomu, který byl doporučen.
,,Tahle není zrovna moje oblíbená, ale říkal jsem si, ať má Matt kde začít," usmál se.
,,Začít s čím?"
,,Je to trošku z historie. Trošku kriminální zápletky, a tak. Ty čteš taky?"
,,Ano, hodně moc ráda. Fantasy."
,,Sami žijeme fantasy," na to James.
,,To ano, ale já čtu trošku jiné fantasy."
,,Nevím, na něco takového jsem nikdy nebyl."
,,Možná se ti do rukou nedostala správná knížka." Usmál se.
,,To je dost dobře možné. Ale já četl jednu a ta líčila čaroděje tak divně, že jsem to radši zahodil."
,,To proto, že si nedokážeš představit, aby byli jiní," na to Anne a tu se na ni James zadíval.
,,Máš zvláštní názory."
,,Spíš pohotové odpovědi," usmála se Anne.
,,To je také možné."
,,Samozřejmě, všechno je možné."
,,Jak to?"
,,To říká jeden můj přítel. Všechno je možné, když tomu věříš," oplatila mu pohled Anne.
,,Někdy lidé neví, kde tu víru brát."
,,A jindy to ví moc dobře, jen to ignorují," odpověděla Anne.
,,Hej, lidi!" ozvala se Erin a oba se na ni otočili. Všichni ostatní na ně zírali.
,,Hm?" na to Anne.
,,Nerozuměla jsem vám ani prd," zasmála se.
,,Jak to? Jen výměna názorů," pokrčil rameny James.
,,Tak mi půjdeme, jednou ti přihodím do batohu nějakou dobrou fantasy a to se budeš divit, jak se ti to bude líbit," usmála se na něj Anne.
,,Tak fajn, já ti v tom bránit nebudu."
,,Někde začít musíš," použila jeho slova a obě se klidili z kupé.
,,Páni, to byla síla. Že ty po něm paseš," na to Erin, když se převlékaly v kupé do svých hábitů.
,,Nepasu," zasmála se Anne. ,,Vůbec ho neznám."
,,Páni, ale mluvíte strašně stejně."
,,Tak si tu kravatu uvaž rovně," na to Anne a sama si dopnula knoflík na košili.

Setkání a domluva

3. srpna 2009 v 17:51 | TePa |  Ty z Vrangy
Hned poté, co je všechny Katy představila v hlavním stanu se všichni měli odebrat do svých stanů a pořádně se prospat.
,,Mohu vám tykat?" zeptal se kapitán Tepy. Ta se zarazila. Už byla na odchodu a doufala, že se co nejdříve pořádně prospí.
,,Samozřejmě," otočila se zpátky k němu a ostatní kolem ní prošli ven.
,,Děkuji, Tepo," usmál se. ,,Je to pro nás čest, že jste nás přišli podpořit. Slyšel jsem, že přesnějšího oka, než má Martin a Katy v zemi není."
,,O tom nic nevím. Byla jsem nějakou dobu mimo," odpověděla Tepa. ,,Když dovolíte, ráda bych se odebrala si odpočinout," mávla rukou směrem k východu a přitom si kapitána přeměřila. Na sobě měl kroužkovou košili a přes ní kazajku a přes to ještě nasázené ocelové pláty, které tvořily i zbytek brnění. Přilbici si sejmul, a tak Tepa mohla spatřit několik šedivých pramínku, které se mu objevovaly mezi vlasy jinak černými jako uhel. Aby se přiznala, byl jí docela sympatický.
,,Ještě moment, prosím. Oddělil jsem ti stan od ostatních a přidal ti ho k lékařům. Dokud nebudeme potřebovat tvoje síly, mohla bys pomáhat ošetřovat." Tepa znervózněla.
,,Víte, já nejsem v lékařství moc zběhlá."
,,Tušil jsem to, a proto ti přidělil Becora. Je to náš nejlepší lékař a když na to přijde, dokáže se dost dobře i ohánět mečem. Zatím jsme tuto sílu naštěstí nemuseli použít. Zavolám ti stráže a oni tě tam dovedou," usmál a přidělil jí dva mladíky. Jeden šel napřed a vedl je mezi stany a druhý kráčel vedle ní.
,,Je to pro nás čest tě tu přivítat, Tepo," ozval se ten vedle ní. ,,Nevadí, že tykám?" opravil se hned.
,,Ne, nevadí. Všichni se tu ke mně chováte jako k pokladu, ale já si to, obávám se, nezasloužím," usmála se na něj.
,,A já se obávám, že si to zasloušíš," usmál se a napřáhl k ní pravici. ,,Jinak já jsem Philip," usmál se.
,,Zdravím," zasmála se Tepa.
,,Děje se něco?"
,,Ne, jen je tu konečně někdo, kdo se ke mně chová normálně," usmála se.
,,To já se vždycky chovám takhle. Prostě mi to všechno vyletí z pusy. Ten, co pořád mlčí a zarytě křáčí před námi se jmenuje Dran."
,,Ahoj, Drane," zavolala na něj a on se jen uklonil a pokračoval. ,,Nějak mlčí, asi se mu nezamlouvám," usoudila Tepa a všichni zabočili do prava.
,,To kdyby měl říkat každý, byl by se mu nezamlouval nikdo. Ale tak to není," začal šeptat. ,,Je to dobrák, i když trochu zamlklý," mínil a nahlas dořekl: ,,Tomu nerozváže jazyk ani láhev kořalky." Dran se otočil a zamračil se na něj.
,,Moc mluvíš, příteli."
,,A ty zas málo, je to nevychovanost."
,,Soustředím se na práci. Ještě jednou do leva," zatočil a ukázal na stan. ,,Doufám, že je to správný stan, protože tenhle do mě pořád rype."
,,Ty mluvíš! To je nejdelší souvětí, co jsi mi kdy řekl," ušklíbl se Philip a uklonil se Tepě. ,,Musím jít, než tu budou lítat moje údy."
,,To bych ti radil," ušklíbl se Dran a vydal se za svým přítelem. Tepa se jen usmála a vešla do stanu. Ihned ale byla přinucena se otočit zády a zrudnout jak mák.
,,Och, omlouvám se," ozvalo se jí za zády.
,,Becore? Jsi to ty, doufám," zakryla si oči Tepa. Před chvilkou měla opravdu úžasný pohled na polonahého doktora.
,,Jo, jsem to já," zasmál se. ,,A můžeš se otočit." Tepa tak učinila a omluvně se usmála.
,,Promiň, ale řekli mi, že tu budu bydlet," položila na zem zavazadla.
,,Taky, že ano. Pro nedostatek stanů budeš muset bydlet se mnou."
,,S tebou?"
,,Ano."
,,To nemáte léčitelky?"
,,To ano, ale v jejich stanu je všude plno," pokrčil rameny. Tepa tomu nemohla uvěřit. Ona s ním bude bydlet?
,,Zkusím si zařídit svůj vlastní stan," zasmála se. ,,Tohle by nešlo," popadla svůj batoh a vyšla ze stanu. Hned narazila na Katy.
,,Ahoj, Tepo," ozvala se pobouřeně.
,,Co je?"
,,No já s Galenem bydlet nebudu," ohradila se a pěnila: ,,S tím pakem nemůžu ani mluvit, natož riskovat, že mi něco narve do nosu."
,,Do nosu?" zasmála se Tepa a valila na sestru oči.
,,Třeba, to bylo první, co mě napadlo."
,,Aha," zasmála se ještě jednou Tep. ,,To já mám bydlet s Becorem," protočila oči.
,,Další takový," ušklíbla se Katy.
,,Něco mě napadlo," usmála se Tepa.
,,Cokoliv, jen ne Galena."
,,Fakt?" ujistila se Tep.
,,Věř tomu, co ti říkám," řekla to takovým způsobem, že Tepa zase jen tak tak přemáhala smích.
,,Vyměníme se. Tvůj stan je skoro hned vedle na hranici s lékařskými, takže to nebude vadit. Já Galena kdyžtak něčím odpálkuju, nebo ho vyhodím, je skoro stejně starý," zeptala se. Katy uvažovala.
,,Ale já bych pak byla s Becorem."
,,Zní to jako když naříká ovce."
,,Nech toho!" uhodila Katy sestru do ramene. ,,Nikdo nemůže za to, jak se jmenuje."
,,Takže platí?"
,,Cokoliv, jen ne Galen," usoudila nakonec Katy. ,,A navíc si s ním můžu vyřídit to, jak do mě vrazil."
,,Bonus navíc," usmála se Tep. ,,Takže bereš?"
,,Beru."
,,Tak fajn, jdu mu tě ještě jednou představit jako spolubydlící," usmála se spokojeně Tepa.

,,Nestrkej do mě, už tak jsem dost pořezaná od těch pitomých větví!" ozvalo se žuchnutí, jak se Nessa svalila z lesa k řece Ledové.
,,Jsem unavená jak pes, takže to nebudu brát osobně," skočila na mítinu Peťuldas.
,,Pomožte mi!" ozvala se přidušeně Lia a hned za ní Pet:
,,S radostí!" Bylo to snad kopnutí nebo tak něco, protože Lia se rozplácla vedle Nessy, která se zrovna zvedala.
,,Nechápu, jak jsme se mohli dostat tak daleko s tím, jak nenápadné jsme," zasmála se Peťuldas a začala chystat ohniště. ,,Chudáci zvířata, vy je snad chcete zabít!"
,,Uch!" ozvala se úlevně Petlysa, která se normálně dopracovala až k Peťuldas, překročila Liu i Nessu a složila si batoh vedle jejího.
,,Musím do vody!" ozvala se Lia a zvedla svou rozčepýřenou hlavu umouněnou od hlíny a trávy.
,,Já taky," ozvala se Nessa a zívla. ,,Dřív, než usnu.
,,Tak jdem," postavila se Lia a pomohla i Ness.
,,Mezitím rozděláme oheň. Za chvilku bude tma jak v pytli."
,,Mám pomoct?" ozvala se Pet a začala šmátrat v batohu.
,,Vytáhni, prosím, něco, co se bude dát jíst."
,,No dovol! Já mám v batohu vždycky něco, co se dá jíst. Včetně samotného batohu." Peťuldas se tiše rozesmála.
,,Ten nechci, ale dík za nabídku."

Egon s Maudrenem dorazili na druhý břeh Ledové jen o chvíli později, než banda dívek. Přesto už ale byla tma, takže netušili, kdo si naproti nim rozdělal oheň a směje se.
,,To je dívčí smích, nebo mám halucinace?" ozval se Egon a sám křesal jiskry.
,,Je to dívčí smích," snažil se Maudren zaostřit. ,,Nechápu ale, co je to za blázny. Může je tu kdykoliv kdokoliv přepadnout."
,,Ale my ne, doufám," zasmál se Egon.
,,Já to neplánuju, jestli myslíš tohle."
,,Jo, myslel jsem tohle."
,,Jdu se zchladit. Pak se vystřídáme."
,,Dobře, třeba tam potkáš jednu z těch dívek," mrkl na něj Egon.
,,Fakt vtipné," zasmál se Maudren a odkráčel. Cestou ze sebe sházel halenu a prohrábl si vlasy. Tuhle vodu potřeboval snad nejvíc ze všeho. Postavil se na trošku vyvýšený břeh a sundal si i kalhoty. Jen ve spodkách se odrazil a s tichým žblunknutím se ponořil do chladivé vody.
Vynořil se a uhladil si vlasy dozadu. Začal kopat vodu a rozhlížel se kolem. Hned o pár chvilek později se vedle něj ozvalo prskání, jak se někdo vynořil. Ztuhl.
,,Ness?" zakřičela dotyčná a Maudrenem projela elektřina.
,,Asi jsem se pomátl," potřásl tiše hlavou a začal plavat ke břehu. S hlasitým cákáním se vybelhal na břeh a šel si na vyvýšeninu pro oblečení, když se zpod mraků vynořil měsíc a osvítil řeku, ze které se vynořila blonďatá hlava.
,,Nesso?" ozvala se trošku bojácně.
,,Už jsem vylezla! Přijď za chvilku taky," ozvalo se ze břehu a Maudrenem škublo. Nessa je tady! To kdyby věděl Egon. A proč mu ta blonďatá hlava nápadně někoho připomíná? Polkl a rozhodl se znovu skočit do vody a ověřit si své podezření.

Lia se otočila kolem své osy a kopala nohama. Nechtělo se jí z vody, ale měla podivný pocit, že je tu někdo s ní.
,,Liooo! Měla bys ven z vody, protože jestli si ti z protějšího břehu též budou chtít zaplavat, tak bych tě nerada viděla v jejich společnosti!" ozvala se Pet starostlivě.
,,Neměj strach, už lezu!" zakřičela nazpátek, když jí někdo chytil za nohu a stáhl pod vodu. Lia začala zuřivě máchat rukama a bála se tak, jako ještě nikdy. Ten někdo se k ní přiblížil alespoň natolik, aby jí ucpal pusu a vyplaval s ní zase nezpátek. Rozdýchala se.
,,Slib mi, že nebudeš křičet," ozvala se tma před ní. Přikývla a jakmile jí pustil, začala plavat ke břehu. Znovu jí chytil a donutil ji se vrátit.
,,Nevím, kdo jste, ale nejsem tu sama," ozvala se a v hlase jí výrazně zazníval strach.
,,Posviť si," vyzval ji tiše a jeho hlas zněl jako pohlazení. Chytla se ho za rameno, aby se nepotopila a druhou ruku zvedla nad vodu.
,,Nemám světlo," zarazila se dřív, než stihla odhalit, že umí kouzlit.
,,Vím, kdo jsi, Lio, a ty víš kdo jsem já. Mám ti posvítit snad já?" Zarazila se. Jeho hlas jí byl neskutečně povědomý. Zvedla znovu ruku a vyčarovala malé světýlko. Stačilo, aby ozářilo tvář jejího společníka. Zalkla se a chvilku nemohla dýchat. ,,Dýchej," usmál se a objal ji.
,,M-maudrene? Proč vždycky přijdeš tak znenadání? Tohle jste neměli vědět," zkousla si ret a odtáhla se od něj.
,,Liooo! Nesviť si tam! Uvidí nás!" zařvala Nessa a vydala se k nim.
,,Zhasnu a neuvidím tebe," usmála se Lia a schovala světýlko za své tělo, aby ho Nessa neviděla. ,,Vypadáš tak k nakousnutí, když jsi mokrý," usmála se Lia. ,,a skoro nic na sobě nemáš."
,,To je pravda, která platí i pro tebe," upozornil ji a Lia znervózněla.
,,Většinu oblečení mám na břehu, to je pravda, ale nikdy bych do takovéhle řeky neskočila nahá," zasmála se.
,,To bych na ni pak musel žárlit," on na to a sfoukl její světýlko.
,,Lioooo!"