na Blog.cz

Seděla jsem ve vlaku a četla si knihu. Nohy jsem měla volně položené na protějším sedadle a pobrukovala si svou oblíbenou písničku. Z otevřeného okna sem, do kupé, foukal chladný letní vítr. Bylo mi příjemně. Už zase na cestě do Bradavic.
Nic jiného jsem si poslední dva měsíce snad ani nepřála. Zase uvidím své kamarády a zahraju si famfrpál. Znovu se budu procházet po školních pozemcích. Usmála jsem se. Nádhera.
Vyhlédla jsem z okna a chvíli pozorovala, jak se krajina mění. Vcelku nic zvláštního. Koneckonců se to opakovalo rok co rok. Nic nového. I přesto to na mě působilo tajemným dojmem.
Znovu jsem se začetla do stránek své oblíbené knihy.
Cvakly dveře a dovnitř se nahrnuly tři dívky. Vzhlédla jsem.
,,Ahoj, Janet!" pozdravila jsem.
,,A co my?" ošívaly se ostatní holky.
,,Vás samozřejmé zdravím též." Významně pokývaly hlavou a já se musela smát. Odložila jsem knihu.
,,Co prázdniny?"
,,Vcelku pohoda. Jela jsem z rodiči do Francie. Kdybys viděla tu historii! Prostě famózní. Ale pak jsem se vrátila a všechno bylo fuč," začala Janet.
,,To k nám se přistěhoval nový soused. Celkem fešák. Myslím, že mu dám vědět, že existuju," usmála se Eddie.
,,Hm... Se máš! To my bydlíme na samotce, takže o kluky mám velikou nouzi. Jediné, co můžu spatřit ráno po probuzení jsou jeleni, srny, králíci a všelijací ptáci. Večer tě budí sovy. Hrůza. Celé prázdniny jsem ztvrdla doma," postěžovala si Jane.
,,No jo. To já jsem musela trpět s bratrem. Podpálil nám smrk v zahradě, takže to samozřejmě zase všechno padlo na mě. Ale jak bych to jako mohla udělat, hm? Kouzla ještě používat nesmím. Až od června. Strašná nevýhoda," zabručela jsem.
,,To nic, Algie. To se nějak poddá. Navíc je jedno, že ještě nejsi zletilá. Jedeš do školy a tam je používat můžeš, ne?" povzbudila mě Janet.
,,Však jo. To se poddá. Ale mám hlad!" Holky se mnou souhlasily.
,,Vozík stojí úplně vzadu. Už tudy projížděl. Půjdeš se mnou?" zeptala se mě Janet. Kývla jsem a vstala. V kapse od hábitu mi cinkaly peníze.
Procházely jsme uličkou, která byla překvapivě celkem vylidněná. Co se to děje? Zeptala jsem se na to Janet, ale ta jen pokývala rameny. Pak se ozval svistot. Křikla jsem na Janet, ať uhne, ale nestihla to. Otočila se a kouzlo ji zasáhlo doprostřed hrudníku. Odletěla na konec chodby.
,,Panebože!" vykřikla jsem a vrhla se k ní. Sklonila jsem se a začala zjišťovat, co všechno se jí stalo. Natočila jsem hlavu tím směrem, odkud kouzlo přišlo. Na konci chodby stál nějaký kluk a vyděšeně na mě zíral. Však se boj, pomyslela jsem si.
Ale to až později. Teď není moc času. Janet krvácela na rameni a na noze a hrudník měla celý podivně lepkavý. Použila jsem první kouzlo, na které jsem se zmohla. Namířila jí hůlkou na rameno. Zanedlouho měla ruku obvázanou. Pokračovala jsem tak i s ostatními postiženými místy, a potom se ji pokušila zvednout. Nic. Takhle s tím nehnu. Potřebuju nějakého chlapa, uvědomila jsem si. Jenže tady jsou kupé Zmijozelu. Tady moc pomoci nenajdu.
Opřela jsem Janet o stěnu a vyrazila hledat pomoc. Konečně jsem narazila na Nebelvír. Nakoukla jsem do prvního kupé a řekla:
,,Prosím. Mohli byste mi pomoct? Je to opravdu velmi nutné."
,,Proč ti nepomůžou kluci s tvé koleje?" otázal se Albus Potter. Zašklebila jsem se.
,,Nejspíš proto, že mají kupé mnohem dál a já potřebuju pomoc hned! Ale tady ji očividně nenajdu!" naštvala jsem se a vší silou zabouchla dveře, až z nich vyletěly skleněné tabulky. Kráčela jsem chodbou dál a hledala jinou pomoc.
,,Počkej!" slyšela jsem za sebou Albuse. Ha! On si snad myslí, že se zastavím nebo co. Zrovna když jsem chtěla otevřít další kupé, postavil se mi do cesty.
,,Tak stůj!" vykřikl s roztaženými pažemi. Dala jsem si ruce v bok.
,,Co chceš?"
,,Chtělas pomoct, nebo ne?"
,,To chtěla, ale ty máš jistě na práci spoustu jiných věcí, ne? Nebudeš se přece namáhat jen proto, abys pomohl havraspárské holce."
,,Proč ta ironie, hm?"
,,Můžeš hádat třikrát! Hele, já nemám čas, takže když dovolíš," ukázala jsem na dveře toho kupé. Neustoupil.
,,No tak. Prosím. Janet je na tom opravdu špatně," zkoušela jsem to jinak.
,,Janet?" podivil se. ,,TA Janet?"
,,Jo přesně ta. Dovolíš?" Odstrčila jsem ho stranou a nakoukla do toho kupé. Bylo prázdné.
,,Sakra," ulevila jsem si.
,,Ale no tak. Kde je?"
,,Ty mi jako fakt pomůžeš?"
,,Jo, fakt. Neříkalas, že to spěchá?"
,,Jo jasně. Tak pojď." Dovedla jsem ho až k mé zraněné kamarádce. Obvazy už prosakovaly. Albus se na mě vyděšeně podíval.
,,Co se tu ksakru stalo?"
,,Někdo jí uřkl."
,,Aha. Tak co potřebuješ?"
,,Potřebuju, abys ji zanesl k nám do kupé a položil ji na sedačku. Zkusím ji nějak vyléčit." Kývl a sklonil se, aby Janet zvedl.
,,Povedeš mě?" Kývla jsem a zamířila do našeho kupé. Bylo prázdné. Holky už zase někde běhají. Ukázala jsem na sedadlo, kde předtím seděla. Opatrně jí tam položil a posadil se naproti.
Já Janet kouzlem odstranila obvazy a z ran znovu vytryskla krev.
,,Na tohle fakt nejsem," postěžovala jsem si.
,,Ukaž," nakoukl mi přes rameno Albus. ,,Vždyť to jde celkem snadno vyléčit." Překvapeně jsem se na něj podívala.
,,Jak prosímtě?"
,,Nic zvláštního," oznámil. Vytáhl si svou hůlku a namířil Janet na hrudník. Chytla jsem ho za ruku s hůlkou. Zarazil se.
,,Jsi si jistý?" Nervózně kývl a z jeho hůlky vytrskl proud modrého světla. Rána zmizela doslova jako mávnutím kouzelného proutku a po krvi taky nebylo ani památky.
,,J-j-jak?" vykoktala jsem. Tajemně se usmál a vyléčil i ostatní rány.
,,Teď bude zbytek cesty spát. Neboj, bude v pohodě," utěšil mě. Nervózně jsem si mnula ruce. ,,Fakt," dodal. Usmála jsem se a vstala. Utřela jsem si ruku do hábitu a podala mu ji.
,,Mimochodem. Jsem Algernon."
,,Jako ta myš z knížky Keyese, že?"
,,No jo. Už to tak bude. Ty čteš mudlovské knihy?" oznámila jsem sklesle.
,,Tak trochu. Je to hezké jméno."
,,Dík."
,,Musím už jít," oznámil, ale moji ruku nepustil, tak jsem to nakonec udělala já a řekla:
,,Fajn. Já teď budu čekat, až se Šípková Růženka probudí."
,,Kdo?"
,,To nic," zasmála jsem se. ,,Ahoj."
,,Ahoj." Potom se vytratil z kupé a já se posadila naproti Janet, abych věděla, jestli se probudí dřív nebo ne. Zanedlouho přiběhly i holky a celé rozchichotané vpadly do kupé. Zarazily se.
,,Co je s Janet?"
,,Někdo ji uřkl."
,,Ach tak. Dostane se z toho?"
,,Jo, měla by."
,,Fajn." Po celý zbytek cesty jsme si povídaly o prázdninách. Dokud se Janet neprobudila a s širokým zívnutím se posadila na sedačce.
,,C-c-co se stalo? Měla jsem škaredý sen," vykoktala ze sebe.
,,Obávám se, že to sen nebyl. Ale začni," vybídla jsem ji.
,,A s čím, símtě?" zeptala se.
,,Kašli na to. Chtěla jsem vědět ten sen. Ale to je jedno. Co se stalo Eddie?" zeptala jsem se.
,,To Hugo! Ten holomek... !" nedořekla, protože se hlasitě rozchechtala.
,,Tak co s ním?" dorážela jsem.
,,Jen, že mlel něco o tom, jak jsi prý vytáhla samotného Pottera z kupé, pouhýma nadávkama," smála se dál. Pak se zarazila, když zjistila, že se nesměju. ,,To jako fakt?" Kývla jsem a ona se nanovo rozchechtala.
,,Ale no tak. Není zas tak špatný. Vyléčil Janet."
,,Jasně," pronesla Eddie.
,,Ale fakt!" přesvědčovala jsem ji naštvaně. Zvedla ruce v poraženeckém gestu. Vyplázla jsem na ni jazyk.
,,Haló! To já jsem byla uřknutá!" ozvala se Janet. Poplácala jsem ji po rameni, zrovna když se před námi objevily Prasinky.
,,Tak jsme tu! Naposledy," řekla zkroušeně Jane.
,,Jak se to vezme naposledy. Třeba tu někdo z nás bude učit, hm?"
,,Ha ha ha," řekla po chvíli Jane, protože se všechny pohledy zaměřily na premiantku třídy - na ni.

Když jsme konečně vešly do hradu, mimoděk mnou projel slabý elektrický proud. To bude tím, že jsem tu naposledy, pomyslela si Algie.
,,Tak... Asi bychom měli jít do Velké síně, ne?" promluvila po dlouhé chvíli Janet.
,,To bychom měli," kývla jsem. Posadily jsme se ke stolu a hodily pohled ke stolu učitelů.
,,Co myslíte? Bude mít zase ten starej pacholek stejný proslov?" zachichotala se Eddie.
,,Nebuď taková! Je to génius!" obhajovala staříka Jane zrovna, když již zmíněný ,génius´ zakopl. Všichni jsme se zachechtali. ,,Holky! Vy jste nikdy nezakoply?" ohradila se Jane se zarudlými tvářemi.
,,Haló? Janet!" zavolal na ni z prostředka stolů jakýsi kluk.
,,Ano, Rogere?" ozvala se Janet.
,,Nechceš jít na rande?"
,,Dneska v ..." pohlédla na hodinky. ,,V osm?"
,,Platí," mrkl na ni Roger.
,,Wow! Taková rychlost," zhodnotila jsem to. Janet se jen usmála.
,,Vždyť jsme tu poslední rok."
,,Ty jedeš!" zapískala Eddie.
,,Tak dost! To stačí!" ohnala se po Eddie Janet. Ta se bránila a vznikla menší bitka.
,,Holky! Nechte toho! Začíná proslov!" okřikla je Jane.
,,Kdo má proslov?" hrála Eddie nevinnou. Zasmála jsem se. Jane mě zpražila pohledem.
,,Starý senilní stařík," šeptla Jane a otočila se tak, aby dobře viděla na svůj vzor.

,,Takže, děti," začal profesor, ale přerušil ho smích, nesoucí se jak od havraspárských, tak od zmijozelských, ,,smějete se? Ono vás smích přejde. Seřaďte se do dvojic," mávl rukou a Theresa s Nicole se zvedly a postavily se naproti sobě. Nápodobně si počínali i ostatní, ale když profesor nesouhlasně mlaskl, všichni se k němu otočili.
,,To jste si mysleli, že vás nechám se seřadit, jak budete chtít?" Ozvalo se zmatené mručení. ,,Správně. Rozdělím vás já. Takže..." Následovala změť jmen, až nakonec zůstaly jen Theresa se Snapeem.
,,Pane profesore! To nemůžete udělat!" zoufala si Theresa potichu.
,,Říkala jste něco, slečno?" zeptal se profesor.
,,Ne, kdepak," odpověděla spěšně Theresa. Nechtěla školní trest.
,,Taky si myslím," pokračoval profesor, ,,takže, když jsme si to ujasnili, můžeme se pustit do práce. Dáme si menší souboj. Povolené je všechno, co umíte vyléčit, nebo váš protivník. Zakázaná je černá magie. Můžete začít!" Theresa vytasila hůlku a ukročila vzad. Snape jen vyndal hůlku a ledabyle na Theresu vyslal odzbrojující zaklínadlo. Ta jen líně máchla hůlkou a kouzlo zmizelo. Snape začal přidávat těžší a těžší. Theresa unikala už jen o vlásek. Právě na ni letělo nějaké neznámé zaklínadlo, ale bylo plošné, takže nemohl uskočit. Zaklonila se a zaklínadlo jí proletělo těsně nad bradou a nosem. Když se napřímila, čekalo jí další. Tentokrát použila kouzlo vlastní výroby a opět Snapův paprsek pohltila. Snape už byl zpocený, a tak byly jeho reakce mnohem pomalejší. Theresa, ačkoliv byla mnohem vyčerpanější než on, podle jejích měřítek, na něj stále chrlila zaklínadla a on už je skoro nestačil odrážet a spíše uskakoval. S hrůzou na Theresu pohlížel a jako by ji očima prosil, aby toho nechala. Ona však nepolevila a náhle si uvědomila, že všichni už s kouzlením přestali a dívají se na ně. Nakonec Theresa seslala Pouta na tebe a Snape zareagoval příliš pozdě. Kouzlo ale bylo mnohem silnější než Theresa předpokládala, a tak se milý Severus nyní ocital přilepený ke zdi.
Theresa se únavou sesypala k zemi a Nicole se k ní okamžitě vrhla.
,,Jsi v pořádku?" zeptala se potichu.
,,Samozřejmě," ušklíbla se Theresa, ale Nicole si jí pořád nedůvěřivě měřila. ,,Fakt!" A protože to chtěla dokázat, postavila se a ihned zakolísala. Přiběhl profesor a podal jí lahvičku s lektvarem.
,,Je to posilňující lektvar. Oba ho potřebujete jako sůl," odůvodnil to a běžel ke Snapeovi, kterému přeťal provazy. Severus se skácel k zemi a chvíli tam ležel a mnul si paže. Profesor do něj nalil lektvar a on se trochu uklidnil. Theresa ho do sebe obrátila celý a ucítila, jak se jí vrací síla. Pomalu přešla ke Snapovi.
,,Smím?" zeptala se profesora.
,,Prosím," kývl. Theresa zvedla hůlku a namířila mu jí na čelo. Pak tiše pronesla zaklínadlo: Acquiro cervix!
Snapeovi se rozjasnily oči, a pak rychle vyskočil a namířil na Theresu hůlkou. Ta couvla a sledovala špičku jeho hůlky.
,,Ale ale, mladý pane! Okamžitě to skloňte. Tadyhle, slečna, vám právě navrátila síly." Snape se ušklíbl a sklonil hůlku. ,,Konec hodiny, mládeži! Máte volno, ale chci, abyste mi na příští hodinu donesly dvoustránkový esej o nějakém nebezpečném nočním tvoru. Hodně štěstí!" S tím odešel do svého kabinetu.
Theresa s Nicole si došly pro věci, a pak se odebraly ke sklepení, kde měly mít dvouhodinovku lektvarů z Mrzimorem. Šli pomalu a ani se jim nechtělo povídat, dokud nedošly na místo a Nicole to nedalo:
,,Jaktože jsi taková dobrá?!" Theresa se usmála a pokrčila rameny:
,,Nevím. Co myslíš ty?"
,,Ale no tak. Každý přece musí vědět, kam sahají jeho síly. To máš z těch knih? Asi též začnu číst. Ale až zítra. Nebo raději až od příštího měsíce, ať se to dobře pamatuje," přemýšlela nahlas Nicole. Theresa se znovu rozesmála.
,,Jak myslíš." Nicole se posadila a vedle ní Theresa. ,,Líbí se ti Peter?" zeptala se po chvíli Theresa.
,,Já nevím," pokrčila rameny. Theresa se zašklebila.
,,Ale no tak. Každý přece musí vědět, kdo se mu líbí." Nicole se zasmála a strčila do Theresy.
,,Já prostě nevím. Není škaredý."
,,No to teda není! Je to asi nejhezčí kluk z našeho ročníku a zdá se, že je do tebe blázen. Má srdce na pravém místě. Co ti chybí?"
,,Něco navíc?!"
,,Co by madame ještě ráda?" civěla na ni Theresa.
,,Osobní kouzlo. Asi," pokrčila Nicole rameny.
,,Ty chceš ale nemožné! Vždyť on je přece něco jako mužský ideál, pokud si tedy nemyslíš, že je to Black."
,,Cože? Ses zbláznila? Je to podrazák a arogantní blbeček!"
,,Nepovídej, Carová," ozval se třetí hlas, který nepatřil nikomu jinému, než již zmíněnému arogantnímu blbečkovi.
,,Jdi se vycpat, Blacku."
,,To tedy ne. Mluvilo se tu o mně?"
,,Jak to víš? Zaslechl si něco? Ó ano. Nejspíš tohle: podrazák a arogantní blbeček. Je ale milé, že ihned poznáš o kom se mluví," poznamenala Theresa příkře.
,,Ty se do toho nepleť, Fidenová!" okřikl ji Black.
,,Bla bla bla, Blacku!" smála se Theresa.
,,Raději mlč," zpražil ji Black pohledem a obrátil se k Nicole.
,,Potřebuješ snad ještě něco?" zeptala se mile Nicole. Theresa na ni šokované pohlédla.
,,Vlastně ano."
,,Nepovídej?!"
,,Ano. Nešla bys na rande?" Výraz Nicoliiny tváře se změnil jak mávnutím čarovného proutku (PS: Hůlka to nebyla ;). Nicole vyskočila a pustila se do něj:
,,Co si jak o mně myslíš, Blacku? Že se k tobě vrátím hned při první příležitosti, kdy si možná tvůj mini mozek uvědomí, co udělal? Ne ne a ne! Nejsem jako těch milión husiček přede mnou, i když si tak připadám! Rozhodně s tebou nikam nepůjdu, ty... ty.... Blacku! Nemluví snad to příjmení za vše?" obrátila se Nicole znenadání na Theresu, ta jen pomalu kývla, ,,Jasně, že mluví! Jsi stejný, jako celá tvá rodina! Stejně arogantní mezek! A teď odejdi."
,,Carová!!! Tohle si dovolovat nebudeš!"
,,Že ne? Dovolím si víc!" řekla výsměšně Nicole a Blackovi zprava i zleva přilétla facka. Zrovna, když se milý Sirius napřahoval, že Nicole dá co proto, se k němu přihnal James a ,,zašprajcoval" mu ruce za zády. Potom ho odtáhl zpátky do hradu. Nicole tím směrem ještě vyplázla jazyk.
,,Pojďte prosím dále, dnes budeme dělat Felixe! Rychle dovnitř! Máme spoustu práce," ozval se trošku směšně znějící hlas Horacia Křiklana a všichni, včetně Theresy a Nicole, která měla stále pomstichtivý výraz na tváři, se vnořili do tmy tajemného sklepení.

,,To jsme to chytli," postěžovala si Theresa. ,,Ale musíš uznat, že to fér nebylo!"
,,To tedy ne! Akorát mě zarazilo, když se zvedlo tolik lidí."
,,No jo," uchechtla se Theresa. Posadily se na lavici do Velké síně.
,,Co máme potom?" zeptala se Nicole.
,,Hm... Obranu... To zase bude."
,,Cože? Proč? Jsi na ni dobrá."
,,To jo, ale máme ji se Zmijozelem. Podívej na ně," ukázala Theresa zrovna na Snapea, který procházel kolem. Nicole do ní šťouchla loktem.
,,Ale no tak. Není zas tak špatný."
,,Ne, samozřejmě, že ne," pronesla Theresa sarkasticky, ,,až na to, že se nedávno přidal ke Smrtijedům, což ví celá škola, snad kromě pár vyjímek a na to, že má příšerný způsoby."
,,Třeba ho k tomu donutili," pokrčila rameny Nicole.
,,No nic. Mám hlad, tak mě nech laskavě najíst. Dneska je výběr odrážeče."
,,Neříkej, že tam jdeš," uchechtla se Nicole.
,,No co? Vždyť hraju."
,,No to sice ano, ale jak!"
,,Nikdy jsi mě neviděla!" ohradila se Theresa.
,,Ale znám tvůj talent na sport. Vzpomínáš minulý rok u nás? Chtěla jsem tě naučit tenis a ty ses ani netrefila do míčku."
,,Vyjímka," zašklebila se Theresa a zakousla se do svého jídla.
,,No to se uvidí," zasmála se ještě Nicole, a pak následovala Theresině příkladu. Když dojedly, Theresa si povzdechla a řekla:
,,Stejně je to na prd."
,,Co?" otočila se k ní Nicole.
,,Ten famfrpál."
,,Jak to myslíš? Zdála ses mi docela natěšená."
,,To taky jsem, ale i kdybych se dostala do výběru, myslíš, že vyhrajeme? Ne. Nebelvír má prostě toho zatracenýho Pottera, který chytá fakticky skvěle!"
,,Tak ho zabijem," usmála se Nicole.
,,No jasně. Jaký způsob navrhuješ?" zvedla se z lavice Theresa. Nechtěla se opozdit.
,,No. Záleží na tom, jakou budeš mít příležitost." Theresa se zasmála a vytáhla na nohy i Nicole.
,,Co máš na mysli?"
,,Tak jestli půjde, nebo bude sedět, nebo bude dělat nějaká kouzla. Tím se ti zužuje počet možností," vykročila Nicole a Theresa se za ní táhla v závěsu.
,,A tu promluvila profesionální vražedkyně," pronesla Theresa hrdě, a následovně se zasmála.
,,Ale ale. Myslím, že bys neměla tolik číst ty starý knihy z roku 1200," ušklíbla se Nicole.
,,Cože? To si myslíš, že si můžu jen tak listovat takovými knihami? Navíc pochybuji, že tam bude tato osudná věta."
,,Tak se podívej, až zase budeš v knihovně."
,,A ty jsi jdi za Peterem," ušklíbla se Theresa. Nicole zabrzdila.
,,Co máš jako na mysli?" přimhouřila oči.
,,Nic," zasmála se Theresa a pokračovala. Nicole jí doběhla a popadla za kravatu.
,,Tak hele! Nakouslas to, tak povídej," pohrozila Therese prstem, ta se ale znovu rozesmála, protože v protisměru šel zrovna předmět jejich rozhovoru. Peter.
,,Nesměj se," uhodila Nicole Theresu do žeber, ta ucouvla a Nicole přepadla dozadu. Dosedla na zadek a brašna ji sklouzla z ramene. Theresa se rozesmála a Nicole ji zpražila pohledem.
,,Jsi jsi v pořádku?" smála se Theresa. Nicole se uraženě postavila a oprášila si hábit. Když se sklonila pro brašnu, vůbec si nevšimla, že ji přiběhl na pomoc Peter. Theresa se rozhodla raději odejít. Přišlo jí to nevhodné tam pózovat.
Vešla do třídy a posadila se do zadní lavice. Ouha! Chtěla, ale lavice byly narovnané u stěny, takže sklouzla podél stěny a posadila se. Utáhla si kravatu a posadila si brašnu do klína. Vytáhla z ní knihu, kterou měla nejraději. Dějiny famfrpálu aneb od Zlatonky po Camrál.
Četla jí už asi po sté, ale pořád ji připadala stejně zajímavá. Začetla se do ní natolik, že si nevšimla, že jí někdo klepe na rameno. Remus. Theresa se lekla a zaklapla knihu.
,,Bože, Remusi, já se strašně lekla. Copak tu děláš?"
,,Jen jsem ti chtěl vrátit tu knihu," podal jí svazek, ,,a chtěl jsem se zeptat, jestli na mě třebas nejsi naštvaná, když jsem se stavěl za naší kolej a za pořádek. To jsem prostě já."
,,Nezlobím se. Koneckonců, taky jsem nebyla zrovna rozumná. Takže v pohodě?" zeptala se Theresa.
,,Jo jasně. Tak se měj! Jo a ta knížka byla skvělá! Budeš dneska v knihovně?"
,,Asi jo. Musím udělat úkoly."
,,Tak se uvidíme tam, ne?"
,,Remusi Lupine! Ty mě zveš na rande?"
,,Ne!" vyhrkl rychle. Zasmála jsem se.
,,Dělala jsem si legraci. Přijdu. Tak zatím!"
,,Jo, ahoj," s tím odešel z učebny. Theresa se za ním ještě chvilku dívala, a pak schovala knihu zpátky do tašky. Zrovna v pravou chvíli, protože přiběhla Nicole, celá rudá v obličeji. Theresa se usmála.
,,Copak?"
,,Kam ses poděla? Potřebovala jsem tě tam!" vyhrkla na mě.
,,Tys mě potřebovala? Cože? Klid. Řekni mi, co se stalo."
,,Nevím, kdy jsi odešla. No, zohla jsem se pro tašku, ale pak jsem rychle ruku zase stáhla, protože se tam objevil Peter a pomalu mi tu tašku zvedl a podal. Jen jsem mu poděkovala a rychle zmizela. No, tak co jsem asi mohla dělat!" řekla zoufale.
,,No, teď aspoň vím, že jsem tam neměla co dělat."
,,Co tím myslíš? Jen mi pomohl."
,,Ale vsadím se, že zatím bylo něco víc. Chtěl s tebou nejspíš promluvit."
,,Ale to určitě ne," zrudla Nicole a posadila se vedle Theresy na zem.
,,Vůbec," pronesla Theresa ironicky.
,,Nesměj se mi!"
,,Nesměju."
,,Ale...." chtěla namítnout, ale v tu ránu do třídy vkročil profesor a ona zmlkla tak náhle jak se rozhovořila.

Tk tohle je super! Další člověk, který propadl ,,krásám" mého blogu :D :D Děkuji!!!!!

http://soaz.blog.cz/

Tkže přátelé! Další spřátelený blog... jen mrkněte :)

http://teeerca.blog.cz/