Červen 2009

48. kapitola - Návrat

30. června 2009 v 13:00 | TePa, Nessa |  Eillen
Opravdu to za chvilku v kočáře vypadalo velice nepřehledně. Nezúčastněný pozorovatel by nejspíš ani nepoznal čí ruka je támhle a komu patří ta noha zkroucená v dost ošklivé poloze pod sedadlem. Navíc když o chvilku později někdo zachrápal, všechny se zavrtěly a zaúpěly.
,,Co to má být? Proč mě tak bolí hlava?" ozvala se Eillen.
,,To bude tím, že na ní máš mojí nohu," zívla Adrianne.
,,Teda dík," ušklíbla se dívka v odpověď. ,,Ráda bych se posadila. Strčte někdo do Iris, ať trošku uhne s hlavou. Jinak by o ni taky mohla přijít."
,,Co zase hudruješ?" ozvala se někde z chumlu Noreen.
,,Dobré ráno," ušklíbla se Eillen.
,,Uáááá," odpověděla Noreen a za chvilku už všechny seděly v kočáře a upravovaly si vlasy. ,,Čert aby to spral!" zanadávala o chvilku později Noreen. ,,Kdyby se ten kočár hýbal jen o trochu víc, skončím s hřebenem v zadku." Ozval se smích.
,,Až tam?"
,,Si piš," přikývla vážně Noreen a pokusila se trochu zkulturnit.
,,Podívám se, jak jsme daleko," navrhla Eillen a zabalila se do béžového svetru, který měla předtím přehozený přes ramena.
,,Dobrý nápad," usmála se Iris s polovinou pěšinky na opačné straně hlavy, než by měla být. Eillen otevřela okýnko a vykoukla ven.
,,Tyhle lesy znám," povzdechla se. ,,Za chvilku tam jsme," vrátila se zpátky na sedadlo a zavřela okno. Pak se usmála a začala se česat taky.
"Nerada to říkám, ale vypadá to tady pořád stejně blbě," ušklíbla se Noreen.
"Co se ti nelíbí?"
"Nevím, tak nějak všechno. Teda ne, že by to tu bylo vyloženě škaredé, ale prostě.. nevím, zvykla jsem si na lepší poměry. Bylo to tam sice menší, ale účelnější, hezčí a rozhodně tam byla stokrát lepší atmosféra."
"Hele, tam se už stejně nevrátíme, takže pro všechny bude lepší, když to nebudeme moc porovnávat a vzpomínat. Tahle rozpadlina by z toho totiž vyšla dost špatně, takže není třeba si stěžovat, jak to je oproti té škole tady hrozné. Fakt to tak bude snesitelnější."
"No jo, ale víš, jak dlouho mi bude trvat zvyknout si na to?"
"Jo, to už jsme řešily," kývla Adrienne.
"Hele, támhle je Bakerová!" ukázala Eillen z okna a přerušila tak spor.
"Skvělý, tu jsem vážně toužila uvidět jako první," povzdychla si Noreen.
"Stěžuj si jak chceš, ale stěžuj si teď, za chvíli už ti to totiž jen tak neprojde," varovala ji Eillen.
"Jo jo, bude mi trvat dost dlouho zvyknout si zase na všechny ty pošahané pravidla."
"O tom pak taky moc nemluv, protože si budou myslet, že je to tam bůh ví jak uvolněné a všichni se tam spouští. Přitom je to tam mnohem lepší než tady, takže by to byla škoda."¨
"Tak když už jsme u těch rad do života," pohlédla na Eillen Noreen, "tak ty bys měla mlčet o tom, že je to tam lepší. Protože ty fúrie tady by tě za to fakt zbožňovaly."
"Je zajímavé, jak jsme to dřív v klidu snášely, ale když člověk pozná něco lepšího, hned mu ta stará úroveň vadí."
,,Nefilozofuj, už jsme tady," umlčela Eillen Noreen a postrčila ji směrem k východu z kočáru. ,,Ale pokud chceš, pak ti řeknu jedno: Postav se věcem čelem, protože schovávání před nimi, ti ani v nejmenším nepomůže." Eillen se na ni usmála a vyskočila ven na čerstvý vzduch, který už nebyl tak sladký, jaký býval.
,,Vítejte děvčata zpátky mezi námi," rozpřáhla ruce Crooková.
,,Díky," řekly všechny dívky v odpověď a uklonily se, jak nařizoval vnitřní rád akademie.
,,Jistě jste unavené po dlouhé cestě v kočáře, takže bychom vás rády nechaly vyspat." Dívky se znovu uklonily a Iris si zívla. ,,Samozřejmě ještě pár věcí. Vzhledem k tomu, že je konec roku, bych vás požádala, abyste většinu svého času věnovaly studiu, což pro vás jistě nebude problém," usmála se zvlášť na Eillen a Iris.
,,Samozřejmě," šeptla Eillen.
,,Ale jsme opravdu unavené, mohly bychom..," ozvala se Adrianne a chvilku počkala, než je učitelka s mnoha dalšími větami typu: ,Moc ráda vás vidím zpět, děvčata,´ propustila.
,,Půjdem se vyspat a odpoledne se sejdem, nebo jak to uděláme?" zeptala se Noreen.
,,Do konce roku zbývají dva týdny, takže bychom fakt měly asi zajít do knihovny. Tak odpoledne v knihovně?" zeptala se Iris a všechny kývly.
,,Sejdeme se tam, dobrou noc," zavřela za sebou dveře Eillen a po chvilce ji následovaly i ostatní dívky.

Dny plynuly jako voda. Eillen se učila jako snad ještě nikdy a stále jí připadalo, že neumí vůbec nic. Nejhorší to bylo v den zkoušek, ať se snažila, jak chtěla, v hlavě nacházela jen totální prázdno. Když ale přišlo na řadu zkoušení, zvládla to jako vždycky.
Poslední den ve škole trávily dívky balením a loučením se. Stále čekaly na výsledky zkoušek, takže byly trochu nervózní, ale ne natolik, aby se neradovaly z toho, že škola je konečně za nimi. Eillen se málem nehnula od Noreen a Adrienne, Becky a Charlotta se někde potloukaly spolu.
Eillen se po příjezdu snažila být milá, ale bývalé kamarádky asi chtěly zachovat stav věci, protože jakékoli Eilleiny snahy ignorovaly. Když někomu Eillen vyprávěla své zážitky, napínaly sluch, ale samy by se nikdy na nic nezeptaly ani by otevřeně nenaslouchaly. Eillen to proto hodila za hlavu a našla si náhradu v Adrienne a Noreen.
Na Jaydena se snažila pokud možno nemyslet. Trávila čas ve svém pokoji a vyhýbala se místům, která společně navštívili, aby neoživily další vzpomínky. Eillen nebyla zvyklá, aby se jí po někom tak moc stýskalo, proto byla tahle první zkušenost docela krušná. V prvních dnech často usínala s pláčem nebo místo učení zírala na jedno místo a nemyslela vůbec nebo myslela na Jaydena.
Noreen na tom byla podobně. Když byly s Eillen pohromadě, většinou to končilo dost smutně, ale postupem času se přes to společně přenesly. Stýskalo se jim sice den ode dne víc, ale toužebně se upínaly ke dni, kdy se s klukama zase uvidí.
,,T-tak už mají výsledky," vykoktala ze sebe Noreen, když přiběhla k Eillen do pokoje. Ta potřásla hlavou a pohlédla na svou kamarádku. Usmála se.
,,Nejvyšší čas."
,,Tak jdeme, ne?" chytila ji Noreen za ruku a společně utíkaly do hodovní síně, kde se výsledky ohlašovaly.
,,Jsem docela nervózní."
,,Víc než Iris?" zasmála se Adrianne, která se náhle zjevila po Eillenině pravici. Oslovená se zadívala na drobnou dívku s dvěma zapletenými culíky po stranách a sledovala, jak se třepe.
,,To asi ne."
,,Hodila by se jí runda," ušklíbla se Adrianne. Noreen se na ni pobouřeně podívala. ,,No co?"
,,Prosím o klid!" rozhlehl se halou zesílený hlas profesorky Bakerové. ,,S radostí vám oznamuji, že až na dvě dívky jste všechny úspěšně absolvovaly. Avšak s lítostí musím poznamenat, že lituji Esmé a Helene, které bohužel nezvládly praktickou část a budou si ji muset opravit v opravném termínu." Ozval se dvojí vzlykot a za chvilku byly obě dívky pryč. Ostatní chvilku počkaly, a pak se poobjímaly a poskakovaly po celé síni.
,,Holky, víte co to znamená?" ozvala se Adrianne.
,,Co?"
,,Nejsem tak blbá, jak jsem si myslela."
,,To si o tobě ale nikdo nemyslel."
,,Neee. Však já vím," zasmála se a všechny tři se objaly. ,,Musíme to oslavit!"
,,Trošku civilizovaně..," začala Noreen.
,,...a potrhle. Budeme jančit jako ještě nikdy v životě. Opijem se jako nikdy v životě, dokud nám mozek nevyplave z uší na alkoholu, který se do nás nevleze."
,,Myslím, že ho budem ještě potřebovat," nahodila Noreen.
,,Ten alkohol?" ušklíbla se Adrianne. Noreen se zasmála.
,,Nedělej si ze mě legraci."
,,Jdem na to baby!" ozvala se hlasitěji Eillen. ,,Já jsem též tady a jsem připravená všechno pustit z hlavy." Noreen se zarazila a chvilku se zamyslela. Adrianne se rychle přitočila tak, aby na ni Eillen neviděla. Tahle řetězová reakce byla jeden z nejtypičtějších chování jejích kamarádek. Usmála se na Noreen.
,,Chci vidět úsměv! Dneska opustíme svět vypelichaných kocourů a zapuchlých knih."
,,Měla jsem je docela ráda," pokrčila rameny Eillen.
,,Toho kocoura?" ozvala se zase Adrianne.
,,Nech toho!" šťouchla do ní Noreen, chytila obě holky za ruce a táhla je pryč.
"Hele, kam jdeme?" protestovala Eillen.
"Jak kam, přece slavit, ne?"
"Dík, na to bych sama nepřišla. Ptala jsem se kam jdeme?" protočila oči Eillen.
"Ticho!" ozvalo se celou místností. Všechny hlavy se stočily zpět na profesorku Bakerovou. "Pamatujte na své vychování dívky," pronesla ledovým hlasem a v obličeji se jí zračilo pobouření.
"Všichni se okamžitě vraťte, chápu, že jste rády za výsledky, ale to nebylo vše, co jsem vám chtěla říct."
"Sakra, ta to člověku zkazí v nejlepším," postěžovala si Noreen.
"Teď vás budu po jedné volat a dostanete osvědčení o úspěšném splnění zkoušek. Od pěti do sedmi hodin zde pro vás bude připravena večeře. Jakmile dostanete osvědčení a sbalíte si věci, můžete odejít. Pokoje zanecháte v perfektním stavu, to vám snad nemusím říkat. Pokud tady chcete ještě jednu noc zůstat, můžete, ale nejpozději ráno musíte odejít, protože čekáme nové žákyně, které se budou chtít ubytovat. A teď už vám dám osvědčení."
"Bezva, půl hodiny nudy. Beztak budu až na konci," reptala stále Noreen, které se hluboce dotklo, že Bakerová narušila její plány.
Když už každá dívka držela papír v ruce, ani Bakerová už jim nedokázala zabránit v odchodu.
"Hele, tak co? Jdeme hned, nebo tu zůstaneme do rána?" zeptala se Eillen.
"No, já nevím.Kam vůbec půjdete?" zeptala se Adrienne.
"Za Jaydenem."
"Za Corwinem."
"Aha, fajn. Až k nim do školy?"
"No, to nejspíš ne. Spíš mám v plánu jít tím směrem, zkusit najít nějakou práci a budu doufat, že se co nejdřív najdem, co myslíš Noreen?"
"Jo, moje řeč."
"Fajn, nebude vadit, když se přidám?"
"Jasně, že ne."
"Nevím jak vy, ale já bych to teda nechala na ráno."
"Dobře, aspoň můžeme dneska v noci pořádně oslavovat."
"To si piš!" Všechny se jako na povel rozesmály a objaly se kolem ramen.
,,Je to ale divný pocit, že?" ozvala se Eillen.
,,To, že máš ze všeho nejlepší známky? Heuréka! Eillen konečně objevila pravou podstatu svého já," zasmála se Adrianne.
,,Odcházet," usmála se smutně Eillen.
,,Já vím, nechtěla jsem, abys to říkala," objala holky pevněji Adrianne. ,,Nikdy vás nepustím." Noreen se zasmála.
,,Takže kam?"
,,Možná konečně do toho baru ve městě?"
,,Blázníš? Víš, kolik tam bude opilců?"
,,Aspoň tam zapadnem," ušklíbla se Adrianne.
,,Ha, ha, ha. Možná bychom si pití a všechno mohly nechat donést až sem, ne?"
,,Dobrý nápad, ale budem muset pokoj zabezpečit kouzlem, aby nás nikdo neslyšel." Adrianne s Eillen se podívaly na Noreen.
,,Fajn, odkloním vítr jiným směrem," přikývla a usmála se. ,,Konečně si to pořádně užijem."
,,Glo, glo, glo, glooo!" zacitovala Adrianne.

Lovkyně Katy

29. června 2009 v 19:30 | TePa |  Ty z Vrangy
,,Ahoj, Lio, to je katastrofa dneska. Člověk celý svůj život nepotká nikoho, co by za to stál a najednou tu mám pana tajemného hnědá škraboška," postěžovala si Pet hned jak se vzdálila od zuřícího Galena.
,,Myslíš tam toho, co právě rozmlátil židli? Opravdu nádhera," zamračila se Lia.
,,Taky se dost sukničkářsky vyjádřil o mojí sukni, barbar jeden." Lia se zasmála. ,,Mám žízeň."
,,Zase?"
,,Nějaký problém?" uchechtla se Pet. ,,Mizím a židle by se šikla též."
,,Užij si to," mrkla na ni Lia a nechala ji odejít ke stolu s občerstvením.
,,To je život. Auu," posadila se Pet na nejbližší židli a sundala si boty. ,,To je lahoda," přivřela oči.
,,Nemám tyhle obřadní slavnosti v lásce," ozval se vedle ní další dívčí hlas. Pet zaraženě otevřela oči a vzhlédla k oné dívce.
,,Čím to je?"
,,Lidé si myslí, že jsou něčím zvláštní, když jsou ztraceni v davu, ale já v tom vidím jen možnost hrát si na někoho jiného," uchopila do ruky skleničku a trochu se napila.
,,Myslím, že na tom něco je," přikývla Pet a usmála se. ,,Mimochodem, já jsem Pet." Druhá dívka se zarazila.
,,Ach tak. Zdravím," přikývla a znovu se napila.
,,A na oplátku tvé jméno?"
,,Katy," hlesla dotyčná a sklonila se nad nádobou s vodou, ve které se minule Pet upravovala.
,,Katy? Ta Katy?" postavila se Pet na nohy a obešla stůl. ,,Ráda tě vidím. Neviděla jsem tě celou věčnost."
,,Ahoj," usmála se trošku zaraženě oslovená.
,,Kam ses poděla, cos celou dobu dělala?"
,,Byla jsem na výpravě. Orathis není jediný lovec v okolí," odpověděla s klidem v hlase.
,,Aha, víš, já si myslela, že..."
,,Chápu, ale víš, jak to mezi námi bylo."
,,Ale Tep nebyla tak špatná," namítla Pet.
,,Nemyslím, že to říká ta pravá. Tys byla ta poslední, na kterou snážela hromy a blesky. Ale o to nejde. Jak se máš? Všimla jsem si toho kluka, co tě věčně tahá dokola a přitahuje si tě k tělu blíž, než je zdrávo," usmála se Katy.
,,Ty myslíš toho. Trošku mě zchladil, když mi ne příliš zdrženlivě oznámil, jak těžký je přístup do vnitřku korzetu." Katy vyprskla pití, které zrovna pila.
,,To od něj vážně nebylo pěkné," zasmála se.
,,Též myslím," přikývla Pet. ,,Proč se směješ?"
,,Protože to je trošku k smíchu."
,,Co jako?"
,,Na to přijdeš sama za chvilku, myslím, že jde přímo sem."
,,Nechci ho ani vidět."
,,Nemusíš, dívej se na nohy. Musím sehnat Orathise. Zjistila jsem pár nových věcí," rozhlédla se kolem, kopla do sebe zbytek pití a rozešla se ho hledat.

,,Tohle snad není pravda, že ne Galene?" ozval se vedle osloveného jeho věrný přítel, který zrovna okolo pasu odmítal nějakou holku. Jeden jako druhý.
,,Co zase není pravda?" protočil oči v sloup Galen.
,,Celou dobu se čumíš na tu holku támhle!" pokývl hlavou oním směrem. ,,Užívej si!"
,,Ta holka mě štve!" zkousl si ret a opřel se o stůl, co byl za ním.
,,Tak se na ni nečum."
,,Nečumím se. Koukám," ušklíbl se. Jeho přítel se zasmál.
,,Hele, Galene, stejně ti říkám, ty dostaneš každou, v čem je teda problém?"
,,Lyame, můj drahý příteli, když ti na ráměti visí holka, není hezké se bavit o jiných," uchechtl se Galen a poplácal přítele po rameni, když se kolem nich ne příliš citlivě prosmekla dívčina s obyčejnou hnědou maskou a vonící po borové kůře.
,,Kdo to je?" zbystřil Lyam.
,,Tak jdem tančit nebo ne?" ozvala se popuzeně dívka v růžovém.
,,Později, zlato. Nedáš si něco k pití?" Chvilku stála na místě, ale pak pokrčila rameny.
,,Tak dobře."
,,Fajn, zlatíčko," dal jí letmou pusu na čelo. ,,A ty se vzpamatuj."
,,Chceš vážně vědět, kdo to je?"
,,Řekni, že ji znáš."
,,Znám."
,,Jseš pro mě bůh, vole," poplácal ho po zádech Lyam.
,,Ty jseš jen vůl, bohužel." Oba se zasmáli. ,,To je Katy," ukázal na ni Galen prstem. ,,místní lovkyně."
,,Aha, proto ta kůra."
,,No jo."
,,Něčí sestra? Kolik let?"
,,Zase děláš inventuru?"
,,Jak to, že poznáš ji a tu babu támhle, ne?"
,,Nevím, do háje, ale strašně ji chci pro sebe!" napil se vína.
,,Tak ji měj. Informace," připomněl Lyam.
,,Sestra Tepy, té co zemřela, však víš, uměla mluvit se zvířaty. Kolik jí je, to fakticky nevím, ale ještě jsem s ní nechodil. Teď už to ani nemám v plánu."
,,Zbláznil ses? Jak to? Je to výstavní kus," ušklíbl se Lyam.
,,Ty jseš takový povrchní prase."
,,Nápodobně, kámo," zasmál se Lyam.
,,Do prčic! Ta holka je neuvěřitelná."
,,Proč jako? Proto, že si sundala boty?" nechápal.
,,Ne, protože jsem se jednou přeřekl a ona prostě odešla. Dala mi najevo, že nejsem, do prdele, ten jediný, kdo se o ní snaží."
,,Očividně ale jsi." Galen po něm hodil ironický škleb. ,,Fajn, kámo, promiň, jestli jsem se dotkl, ale je to fakt."
,,Jdu za ní," nalil si ještě jednu skleničku a vyklopil do sebe její obsah.
,,Běž jí ukázat, kdo je tu lamač dívčích srdcí."
,,Víš, Lyame, někdy si říkám, jestli v té hlavě nosíš též něco jiného než holky."
,,Jo."
,,Vážně? Ty mě nepřestaneš udivovat."
,,Návod, jak je dostat."
,,Aha, konec údivu. Jdu na to kámo. Běž za Esmé."
,,Jak, k čertu, víš, že je to ona?"
,,Je to do očí bijící."
,,Ty poznáš všecky, co?"
,,Nemám chuť teď s tebou diskutovat. Jdu na věc."
,,Fajn, ale poznáš, že?"
,,Kromě jí," přimhouřil oči a vykročil Lyam ho ale ještě chytil za ruku. ,,Co zase?"
,,Udělej to jinou metodou?"
,,Co jako? Nehodlám ji hned dostat do postele a zkoumat..."
,,Zadrž," zarazil ho Lyam. ,,než si o mě děvčata začnou myslet, něco špatného," mrkl na nejbližší a zakroužil očima.
,,To je nechutný," prohlásila jedna z nich.
,,Já je miluju," zamlaskal.
,,Začínáš mi připomínat můj nepodařený klon," ušklíbl se Galen.
,,Dneska nejsi ve svý kůži."
,,Ne a jdu, konec rozhovoru," položil sklenici na stůl. Roztříštila se, ale Lyama to příliš nepřekvapilo. Věděl, že jeho kámoš má sílu a to, že rozbije jednu pitomou skleničku ho překvapilo asi stejně tak, že rozmlátil židli během několika vteřin hodem jednou rukou. Vůbec.
,,Kdo si se mnou vyjde?" roztáhl paže a ušklíbl se.
,,Jsi odpornej," prohlásila kamarádka té první stěžovatelky a obě odkráčely pryč.
,,Jaká smůla, že jsem nepobral krásu," naslinil si prsty a přejel si jimi obočí. ,,Na lov, chlapče."

,,Myslím, že Peťuldas na nás je naštvaná," ozvala se potichu Nessa.
,,Vážně? Nevšimla bych si."
,,Ahoj, holky!"
,,My o vlku a vlk..," nadhodila Lia. ,,Nezlob se na nás, prosím."
,,Nezlobím. Už ne, nějak to ještě vymyslíme."
,,Kde je Orathis? Zdá se, že to on nám pomohl tě zase získat na naši stranu."
,,Byla jsem na ni vždycky, jen jsem potřebovala znovu ukázat směr."
,,Hezky řečeno Peťuldas, ale kde je?" hledala ho vedle ní Nessa.
,,Odchytila ho Katy."
,,Katy? Tu jsem neviděla už pěkně dlouho."
,,Jo, říkala mi něco o dlouhém průzkumu, nebo co a Orathis se zdál být příliš zvědavý, než abych ho zvládla udržet na místě."
,,To se nedivím. Lovec jako lovec." Peťuldas se ušklíbla.
,,Moc to neřeším. Mám Orathise moc ráda, ale prostě nemám tak dobré vyjadřovací schopnosti, abych mu to mohla říct."
,,Co je na tom tak těžkého? Hraje hudba, je tu romantické prostředí..."
,,Jo, to sice jo, ale když vidím Lyama, jak se snaží se bezvýsledně plazit po jedné z holek támhle, trošku se mi převrátí žaludek. Napadlo mě... Neviděly jste Vandu?"
,,Vandu? To jako proč?" ozvala se Lia.
,,Zajímalo by mě, co tu pořád dělá. Egon odjel a ona tu pořád je."
,,Jak víš, že odjel?"
,,Lio, vím to, protože ses jaksi přeřekla a chvilku jsi mluvila o Maudrenovi, jak jsem přijela."
,,Chvilku, jo," zkousla si ret.
,,To nic. Vážně by mě zajímalo, co tu dělá."
,,Výzkum, třeba," nadhodila Nessa.
,,Símtě, myslím, že se jí tu prostě jen líbí," pokrčila rameny Lia a napila se vody.
,,Smím prosit, krásná dámo?" ozval se vedle ní mužský hlas a Lia se překvapeně otočila.
,,Koneckonců, proč ne, že?" usmála se.
,,Prosím," uklonil se a nabídl ji rámě.
,,Zatím, holky," zamávala jim Lia a Nessa se hned obrátila k Peťuldas.
,,Snaží se hrát si na odvážnou, ale já na ní vidím, jak moc jí Maudren chybí."
,,To jistě, hodně si rozuměli. Bude vadit, když na chvilku opustím? Orathis asi ukončil svůj rozhovor a já bych si ho na chvilku ráda utrhla pro sebe."
,,Jasně, jen do toho," přikývla Nessa s úsměvem a když osaměla, vzpomněla si na Egona. Taky mi chybíš, i když si to nechci přiznat, povzdechla si v duchu a posadila se vedle své staré přítelkyně ze školy.

Galen si to sebevědomě zamířil přímo k Pet, která dělala, že ho nevidí. Když se ale octl tak blízko u ní, neměla na vybranou, než vzhlédnout.
,,Omlouvám se za svou prostořekost," uklonil se.
,,A za tu židli a taky tu skleničku. Obvykle a rád ničíte věci?" odkašlala si.
,,Nemocná?"
,,Jestli, tak z vás."
,,Zase si vykáme?"
,,Očividně."
,,Omlouvám se, dáte mi druhou šanci?"
,,Tuhle větu slýchávám nějak moc často. Řekněme tedy, že jsem větu o prostupnosti korzetových šňůrek přeslechla."
,,Děkuji, nečekal jsem, že mi tak rychle vyhovíte."
,,Nevyhověla jsem vám, ale sobě."
,,O to víc jsem radši," usmál se.

Ty jseš takový pako!

28. června 2009 v 20:59 | TePa |  Ty z Vrangy
Tanec začal tradičně a absolutně nevinně. Úklonou. Galen se držel v uctivé vzdálenosti a absolutně netušil, kdo před ním stojí. Snažil se ji zařadit podle postavy, ale musel uznat, že většinu holek identifikuje podle očí. V tomhle případě se k ní musel nějak dostat blíž, aby se mohl podívat pořádně. Bylo to nezvyklé, to chápal naprosto dobře. Vlastně čekal, že kdyby to někomu řekl, nejspíš by se mu vysmál. Zeširoka se na dívku před sebou usmál a učinil první krok vpřed. Lehce se usmála, provedla otočku a podtočila se mu za zády. Tenhle tanec aby čert spral, pomyslel si.
Jako na potvoru se na ni nemohl skoro ani jednou podívat. Většina tance spočívala v úklonách, pohledech mimo a podtáčení neurčitým směrem. Kdo tohle mohl vymyslet, to absolutně nechápal.
,,Co takhle lehká konverzace?" řekl tiše, když se konečně přiblížila natolik, aby ho slyšela a nikoho jiného nemuseli rušit.
,,Proč ne, jsem pro," pokrčila rameny. Hlas. Do prčic! Proč si nemůžu vzpomenout na jeden pitomý hlas? Určitě jsem tu holku už někde viděl, alespoň slyšel, říkal si v duchu. Holky jdou slyšet vždycky. Chvilku zvažoval, jestli by to nemohla být Esmé, která uklízela pokoje v jednom pánském sídle na konci vesnice, ale pak zavrtěl hlavou. Nemůže to být ona, ten pitomý žlutý pruh, který si nechala namalovat do vlasů... Raději ani pomyslet.
,,Výborně," usmál se a chytil ji za pas. ,,Tenhle tanec je absolutně strašný," vyhrkl dřív, než se stačil zarazit.
,,Absolutně souhlasím," mile se usmála a za chvilku už od sebe zase byly nejméně dva metry. Je tohle úmysl, nebo jen podlost? Zvažoval chvilku obě možnosti, ale pak se pozorně zadíval na její šaty. Tahle část tance byla nejlepší. Mohl jen stát, zatímco ona se kolem něj točila. Natočil hlavu ke straně. Šila si je snad sama, nebo co? Teta by mi určitě řekla, čí jsou, ale já je tam ani neviděl. To, že tu dívku nemůže rozpoznat ho neuvěřitelně štvalo. Když mu znovu podala ruku, pomyslel si, že rukavice jsou další pitomý vynález. Nemůže vzít ani holku pořádně za ruku. Protočil oči v sloup. Všimla si toho. Jak to?
,,Stalo se něco?" ozvala se.
,,Ne, jen jsem zvažoval použití rukavic."
,,Ach tak," přikývla a chvilku mu připadalo, že se rozmýšlí zda pokračovat. ,,Jak vám mám říkat?"
,,Co takhle si pro začátek tykat?" Věděl, jak na holky. Na některé hezky pozvolna. Na ty, co nemají ten šílený výraz v očích. Tyhle holky neměl příliš v lásce, ale když se tak ochotně nabízely, že ho doprovodí? Není přece takový necita, aby je nechal jít samotné přes celou vesnici, no ne?
,,Tuhle taktiku znám," poznamenala bez výrazu. Zarazil se. Tak kdo to do prkýnka je? Není to jedna z holek s šíleným pohledem. Přitáhl si ji k sobě blíž, i když to tento tanec zrovna v tuhle chvíli neobsahoval, dokud se ho těsně nedotýkala a zkoumavě se jí zadíval do očí. ,,Ráda bych tančila, zkoumat mě můžeš z dálky." Její slova ho probrala z mrákot. Frajersky na ni mrkl a nechal ji trochu ustoupit. Znovu se roztančila. Takže žádný šílený výraz. Takže to není ani Maud, Ilza, dokonce ani Marie, i když si chvilku myslel, že to bude ona, ale poté, co jí ráno tak rychle zanechal v kuchyňském přístěnku... no... Nebude to ani Catherine ani deset dalších blond holek, které bydlí nedaleko od jeho domu.
,,Jakou taktiku?" vrátil se k původní otázce.
,,Hezky pozvolna holčičko, ale pak uvidíš, jaký jsem borec." Zasmál se.
,,Máš nás skutečně prokouknuté."
,,To skutečně mám, tak budeš muset vymyslet něco lepšího," navrhla pozvedla obočí. Poznal to podle způsobu, jakým se jí škraboška zvedla.
,,Dáš mi na to druhý tanec?"
,,Až se mi vzpamatují nohy, možná si tě najdu," přikývla, obešla ho a postavila se do počáteční polohy. Měla následovat úklona. Všichni čekali, dokud nedozní hudba.
,,Nenechám tě se schovat," zeširoka se usmál a zhluboka se jí uklonil. Když se znovu narovnal, byla pryč. Krucipísek, tohle je holka, zamlaskal, otočil se na patě a vydal se hledat rozptýlení.

,,Peťuldas?" ozval se nejistě Orathis, když ji uviděl bezradně sedět na schodech s hlavou v dlaních.
,,Jaks poznal, že jsem to já?" utřela si nenápadně slzy.
,,Mám lovecký zrak," usoudil a posadil se vedle ní. Neodtáhla se. Považoval to za dobré znamení a příjemnou změnu po dvou týdnech, kdy o sobě vůbec nedala vědět. Od té doby, co jí řekl... však všichni víme.
,,Já zapomněla," popotáhla a doufala, že si nevšiml, že plakala.
,,Co se stalo?"
,,Jsi snad nějaký... Doprčic! Ani nevím, jak se tomu říká," uchechtla se.
,,Tak se hned nečerti a pověz mi, co se stalo."
,,Vlastně nic. Bu... sedím tu pro nic za nic."
,,Holky ti po mně poslaly vzkaz." Uchechtla se.
,,A já si myslela, že jsi tu kvůli mně."
,,Jsem a mlč."
,,Dík."
,,Promiň, tohle mi vážně nejde."
,,Co tohle?"
,,Mluvení."
,,Aha," uchechtla se. ,,Vypadám strašně."
,,Náhodou si myslím, že ti to náramně sluší i s těmi učesanými vlasy, i když tím si nejsem tak jist," usmál se. Rozesmála se.
,,Jo, učesané nejsou tak pěkné co?"
,,Rozcuchaná jsi víc... hezká," změnil poslední slovo těsně před tím, než stačil říct něco jiného.
,,No vidíš. A já ti chtěla říct..," podívala se na něj a ztratila odvahu. ,,No tak, Peťuldas, vzpamatuj se," uchechtla se a objala si kolena. Natočila hlavu tak, aby na něj viděla. ,,Prostě ti to řeknu," usoudila.
,,Jsem tu jenom pro tebe," roztáhl paže.
,,Tímhle mi to moc neulehčuješ," ušklíbla se.
,,Aha, takže mám nahodit pohled ala funus?" A opravdu. Najednou se tvářil, jako mi mu zemřela babička. Zasmála se a jemně ho šťouchla do nohy. ,,Fajn, už mlčím."
,,To bys byl hodný, už tak je to dostatečně těžké."
,,Hm," přikývl.
,,Příjemná hudba, že?"
,,Docela ano. To je všechno?" Sundala si škrabošku.
,,Ne."
,,Dneska ti to opravdu hodně sluší."
,,Ty tu pusu nezavřeš," zasmála se.
,,Když jsem nervózní dost mluvím. Ale už mlčím," naklonil hlavu ke straně a usmál se na ni.
,,Vzpomínáš na náš rozhovor?"
,,Jak bych mohl zapomenout?"
,,Chci ti říct, že... a vlastně to souvisí s tím, proč tady sedím. Holky - Nessa a Lia - se vydávají na tajemnou výpravu k jakémusi mostu a nechtějí mě vzít s sebou, protože jsem dostala novou práci."
,,Slyšel jsem je si špitat, že by ses jim hodila jako stopařka."
,,Vážně? Tak to si to rychle rozmyslely."
,,Myslím, že to myslí dobře. Jen chtějí, abys byla v pohodě a šťastná."
,,To já jsem. S nimi."
,,Aha," přikývl a podíval se na svá chodidla.
,,Počkat. Nechci vidět už pohled ala funus."
,,Jen jsem se zapřemýšlel," vzhlédl k ní a podložil si hlavu rukou.
,,Aha. Jen nechci být na dvě půle."
,,Chápu."
,,Když půjdu s nimi, tak má druhá část zůstane tady s tebou a ta první bude bez tebe. Co to bude? A když tu zůstanu s tebou, tak holky zas nebudou se mnou a... Je to strašlivě zamotané."
,,Tím chceš říct, že se rozhoduješ podle mě? Hele, to vážně nemusíš. Mám s Galenem spoustu práce a navíc jsem o dost starší," usmál se na ni.
,,Věk je jen číslo," mávla Peťuldas rukou.
,,Důležité číslo."
,,Pro tebe možná. Nechci se rozhodovat kvůli věku," šáhla po škrabošce.
,,Ještě moment," chytil ji za zápěstí, přitáhl si ji trošku blíž k sobě. ,,Bude to znít divně. Všichni se najednou zblázní a odjíždí, ale zdá se, že budu muset Galena pořádně proškolit a zdejší kousek lesa už k tomu nestačí."
,,Co tím chceš říct?" Pokrčil rameny a postavil se.
,,Ráno ti řeknu víc, teď jen tanči a užívej si."
,,Smím prosit?" vstala, postavila se na špičky a lehce ho políbila na ústa.
,,Ty vždycky," usmál se a společně vešli zpátky do sálu.

Pet se znaveně posadila na lavičku a sklonila se k lýtkům. Tančení nikdy nebylo přesně podle jejího gusta a teď se to teprve začínalo pořádně projevovat. Uchechtla se nad tím, jak si ji onen pan tajemný přitáhl blíž a upřeně se jí díval do očí. Co vlastně hledal? Nevěděla. Jediné, čím si byla opravdu jistá, že se jí líbil. Ta jeho sebejistota najednou působila příjemně. Najednou jí nevadilo, že se chová tak sebevědomě, doufala, že to je zdravé sebevědomí. Líbilo se jí, jak moc se o ní zajímá.
Sundala si levou botu a prohmátla si chodidlo. Kéž by se dalo tancovat boso, pomyslela si toužebně a znovu se obula. Začala hrát hudba. Tenhle tanec se rozhodla, že vynechá. Přesto na sobě stále cítila upřený pohled tmavě hnědé škrabošky z opačné strany sálu. Vzhlédla a prohrábla si vlasy, aby vypadala ještě o něco divočeji. Zřetelně postřehla, jak to v něm cuklo a potěšeně se ušklíbla.
Co s chlapama neudělá jedna ženská? Cuklo v ní. Och ne, Tep, teď ne. A myslela si to tak upřeně, že to opravdu po chvilku přestalo. Vstala a podívala se do křišťálově čisté vody, ze které si lidé nabírali své nápoje. Podívala se na sebe a zjistila, že vypadá pořád stejně hezky.
,,Tak pojď a přiznej si, že se ti ten kluk líbí," zašeptala se nabrala si do malého pohárku trochu vody, aby rozvířila hladinu. Napila se a zaklonila hlavu. ,,Tak do toho, jsi krásná, jsi sebevědomá a on po tobě pase. Tak v čem je problém?" dopila poslední zbytek vody a položila pohárek na stůl. Když uslyšela trošku rychlejší hudbu, potěšeně se usmála. Tohle je přesně podle jejího gusta.
Vůbec ji nepřekvapilo, když ji pan hnědá škraboška chytil za pas a přitáhl si ji k sobě.
,,Náš tanec, vzpomínáš?"
,,Až příliš dobře." Zase se jí upřeně díval do očí. ,,Co máš s mýma očima," podívala se k zemi.
,,Oči jsou okna do duše. Znáš tohle pořekadlo?"
,,A ty se vyznáš v duších?" podivila se Pet. Roztočil ji v kole a zvedl do náruče. Točil s ní v neutuchajícím kruhu, až se jí trošku zatočila hlava.
,,Někdy ano, někdy ne. Znám jich příliš, abych si o nich utvořil svou představu," položil ji zpátky na podlahu a zohl v pase.
,,Konečně hudba, co za to stojí."
,,A pořádný tanec, kdy nestojíš stopadesát metrů ode mě."
,,Zdáš se mi příliš troufalý," obtočila mu ruce kolem krku a chvilku jen tančili podél parketu.
,,To já jsem. Pan.... neznámý. Tohle se mi líbí."
,,Co?" podívala se na jeho ruce na jejích bocích.
,,To taky," mrkl na ni a usmál se. ,,Ale i to jméno."
,,Nevím, jestli se mi to má líbit," ušklíbla se Pet.
,,Líbit by se ti to mělo," znovu ji roztočil a najednou zase byli tak blízko, že by se mezi ně nevlezl ani lístek stromu.
,,Už tak skoro nemůžu dýchat."
,,Korzety se mi nelíbí. Špatně se do nich leze." Odtáhla se od něj.
,,Myslím, že stačilo," otočila se na podpatku a odkráčela směrem k dívce v zelených šatech. Do háje, Galene! Ty vždycky všechno posereš, chytil se rozzuřeně za hlavu a rozzuřeně nakopl jednu z židlí, která se vrhla proti zdi a rozbila.
,,Omlouvám se," sykl směrem k nejbližšímu páru a podíval se směrem k dívce v červených šatech. ,,Kdyby alespoň nevypadala tak... Uááá," rozpřáhl paže, nemohl z ní spustit zrak a zároveň se na ni nemohl ani podívat, protože se v něm vzňala nová a nová vlna hněvu na sebe samého. Ty jseš takový pako!

Úpravy a strach

28. června 2009 v 18:09 | TePa |  Ty z Vrangy
Pet stála nerozhodně před zrcadlem a rozhodovala, jaké šaty by si měla vzít. Zelené jako vždycky nebo ty rudé, které v životě ještě neoblékla? Přemýšlela. Teď by se jí Tep hodila. Přiměřovala si střídavě oboje a nakonec se rozhodla pro ty červené. Alespoň ji nikdo nepozná. Byly potažené zvláštní černou síťkovinou s jemným vzorem, takže jen umocňovaly onen pocit tajemna, který vyvolávaly.
Vlezla do nich a div si nevykloubila ramena, když si zašněrovala vrchní část - tedy korzet. Nakonec se svalila na postel. Má tohle za potřebí? Musela se zasmát, jak komicky asi vypadala a otočila se na levý bok. Za chvilku zas nabyla část své síly a postavila se, aby se na sebe podívala. Lodičkový výstřih měla trošku nakřivo, tak to hned krátkým pohybem ruky vrátila do správné polohy. Uhladila si sukni sahající až na zem a která obkreslovala tvar její postavy tak dokonale, že by se ani Lia s perfektní postavou nemusela stydět. Drobné rukávky končily hned na začátku paží, tak si ještě navlékla dlouhé černé rukavice nad loket. Tyhle drobné doplňky měla vždycky nejradši.
Na řadě byly její vlasy. Trošku si je natupírovala, aby z ní dělaly většího ďábla, než dávala většinou najevo. Přeci jen to byl maškarní ples a ona se rozhodla, že bude nejkrásnější královna pekla na parketě. Obkreslila si rty sytě rudou rtěnkou, mrkla na sebe a nakonec sáhla po škrabošce. Pomalu si gumičku přetáhla přes hlavu, aby si nepokazila účes a nasadila si ji. Lemy byly roztřepené, takže se zdálo, že má jemnější a příjemnější obličej. Ne, že by neměla, ale takhle vypadala prostě božsky. Tedy ďábelsky, opravila se v duchu a usmála se. Takhle se ještě v životě nezdobila. Na krk si připevnila rubínový náhrdelník a na uši nasadila náušnice stejné barvy.
Poodstoupila od zrcadla, aby se prohlédla a musela uznat, že krásnější snad ještě celý život nebyla. Znovu se radostně zasmála a a posadila se na postel, aby si snadněji natáhla boty. Ozvalo se zaklepání.
,,Ano?" ozvala se Pet. Do místnosti vkročila Peťuldas. Pet překvapeně zamrkala. ,,Tak už jsi zpátky?"
,,P-pet?" zamrkala.
,,Líbí?"
,,Si piš. Jo vrátila jsem se před pěti minutami, dozvěděla se, že je ples, že nemám nic na sebe - což mě tolik neštve, ale přeci jen je to velká událost - a že se mě hodlá Nessa nečím překvapit."
,,O tom posledním nic nevím, ale s ostatním ti pomůžu. Nejdřív by ses ale měla vykoupat."
,,Dobrej nápad. Na to se těším snad sto let."
,,Jak to dopadlo s Orathisem?"
,,Ehm... Nijak."
,,Jak nijak?"
,,Ještě jsem mu nic neřekla. Můžu použít tvoji vodu?"
,,Jasně, vedle. Měla bys mu to říct. Nachystám ti nějaké šaty."
,,Šaty," vyprskla Peťuldas.
,,Nemůžeš jít v kalhotách, jsi blázen?" zasmála se Pet.
,,Fajn, ale brrr," otřásla se znovu. Pet se zasmála.
,,Běž se už umýt, nebo to nestihnem."
,,Mimochodem, dneska ti to vážně sekne."
,,Och... děkuju," začervenala se Pet.
,,Ještě víc rudé a přepískneš to," ukázala na ni Peťuldas prstem a usmála se.
,,Mazej do té vody." Peťuldas jen zasalutovala a zmizela.

Lia se zatím navlékala do jasně zelených šatů, které se zdály jakoby vyrobené z listí. Ale nebyly. Takovou látku sice nikdo jakživ neviděl, ale zdálo se taky, že je nějakým způsobem tajemně známá. Lia se však neměla zrovna třikrát krásně. Nemohla na Maudrena přestat myslet. Na to, kdy ho viděla naposled a na to, co by se mu mohlo stát. Zkousla si ret, učesala vlasy a nasadila si obyčejnou zelenou škrabošku. Ještě skočí pro Nessu a všechno bude ok. Musí být.

,,Peťuldas! Tak už sebou necukej, musím tě zašněrovat."
,,Kdo kdy vymyslel šaty?" nechápala.
,,Nějaký chlap."
,,Nejspíš, protože oni tohle v životě neměli na sobě."
,,Co ti vadí?"
,,Proč to má výstřih jak blázen?"
,,Jak blázen? Vždyť je úplně normální."
,,Hodně. A proč jsou tak krátké rukávy, ta látka nějak divně voní."
,,To je voňavka. Moje. Nějaké námitky?"
,,Promiň, ale tohle je strašný. Raději to svlíknu."
,,Opovaž se! To se s tím morduju zbytečně?"
,,Jen kvůli tobě."
,,Hotovo," protáhla si Pet prsty a podívala se přes rameno do zrcadla, ve kterém byla Peťuldas a netvářila se příliš nadšeně.
,,Mám moc volný nohy."
,,Aspoň se budeš cítit přirozeně."
,,Jo, jasně."
,,Tys v životě neměla šaty?"
,,Jo, na bratrově svatbě a dopadlo to strašně."
,,Jak to?"
,,Raději se neptej," ušklíbla se.
,,Můžu už jít?"
,,A to tě mám nechat jít s tím rozcuchem na hlavě?"
,,Máš ho taky a mě se to líbí."
,,To je ale schválně. Je to natupírované."
,,Však to moje vypadá podobně."
,,Kdyby v něm nebyly ty kusy větví a bůhvíčeho ještě. To sis neumývala vlasy?"
,,Ne, na co? Vzala jsem to hopem." Pet protočila oči v sloup.
,,Tak to učešem."
,,Ne, proboha!" couvla od ní Peťuldas.
,,Neuhýbej. Musím to rozčesat. Máš hezké vlasy, nevím, proč mi to nechceš dovolit."
,,Ou," zaúpěla Peťuldas.
,,Vydržíš to. Posaď se a já tě učešu."

O pět kopanců a rozčesané vlasy později

,,Kdo by byl kdy řekl, jaká je makačka někomu učesat vlasy?" funěla Pet.
,,Já ti to říkala," podívala se na sebe Peťuldas. ,,Ale musím ti říct, že to je nádhera."
,,Jo, díky. Nasaď si tu škrabošku a jedem. Jdeme pozdě."
,,Kam tak spěcháš?"
,,Já? Nikam. Ty ano."
,,Já?" podivila se Peťuldas.
,,Orathis," vysvětlila Pet prostě, upravila si vlasy, rtěnku a chytla Peťuldas za ruku. ,,Dotáhnu tě tam i na vozejku nebo ručně, když budu muset. Tak pojď dobrovolně. Náramně ti to sluší."
,,Vedle tebe vypadám jak nic."
,,To je proto, že se v šatech necítíš. To se zpraví."
,,Ha ha ha, ale budu si to myslet."
,,Bezva. Neskočíš ještě za Ness, nebo tak?"
,,Ty už tam budou a nepoznají mě. Ty šaty mi divně tlačí na pas."
,,Jo, to je normální," zasmála se Pet. ,,Takže, ty první," postrčila ji směrem ke vchodu do sálu.
,,Kdo to potřebuje?"
,,Co?"
,,Tancovat," vyprskla.
,,Umíš to vůbec?" zasmála se Pet.
,,Co si o mně myslíte, mladá dámo?"
,,Abych řekla pravdu, vůbec nevím." Obě se zasmály. ,,Tak mazej."
,,To je láska."
,,Kdo tu mluvil o lásce?" podivila se Pet.
,,Raději nikdo. Tak jdem na to," povzdechla si a Pet ji stihla ještě upravit jednu vlnu vlasů, než vtrhla do davu a ztratila se jí z dohledu.
,,Peťuldas?" zakřičela směrem, kde zmizela a když se nikdo neozýval, povzdechla si a prodírala se davem dopředu.
,,Zdravím, mladá dámo," ozval se z prava příjemně hluboký hlas. Pet se zastavila a otočila se oním směrem.
,,Zdravím," usmála se zeširoka. ,,Avšak, milý pane, tohle je převlek?" přejela ho pohledem.
,,Neměl jsem dostatek nápadů a myslím si, že tohle je stejně dostačující, jako cokoliv jiného," prohrábl si vlasy a uklonil se. Pet si ho přeměřila.
,,Neznáme se odněkud?"
,,Tyhle maškarní plesy jsou nádherné."
,,Proč myslíte?" stále si ho měřila Pet.
,,Nemusíte nikoho znát, obklopuje vás tajemno a přeci jen máte pocit, že jste ve víru lidí, z nichž ani jeden vás nezná a vy si můžete dovolit úplně všechno."
,,Úplně všechno? Nesouhlasím, ale jinak se mi vaše představa líbí," usmála se Pet znovu.
,,Náramně vám to sluší."
,,Děkuji, omluvte mě, prosím."
,,A smím si zamluvit příští tanec?" Pet natočila hlavu ke straně a kývla.
,,Jak si přejete. Budu ta rudá na tanečním parketě."
,,Já budu ten, kdo bude trpět očekáváním a touhou se vás dotknout." Pet vyvalila oči a rychle se k němu otočila zády. Snad to není nějaký úchyl? zasmála se v duchu, ale pak si řekla, že je to jedno. Kdykoliv může utéct, nebo najít Peťuldas, aby ho skopala do kulata.
Pet se hrnula vpřed davem ke stolu s pitím a nalila si plnou sklenici nějaké tekutiny. V tuhle chvíli jí bylo úplně jedno, co pije, a vyklopila do sebe celou skleničku. Trošku kuráže. Pak si nalila další skleničku a tu do sebe nalila taky. Do druhé nohy. Pak potřásla hlavou, urovnala si vlasy a škrabošku a vrhla se do víru tanečníků, aby se postavila naproti onoho pana tajemného, s kterým měla tančit.

Peťuldas se mezitím dostala k holkám a začala do nich hustit svoje nápady ohledně cesty.
,,Počkat!" zarazila ji Nessa.
,,Hm?" napila se Peťuldas vody. Opravdu.
,,Jak víš o té cestě?"
,,Voda v rybníce mi to pošeptala," ušklíbla se.
,,Fajn, buď si tajemná, ale napadá mě, jestli nebude Orathisovi vadit, když jen tak zmizíš, navíc máš teď novou práci, takže budeš muset chvilku plnit své povinnosti."
,,Počkat! Vy mě nechcete s sebou?" zarazila se Peťuldas.
,,O to nejde, Peťuldas, vážně ne, ale poslechni Ness," ozvala se Lia.
,,J-já," popotáhla Peťuldas. ,,Fajn," odložila zaraženě skleničku a prorážela si cestu mezi lidmi, kteří spolu přátelsky konverzovali.
,,Ahoj, neviděli jste Peťuldas?" přitočil se k Nesse nějaký vysoký muž z černou škraboškou.
,,Orathis?" zeptala se opatrně Nessa. Oslovený se zeširoka usmál.
,,Kdo jiný by se mohl ptát, hm?" ušklíbl se.
,,No.."
,,Nehrajte si se mnou," upozornil je s úsměvem. ,,Tak kde je?"
,,Právě utíkala ven."
,,Jaké má šaty?" narovnal se a přestal se usmívat.
,,Bílé."
,,Myslel jsem, že se mi vysmějete, že má šaty a ona je fakticky má?"
,,Chceš ji opravdu najít?" Přikývl. ,,Prosím, vyřiď ji, že jsme to tak nemyslely, jen ať to promyslí, prosím," podívala se na něj prosebně Lia. Zkoumavě se na ně zadíval.
,,Fajn. Musím jít," uklonil se jim a vyběhl ze sálu.

Další Galen

28. června 2009 v 15:14 | Neya |  Zprávy pro Vás od Autorky
Neyin druhý pokus;) chápu, že z boku a bez haleny se Vám jistě líbí víc, ale říkala jsem si, že stejně ukážu i obrázek č. 2 ;)

TePa
PS: Nevím, jak Vám, ale mě osobně se líbil spíš pokus č. 1... a co Vám?

Galen

27. června 2009 v 20:04 | Neya |  Zprávy pro Vás od Autorky
Speciálně pro Péčku jsem přemluvila Neyu - která mimochodem nakreslila i obrázky Eillen a Chloë - aby mi nakreslila Galena ... Moc a moc jí děkuji;)

TePa

47. kapitola - Odjezd

24. června 2009 v 14:00 | TePa, Nessa |  Eillen
"Eillen, měla bys vstávat," zatřásl s ní jemně Jayden.
"Co je?" mžourala okolo sebe dívka.
"Musíš se připravit na odjezd, takže by ses odtud měla co nejdřív vyhrabat."
"Odjíždím," konstatovala Eillen, jako by nemohla uvěřit, že už je to vážně tady.
"Jo," přisvědčil Jayden.
"Tak fajn, už mizím, abych si stihla dobalit."
"Eillen," zavolal na ni ještě Jayden. "Víš, já... ještě bych ti chtěl něco říct a částečně o něco poprosit."
"Ano?"
"Já nejsem dvakrát loučící typ, takže promiň, ale až budete odjíždět, neuvidíš mě v první řadě. Netuším, jestli tam vůbec budu, ale pokud ano, tak někde vzadu a tím pádem mě nejspíš neuvidíš. Promiň, ale nechci z toho mezi ostatníma dělat povyk."
"Tím chceš říct, že teď je to naposledy, co tě vidím?"
"Naposledy doufám ne, pouze naposledy pro následující týdny."
"Nejspíš to tak bude lepší," přisvědčila smutně Eillen. "Taky mi nikdy loučení moc nešlo."
"Pojď sem," zavolal ji Jayden a objal ji.
"Vezmu si tě s sebou," zamumlala Eillen.
"Nenechám tě odjet. Někde tě tu schovám, s trochou štěstí na to nikdo nepřijde." Eillen se zasmála a rozhlédla.
,,Nenašla by se tu nějaká útulná skříň? Ne, víš, že to nejde," odtáhla se od něj a vlepila mu pořádnou pusu. Dlouho a dlouho ji nechtěl pustit. ,,Páni, tak tohle je tedy sbohem," popotáhla. Chytil ji za bradu a zvedl jí hlavu do výše svého obličeje.
,,Hlavně mi slib, že nebudeš plakat," cvrnkl ji do nosu.
,,Víš, že něco takového ti nemůžu slíbit. Nemůžu uvěřit tomu, že jsi tak v klidu."
,,Nejsem, jen si smutek odkládám na chvíle, kdy ho budu mít jen pro sebe," podíval se na ni a ještě jednou ji krátce políbil. Setřel Eillen slzy a zopakoval: ,,Vážně bys měla jít, budeš mít problémy."
,,Nevyhazuj mě," ohradila se.
,,Nejraději bych tě tu přivázal, tak nekecej."
,,No jo." Couvala ke dveřím, aby se na něj mohla dívat, co nejdéle. ,,Tak takovouhle budeš mít na mě památku. Ubrečená holka s divokým rozcuchem na hlavě," ušklíbla se.
,,Věř mi, že ne. Tady," ukázal si na srdce. ,,budeš navždycky ta nejkrásnější holka pod sluncem."
,,Kdybys tolik nekecal," ušklíbla se. ,,Víš, kolik ještě potkáš holek," nahmatala kliku.
,,To jistě, ale žádná nebude jako ty."
,,A žádný nebude jako ty," přidala se Eillen a otevřela dveře. Když vyklouzávala na chodbu, ještě vykoukla na jedno oko a povzdechla si. ,,Sbohem, Jaydene."
,,Ne, nashledanou," opravil ji Jayden a váhal na místě. Asi se rozhodoval, jestli by ji přeci jen neměl přivázat. Odolal. Eillen se usmála a zavřela za sebou dveře. Cítila, jako by ji opustila velká část sebe samé, jako by s těmi dveřmi uzavřela jednu důležitou kapitolu svého života.
V podivné otupělosti dorazila až do svého pokoje. Noreen jen vzhlédla od napůl zabaleného kufru a nijak její příchod nekomentovala. Vypadala smutně, ale nejspíš měla své vlastní loučení teprve před sebou.
"Máš asi půl hodiny na balení, já za chvíli budu, tak kdybys potřebovala, klidně si řekni."
"Dík, ale snad to zvládnu sama."
"Jasně," přikývla Noreen.
Když už Eillen prošmejdila celý pokoj, aby se ujistila, že na žádnou věc nezapomněla, zbývalo pět minut do poslední snídaně na tomto místě.
"Tak půjdem," povzdychla si Eillen. S Noreen si naposledy prohlédly svůj prozatímní domov a snažily se uložit si jej do paměti. Pak vykročily ven.
V jídelně už bylo plno lidí. Jako obvykle touto dobou. Eillen věděla, že Jaydena mezi nimi neuvidí, ale i přesto přejela pohledem celý stůl, u kterého si zvykli sedávat. Podle očekávání tady nebyl. Sedla si k ostatním kamarádům a rychle do sebe naházela pár soust. Mezi tím se s ní hromadně loučili všichni, co seděli poblíž a ona jen mlčky přikyvovala.
Vůbec neměla hlad a když se otočila ke svým kamarádkám, zjistila, že ony také ne. téměř ve stejnou chvíli se všechny zvedly od stolu a zamířily pryč z jídelny.
,,Bude mi to tu strašlivě chybět," popotáhla Adrianne a naposledy zamávala klukům, kteří to doprovodili hlasitým pískáním.
,,Jo, mě taky," svěsila hlavu Noreen, aby se nemusela podívat na Corwina, který dlubal do jídla na talíři.
,,Nápodobně," zapla si kabátek Iris. ,,Myslela jsem, že to všechno bude jinak." Eillen se nezmohla ani na přikývnutí a jen s holkama pomalu přecházela ke kočáru.
,,Bude tak prázdný a plný smutku," prohlásila Adrianne, než vlezla do kočáru. Noreen se ani neohlédla a raději se rychle schovala do kočáru. Iris se ohlédla, přejela prsty přes dvířka a nastoupila taky. Eillen se do toho vůbec neměla.
Vytušila okno Jaydenovy ložnice a podívala se tam. Rozšířily se jí oči překvapením. Seděl na okně, hlavu svěšenou, vlasy měl rozcuchanější než obvykle a oči, jejichž barvu nešlo z takové dálky rozeznat, mlčky upínal na kočár před školou. Když uviděl Eillen, chvilku na ni hleděl. Zamávala mu.
Zdálo se, že na něj padla skutečná tíha toho, co ho v dalších dnech čeká, a tak svěsil hlavu ještě níž, zakryl si rukama oči a slezl z parapetu. Krátce nato Eillen zahradil výhled závěsy. Eillen si jen otřela poslední slzu, vlezla za holkama do kočáru a zavřela dvířka.
,,Noreen?"
,,Hm?" popotáhla oslovená. Iris mlčky ukázala z okna. ,,Co je?"
,,Myslím, že Corwin se s tím ještě pořádně nesmířil." Noreen vyskočila a vyhlédla z okýnka. Právě se rozjeli. Corwin běžel a běžel, ale pak to vzdal, předklonil se, a pak se zase napřímil.
,,Napiš mi, Noreen! Prosííím!" křičel za ní.
,,Budu ti psát každý den, každou minutu toho, co prožiju!" utřela si oči a poslala mu vzdušnou pusu. Víc holky neviděly, protože jim Noreen zatáhla závěsky, aby se na něj už nemusela dívat.
"To jsme to dopracovaly," zamumlala do ticha Eillen směrem k Noreen.
"Jo, těžko říct, kdo je největší zoufalec. Ty, já, Corwin nebo Jayden."
"Každopádně asi brzo zkolabuje pošta z těch každodenních dopisů sem a zpátky."
"To je mi úplně fuk, hlavně když se dopisy dostanou kam mají," pousmála se Noreen a snažila se, aby mírný nadhled a legrace v kočáru přetrvala. Přestože žádné z nich nebylo do smíchu, snažily se to dát co nejméně najevo.
"Pořád přemýšlím co říct, ale ať mě napadne cokoli, je to nějak spojené s tématy, kterým bude lepší se teď vyhnout," poznamenala po pár minutách ticha Adrienne.
"Volně přeloženo, všechno, na co vzpomínáš, co se ti vybaví k nějakému místu či času je spojené s klukama."
"Asi tak nějak," přikývla Adrienne.
"Jak dlouho jsme tam vůbec byly, počítali jste to někdo?"
"Ne, utíkalo to tak rychle, že bych se nedivila, kdybychom tam byly dva týdny. Ale nejspíš to bylo podstatně dýl."
"To asi určitě," kývla Eillen. Jako Adrienne zaháněla své poznámky, ona zaháněla jakékoli myšlenky, na které by navázaly další, které se byť jen okrajově týkaly Jaydena. Loučení v jeho pokoji bylo už tak dost smutné, ale ten pohled do jeho okna byl naprosto zdrcující. Ještě nikdy ho takhle zdeptaného a zlomeného neviděla.
"Vůbec se mi do toho babince zpátky nechce."
"Mi to říkej, komu by se chtělo?" odfrkla si Noreen. "Tady to byla samé legrace, porušování pravidel, pohoda a flákárna. Všichni byli ochotní, milí a starali se nám o zábavu. A tam? Učitelky si zase budou vybíjet svoje komplexy, holky budou drbat na každém kroku, z úkolů se nevyhrabeme, z blbých řečí taky ne a až Bakerová nebo někdo podobný zjistí, že nám chodí pošta jednou za den nebo častěji, nic bych za to nedala, že z toho bude koukat pořádný trest. Udělá nám přednášku na téma nevhodnost celého tohohle programu, uvolněné morálce a spouštějících se dívkách. Už se nemůžu dočkat, až to budu muset poslouchat." Adrianne se ušklíbla.
,,Jestli budu tento rok muset napsat víc jak dva referáty na téma těhotenství, tak mě asi fakt klepne." Tato věta nezůstala bez ohlasu. Všechny se jako na povel rozesmály na celé kolo.
,,Jo, pořád si pamatuju, jak učitelky rudly, když jsme se příliš dotazovaly."
,,No jo," přikyvovala Adrianne a napodobila hlas profesorky Bakerové: ,,Je to velice nebezpečný počin, děvčata." Eillen se rozesmála.
,,Pozor! Teď Adrianne," odkašlala si a zvedla ruku do vzduchu. ,,Ale paní učitelko, proč se v knihách píše, že je to velice příjemné?" Ozval se smích.
,,No a co?" zasmála se Adrianne. ,,Tak ať nám nelže ne?"
,,A odpověď Bakerové," ozvala se Noreen. ,,Adrianne! Kde jsi na tohle přišla? Příště se zdrž takových hloupých dotazů!"
,,Jo, pořád si vzpomínám, jak o tom nechtěly mluvit," zavrtěla hlavou Adrianne.
,,Nejlepší byl dotaz potom, ten jí úplně dorazil," přikývla Eillen a ušklíbla se. ,,Tak proč sama máte dvě děti, paní profesorko?" Všechny se okamžitě rozesmály a když už tak tak popadaly dech, složily se do sedaček.
,,Myslíte, že si Crooková pořád plete ponožky?" ozvala se Iris s úšklebkem.
,,O tom nepochybuju, Iris," ušklíbla se Adrianne.
,,Chybí mi její kocour," přiznala se s na oko hraným zoufalstvím Noreen.
,,Ach," doplnila Eillen a všechny se zase rozesmály.
"Už se nemůžu dočkat, až ho přivítám," usmála se Noreen.
"Ale Noreen, byla jste vždy tak slušně vychovaná dívka! Tady jde vidět, jak vám ten pobyt vůbec neprospěl. Získala jste nevhodné návyky, které musí být potlačeny. Ještě štěstí, že jste se na poslední týdny vrátila zase sem, však my už z vás uděláme tu slušnou dámu, kterou jste kdysi bývala. Naše škola měla vždy nejlepší pověst a tak to taky zůstane," předváděla docela zdařile ředitelku Adrienne.
"No, vidím to tak, že se budu ty poslední týdny snažit jen o to, aby mě nevylili před zkouškama. Přece jen, ty učitelky jsou strašně staromódní! Občas to není k vydržení, takže se musím postarat o to, aby netrpěly i příští generace."
"Ty jsi tak laskavá," poznamenala ironicky Eillen.
"Já vím," usmála se Noreen. "Chápej, kdyby se sem čirou náhodou jednou dostaly mé děti, rozhodně nemíním poslouchat ty jejich řeči, že moje dcera se nevhodně podívala na jednu učitelku, nebo šla po chodbě moc rychle. Takže je lepší, když si jejich vyhrožování a napomínání poslechnu teď a snad to bude mít nějaký účinek, než kdybych je poslouchala po nějakých letech, kdy už bych s tím nemohla nic udělat."
"Jsem moc zvědavá, co ti na ty tvoje rozumy řekne Crooková a podobně," poznamenala Eillen. "Abych byla upřímná, docela se na to těším."
"To jsi celá ty, co? Pobavit se, když to schytají jiní," urazila se na oko Noreen.
"No tak když už se do toho všeho tak hrneš, tak proč tě zastavovat, že?"
"Je mi to úplně jasné," ušklíbla se Noreen. "Nevim jak vy, ale já jsem se v noci moc nevyspala a vzhledem k tomu, že tady budeme sedět ještě dost dlouho, tak to hodlám dohnat."
"A ty si myslíš, že tady dokážeš usnout?"
"Samozřejmě, protože vy budete pěkně ticho, abych se mohla pořádně prospat."
"A tu jistotu bereš kde?"
"Hele, konec řečí, nebudu se tu s váma dohadovat, stejně to za chvíli zalomíte taky," prohodila Noreen. "Takže dobrou noc."
"Dobrou," rozesmála se Eillen. "Ale spíš dobré dopoledne, než noc."
,,Radši mlč," zabručela ještě Noreen, než se svalila na Adrianne a usla.

Dopis

20. června 2009 v 19:59 | TePa |  Ty z Vrangy
Pet,
usoudila jsem, že je nejspíš nejvyšší čas ti napsat alespoň malé vysvětlení toho, co jsem udělala a proč jsem se ti bez optání objevila v hlavě a přebírám nad tebou kontrolu kdykoliv se mi zachce. Dobře, ne kdykoliv, protože... protože nejsem zrovna nejsilnější duch, když to musíš vědět:D
Směju se, ale popravdě mi to moc směšné nepřijde. Každý člověk přece očekává něco od života, ale pak... nevím, jak jinak to říct, než tak, že bych raději umřela, než si zbytečně prodlužovala život v těle, které mi nepatří.
Proč ty... Proč ty... Proč ty? Vlastně sama nevím, protože já se nijak neúčastnila na výběru těla, do kterého se mám vnořit. Neptala jsem se sama sebe, když jsem vyvolávala kouzlo, které bylo nad mé síly, zda dělám správně. Byla jsem na tebe naštvaná. Proto, že ses na mě vykašlala, proto, že jsi na mě vůbec nebrala ohledy a nechápala mě. Teď už vím, jak jsem byla hloupá. Nejspíš jsem si to všechno jen chtěla nějak vykompeznovat. Nahradit, však víš.
A tak jsem se zabila. Píšu to a sama se tomu směju, protože tohle vypadá jako in memoriam. Jako bych psala to, co jsme vlastně všechno zažily, jak jsme se vloupaly do knihovny jen proto, že já jsem chtěla vidět, jestli ten přebal, co dělal můj táta, opravdu vypadá tak krásně. Nemohla jsem prostě čekat a ty: ,,Tak jdem na to! V čem to vázne?" Z počátku jsem měla strašný strach. Vzpomínáš, jak se mi třásla kolena? Podívala jsem se nahoru a třikrát se přežehnala, i když v bohy nevěřím. Chtělas po mně, abych šplhala. Dívala jsem se na tebe jako na blázna a teď se culím jen při vzpomínce na to, jak jsme se zbláznily a chtěly se podívat na knihu, kterou bychom mohly dost dobře vidět zítra.
Samozřejmě jsem nakonec skončila v nemocnici s traumatem z výšek, kterých se bojím, do teď, pokud nemám pevnou půdu pod nohama, a zlomenou nohou. Děkuju, že jsi mě tak zřídila, protože bych si já hloupá asi ani neuvědomila, jaká to byla nádhera, když jsme vyváděly takové věci v době, kdy to bylo zakázané. Jako by bylo zcela normální, abychom lezly někam do okna v osmém patře o půlnoci, že?:D
Možná, že si tě mé podvědomí vybralo právě proto. Právě proto, že jsem tě měla tolik ráda a nedokázala si představit, že poslední slova, která jsem ti řekla, byla slova výčitek. Možná jsem ti to chtěla vynahradit a mrzí mě, že si nemůžeme pořádně promluvit... Možná proto...

Tvá Tep

PS: Nemysli si, že jsem ti to všechno odpustila, protože prostě neodpustila. Mám své důvody být na tebe naštvaná a ty to moc dobře víš. To, že jsem mrtvá a živá, že nevím, co jsem víc ještě neznamená, že mi nemáš co vysvětlovat! Jsem velice naštvaný duch.


Petlysa dočetla, odložila dopis vedle na stolek a rozbrečela se. Myslela si, že už je to všechno za ní, že už se jí nikdy nebude stýskat, že už všechno odvál čas, ale když četla vzpomínky Tep, která vlastně byla v ní, znovu si všechno připomněla. Všechny absurdní činy, které dělaly jen proto, že prostě mohly.
Zvedla hlavu, otřela si slzy a chvilku se dívala na kamarádčin rukopis. Pak shlédla na své ruce a s úsměvem si pomyslela, že by možná dokázala psát jako ona. Posunula dopis trochu stranou a vzala si svůj blok, na který si čtrtala obrázky. Podepsala se a s úšklebkem zjistila, že se nic nezměnilo. Postavila se a vyšla ven. Slunce už stálo vysoko na obloze a byl nejvyšší čas ukázat se venku. Zavázala si šaty a vyšla ven i s dopisem v ruce. Vůbec si toho nevšimla. Po chvilce ruku ale zvedla a překvapeně se podívala na dopis. Pak se usmála a začala ho zase číst.
Vyrušil ji hlasitý smích.
,,Och, Galene!" hihňala se nějaká dívka. Pet překvapeně zvedla hlavu a podívala se před sebe. Oslovený měl hlavu zrovna někde v ohbí krku Catherine, dvorní dámy. Nevěřícně na ně zírala a málem upustila dopis. Odkašlala si.
,,Dovolíte? Ráda bych prošla." Zvedl hlavu a něco Cath zašeptal do ucha. Pet protočila oči v sloup, znechuceně kolem nich prošla a pokračovala na ozdravovnu.
,,Pár minut, Pet."
,,Ani náhodou."
,,Přemýšlel jsem."
,,Bez poznámky," utrousila Pet.
,,Nedokážu to."
,,Co zase?" otočila se na něj. ,,Nedokážeš vydržet chvilku být jako ostatní? Prostě si hledět svého a věčně nestřídat sukně? To se tu ty dvorní dámy dělí, nebo co?" zavrtěla hlavou a pokračovala v cestě.
,,Ne, s tou už jsem jednou..."
,,Mlč, prosímtě. Na tohle nejsem zvědavá."
,,Nedokážu prostě snášet všechny ty tvé nálady. Jednou jsi taková, jindy mluvíš jak nejchytřejší chytrák pod sluncem! Jak se v tom mám vyznat?"
,,Očividně nemusíš," zasyčela Pet a zastavila se. Podívala se na něj. ,,Co jsem komu udělala? Víš, říkala jsem si, že jsi přeci jen trošku normálnější, než se o tobě mluví. Někdy jsem si s tebou dokázala i v pohodě promluvit, tak co se stalo?" rozhodila rukama a čekala. Galen přenesl váhu na druhou nohu.
,,Prostě mám rád ženský, no..."
,,A já chlapy, dík za rozhovor."
,,Vážně? Že to tak vůbec nevypadá."
,,Aha, promiň, že se po někom neplazím přímo na náměstí," blýsklo se jí v očích.
,,Omlouvám se."
,,Běž s tím za někým jiným, já mám práci!"
,,Dáš mi ještě šanci?" Podívala se na něj.
,,A zasloužíš si ji vůbec? Vím, jaká jsem, ale nikdo si nezaslouží, aby se s ním zacházelo jako s kusem hadru, Galene," ztišila hlas a chvilku se zavzpomínala.
,,Nebuď kvůli tomu hlavně smutná." Pet vzhlédla. ,,Dneska ti to sluší," prohlédl si ji.
,,Ty fakt dokážeš zkazit každou hezkou chvíli," protočila Pet oči v sloup.
,,Co jsem zas řekl?" nechápal.
,,Božíčku, přemýšlíš někdy? Zkus to jednou zkusit. Nechci být hnusná, ale ty jsi hnusný, proč bych nemohla být i já? Hm?"
,,Jdeš na slavnost?"
,,Jakou?"
,,Dnešní maškarní."
,,Možná," pokrčila rameny a zašla za dveře ozdravovny. Už neviděla, jak Galen vztekle nakopl nejbližší lavičku a nasupeně odkráčel k lesu.

,,Lio!!! Lio!!!" bušila na kamarádčiny dveře Nessa.
,,Co je? Hoří snad?" zazívala oslovená.
,,Sbal se. Jdem na výpravu a nedělej se! Vím, že Maudren jde též, takže půjdeme za nimi."
,,Zbláznila ses Nesso? My dvě?" uchechtla se.
,,Nemyslíš racionálně. Jdem balit!"
,,Já že nemyslím... Nesso! Zastav se na chvilku, co se stalooo?" zívla znovu.
,,Spáči jeden. Toužíš po dobrodružštví, ne? Tak jdem! Bal se! Velké dobrodružství! Skočím i pro Peťuldas... kde je vlastně?"
,,Kde asi? Poslali ji do lesů. Má tam něco tajnýho, nebo co. Dneska se vrátí na ten ples."
,,Jo aha. Dneska je ples. Tak vyrazíme zítra, ale stejně se sbal. Řeknu to ještě Peťuldas a jestli chce jít i Pet, vezmu tu holku praštěnou též!"
,,Ta nemůže. Vanda ji hlídá jak oko v hlavě. Nikdo ji nepustí pryč."
,,Vanda není součástí Vrangy."
,,Ale Zaklínač ano a ten na ni dá."
,,Furt," protočila Nessa oči v sloup. ,,Tak nás kdyžtak doběhnou později." Lia ji chytla za paže.
,,Holka uklidni se. Egon tam nejede zemřít."
,,Myslíš, že se o toho pacholka bojím?" Lia pokrčila rameny.
,,To mi je fuk a věř mi, že bych docela i jela, protože tam bude i Maudren, ale... Počkat!" plácla se do čela. ,,Ty nevíš, kam jít!" docvaklo jí.
,,Maličkost."
,,Vážně?"
,,Jo! Jdeš se mnou, přece."
,,Neřekla jsem, že chci jít. Znáš mě přece, no ne?"
,,Jsi moje kamarádka," podívala se na ni Nessa úkosem. ,,a navíc kouzelnice, tak co!"
,,S nedokončeným vzděláním! Musím ještě dokončit dvě zkoušky!"
,,Stejně toho umíš až až!"
,,Nesso! Klid!" zakřičela na ni Lia. ,,Běž domů a vyspi se až do večerního plesu, dojdu pro tebe. Vyspi se, dobře?"
,,Musíme plánovat!"
,,To stačíme zítra. Stejně nebudeme postupovat tak rychle a musíme všechno promyslet."
,,Takže jedeš? Bezva! Ale potřebujem i Peťuldas. Ta se vyzná ve stopách a lesech! Pojedeme hned za nimi," kývla Nessa.
,,Běž se vyspat. Zítra to všechny probereme. Jsem zvědavá, jak je na tom Peťuldas s Orathisem."
,,Jo vlastně! Musíme pokecat."
,,Tak se na to vyspi."
,,Jo, vyspím se, jo," zívla Nessa.
,,Trefíš domů?"
,,Jo."
,,Tak dobrou noc," mávla na ni Lia, než za sebou Ness zavřela dveře. ,,Holko bláznivá," zasmála se, ale pak usoudila, že za Maudrenem chce taky, i když jí ještě zcela úplně nedošlo, že je pryč.

Vanda netrpělivě přecházela po místnosti a čekala, až se před ní objeví dopis s ohlášením války. Nakonec - po dlouhém odpoledni stráveném na nohách - se na drobném konferenčním stolku objevil malinkatý vzkaz:
Nebreč, vyhráli jsme. Nathaniel.
Proč se ten hlupák jednou taky nepodepíše svým vlastní jménem? pomyslela si Vanda. Austin je mnohem hezčí jméno. Pak potřásla hlavou. Asi už jí přeskočilo. Prý nebreč, to si vážně myslí, že by brečela? Mimoděk si z koutku oka odstranila přebytečnou slzu. Had jeden! Jak to věděl, jí nešlo z hlavy. Byla ale ráda.
Chvilku se bála, že jí zase na dveře zaklepe Zaklínač, který - jak se zdálo - snad věděl o každé magické aktivitě v okolí, ale nakonec se tak nestalo. Usoudila, že to možná Austin zařídil tak, aby o tom nikdo nevěděl. Vzpomněla si na den, kdy si vybíral své jméno pro mága. Prohledal milión knih, než našel jediné jméno, které bylo použité jen jednou a tak se pojmenoval.
,,Udělám z tohoto jména to nejslavnější v zemi, aby každý věděl, že i z úplného trouby se může stát velikán," tvrdil vždycky a Vanda se jen ušklíbla. To je celý on. Doufala, že brzy obdrží další dopis o výsledku a tak napsala jen pár slov o tom, že by přijala další informace o průběhu. A že nebrečela. Věděla sice, že jí nebude věřit a bude se zase smát, ale říkala si, že tím tuplem mu to napíše. S úšklebkem papír položila před sebe a ten za chvilku zmizel.
Vanda se tomu nedivila. Tušila, že Austin bude vždycky čekat na odpověď, i kdyby žádnou neměl očekávat.

Rozhodnutí

19. června 2009 v 21:24 | TePa |  Ty z Vrangy
Lia s Maudrenem dorazili do Vrangy docela rychle.
,,Na jakou cestu jsi říkal, že se to vydáváš?" zeptala se nenápadně. Zasmál se.
,,Neříkal."
,,Tak řekni. Je to snad tajemství?"
,,Vyprávěl jsem ti příběh o mostě, vzpomínáš?" Uskočila od něj.
,,Ty tam jdeš? A to ses zbláznil?"
,,Nejdu sám. Jde se mnou Egon. Takový blázen nejsem."
,,Egon ti fest zachrání záda."
,,Lio?"
,,Co zase?" otočila se k němu zády.
,,Ty se o mě bojíš? To je milé," slyšela jeho tiché kroky, jež se k ní blížily.
,,Nebojím. Jen říkám, že to je bláznoství." Vědoucně se ušklíbl, ale nechal ji přitom. Otočila se na něj.
,,Není. Egon je docela hlavoun a taktik."
,,Doufám, že i praktik," vyplázla na něj jazyk.
,,Rozhodně větší, než ty," vrátil jí úder Maudren. Přistoupila k němu o krok blíž.
,,Ale já s tebou nikam nejedu."
,,Jak to? Já s tím počítal," hodil po ní ironický škleb.
,,Fakticky? Hm..," položila si ukazovák na bradu. ,,Neměla jsem takový pocit, když jsi říkal, že jsem dobrodruh jak... Jak vlastně co? Ani jsi to nedořekl. Tak schválně."
,,Dělal jsem si legraci, Lio," zvedl ruce ve smířlivém gestu.
,,Ha ha ha. Promiň, že jsem se nezasmála. Běž spát, jdu též," otočila se k němu zády. ,,Dobrou noc." Rázovala si to přes vesnici k sobě domů. Přede dveřmi ji dohonil.
,,Lio, neblázni. Třeba už tě nikdy neuvidím."
,,Tím tuplem bys měl zmizet. Mohla by se objevit pravá dobrodružka, víš," zašeptala ironicky.
,,Lioo, no tak," natáhl k ní ruku.
,,Huš! Soukromý majetek."
,,Odcházím a nechci si tu udělat nepřátele. Stačí mi jeden." Pozvedla obočí. ,,Kdo asi. Můj milovaný Mistr."
,,Tři em. Krása."
,,Taky si myslím." Znovu se otočila.
,,Lio, nehraj se mnou divadlo."
,,Nehraju," ohradila se jemně a opřela se zády o dveře. ,,Jen... nerada se loučím, to je celé."
,,Já taky," usmál se smířlivě. ,,Ale s tebou bych se loučil docela rád." Vyplázla na něj jazyk, jak malá holka.
,,Nepovídej."
,,Právě, že povídám."
,,Tak fajn," odkašlala si obřadně Lia a napřáhla k němu ruku. S potlačovaným smíchem ji přijal a čekal, co řekne. ,,Tímto se s vámi, milý Maudrene, loučím. Jakožto s přítelem, kterého možná už nikdy neuvidím. Myslím si, že mi budete chybět," zamyslela se, a pak přikývla. ,,Asi určitě mi budete chybět," usoudila a víc nestačila říct. Maudren si ji k sobě přitáhl a políbil ji. Lia vyvalila oči, ale pak je zase pomalu zavřela. Když se od ní odtáhl, slyšela jen, co říká. Nebyla schopná ani otevřít oči.
,,Možná se ti to líbilo a možná mě za to budeš nenávidět, ale já nemohl odjet bez toho, aniž bych to aspoň zkusil. Nezlob se proto na mě." Cítila, jak jí zlehka pouští ruku a když znovu otevřela oči a zamrkala, byl už dávno pryč.
Udělala dva kroky vpřed, otočila se kolem své osy a chvilku hledala ve stínech domů a lesů. Nikde ho už nenašla. Odešel a ona mu ani nestačila říct, jak strašně se do něj zamilovala.

Tepa se s chutí zakousla do jablka a vyběhla točité schody do Petlysina pokoje. Zavřela za sebou dveře, mávla rukou a rozžehla svíčky. Šeptem si přitom všem přeříkává starou hádanku:

,,Jsem svobodou
Ale i zhoubou.
Vedu do nového života.
Ale i do náruče smrti.
Jsem hlučný při pohybu.
Ale brnění nejsem.
Co teda jsem?"

Pak se s naprostým klidem posadí na židli, nohy si ledabyle položí na stůl a šáhne po brku s inkoustem. Měla bych jí odepsat, usoudí po krátké úvaze a trošku sebou škubne. Zatracená nesvéprávnost, rozzlobí se na chvilku, ale pak si protáhne prsty a začne psát. Co byste ale rádi napsali na otázku tak jednoduchou jako byla ta, kterou položila Pet?
Tepa rychle skončila. Napsala jen pár řádek o jejich společné příhodě a přátelství a stručně jí vysvětlila, že jednoduše byla to první, na co se její duše upjala a že ona na to vlastně ani neměla svůj díl. Tušila, že to Pet nejspíš nebude vůbec stačit, ale pokrčila rameny, vlastním dechem osušila inkoust na papíře, aby zaschl a přeložila ho v půli. Na jeho líc napsala: Pro Pet. To jí trkne.
Potom vystoupila na drobné prostranství vedle jejího domku, které se rozkládalo asi pět metrů nad zemí. Potřebovala si na chvilku pročistit hlavu. Posadila se na samý kraj a shlédla dolů na město. Velice povážlivě seskupené, mimochodem.
Během nájezdů, jež se tu uskutečňovaly za časů Války, se všechny domky shlukly směrem ke středu vesnice, aby si všichni mohli pomáhat a případně se bránit. Nevyplácelo se žít daleko od civilizace, i když se samozřejmě - jako vždy - našli tací, kteří chtěli riskovat samé krky.
,,Pet, no tak," objevila se najednou vedle ní Galenova hlava a za chvilku už dotyčný seděl vedle ní.
,,Co zas?"
,,Promluvme si." Tepa se v duchu ušklíbla, ale nakonec přikývla. Aspoň se dozvím, co se to vlastně děje, usoudila a cítila Petlysinu mysl o to silněji. Aha, kámen úrazu, usoudila Tepa a ze všech sil potlačil její vědomí.
,,Tak fajn," ušklíbla se Tepa na Galena a on spustil.
,,Proč si myslíš, že se nemůžu změnit? Třeba. Pro začátek."
,,Tvoje vyjadřování vážně stojí za velký prachy. Neuvažovals o podobné kariéře? Zjevně ne. No... Z vlastní zkušenosti vím, že nikdo se nikdy úplně nezmění. Možná potlačí část svého já, ale to nepovažuju za správný krok. Takže tak," přikývne a dál se na něj zvědavě dívá.
,,Tak co kdybych - jak říkáš ty - potlačil tu horší část svého já."
,,Můžu mluvit čistě teoreticky?" Nejdřív nakrčil nos, ale nakonec pokrčil rameny. ,,Kdyby ve mně byly dvě osobnosti. Samozřejmě nejsou, ale kdyby."
,,Zatím to pobírám," přikývl.
,,Fajn. Takže kdybych byla dvakrát. Jedna moje polovina by tě neměla třikrát v lásce proto, že se otáčíš za každou sukní a ta druhá polovina to na tobě má ráda. Co by sis o tom myslel?"
,,Byl bych z toho pěkně v prdeli," usoudil a zamrkal. Tepa se zasmála.
,,Aha. Jedna polovina by se projevovala častěji a prahla by po tobě, dejme tomu, jen by byla ze začátku zdráhavá a nechtěla by si tě pustit k tělu. Ta druhá polovina by se projevila jen občas a to by ti dala hezky DO těla."
,,Pořád jsem z toho..," nedořekl, protože mu Tepa skočila do řeči.
,,Prostě jedna polovina tě chce strašně moc, jen si to nechce připustit a ta druhá tě absolutně ignoruje."
,,Ještěže je to jen teoreticky. V reálu by mi z toho upadla hlava."
,,Měl bys ji trochu potrénovat."
,,Cože? Proč?"
,,No to je fuk. Prostě ti chci říct, že někdy na tebe mám náladu a někdy ne. Jen musíš odhadnout ten správný okamžik."
,,To si mám jako udělat tématickej plán?" uchechtl se.
,,Udělej si co chceš. Klidně i astrologickou předpověď, když ti to pomůže, ale jestli o Pet... tedy o mě, stojíš, tak se hold budeš muset pořádně snažit," s tím se zvedla a odkráčela do pokoje.

Nessa se hned venku chytla za hlavu. Bože, já jsem taková trubka! Neovládla jsem se a normálně to na něj vybalila? Bože, řekni mi, že se mi to jen zdálo, přála si vroucně, ale když vzhlédla k oknu, ve kterém měl Egon pokoj, nejraději by se nakopala. Já to fakticky udělala, uvědomila si hořkou skutečnost.
Ještě se jí nikdy nestalo, že by se natolik přestala ovládat. Ozvala se rána, jak před ní dopadl Egon.
,,To je rána. Au," chytil se za kolena.
,,Co si tu skáčeš jak nevím co?" lekla se Ness.
,,Jen jsem si vzpomněl, že jsem ti něco zapomněl říct."
,,A to nemůžeš jít dveřma?"
,,Proč?"
,,Protože jsi člověk?"
,,Kašli na to," mávl rukou. ,,Takže, zapomněl jsem ti něco říct..."
,,Takhle odbočuješ od tématu?" snažila se být Ness vážná, ale za chvilku se rozesmála. ,,Ty jseš pako. Proč skáčeš z druhého patra?" Cukaly mu koutky, když ji viděl se smát, ale nakonec ji chytil za ramena a počkal, až se trochu uklidní.
,,Zítra jedu pryč."
,,Jak to? Kam? S kým? Proč?" Znovu se zasmál.
,,Jedu s přítelem."
,,Jak se jmenuje?"
,,Maudren."
,,Znám. Proč s ním?"
,,Protože potřebuje moji pomoct?" ušklíbl se.
,,Proč zrovna tvoji?"
,,Jsem jeho přítel. Tohle je vyslýchací kancelář, nebo co?" zasmál se.
,,Ne, promiň. Jen vyzvídám, kam se můj nastávající chystá a kde mám hledat jeho mrtvolu. No vidíš! Kde se hodláš zabít?"
,,Nehodlám se zabít. Někdo mu krejt záda musí."
,,Však jo. Jen kam mám případně poslat."
,,Neřeknu ti kam jdu."
,,Proč jako?" zamračila se Nessa.
,,Z prostého důvodu."
,,Hm?"
,,Protože tě znám a jak tě znám, jakmile by ses něco dozvěděla. Něco, co by ti vrtalo hlavou. Pobrala by sis všechny věci a vyrazila za námi."
,,To je fakt," usoudila.
,,Tak vidíš."
,,Ale já bych si to stejně zjistila. Pochybuji, že by Maudren neřekl Lie, kam jde. A jestli si myslí, že nevytáhnu svý kámošky sebou na akci, která se jeví jako veliká dobrodružná akce, tak to se šeredně plete."
,,Nesso, já tě nepoznávám," ušklíbl se, a pak zvážněl. ,,Vážně ale. Nechoď nikam za námi, jasné?"
,,Nedonutíš mě, Egone. Nedonutíš."
,,Nesso, ne!"
,,Uvidíme se tam!" zavolala na něj přes rameno, než se rozběhla k Lie domů. Byla plně rozhodnutá svůj plán uskutečnit. Ať už s kamarádkami, nebo i bez nich. Byla najednou plná adrenalinu a potřebovala si ho někde vybít.

Zpráva - Fňuk

14. června 2009 v 14:04 | TePa |  Zprávy pro Vás od Autorky
Velice se Vám holky omlouvám, ale vypadá to, že tento víkend nic nepřidám. Nějakým způsobem nestíhám a taky jsem si trochu přispala (když už to musíte vědět:D), takže mě napadlo, že byste rády věděly, že nejdříve přidám něco až někdy v pátek - opravdu nestíhám, tak se nezlobte:(

Vaše TePa

46. kapitola – Noční rozhovor

7. června 2009 v 16:00 | TePa, Nessa |  Eillen
,,Pamatuješ, když jsme spadli do toho jezera?" Zasmál se a přikývl. ,,Říkals něco o tom, že ses naučil plavat už jako malý. Chtěla bych slyšet něco o tobě. Něco, když jsi byl malý."
,,No... není to nic moc. Vážně není o co stát," uhýbal očima.
,,Prosím," hodila po něm psí oči.
,,Tak snad kousek." Eillen se usmála. ,,Ale pak mi řekneš něco o sobě."
,,Proč ne?" pokrčila rameny Eillen. ,,Tak začni."
,,Vyrůstal jsem v kovárně. Proto možná ten oheň," zamyslel se. ,,Táta byl kovář a matka původně tkadlena, než samozřejmě umřela, to..."
,,Umřela? Kdy? Jak?"
,,Nevím. Bylo to tak náhlé. Přišlo mi to jako ze dne na den. Bylo mi osm."
,,Aha. Pokračuj."
,,Když jsem vyrostl, nastoupil jsem k otci do učení a naučil se všechno, co kovář musí umět. Mlátit bezduše do kovadliny a tak. Však to znáš. Pak jednoho večera šel kolem jeden starý učitel, co tady kdysi učil a vzal mě sebou sem. A tak jsem tu. Tátu to ani moc nesebralo. Teda tehdy mi to tak přišlo. Konec," usmál se a podíval se na ni.
,,A nemrzelo tě to? Nechyběl ti domov?"
,,Ani ne," zavrtěl hlavou.
,,Mě strašně. Probrečela jsem hodně nocí, než jsem si zvykla," navázala Eillen.
"Asi jsi měla k rodičům lepší vztah. Ne, že bych s nimi já nevycházel, ale nebyl to až tak úzký vztah. Byl jsem rád, že mám nové kamarády a otce to víc než dostatečně nahradilo."
"Já si taky zvykla, ale začátky byly těžké. Byl jsi rád, že tě vzali na školu, nebo ti to někdy vadilo?"
"Myslíš, jestli bych si vybral kováře nebo kouzelníka?"
"Tak nějak," přisvědčila Eillen.
"Kouzelníka. Máš mnohem více možností. Za chvilku uděláš to, s čím by ses jindy dřela nevím jak dlouho. Kovář se od rána nezastaví a když ti práce nejde od ruky nebo máš málo kšeftů, nejsi dvakrát dobře naladěná a odnáší to lidi kolem tebe. V neustálých hádkách bych žít nemohl."
"Kdo říká, že jako kouzelník se jim vyhneš?"
"Nikdo, ale můžu se uklidňovat tím, že takhle mám k tomu mnohem větší šanci."
"Takžes vůbec nikdy neměl období, kdy bys to vyměnil? Ani jedinkrát?"
"Ne," odpověděl prostě Jayden. "Učení mě chytlo, vyhovovalo mi to víc než trávit celý den s otcem u výhně. Můžu ti říct, že v létě to nebylo nic příjemného."
"A šlo ti to učení od začátku tak jako teď, nebo jsi dřel?"
"Zajímalo mě to, takže jsem rád dělal všechny úkoly a pak už to šlo samo. Když už jsem v sobě měl základy, začal jsem si hledat další kouzla, které jsem chtěl zvládnout a která byla v mezích mých možností. Ale nikdy jsem nepatřil k nejhorším."
"A kamarádi? Celou dobu ti samí, nebo ses bavil během let s různýma lidma?"
"Mám celou dobu takový okruh lidí, které mám rád a mám si s nimi co říct. Podle příležitostí jsem se občas bavil víc s tím nebo oním, ale vesměs jsou to pořád ti samí lidé."
"Nebudou ti chybět?"
"A tobě kamarádky chybět nebudou? Mě teda určitě, ale budu žít s tím, že je ještě někdy v budoucnu uvidím a to mi stačí. Tam kde budu si snad najdu nové kamarády a bude to v pohodě. Ale už konec otázek, teď se chci ptát já."
"Fajn, myslím, že už vím všechno, co mě napadlo," přikývla Eillen.
"Výborně, tak začni o svém dětství, otázky přijdou na řadu až potom," vyzval Eillen Jayden. Ta se zavrtěla a podložila si rukou hlavu.
,,Byla jsem roztomilé malé dítě," ušklíbla se a sledovala, jak Jaydenovi cukají koutky. ,,No co?"
,,Dokážu si představit, jak si byla roztomilá."
,,To bylo sprosté, ale nebudu si toho všímat, že jsi to ty."
,,Děkuju," zasmál se.
,,Není zač. Takže... Byla jsem roztomilé malé dítě. Žili jsme na venkově, měla jsem oba rodiče, a pak mě šoupli na Akademii. Konec."
,,Hele! Tak to není fér. Chci to slyšet podrobně."
,,Není o čem mluvit. Měla jsem hezké dětství."
,,Tak mi o něm řekni. Co dělali tví rodiče."
,,Vlastně skoro nic. Byli z ,vyšších kruhů´ a taky se podle toho chovali. A tak jsme si já a brácha většinou vystačili sami. Hráli jsme si ve vodě na loďkách na kapitány - jako byl můj strých a bratranec - lezli na stromy a hráli si na opice. Prostě, co tak děti dělávají. A pak jsem přišla domů, s rodiči skoro nebyla řeč, a šla spát. Bylo to takové každodení cliché."
,,Rodiče si s tebou nepovídali? To mi nepřijde jako zrovna hezké."
,,Měli moc práce," pokrčila Eillen rameny a podívala se na něj. ,,Netvař se tak. Já jsem to chápala a věděla jsem, že mě mají rádi. Jen neměli čas."
,,Neměli čas ti to říct, co?"
,,No, a pak jsem samozřejmě rostla a s bráchou už jsme si nerozuměli tak jako dřív, odvedla ho královská armáda a já se po našich pozemcích procházela sama. Vzpomínala jsem, jak jsme si hráli v loďkách a jednou přepadla do řeky. Zachytila jsem se nedaleko u nějakého stromu a vylezla na břeh. Zvláštní bylo, že jsem byla suchá a dokonce jsem si ani nevzpomínala, že by se mě voda dotkla. No a tam byla naše ,chytačka talentů´," dokončila.
,,Tys spadla do vody?"
,,No jo."
,,Hádám, žes od tématu rodičovská láska odešla schválně?"
,,Jo. Párkrát mě navštívili v Akademii, ale to asi jen z nutnosti, protože obecně neměli rádi kouzelníky. Říkávali, že jim nemůžeš věřit."
,,Hlavně, že tohle ti řekli."
,,Nebuď na ně takový," zamračila se Eillen. "Beru je prostě takové, jací jsou a jsem na to zvyklá."
"Na jisté věci by si člověk neměl zvykat," podotkl Jayden."Ale chápu, že o tom nechceš moc mluvit, už ti dám pokoj."
"Dík, to by bylo fajn," ušklíbla se Eillen.
"Tak co třeba tvé začátky ve škole?"
"Řekla bych, že se za celou tu dobu moc věcí nezměnilo. Hltala jsem každé slovo, které nějaký učitel vypustil z pusy, školní řád pro mě bylo skoro písmo svaté, snažila jsem se mít co nejlepší známky.. A tak nějak to rychle uteklo."
"Takže větší změna byla až když jsme přijeli my?"
"Vlastně jo. Způsobil jsi, že jsem dostala tresty a pak už to jelo. Čím víc jsme byli spolu, tím častěji jsem byla jednou nohou v průšvihu."
"Děláš, jako by nás někdy někdo nachytal," ohradil se Jayden.
"To ne, ale i tak jsem častěji porušovala řád než žila podle pravidel."
"Nedělej, že jsem tě k tomu musel nutit."
"No, nemusel."
"Tak vidíš. Užili jsme si to oba a nikdo z toho neměl potíže."
"Jak se to vezme, až se vrátím do školy, pochybuju, že budu oplývat množstvím kamarádek," posmutněla trochu Eillen.
"O to bych se nebál," pousmál se pokřiveně Jayden. "Budeš pro ně hvězda. Žila jsi mezi klukama, víš o nich mnohem víc než ony. Charlotta i Becky tě budou pronásledovat na každém kroku a tahat z tebe všelijaké prkotiny." Eillen si zívla.
,,Promiň," řekla jen a začala napodobovat Charlottu s Becky. ,,Ach, Eillen! Povídej mi, jací jsou. Mají svaly, jak se píše v knihách? Do toho skočí Charlotta a řekne: ,Vypadají všichni jako ti, co tu byli?´ Pak budou vyzvídat, kam pojedete na školu," básnila Eillen a znovu si zívla.
,,Nechceš jít spát?"
,,Ne!" ohradila se rychle Eillen. ,,Ne, dnes nechci jít spát," znovu si zívla. ,,A nedbej mých zívacích manýru," ušklíbla a přitulila se mu k boku. Objal ji kolem pasu.
,,Nechci, abys zítra měla kruhy pod očima. Pomysli na to, že tě uvidí celá škola kluků," usmál se, ale Eillen to neviděla.
,,Kašlat na ně!" prohrábla si Eillen vlasy a rozhodila je vedle nich na polštář.
,,Ale no tak. Musíš jim nechat nějakou krásnou vzpomínku na krásnou holku."
,,Mě bude stačit, když zůstane vzpomínka tobě."
,,Nechci, aby mi zbyla jen vzpomínka." V Eillen to trochu hýblo.
,,Jaydene... Víš přece, že..."
,,Já vím, ale nemůžeš mi sebrat i to poslední, co mi zbylo - naději."
,,Tu ti klidně nechám, ale schovej ji někam hluboko."
,,Jako ty?"
,,Chci, abys ji ty schoval hluboko a soustředil se na nové věci. Nevím, jestli se to podaří i mě, ale..."
,,Nebudu ji schovávat. Chci, aby byla vidět."
,,Jaydene, nebuď přece hloupýý," zívla si znovu.
,,Nejsem, jen na tebe nechci zapomenout."
,,Já na něco takového nezapomenu."
,,To bych taky chtěl. Půjdeme spát, vidím, jak už ti klesají víčka. A bez debat," ohradil se, když se Eillen snažila protestovat.
,,Tak fajn," začala se zvedat, ale Jayden jí to nedovolil. ,,Co je?" nechápala. ,,Chtěl jsi přece, abych šla spát."
,,Zůstaň tady se mnou." Eillen pokrčila rameny, usmála se a znovu se k němu přitulila.
,,Tohle bude nejkrásnější večer mého života. Snad příliš nechrápeš," usmála se ještě, než je oba Jayden přikryl a to už Eillen mluvila z posledního. ,,Vzbuď mě ráno dřív, nechci, aby nás nachytali."
,,Dobrou noc," usmál se.
,,Dobrouuu," vydechla a za chvilku už spokojeně pochrupovala na jeho hrudníku.

(Ne)řešme

5. června 2009 v 23:43 | TePa |  Ty z Vrangy
Pro Péčku a Vandu;)

TePa

,,Pusť mě, Maudrene! Co to má být?" zacukala se Lia oslovenému v náručí. Ten se jen ušklíbl a přitáhl si ji blíž k sobě. ,,Nech toho! Fajn, fajn!"
,,Co prosím?"
,,Řeknu ti, proč jsem taková, jen trochu povol sevření. Nemůžu dýchat, když jsem na tobě takhle nalepená." Usmál se a trošku jí dovolil ustoupit. Asi o půl centimetru.
,,Takže?"
,,Tomuhle říkáš odstup?"
,,Pustím tě a ty mi utečeš."
,,Tobě?" uchechtla se Lia, ale pak zvážněla a pohlédla na něj. Měsíc mu nádherným způsobem vyrýsoval obličej. Potřásla hlavou a spustila: ,,Prostě mi vadí, že sotva někoho poznám, musí odjet."
,,Děláš, jako bys neměla nikoho jiného."
,,Fajn, konečně poznám někoho nového a on musí pryč," protočila oči v sloup. Uchechtl se.
,,Aha," přikývl.
,,Doufám, že jsi se dozvěděl všechno, cos chtěl. Můžeme se už vrátit? Začíná mi být zima," otřásla se Lia.
,,Měla sis vzít něco teplejšího," usmál se. ,,Tak jdeme?" objal ji kolem ramen a Lia se vysmekla.
,,Co to zase děláš?"
,,Nebuď taková netýkavka. Bude ti tepleji." Lia zrudla jak mák a znovu se k němu přitočila. Objal ji a přitiskl si ji znovu natěsno k sobě. Dívka musela uznat, že se jí tělem opravdu rozlévá příjemné teplo.
,,Kam jedeš? Myslím, do jakého města?"
,,Egon zítra odjíždí, jedu s ním."
,,Egon? Myslela jsem, že si má brát Nessu?" zamračila se Lia.
,,Ano, ale ne dnes, ani zítra a ani v nejbližší době."
,,Jak to? Proč je tedy tady?"
,,Musel se přijet přesvědčit, pak taky na ohlášky a tak."
,,Takže kdy můžeme očekávat svatbu?"
,,To nevím," usmál se a zkoumavě se na ni podíval. ,,Ty jí do toho málo tlačíš," zavrtěl hlavou.
,,Ne, to ne! Jen se chci stihnout připravit. Nessa se zmínila, že by mě chtěl mít někde v popředí. Nezapamatovala jsem si, jak se ten post jmenuje," usmála se a váhavě Maudrena objala jednou rukou kolem pasu. Zasmál se.
,,Vy jste všechny stejné."
,,Co tím chceš říct?" sevřela ho jedné strany pasu poněkud silněji, než původně.
,,Au," sykl uraženě. ,,Jen to, že tě beztak zajímá jen to, jestli ti to bude slušet. Ano, bude."
,,Jak to můžeš vědět? Jsi jasnovidec? A nezáleží mi na tom. Chci, aby Nessa byla šťastná. Obávám se však, že s Egonem... Slyšela jsem, že sňatky z rozumu jsou většinou vcelku dobrá volba, ale nepřála bych jí to. Jsem její kamarádka, nemůžu jí přece přát, aby si vzala někoho, koho nemá ráda," zarazila se a pohlédla na Maudrena. ,,Promiň, nechala jsem se trochu unést."
,,V pořádku," usmál se. ,,Rád poslouchám tvé úvahy. Je to poučné, zajímavé a někdy i vtipné."
,,Děkuju," zasmála se Lia, když se po pravé straně prohnal zajíc. Strašně se leskla a doslova se na Maudrena nalepila.
,,Zajíc. Klid, Lio. Ty jsi dobrodružka jak..."
,,Jen teoretická," doplnila ho svými slovy Lia.
,,Asi ano. Přeci jen jsi kouzelná, když si hraješ na tu praktickou." Začervenala se a pokračovali v cestě.

Tepa

Zvedla jsem se ze země v jídelně a postavila se.
,,Božíčku, tys mě vyděsila. Jsi v pořádku, Pet?" V duchu jsem protočila oči v sloup. Je to trošku zmatek, já vím, ale krucipísek, když se tady před vámi na podlahu složí člověk - což se nestává denně - asi to znamená, že onen zmíněný člověk, který je rozdvojen, se asi zrovna změnil v jinou osobnost. Je to trošku matoucí, pomyslím si v duchu a otočím se k... k... Peťuldas! vzpomenu si náhle.
,,V pořádku Peťuldas, jen už asi půjdu. Není mi dobře," ukážu si na hlavu, která mi třeští jak po prudkém nárazu do meteoritu.
,,Aha, tak se z toho vyspi."
,,Jasně," mávnu na ni a nahodím úsměv.
,,Dobrou."
,,Dobrou," zívnu a opravdu se cítím unavená. Když ale vycházím ze dveří, vrazí do mě nějaká neznámá dívčina s hnědými vlasy.
,,Kam zíráš?" obuje se do mě.
,,Co je tobě do toho?" přeměřím si ji. ,,Znám já tě vůbec?" Nad tímhle se zarazí a chvilku přemýšlí. ,,Zapušťuju kořeny, nemám čas. Jdu pryč."
,,Ne, počkej!" chytí mě za rukáv.
,,Ano?"
,,Jak se jmenuješ?"
,,Tohle je nějaká hra? Klep, klep vtip?" pozvednu obočí a sarkasticky se ušklíbnu.
,,Jméno."
,,Nejsme u výslechu. Musím jít. Bolí mě hlava."
,,Hlava?"
,,Jo, co je na tom tak zajímavého?"
,,Jsi Tepa?" zeptala se tiše. Nejdřív mě to zarazí. Jak to ta zatracená dívčina ví? Pak se ale rozesměju a zkusím se vcítit do Pet.
,,Kdes na tohle přišla?"
,,Směješ se? Pet minule plakala."
,,Proč o mě mluvíš v třetí osobě?" ohradila jsem se a zamračila se.
,,Protože ty nejsi Pet a já i ty to víme." Pozvednu obočí.
,,Vážně? Hele, nemám čas se s tebou hádat nad něčím, co tady všichni vidí. Všichni vidí, že jsem Pet."
,,Jsi Tepa v Petlysině těle."
,,Máš snad místo očí rentgen? Padám," otevřu dveře a vyjdu na vzduch. Hned se ke mně vrhne jakýsik kluk.
,,Galene?" zkusím to.
,,Proč tak překvapeně?" zeptá se. Protočím oči v sloup.
,,Bolí mě hlava a nemám na tebe náladu."
,,Přines jsem ti kytky."
,,Vážně?" Absolutně to na mě neudělalo dojem, ani ten jeho svatouškovský výraz. ,,Co potřebuješ?"
,,Už ses jednou ptala a já ti odpověděl a poslední větu na louce nikdy nezapomenem, co?" Panebože, Pet, co jsi zase prováděla? Přimhouřím oči a trošku couvnu.
,,Nepamatuju se."
,,Cože? Fakt?" svěsí hlavu.
,,Nevím. Bylo to důležité?"
,,Hraj si klidně na nevědomou, ale já vytrvám a jak jsem už jednou řekl: ,Já to rozhodně nehodlám vzdát!´" s tím se vzdálí a kytku mi hodí k nohám. Co to mělo být? Si myslí, že mě oslní tak ledabylým způsobem jako proslovem o ničem a kytkách, které natrhal někde na louce? A ten jeho úsměv též není zrovna třikrát oslnivý, ušklíbnu se a jdu se vyspat. Přitom si sáhnu do kapsy a vylovím lístek. Heleme se. Proč já? Protočím oči v sloup. Protože hadra, pomyslím si, ale pak si to rozmyslím a rozhodnu se na něj v nejbližší době odpovědět.

Když Egon zmizel, Nessa ještě chvilku uklízela, ale pak se rozhodla. Půjde za ním a vyzkouší ho. Je pro ni aspoň trošku hodící se partner? Proto hned vystartovala, omluvila se sestře a vtrhla do budovy, kde byl ubytován.
Vyptala se na dveře, za kterými dlí, a pak na ně zuřivě zaklepala. Klepala v kuse tak dlouho, dokud jí neotevřel.
,,Hoří, nebo co?" ohradil se, než vzhlédl a uviděl Nessu. Pak se zamračil a opřel se o dveře.
,,Můžu dál."
,,Zatím ano," usoudil a uhl z cesty. ,,Co potřebuješ?"
,,Chci zakopat válečnou sekeru."
,,Fajn," pozvedl obě ruce v odevzdaném gestu. ,,Co tě k tomu vede?"
,,Testování," zkousla si ret.
,,Testování? Cože? Proč a čeho?"
,,Tebe," zodpověděla jen na jednu otázku.
,,Mě?" zasmál se a prohrábl krb.
,,No jo," přikývla a usmála se.
,,Víš, že je to poprvé, co tě vidím se usmívat?" ušklíbne se a nabídne jí židli.
,,Dík."
,,Tak začni."
,,Čteš rád?"
,,Co to je za otáz..."
,,Mohl bys prosím odpovědět?"
,,Řekl bych, že to ani nepřeháním, ale taky nejsem ,abstinent´."
,,Bezva. Co taktika? Používáš ji často?"
,,Proč..?"
,,Tak?"
,,Docela jo."
,,Bezva a tvůj názor na ženy?" Zasmál se.
,,Ach tak. Lidské bytosti, rovné mužům. Odpověděl jsem správně?"
,,Jo," zvedla se.
,,To je všechno? Čekal jsem, že tu strávíme půl dne." Ušklíbla se.
,,Ne, jen poslední takový... decentní... praktický úkon."
,,Co to?"
,,Mohl bys... ehm..," vykrucovala se.
,,Ano?" usmál se.
,,Potřebuju, abys mě políbil."
,,Proč, proboha?" vyvalil oči.
,,Vím, že to zní strašně, jako bych tu žebrala. Nejdřív se s tebou hádám, a pak se chci zase s tebou... však ty víš co."
,,Proč rudneš?"
,,Rudnu? Vážně?" uchechtla se.
,,Pusu?"
,,Jo, pak zmizím."
,,Já taky."
,,Jak to? To očekáváš takovou hrůzu?" Zasmál se znovu.
,,Ne, jen odjíždím s Maudrenem zpátky domů, ohlásit se pro změnu u otce."
,,Aha. Já myslela, že svatba bude už teď."
,,Ne, to bych se zbláznil." Pak se naklonil a jemně ji políbil na ústa. Pak se odtáhl a sledoval jak otevírá přivřené oči. Usmál se. ,,Prospěl jsem?"
,,Zatím moc ne."
,,Jak to?" ušklíbl se.
,,Neřeš to, řekněme, že zatím jsi dobrý," mrkla na něj a vyběhla z pokoje. Egon jen zavrtěl hlavou.

Aleksi Briclot

5. června 2009 v 18:11 | Aleksi Briclot |  Zprávy pro Vás od Autorky
Pár nádherných obrázků od Aleksi Briclota (Forrest, Island, Forbidding Watchtower)